Měření a analýza sociální mobility
Tomáš Katrňák (verze 0.2.1)
Mobilitní tabulky jako nástroj analýzy mobilitních dat
Analytickým nástrojem, který používala první generace badatelů v oblasti
sociální stratifikace pro identifikaci mobilitních procesů, byly mobilitní (kontingenční)
tabulky. Jedná se o elementární vyjádření sociální mobility. V případě intergenerační
třídní mobility je mobilitní tabulka kombinací třídního postavení otce (případně rodičů),
obvykle v řádcích tabulky, a třídního postavení syna (případně dětí), obvykle ve
sloupcích tabulky. V případě intragenerační (kariérní) třídní mobility je mobilitní
tabulka kombinací třídní příslušnosti jednoho a toho samého člověka, řádky a sloupce
tabulky se ovšem od sebe liší časovými okamžiky, v nichž byla třídní příslušnost
člověka zjišťována.
zde vlož tabulku 7.1
Tabulka 7.1 zachycuje intergenerační třídní mobilitu z otce na syna v první
polovině sedmdesátých let dvacátého století ve Spojených státech amerických, Velké
Británii a Japonsku.1
Čísla na diagonále ukazují absolutní počet mezigeneračně
imobilních jedinců (reprodukce třídní struktury), čísla nad diagonálou a pod diagonálou
ukazují absolutní počet mobilních jedinců, přičemž čísla nad diagonálou vyjadřují
sestupnou třídní mobilitu (třídní postavení syna je nižší než třídní postavení otce), a
čísla pod diagonálou ukazují vzestupnou třídní mobilitu (třídní postavení syna je vyšší
než třídní postavení otce). Čím vzdálenější je pole v tabulce od diagonály ve směru
vyššího nebo nižšího třídního postavení otce nebo syna, tím je také vzestupná nebo
sestupná mobilitní vzdálenost delší nebo kratší.

2
zde vlož tabulku 7.2
Na základě prostého součtu celkových relativních četností (tabulka 7.2) v
diagonálních polích tabulek, v polích nad diagonálami a pod nimi, můžeme srovnat
podíl mezigeneračně nemobilních, sestupně a vzestupně mobilních a sestupně a
vzestupně mobilních o určitou vzdálenost v USA, Velká Británii a Japonsku. Zatímco v
USA prošlo třídní reprodukcí 30.7% jedinců, ve Velké Británii to bylo 40.2% a v
Japonsku 36.2%. Třídně mobilních naopak v USA bylo 69.3% lidí (100%-30.7%), v
Británii 59.8% a v Japonsku 63.8%. Z tohoto podílu připadlo v USA 15.7% na
sestupnou třídní mobilitu a 53.6% na vzestupnou třídní mobilitu; v Británii na sestupnou
třídní mobilitu připadlo 18.1%, na vzestupnou třídní mobilitu 41.7% a v Japonsku
připadlo na sestupnou třídní mobilitu 16.7% a na vzestupnou třídní mobilitu 47.1%. Jak
u vzestupné, tak u sestupné mobility je u každé země nejrozšířenější mobilita na krátkou
vzdálenost (o 1 stupeň) a se vzrůstající vzdáleností podíl mobilních jedinců nepřímo
úměrně klesá (tabulka 7.3). Všechny tato procentuální vyjádření naznačují, že v
sedmdesátých letech dvacátého století byla nejpropustnější sociální struktura v USA a
to především směrem do vyšších třídních pozic. Naopak největší podíl lidí, kteří prošli
reprodukcí třídního postavení a sestupnou třídní mobilitou byl ve Velké Británii.
