Islamismus a islámský radikalismus
na pozadí izraelsko-palestinského konfliktu
MAREK ČEJKA
Co je to islamismus?
• nadužívaný, velmi široký, nejasný a různě
interpretovatelný termín
• oblíbený v žurnalistice, včetně seriózních médií, novináři
však pojem nezkoumají a nevysvětlují jeho obsah
• v obecném povědomí (i žurnalistice) většinou používán
jako synonymum spíš negativního „pronikání islámu do
politiky“ nebo přímo „islámského extremismu/terorismu“
• ve skutečnosti jde o pojem daleko komplexnější a jeho
definic existuje celá řada.
• zahrnuje velmi široké spektrum od politických operujících
s islámem podobně jako křesťanské demokracie, přes
radikální hnutí odporu (Hamás, Hizballáh) až po čistě
teroristické entity (Al-Káida, ISIS)
Jedna z možných typologií islamismu
 Participativní/legální/státotvorný - např. hnutí Nahda v
post-Bin Alíovském Tunisku, AKP (Turecko), PJD (Maroko),
Muslimské bratrstvo (Egypt)
 Radikální/Džihádistický – používání radikální teologie
(např. salfistický džihádismus) a násilných metod ke
získání politického vlivu a dominance v muslimském
světě (např. Al-Káida, Islámský džihád)
 Hybridní/kombinované/sui-generis - kombinují sociální
práci, islámskou charitu atd. společně s násilím (Hamás v
Palestině, Hizballáh v Libanonu), mohou také používat
radikální rétoriku bez násilí (např. Hizb ut-Tahrír)
 Nepolitický - např. některé súfíjské řády, někteří salafisté,
 např. hnutí Al-Adl wal Ihsán (Maroko), Gülenovo hnutí, Tablíghí
Džamá´at
Je to ale ještě islamismus ve smyslu „politického islámu“?
– i nepolitické aktivity mohou mít politický přesah
 Tradice palestinské politiky – i radikalismu – je
převážně sekulárně-nacionalistická – typicky OOP,
Fatah a řada levicových frakcí během studené války
 Výrazná role palestinských křesťanů
 Islamismus (včetně radikálnějších podob) se objevuje
až od 70. let. V současnosti ho ztělesňují hlavně:
 Hamás
 Palestinský islámský džihád
 Salafističtí džihádisté (včetně příznivců ISIS)
 Participativní islamisté v izraelské politice (Jižní frakce
islámského hnutí – Ra‘am)
Palestinská arabská politika
v éře britského mandátu
 Klanová politika
 klan Al-Našašíbí
versus Al-Husajní
versus Al-Chalídí
Počátky radikálního
islamismu v Palestině
šejch Izz ad-Dín al-Kassám (1882–
1935)
ideový předchůdce palestinského
radikálního islamismu, hlavně Hamásu
 Mládí prožil v době úpadku
Osmanské říše a oslabování islámu
na úkor Západu
 Džihád meče proti Italům (Libye) a
Francouzům (Sýrie) a později proti
Britům v Palestině
 Po vzniku Muslimského bratrstva
má blízko k jeho idejím
 V severní Palestině zakládá
militantní organizaci „Černá ruka“
a posléze umírá v boji s Brity
 Stává se předlohou Hamásu, který
podle něj pojmenovává své
militantní křídlo a rakety
Arabské povstání
v Palestině 1936-1939
Palestinské nacionalistické
radikální skupiny
 Po 2. světové válce dominují
mezi arabskými radikály
sekulární nacionalisté
 OOP (Fatah, LFOP, DFOP) atd.
nacionalisté, nikoliv islamisté
Některé skupiny jsou silně
ideologické (radikální levice –
vliv Sovětského svazu během
Studené války)
 Islamistický radikalismus je až
do 70. let spíše marginální
Po r. 1967 se Arafat stává
vůdčí osobností OOP
Nejvýraznější palestinští
nacionalističtí vůdci
Arafat (OOP/Fatah) Habáš (LFOP) Hawátme (DFOP)
Abú Nidal
Podpora islamistů ze strany Západu
během studené války
 Častá logika studené války: „Nepřítel mého
nepřítele je můj přítel“.
 Islamisté na Blízkém východě mají se Západem
společné nepřátelství vůči Sovětskému svazu a jím
podporovaným ateistickým ideologiím a
nacionalistickým (většinou k levici tendujícím)
arabským režimům.
 Navzdory značně odlišným postojům navazuje
Západ, včetně Izraele, kontakty s islamisty
(předchůdci Hamásu) a podporuje je, případně
alespoň toleruje.
