Mih\ ic emoce, kten Hl IH'lOi.sIci, d,, dCVMll *• Proe to hkám? pfe- -.o.« to. CO vypadájak0 hnev, hnév'em^c'^Lus, , Spa^ se dobft, .akže se mu sami snažíme vyhýba,. ale J ...U vo vehce utlem věku se děti uc,. ž. hněv ,c „ehezpee* .„,„„« neučí správnym, náležitým IpOJObta, „k w,.,dn. ,,„o normálni hdskou oct. Hnev je u korene vétsiny problému, ktere phváue,i deti i rodinv na terapii. V této kapitole se zaměřím pravě na tuto emoci, M |cp vztah k kK, na projevy hnevu u detí a na těžkosti, které jeho projevováni zpúsohuic na krok) terapeutického procesu venovane hnévu a na techniky, které maji dé-tem pomoci zdravé vyjadřovat hnev. Průběžné budu take madet príklady konkrétni práce s hněvem u malých děti, dospívajících i celých rodin. Hnev a celkové vnímaní svého já spolu jdou ruku v ruce. flne\ ic v\-ření selí. A self se oslabuje, pokud inhibujeme hnév. Male dne H nám na /da nazlobené, ale ve skutečnosti se jen pokouši tapofeop wé po-% postarat se o sebe. Dvouleté dítě, před ktere matka prM potaM mr-, řičr Ne!« A možná mrkev i shodí na zem. Mobili/.u.e wvhnu svou silu a mocnin učinilo prohlášení. Nema lesté takové ko.n.m aby dokázalo mírné říci: wNe, dekuje * ^^^Zm^X k ľ i;a xf r.Love situaci často vyjadri tusoun.. ,!-, seiui něj. Dit* 1UU- IKk| .,, ikee|elioriKlÍLVho/nuiteaW<: jJw|<.(,|Vilsoho;1otoin..iakma ,l..-iK-tn rtistu budujeurcitys>'s|cn^.^, iu,,,b ikgrt* »*» světí. Tento systém ho bu i > 111 ■ Je hluboce ovlivňováno tím, jak rodiče uspokojují jeho potřeby a přání, ni reagují na jejich vyjádření, jak reagují na nezdolný vývoj jeho smyslů, těla, emočního vyjadřování a intelektu. Během prvních lei Života dítě příjmí za své mnoho negativních zprávo sobě, kterým někdy říkáme Introjei ty, pro tože se ještě nenaučilo umění vyplivnout neholí odmítnoul to, co je pro něj toxické. Z vývojového hlediska ještě není schopné rozlišoval mezi tím, co je o něm pravda a co ne. Za normálních okolnosti je dítě v téchto raných fá zích vývoje egocentrické, a tak si dává vinu za všechno, co se děje kolem, za všechny traumatické události, které se v jeho živote objeví. Přinejmenším bude zmatené, ztracené, zaražené. Potlačování emocí, zvláště hněvu, je v základu spojeno s přijímáním negativních introjektů. Emoce utvářejí jádro dítěte, jeho bytost. Pokud jeho emocím nepřikládáme hodnotu, nepřikládáme ji ani samotnému dítěti, Když se jeho emocemi pohrdá, když se jeho emoce bagatelizují, zesměšňují, když se na ně reaguje tvrdé, dítě se cítí odmítnuto. Muže sice najít nějaký způsob, jak na své křivolaké cestě za zdravím své pocity vyjádřit, nicméně usídlí se v něm trvalé přesvědčení, že je špatné a něco s ním není v pořádku. Dítě si své pocity vědomě nevybírá - ony prosté odkudsi vyvěrají. Je zmatené a cítí, že na ně nemá nárok; a když se pocity skutečné dostaví, dítě cítí, že nemá nárok na bytí, na existenci, především proto, že tyto pocity, stejné jako ono samo, působí rodičům tolik starostí a mají za důsledek odmítání a hněv namířené vůči jeho osobě. Čím více negativních poselství o svém self dítě vstřebává, tím naléhavěji může pociťovat skutečnou ztrátu self. Samo pak začne svůj proces růstu přerušovat a brzdit. Uzavře své smysly, stáhne svaly, zablokuje vyjadřování, uzavře svou mysl. Vnímání vlastního já začne být nejasné a dítě začne využívat různé obranné mechanismy, aby si udrželo jisté zdání, že se cítí být naživu. S tím vším kontrastuje skutečnost, že děti v sobě mají mocné puzení k životu a růstu a udělají všechno, co mohou, aby úkol vyrůst zvládly. Tato životní sílaje pozitivní a působí proti negativním představám o vlastním self. Nicméně platí, že děti se kvůli ní dostávají do potíží s rodiči, učiteli, společností jako takovou. Zdá se, že organismus ve svém zdravém zacílení M růst dělá vlastní rozhodnutí o tom, jak bude ve světě fungovat. Ráda bych to vysvětlila. .....**v'........"-'''^iu.:'!;,:^::;'!''-.....■ , hi"' « ""> můfa ,l„s,,, pro)evfl ni... """'^'"""vWt-* vfl(méJ»b) ítrttu lásky. Zařiná N IH n. u vMJŕ,', '' ' piVm-ažcmusí udélatvšechno en,'" '"" "ů hntvuJ«pro ;!>in, ,n,ncním. Protože se vSak hnévu n^^Tt**""*™*' , o budí dělat, až hnev pocítí, Obvykl, s, wher, ', í .........