Islamismus a islámský radikalismus na pozadí izraelsko-palestinského konfliktu MAREK ČEJKA Palestinská arabská politika v éře bristkého mandátu  Klanová politika  klan Al-Našašíbí versus Al-Husajní versus Al-Chalídí Počátky radikálního islamismu v Palestině šejch Izz ad-Dín al-Kassám (1882–1935) ideový předchůdce palestinského radikálního islamismu, hlavně Hamásu  Mládí prožil v době úpadku Osmanské říše a oslabování islámu na úkor Západu  Džihád meče proti Italům (Libye) a Francouzům (Sýrie) a později proti Britům v Palestině  Po vzniku Muslimského bratrstva má blízko k jeho idejím  V severní Palestině zakládá militantní organizaci „Černá ruka“ a posléze umírá v boji s Brity  Stává se předlohou Hamásu, který podle něj pojmenovává své militantní křídlo a rakety Arabské povstání v Palestině 1936-1939 Podpora islamistů ze strany Západu během studené války  Častá logika studené války: „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.  Islamisté na Blízkém východě mají se Západem společné nepřátelství vůči Sovětskému svazu a jím podporovaným ateistickým ideologiím a nacionalistickým (většinou k levici tendujícím) režimům.  Navzdory značně odlišným postojům navazuje Západ, včetně Izraele kontakty s islamisty (předchůdci Hamásu) a podporuje je, případně alespoň toleruje.  Izraelci vidí hlavního nepřítele v Arafatovi, OOP a sekulárních frakcích → „rozděl a panuj“  Krátkozrakost strategie  Detailněji analyzují např. A. Higgins či R. Dreyfus Palestinský islámský džihád (od r. 1981)  Vznikl v 70. letech v pásmu Gazy jako palestinská odnož Egyptského islámského džihádu.  Do čela se postavil Fathi Šikaki.  Hlavním cílem skupiny se stalo osvobození Palestiny, likvidace Izraele a jeho nahrazení palestinskou islámskou teokracií.  Hlavní sídlo PID se dlouhodobě nachází v Sýrii, podpora Asada a Hizballáhu během války v Sýrii  finanční vazby na Írán.  Současným předsedou PID je šejch Ramadán, duchovním vůdcem organizace je Abd al-Azíz Auda.  Oproti Hamásu svou popularitou PID mezi Palestinci vždy zaostával, neboť nevytvořil civilní křídlo po vzoru Hamásu. První intifáda (1987–1992) Důležitý formativní moment vzniku hnutí Hamás Islámské centrum: předchůdce Hamásu  arab. Mudžáma al-Islámíja  Charitativní organizace založená v pásmu Gazy v r. 1973 na principech Muslimského bratrstva  V čele šejch Ahmad Jásín  zahájilo typickou činnost MB: kliniky, vývařovny pro chudé, mládežnické organizace, zakládá také Ilámskou univerzitu v Gaze  Disponuje tichou podporou Izraele (vidí v něm konkurenci OOP/Fatahu a Arafata)  Od poloviny 80. let tajné vytváření ozbrojeného křídla, Jásín opakovaně uvězněn Izraelem  V r. 1987 kdy vzniká Hamás, slouží infrastruktura IC jako základ ke zformování Hamásu Základní charakteristika Hamásu  Originální variace palestinského islamistického hnutí inspirovaná myšlenkami egyptského Muslimského bratrstva  Spojuje ve své praxi prvky radikálního hnutí odporu a zároveň sociálního a náboženského hnutí  V současné době na seznamu teroristických organizací řady zemí Specifika Hamásu  Politologicky je vyjádřením konfliktní linie islamisté vs. sekularisté Vymezuje se hlavně proti nacionalistickému Fatahu a levicovým palestinským frakcím.  SPECIFIKA: Působí v prostředí izraelsko-palestinského konfliktu, kde i palestinští oponenti Hamásu sdílejí společného soupeře (Izrael). Hamás prosazuje lokální koncepci islamismu v islámské Palestině → odlišnost od řady salafistických džihádistů usilujících o globální chalífát. Sunnitský charakter hnutí neznamená sektářství (spolupracuje s Íránem, někdy dokonce i s křesťany). Komplexní charakter Hamásu  Dynamický vývoj, metamorfuje, není vždy klasifikovatelný jednoznačnými termíny, spojuje kontradiktorní jevy: Fundamentalismus i modernitu Charitu i násilí Fanatismus i pragmatismus Tvrdě antidemokratické tendence i respekt k demokratickým procesům Apolitičnost i politický aktivismus Vývojové fáze Hamásu (dle autora)  VÝVOJOVÁ FÁZE ROZHODUJÍCÍ UDÁLOSTI S VLIVEM NA VÝVOJ HAMÁSU 70. léta – 1987 Vzestup islamismu na Blízkém východě Vypuknutí první intifády 1988 – 2006 Mírový proces z Osla Vypuknutí druhé intifády Palestinské volby v roce 2006 2007 až současnost Rozkol mezi palestinskými frakcemi a výrazné rozdělení mezi Západním břehem a pásmem Gazy 2013 až současnost Pád režimu Muslimského bratrstva v Egyptě Krizová fáze arabského jara Konflikt mezi geopolitickými bloky na Blízkém východě Charty Hamásu (1988, 2017)  Ideologické dokumenty Hamásu definující hlavní agendu hnutí  „Stará“ Charta (18. 