 Izraelci vidí hlavního nepřítele v Arafatovi, OOP
a sekulárních frakcích → „rozděl a panuj“
 Detailněji analyzují např. A. Higgins či R. Dreyfus
Palestinský islámský
džihád (od r. 1981)
 Vznikl v 70. letech v pásmu Gazy jako
palestinská odnož Egyptského
islámského džihádu.
 Do čela se postavil Fathi Šikaki.
 Hlavním cílem skupiny se stalo
osvobození Palestiny, likvidace Izraele a
jeho nahrazení palestinskou islámskou
teokracií.
 Hlavní sídlo PID se dlouhodobě nachází
v Sýrii, podpora Asada a Hizballáhu
během války v Sýrii
 finanční vazby na Írán.
 Současným předsedou PID je šejch
Ramadán, duchovním vůdcem
organizace je Abd al-Azíz Auda.
 Oproti Hamásu svou popularitou PID
mezi Palestinci vždy zaostával, neboť
nevytvořil civilní křídlo po vzoru Hamásu.
První intifáda (1987–1992)
Důležitý formativní
moment vzniku
hnutí Hamás
Islámské centrum:
předchůdce Hamásu
 arab. Mudžáma al-Islámíja
 Charitativní organizace založená v pásmu
Gazy v r. 1973 na principech Muslimského
bratrstva
 V čele šejch Ahmad Jásín
 zahájilo typickou činnost MB: kliniky,
vývařovny pro chudé, mládežnické
organizace, zakládá také islámskou
univerzitu v Gaze
 Disponuje tichou podporou Izraele (vidí v
něm konkurenci OOP/Fatahu a Arafata)
 Od poloviny 80. let tajné vytváření
ozbrojeného křídla, Jásín opakovaně
uvězněn Izraelem
 V r. 1987 kdy vzniká Hamás, slouží
infrastruktura IC jako základ ke zformování
Hamásu
Základní charakteristika Hamásu
 Originální variace palestinského
islamistického hnutí inspirovaná
myšlenkami egyptského Muslimského
bratrstva
 Spojuje ve své praxi prvky radikálního
hnutí odporu a zároveň sociálního
a náboženského hnutí
 V současné době na seznamu
teroristických organizací řady zemí
Specifika Hamásu
 Politologicky je vyjádřením konfliktní linie
islamisté vs. sekularisté
Vymezuje se hlavně proti nacionalistickému Fatahu
a levicovým palestinským frakcím.
 SPECIFIKA:
Působí v prostředí izraelsko-palestinského
konfliktu, kde i palestinští oponenti Hamásu
sdílejí společného soupeře (Izrael).
Hamás prosazuje lokální koncepci islamismu
v islámské Palestině → odlišnost od řady
salafistických džihádistů usilujících o globální
chalífát.
Sunnitský charakter hnutí neznamená
sektářství (spolupracuje s Íránem, někdy
dokonce i s křesťany).
Komplexní charakter
Hamásu
 Dynamický vývoj, metamorfuje, není
vždy klasifikovatelný jednoznačnými
termíny, spojuje kontradiktorní jevy:
Fundamentalismus i modernitu
Charitu i násilí
Fanatismus i pragmatismus
Tvrdě antidemokratické
tendence i respekt
k demokratickým procesům
Apolitičnost i politický aktivismus
Vývojové fáze Hamásu (dle autora)

VÝVOJOVÁ FÁZE ROZHODUJÍCÍ UDÁLOSTI
S VLIVEM NA VÝVOJ HAMÁSU
70. léta – 1987
Vzestup islamismu na Blízkém východě
Vypuknutí první intifády
1988 – 2006
Mírový proces z Osla
Vypuknutí druhé intifády
Palestinské volby v roce 2006
2007 až současnost
Rozkol mezi palestinskými frakcemi
a výrazné rozdělení mezi Západním břehem a pásmem Gazy
2013 až současnost
Pád režimu Muslimského bratrstva v Egyptě
Krizová fáze arabského jara
Konflikt mezi geopolitickými bloky na Blízkém východě
Charty Hamásu
(1988, 2017)
 Ideologické dokumenty Hamásu definující hlavní agendu hnutí
 „Stará“ Charta (18. 8. 1988)
 „Nová“ Charta (1. 5. 2017)
 Nová je pragmatičtější a političtější
 Teorie vs. praxe Hamásu?