*-j*-~-ÄS3 :z s dřená emoce však .eži v nitru dhétcjako halvan, který překáži S vemu mstu. A proto/.c vyjádření hnévu je vyjádřením self, důsledkem takového re- H>m je oslabení self. Organismus neúnavné hledá rovnováhu. Jestliže néjaka emoce leží pod rchem, musí být nějakým způsobem vyjádřena, aby se věc uzavřela sledně mohla nastat rovnováha a organismus se pak mohl vypořádat ísi potřebou. A tak to v nekonečném růstovém cyklu jde pořád dál. Zdá se tedy, že když se organismus pokouší vypudit energii spojenou s danou emocí, aby tak dosáhl rovnováhy, vybírá si určitý způsob vyjadřováni emoci, už při tom spolupracuje, anebo nespolupracuje s vědomím dítéte. Dítě. a ted) i jeho organismus se pokouší zbavit pocitu hnévu. Ale tento pokus je \ kle nevhodný pro zdravý růst a nefunguje dobře. Uvedu jeden příklad ke zkušenosti s pocity hněvu. Jako nemluvné Sally pláče, aby upozornila, že potřebuje uspokojit své Rodiče si myslí, že má mokrou plenu, a tak ji přebalí. Sally plače íc, protože chce ve skutečnosti pochovat. Matka ji nakonec zvedne a Sali) plakat prestane. U pláče, který je jejím jediným komunikačním na-m, jsou šance na úspěch padesát na padesát. Během pár mesia. zi>-* pláč různé významy a pro rodiče je to lepši vodítko k uspokojen, h potfeb. T»ké ve výrazech oblifcje a telesných P^^f^ < sihci povedomí O jejích potřebách. Jak roste, uvědomuje si. z, ,uk> a slova azatí MUl(!"cnei;alev •.......................■..........säSSÍ nemám ráda!" p.....li nevfjakjl nclillt.tejl hrozne| vujll, luW. ^ SejeJlI........I......mál.......Molnánu8«ly«.kie » e% nékdy néco takového říct!** Snily Je «r^kcl. ktcrc sly^U vklt a cltl^matenô, I ta nejosvíceněji mitki icbou může při nenávistné poznmce svého dltéte skubnout Ačkoli se Sally mazlil své pocity vyjádřit,! u k nejlépe dovedla, cit! se teď odmítnutá odsouzená a znehodnocená.Později, když jí bratr štípá, řekne: „Nech toho!"; a když bratr pokračuje, řekne mu: „Zablju té!" Použije hrubý slovník, protože dosud nemá takovou slovní zásobu, která by puso-kruté, Do toho vpadne oiec a velice hlasitě u nazlobeně řekne: „Takhle už nikdy nemluv!" Po nékolika dalších podobných interakcích se Sally rozhodne, že aby přežila, musí najii nějaký jiný způsob, |ak zacházel se svými emocemi. Takže SÍ sve pocity nechává v sobe, protože neví, co ■, 1111111 má udělal líného, a začnou |i trápil bolesti břicha. ()d této chvíle SC proces |ešté komplikuje. Sally dál občas pociťuje hněv, a i kdy/, jsou tyto pocity zpočátku docela mime, cín kvůli nim vinu, úzkost a strach. Jak roste, její vina začne Obsahoval intenzivní pocity zlosti, nebo se začne kvůli sve úzkosti cítit lak špatná, opovrženíhodná a bezcenná, že se její seli se scvrkne, jako když uschne květina. Slale víc a víc se snaží své potily hnevu potlačil a schoval; a vlastně úplne ztrácí povědomí o tom, Že pociťuje nějaký hněv. Její organismus se ale zatím chce této hněvivé energie žhavil, eoz má za důsledek, ze Sally v překvapivých chvílích vybuchne. Také její oslabené seli bojuje o přežití, a lak si tajně bere něco dobrého na ZUb, aby se cílila lepe. Začíná to byl dost zamotane. Individuálni životní síla dítéte je nesmírné mocna, a proto dítě slale hledá způsoby, jak loto dilema přežít Nicméně jesle nemá lakové vývojové, kognitivní schopnosti, které by jí umožnily vyhodnotit, co s ní a s jejím organismem pocity hněvu dělají. 7' P,H"V hnéVU ^"N- všemožnými neadekvátními způsoby-^soby kterejsou pro ně zraňující, dostávají je do potíží a zcela jistéjim n* ^^n,; , ľ ^ m°ZnU nncnn, ohr.cí energii ^h^S^^^ bolestmi hlav, nebo břicha, ' ' neboJinak P^ozovat, vytrhávat si vlasy, stáhnou MNOHO TVAŘf HNĚVU přcstat mluvit si liik Uiilo. Jiné clíte se může entický pocit nenm/e vM;,(ir,t, a dokch letech přestala mluvit, protože seji zdalo, r - ab ^ádřiia zlob,. Protože se ještě nedokázala podpořit dost . , svou nespokojenost kvůli mala"* n<: :;idekválrů ",/hofll;, mluvit myslela si, Že stane čtyřiceti. Když nčkdo přivede dílé cesté za získáním síly a vnitrní nebudei tolpWro!!Cfiyii»,-'í,'^,írřnřř,,uvwí«< té „a terapií, vín, že dí.én muí»n n:i|íl '/.liii^oh. ,ř,., por,,,^ • l . ..... ílil/. í/i /•/! L/li/l.i Imi.- mraí^seto«tózlr«een.. S lírn, ,ak v: budou proboumjeho^ jak7novu,ačnc poznával ^ | dřovat své hluboko pohrbené pocty, ,ak - ^ude „*i používal ph ro*M() vání svůj intelekt, verbalízoval svá přání, potřeby, rnyftlcnky, nápadyahle-dat zdravé, uspokojující způsoby naplňovaní svých potřeb, jak le bude učit, kdo je, a přijímat svou jedinečnost, znovu nalezne také svou -.právnou cestu k růstu. Já mu musím pomoci poznat, že néktcre jeho mechanismy pro pře-žití nejsou produktivní a volba nových způsobů chování mu zajistí uspokoj, véjší výsledky. Musím mu pomoci odhalil falešné představy o vlastní osobé, které si osvojilo, a ukázat mu, jak může tyto představy zpracovat a jak s nimi níilnyiř. Jak pracovat s hněvem První fáze Při práci s dětským hněvem rozlišuji tri fúze. Tou první fází je