1
Fáze poradentského procesu
Přístup orientovaný na úkoly
MCj02317870000[1]

Fáze poradenského procesu
lTradičně se poradenský proces rozděluje na počáteční, střední a závěrečnou fázi.
l
lNěkteří autoři vycházejí z etapových modelů (Egan, Beitman, Prochasky, Reid, Epstein).
l
lRozfázování dává poradcům strukturu a nástroj jak posuzovat změny u klientů.
l
lKonceptualizace poradenství jako posloupnosti kroků nebo vymezení okamžiků je společná mnoha
přístupům a představuje způsob pro zavedení struktury tam, kde by se jinak mohlo jednat pouze o
náhodnou či chaotickou činnost (Egan, 2002).
l

3
Úkolově orientovaný přístup
lJe pravděpodobně nejrozšířenějším modelem praxe sociální práce.
lŘešení praktických problémů.
lMalý úspěch rozvíjí sebedůvěru …
l
MMj02364510000[1]

4
Vznik
lPřístup orientovaný na úkoly vznikl přímo v rámci sociální práce.
lPatří do kategorie přístupů orientovaných na řešení problémů a v tomto smyslu navazuje na práci
Helen Harris Perlman (1957).
lReid a Shyne : „Brief and extended casework“ (1969).
lÚOP se rozvíjel v 70 letech na základě prací autorské dvojice Reid, Epsteinová (1972).
lV současnosti pak tyto přístupy nejvíce kultivují Compton a Galawayová (1989) a Reid a Epsteinová
lCaspi, Reid (supervizní model)
lV evropském prostoru se o popularizaci úkolově orientovaného přístupu zasloužili zejména  britové
Doel a Marsh (2005).
lVznikl a jeho efektivita je ověřena na základě empirických výzkumů.
MCj04325890000[1]

5
Výzkum
lAutoři:
lVýzkumné práce vedli profesorka Laura Epsteinová a profesor  William J. Reid.
l
lCíl:
l1. vytvořit technologie, které by zvýšily  efektivitu intervence;
l2. hledání (experimentování) s učebními metodami.
l
lCharakteristika:
lZákladní výzkum proběhl v letech 1970 až 1978.
l125 MA studentů na praxi, kteří používali základní techniky prof. Epsteinová a Reida.
lJejich práci supervidovali doktorští studenti, kteří rovněž prováděli dílčí studie.
lStudenti pracovali na 1.300 případech
lVýzkum probíhal v Chicagu, zapojeno 13 poskytovatelů sociálních služeb včetně nemocnice a
psychiatrie (dále odbor sociální péče, oddělení sociálně právní ochrany dětí).
lTesty na srovnávací skupině:  (Reid, 1978) a v oblasti manželského poradenství (Gibbons, Butler, &
Bow, 1979; Gibbons, Butler, Urwin, & Gibbons, 1978).

6
Teoretické zdroje
lteorie sociálního učení,
lteorie systémů a ekosystémová teorie,
lteorie komunikace,
lteorie rolí,
lkognitivní teorie.
l

7
Základní charakteristika
lÚOP si klade otázku:
lJak řešit praktické problémy ?
l
lTeze:
lMalý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a že se lidé více nasazují pro úkoly, které si sami
zvolili.
l
lZákladní hodnoty:
lpartnerství a,
lposilování.
l

8
Specifické charakteristiku ÚOP
l
ldůraz na silné stránky klienta,
lspíše pomoc ne léčba,
lsrozumitelná metodika,
lindividuální úroveň intervence.

9
Další charakteristiky
lJe metodou řešení problémů.
lJe vysoce strukturovaná, což znamená že její procedury jsou specifické.
lZaměřuje se na řešení problémů tak, jak je vnímají klienti.
lJe časově ohraničená.
lJe teoreticky otevřená a tak může být využita s celou řadou teoretických směrů.
lZměny se odehrávají prostřednictvím plnění úkolů, což jsou aktivity naplánované ke zlepšení
identifikovaných problémů.
lJe orientovaný na přítomnost.
lJe to empirický přístup: 1) byl vyvinut na základě výsledků výzkumu, 2) byl uspořádán na základě
konceptů, které jsou měřitelné, 3) je průběžně testován a ověřuje se jeho efektivita a 4) v rámci
svých procedur předpokládá evaluaci výsledků práce s klientem.

10
Osm problémových okruh
l(1) interpersonální konflikty
l(2) neuspokojení v sociálních vztazích
l(3) problémy s formálními organizacemi
l(4) potíže v naplňování rolí
l(5) problémy vznikající v souvislosti se sociálními změnami
l(6) reaktivní emociální úzkosti
l(7) neadekvátní zdroje + později
l(8) potíže při rozhodování
l(9) jiné potíže s chováním (behaviorální problémy).