Struktura hnutí:
Ozbrojené
a civilní křídlo
Hamásu
Ozbrojené křídlo
Hamásu
Brigády mučedníka
Izz ad-Dína al-Kassáma
 Zformovány počátkem 90. let
 Nejradikálnější a částečně
autonomní křídlo hnutí
 Odnože v Gaze a na Západním
břehu (decentralizace)
 Zabránění mírovému procesu
 Proměny taktiky: od útoků,
bombových a sebevražedných
útoků až k vývoji raket
a „tunelové“ válce
 Největší brutalita v průběhu
druhé intifády (2000–2005)
Osobní zkušenost:
Pobyt v Jeruzalémě
v nejnásilnější fázi 2. intifády
a bombový útok Hamásu
na Hebrejské univerzitě
v Jeruzalémě (31. 7. 2002)
Civilní křídlo
Hamásu
- předchůdci Hamásu
provozovali v duchu
Muslimského bratrstva primárně
sociální aktivity (jídelny, školy,
mládežnické spolky…)
- později militarizace, avšak
sociální aspekt hnutí zůstává
zachován
- 2006 přibyl další civilní aspekt –
založení palestinské politické
strany „Kandidátka pro změnu
a reformu“
- jednalo se de facto o uznání
některých aspektů mírového
procesu
- Po vnitropal. krizi stále více
supluje státní správu
a poskytování veřejných služeb
Hamás vs. Fatah:
Vzájemný respekt i posilující konflikt
25. 1. 2006 – vítězství kandidátky Hamásu
ve volbách a posílení konfliktu s Fatahem
 „Změna a reforma“(44,5 %, 74 křesel ze 132)
 2. Fatah (41 %, 45 křesel)
 19. 2. Fatah odmítl vládu národní jednoty
(VNJ) → Ismáíl Haníja zformoval vládu
Hamásu + 4 nezávislí
 Hamás ani po sestavení vlády neuznal Izrael
→ Izrael, USA a řada zemí naopak neuznala
vládu Hamásu → ekonomické sankce
 Po Káhirské deklaraci a Dohodě z Mekky
krátkodobě vytvořena VNJ vedená
Hamásem (březen 2007)
 10.–15. červen 2007 – Hamás ovládl Gazu
(krátká občanská válka) → prezident Abbás
vyhlásil výjimečný stav, odmítl VNJ
a jmenoval vlastní vládu
 Došlo k rozštěpu Palestinské autonomie
na dva celky, které deklarují svou legitimitu
 „Hamastán“ vs. „Fatahland“
Shrnutí: Charakterizace vývojových fází
Hamásu z hlediska forem islamismu
 Zárodečná fáze (od 70. let) – sociálně-islamistické hnutí na principech
Muslimského bratrstva (šejch Jásín), tichá izraelská podpora v duchu
studené války + „rozděl a panuj“
 SOCIÁLNÍ ASPEKT HNUTÍ PŘEVAŽUJE
 Fáze vzrůstající militantnosti (od 80. let) – zformování a rozvoj Hamásu
jako radikálně-islamistického hnutí odporu (1987–2006)
 MILITANTNOST SE STÁVÁ CHARAKTERISTICKÝM ZNAKEM HNUTÍ, HYBRIDNÍ
CHARAKTER
 1. intifáda
 další radikalizace v průběhu mírového procesu
 nejradikálnější období Hamásu v době 2. intifády
 Politizační fáze (od 2006), de facto částečná akceptace mírového
procesu a Izraele, posílení konfliktu s Fatahem, změna strategie odporu,
vláda v Gaze
 MILITANTNOST TRANSFORMUJE SVÉ PODOBY, PŘIBUDE VÝRAZNÝ POLITICKÝ
ASPEKT, POSÍLENÍ HYBRIDNÍHO CHARAKTERU
 Krizová fáze (od 2013), po svržení egyptského prezidenta Mursího,
potlačení změn arabského jara a výraznější krystalizaci bloků na Blízkém
východě (saúdský – íránský – katarsko-turecký)
 FLEXIBILNÍ ADAPTACE NA TLAK PROSTŘEDÍ
Klíčové
osobnosti
Hamásu
Šejch
Ahmad Jásín
(1938–2004)
Spoluzakladatel
a duchovní vůdce
Hamásu
 Mládí prožil v době Britského
mandátu Palestina mezi TelAvivem
a Gazou, v dětství
prodělal těžké zranění, které ho
fyzicky paralyzovalo
 V r. 1948 prchá do pásma Gazy
 Působí jako učitel a během stáže
v Egyptě se seznámí s idejemi
Muslimského bratrstva
 Po návratu do Gazy zakládá
