Rozšiřování NATO Zdeněk Kříž Obsah prezentace 1.Kdo inicioval rozšíření 2.Jednotlivá kola rozšíření 3.Studie NATO o rozšíření 4.Rozšíření 1999 5.Rozšíření 2004 6.Rozšíření na západní Balkán 7.Severské rozšíření 8.Kritika rozšíření 9.Ohrožení koheze NATO 10.Údajný slib o nerozšiřování NATO 11. Kolektivní obrana nebo kolektivní bezpečnost? Výhledy rozšiřování NATO na počátku 90. let •Rozšiřování NATO – významná součást adaptačního procesu ale 1990/91 o něm NATO neuvažovalo. • •Rozšiřování NATO bylo ne samozřejmé! • •1991 nejvyšší činitelé NATO dali vládám zemí střední a východní Evropy - rozšiřování nebude. • •Politickým argumentem byla snaha vyvarovat se něčeho, co by v Rusku vyvolalo pocit zesíleného vojenského ohrožení, a tím narušilo americko-ruské partnerství, nezbytné pro úspěšné dovršení procesu START. • •Pozice NATO: po rozpadu SSSR výrazně pokleslo vojenské nebezpečí především pro tehdejší ČSFR, Polsko a Maďarsko. • •Upozorňovalo i na neúnosnost obrovských finančních nákladů v době, kdy veřejné mínění všech západoevropských zemí chtělo vidět "mírové dividendy". • •V rovině vojenské poukazovalo na propastné rozdíly ve struktuře velení, v logistice, v infrastruktuře, v bojové a morální přípravě, znemožňující jak organizování společných cvičení, tak i případnou dislokaci amerických vojsk na území středoevropských států. • •Přijetí těchto zemí mohlo uvnitř Severoatlantické aliance vyvolat vnitřní napětí i možnost rozpadu, "zvláště v případě, jakkoli je hypotetický, že by se NATO mělo nechat zatáhnout do jaderné války kvůli střední Evropě". • •1991-1994 v NATO - hledání vztahu k oblasti nazývané Visegrádská skupina. • •Důležitou roli přitom sehrály sbližovací aktivity v rámci NACC a Partnerství pro mír. • •Od 1993/94 tTlak z Polska a České republiky – Walesa a Havel. • Rozšiřování NATO •Pět kol rozšiřování po roce 1990 • •3.10. 1990 došlo ke sjednocení Německa, tudíž se součástí NATO stala i bývalá NDR – nepočítá se jako samostatné kolo! • •1. SE - březen 1999 přistoupily Česká republika, Maďarsko a Polsko • •2. Big Bang - březen 2004 zatím největší rozšíření o 7 zemí v jedné vlně: Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko • •3. Balkán I. - duben 2009 k Alianci se připojila Albánie a Chorvatsko, • •4. Balkán II. - Černá Hora vstoupila v roce 2017, 2020 – Severní Makedonie. • •5. Severské – Finsko 2023, Švédsko 2024 • Obecné argumenty pro a proti rozšiřování •rozšíření o země východní Evropy pomohlo tomuto regionu k rychlejší cestě ke stabilní demokracii, zajištění bezpečnosti a k přijetí do Evropské unie •díky spolupráci s dalšími členskými zeměmi dochází ke zlepšení schopností a vybavení ozbrojených sil členských zemí •vstupem do NATO se i menší země stávají světovými hráči, jejichž hlas je nutný k přijetí rozhodnutí •průzkumy v minulosti ukázaly, že obyvatelé členských zemí jsou s rozšířením NATO spokojeni, bojí se však reakce Ruska na další rozšiřování Aliance ve východní Evropě •čím více zemí bude v Alianci, tím menší je riziko vzniku konfliktu (např. Řecko - Turecko) •proti rozšiřování NATO se staví například Rusko, které již v případě několika zemí (Gruzie, Ukrajina) vyjádřilo názor, že připojení těchto států není v souladu s ruskými zájmy •NATO vzniklo v dobách studené války jako nástroj proti rozpínavé politice Sovětského svazu. Když zanikl SSSR, tak rozšiřování, a potažmo celá Aliance, nemá smysl, původní nepřítel zanikl •nárůst počtu členských států komplikuje rozhodovací proces v rámci Aliance, který je založen na principu konsenzu, kterého tak musí dosáhnout stále více zemí •obavy z povinnosti hostit na svém území „cizí“ jednotky a základny •nutnost kupovat „jejich“ obranné výrobky Na cestě k rozšiřování •První kontakty mezi zeměmi NATO a Varšavské smlouvy byly navázány v rámci KBSE. •Mimořádný význam měla zejména Vídeňská jednání o snížení stavu ozbrojených sil, jež slibovala přinést a nakonec přinesla dobré výsledky. •Na setkání nejvyšších představitelů Aliance v Londýně v červenci 1990 nabídlo NATO vládám členských států Varšavské smlouvy navázání řádných diplomatických styků. •Oficiálně skončilo nepřátelství mezi oběma seskupeními Pařížskou chartou pro novou Evropu, kterou podepsaly v listopadu 1990 všechny členské státy KBSE. •1991 – rozpad VS. •Římské deklaraci z listopadu 1991, která