zde vlož tabulku 7.3
V případě, že spočítáme řádkové relativní četnosti pro jednotlivé země (podíl
absolutních četností v polích tabulky a jejich součtu v řádcích), dostaneme odtokovou,
výstupní nebo také někdy odlivovou mobilitu (outflow mobility). Tato mobilita vyjadřuje
mezigenerační vliv třídního původu a ukazuje, jaký podíl potomků ,,odtekl" z třídy, do
níž se narodili. Jedná se o odpověď na otázku ­ kam? Do jakých tříd synové v
1
Data za USA pocházejí z šetření Occupational Changes in a Generation (OCG II) realizovaného v roce
1973, data za Velkou Británii pocházejí z šetření Oxford Social Mobility Survey uskutečněného v roce
1972 a data za Japonsko pocházejí z šetření Social Stratification and Mobility (SSM) realizovaného v
roce 1975. Vzorek ve všech třech zemích tvořili muži ve věkovém rozmezí 20 až 64 let. Data z americké
a britské společnosti již dříve analyzovali Kerckohoff, Campbell, Winfield-Laired (1985) a data z
japonské společnosti dříve analyzoval Grusky (1983). Analýzu těchto tří zemí dohromady s aspirací
odpovědět na otázku po uzavřenosti a otevřenosti národních sociálních struktur představili až sociálně
stratifikační výzkumníci třetí generace: Yamaguchi (1987) a o několik let později Xie (1992).

3
mezigeneračním přechodu odcházejí? Jak se rozdělila skupina synů, jejichž otcové měli
určité třídní postavení? Jaký je podíl potomků, které každá sociální třída ,,dodává" do
jednotlivých tříd? Když spočítáme sloupcové relativní četnosti v tabulkách (podíl
absolutních četnosti v polích tabulky z jejich součtu ve sloupcích), dostaneme
přítokovou, vstupní nebo také někdy přílivovou mobilitu (inflow mobility). Tato mobilita
ukazuje třídní původ synů, neboli vyjadřuje jaký podíl potomků, z té které třídy,
,,přitekl" do určité třídy. Jedná se o odpověď na otázku ­ odkud? Z jakých tříd synové
přicházejí? Jaké je složení třídy podle třídního původu jejích příslušníků? Jaký je podíl
třídních představitelů, kteří jsou ,,odváděni" z jednotlivých tříd jejich původu?
Tabulka 7.4 ukazuje výsledky výstupní mobility pro USA, Velkou Británii a
Japonsko. Ve všech třech zemích synové vyšších nemanuálů v poměrně značné míře
končí zase ve třídě vyšších nemanuálů, menší část z nich ve třídě nižších nemanuálů,
manuálů a velmi málo z nich končí mezi zemědělci. Synové nižších nemanuálů jsou jak
v USA, tak v Británii nejčastěji zastoupeni v třídě vyšších nemanuálů (v USA to bylo
41.9%, ve Velké Británii 32.7%).2
Podobnou mobilitu vidíme v obou zemích u synů
zemědělců, z nichž největší podíl končí ve třídě nižších manuálů (v USA to bylo 36.5%,
ve Velké Británii 39.7%). Ani jeden z těchto mobilitních trendů není ovšem patrný pro
japonskou společnost. Pro všechny třídy zde platí, že synové končí nejčastěji ve třídě
svého otce.
zde vlož tabulku 7.4
Tabulka 7.5 ukazuje pro tytéž země výsledky vstupní mobility. Míra reprodukce
je v tomto případě u všech tří zemí patrná především u zemědělců a nižších manuálů
(např. synové, kteří patří mezi zemědělce, měli v USA v 81.5% případů otce zase
zemědělce, ve Velké Británii to bylo v 72.6% případů a v Japonsku v 86.9% případů).
Původ vyšších nemanuálů je v USA poměrně rovnoměrně rozložen mezi všechny třídy
(vidíme, že 14.9% vyšších nemanuálů pochází z třídy zemědělců). V Británii a v
Japonsku je toto rozložení původu vyšší nemanuálů ovšem nerovnoměrnější (ve Velké
2
Tato procenta lze také interpretovat jako pravděpodobnost syna pocházejícího z určité třídy dostat se do
jiné třídy. V tomto případě by to znamenalo, že u synů nižších nemanuálů je v USA pravděpodobnost
dostat se do třídy vyšších nemanuálů 0.42 a v Británii je tato pravděpodobnost 0.33.

