Autor:                                                                               Irma Babulová
(496637)

Předmět:                                                                          PSYb2980 Základy
akademického čtení a psaní

                                      Vyučující:                                   Mgr. Adam
Klocek, Mgr. Tomáš Kratochvíl,

                                                                                           Mgr.
Stanislav Svačinka

                                      Datum odevzdání:                   18. 3. 2021

                               Sud vína amontilladského (E. A. Poe)

Montresor je opakovaně urážen a zesměšňován Fortunatem, z toho důvodu se rozhodne, že se mu pomstí.
Vymyslí plán, jak pomstu vykonat, aby nebyl nikdy odhalen. On i Fortunato jsou opravdovými znalci
vína. V období masopustních oslav tedy Montresor již značně opilému Fortunatovi zalže, že obdržel
sud patrně falešného amontilladského vína, a chce po něm, aby ho ochutnal a potvrdil, či vyvrátil
jeho pravost. Montresor Fortunata naoko odrazuje, aby s ním nechodil – nejprve tvrdí, že ho nemůže
obtěžovat, později upozorňuje na jeho kašel a vlhkost ve sklepě. Fornunato je však příliš zvědavý a
jeho ješitnost mu nedovolí nechat víno odborně posoudit někým jiným.

Když spolu procházejí rozhlehlým sklepením, nabídne Montresor Fortunatovi dvě lahve vína,
čímž ještě posílí jeho opilost. Na konci sklepení se nachází hrobka plná lidských kostí, přičemž
v jedné
ze stěn se vlivem postupného sesuvu kostí vytvořil prázdný výklenek. Do něj Montresor Fortunata
naláká
a během chvilky nepozornosti jej připoutá ke stěně řetězem. Fortunato nejprve nechápe, co se děje,
ale jakmile se Montresor pustí do zazdívání výklenku, tak pochopí. Začne křičet a škubat řetězy,
ovšem marně. Montresor jej zazdí a tato zídka není nikdy nikým odhalena.

Hlavním smyslem povídky bylo, dle mého názoru, poukázat na to, jak krutí a šílení dokážou někdy
lidé být, a to naprosto bezdůvodně. Autor šílenost popisovaného skutku navíc zdůraznil klaunským
převlekem, do něhož byl Fortunato vzhledem k probíhajícím masopustním oslavám oblečen. Ponurá
atmosféra povídky byla tedy ještě umocněna zvukem cinkajících rolniček.