Oběti trestných činů a možnosti pomoci PhDr.Tomáš Kellner Odborný regionální konzultant Probační a mediační služba Obsah  Viktimnost  Viktimizace  Pomoc obětem  Poradenství a odborná pomoc obětem  Mýty o obětech  Každý….? Kdo se může stát obětí TČ?  Kriminalita, která nebyla oficiálně nahlášena  Různé důvody, proč oběti neohlašují Obava z pachatele Strach z reakce OČTŘ, okolí Bezradnost, bezmoc, šance na vyšetření Nevnímá se jako oběť dilema, zda TČ oznámit ! § 367 a 368 TrZ! Latentní kriminalita  Proces, kdy se osoba stává obětí TČ „Pouze začátek všeho…“  Velmi individuální Osoba pachatele, osoba oběti, okolnosti činu, reakce okolí  Lineární a nelineární průběhy viktimizace vnímání oběti, nahlášení činu, okolnosti v postviktimizační fázi  Viktimologický paradox  Leckdy chování „proti zdravému rozumu“ Primární viktimizace Sekundární viktimizace  Druhotná újma (dle ZOTČ)  Druhotné zraňování obětí Frustrace z nenaplnění potřeb  Ukázka – viz Případy Prvního oddělení…. „K systému justice mohu říci: policisté a státní zástupce byli báječní, ale myslím si, že pro nás – oběti – je potřeba, aby přitom sami méně mluvili a více nám naslouchali. Nám říkají ,šššššš’, kdežto pachatelům, kteří nám ublížili ‚cokoli, co chcete říci’. A to si myslím, že není fér.“ (J. M. M., oběť přepadení) Howard Zehr – Transcendenting Sekundární viktimizace – zraňující instituce ČÍRTKOVÁ A KOL., 2007: 23 Zdroje % obětí Znalci (zejm. psychologové, psychiatři) Uvedlo 70 % OČTŘ Uvedlo 30 % Rodina, známí Uvedlo 20 % Sekundární viktimizace - faktory  Očerňování oběti, podsouvání spoluviny  Zlehčování újmy - bagatelizace  Necitlivý přístup OČTŘ, výslechy  Reakce okolí -> pocit izolace  Nevyžádané setkání s pachatelem  Délka trestního řízení -> pocit frustrace, nespravedlnosti  Nedostatek informací  Zažité stereotypy o „ideální oběti“  Fascinace činem  Stigmatizace oběti  Posuzování věrohodnosti oběti  V poradenském procesu  Vyhoření, vlastní psychické problémy  Nedostatečné znalosti  Přebírání kompetencí za klienta Sekundární viktimizace – pomáhající profese  Nerespektování situace oběti  Tlak na řešení, strašení obětí  Bagatelizace  Negativní postoj k oběti, pokud není připravena na řešení a pomoc hledá opakovaně  Vyvolávání pocitů viny  Nerespektování intimity  Nucení ke kontaktu s pachatelem  Vyhoření, vlastní problémy pracovníka  Nedostatek znalostí  Přebírání kompetencí za klienta Sekundární viktimizace - předcházení ČASTÝ, ALE NIKOLIV NEVYHNUTELNÝ JEV Předávání informací – srozumitelně, i opakovaně Komunikace! Výslech – způsob kladení otázek, neopakování výslechů, pokud to není nutné, specialisté na cílové skupiny (děti) Poskytování podpory, prostoru a času Nehodnocení chování oběti (zpětný úsudek) Respektování důstojnosti oběti Projevení soucitu, empatie Následky trestného činu • Finanční ztráta • Fyzické zranění • Psychické změny • Sociální problémy • Praktické starosti • Dopady i v spirituální dimenzi I malá újma může zanechat závažné následky!! Reakce na trestný čin (obrázky – Bílý kruh bezpečí) Prožívání velmi rozmanité a osobité Jakákoliv reakce na takovou nenormální situaci je normální AKTIVNÍ (obrana, útok) X PASIVNÍ (ustrnutí) Reakce na trestný čin – vývoj v čase „ Následky trestného činu – psychická oblast ÚZKOSTÚZKOST STRACHSTRACH ZLOSTZLOST PANIKAPANIKA NEJISTOTANEJISTOTA NÁLADOVOSTNÁLADOVOST