4
Británii pochází pouze 10.2% vyšších nemanuálů z třídy zemědělců, v Japonsku to je
10.1%)
zde vlož tabulku 7.5
Poměr mobilitních odlivů mezi dvěmi variantami výchozí pozice (vzdělání otce)
nebo poměr mobilitních přílivů mezi dvěmi variantami konečné pozice (vzdělání syna)
indikuje index odlišnosti (index of dissimilarity). Vypočítá se jako součet všech
pozitivních rozdílů mezi dvěma procentuálními distribucemi, který je dělený číslem
100.3
Kdyby rozdíly mezi těmito distribucemi neexistovaly, byly by odlivy ze všech tříd
otců nebo přílivy do všech tříd synů stejně veliké. Index odlišnosti tedy ukazuje, jak
velký podíl případů z hlediska odlivové nebo přílivové mobility přesahuje stav, kdy dva
odlivy z třídy původu nebo dva přílivy do současné třídy jsou identické. Tabulka 7.6
ukazuje velikost indexu odlišnosti pro jednotlivé varianty tříd otců a tříd synů ve
Spojených státech amerických, Velké Británii a Japonsku. Pro všechny tyto společnosti
platí, že čím větší vzdálenost mezi jednotlivými pozicemi, tím je také vyšší hodnota
indexu odlišnosti, tedy vyšší podíl případů, které se z hlediska mobilitních toků od sebe
odlišují.
zde vlož tabulku 7.6
Jak odtoková, tak přítoková mobilita jsou dvě strany jedné mince. Jedná se o dva
rozdílné pohledy na jeden a ten samý jev. Výstupní mobilita odkazuje k vzestupným
nebo sestupným šancím spojeným s třídním původem člověka. Indikuje sílu vztahu
mezi tím, kde člověk v třídní struktuře začne, a tím, kde v ní skončí (Breen, Rothman,
1995). Čím silnější je tento vztah, tím nižší jsou mobilitní šance člověka a tím
explicitnější je jeho třídní příslušnost. Vstupní mobilita odkazuje ke složení třídy, k její
3
Například index odlišnosti mezi odtokovým podílem pro zemědělce a nižší manuály v americké
společnosti z tabulky 7.4 vypočítáme jako [(21.6 ­ 14.9) + (14.7 ­ 11.1) + (24.6 ­ 23.1) + (38.1 ­
36.5)]/100, což odpovídá kontrastní pozitivní diferenci (14.4 ­ 1)/100. Podobně spočítáme index
odlišnosti v tabulce 7.5 mezi přítokovým podílem například pro nižší nemanuály a vyšší nemanuály
[(17.5 ­ 12.8) + (27.9 ­ 22.3) + (20.7 ­ 20.1) + (21.1 ­ 20.3)]/100, čemuž zase odpovídá kontrastní

5
homogenitě a heterogenitě. Ukazuje, jak je třída konzistentní a soudržná vzhledem k
třídnímu původu jejích příslušníků. Čím větší je tato soudržnost, tím větší je sociální a
kulturní semknutí třídních příslušníků, tím jasnější jsou třídní kontury a tím silnější je
identifikace člověka se svou třídní pozicí.
I když kombinace těchto typů mobilit ukazuje propustnost jednotlivých
sociálních tříd, jejich používání je problematické, protože třídy nejsou obvykle stejně
veliké. Například když při komparaci odtoků a přítoků u třídy, která je v populaci
zastoupena z 10%, s odtoky a přítoky u třídy, která je v populaci zastoupena ze 30%,
nenajdeme rozdíl, neznamená to, že tento rozdíl neexistuje. Jelikož jedno a to samé číslo
ukazuje pro obě třídy něco jiného, rozdíl mezi těmito třídami existuje, nicméně
procentuální vyjádření odtokové a přítokové mobility jej neindikuje.
Mobilitní tabulky a identifikace strukturní a čisté mobility
Problémem až dosud prezentované analýzy mobilitních dat je nezohlednění věku
respondenta. Výzkumníci sice pracují s aktuální třídní pozicí respondenta, určenou na
základě jeho zaměstnání, nicméně nerozlišují, zdali se jedná o pozici na začátku
pracovní kariéry, v jejím středu nebo na jejím vrcholu. Když respondent pak uvádí
pozici otce, obvykle jmenuje tu nejúspěšnější nebo tu nejdéle zastávanou, která ovšem
může být zcela odlišná od jeho současné pozice, i když není vyloučeno, že jí rovněž za
několik let nedosáhne. Tento typ analýz zkrátka srovnává nesrovnatelné, protože nebere
zřetel na intragenerační (kariérní) mobilitu respondenta, konstatovali již autoři prvních
mobilitních studií v padesátých letech (srov. Rogoff, 1953; Glass 1954; Carlsson, 1958).