mluveníopo-citech. Některé děti jsou od svých pocitů odpojené do takové míry, že nejprve musíme opravdu hodně mluvit o pocitech jako tukových, /.vlúštéjim chybí povědomí o jemných odstínech poctu. Cím více zkušeností s jejich ruznym, formami a popisy mjí> tím ,épe je pak (M)u ,,k n, o«hT r'JZm,U intCniíÍtU °d «° podráždění a zlosti až ■»-». k ^jzzz:^ Thny ,m druhy pocitu b»* nástroje. I .udhou si ' ! " ^ bube" neb° Mnoho podob hněvu ztvárů |ĽmĽ ruznou intenzitu pocitů hněvu, jak zapojit této. Vyprávíme ."''km ^ dramaticky. l<> )'e osvědčený způsob, P Why s '"útkami a čteme si knihy, ve kterých je hněv tematizován. Hrajeme hry s karta ■ jako „řekni něco, co tě otravuje," „ebo^ b^ WpUno něco úspěšnou technikou je sestavování seznam at'' ^ sumno^ v^ déti diktují a já zapisuji seznam věcí které ' U> VyP8dat tak' ie mi která mají rády a která ne. ' nemajl ^ na Škole, nebo jídel, Chtěla bych zdůraznit význam práce s noi,, u rozporůvevlastnímnitruitěch kterévTnľ ľLMla*člov^sedés! tený. Zarazí ho, když někdo, koho v!l^^^^^^m , , ■ , , u - u jako sllnou 8 ochraňující osobu jedna jako slabý a bezmocný člověk. Je důležité détem pomôhat s poc ope! n,m, ze mít z neceho smíšené pocity je v pořádku. Člověk může být šťastny že už skončil školní rok, a zároveň může být smutný, fc neuvidí své kama' rády, a také naštvaný, že z nějakého předmětu dostal horši známku, než čekal. Tento koncept polarit využíváme v mnoha cvičeních, která s dětmi děláme, abychom jim pomohli lépe porozumět vlastním pocitům. Mohu například dítě požádat, aby nakreslilo věci, které ho zaručeně naštvou nebo ho uklidňují. Nebo ho mohu požádat, aby z hlíny uhnětlo nějaký abstraktní tvar a ukázalo na něm, jak se jeho tělo cítí, když je silné, a jak se cítí, když je slabé. Jak vidíte, s hněvem to může být docela zábava. V této fázi mluvení o pocitech neprobíráme hněv jenom obecně, ale konkretizujeme ho tím, že zkoumáme, jaké věci by v nás mohly hněv vyvolat, jaké ho v nás vyvolávají, jaké pocity hněv vyvolává v našem těle a co s ním dělá, a jak hněv vyjadřujeme - tedy zkoumáme svůj proces hněvu. Abychom mohli najít adekvátnější způsoby vyjádření svého hněvu, mu-símP nPinrvP mít nrřitá novédomí o tom, jak tyto pocity vyjadřujeme teď. síme nejprve mít určité povědomí o tom, jak tyto pocity vyjadřujeme tec Děti své retroflektivní, projektivní nebo deílektivní chování s vyjadřová- .. . -------~»získávat jistý vhled do sebe samých ním hněvu nespojují, a.e mohou začít získává, jistý vhled do sebe samých .dnu skupinku jedenáct,- a -~^^JSE5E vyjmenovali všechna slova, k,era j*^*^ když něk,erá rozzlobí. Pokřikovali je na me a ja je zapiso ^ ^ fc ^ byla trochu pohoršlivá). Pak jsme se na sem P ^ ^ po_ která slova jsou útočná, namířena ven, za, jakým 7,působem % Chvíli jsme si o tom povídali a pak jsme r^ 'chlapce požádala, kdo zacházíme s hněvem - uvnitř i navene . íp L- relaxačnímu cvičeni. Pot i« v.,%-,vn i^i i iniciovala isemje k ren»» ah> zavjeli oc, J wberte si lednu věc berľ •/^nr.lr 1-ikó věci ve vas vyvolávají nncv . - .<,.va zeptala. „Jaice veu ' rn7řílila někdv v minulosti nebo oráv*!^ dokáže rozčílit, případné vas rozčilila ne Co děláte? Zamoríte hněv dovnitř, anebo ven. Kresli 1 obra2ky , . , Amí se rozzlob . Využívali k tomu barw ha hněvu v těle nebo jednaní, když se rozziu tvarv, čmáranice, různé symboly. Proces hnevu každého dítěte byl p^ wobrazen. Jeden chlapec nakreslil bludiště, u kterém byli v jednom roh, prostí panáčci z čárek, ti představovali jeho kamarády, a v opačném roh, postavička zobrazujícího toho samotného chlapce. Rekl, že když se na sebe s kamarády naštvou, cítí se osamělý a oddělený a neví, jak se má vrátit, aby zase byli kamarádi. Svůj obrázek nazval „osamělost". Jiný chlapec nakreslil obličeje svých rodičů a celý papír kolem nich zaplnil tmavými čmáranicemj. Řekl, že když se na rodiče zlobí, cítí se jako blázen a bojí se, co by jim mohl udělat. Šestnáctiletá dívka mi při individuální terapii nakreslila jasné zlatý a oranžový kruh a obtáhla ho silnými černými čarami uspořádanými do čtverce. Řekla mi, že když cítí hněv, jsou dobré pocity tím hněvem zamáčknuty dovnitř a ona neví, jak své dobré pocity zase dostat ven. A řekla také. h má pocit, jako by i její tělo bylo stejně zmáčknuté. Druhá fáze Druhá fáze práce s hněvem se zaměřuje na to, aby dítě dostalo příležitost vyjadřovat svůj hněv novými nebo uspokojivými způsoby. Je třeba détem předložit mnoho návrhů, jak se mohou zbavit pocitů hněvu, aby to nebylo škodlivé ani destruktivní. Dospělí nechtějí, aby se děti hněvaly, a dětský-hněv obvykle ani neakceptují, proto se děti nenaučí vyjadřovat tuto emoci, kterou je však vyjádřit nezbytné. Než se vůbec dítě může začít učit zdravému vyjadřování hněvu, musíme u dat několik zásadních kroků. Za prvé, já musím dítěti pomoci, aby si svůj sZZ 3 r0ZP0Znal° h0' T°je první krok k tomu, aby se dítě cítilo s im ebot TStraChU °d SVýCh P°Cltů hně™ -utíkalo, nevyhýbalo ^osÍn ľ? rbrVa,° nepřím°' čímž *y si -ohlo ublížit a odci- * normální, r^^T^ ^ P°m°d' a* P0Ch°pÍl°' * "*> Puzeny pocit, který někdy ^ & ^ jg pQuhy mn°ho tváři hněvu "'",v t'"""<' UmJ'»hr* „,„ ,„,, . , |ť ono sumo v pořádku. Chci ,i„ ' '"*° i« v Pořá(IL. .....