NESKUTE ČNOST NESKUTE ČNOST ZOUFALSTVÍZOUFALSTVÍ ZRANITEL NOST ZRANITEL NOST PROVINĚNÍPROVINĚNÍ ZTRÁTA ILUZE O SPRAVEDLNOSTI POCIT IZOLACE ZMARZMAR ZTRÁTA ILUZÍ KONTROLY A ILUZÍ DOBRÉHO SVĚTA ZTRÁTA ILUZÍ KONTROLY A ILUZÍ DOBRÉHO SVĚTA POCIT ZNEUCTĚNÍ A ZTRÁTA DŮSTOJNOS TI POCIT ZNEUCTĚNÍ A ZTRÁTA DŮSTOJNOS TI Následky trestného činu – fyzická oblast Psychosomatické projevy NECHUTENSTVÍNECHUTENSTVÍ NESPAVOSTNESPAVOST TŘEPOTTŘEPOT PLÁČPLÁČ SLABOSTSLABOST OCHROMENÍOCHROMENÍ BOLEST HLAVY BOLEST HLAVY NEVOLNOSTNEVOLNOST Potřeby obětí Vyvíjí se v čase Potřeba důvěry Potřeba informací Potřeba bezpečí Potřeba podpory Potřeba prostoru pro ventilaci Potřeba „normalizace“ pocitů, emocí Potřeba satisfakce Praktické potřeby Potřeba odborné psychologické pomoci Potřeby obětí „Člověk je zmatenej, neví, jestli je chyba na jeho straně nebo na něčí jiný, vystresovanej po policejním výslechu, všechno to je hrozný napětí. ... Protože já jsem hrozně cítila vinu na sobě ... (Partnera) odvedli v poutech, tak jsem si dávala vinu, že je v tom vězení, že je ve vazbě.“ „No nejdřív jsem byla taková trošku ustrašená, ale manžel šel se mnou. ... se mně v hlavě honilo plno těch otázek, co jsem chtěla vod paní se dozvědět. Paní se k nám chovala úplně... - cejtila jsem tam se dobře a paní se mnou hodně věcí prodiskutovala a na hodně otázek mi odpověděla, fakt jsem byla moc ráda, že jsem tam šla...“ Potřeby obětí „Mně nešlo o to, aby nebyl odsouzen, ale aby si uvědomil tu vinu. Což se mi teď zdá, že se nestalo, bohužel... jsem samozřejmě chtěl, aby on uznal svojí chybu, aby si uvědomil, co dělá … a tohle mi připadá, že si to neuvědomil nikdy.“ „V tu chvíli jsem byla naštvaná na všechny, takže i tam jsem byla spíš taková rozčílená, protože to bylo hodně brzy po tom, co se to stalo.“ Základní zásady 1. V počátku pracujeme s příběhem v takové formě, jak ho sděluje klient. Ověřování faktů je věcí policie. 2. Umožníme ventilaci, necháme klienta vyprávět. 3. Poskytujeme profesionální podporu, ptáme se po tom, co nyní klient potřebuje, co ho přivádí k nám (pokud není pozván naší organizací). 4. Neptáme se na detaily příběhu, spíše na pocity, reakce a problémy klienta. 5. Vyjadřujeme účast, empatii. 6. Snažíme se nenechat se fascinovat příběhem (věty typu „to je hrozné...“, „jak to bylo dál...“, nepatří do této situace). 7. Ptáme se po zdraví, obtížích, v případě potřeby doporučíme lékařskou péči. 8. Máme na paměti právní rozměr pomoci, odkazujeme na organizace poskytující právní pomoc. 9. Zjišťujeme, zda někdo v okolí také nepotřebuje pomoc. 10. Důležité je řídit se přáním oběti (v rámci reálných možností). Nevnucujeme svou představu o dalším postupu. Komunikace s obětí  Neexistují žádné kouzelné věty  Jednoduchost, osobitost, profesionální etický přístup, zájem  Zrakový kontakt  Řeč těla a vzdálenost vůči oběti  Hovor tlumenějším hlasem a pomalejším tempem s přestávkami  Aktivní naslouchání („Rozumím tomu správně, že..?“)  Osobní vyjadřování („Je dáno“ VS. „Mám pocit, že…“)  Vyjádření samozřejmého (např. uklidňující vyjádření, že oběti již nebezpečí nehrozí)  Vyjadřování pocitů – nestranný, neosobní přístup („Mrzí mě, co se Vám stalo“, „Musím se zeptat na něco, co Vám možná nebude příjemné“) Komunikační chyby  Jalové utěšování („To bude dobré, chce to čas“)  Banální rady a fráze („Teď musíte být silný“ – „Vím, co teď prožíváte“)  Bagatelizace („Vždyť se Vám tolik nestalo, mohlo to dopadnout hůř“)  Výtky, moralizace („Jak jste mohl udělat takovou hloupost?