rozhodla o založení Severoatlantické rady pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council – NACC) jako fóra pro vzájemné konzultace. •NATO nemělo žádné plány na vlastní rozšíření! Chtělo kooperaci s novými partnery! •Takto koncipovaná spolupráce se členskými státy Aliance se v průběhu let 1992 a 1993 setkala s úsilím některých států bývalého socialistického tábora směřujícím k jejich začlenění do NATO jako plnoprávných členů. •Mezi státy, které členství v NATO začaly považovat za cíl své zahraniční politiky patřilo Polsko, Maďarsko a Česká republika. •Polsko již v roce 1990 odmítlo návrh Henryho Kissingera na vytvoření neutrální, nárazníkové zóny mezi NATO a SSSR s odůvodněním, že země v této oblasti by se staly předmětem velmocenského soupeření. •Členství v Severoatlantické alianci se pro Maďarsko stalo prioritou až v roce 1993. •V České republice bylo rozhodnuto usilovat o vstup do Aliance v roce 1993 po vytvoření koaliční vlády ODS, ODA a KDU-ČSL. Důvody kandidátů pro vstup do NATO a PfP •1. Obava z absence bezpečnostních záruk od nadnárodní instituce tváří v tvář nejasnému politickému vývoji v Rusku a na Balkáně. •2. Členství v NATO bylo (je) tranzitivními státy vnímáno jako symbol jejich integrace do západních politických struktur. •3. NATO - nástroj udržování transatlantické bezpečnostní vazby a zachování amerických garancí za bezpečnost starého kontinentu. Bez transatlantické bezpečnostní vazby by NATO pro tranzitivní země ani zdaleka nebylo tak atraktivní. • •Tranzitivní státy se do určité míry ocitly v paradoxní situaci - za jejich hlavní motivy ke vstupu lze považovat získání bezpečnostních garancí vůči agresi zvenčí – ale NATO se ve stejné době zásadně mění a navazovalo kooperaci s Ruskem (viz další přednáška). • •Počátkem 90. let bylo rozšiřování NATO krajně nejistou záležitostí! • •1994 – PfP – kompromis a zisk času pro NATO i kandidátské státy – Bill Clinton ideový tvůrce. • •Cíle PfP 1.dosažení průhlednosti procesů obranného plánování, 2.zajištění civilního řízení a demokratické kontroly ozbrojených sil, 3.posilování schopnosti členských států přispět k mezinárodní bezpečnosti v operacích pod pravomocí OSN nebo KBSE a 4.Rozvíjení schopností zúčastněných států spolupracovat se strukturami NATO. • •Žádné bezpečnostní garance!!!! První kolo rozšíření •Robert E. Hunter - rozšiřování NATO je především výrazem závazku USA pokračovat v angažmá při zajišťování evropské bezpečnosti. • •Proponenti v americké administrativě - James Goldgeier, Anthony Lake, Richard Holbrooke a Madeleine Albright. • •Hlavní odpor v USA proti rozšiřování Severoatlantické aliance, živený především vojenskostrategickými a geopolitickými argumenty, přicházel z vojenských kruhů, zejména z ministerstva obrany a Sboru náčelníků štábů. • •Zlom – 1994 - zasedání Rady NATO v lednu 1994, na němž americký prezident B. Clinton prohlásil, že se tato otázka už dostala z roviny, zda se NATO rozšíří, do roviny, kdy a jak se rozšíří. • •V září 1995 pak Severoatlantická aliance publikovala Studii o rozšiřování NATO • •Těžké hledání konsensu v NATO! •Pro – USA, SRN a VB •Proti – původně Francie • •Alternativy •1. První alternativou, preferovanou zejména Ruskem, bylo poskytnutí bezpečnostních garancí Ruskem a Severoatlantickou aliancí zemím ve střední a východní Evropě – dostala je Ukrajina v roce 1994 na základě Budapešťského memoranda. •2. Druhá alternativa - vybudování subregionálního bezpečnostního systému založeného například na Visegrádské skupině – ekonomicky a vojensky nereálná! •3. Třetí variantou, taktéž podporovanou Ruskem, mohlo být vybudování panevropské bezpečnostní organizace na bázi OBSE. • Studie NATO o rozšíření - 1995 •Rozšíření ano a o státy, které naplní požadavky – kondicionalita rozšíření! 