charitativní organizaci po jeho
vzoru (Islámské centrum – 1973)
 1989 – odsouzen
v Izraeli k
doživotnímu
trestu
 1997 – propuštěn
po nezdařeném
atentátu na
exilového vůdce
Hamásu Chálida
Mašála
v Jordánsku
 2004 – usmrcen
Izraelci v rámci
tzv. mimosoudní
likvidace
Abdul Azíz
Rantísí
(1947–2004)
Spoluzakladatel
a vůdce Hamásu
 Narodil se v době Britského mandátu
nedaleko od Tel-Avivu a v r. 1948
uprchl do pásma Gazy
 V Egyptě, kde studoval dětskou
medicínu a genetiku, se seznámil
s idejemi Muslimského bratrstva
 Společně s šejchem Jásínem a několika
dalšími založil v r. 1987 Hamás
 1992 mluvčím členů Hamásu
vyhoštěných do Libanonu
 Uvězněn několikrát Fatahem za kritiku
Arafata, stoupenec tvrdého křídla
Hamásu a teroristických metod
 2004 – usmrcen Izraelci v rámci
tzv. mimosoudní likvidace
Chálid Mašál
(nar. 1956)
Exilový vůdce Hamásu
 Narodil se na Západním břehu pod
jordánskou kontrolou a s rodiči odešel
do Kuvajtu kde později vstoupil
do Muslimského bratrstva
 Podílel se na založení exilového křídla
Hamásu
 Po r. 1991 odešel z Kuvajtu do Jordánska,
kde na něj v r. 1997 spáchali Izraelci
nezdařený atentát
 Po zákazu Hamásu v Jordánsku se usadil
2001 v Sýrii, 2012 však kritizoval Asada
a odešel do Kataru
 Reprezentoval Hamás mezinárodně
 Považován později za představitele
umírněnější koncepce Hamásu
 V r. 2017 odstoupil z funkce šéfa
zahraničního politbyra – nahradil
ho Ismáíl Haníja
Ismáíl Haníja
(nar. 1962)
Vůdce politického křídla
Hamásu
 Narodil se v uprchlickém táboře
v pásmu Gazy
 Při studiu na Islámské univerzitě v Gaze
se zapojil do aktivit formujícího
se Hamásu
 Několikrát vězněn Izraelci, později unikl
mimosoudní likvidaci
 Stal se populární jako šéf kanceláře
šejcha Jásína
 2006 se stal palestinským premiérem,
ale byl nahrazen S. Fajádem z Fatahu
– konflikt Gaza vs. Západní břeh
 V rámci Hamásu považován za
umírněného – zapojen do různých
usmiřovacích jednání
 Od r. 2017 šéfem politbyra Hamásu
Od r. 2006:
Eskalace
konfliktu mezi
Hamásem
a Izraelem
v pásmu Gazy
a jejím okolí
Konflikty Hamásu a Izraele
v uplynulé dekádě
 Série konfliktů v roce 2006 (únos vojáka Šalita)
 Operace „Horká zima“ (konec zimy 2008)
 Příměří (červen-listopad 2008)
 Operace „Lité olovo“ (zima 2008/09)
 Operace „Obranný pilíř“ (listopad 2012)
 Operace „Pevná skála“ (léto 2014)
 Pohraniční protesty v Gaze (od 30. března
2018) – uprchlický protest + protest proti
přesunu americké ambasády
Financování Hamásu
 Výrazná část příjmů (kolem 80%) pochází ze zahraničí:
hlavně z Kataru, Jordánska, Íránu, Libanonu, Saúdské
Arábie, Kuvajtu, SAE + od donorů z Evropy
 Část jde přes islámské charity (obvykle různé „Holy Land
foundations“)
 Část pochází z vybírání poplatků přímo v Gaze
a z pašování (tunely, námořní cesta)
 Dary od soukromých osob a sympatizantů
 Podpora od jiných radikálů (např. Hizballáh provádí
transfer íránské pomoci Hamásu)
Viz podrobněji Clarke C. P. (2015) Terrorism, Inc.: The
Financing of Terrorism, Insurgency, and Irregular Warfare,
Praeger.
Ukázky
propagandy
Hamásu
Islamisté v izraelské vládě
Islámské hnutí: Participativní
islamisté v izraelské politice
 Inspirováno idejemi Muslimského bratrstva (paralelní
charitativně-sociální systém)
 Založeno Abdulláhem Nimarem Darwišem (foto 1.) v
mezidobí 1971-1991, pak ho vystřídal Ibráhím Sársúr (foto
2.)