“)  Milosrdné lži („Nebojte, policie ho určitě najde“)  Strašení, dramatizace („No, snad Vás ještě nenakazil“)  Fascinace činem („Bože, to je strašné!“)  Nedodržitelné sliby („Nebojte, pachatele nemine trest“)  Nevhodné žerty, „lichotky“ („No vidíte, ještě se o Vás poperou!“)  Spěch a zvyšováním nervozity (pohledy na hodinky)  Diagnóza na místě („To vypadá zle!“)  Užívání odborného žargonu  Patogilizace („Toto chování není normální“)  Psychologické fráze („Nechcete si o tom promluvit?“)  Snaha o terapii Odborná pomoc - poradna pro oběti TČ  Poradenství (osobní, telefonické, emailové) Základní právní informace Psychosociální podpora (práce s emocemi), doprovázení Zprostředkování dalších služeb (psycholog atd.) Podporování aktivity Individuálně dle potřeb a dle fází TŘ Poskytování bezpečí, důvěry, empatie Důraz ne na způsobenou újmu, ale na vzniklé následky VŠE ANONYMNĚ, BEZPLATNĚ Prohlášení oběti – výňatek z prohlášení „Mé největší přání je žít zase normálně. Chci být zase tou veselou studentkou bez starostí a bez bolestí. Od toho dne, co se to stalo, nejsem schopna žít plnohodnotný život. Často mě přepadává úzkost, strach. Nejsem schopna být sama doma. To mě potom popadají deprese. Neustále něco musím dělat, abych tyto černé myšlenky zahnala. Někdy jsou však neústupné a já kvůli nim často brečím. V tomto těžkém období jsem dělala i maturitu. Tu jsem Díky Bohu zvládla. Dříve jsem byla ,smíšek’ – veselý člověk, co vždy každému rozdával dobrou náladu. Dnes potřebuji dárce dobré nálady já.“ Pomoc obětem TČ „Nebála jsem se tolik. Protože jsem věděla, že za mnou někdo stojí. Ano, že jsem našla tu odvahu fakt to ukončil a vyměnit zámek. A že jsem se dokázala postavit a říct prostě: „Nech mě, neexistuju pro tebe.“ „Hodný na mě byli, to kdyby takový byl můj starý, takový jako byla ta paní, tak jsem spokojenej člověk já a byli by spokojení i ostatní no.“  Oběť je v porovnání s pachatelem slabá  Nevystavovala se riskantní situaci  Nenese žádný podíl na vzniku zločinu  Nebyla ve vztahu s pachatelem  Pachatel je jednoznačně špatný a silný ROLE MÉDIÍ, SOUCIT VEŘEJNOSTI, OČTŘ Mýtus ideální, „čisté“ oběti Přehled mýtů o chování oběti  Oběť je pomstychtivá  Důraz pro co nejvyšší trest pro pachatele  Mýtus predestinované oběti  Mýtus o ubránění se  Mýtus o „provokující“ oběti Mýty u domácího násilí Sociálně slabé rodiny Černobílé vnímání aktérů Nevyhnutelnost Typický pachatel Typická oběť Vina oběti Příčinný vliv alkoholu Mýty a fakta o znásilnění  Mýtus atraktivní oběti  Mýtus o bránění se  Mýtus o slušných a neslušných ženách (Velikovská 2015) Literatura  Kuchta, J. – Válková, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. & H. Beck, 2011.  Tomášek, J.: Úvod do kriminologie. Jak studovat zločin. Praha: Grada Publishing, 2010.  Zehr, H.: Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici. 2013.  Čírtková, L.: Viktimologie pro forenzní praxi. Praha: Portál, 2014.  Čírtková, L. a kol.: Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha: Grada, 2007.  Velikovská M.: Psychologie obětí trestných činů. Praha: Grada, 2015. Děkuji za pozornost Dotazy? PhDr. Tomáš Kellner Kellner.pms@gmail.com www.pmscr.cz www.facebook.com/pomocobetemTC