Glass (1954) navrhl tento problém řešit komparací otců a jejich potomků až
dosáhnout určité věkové hranice (např. 50. let), kdy je jejich pracovní kariéra již
stabilizovaná a není příliš pravděpodobné, že projdou ještě další intragenerační
mobilitou.4
Problémem tohoto řešení je, že opomíjí z analýzy podstatnou část populace.
Lenski (1958) nebo Lipset a Bendix (1959) proto navrhli jiné řešení, jež spočívá v
kohortní komparaci třídních pozic. Respondentův zaměstnanecký status by měl být
pozitivní diference (24.5 ­ 12.8)/100. Index odlišnosti nabývá hodnot <0;1>. Čím vyšších hodnot
dosahuje, tím je také difference mezi zkoumanými distribucemi větší.
4
Tento závěr vychází ze zjištění, že k sociální mobilitě dochází nejčastěji v první třetině ekonomické
aktivity (mezi 20 až 35 rokem života) a s postupujícím věkem její četnost velmi rychle klesá (více k tomu
srov. Jaffe, Carleton, 1954).

6
srovnávám s otcovým zaměstnaneckým statusem, který měl ve stejném věku, jež má
nyní respondent. Podle Yasudy (1964) není ani toto řešení nejvhodnější, protože v něm
není dostatečně oddělena intergenerační a intragenerační mobilita. Nevíme, co je funkcí
výhod daných otcovým třídním postavením a co je důsledkem potomkovi vlastní
kariéry. Nejdříve Rogoff (1953) nebo o něco později také Yasuda (1964) proto navrhují
komparovat první zaměstnání potomka s otcovým zaměstnání v téže době. Oddělíme
tak intergenerační mobilitu od intragenerační mobility (především Yasuda se domnívá,
že nástupem do prvního zaměstnání se efekt rodinného původu vyčerpává a další
posuny v zaměstnanecké kariéře musíme již připsat na vrub intragenerační mobilitě) a
navíc tuto komparaci lze ve výběrových šetřeních dělat pro jednotlivé kohorty a tak
analyzovat vývoj intergenerační mobility v čase. Ani toto řešení se ovšem nejeví jako
nejvhodnější, protože vliv otcovy třídní pozice nemusí končit nástupem syna do prvního
zaměstnání, konstatuje Lenski (1958). Intergenerační a intragenerační mobilita se
mohou vzájemně doplňovat a nemusí mezi nimi existovat tak radikální předěl, jež
předpokládá Yasuda (1964).
Než konečné řešení tohoto problému se pro další vývoj uvažování o sociální
mobilitě ukázaly podstatnější okolnosti, které při komparacích generací otců a synů
vyvstávaly na povrch. Od doby komparace zaměstnaneckých pozic otců a synů v
mobilitních tabulkách bylo totiž jasné, že nelze mechanicky srovnávat dvě generace bez
ohledu na strukturu zaměstnaneckých pozic, která byla v generaci otců a která je v
generaci jejich potomků. Struktura zaměstnaneckých pozic se mění a s ní se mění i
velikost třídní mobility. A rovněž bylo zřejmé, že nelze mechanicky srovnávat dvě
generace otců a synů bez ohledu na mezigenerační rozdíl v nabídce uvolněných
zaměstnaneckých postů (Lipset, Zetterberg, 1966). Díky nižší porodnosti ve vyšších
třídách než v nižších třídách má například každá další generace synů z nižších tříd k
dispozici větší počet neobsazených zaměstnaneckých postů a jejich mobilita je pak
oproti generaci otců nutně vyšší.