1.vybudování stabilního demokratického politického systému, který bude naplňovat ty společně sdílené hodnoty, ke kterým se Aliance hlásí, 2.zajištění civilního řízení a demokratické kontroly armády, 3.ochotu obyvatelstva hájit společně sdílené hodnoty a jeho podporu pro začlenění země do Aliance, 4.kladný vztah obyvatel příslušné země k vlastní armádě, 5.schopnost země zajistit si jistou míru bezpečnosti vlastními prostředky a přispívat k posilování mezinárodní bezpečnosti, 6.zajištění schopnosti spolupráce nových členů se strukturami Aliance 7.vyřešení všech neshod se sousedy a posilování integračních tendencí. • •Rozšíření neproběhlo a neprobíhá proto, aby dosavadní členové zlepšili svoji strategickou pozici (například vůči Rusku). • •Daniel N. Nelson a Sean Kay při komparaci s předešlým rozšiřováním Severoatlantické aliance dospěli k závěru, že vojenská a strategická kritéria hrála u kandidátských států tentokrát mnohem menší roli než v období studené války. • •NATO jako bezpečnostní společenství v intencích K. Deutsche. • •Vojenský přínos nových členů po prvním kole rozšíření v roce 1999 nebyl ve vojenské oblasti nikterak markantní – platí i pro další kola rozšíření! Strategické argumenty proti rozšiřování •Kritika z NATO •1. Přehlížení geopolitických a strategických souvislostí a kvůli vnímání tohoto procesu primárně jako prostředku šíření demokratických hodnot. Ohrožoval budoucnost NATO jako vojenské aliance. •2. Absence geostrategického uvažování. • •Nejzávažnější slabinou prvního kola rozšiřování NATO bylo přijetí Maďarska bez Slovenska nebo alespoň Slovinska, protože Maďarsko tím bylo od ostatních členských států odříznuto a zůstalo bez pozemního spojení se spojenci. • •Pokud by rozšiřování NATO skutečně bylo podněcováno primárně úvahami strategické a geopolitické povahy zaměřenými na získání jednostranné výhody vůči Rusku, muselo by první kolo rozšiřování mít jinou podobu. Severoatlantická aliance by se měla rozšířit jak o tři státy střední Evropy, tak o Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko. • •Aliance by v tomto případě také měla vyvíjet tlak na vstup Ukrajiny. • •Celý tento proces by měl být doprovázen důrazným trváním na plnění vojenských kritérií, zejména v oblasti interoperability kandidátských států. Rozšíření namířené proti Rusku by mělo předpokládat rychlou a nákladnou modernizaci vojenské infrastruktury nových členů, výrazné navýšení jejich obranných výdajů a v neposlední řadě i dislokaci aliančních vojsk na jejich území, včetně rozmístění zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. • •V úvahu by přicházelo i vypovězení Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (SKOS). • •Nic z toho se nestalo – rozšíření nebylo namířeno proti Rusku! 1997 – summit v Madridu •8 klíčových kroků 1.vyzvání Polska, Maďarska a České republiky ke vstupu do NATO 2.rozhodnutí o politice otevřených dveří pro další státy, 3.posílení PfP, 4.ustavení EAPC, 5.ustavení stálé rady NATO – Rusko 6.ustavení stálé rady NATO – Ukrajina, 7.rozhodnutí o redukci velitelské struktury z 68 velitelství na 20 8.rozhodnutí o poskytnutí vojenských prostředků NATO, za určitých okolností, ve prospěch ZEU v rámci posilování evropské bezpečnostní a obranné identity. • •Koho vyzvat? •Obecná shoda panovala v případě Polska, Maďarska a České republiky. • •Ovšem některé země, zejména Francie a Německo, zastávaly názor, že je vhodné vyzvat Rumunsko. Itálie, Německo a Francie lobbovaly také ve prospěch Slovinska. • •Clintonova administrativa se jednak obávala, že široce založené první kolo rozšíření NATO by mohlo být odmítnuto v Senátu. • •Záhy po summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 přestalo být rozšiřování hlavním tématem agendy NATO. • •Prioritu získaly jiné úkoly, zejména stabilizace Kosova. Druhé kolo rozšíření •V rámci NATO vytvořil konsenzus, že budoucnost dalšího kola rozšiřování NATO závisí na schopnosti kandidátských států (Albánie, Baltské státy, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko) dostát stanoveným kritériím • •Heterogenita kandidátů: vedle Albánie, jejíž hrubý domácí produkt (HOP) na jednoho obyvatele je nejnižší v Evropě a jejíž státní instituce (včetně armády) nefungují, nalezneme mezi současnými kandidáty velmi rozvinutou, prosperující a politicky relativně stabilní zemi s nejvyšším HOP na jednoho obyvatele v rámci postkomunistické zóny, jakou je Slovinsko. • •Rumunsko – problematický kandidát: Rumunsko stálo v době madridského summitu těsně u brány NATO ale před 2004 problémy s kvalitou demokracie a ekonomické problémy. • •Robert E. Hunter 1998 rozdíly v preferencích kandidátských států jednotlivými členy NATO na základě geografické blízkosti. • •Státy na severu spíše preferovaly rozšíření o baltské země, středomořské země byly více nakloněny Slovinsku, Rumunsku a Bulharsku. Pražský summit roku 