UMĚNÍ ROZHOVORU
Jak se dozvědět to, co potřebujete
NEŽ ZAČNETE - UVOLNĚTE SE, PROSÍM
Co by měl vědět respondent
- Nemá se čeho bát – ví přece, o čem mluví
- Povídá si s Vámi, ne s kamerou – dívá se Vám do očí
- Štáb jako by nebyl – je to rozhovor jeho s Vámi
- To, že se dívá do slunce není schválnost, ale technická
nutnost
Co byste měli vědět Vy (a kameraman)
- Sledujte scénu i respondenta – a klidně rozhovor zastavte
- U anket pozor na okolí – nic nesmí záběr rušit –
reklama, sprosté nápisy, lidé v pozadí…
- Vždycky jde hezky zakomponovat – Jen na to myslet
- Důležitá je souhra s kameramanem – znamení „toč“
KDE A JAK (NE) TOČIT
NE
 U ZDI
 PROTI OKNU
 VE ZBYTEČNĚ RUŠNÉ M PROSTŘEDÍ
 BEZ STATIVU
ANO
 V POZADÍ DRUHÝ PLÁN související s tématem
 KLID NEBO MÉNĚ ZVUKŮ V POZADÍ
 POUŽÍVAT STATIV
DVA PŘÍSTUPY
 „Vím co chci, víc mě nezajímá.“
+ málo materiálu na procházení
- můžete přijít o zajímavé souvislosti
 „Jen mluvte, něco se dozvím.“
+ možná nečekaná odhalení
- víc materiálu, víc práce při psaní
Dobrá kombinace obou způsobů. Když jedete na
natáčení měli byste vědět většinu toho, co Vám
respondent může říct – mluvíte s ním při přípravě,
musíte znát své téma. Ale na místě Vás může
překvapit.
Musíte poslouchat a „stříhat“ v hlavě – potřebujete
maximálně 5-10 sekund!!!
PTÁM SE - POSLOUCHÁM
 POSLOUCHEJTE – nedržte se jen plánovaného seznamu
 REAGUJTE NA RESPONDENTA – nic není trapnějšího
než zeptat se na to, co Vám někdo zrovna řekl…
 NEPTEJTE SE OTÁZKAMI „ANO-NE“ - uslyšíte právě to
 PTEJTE SE NA JEDNU VĚC ZARÁZ 
ZEPTEJTE SE ZNOVU – A znovu! A znovu!
 MLČENÍ – i to je otázka
 CHTĚL/A BYSTE NĚCO DODAT? – vyplatí se
 NEŘÍKEJTE S OTÁZKOU I ODPOVĚĎ – Na to nejde
říct nic jiného, než „Tak určitě…“