Na základě těchto úvah začala být tedy celková intergenerační třídní mobilita
chápána jako výsledek třech příčin. Tou první jsou změny ve složení tříd dané
technologickým pokrokem ve společnosti (některá pracovní místa zanikají, jiná se
objevují). Tou druhou jsou změny ve velikosti třídní populace (třídní diferenciace v
porodnosti, úmrtnosti, migraci do třídy a emigraci ze třídy). A tou třetí je prostá

7
cirkulace lidí mezi jednotlivými třídami. První dvě příčiny vedou ke strukturální (někdy
také vynucené) mobilitě, třetí příčina vede k čisté (někdy také výměnné) mobilitě (Kahl,
1953; Lipset, Zetterberg, 1966). Strukturální mobilita nemá nic do činění s nerovnostmi
v příležitostech. Je důsledkem technologického pokroku a demografické proměny
jednotlivých tříd. V případě rychlého technologického a ekonomického rozvoje je její
míra vysoká, mizejí pracovní místa rodičů a potomci se nemají na jaká místa a do
jakých tříd reprodukovat, přesto ovšem nerovnosti v příležitostech pro tyto potomky
mohou zůstávat stejně vysoké, jako byly pro generaci jejich rodičů.5
Čistá mobilita
odkazuje k výměně, k mezitřídnímu pohybu lidí. Až tato mobilita indikuje, jak třída
původu poznamenává mobilitní proces, jak zdroje, jež mají jednotlivé třídy k dispozici,
ovlivňují nerovnosti v mobilitních šancích potomků, kteří v nich vyrostli.6
Ústředním problémem první generace mobilitních výzkumníků se velmi záhy
stalo odlišení těchto dvou typů mobilit v celkové míře mobility. Jak moc je naměřená
mobilita výsledkem strukturní změny ve společnosti a jak moc je odrazem rovnosti
příležitostí? Nakolik se jednotlivé společnosti liší nerovnostmi v životních šancích bez
ohledu na jejich ekonomický a technologický pokrok, k němuž v nich dochází?
První řešení spočívalo v uchopení čisté mobility jako residua, které dostaneme
po odečtení strukturní mobility od celkové mobility. Jelikož celková mobilita byla z
mobilitních tabulek snadno vypočitatelná, mělo se zato, že stačí určit velikost strukturní
mobility a dopočet do celkové mobility bude vyjadřovat velikost čisté mobility. Kahl
(1953) v analýze amerických dat z roku 1947 vyšel z předpokladu, že četnosti v
marginálních polích mobilitní tabulky pro syny reprezentují jejich zaměstnaneckou
strukturu v americké společnosti na konci čtyřicátých let a četnosti v marginálních
5
V této souvislosti Lipset a Zetterberg (1959, 1966) dokonce uvádějí, že by bylo správnější než o sociální
mobilitě hovořit o nerovnosti příležitostí, protože naměřená absolutní sociální mobilita ještě nutně nemusí
odpovídat rovným příležitostem a zjištěná rovnost příležitostí nemusí být vyjádřena celkovou absolutní
sociální mobilitou. Například v populaci, kde pracuje 90% lidí v zemědělství, může existovat naprostá
rovnost příležitostí a přesto zde většina dětí bude muset pracovat zase v zemědělství (naměřená absolutní
mobilita bude tudíž nízká). Na druhou stranu když se společnost ekonomicky rychle rozvíjí a roste počet
nemanuálních pracovních míst, musejí být obsazovány potomky manuálně pracujících rodičů (ze skupiny
potomků nemanuálně pracujících rodičů tyto místa již nemá kdo obsazovat). V takové společnosti pak
pozorujeme vysokou absolutní mobilitu, i když rovnost šancí se nijak dramaticky nezvyšuje. Otázkou
zůstává, jak a zdali vůbec změny v zaměstnanecké struktuře ovlivňují její otevřenost a uzavřenost, tedy
velikost rovnosti a nerovnosti šancí. Tato otázka nebyla dodnes spolehlivě zodpovězena.
6
Kahl (1953) tuto mobilitu nazývá individuální mobilitou, nicméně jak ukazuje Yasuda (1964) nebo
Goldthorpe (2000) tento termín není vhodný, protože se jedná o nadindividuální, makrostrukturální
koncept.

8
polích tabulky pro otce ukazují zaměstnaneckou strukturu, která byla v americké
společnosti na začátku dvacátých let. Strukturní mobilitu pak identifikoval jako rozdíl
mezi strukturou třídního postavení otců a synů, jako rozdíl mezi řádkovými a
sloupcovými margináliemi v mobilitní tabulce.
