Reportáž je příběh, jako příběh ji vyprávíte. Má své hrdiny a padouchy, má nečekané pointy, má postup: uvedení do děje - vysvětlení děje a vyhrocení - vyvrcholení a rozuzlení děje.

V obrazovém zpravodajství často používáme zažité postupy, jak zprávu vystavět:

logická struktura

Zpráva je rozdělená na studio a přispěvek. Jde o to, vysvětlit, popsat, pomoct k pochopení. Slovo je hlavní, obraz jen doplněk, což trochu popírá smysl televize. Je to klasické zpracování témat, která jsou obrazově k ničemu, ale mají pro společnost velkou důležitost - politika, ekonomika.

Události 20. 4. 2021 - co chtějí strany, co vytýkají vládě, co na to vláda

dynamická (akcentující) struktura - obrácená pyramida

 To nejpodstatnější a nejzajímavější dáváme na začátek textu, pak podrobnosti, pak drobnosti, bez kterých se to obejde. Díky tomu můžeme krátit od konce. Říkáme, co, kdo, kde, kdy. A když se vejde, tak i jak a proč.

Události 20. 4. 2021 - chlapík a jeho problém - obecný problém: uzavřené prostory a zničené cesty - připomínka toho jediného, co už se povedlo

chronologická struktura - linie

Sledování vývoje něčeho, stavby, popis pozadí kauzy apod. Přibližujeme nějaký děj od začátku do konce. Využívá se  ve sportu nebo třeba ve webovém zpravodajství, kde se přidává aktuální vývoj, když se zrovna děje.

UVR (Brno) 19. 4. 2021 - přípravy stavby - potíže - řešení - lidi koukají na to, jak se to povedlo

kruhová struktura - dramatický oblouk

Expozice - jádro sdělení - vyvrcholení. Nejlepší formát pro plné využití výrazových prostředků obrazu a zvuku, velká dramatičnost. Časté pro HLP: začnu u paní Novákové, zobecním, skončím u paní Novákové.

Události 19. 4. 2021 - úspěch helikoptéry - jak je těžké lítat na Marsu - jak to funguje - zpátky k letům včetně obrázků - oblouk v obraze

Zvláštní případy, kdy je schéma narušené:

JPZ, tedy „jdu – ptám se – zkouším“. Pro takovou reportáž redaktor/redaktorka vyjíždí do terénu jakoby nepřipravený/nepřipravená. Prostě přijede na místo a uvidí, co tam natočí. Samozřejmě nějakou rešerši si dopředu udělat musí, bez té to nejde. Ale nedomlouváte si respondenty, hledáte. Nevýhodou je, že někdy nenatočíte nic. Pak to řešíte třeba standupem, ve kterém vylíčíte, co se na místě (ne)dělo. Ale jindy natočíte úplně všechno, protože vám neutečou ti, kdo by se před vámi normálně schovali, kdybyste je telefonem upozornili, že o nich chcete natáčet.

UVR (Brno) 19. 4. 2021 - Zabezpečení areálu ve Vrběticích

Pak jsou občas témata, třeba popis nebo vysvětlování nějakého návrhu nebo změny – bývá to  doprava, výstavba, statistiky, a tam se osvědčuje úplně upustit od běžného střídání synchronů a asynchronů. Vypustit úplně respondenty. Zjistit si od nich informace, ale všechny je divákovi zprostředkovat pomocí série standupů. Ty můžou být natočené přímo na místě (kde se bude něco stavět, kde jsou problémy s kolonami apod.) nebo před zelenou klíčovací plochou ve studiu, kde se za redaktora/redaktorku v režii přidají - naklíčují - předem sestříhané záběry nebo grafiky. Ty pak musí sedět na to, o čem autor nebo autorka zrovna mluví (statistiky, výsledky).

Taková standupová reportáž je hodně náročná na přípravu. Bývá o něco kratší než obvyklá reportáž, kolem 1:10. Ale protože divák bude celou 1:10 koukat na jednoho člověka a poslouchat jeden hlas, musí být obrazově hodně dobře promyšlená a jednotlivé standupy na sebe musí výborně navazovat.

Nestrannost a etika

Jako novináři si musíme být vědomi toho, že nejsme objektivní, že zkrátka jsme ve spoustě ohledů předpojatí. Musíme to umět kompenzovat - třeba několikastupňovou kontrolou, spoluprací více lidí apod.

Svoboda projevu je nestrannosti asi nejblíž. Každému musí být dána možnost se vyjádřit. Ale zároveň to znamená, že není možné ve vysílání říct nebo udělat cokoli.

Andrew Boyd píše, že máme zodpovědnost vůči našemu publiku - důvěřují nám. Platí tedy pár základních pravidel:

• nelhat
• nemanipulovat lidi ani události střihem
• nefalšovat obraz nebo zvuk a nevymýšlet si citace
• nenechat se napálit, ale když se to stane, přiznat to

Pokud byste něco nenapsali do novin, neříkejte to v televizi, nezveřejňujte na netu - je to úplně stejné publikování.

Je dobré znát místní legislativu, vědět, co můžu a co nesmím.

"Řekl mi to zdroj, jenom jsem ho citovala," mě nezbavuje zodpovědnosti za to, co jsem zveřejnila. Proto musím mít jistotu, že je to pravda.