«10. z. trati,....., „,„ ln, ■ ;:rrz,obit' •...............■**-«.*...........«*srs .|,.r Na chvilku se zamyslela a pak řekla- N • * Jejlh° ŽÍVOta'něco z nL jsem: „Mně to, co jsi řekla, něco pfi^^Jf nGnaPadá-" °dP°Vědéla „Musím přemýšlet o tom, proč sem cho ' , "T * " "* ohromená. „Já tomu nemůžu věřit že i em tohľ h Í ,Tľ * *** ^ 1 zejsem tohle udělala Nechánu žekem udělala tuhle pusu!" opakovala několikrát. Při dalším sezení vytvořila na terapeutickém pískovišti scénu s několika velkými zvířaty a hady, kteří útočili na menší zvířata. Když mi to popisovala, řekla mi: „A tohle zvíře zhltne tohle menší, a tenhle had zhltne zas tohle." Dodala, že spolu zvířata bojují, protože jsou na sebe rozzlobená a chtějí zpátky svůj prostor. Ještě chvíli jsme s tím výjevem pracovaly a já sejí pak znovu zeptala, jestli jí něco z toho příběhu nepřipomíná něco zjejího života. Znovu řekla, že ne. Kdyžjsem poukázala na to, jak použila slovo „zhltnout", znovu ji to překvapilo. „Prostě nechápu, že jsem to udělala zas!" řekla. Elien pak postupně začala některé pocity hněvu, zvláště vůči rodičům, přijímat za vlastní. Děsila ji představa, že by jim měla říci přímo, co ji vadí, ale protože na našich setkáních postupně získávala sílu, byla ochotná zúčastnit se onoho výše popsaného rodinného setkání. A to pro ni bylo bodem obratu. Zacházet s hněvem přímo se může naučit dokonce i velice malé dítě. Čtyřletého Todda mi rodiče přivedli, protože silně koktal. Rodiče byli rozvedení a měli chlapce ve střídavé péči. Jednu půlku týdne žil Todd s jedním rodičem, druhou půlku s druhým. Několik ^ní strávil nm ze s, hra s domečkem pro panenky, vymýšlel si £g nach, a celou dobu kokta, M^^g^ poznamena.a něco kterou postavou mám pravé byt. Cas oa madě) jako ta rodina Jako: „Ty bys určitě chtěl, aby vaše rodina fflř ^ ^ § terapeutickým v domečku." „Jo!" říkal mi na to. Pak si je no ^ ^ Pískovištěm a se Supermanem a Batmanem. velkého Iva 6 ostrými zuby a řekla jsem: „Já toho Batmana dostanu!" ^ křičel a se silným koktáním volal: „Dej ho pryč! Dej ho pryč! Dala jsem ho pryč a přitom jsem zamumlala, že se omlouvám. Po chvilce Todd řekl: „Podej toho lva." Vzala jsem ho tedy a řekla: „Doufám, ze me Superman nepraští dřív, než se k němu dostanu já." Přibližovala jsem se k Toddovi a on mého lva lehce ťuknul svým Supermanem. Zakřičela jsem: „Né! Né! Dostal mě!" a pustila jsem lva na zem. Bez jediného zakoktání Todd řekl: „Udělej to ještě jednou." Přehrávali jsme tu scénku znovu a znovu, Todd mi dával různé instrukce a ani jednou se nezakoktal. Při jiném setkání si Todd hrál s hlínou a já vyrobila postavičky jeho rodičů a jeho samého. Řekla jsem mu, koho ty postavičky představují, a požádala ho, aby hliněný chlapeček řekl každému rodiči zvlášť něco, co se mu líbí a co ne. Matce řekl: „Líbí se mi, když mi čteš nějaké příběhy. A nemám rád, když na mě křičíš." Otci řekl: „Mám rád, když mě bereš na výlety. A nemám rád, když jezdíš pryč." Ani při tom se nezakoktal. Při následujícím setkání mi Todd popisoval sen, který se mu zdál předcházející noci. „Byl jsem doma a spal. Mamka a taťka tam byli taky. Hodně pršelo. Probudili mě a vyhodili mě z domu do toho deště. Přiletěl ke mně velký pták a zase odletěl. Ten sen se mi nelíbil - měl jsem z něj strach." Vymodelovali jsme si ten sen z hlíny a Todd přehrál všechny postavy. Říkal, že se mu nelíbí, jak ho rodiče vyhodili na déšť, a že ho to naštvalo. Chtěla jsem, aby to řekl svým hliněným rodičům. Zeptala jsem se ho, jestli nechce změnit konec toho dramatu. Řekl, že chce zabít toho ptáka, a jak mluvil, začal do něj bušit pěstí. Pak mi řekl, že se cítí, jako by ho vyhodili na déšť, i když zrovna neprší, protože musí pořád chodit k jednomu rodiči a k druhému a pořád dokola. Na setkání s celou rodinou to všechno Todd dokázal rodičům říct. Instruovala jsem je, aby mu dovolili vyjádřitjeho pocity, i kdyby sami nechtěli nic měnit. (Myšlenka střídavé péče je dobrá, nicméně dítě