Když se vrátíme k tabulce 1, můžeme na základě tohoto řešení konstatovat, že
jak v USA, tak Velké Británii a Japonsku došlo ke strukturní mobilitě mezi otci a syny u
zemědělců (v USA bylo v této třídě 4471 otců, jejich synů je zde bylo 793; ve Velké
Británii bylo v této třídě 743 otců, synů pak 263 a v Japonsku byla tato mezigenerační
změna z 1077 otců na 374 synů). Synové otců zemědělců byli ,,donuceni" k mobilitě do
vyšších tříd, protože počet pozic ve třídě zemědělců je v jejich generaci nižší než u
jejich otců a naopak je vyšší u třídy vyšších manuálů, nižších nemanuálů a vyšších
nemanuálů než v generaci jejich otců.
Výpočet absolutního počtu strukturně mobilních jedinců je tudíž triviální. Lze k
němu dospět třemi způsoby: buď odečteme vždy větší číslo v marginálním poli od
menšího čísla v marginálním poli pro jednu a tu samou třídu otců a synů, čísla pak
sečteme a vydělíme je číslem 2, nebo odečteme čísla v marginálních polích otců od čísel
v margináliích polích synů, ale pouze v případě, že čísla v marginálních polích otců jsou
menší než čísla v marginálních polích synů (v případě, že čísla jsou větší, odečítáme
syny od otců a dostaneme stejný výsledek), anebo vždy menší číslo z marginálního pole
otců a synů v jedné a té samé třídě umístíme na diagonálu tabulky, tyto čísla sečteme a
jejich součet odečteme od celkového počtu respondentů v tabulce.7
Jakmile dostaneme
absolutní počet strukturálně mobilních, vypočítáme jejich podíl8
a rozdílem tohoto
podílu a absolutní mobility dostaneme velikost čisté mobility pro jednotlivé země.
Pro USA, Velkou Británii a Japonsko velikost strukturní a čisté mobility ukazuje
Tabulka 7.6. Na základě těchto údajů bychom měli poopravit naše předchozí tvrzení, že
japonská společnost je otevřenější než britská společnost, jež bylo podepřené údaji o
celkové mobilitě. Strukturní změna, jíž prošlo Japonsko, je větší než strukturní změna
7
Například pro USA v Tabulce 1 podle prvního způsobu výpočtu dostaneme absolutní počet strukturně
mobilních jako ((5198 2202) (2835 2520) (4067 3673) (5371 5344) (4471 793)) / 2 3705,- + - + - + - + - =
podle druhého způsobu výpočtu jako (5198 2202) (2835 2520) (4067 3673) 3705,- + - + - = a podle
třetího způsobu výpočtu jako 18237 (2202 2520 3673 5344 793) 3705.- + + + + =
8
Pro USA je tento podíl (3705/18237)100 20.3%.=

9
ve Velké Británii, a čistá mobilita je naopak v Japonsku téměř o 12% menší než ve
Velké Británii. USA zůstává i v tomto případě společností s nejotevřenější sociální
strukturou.
zde vlož tabulku 7.7
Druhé řešení v odlišení strukturní a čisté mobility spočívalo v identifikaci čisté
mobility přímo z mobilitních tabulek. Jednalo se o konstrukci více nebo méně složitých
mobilitních indexů. V prvních mobilitních výzkumech Rogoff (1953), Glass (1954) a
Carlsson (1958) nezávisle na sobě vyšli z stejného předpokladu, že velikost mobility a
imobility v mobilitních tabulkách lze určit základě vzdálenosti mezi naměřenými
četnostmi a očekávanými četnostmi, jež dostaneme za předpokladu statistické
nezávislosti neboli perfektní mobility.9
I když každý z těchto autorů mobilitní index
nazval jinak (Rogoff hovoří o ,,poměru distance sociální mobility", Glass používá
termín ,,index asociace" a Carlsoon ,,koeficient associace" neboli ,,c"), způsob jeho
výpočtu byl stejný. Jednalo se o poměr naměřených a očekávaných četností, které
dostaneme za situace perfektní mobility.10
S kritikou neadekvátnost tohoto idexu pro
určení čisté mobility v diskusi, která proběhla na stránkách Population studies o
metodologii práce Glasse (1954) a jeho kolegů, přišel Billewicz (1955).11
Ukázal, že
index asociace může nabývat pro dvě diagonální tabulková pole stejných hodnot, i když
v jednom poli pozorujeme úplnou reprodukci (všichni synové končí ve stejné třídě otců)
a ve druhém naopak velmi slabou reprodukci (asi pouze desetina synů končí ve třídě
jejich otců). Nebo naopak pro dvě diagonální tabulková pole může nabývat rozdílných
9
Koncept statistické nezávislosti znamená, že data v mobilitních tabulkách jsou rozloženy zcela náhodně.