2002 otevřel proces druhého kola rozšiřování aliance a ponechal prostor pro kola další. • •Masivní rozšíření zahrnujícím Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko, které bylo také v roce 2004 zdárně zakončeno. • •Členství Rumunska a Bulharska posílilo strategickou pozici NATO, zejména v souvislosti s jejími aktivitami na Balkáně, avšak členství baltských států se v současnosti z geostrategického hlediska potýká se stejnými problémy, na které bylo poukázáno v debatě o prvním kole rozšíření. • •Vojenský přínos nových členů pro NATO nebyl sice nulový, avšak rozhodně ani ne impozantní. Severoatlantická aliance byla podobně jako v případě prvního kola rozšiřování použita jako nástroj demokratické transformace zemí v baltském regionu, střední Evropě a na Balkáně. • •Zatím co motivace vstupujících států byla bezpečnostní – rozpor! Odpor Ruska! – podrobnosti příště. • • Slovensko a vstup do NATO I. •Na začátku procesu rozšiřování bylo Slovensko opakovaně jmenováno mezi případnými zeměmi první vlny. • •Samo deklarovalo zájem o vstup – projev prezidenta Michala Kováče v sídle NATO v Bruselu v listopadu 1993. • •Postupně, a to zejména v důsledku vnitropolitických problémů za vlády kabinetu V. Mečiara, přestalo být Slovensko uváděno mezi kandidáty první vlny. • •Slovensko splňovalo vojenské požadavky téměř jako země, které byly ke vstupu vyzvány – problém směřování Mečiarovy vlády – kvalita demokracie + vytváření klientelisticko-mafiánských struktur a jejich prorůstání se státem! • •Vladimíra Mečiara: „Ak neuspejeme na Západe, obrátime sa na Východ.“ • •Od 1995 – utužování vztahů s Ruskem nad rámec přátelství – 1993 – Smlouva o vojenské spolupráci s Ruskem. • •Referendum vstupu do NATO – květen 1997 na Slovensku – manipulativní otázky - občané se měli vyjádřit nejen ke vstupu, ale i k tomu, zda souhlasí s rozmístěním jaderných zbraní a cizích vojsk na území SR. Přitom NATO už koncem roku 1996 vyhlásilo, že nemá zájem ani potřebu zbraně či vojsko na území nových členů rozmisťovat. • •Později vyhlášené za neplatné – účast ani ne 10% • •1997 – Madrid – Slovensko nebylo pozváno do NATO. • •Hlavním nedostatkem Slovenska byly problémy s fungováním demokracie a snahy vládnoucí strany HZDS podřídit si slovenské ozbrojené síly pod přímou kontrol. • • Slovensko a vstup do NATO II. •Volby 1998 – čtyřkoalice – Dzurindova vláda – široká koalice Slovenské demokratické koalice (SDK), Strany demokratické levice (SDĽ), Strany maďarské koalice (SMK) a Strany občanského porozumění (SOP). • •Změna přístupu k NATO - potvrdila deklarovaný zájem o členství v NATO. • •Nová vláda poskytla např. střelnici, základnu a výcvikový vzdušný prostor letiště Kuchyňa (severovýchodně od Malacek) pro využití státy NATO. • •Nejpřesvědčivějším důkazem zásadní změny zahraničněpolitické orientace Slovenska byl přístup vlády čtyřkoalice k řešení kosovské krize a poskytnutí tranzitu pro síly NATO, a to i přes odpor slovenské veřejnosti. • •Duben 1999 – summit NATO ve Washingtonu – Slovensko zařazeno na seznam kandidátských států. • •V roku 2001 přijaty zásadní strategické dokumenty: Bezpečnostná stratégia SR, Obranná stratégia SR, Vojenská stratégia SR – potvrzení orientace na vstup do NATO. • •Pražský summit 2002 – Slovensko dostává pozvánku k jednání o vstupu. • •2004 – vstup Slovenska do NATO v rámci „velkého třesku“. • • MAP a IPAP •Vztah evropských států k NATO po „big bangu“ 2004 • •Tmavě modrá – členové NATO •Světle modrá – MAP členové (B-H, ČH, Severní Makedonie od 2020 členem) •Zelená – intenzivní dialog •Žlutá – individuální akční plán partnerství (IPAP) •Oranžová – PfP •Duben 1999 – MAP (Membership Action Plan ) – na bázi individuální programu jsou uchazečské státy připravovány na budoucí členství – fakticky posední krok před vyzváním ke vstupu! • •Formálně – nejde o záruku vstupu! • •V listopadu 2002 byly na pražském summitu zahájeny Individuální akční plány partnerství (IPAP) a je otevřen zemím, které mají politickou vůli a schopnosti prohloubit své vztahy s NATO – nemají v plánu usilovat o členství! D:\37415\Pictures\NATO_relations_in_Europe_svg.png Rozdíly mezi prvním a druhým kolem rozšíření •1. Vlna •Rozhodování o první vlně rozšíření bylo podmíněno především politickými ambicemi středoevropských zemí na straně jedné a politickými ohledy a zájmy