potřebuje bezpečný prostor k vyjádření toho, jak se v ní cítí.) Navrhla jsem jim, aby mu každý večer dopřáli „Posezení s hněvem", při kterém by Todd mohl říci, co ho naštvalo, aniž by mu to nějak vysvětlovali nebo vľz^1?t10"""0 k°ktání SG « Mírnilo a rodiče si všimli, že JC P°třeba' 3by 86 Z« * -kli mu něco jako: „Ty se co s^ľrľľ ľ"JCde "SlUŽSbní " Věnovali pozornost tom, o Détí v některých situacích, kdy cítí h » ^ *3CháZhet Prím°- Jim chci nabíľnoutľ'h6 ľ ^ -tyto P*"* mohou ^ádřit, aniž by je Z ľT technik>- Pomoci kterveh sl uvedl. drive, dítě musí hněv nejprve roLTn Zr^'Jak Isme Musí samo sobě poznáš, že vztek cítí. A musí h že má vztck- naštvaný a je dobre, že jsem naštvaný ■ a pak ' ° f!^nťafí' Jsem strašně vyjádrí. Pokud to nejde přímo, má k dispozici m u ^raf>jak SVŮJ h"ěv ,ak se této hněvivé energie zbavit. Může říci J, bezpečn>'ch zP^obů, isvem hněvu psá, Muže st ** Může s hněvem napadnou. Muže svůj hněv nakresl Í ľ W SP°JÍt°StÍ , , . ur . , J uex naKresllt? namalovat, načmárat Muže si vzít kousek hliny nebo plastelíny a může ho mačW n.K T . t,, wo. - e no ma^at nebo s nim bouchat o Zem nebo o stul. M uze rozcupovat noviny na kousíčky, může mačkat papír do kuličky, dupnout na plechovku nebo do ní kopat, může skákat nahoru a dolů, bušit do polštáře, bouchat tenisovou raketou do postele, běhat koti bloku, křičet do polštáře, ječet ve sprše nebo vší silou zakroutit ručník. ■ . ujeme si seznam)- věcí, které může dělat, a některé si u mě v pracovně nac ífflČasto dětem zadávám nějaké úkoly na doma, aby experimentovaly a pak mi pověděly, jaké byly výsledky. Jednu šestnáctiletou slečnu, která se s matkou strašlivě hádala, jsem požádala í pro rné každou, hádku zapsala, abych věděla, jak často k nim dochází. Řekla mí, že po hádce vždycky běžela do svého pokoje a naštvaně ádku zapsala do sešitu, který jsem jí dala. A zjistila, že její hněv nějak rchal a ona už nebyla naštvaná. Do té doby to bývalo tak, že pocity hněvu ní vždycky bublaly mnoho hodin, nebo dokonce dní. fetiJer; Kevin svůj hnév obrátil do sebe (retroflexe) takovým způsobem, že jím ten hnév doslova lomcoval a nutil ho ničit jeho věci. Nikdy by nepřipustil, že se hnévá. Kevin žil v pěstounské rodině a za svým retroflek-ím chováním ukrýval mnoho emocí od žalu až po zuřivost vyvolanou tím, že ho opustili rodiče. S tím, jak Kevin při naší práci Postu^z.kav oporu sam v sobé, jsme začali některé z «^^™ ^icerozv^^^ jevilo néco, co by v ném mohlo vyvolat hn<^ ^ ^ Wínovi (sem tedv musela pomoci nejen s oa ě cnázet s pocity n^h emocí, ale musela jsem ho také naučit, jak adekvatn hnevu které se mohou v jeho každodenním životě prostě kdykoli objevit Same u aktuálníeh povrchových pocitů a teprve potom se pouštírne ^ "'ľd'ntÍsme si hráli s hlínou a požádala jsem ho, aby mi vyprávěl 0 * tech ze školy. Když zaznělo jméno jednoho spolužáka, telo mu ztuhlo, i jeho hlas jako by byl najednou plný napětí. Velice jemne jsem se ho zeptala, jestli ho ten chlapec někdy rozčiluje. Kevin jako obvykle jakékoli pocity hněvu popřel. Pak jsem se zeptala, jestli mu ten chlapec někdy udělal něco, co se mu nelíbilo. Zjistila jsem, že když používám výraz „nelíbit se", je to pro děti jako Kevin mnohem méně ohrožující než slova hněv a zuřivost. Kevin přikývl na souhlas a řekl mi, že ten chlapec na něj někdy doráží kvůli tomu, že je z pěstounské rodiny. Zeptala jsem se, co dělá, když se něco takového, co se mu nelíbí, děje. Sklopil hlavu a řekl: „Nevím." Udělala jsem z hlíny velkou kouli a řekla jsem: „Teď si představíme, že ten kluk sedí na téhle kouli. Co bys mu mohl říct?" „Nevím," řekl. „No, tak to já vím, co bych mu chtěla říct já" řekla jsem. „Nelíbí se mi, když dorážíš na mého kamaráda Kevina! Hrozné mě to štve!" Kevin se zašklebil. Řekla jsem mu, jestli by mohl tomu klukovi říct, že je hrozně naštvaný. Kevin zavrtěl hlavou, že ne. Začala jsem dloubat do hlíny a říkala jsem: „Ajá bych do tebe chtěla dloubat, protože se posmíváš Kevinovi!" Kevin se nahlas smál. (Málokdy se usmíval, natož aby se smál.) Požádala jsem ho, ať to zkusí sám. Zkusil do hlíny dloubnout. Opakovaně jsme ho ujišťovala, že ve skutečnosti bychom to nikdy nedělali, že to je jenom hlína a ten chlapec ani nemůže tušit, že to děláme. Navrhla jsem mu, že to budeme dělat spolu, a oba jsme začali dloubat do hlíny. A Kevin se celou dobu smál nebo šklebil. A brzy jsme oba s naším imaginárním protivníkem mluvil,. Řekla jsem Kevinovi, že kdykoli ho někdo rozzuří, může bouchat do polštáře nebo postele. Jeho nevlastní matka mi vyprávěla, že to začal dělat na nejakou delší dobu každý den a přestal si ubližovat a rozbíjet věci. i ÄL?