Mezi sociální třídou otce a syna neexistuje žádný vztah. Jedná se o situaci perfektní mobility, kdy
pravděpodobnost jakéhokoliv třídního postavení je pro všechny syny pocházející z různých sociálních tříd
otců stejná ­ sociální struktura se zcela otevřená.
10
Vzorec pro výpočet je . .( ) /( ),ij i jn N n n kde nij označuje frekvenci v řádku i a sloupci j mobilitní tabulky,
N je celkový počet respondentů, ni. označuje celkový počet respondentů v řádku i mobilitní tabulky a n.j
označuje celkový počet respondentů ve sloupci j mobilitní tabulky. Tento index může nabývat hodnot
<0;>, přičemž číslo 1 znamená statistickou nezávislost neboli situaci perfektní mobility a čím větší číslo
než 1, tím větší nadreprezentace případů vzhledem ke statistické nezávislosti, a čím menší číslo než 1, tím
menší nadreprezentace vzhledem k statistické nezávislosti. Blackburn a Prandy (1997) ukázali, že idea
tohoto výpočtu pochází z práce American Bussiness Leaders (Taussig, Joslyn, 1932), nicméně až do doby
prvních mobilitních výzkumů nebyla zobecněna.
11
Do této diskuse vstoupili ještě Prais (1955) a Gábor (1955), odpověď na jejich kritiku viz Scott (1955).

10
hodnot, i když je v nich mezigenerační reprodukce z otce na syna téměř úplná
(prakticky všichni synové končí ve stejné třídě jejich otců). To je dáno tím, že tento
index není nezávislý na marginálních distribucích v mobilitních tabulkách. Na základě
této kritiky vznikla celá řada dalších indexů a jejich následných korekcí (viz např.
Durbin (1955); Tumin, Feldman (1961); Yasuda (1964); Bertaux (1969); Pullum
(1970); Tyree (1973) nebo Boudon (1973)).12
Žádný z těchto indexů se ovšem neukázal
jako adekvátní pro rozlišení čisté a strukturní mobility. Jelikož velikost každého z nich
podmiňovaly marginální četnosti v mobilitních tabulkách, nebylo možné dostat stejné
výsledky pro dvě generace nebo dvě společnosti s rozdílnou strukturou marginálií a tedy
přesvědčivě určit změnu v mobilitních vzorcích bez ohledu na změny v třídních
strukturách .
Měření dosahování zaměstnaneckého statusu
V polovině šedesátých let Duncan (1964) ukázal, že intergenerační změna
pozorovaná v mobilitních tabulkách, která byla počítána jako strukturní mobilita,
nekoresponduje s reálnou změnou v zaměstnanecké struktuře. Když Kahl (1953)
formuloval algoritmus pro určení strukturní mobility v mobilitních tabulkách, vycházel
z předpokladu, že všichni synové již ,,nahradili" své otce a proto prostým rozdílem
marginálních tabulkových distribucí určíme velikost strukturní intergenerační mobility.
Problém je v tom, že zaměstnanecká distribuce otců je zjišťována u synů, kteří jsou v
době sociologického šetření na trhu práce. Otcové, kteří neměli syna, se do šetření
nedostanou. Otcové, jež měli dva a více synů, jsou naopak v šetření nadreprezentováni.
Otcové synů, kteří opustili trh práce v době, než šetření začalo, z výzkumu vypadávají.
A otcové, kteří jsou stále ještě na trhu práce, i když jsou již zkoumáni jejich synové,
reprezentují sice předchozí generaci, nicméně svou intragenerační mobilitou ovlivňují
zaměstnaneckou strukturu v čase zkoumání. Když je potom výzkum mobility
reprezentativní, tak pouze na zaměstnaneckou strukturu v době zkoumání. Tato
reprezentativita ovšem není přenositelná na předchozí generaci. Zaměstnaneckou
strukturu otců nelze zkrátka specifikovat prostřednictvím zaměstnanecké struktury synů,
konstatuje Duncan (1964). V mobilitních tabulkách je tedy srovnávána reálná
12
Diskusi o jednotlivých indexech a způsobech jejich výpočtu viz Bibby (1975).