členských států NATO (zejména USA a Německa) na straně druhé. • •Řešení technických otázek spojených s modernizací vojenských kapacit a schopností budoucích členů stálo až na druhém mís-tě. • •2. Vlna •Pořadí priorit spíše opačné; zdůrazňují se technické otázky a programy dosahování interoperability budoucích členů s NATO jsou mnohem propracovanější, než tomu bylo v případě České republiky, Maďarska a Polska. • •Kandidáti 2. vlny jsou v rámci Akčního programu členství (Membership Action Plan-MAP) podrobováni ze strany NATO podstatně přísnějšímu zkoumání připravenosti, než tomu bylo v případě kandidátů v první vlně. • •NATO nepřipouští, že by zpřísnilo kritéria hodnocení způsobilosti pro členství, fakticky tomu tak je. • •První vlna rozšíření byla otázka politicky i akademicky atraktivní a široce diskutovaná, dnes ve státech NATO převažuje mlčení, vyhýbavost a ne-ochota diskutovat o dalším rozšiřování konkrétněji. • Rozšíření na západní Balkán •Velká role NATO při stabilizaci západního Balkánu v 90. letech – NATO rozhodně není vnímáno v regionu výlučně kladně. • •Velký rozdíl mezi percepcí v Chorvatsku a Srbsku. • •Summit NATO v Rize 2006 – institucionalizace partnerství. • •Čtyři státy usilovaly o členství v NATO – Chorvatsko, Albánie, Černá Hora a Makedonie. • •Chorvatsko a Albánie – motivace • •Záruka vlastní bezpečnosti, zachování demokratického charakteru svého státu a záruka ekonomického rozvoje – záruka integrace na Západ! • •Problémy z hlediska Studie NATO o rozšíření – kvalita demokracie, nezávislé soudy, válečné zločiny, korupce a organizovaný zločin - tlak NATO na změnu. • •2009 – vstup Chorvatska a Albánie. • •Černá Hora – 2017 – snaha Ruska vstup překazit – neúspěšný pokus o státní převrat. • •Srbští nacionalisté a ruští agenti podle černohorské prokuratury plánovali spáchat atentát na tehdejšího premiéra Mila Djukanoviče při pokusu o převrat vpředvečer voleb v roce 2016. Plánovaný puč měl zabránit Černé Hoře ve vstupu do NATO. Kreml označil obvinění za absurdní. • •Severní Makedonie – 2020 – spor o název s Řeckem. • •BH + Srbsko – málo pravděpodobný vstup, i když BH (kromě Srbů) deklaruje zájem. Severské rozšíření NATO •Rozšíření Severoatlantické aliance (NATO) o Finsko a Švédsko - důsledkem geopolitických změn vyvolaných ruskou invazí na Ukrajinu. • •Přehodnocení dlouhodobé politiky neutrality: Revoluční změna v zahraniční politice obou zemí. Konec neutrality. • •Motivace: snaha o posílení vlastní obranyschopnosti v reakci na vnímané zvýšení bezpečnostních hrozeb ze strany Ruska. • •Finsko - výrazný posun v politickém směřování země, podpora členství v NATO neměla v devadesátkách většinovou podporu. Definitivní konec vnucené neutrality. • •Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění veřejnoprávní televize Yle vstup podporuje 76 procent Finů. • •Švédsko – diskuse už 90. letech, až do 2022 nebyla pro vstup podpora. • •Zkomplikováno postojem Turecka, které vyjádřilo výhrady vůči Švédsku a Finsku kvůli jejich postoji k určitým skupinám považovaným Ankarou za teroristické​. • •Turecko bylo Švédskem dlouhodobě kritizováno za porušování lidských práv – PKK kauza. • •Překážku na cestě Švédska do NATO - pálení koránu ve Švédsku, což vytvořilo další napětí mezi Švédskem a Tureckem. • •Pálení koránu sponzoroval novinář s vazbami na Rusko, což vyvolalo mezinárodní kritiku a zkomplikovalo jednání o vstupu Švédska do NATO​ • •Důsledky rozšíření NATO o tyto státy zahrnují nejen posílení severního křídla aliance, ale také změnu bezpečnostní dynamiky v regionu, což vyvolalo kritiku ze strany Ruska, jež varovalo před negativními důsledky pro regionální stabilitu. • Vojenský přínos •Značný – rozdíl od rozšiřování o postkomunistické státy – neutralita není levná a neutrální státy jsou obvykle dobře vyzbrojené. • •Připojení těchto zemí k NATO nejenže posiluje obranu v regionu Baltského moře, ale také přináší sofistikované technologie a moderní vojenské kapacity. • •Finsko a Švédsko doplňují obrannou strukturu aliance o důležité schopnosti v oblastech, jako je protivzdušná obrana+protilodní obrana. • •Balt – Gotland – rybník NATO. • •Finské ozbrojené síly disponují 23 000 příslušníky aktivního personálu a až 900 000 rezervisty, finská armáda každoročně vycvičí přibližně 22 000 branců. • •Finsko se vyznačuje mimořádně