8. 1988)  „Nová“ Charta (1. 5. 2017)  Nová je pragmatičtější a političtější  Teorie vs. praxe Hamásu? Struktura hnutí: Ozbrojené a civilní křídlo Hamásu Ozbrojené křídlo Hamásu Brigády mučedníka Izz ad-Dína al-Kassáma  Zformovány počátkem 90. let  Nejradikálnější a částečně autonomní křídlo hnutí  Odnože v Gaze a na Západním břehu (decentralizace)  Zabránění mírovému procesu  Proměny taktiky: od útoků, bombových a sebevražedných útoků až k vývoji raket a „tunelové“ válce  Největší brutalita v průběhu druhé intifády (2000–2005) Civilní křídlo Hamásu - předchůdci Hamásu provozovali v duchu Muslimského bratrstva primárně sociální aktivity (jídelny, školy, mládežnické spolky…) - později militarizace, avšak sociální aspekt hnutí zůstává zachován - 2006 přibyl další civilní aspekt – založení palestinské politické strany „Kandidátka pro změnu a reformu“ - jednalo se de facto o uznání některých aspektů mírového procesu - Po vnitropal. krizi stále více supluje státní správu a poskytování veřejných služeb Hamás vs. Fatah: Vzájemný respekt i posilující konflikt Shrnutí: Charakterizace vývojových fází Hamásu z hlediska forem islamismu  Zárodečná fáze (od 70. let) – sociálně-islamistické hnutí na principech Muslimského bratrstva (šejch Jásín), tichá izraelská podpora v duchu studené války + „rozděl a panuj“  SOCIÁLNÍ ASPEKT HNUTÍ PŘEVAŽUJE  Fáze vzrůstající militantnosti (od 80. let) – zformování a rozvoj Hamásu jako radikálně-islamistického hnutí odporu (1987–2006)  MILITANTNOST SE STÁVÁ CHARAKTERISTICKÝM ZNAKEM HNUTÍ, HYBRIDNÍ CHARAKTER  1. intifáda  další radikalizace v průběhu mírového procesu  nejradikálnější období Hamásu v době 2. intifády  Politizační fáze (od 2006), de facto částečná akceptace mírového procesu a Izraele, posílení konfliktu s Fatahem, změna strategie odporu, vláda v Gaze  MILITANTNOST TRANSFORMUJE SVÉ PODOBY, PŘIBUDE VÝRAZNÝ POLITICKÝ ASPEKT, POSÍLENÍ HYBRIDNÍHO CHARAKTERU  Krizová fáze (od 2013), po svržení egyptského prezidenta Mursího, potlačení změn arabského jara a výraznější krystalizaci bloků na Blízkém východě (saúdský – íránský – katarsko-turecký)  FLEXIBILNÍ ADAPTACE NA TLAK PROSTŘEDÍ Prameny: Bartal, S.; Rubinstein-Shemer, N. (2017) Hamas and Ideology: Sheikh Yūsuf al-Qaraḍāwī on the Jews, Zionism and Israel, Routledge  Bureš, J.; Čejka, M.; Daniel, J. (2017) Muslimské bratrstvo v současnosti. Academia.  Dreyfus, R. (2006) Devil's Game: How the United States Helped Unleash Fundamentalist Islam. Metropolitan Books.  Gunning, J. (2008) Hamas in Politics: Democracy, Religion, Violence, Columbia  Gus, M. (2006) Understanding Terrorism, Sage.  Higgins, A. (2009) ‘How Israel Helped to Spawn Hamas’, The Wall Street Journal, 24. 1. 2009. (https://www.wsj.com/articles/SB123275572295011847#)  Hroub, K. (2010) Hamas: A Beginner's Guide 2nd Edition, Pluto.  Jefferis, J. (2016) Hamas: Terrorism, Governance, and Its Future in Middle East Politics, Praeger  Jensen, M. I. (2009) The Political Ideology of Hamas: A Grassroots Perspective, I. B. Tauris.  Khoury, J. (2017) ‘Hamas Presents New Charter Supporting Palestinian State Along 1967 Borders’, Haaretz, 1. 5. 2017 (http://www.haaretz.com/middle-east-news/palestinians/1.786754)  Kovács, A. (2009) Alláhovi bojovníci: vizuálna kultúra islámskeho radikalizmu. Chronos.  Kropáček, L. (1996) Islámský fundamentalismus. Vyšehrad.  Mandaville, P. (2014) Islam and politics. Routledge.  Mendel, M. (2008) S puškou a Koránem – Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Orientální ústav AV ČR.  Mishal, S.; Sela, A. (2006) The Palestinian Hamas: Vision, Violence, and CoexistenceI, Columbia.  Nusse, A. (1998) Muslim Palestine: The Ideology of Hamas, Routledge.  Roy, S. (2013) Hamas and Civil Society in Gaza: Engaging the Islamist Social Sector, Princeton.  Volpi, F. (ed.) (2011) Political Islam – A Critical Reader. Routledge.  Zeitzoff, T. (2009) The Microdynamics of Reciprocity in an Asymmetric Conflict: Hamas, Israel, and the 2008-2009 Gaza Conflict, 2. 11. 2009 (https://earlywarning.files.wordpress.com/2009/11/zeitzoff_gaza_11_2_09.pdf) Zdroje vyobrazení: Autor, databáze Gettyimages, stránky různých příznivců Hamásu.