11
Struktura přístupu
l1) Příprava
l2) Explorace problému
l3) Dohoda o cílech
l4) Formulace úkolů a 5) jejich plnění
l6) Terminace

12
Příprava
lLegitimita intervence
l„Chtěl byste něco změnit?“
l„Chcete, abych vám s tím pomohl?“
lMotivace nedobrovolného klienta:
lProč vaše chování lidé vnímají jako problémové?
lJak je (vás) tato situace ovlivňuje?
lLze s tím něco dělat?
l
l

13
Explorace problému
(první až šestá schůzka)
lExplorace problému:
lI. sekvence: identifikace problémů
lII. sekvence: specifikace problémů
lIII. sekvence: stanovení priorit
l

14
I.Identifikace problémů
lV čem je problém?
lProblémy= nenaplněné potřeby = cíle
l
l
l

15
Utřídění problémů
lPro utřídění problémů, kde jsou dva a více osob lze použít následující tabulku potřeb:
Jméno
Co od něj chci
Jaká je šance, že to získám
Co chtějí ode mne
Jaká je šance, že to získají

16
II. Specifikace problémů
lSběr informací

17
Klasifikace problémů
1.Interpersonální konflikty: Klient má obtíže v v interakci s druhými. „Nevycházíme spolu“. Problém
je ve vztahu, ať už je manželský, rodičovský. V zaměstnání či ve škole.
2.Nespokojenost v sociálních vztazích: Nejsem asertivní, Problém je obecnější, spíše uvnitř
jednotlivce spíše než mezi ním a jimi…
3.Problémy s formálními organizacemi: například bydlení, školy, nemocnice a dávky.
4.Obtíže při výkonu role: rodič, manžel, pracovník, student.
5.Obtíže s rozhodováním
6.Reaktivní emoční potíže: deprese, úzkosti vyplívající ze situace,
7.Nepřiměřené zdroje: nedostatek peněz, jídla…
8.Jiné: nezahrnuté u předchozích kategorií, např. behaviorální problémy spojené s návykovým nebo
nutkavými charakteristikami chování, zneužívání   drog, kriminalita, gambling.

18
III. Stanovení priorit
lKteré problémy klienta nejvíce zatěžují?
lKteré problémy by v případě jejich neřešení měly pro klienta nejtěžší důsledky?
lKteré problémy by v případě jejich vyřešení měly pro klienta nejpříznivější důsledky?
lKteré problémy mají pro klienta největší význam?
lKteré problémy lze řešit s menším nasazením energie, zdrojů?
lKteré problémy jsou v podstatě neřešitelné?

19
Stanovení prioritních problémů
Není 1
Málo 2
Dost 3
Hodně 4
Vážný 5
Interpersonální konflikty
Nespokojenost v sociálních vztazích
Problémy s formálními org.
Obtíže při výkonu role
Obtíže s rozhodováním
Reaktivní emoční úzkosti
Nepřiměřené zdroje
Jiné

20
Příčiny problému
lProblémy se „staly“ („nemají původ“)
lCo přispívá k udržení problému?
lJaké jsou překážky v řešení problému?
l

21
Hlavní překážky
1.Sociální systém
2.Konstrukty o světě
3.Emoce
4.Neúspěšná řešení

22
Analýza příčiny
lČím je problém udržován: přesvědčeními, emocemi, sociálním systémem nebo neúspěšnými řešeními?
lJaká jsou přesvědčení uživatele služby o situaci a o potřebách?
lPokud je příčinou nezdařené řešení, jedná se o snahu naplnit utopický cíl, nadměrné úsilí, snaha o
změnu postoje druhého člověka?
lJak může být problém klasifikován?
lVyskytuje se propojení mezi problémy?

23
Neúspěšná řešení
lTři typy nezdařených řešení, které se mohou stát překážkou:
1.Definování utopického cíle, směřování příliš vysoko, například chtít, aby děti byli jako andělé,
2.Usilovně se snažit o to, co může proběhnout spontánně. Například snažit usnout, snažit si získat
lásku nevlastního dítěte.
3.Snaha měnit přístupy, tam kde by se mohl uživatel služby s chováním smířit, nebo chtít po někom,
aby chtěl něco, co nechce. Například stěžování, že dítě nechodí do školy s nadšením …

24
 Formulace cílů a úkolů
(čtvrtá až sedmá schůzka)
l
lI. sekvence: stanovení cílů
lII. sekvence: kontraktace
l
l
l

25
Typy úkolů
lPrůzkumné úkoly
lIntervenční úkoly
lÚkoly mohou být prosté (jedna akce) nebo komplexní (množství různých činností). Nicméně jednoduché
cíle jsou preferovány.
lJednostranné (realizovatelný jednotlivcem)  úkoly nebo reciproční úkoly (někdo něco udělá a druhá
osoba vykoná reciproční úkon).

26
Typy úkolů
lHmotné  či mentální úkoly
lPostupné úkoly
lImaginární  úkoly
lObrácené úkoly
lParadoxní úkoly

27
Plnění úkolů
(sedmá až desátá schůzka)
lProveditelnost úkolů

28
Terminace
(dva až tři kontakty)
lEfekt zakončení kontaktů
lStrach z nových situací
lShrnutí pozitivních bodů spolupráce
lDalší okruhy jeho práce

29
Zajímavý zdroj
lhttp://www.task-centered.com/