silnou rezervní složkou a schopností rychle mobilizovat velké počty rezervistů, což je klíčové pro obranu země. • •Modernizace své výzbroje: zakoupilo moderní tanky Leopard 2A6, houfnice K9 z JK a americké stíhačky F-35 (64 kusů). • •Švédsko má 24 000 aktivních vojáků a 31 800 příslušníků teritoriální obrany. • •Hlavním bojovým tankem je Stridsvagn 122 (modernizovaný Leopard 2), kterých má Švédsko ve své výzbroji okolo 120 kusů + 350 CV90 + 300 OT Patria + 72 JAS-39C Gripen + moderní loďstvo. • •Švédsko - moderní obranný průmysl, schopným produkovat širokou škálu zbrojního materiálu, od lehkých zbraní po stíhačky Gripen. • •Švédská vojenská technologie, včetně BVP CV 90 a protitankových řízených střel NLAW, se osvědčila v konfliktech (Ukrajina). Slib o nerozšiřování NATO •Rusko – NATO údajně slíbilo nerozšiřování NATO - argument Vladimira Putina v roce 2007, rok před ruským vpádem do Gruzie, země uvažující o vstupu do Aliance a po anexi Krymu. • •Ruská propaganda tento narativ již dlouho využívá k podpoře svých požadavků vůči Západu, vytváření pocitu viny u západních politiků a poslední léta také k ospravedlnění trvající agrese proti Ukrajině. • •Akademická diskuse – část akademiků argumentuje, že jakási ujištění dána byla, a že na pozadí sovětsko-amerických jednání bylo v náznacích Moskvě ledacos slíbeno. • •Historik Mark Kramer to tvrzení v roce 2009 označil za mýtus (https://www.csis.org/analysis/twq-myth-no-nato-enlargement-pledge-russia-spring-2009) • •Současné i minulé americké administrativy odmítají, že by takový slib byl kdy dán. • •„NATO nikdy neslíbilo, že nepřijme nové členy. Nemohlo a nechtělo – „politika otevřených dveří“ je základním ustanovením Severoatlantické smlouvy z roku 1949,“ - americký ministr zahraničí Antony Blinken. • •Problém důkazního břemena – nesou ti, kdo tvrdí, že se něco stalo. • •Diplomatické záznamy odtajněné, dobrá pramenná základna. • • Kontext slibu o nerozšiřování NATO •O sjednocení Německa se jednalo v roce 1990 mezi USA, SSSR, Velkou Británií, Francií a oběma německými státy. Rozhovory vyústily v podpis smlouvy, která je obecně známá jako smlouva 2+4 v Moskvě z 12. září 1990. • •Velká Británie a Francie – zpočátku jasně proti. • •Thatcherová opakovaně varovala Bushe, že největší riziko sjednocení Německa by byl kolaps NATO, • •Říjen 1990 – sjednocení Německa, 1991 – rozpad VS a SSSR • •Původ mýtu – kontext sjednocení Německa. • •Výrok amerického ministra zahraniční Jamese Bakera „not one inch eastward” (“ani o píď na východ“), který byl opakovaně pronesen na jednáních s Gorbačovem 9. února 1990. • •James Baker podle záznamu z konverzace řekl •„Věříme, že konzultace ve formátu dva plus čtyři by měly zajistit, že sjednocení Německa nepovede k rozšíření vojenské organizace NATO na východ. Toto jsou naše myšlenky. Možná se dá najít lepší cesta. V tuto chvíli nemáme souhlas Německa pro tento přístup. Vysvětlil jsem jen Genscherovi a on řekl jen to, že se nad ním zamyslí. Teď s tímto přístupem seznamuji vás. Znovu říkám, že možná lze přijít s něčím výrazně lepším, ale zatím se nám to nepovedlo.“ •https://nsarchive.gwu.edu/document/16117-document-06-record-conversation-between • O čem se přemýšlelo? •Dobový kontext existence VS a SSSR – 1991 rozpad nebylo nijak předurčené. • •Eduard Ševardnadze - představa, že by se Sovětský svaz a Varšavská smlouva rozpadly a NATO by přijalo bývalé členy Varšavské smlouvy, byla pro tehdejší protagonisty nepředstavitelná. • •Zástupce ředitele CIA Robert Gates v 80. letech prohlásil, že „neexistuje, aby se SSSR rozpadl ještě za života jeho dětí“, a v roce 1986 prohlásil, že „neexistují žádné náznaky, že v SSSR dochází k zásadním změnám“. • •Za rámec řešení „německé otázky“ se snažil tehdy prosazovat bezpečnostní záruky SSSR především spolkový ministr zahraniční Hans Dietrich Genscher. • •Projev ministra zahraničí SRN Hanse-Dietricha Genschera 31. ledna 1990 - debatu o sjednocování Německa. Teze: [pokud Sověti dovolí sjednocení NSR a NDR,] „nebude žádné rozšíření území NATO na východ, tj. k hranicím SSSR.