* Í" 23 SSb0U Kevin těžký -vet. Zažil opušténí i^o já, která ch^iř 8 POdt'" nCmá nár°k - eXÍStenCÍ- Í * Cí^jsem že m, ľ "ľ^^0^ hrozný hněv, a tento hněv Kevina de-' mUV naS1 Sp« práci mohu poskytnout určité nástroje pro zvládání pocitu, které ho dčsí (děsil ho I jeho agresi zaméřovat bezpečnými cestami *9bmm . s , "-Ľčnými cestami ve"nľZ^hnéV)'ZaČa,ÍjSme Víjet Kcvmovo vedomí vlastní hodnoty Na i S° Začal°roz" gvem zacházení s hněvem v každodenním * SGtkání Pracoval na "'il ZlVOřě "' u kouskách různými způsoby: pomocí loutek hlf ' Wdřoval po na terapeutickém pískovišti. Zároveň s tím ''ny',Vyprávění Pfíběhů, scén a následně si je osvojoval, zakoušel z mé si 1 "í*"* hnéV" Pr°jik°val byly uznány. S každým výrokem o SS^T^ íí*"** vnímání self. Brzy byl schopen, když Srn mT, 'tľ P°SÍl0Val°jeho h^", Kuyzjsem mu to návrh a, nřehrávat s na nenkam, s.tuace, kdy by. fyzicky týrán, a také tak dokázal Cľíén na téma sve opustenosti. Po malých částech začalo vyplouvat na povrch mnoho dalších emocí spojených s těmito epizodami - pocity hlubokého smutku, osamělosti, a zvláště vlastní bezcennosti. Týrané a zneužívané děti mívají pocit, že si za to mohou samy a jsou špatné a bezcenné. Kevin měl brzy dost síly na to, aby dovedl s negativními pocity vůči své osobě zacházet efektivně, a byl schopen se učit více se přijímat a pečovat o sebe. Základem dětské terapie je vyjadřování po malých dávkách. Když dítě přichází na terapii, je jeho jediným spojencem vzdor. Je to pro ně jediný způsob ochrany. Když mi pak dítě začíná důvěřovat a zároveň v sobě získává silnější oporu, možná si dovolí se trochu otevřít, zariskovat, být trochu zranitelné. Na vzdor narážíme v terapii znovu a znovu. Dítě se trochu otevře, a pak se zavře. Pokaždé, když se dítě uzavře, to ale vlastně znamená, že postupuje dál, protože je to jeho způsob, jak říci: „To už mi teď stačí. To další přijde až později." To další opravdu přijde později, pokaždé další malý kousek. Devítiletý Billy svůj hněv řeší deflexí, odkloní ho. Kontaktovala mě jeho škola kvůli vzpurnému chování: bouchal do věcí, kopal, pral se na hnsti s ostatními, vyrušoval ve třídě. Jeho otec sloužil u vojenského námořnictva a rodina se kvůli tomu často stěhovala. Billy vlastně nikdy priWU rok ve stejné škole, ve které ho začal. Od prvního Mo jasné, že problémy má celá ^^^^Z *vní. Otecjakékoli problémy pop.ral. Mlada « pomočová. s«kání nezúčastnila, trpěla ekzémy, astmate rnost. Rodiče "im. Billymu hledali pomoc, protože vzbuzoval nejvetst p ítali jakoukoli rodičovskou nebo rodinnou terapii a jenom chtěli, abych ...... ;i _ u odmítá iim Billyho „spravila". , když je zřejmé, že terapii potřebuje cela rodina, prací jenom s dítěteni neodmítám. Billy už si vybudoval systém predstav o sobe a životní ^ gie, které ho oslabovaly. Jestliže jsou rodiče ochotni ho pnvest do terapie, já jsem ochotná mu pomoci získat tolik síly, kolik je mozne. Na prvním sezení se Billy choulil v rohu pohovky a rodíce na mě sypali seznam stížností na svého syna. Pokládám za důležité, aby na prvním setkání s rodiči bylo dítě přítomné a slyšelo všechno, co mi rodiče říkají. Chci, aby dítě vědělo vše, co vím já. Je to také čas, kdy je mým úkolem začít s dítětem navazovat kontakt a dát mu najevo, že ačkoli naslouchám jeho rodičům, uvědomuji si a ctím jeho perspektivu. Je to pro mě také příležitost ke změně jeho postoje vůči terapii, na kterou ho přivedli, dost možná přivlekli, aby to, že za mnou bude chodit, byla otázka jeho volby a zodpovědnosti. Když rodiče mluvili, často jsem s Billym navazovala oční kontakt a ptala jsem se ho, jestli s tím, co rodiče říkají, souhlasí. Krčil rameny a říkal: „Nevím." Když jsem pokračovala v rozhovoru s rodiči, usmívala jsem se na něj. Na konci sezení jsem s Billym strávila asi pět minut o samotě, řekla jsem mu něco o tom, jak pracuji s dětmi, a ukázala mu svou pracovnu. Souhlasil s tím, že za mnou rád párkrát přijde. Na následující setkání přišel tento vzdorovitý chlapec tiše, nechtěl nic říkat, tělo měl ztuhlé, obličej pobledlý. Všimla jsem si, že se podíval na stůl, kde náhodou ležely nějaké namalované obrázky. Tak jsem mu řekla, jestli si nechce nějaký obrázek namalovat, že může namalovat úplně cokoli. Obličej se mu rozzářil a malování ho úplně pohltilo. Když byl hotov, řekl mi, že ve škole teď probírají sopky, proto jednu namaloval. Požádala jsem ho, aby mi o sve sopce vyprávěl. Řekl mi: „To není aktivní sopka - to je spící sopka. Má IlľiľvkľU IáVkU'která Z ní jCŠtě při eruPci otekla - ale mohla by. To-Přesne ľ," ^ ľ ^ Pr°t0Že musí upouStét páru." Popsal to !