1 Fáze poradentského procesu Přístup orientovaný na úkoly MCj02317870000[1] Fáze poradenského procesu lTradičně se poradenský proces rozděluje na počáteční, střední a závěrečnou fázi. l lNěkteří autoři vycházejí z etapových modelů (Egan, Beitman, Prochasky, Reid, Epstein). l lRozfázování dává poradcům strukturu a nástroj jak posuzovat změny u klientů. l lKonceptualizace poradenství jako posloupnosti kroků nebo vymezení okamžiků je společná mnoha přístupům a představuje způsob pro zavedení struktury tam, kde by se jinak mohlo jednat pouze o náhodnou či chaotickou činnost (Egan, 2002). l 3 Úkolově orientovaný přístup lJe pravděpodobně nejrozšířenějším modelem praxe sociální práce. lŘešení praktických problémů. lMalý úspěch rozvíjí sebedůvěru … l MMj02364510000[1] 4 Vznik lPřístup orientovaný na úkoly vznikl přímo v rámci sociální práce. lPatří do kategorie přístupů orientovaných na řešení problémů a v tomto smyslu navazuje na práci Helen Harris Perlman (1957). lReid a Shyne : „Brief and extended casework“ (1969). lÚOP se rozvíjel v 70 letech na základě prací autorské dvojice Reid, Epsteinová (1972). lV současnosti pak tyto přístupy nejvíce kultivují Compton a Galawayová (1989) a Reid a Epsteinová lCaspi, Reid (supervizní model) lV evropském prostoru se o popularizaci úkolově orientovaného přístupu zasloužili zejména britové Doel a Marsh (2005). lVznikl a jeho efektivita je ověřena na základě empirických výzkumů. MCj04325890000[1] 5 Výzkum lAutoři: lVýzkumné práce vedli profesorka Laura Epsteinová a profesor William J. Reid. l lCíl: l1. vytvořit technologie, které by zvýšily efektivitu intervence; l2. hledání (experimentování) s učebními metodami. l lCharakteristika: lZákladní výzkum proběhl v letech 1970 až 1978. l125 MA studentů na praxi, kteří používali základní techniky prof. Epsteinová a Reida. lJejich práci supervidovali doktorští studenti, kteří rovněž prováděli dílčí studie. lStudenti pracovali na 1.300 případech lVýzkum probíhal v Chicagu, zapojeno 13 poskytovatelů sociálních služeb včetně nemocnice a psychiatrie (dále odbor sociální péče, oddělení sociálně právní ochrany dětí). lTesty na srovnávací skupině: (Reid, 1978) a v oblasti manželského poradenství (Gibbons, Butler, & Bow, 1979; Gibbons, Butler, Urwin, & Gibbons, 1978). 6 Teoretické zdroje lteorie sociálního učení, lteorie systémů a ekosystémová teorie, lteorie komunikace, lteorie rolí, lkognitivní teorie. l 7 Základní charakteristika lÚOP si klade otázku: lJak řešit praktické problémy ? l lTeze: lMalý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a že se lidé více nasazují pro úkoly, které si sami zvolili. l lZákladní hodnoty: lpartnerství a, lposilování. l 8 Specifické charakteristiku ÚOP l ldůraz na silné stránky klienta, lspíše pomoc ne léčba, lsrozumitelná metodika, lindividuální úroveň intervence. 9 Další charakteristiky lJe metodou řešení problémů. lJe vysoce strukturovaná, což znamená že její procedury jsou specifické. lZaměřuje se na řešení problémů tak, jak je vnímají klienti. lJe časově ohraničená. lJe teoreticky otevřená a tak může být využita s celou řadou teoretických směrů. lZměny se odehrávají prostřednictvím plnění úkolů, což jsou aktivity naplánované ke zlepšení identifikovaných problémů. lJe orientovaný na přítomnost. lJe to empirický přístup: 1) byl vyvinut na základě výsledků výzkumu, 2) byl uspořádán na základě konceptů, které jsou měřitelné, 3) je průběžně testován a ověřuje se jeho efektivita a 4) v rámci svých procedur předpokládá evaluaci výsledků práce s klientem. 10 Osm problémových okruh l(1) interpersonální konflikty l(2) neuspokojení v sociálních vztazích l(3) problémy s formálními organizacemi l(4) potíže v naplňování rolí l(5) problémy vznikající v souvislosti se sociálními změnami l(6) reaktivní emociální úzkosti l(7) neadekvátní zdroje + později l(8) potíže při rozhodování l(9) jiné potíže s chováním (behaviorální problémy). 11 Struktura přístupu l1) Příprava l2) Explorace problému l3) Dohoda o cílech l4) Formulace úkolů a 5) jejich plnění l6) Terminace 12 Příprava lLegitimita intervence l„Chtěl byste něco změnit?