“ • •Formulace: „změny ve východní Evropě nesmí ohrozit Sovětské bezpečnostní zájmy“ a že „NATO by mělo vyloučit rozšiřování blíže sovětským hranicím“ v dalších projevech v 1. pol. roku 1990. • •Přemýšlel, co by bylo, kdyby se Varšavská smlouva rozpadla. Důležité ale je, že jeho myšlenky nebyly vtěleny do žádných mezinárodně-právně závazných závěrů. • •Genscher ani Kohl navíc neměli sebemenší mandát slíbit něco jménem NATO a sledovali bezprostřední zájem sjednocení západního a východního Německa. • • •. • Co k tomu protagonisté? •Bývalý americký velvyslanec v Moskvě Jack F. Matlock uvádí, že veškerá jednání roku 1990 se vedla výhradně o statutu Německa, nikoliv střední a východní Evropy. (http://jackmatlock.com/2014/04/nato-expansion-was-there-a-promise/) • •Gorbačov z roku 2014 - v roce 1990 se otázka rozšiřování NATO vůbec neprojednávala: • „Téma rozšiřování NATO se vůbec nediskutovalo a v těch letech se o něm vůbec nemluvilo. Říkám to s plnou odpovědností. Ani jedna východoevropská země to téma nenastolila, a to ani po zániku Varšavské smlouvy v roce 1991. Ani západní představitelé ji nepředložili. Diskutovalo se o další otázce, kterou jsme nadnesli: zajištění toho, aby vojenské struktury NATO nepostupovaly a aby po sjednocení Německa nebyly na území tehdejší NDR rozmístěny další ozbrojené síly aliance. Bakerův výrok, zmíněný ve vaší otázce, byl učiněn v této souvislosti. Kohl a (německý vicekancléř Hans-Dietrich) Genscher o něm hovořili.“ •http://rbth.com/international/2014/10/16/mikhail_gorbachev_i_am_against_all_walls_40673.html • •Zároveň se ale cítil dotčený tím, že k rozšíření došlo. Nebraly se v potaz oprávněné ruské bezpečnostní zájmy, jak byl na počátku 90. let ujišťován. • •To bylo při jednáních slibováno. • • „Bývalé území NDR bude mít zvláštní vojenský status, který bude brát na zřetel oprávněné bezpečnostní zájmy všech dotčených států, včetně SSSR“ – prezident Bush 24. února 1990 • •Prezident Bush telefonicky Gorbačovovi 28. února 1990 •„Americké jednotky zůstanou v Evropě tak dlouho, jak je tu Evropané budou chtít; území bývalé NDR bude mít zvláštní status; Spojené státy Americké budou uznávat oprávněné bezpečnostní zájmy všech stran („United States would recognize the legitimate security interests of all parties“) Co se Sovětům slíbilo? •Neexistuje žádný veřejný mezinárodně právně závazný dokument, který by potvrzoval slib daný SSSR nezšiřovat NATO. • •Rusko ani akademičtí zastánci této teze jej nepředložili. • •Západ SSSR ujišťoval, že bude brát v ohled jeho legitimní bezpečnostní zájmy. To bylo součástí diskusí o sjednocení Německa i dalších jednání. • •V centru zájmu aktuální akademické debaty. • •Zda to Západ dělal je otázka na jinou diskusi. • •Co SRN slíbila SSSR při případných separátních (tajných) jednáních o sjednocení je otázkou, na kterou neznáme odpověď. • •Existence tajného ujednání je možná ale velmi málo pravděpodobná. • •Teze o nerozšiřování NATO není ničím podložená. • Akademické argumenty proti rozšiřování •George F. Kennan •Proti rozšíření Severoatlantické aliance a označoval tento krok za největší chybu americké zahraniční politiky od skončení studené války, protože se tím ohrozí kooperace s Ruskem. • •Kenneth N. Waltz •Důvody pro rozšíření NATO byly slabé. •Rozšíření NATO vytvoří v Evropě nové dělicí linie, zhorší vztahy s Ruskem a přispěje ke sblížení Ruska a Číny. Politiku rozšiřování Waltz považoval za nerozumnou, protože vytvářela z Ruska (staro)nového nepřítele. • •John Lewis Gaddis •Kritizoval Clintonovu administrativu za údajné preferování protiruské politiky, která je podobná Versailleskému míru po první světové válce vedoucímu k novému nepřátelství mezi Německem a ostatními evropskými mocnostmi, místo aby se poučila z výsledků Vídeňského kongresu po napoleonských válkách. • •Tehdy byla poražená Francie zcela zapojena do systému mezinárodních vztahů. • •Rozšíření NATO dle jeho soudu mělo vést ke znepřátelení Ruska a posílení antizápadních sil v ruské společnosti. • • Rozšiřování – ztráta koheze? •Dostupná empirická evidence může být stěží použita k podpoře názoru, že rozšíření NATO oslabilo akceschopnost této organizace. Rozpory uvnitř Severoatlantické aliance nebyly způsobeny kvalitativně odlišnou povahou „nových“ členů a spory při formování alinační politiky nebyly vedeny výlučně mezi „starými“ a „novými“ členy. • •Debat o alianční politice v souvislosti s krizí v Kosovu (1999), válkou proti Iráku roku 2003, Lisabonskou strategickou koncepcí NATO a intervenci v Libyi roku 2011. • •Kosovo 1999 •Postoj nových členů nebyl