EWU ť IíéMi w í ■n 41 ti. Vkud Jiti t f*ei*iou fcoenu aj terapeutická (■VMRich nj [vvlkkkJvh, ui sam Im n 'tiiimiiiu tefUáfn ydÉm f *** pria a£)*k i rušuft aru nOM t. sktiuji htxfeny. lH»\ť My/r.^ývy,, /dokonej '^^^'^'-^rnilujeaŕíkátovždycky, ml *vou scenérii popisuje. Je tam mnJ « U*pokoJení a potéšení. Jimmy néjak bojují, fckJitiWjfi^ *2«u^^hp«ter,ktcrtSpoiu I B* " jc schovaná rnali^/, f ' ,7 " "p™*te> sPousta stromu .-'í'""lu|Mľ,,;,Ho,rHMr)/,m)i rvC'"" ,,mm'/í''^t<) dívá Z Odstupu v r po, hopll, ta todôltóttá <' ™é Prohlíží a pokouší vvivoru ro/urn^J ^ '" ' i""'" * "vAH pokladu v jeskyrn, že tam dal hodné stromu, i«i krytou housenku. Ptám se ho, proč ty príkry bojují, a on mi odpovídá, vr m.-vi, ale že možná chtéjf dostat ten poklad. „Poklad nedostane nikdo, protože vtíchni jmou moc zaujatí Um bojováním. Ale housenka je v bezpečí, protože ji príšery nevidí." (.1 i rn my teď vytváří príbeh, metaforu.) Ptám se ho, I lerá postavička nebo vécje on. Po pečlivé úvaze mi říká, že on je ta housenka. (Kdybychom mélí víc času, možná bych si mohla s housenkou popovídat. ) „A kvůli čemu byschtél být ta housenka?" ptám se. Bez zaváhání mi nkne: „Protože je schovaná a v bezpečí." Velice tise se ho pak ptám: „A ty bys., bmrny, taky chtéJ mít ve svém živote takové místo?" Sklopí hlavu, podívá se na opičky nohou a tik řekne: Jo, potrebujú ho." Pak začne mluvit o mém polaroidu a fotce, na které bude jeho výjev. Vím, že na povrch vyplul fehO vzdora že svou pozornost odvrátil jinam. Ať už se odehrálo cokoli, je to pro néj v té cli víl i přesné akorát lato práce má mnoho Úrovní, na kterých působí terapeuticky. Jimmy v i< fo scéné vyjádřil svůj život metaforicky, artikuloval néco, co by jinak „ i rw.dnkV/al konflikt, nebezpečí, dobrotu a naději, vc svém veku vyslovit nedoka/dJ koiuh* , » která , nedána,......% W ^a££ľ e m« a .chovaný, «0« ni a ■* hnív" ^«11Z oľ »- '""'"/I"' vyj-dtoú >»''"•7 " " Jron.mc-1, pocitu bezpečí v mé ■,„K „;J v.:l„„ hl.ihoK: i,.i.iilivr.f n»v,nc s.m ro/.um VKRVVV l\*M VO pracovněs uvohvtaeho \?tahu, ktvry isme st vybudovali, přijeti a ivspcktu, které ode nxx takou&U vědomu ío tu jsou nějako Imtuy a hranice, kteří n*$tav\\ii a jsem *a ně odpovědna (jako například casV a toho pocitu, >,c v r^nci těchtohnutu ma \ moci a pod kontrolou to. co potřeboval bez piW s»\ani \ yjadHt, renu>euticky take působí nase interakce nad výjevem, täjetn o nej n tv\ žejeho vytvor pokladám *a seno. ni práci. Kladu otázky, *te netlačím na to, aby mi hkal vte, ne* chce, IVotoze terapeuticky nejdále-teejs4 aspekt tohoto seleni byl Jimmyho výrok o tom, ze potřebuje nějaké swbe^xenc místo, roto ieho vyjádřeni, které v> plulo na povrch /. hloubky je nynumvlnou půdou, kterou mame později prozkoumat, a není to uz jen nejaky skryty pocit, který blokuje zdravé fungovaní organismu. Vzdor, který « projevil tak, že Jimmy změnil namet, byl znamením toho. ze v teto části na^priee se Jmimy dostal na hranici svých možnosti a ze u>. nemel dost sily jit dal. Moina k tomu přispěl i cas. protože Jimmy věděl, ze budeme končit Y jistém smyslu se vrátil na zem. kdviuftsdětmi musíme končit, mohu jim pomoci vratu se na /.cm nějakou |»vrchni otázkoujako: „Co asi budeš mu dnes k veěeři?" Jestliže se děti pri našich setkáních přilil rozruší a „odletí" moc vysoko, je nezbytne nutné jim pomoci se rase vrátit dolů na zem. FVmahani dětem s vyjadřováním