ÄSl0Vy a já JSem ^ - na hodině, kdy se sopky probí* *^n^ľ^* mÍ Hka1'Že chl*Pec v žádné hodině kvůli svému ™ Ä d,0Uh°-) ŘGk,a ^ B%mu, at se postaví a aJá mu řekla- Jak!?7 * ^ mi ° sobě vypráví. Zmateně se na mě po^1 ' ■ * ta sopka je loutka a ty máš být její hlas. Začni tím, * ŕckl,cš:.lsem sopka."'Billy tedy řekl: jWm, , 8 on Odpovídal: ..M;un v sohč horkou l,Vu , Kladl«JWm mu Otázky buchnu. Vychází ze mě šedý kouř, pmtofe mľľ "^"chla, ;»k- vv isem mu: „Kdybysbyl opravdu ta sopka kdvb T' UP°UStél pj,ru-" ^ K hvla láva?" Velice zamyšleně si poiožii ruku nab^ ľ° ^Mipka- k(,c Billv." řekla jsem mu tiše, „ajakocobvta hmfci ,nchoařekl: »Pr»"<> t.-Kly." upadala?" Po chvíli přemýšlení se na mě podtl W *" ^ ^ Vztek!" zašeptal. Pak jsem Billyho pozľda a ahv "ľ**"" ^ aervenýkruh s ruznyrm barvami uvnitř. Když byl hotov, zapsala jsení si co mi nadiktoval jako popis svého kruhu vzteku, a také věci, které v ncm vyvolávají vztek a hněv. „To je Billyho vztek uvnitř jeho břicha. Je žlutý červený šedý, černý a oranžový. Hrozně se rozzlobím, když mi sestra rozhází věci v pokoji, když se peru a když spadnu z kola." V tuto chvíli už Billy nedokázal vymyslet nic jiného, co by měl říct. Otevřel se při tomto setkání do té míry, do jaké byl v tu chvíli ochoten, a pak se schoval za svou ochrannou zeď. Na tomto setkání nebyl Billy připraven vyjádřit svůj hněv jinak než pomocí malování. Také byl ochoten připustit jen velice povrchní hněv. Ale na každém dalším setkání si byl skrze práci s hlínou, pískem, obrázky a loutkami ochoten osvojovat stále více svých pocitů hněvu. A s tím, jak je vyjadřoval, začaly na povrch vyplouvat i další pocity: žal nad tím, že při každém stehování ztratil své kamarády, strach z navazování nových přátelství, protože věděl, že se stejně bude muset zase odstěhovat, pocity zoufalství a osamělosti, pocity bezmoci a sebeobviňování za to, že je maminka depresivní, vztek na otce, že je tak často pryč. Na jednom sezení Billy postavil na terapeutickém pískovišti zv.rata do kruhu. Na scéně se pak objevil lev a na překvapená zvířat;' ^toc,l. Rek jsem: „P^tav si, ze bys musel být jedním z *£^*JS •en ,ev, řek). „A co ti na tom lvu přip— « ^- £ ^ Poct, ze jako ten lev na někoho uto^ >A Bi.íy, co tys zaútočil?" „No, ve škole jsou deti, Který j, ^ ^ ^ děláš, když máš vztek na tátu?" Billy se ve **» ^ se. „Někdy nemám! Nařezal by mi!" „A co tvoje nwminfca. ^^ „ Bfflyh0 na mě křičí a já pak křičím na ni. Ale ona to v » , nnntrné Na dalším setkáníjsem mu vysvémi •,,K-'"-,,,,l,vl,,/'Vl:,ZIV^ ipakjsme zkoušeli různé způsoby, ja| 6 |e l.....vl., ■'v /U, 7' faré noviny a časopisy, a musím přiznat,, 10 m""Mll;" V'"lV ' Klž už isme ses Billym scházeli čtyři mésice ' ......-......rT;?XZ*Bniym vypadá-jeho učite,ka mi < " I ce nemá žádný problém a myslí si, že prosty le s ním poslední dva měsíce nci r/ci iieiakvm obdobím! 1 - c ■ učitelem daného dítěte úzce spolupracovat, ale Někdv mam možnost s uciteiemua „ JJ! o ľasľé Mnozí učitelé nemají čas nebo jim chyb, ochota. Když w «* ^součástí světa toho kterého díté,e'je moje práce jednodušší. Třetí fáze Třetí fáze práce s dětským hněvem spočívá v tom, že dítěti pomáháme odkryt a vyjádřit v hloubce uzamčené pocity hněvu z minulého, nebo i současného traumatu, a to v bezpečí terapeutického sezení. Takový hněv a vztek může být pohřben tak hluboko, že si ho dítě vůbec neuvědomuje. A přece si na základě symptomatického chování dítěte můžeme být jisti tím, že má na zdravý vývoj a fungování dítěte zhoubné účinky. Tyto pocity hněvu bývají obvykle uvolňoványjen v malých dávkách; děti málokdy zažívají katarzi, ke které muže dojít u dospělých. Moc a síla těchto emocí, které vyplouvají na povrch, dítě děsí. Někdy o traumatu vím, protože mi o něm povědí sami rodiče. Jindy o tom, že se děje nebo dělo něco, co v tomto dítěti vyvolalo hrůzu, napovídají kresby a další projektivní práce. Uvědomuji si, že tyto projekce mohu interpretovat nesprávně; nicméně daný materiál naznačuje, že dítě potře-Sľ°CÍľn °dkrýt KdyŽ déti noční můry nebo děsy, jsou těžce o ľ'iľ1 tráPÍt ZVÍřat3' krUtě z« v mé pracovně na hlínu ÄÄTiľ Stával° jednoho dítěte, když jsou jejich ^Ä*^TTpříběhy pIné ***—méla byc,h dětl S Vdkou Pravděpodobností prf# ^ často oddělují ľliľríľé tal< hlUb0k0'že si h° nepamatují. Déti se ^spiit off), fragmentují seje to pro ně způsol ^řádat s traumatizujícími událostmi (>w >•Nicmónč "Hjanismus * ve svcm nty,jóín ''."^^.