jednotný – Maďarsko spíše proti zásahu, Polsko pro. • •ČR – ambivalentní postoj - Tehdejší český premiér Miloš Zeman postupoval velmi obojace a pokrytecky. Navenek vyjádřil kritický odstup od alianční operace, což vzbudilo v NATO nevoli a rozčarování. Ve skutečnosti ale již 20. března 1999 Česká republika vyslovila souhlas s leteckou operací a poskytla NATO plnnou součinnost. • •Rozladění mezi spojenci vzbudila Kavanova diplomatická iniciativa (připravovaná společně s Řeckem). Tento plán přepokládal zastavení leteckých útoků před tím, než Jugoslávie akceptuje podmínky NATO. • •Václav Havel se snažil pro politiku NATO otevřeně získat veřejnou podporu, přestože válku chápal jako krajní nástroj. • •Debata, které se v těchto státech vedla, se nijak podstatně nešila od debaty ve starých členských státech a řešila zejména otázku, zda je vhodné v dané situaci použít vojenskou sílu i bez mandátu RB OSN a zda tento krok skutečně může napomoci řešení konfliktu – „tradiční“ členové NATO řešili stejný problém! • Rozšiřování – ztráta koheze II. •Iraqi Freedom 2003 • •Nešlo o akci NATO, i když se o ní na půdě NATO diskutovalo! Ani v tomto případě nelze vést dělící linii mezi „novými“ a „starými“ členy. • •Do operace Iraqi Freedom z členů NATO aktivně přispěly tři země, USA, Velká Británie a Polsko. Proti americkému postupu vehementně protestovala především Francie a Německo, podporované dalšími menšími státy. • •Na pozadí této války se sice stal populární Rumsfeldův slogan o „new and old Europe“, který měl nezanedbatelný štěpící dopad. • •Avšak již z prostého výčtu států, které byly pro a proti invazi, jednoznačně vyplývá, že nešlo o štěpení „staří“ versus „noví“. Německo a Francie musely v tomto sporu čelit faktu, že americká politika našla podporu v Dánsku, Španělsku a Itálii. Svědčí o tom i seznam signatářů takzvaného „dopisu osmi“. • •Šlo spíše o dělící linii mezi „starými“ členy, kdy v k této konkrétní otázce někteří „noví“ členové jednoznačně podporovali prointervenční tábor (např. Polsko) a jiní „noví“ členové (Česká republika a Maďarsko) si uchovávali zdrženlivý odstup a podíleli se až na postintervenční stabilizaci Iráku v souladu s mezinárodním právem a ve spolupráci jak s intervenujícími zeměmi, tak novými iráckými politickými autoritami. • Rozšiřování –ztráta koheze III. •Strategická koncepce 2010 •Při debatě ukázaly jednoznačné priority „nových členů“, tedy důraz na teritoriální obranu a jistá zdrženlivost k vizi Aliance jako globálního policisty, avšak ani zde nešlo o štěpení (clevage) výlučně po linii „staří“ versus „noví“. • •Středo a východoevropské státy hrály v těchto debatách aktivní a konstruktivní roli, část svých představ prosadily a část nikoli a byly připraveny činit kompromisy. • •Jejich chování nijak nevybočovalo ze zvyklostí v rámci NATO a neohrožovaly schopnost NATO učinit rozhodnutí. • •Libye 2011 • •SRN proti zásahu - VB, Francie a USA pro • •Noví členové mimo ale nejde o linii noví – staří! • •Závěr •Predikce o ztrátě koheze NATO v důsledku rozšíření jen stěží najdou oporu v empirii, Rozšiřování – oslabení kooperace v Evropě •Oslabení kooperace v Evropě • •Rozšiřování NATO rozhodně nepřineslo oslabování spolupráce mezi zeměmi střední a východní Evropy, jak se mnozí kritici obávali. • •Noví členové nechtěli NATO uzavřít. Stali se advokáty dalšího rozšiřování. • •Vidina členství v NATO a kondicionalita rozšiřování byla dalším impulsem pro prohloubení již existující kooperace v regionu. • •Polsko - upevňování strategického partnerství s Litvou a Ukrajinou - stabilita v regionu. • •Vstup Slovenska intenzivně podporovala Česká republika v rámci rozvíjení takzvané nadstandardní spolupráce. Maďarsko slíbilo podporovat slovenské integrační úsílí a vzájemné vztahy, ovlivněné zejména problémem postavením maďarské menšiny na Slovensku, se velmi zlepšily. • •V neposlední řadě rozšíření NATO přispělo k reformě obranného sektoru v kandidátských státech. • •Problém: Rusko – tam měli kritici do určité míry pravdu. Může za to rozšiřování? Příště! • Kolektivní obrana nebo kolektivní bezpečnost? •NATO – exkluzivita členství. • •Kondicionalita rozšiřování. • •Zůstává na půdorysu organizace kolektivní obrany. • •https://www.idnes.cz/zpravy/nato/rusko-nato-gorbacov-baker-genscher-nemecko-sovet-bush.A220127_064 026_zpr_nato_inc •