jejich emoci často mrva špecifický průběh. Některé deti zatlačily sve emoce tak hluboko, ze jsou .cela odpojeno i od konceptu emoci jako takového. Jakmile zjistím, zeje na tom dítě právo takto, začneme mluvit o pocitech. Co to vlastne pocity jsou? Na kognitivní rovině zkoumáme všechny aspekty hnevu, zalu. strachu, radosti. Člověk môže na jednu stranu pociťovat lehkou zlost, a na druhem konci skaly může by: slepá zuřivost. Pak existuji telesne stavy, které jsou často označovány jakopocii\'fnisti\u\\ nudy. zmatku, úzkosti, netrpělivosti, osamelosti.'tyto stavy zkoumáme take. Dívame se na obrázky, hrajeme hry, děláme obličeje, pohybujeme se do rytmu bubnů, nV/.ne pocity dramaticky ztvárňujeme, po- | >-::k>- '^cslime obrázky, používame hlinu, děláme seznamy, vy- I pravíme z čteme príbehy a všechno to souvisí s pocity a tčlesnvmi stavy. 1 navitou roh hraje takejazyk. Jak deti rostou a osvojuji si jazvk, roste jejich J scr.opnost uvědomovat si a vyjadřovat rňzne odstíny svých pocitu uspokojivějším způsobem. ""'.I'IVAJU |, II ledna osmiletá holčička byla svým 01 ■ • bvla schopná vyjádřitvúbec žádné noci^ .T^ nifiílckyi!lleu«v.'inii:,,„■ jsou. Hra TheHaPPyFÍKeG(m^ LZ^S^^'"' zumitelná. Používají se v ni kam s obllíei ' ' '" V""' koli kartu, vždycky řekla totéž- Stoáto^ "S"1" výrazy, ai' vžila |g|..... , y J ' poslouchala mé komentáře s určitém zá pnem, ale kdvzbvla rada na ní nr»L'rn*«t»i« . • - '".ym/..i a i, >m n,,i, , , Pracovala se svými výroky o narozena h akjsem psala výše, hrályjsme tedy mnoho her, které se nějak týkaly pocitů Jednouší se mnou chtěla hrát na školu. Ona byla učitelka ■ já měla napsat, z čeho bývám smutná, naštvaná a Šťastná, Když jsem to psala, všimla |sem si, že ona psala své odpovedi kradou na tabuli na zdi. „Jsem smutná, protože se mi zaběhla kočka a nevím, kdeje. Jsem našívaná, protože mé máma včera nenechala koukat na televizi. Jsem šťastna, protože táta mě teď nebije Ne vždycky se děti od povídání o pocitech posunou k vyjadřování vlastních pocitů. Jako fórum pro jejich vyjadřování pak můžeme používal projekce. Kresby, příběhy, scény na terapeutickém pískovišti budou plné materiálu, z kterého budeme moci čerpat, abychom dítěti S jeho počaty po mohli. Napríklad třináctiletá Terri nakreslila po cvičeni s fantazií hada na poušti. Požádala jsem ji, aby se stala tím hadem a popsala mi, jak jako had žije. Přirozeně se vůči této mé zadosti zvedl odpor. Řekla jsem: „Vím, že |e to bláznivé, ale prostě jen řekni: Jsem had: Predstav si, ze ten had |e loutka a že za něj musíš mluvit, že mu musíš propůjčit hlas." Řekla tedy: „Jsem had " a obrátila oči v sloup. 1 lonem jsem hada zapojila do rozhovoru a za čala klást otázky jako: „Kde žiješ? Co děláš ech den- a podobně, Nakonec jsem řekla: „A hade, jaké to je být tak sám někde na poušti?" Po chvilce ticha mi se sklopenou hlavou velmi potichu odpověděla: „Jsem osamela. Zmena , li «»• /iavilv naievo že se v ni něco de e, ze se enerme drženi těla a ton hlasu mi davab najevo, energie, arzeni teu ,mmnoiujc Tak jsem jí velice tiše a jenu* možná na hada nějakým způsobem napojuj.. . i m u- Mtíš'^" Podivala se na me, a ak sem 8( jí dívala do oc. propukla n plac M ^ Mkm pn |m, Zdebychchtaazdůraznt nokol. ^ ^ je, abych důležitě otázky kladla u ■ . V(|j(. ,„,„,, 1K,|)ok„r....., hem. Za druhé, pochopila jsem. tf*" .....t kdvž jim je třináct let). Pokud