 1996 se Islámské hnutí poprvé účastní izr. voleb, což
vyvolalo v hnutí napětí
 Opozice vůči účasti z oblasti města Umm el-Fahm
pojmenovala svou platformu za „Severní frakci
islámského hnutí“ v čele s Raídem Salahem (foto 3.).
 Tato radikálnější frakce byla zakázána v r. 2015 skrze
úzké vztahy s Hamásem a Muslimským bratrstvem –
přetransformovalo se na podzemní organizaci
 Podporovatelé účasti z oblasti Kfar Kásim se označili
za „Jižní frakci islámského hnutí“ a vytvořili politickou
frakci Ra'am(Spojená arabská kandidátka) – v
současnosti v čele Mansúrem Abbásem (foto 4.)
 podpora dvoustátního řešení a rovná práva
izraelských Arabů, podpora vyloučených lokalit, čímž
se stala velmi populární mezi beduíny (až 80% jejich
podpory)
Mansúr
Abbás
 Nar. 1974
 Podporuje dvoustátní řešení a rovná
práva izraelských Arabů,
 podpora vyloučených lokalit, čímž
se stal velmi populární mezi beduíny
(až 80% jejich podpory)
 Abbás je v Bennetově vládě
Ministerským náměstkem pro
arabské záležitosti při úřadu
ministerského předsedy
 předseda Zvláštního výboru pro
záležitosti arabské společnosti v
Knessetu
Šariatské soudy v Izraeli
Prameny: Bartal, S.; Rubinstein-Shemer, N. (2017) Hamas and Ideology: Sheikh Yūsuf al-Qaraḍāwī on the Jews, Zionism
and Israel, Routledge
 Bureš, J.; Čejka, M.; Daniel, J. (2017) Muslimské bratrstvo v současnosti. Academia.
 Dreyfus, R. (2006) Devil's Game: How the United States Helped Unleash Fundamentalist Islam. Metropolitan Books.
 Gunning, J. (2008) Hamas in Politics: Democracy, Religion, Violence, Columbia
 Gus, M. (2006) Understanding Terrorism, Sage.
 Higgins, A. (2009) ‘How Israel Helped to Spawn Hamas’, The Wall Street Journal, 24. 1. 2009.
(https://www.wsj.com/articles/SB123275572295011847#)
 Hroub, K. (2010) Hamas: A Beginner's Guide 2nd Edition, Pluto.
 Jefferis, J. (2016) Hamas: Terrorism, Governance, and Its Future in Middle East Politics, Praeger
 Jensen, M. I. (2009) The Political Ideology of Hamas: A Grassroots Perspective, I. B. Tauris.
 Khoury, J. (2017) ‘Hamas Presents New Charter Supporting Palestinian State Along 1967 Borders’, Haaretz, 1. 5. 2017
(http://www.haaretz.com/middle-east-news/palestinians/1.786754)
 Kovács, A. (2009) Alláhovi bojovníci: vizuálna kultúra islámskeho radikalizmu. Chronos.
 Kropáček, L. (1996) Islámský fundamentalismus. Vyšehrad.
 Mandaville, P. (2014) Islam and politics. Routledge.
 Mendel, M. (2008) S puškou a Koránem – Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Orientální ústav AV ČR.
 Mishal, S.; Sela, A. (2006) The Palestinian Hamas: Vision, Violence, and CoexistenceI, Columbia.
 Nusse, A. (1998) Muslim Palestine: The Ideology of Hamas, Routledge.
 Roy, S. (2013) Hamas and Civil Society in Gaza: Engaging the Islamist Social Sector, Princeton.
 Volpi, F. (ed.) (2011) Political Islam – A Critical Reader. Routledge.
 Zeitzoff, T. (2009) The Microdynamics of Reciprocity in an Asymmetric Conflict: Hamas, Israel, and the 2008-2009 Gaza Conflict, 2. 11. 2009
(https://earlywarning.files.wordpress.com/2009/11/zeitzoff_gaza_11_2_09.pdf)
Zdroje vyobrazení: Autor, databáze Gettyimages, stránky různých příznivců Hamásu.
Děkuji za pozornost!
Pro další informace sledujte:
http://blizky-vychod.blogspot.com
Publikace:
Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009)
Izrael a Palestina (2005)
Encyklopedie blízkových. terorismu (2007)
Rabíni naší doby (2010, spoluaut.)
Dějiny moderního Izraele (2011)
Lidé svatých zemí (2012)
Rabbis of our Time (2015, Routledge)
Korán, meč a volební urna (2020)