“ l„Chcete, abych vám s tím pomohl?“ lMotivace nedobrovolného klienta: lProč vaše chování lidé vnímají jako problémové? lJak je (vás) tato situace ovlivňuje? lLze s tím něco dělat? l l 13 Explorace problému (první až šestá schůzka) lExplorace problému: lI. sekvence: identifikace problémů lII. sekvence: specifikace problémů lIII. sekvence: stanovení priorit l 14 I.Identifikace problémů lV čem je problém? lProblémy= nenaplněné potřeby = cíle l l l 15 Utřídění problémů lPro utřídění problémů, kde jsou dva a více osob lze použít následující tabulku potřeb: Jméno Co od něj chci Jaká je šance, že to získám Co chtějí ode mne Jaká je šance, že to získají 16 II. Specifikace problémů lSběr informací 17 Klasifikace problémů 1.Interpersonální konflikty: Klient má obtíže v v interakci s druhými. „Nevycházíme spolu“. Problém je ve vztahu, ať už je manželský, rodičovský. V zaměstnání či ve škole. 2.Nespokojenost v sociálních vztazích: Nejsem asertivní, Problém je obecnější, spíše uvnitř jednotlivce spíše než mezi ním a jimi… 3.Problémy s formálními organizacemi: například bydlení, školy, nemocnice a dávky. 4.Obtíže při výkonu role: rodič, manžel, pracovník, student. 5.Obtíže s rozhodováním 6.Reaktivní emoční potíže: deprese, úzkosti vyplívající ze situace, 7.Nepřiměřené zdroje: nedostatek peněz, jídla… 8.Jiné: nezahrnuté u předchozích kategorií, např. behaviorální problémy spojené s návykovým nebo nutkavými charakteristikami chování, zneužívání drog, kriminalita, gambling. 18 III. Stanovení priorit lKteré problémy klienta nejvíce zatěžují? lKteré problémy by v případě jejich neřešení měly pro klienta nejtěžší důsledky? lKteré problémy by v případě jejich vyřešení měly pro klienta nejpříznivější důsledky? lKteré problémy mají pro klienta největší význam? lKteré problémy lze řešit s menším nasazením energie, zdrojů? lKteré problémy jsou v podstatě neřešitelné? 19 Stanovení prioritních problémů Není 1 Málo 2 Dost 3 Hodně 4 Vážný 5 Interpersonální konflikty Nespokojenost v sociálních vztazích Problémy s formálními org. Obtíže při výkonu role Obtíže s rozhodováním Reaktivní emoční úzkosti Nepřiměřené zdroje Jiné 20 Příčiny problému lProblémy se „staly“ („nemají původ“) lCo přispívá k udržení problému? lJaké jsou překážky v řešení problému? l 21 Hlavní překážky 1.Sociální systém 2.Konstrukty o světě 3.Emoce 4.Neúspěšná řešení 22 Analýza příčiny lČím je problém udržován: přesvědčeními, emocemi, sociálním systémem nebo neúspěšnými řešeními? lJaká jsou přesvědčení uživatele služby o situaci a o potřebách? lPokud je příčinou nezdařené řešení, jedná se o snahu naplnit utopický cíl, nadměrné úsilí, snaha o změnu postoje druhého člověka? lJak může být problém klasifikován? lVyskytuje se propojení mezi problémy? 23 Neúspěšná řešení lTři typy nezdařených řešení, které se mohou stát překážkou: 1.Definování utopického cíle, směřování příliš vysoko, například chtít, aby děti byli jako andělé, 2.Usilovně se snažit o to, co může proběhnout spontánně. Například snažit usnout, snažit si získat lásku nevlastního dítěte. 3.Snaha měnit přístupy, tam kde by se mohl uživatel služby s chováním smířit, nebo chtít po někom, aby chtěl něco, co nechce. Například stěžování, že dítě nechodí do školy s nadšením … 24 Formulace cílů a úkolů (čtvrtá až sedmá schůzka) l lI. sekvence: stanovení cílů lII. sekvence: kontraktace l l l 25 Typy úkolů lPrůzkumné úkoly lIntervenční úkoly lÚkoly mohou být prosté (jedna akce) nebo komplexní (množství různých činností). Nicméně jednoduché cíle jsou preferovány. lJednostranné (realizovatelný jednotlivcem) úkoly nebo reciproční úkoly (někdo něco udělá a druhá osoba vykoná reciproční úkon). 26 Typy úkolů lHmotné či mentální úkoly lPostupné úkoly lImaginární úkoly lObrácené úkoly lParadoxní úkoly 27 Plnění úkolů (sedmá až desátá schůzka) lProveditelnost úkolů 28 Terminace (dva až tři kontakty) lEfekt zakončení kontaktů lStrach z nových situací lShrnutí pozitivních bodů spolupráce lDalší okruhy jeho práce 29 Zajímavý zdroj lhttp://www.task-centered.com/