bych se na slzy soustředila, jak bych to mohla dělat U dospělého klientu, pravděpodobně bych tím podporila pro. ces uzavření. Takže se snažím dál mluvit. „Povídej mi, Tem, o své osamé-lest,." A ona mi o ni povídala. Když sezení skončilo, Terri rychle vedle hada nakreslila nějakou postavu. Jen had, to jsem ve skutečnosti já, že jo?" řekla. Ne vseeliux děti se se svými projekcemi identifikují tak rychle. Často musím i-iei něco jako: „A je v tom příběhu něco, co sedí i na tebe?" nebo „A nemáš někdN pocit, že chceš na někoho zaútočit jako ten tvůj lev v kleci?" Emoce často vyvolávají tělesnou reakci, a proto s dětmi trávím určitý ěas tím, že jim pomáham učit se tyto reakce více vnímat. Jak se postupné se svým tělem slaďuji, ěasto se pak naučí tyto reakce používat jako záchytné body. ľak například šestnáctiletá Susan prohlásila, že nikdy necítila hněv. Dělali jsme cvičení s fantazií, ve kterém jsem ji požádala, aby si představila něco, co by ji nebo někoho jiného mohlo rozhněvat a aby sledovala, co poem ve svém těle. Pak nakreslila obrázek, na kterém měla hlavu schovanou v oblaku. Nazvala to „Oblak zmatku". Řekla jsem jí, ať ho používá jako záchytný bod - ať se vždycky, když se bude cítit zmatená, zamyslí, jestli se neděje něco, co sejí nelíbí. (Výraz „nelíbí" je oslabený, a pro některé děti tudíž méně ohrožující.) Kdyby uměla rozeznat, že se zlobí, mohla by si zvolit náležitý /.působ vyjádření. S dětmi dlouze rozebírám různé způsoby vyjádření pocitů hněvu v soukromí, kdy si tím neprivodí žádné další potíže. Tou dobou už se mi, doufaní, podařilo dítě přesvědčit, že organismus se potřebuje negativní energie zbavit, a že ji tedy nemá potlačovat. Sestavujeme si seznam takových aktivit a pak je u mě v pracovně nacvičujeme. Mezi nejoblíbenější metody patří trhaní časopisu, nakreslení nějakého obličeje, po kterém se pak dupe, bouchání do wbraneho polštáře, křičení do polštáře, běhání nebo jiná fyzická aktivita, při které se soustředíme na pocity hněvu, psaní nikdy neode-*,a"fho dopisu osobě, na kterou se zlobíme, a tak dale. Pro děti jsou takové s ,e o ,,,IK, Když se děti pokusí říci učiteli nebo rodičům přím* totľÄ y' etí opravdu m^ji sklon mluvit hlasitěji, když jsou rozzlobené; dosud se nenaučily umě ní diplomacie, Obecně piati, že děti se velič*. neji„ ,.........^wuboko pocuC "S;;iT'vh;upiK,tům'k,eré lejlch Zdravého vývoje |e„ ,h,„ ,, LSkryra"-dle stávaj, se tak překážkou tova, „a vztata k^SSSSS m fekne: "DnťS bVdl abývat intenzitou a vahou ^^TW1^»^-»««*«o cecnto pocitu, ze je potlačí tak, až si ie vlastně přestane uvédoinovat. Nicméně iehn rh™ - - viastne i >cmene jeho chování a životní proces jsou těmito nutné dětem pomáhat tyto pocity objevovat a vyjadřovat. Ujedenáctiletého Johna se projevovalo chování a symptomy, které mu komplikovaly život Jeho prospech ve škole se horšil, začal zapomínat, často ho bolela hlava a břicho. Když jsem se zeptala matky, kdy se u něj tyto symptomy objevily, neurčite mi odpověděla, že už to trvá přibližně dva roky, ale zhoršilo se to poslední dobou. Když jsem sejí zeptala, jestli se před dvěma lety něco stalo, řekla mi, že mu zemřel bratr, ale má pocit, že ten žal všichni celkem dobře zpracovali. Vím, že aby děti dokázaly zvládnout takovou bolest, potřebují hodně pomoci. A také vím, že umějí velice dobře potlačovat své pocity, takže to navenek často vypadá, jako by