OOP a její radikální odnože Marek Čejka Stupňující se konflikt v britské Palestině mezi sionisty a arabsko-palestinskými nacionalisty • Nepokoje 1920 • Nepokoje 1929 • Arabské povstání 1936-1939 Násilí a občanská válka v Palestině 1945-48 Palestinský uprchlický exodus Fatah a OOP • Vznikají nezávisle na sobě • Fatah (1959) – ztělesňoval od počátku pojetí pal. nacionalismu v duchu idejí Jásira Arafata (a jeho okolí) • OOP (1964) – zastřešující organizace více pal. nacionalistických frakcí, ideje formulovány v Palestinské národní konvenci • Orgány: • Pal. ústřední rada • Pal. národní rada („parlament“), • Pal. výkonná rada („vláda“) v čele s předsedou (Arafat, po smrti Abbás) • 1967 po šestidenní válce vstoupí Fatah do OOP a postupně ji ovládne 1967 Po r. 1967 se Arafat stává vůdčí osobností OOP Palestinské nacionalistické radikální skupiny • Po 2. světové válce dominují mezi arabskými radikály sekulární nacionalisté • OOP (Fatah, LFOP, DFOP) atd. nacionalisté, nikoliv islamisté Některé skupiny jsou silně ideologické (radikální levice – vliv Sovětského svazu během Studené války) • Islamistický radikalismus je až do 70. let spíše marginální Lidová fronta pro osvobození Palestiny • Svůj původ má v Arabském nacionalistickém hnutí (ANH), které založil v r. 1953 George Habáš. V srpnu 1967 se ANH spojilo s dvěma menšími radikálními skupinami a vznikla tak LFOP. • Ve svých postojích začala tato organizace kombinovat sekulární arabský nacionalismus s marxismemleninismem a maoismem. Patrná byla též její inspirace Fidelem Castrem a Che Guevarou. • Po šestidenní válce se zaměřila na boj proti izraelské okupaci. Jejím konečným cílem bylo zničení Izraele jakožto integrální součást plánu zbavit Blízký východ západního vlivu. • K zastřešující OOP se LFOP připojila v r. 1968 a stala se druhou nejsilnější frakcí hned po Fatahu. V r. 1974 však z OOP odešla a postavila se vůči ní do opozice. OOP kritizovala za její pragmatismus a za opuštění cíle zničit Izrael. • Mezitím se od LFOP odtrhly dvě frakce: v r. 1968 Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (LFOP-HV) a v r. 1969 Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFOP). • LFOP operovala nejčastěji z Libanonu a z okupovaných území. V Sýrii měla po určitou dobu své hlavní velitelství. • V 70. letech se dostala do kontaktu s různými světovými teroristy – například s německou Frakcí rudé armády (RAF) nebo s Japonskou Rudou armádou (JRA). • Jedněmi z nejznámějších členů organizace byli Lejla Chalídová a Carlos „Šakal“. Další známý radikál, Wadia Haddád, unesl v r. 1976 spolu s několika dalšími členy LFOP a několika německými radikály letadlo Air France a přistáli s ním v ugandském Entebbe. • Částečné 90. léta umírnění Propaganda LFOP Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFOP) • Vznikla v r. 1969 odtržením od LFOP a jejím vůdcem se stal Nadžíf Hawatme. • Zpočátku působila pod záštitou OOP a v té době měla přibližně 500 členů. • Hlavní ideologií OOP byl marxismus-leninismus a vize osvobození Palestiny prostřednictvím „lidové revoluce“ (včetně ideje svržení arabských „imperialistických“ monarchií– hlavně jordánské). • Od Arafatova Fatahu tak stála DFOP vždy výrazně nalevo. • Operovala hlavně ze Sýrie, Libanonu a z okupovaných palestinských území. V r. 1970 zahájila sérii bombových útoků. • Největší teroristická akce se uskutečnila v r. 1974, kdy členové DFOP převlečení za izraelské vojáky obsadili školu ve městě Ma´alot (viz masakr v Ma´alot) a zavraždili zde 27 lidí. • Mezi jejími násilnými akcemi byl i pokus o atentát na tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Ariela Šarona. • Po r. 1988 značně omezila svoje aktivity. S náznaky počátku mírového procesu se stále víc vyhraňovala proti Fatahu. • V r. 1991 se rozštěpila na dvě frakce – umírněnou, vedenou Jásirem Abed Rabbem, která také zůstala členem OOP, a radikální frakci vedenou Hawatmem. Ta zvolila název Aliance palestinských sil a zůstala vůči OOP v opozici. Propaganda DFOP Ženy v palestinských radikálních organizacích • Palestinský radikální odboj je až do 80. let převážně sekulární a nacionalistický • Řada členek organizací sdružených v OOP (hlavně ve Fatahu, LFOP, DFOP) • Ikonická Lejla Chálid (nar. 1940), členka LFOP, „první žena, která unesla letadlo“ Černé září v Jordánsku září 1970 – červenec 1971 OBČANSKÁ VÁLKA v LIBANONU 1975–1990 Aktéři libanonské války.. První intifáda (1987 – cca 1992) Mírový proces z Oslo (90. léta) 1. a 2. intifáda Brigády mučedníků od Al-Aksá • Návaznost na Fatah • Vznikají po vypuknutí druhé intifády (2001) • Deklarují jen útoky na vojenské cíle, ale v reálu útočí i na civilisty • Marwán Barghútí 25. 1. 2006 – vítězství kandidátky Hamásu ve volbách a posílení konfliktu s Fatahem • Vítězí kandidátka Hamásu „Změna a reforma“(44,5 %, 74 křesel ze 132) – až na 2. místě Fatah (41 %, 45 křesel) • 19. 2. Fatah odmítl vládu národní jednoty (VNJ) → Ismáíl Haníja zformoval vládu Hamásu + 4 nezávislí • Hamás ani po sestavení vlády neuznal Izrael → Izrael, USA a řada zemí naopak neuznala vládu Hamásu → ekonomické sankce • Po Káhirské deklaraci a Dohodě z Mekky krátkodobě vytvořena VNJ vedená Hamásem (březen 2007) • 10.–15. červen 2007 – Hamás ovládl Gazu (krátká občanská válka) → prezident Abbás vyhlásil výjimečný stav, odmítl VNJ a jmenoval vlastní vládu • Došlo k rozštěpu Palestinské autonomie na dva celky, které deklarují svou legitimitu • „Hamastán“ vs. „Fatahland“ Hamás vs. Fatah vzájemný respekt i konflikt Výrazné zhoršení vztahů po roce 2006 Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: ▪Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ▪Izrael a Palestina (2005) ▪Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) ▪Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) ▪Dějiny moderního Izraele (2011) ▪Lidé svatých zemí (2012) ▪Rabbis of our Time (2015, Routledge) ▪Korán, meč a volební urna (2020)