žesenéco p0CÍtú pohrbených v hloubi dětské bytostí zbaviľ ľ" °ÍmegrÍtU pokou* pokud na terapii dáme dítatí příležitost kreslit h, / 56 °t0 neúnavné. ,eVí se projekce zmíněného typu. ' Sl' P°užívat hlínu, ob- Když pracuji s takovými dětmi, chci jim Mm - u k,eré se promítají do príšer a děsivých symbolů Ch'^*" ***** h"ém' pocityrřýa/y za vlastní* mohly tak pocítit vla«„: C'J)m pomáhat.abytyto ze oěekávat, že dítě si na traumaticko",2í ^ ' "** * k ní došlo ještě v preverbální fázi vývo, v m ZľT*' P°kud .... dil vývoje- Nicméně hnév v dítěti bublá a já mu ho — pomoc, phjmout za vlastní a uvolnit, a to i tehdy, když nedokáže identifikovat. J Jako příklad tohoto fenoménu mohu uvést jednu dívenku, s kterou jsem pracovala před několika lety a jejíž chování napovídalo, že musela prožít těžké trauma. Nicméně když jste se dívali na její minulost, nic nenasvědčovalo, že by sejí někdy něco takového stalo. Nikdy nebyla v nemocnici, nikdy se nikam nestěhovala, nikdo v její rodině ani její rodině blízký nezemřel, rodiče ji milovali a zajímali se o ni atd. Rodinný systém, jak jsem ho mohla pozorovat, fungoval celkem zdravé. A přece dívka trpěla těžkými fobiemi a vyčerpávajícími nočními můrami. Teprve časem, o pět let později, jsem zjistila, že navštěvovala místní školku, ve které byly v určitém období děti údajně sexuálně zneužívány. Když jí bylo sedm let, kreslila mi na našich setkáních obrázky démonů a příšer, opakované do hlíny zabodávala s velkou silou nůž na máslo a nemohla se nabažit hodné mokrého písku a vody, kterou zuřivě přelévala. Po třech měsících těchto aktivit, kdyjsme se scházely jednou týdně, všechny její symptomy vymizely a od té doby to byla velice Mastná, dobře adaptovaná mladá dáma. Nikdy se mnou možné zneužívam neprobírala ani nevyjadřovala žádné hluboké pocity hněvu. Mohu si z eto lenosti jen domýšlet, že díky těmto ^J^JS ^loukořenejejíint^ že si to nedokázala uvědomit. Možná toho na povrch vyplynu Pozdější vývojové fázi. - zicky krutě týral, on . Dalším příkladem je chlapec, kterehc, je ho ot „ ^ 81 však nic nepamatoval. Projevovalo se na nem ■ anismu byl nějak narušen. Na našich setkí| napovídaly, že zdravy vývoj org , mokrý písek a nikdy se ho ne^-ních až příliš intenzivně pouzí ^ ^ g tgkovou vervQUj fc ^ nabažit. Naléval do podnosu s p ^ ^ ^ feyla ma,em na musela požádat, aby s tím P > ^ byty p,né konfflktu a hn-V(j g ^ Jeho příběhy ^by. scn> P měsídch ^ práce ^ ^ bily velice naléhavé. Po trecn ^ prác.. noěni můry, ale pracov,.jsmespM ^ ^ b Mastné" energie Nicméně dál byl plnýjakýchsi intenzivních symbolických "pocitů Nedokázal své trauma vůbec nijak artikulovat. Naštěstí ho jeho rodiče dál na terapii vodili, protože věděli, že se v něm odehrává něco důleži-tého. V okamžiku, kdy naše setkání získala nádech, jsme tu spolu, protože je nám tu dobře," jsem věděla, že je čas skončit. Snad bude někdy v budoucnu, na další vývojové úrovni, připraven zkoumat své hlubiny. Někdy se skutečně podaří, že dítě zablokované pocity hněvu a vzteku přijme za vlastní, artikuluje je a pak rychle dojde k zdravé integraci. Jedenácti-letou Susan surové zbil zloděj, který se dostal do jejího domu, protože nebylo zamčeno. Náhodou se dostal do jejího pokoje, dívenka se probudila a začala křičet. Zbil ji, abyji umlčel. Na terapii nebyla Susan schopná pocítit vůbec žádný hněv. Pomocí mnoha výrazových technik dovedla vyjádřit svůj strach a hrůzu, ale hněv jí unikal. Věděla jsem, že dokud nebude schopná nějaký hněv a vztek vyjádřit, dál zůstane vyděšenou obětí onoho útoku. Podle matky byla Susan před incidentem schopná svůj hněv vyjadřovat otevřené a přímo. Po tříměsíční práci, kdy jsme se setkávaly jednou týdně, J«ne spolu seděly a pracovaly s hlínou. Vzala jsem gumové kladívko a požá- ^-SľerľoSľji bouchni-" ™-««aieudě- byl?" Odpověděla-' Asi t kd° byt° a že bušíš do něj ""susa611 Ch'aP'" "Tak S'představ>že ta hlína Je ten chW »Co bys mu řekla kdvbvľ k'adívko aPaticky dopadnout na hlínu- udäal hroznou věc zlTT^ mluvit?" »N°. ™ bych mu řekla, že J>. ať ta slova opakuje » „„ "ebo tak n«co.« Povzbuzovala jse* ' ona zacala do hlíny tlouci s větší energií. Najedno" o pustila a s hrůzou v očich *«* ÍSm." jí ľ""" tíSe- Za^epuia: JÄ* "C» « ««10, W ^na na mamu. ze .enkré, necháte ty dveře ££ ľf * ^ 1«...... «*"Ack°" ^J1 matka ™*» a znovu plala , " ** "eslyScl^ I* ■* vždvckv popřela, pravděpodobné ve snaze sv " Z'°bí'Suí™ Tivate jsem na tom. že se Susan musí o své iUtrapenou mMk" chránit. a vysvětlila jsem jí. že kdyby t0 neudělala zům * matk"u p°mt< sát jako zeď. Tepně pote. co skutečně wiádŕiľ' * nimi """^"V Susan konečné schopná plně. přímo a se vší ľ J V2tek matl