všechno zvládaly dobře. Dále také vím, že změny v chování a nové symptomy se dostavují postupně a s postupem času zesilují. I )ítě neřekne: „To na mě nefunguje, zkusím něco jiného." Změněné chování a symptomy sílí a objevují se čím dál častěji. Při jednom našem setkání jsem Johna požádala, aby z hlíny udělal figurku svého bratra a mluvil na něj. 1 lodně ho to zneklidnilo a nechtěl to udělat. Jemně jsem se ho zeptala: „Na co myslíš Johne?" (Málokdy se dětí ptám, jak se cítí, protože na to mi obvykle odpovídají „dobře" nebo „nevím".) John vykřikl: „Já ty doktory nenávidím!" Rychle jsem před něj nastrčila hroudu hlíny a špachtli, „lak to tem doktorům nandej," řekla jsem. John začal špachtlí bušit do hlíny Byla jsem trochu jako roztleskávacka a povzbuzovala jsem ho v tom. (V takové chvi • u \ d,,5íi Ho hlínv s velkou energii. „Jo! Jen jim nemá terapeut zůstat potichu.) Bušil do miny s vw w x. . MQ nx naštvane J°nn zacal kncet -Nena~ to nandej! fteknijim, procjs. na ne ^rajeJtépodlv;ll! UŽJSomho Vidím vás- Nedovolili jste nu. ^"^^ ^ulák,. aby udela, ..kdy neviděl! Nenávidím vás! Po dJU ^ Kdybys Postavičku svého bratra. Udělá ho jaK ^ ^ mu mohl něco říct, co by to bylo.' Slzy nu OkU'\ IN l'UM M > moe mu chyb! P8k It tiše na svého hliněného bratra díval. A tiše mu řeK,: .Nlvlnm - Pak Rgurku /voli. políbil ji, něžněji položil a rekl mi: „Máme ,,,,, eaa na pllkvorky?" Několik dalších setkání jsme se zaměřili na jeho h,,,.......novo Chování se radikálně /měnilo. Teď je to spokojený, tvořivý, vyro\ n.m\ chlapec, Péče o sebe £ceil .rodním krokmi v terapeutickém procesuje to, čemu říkám péče 0 sebe Mým cílem v podstatě je dětem pomáhat, aby se více přijímaly, aby te o sebe staraly a aktivně o sebe pečovaly. To je těžký úkol, protože dětijsou vychováván) s tím, že pečovat o sebe je sobecké a špatné. Když dítě řekne: .. Isemdobrýv tom a v tom," možná ho někdo obviní z vychloubání. Děti, s kterými pracuji, Introjikovaly, „spolkly" spoustu věcí, protože od velice útlého věku, kdy |eště nebyly zralé ani kognitivně schopné rozlišit, co je pravda a co no. pi i|;il\ za své mnoho falešných /.práv o sobě. Tyto introjekty způsobují, že děti omezuji a inhibujl některé aspekty šelf, což brání zdravému růstu. Tato negativní poselství o sobě v dětech obvykle zůstávají celý život a vyplouvají n.i povrch zvláště při stresu. Děti, a jeto dáno vývojově jejich egocentričností, .i traumata, která se objevuji v jejich životě, obviňují sebe. Opakovaně zjišťuji, že i když rodiče změní způsobjakým se k dítěti vztahují ;i fak s mm komunikuji, mylné představy a přesvědčení dětí zůstávají, často se Stáhnou „do podzemí" a pak pod vlivem napětí a stresu vyplují na povrch. Každé malé dítě, a zvláště dítě nějak narušené, má velice dobře vyvinuté kritické self. Buduje Si mocné negativní introjekty a často se dokáže samo Wttoovat lépe, než to dělají jeho rodiče. Tato soudící pozice, často velice ,loh,v ukrj ti před ostatními lidmi, je pro /.dravý růst zhoubná. Dítě si pak •M" M'*: „Měl hwh byt hodnější," jenomže provedení tohoto přání je n;kl f0 8Ílj 1 chóPóní' Ttaha „být hodnější" pak posiluje zoufalství. Zá-[ •l,lmm P^'Pokladem pro zdravy, nenarušený vývoj je přijetí všech svých časti, všech svých aspektu, i těch nejodpudivéjších. " ™oféInín] důsledkem odmítání sobe samého je fragmentace. Pro-!!,;UV m,,A' ^ My* dovedeme ditěti pomoci naučit se