11
zaměstnanecká struktura s hypotetickou zaměstnaneckou strukturou a na základě tohoto
srovnání se vyvozují nejen závěry o velikosti strukturní, ale také o velikosti čisté
intergenerační mobility.
Duncan (1964) byl přesvědčen, že tyto problémy nelze vyřešit ani rozšířením
retrospektivního výzkumu, ani kohortním přístupem k intergenerační mobilitě. Navrhuje
proto novou konceptualizaci mobilitních dat a jejich nový způsob analýzy, jež do
historie stratifikačního výzkumu vešly pod názvem teorie dosahování statusu.13
Zaměstnanecká pozice otce se v tomto pojetí nevztahuje ke generaci otců, ale je to
proměnná, která popisuje výchozí sociální status syna. S ní je srovnáván konečný
zaměstnanecký status syna (nebo zaměstnanecký status v době zkoumání), což
umožňuje zodpovědět otázky jak a do jaké míry výchozí sociální pozice determinuje
dosažené sociální postavení ve společnosti. Mobilitní tabulky bychom tedy měli chápat
jako uspořádání výchozích sociálních statusů podle dosažených statusů u těch kohort,
které byly do výzkumu zahrnuty, a závěry, k nimž na jejich základě dospějeme,
interpretovat jako intrakohortní změny a nikoliv jako intergenerační mobilitu, konstatuje
Duncan (1964).
Takto konceptualizovaná sociální mobilita šla ruku v ruce nejen s jejím novým
analytickým uchopením, ale také s novou sadou otázek, na které předchozí generace
sociálně stratifikačních výzkumníků se svými metodologickým aparátem jen velmi
obtížně a především nepřesvědčivě odpovídala. Duncan se svými spolupracovníky v
polovině šedesátých let uvádí do sociologie pěšinkovou analýzu (path analysis)
(Duncan, Hodge, 1963; Duncan 1966), která umožnila zkoumat vliv více faktorů
(kovariátů) na zaměstnanecký status a tak zodpovědět otázky, co a jakým způsobem
podmiňuje zaměstnání, které člověk v době zkoumání vykonává. V pěšinkové analýze
výzkumník modeluje efekty jednotlivých nezávisle proměnných na závisle proměnnou,
při kontrole vzájemných vztahů mezi nezávisle proměnnými. Proměnné, jež vstupují do
této analýzy, musejí být ovšem měřitelné. Toho lze dosáhnout třemi způsoby: buď jsou
jednotlivé proměnné dichotomizovány (např. manuálové, nemanuálové), nebo každou
zaměstnaneckou kategorii specifikujeme jako zvláštní ,,dummy" proměnnou, anebo
13
Tento návrh předznamenal nejen začátek konce metodologie, kterou používala první generace
mobilitních výzkumníků, ale především postupný zánik první generace jako celku (Ganzeboom, Treiman,
Ultee, 1991).

12
vytvoříme škálu skórů či vah, která charakterizuje jednotlivé zaměstnanecké posty a
splňují tak požadavek jejich kardinalizace (Duncan-Jones, 1973). Blau a Duncan volí
třetí způsob. Pro zaměstnanecké postavení otce a syna konstruují na základě průměru z
příjmu a počtu let strávených ve škole socioekonomický index.
Tato analýza se stává oporou Blau a Duncanova (1967) modelu dosahování
statusu a na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začíná dominovat zkoumání
stratifikačního procesu.
Obrázek 4.1. ukazuje Blaův a Duncanův základní stratifikačního procesu.14
Model obsahuje dvě proměnné, charakterizující sociální původ (otcovo vzdělání a
zaměstnání), dvě proměnné charakterizující synovu startovací pozici na začátku jeho
zaměstnanecké kariéry (jeho vzdělání a jeho první zaměstnání) a jednu proměnnou, jíž
bylo synovo zaměstnání v době sběru dat. Vzdělání otce a syna jsou zde nezávisle
proměnné, které ovlivňují další proměnné ve směru šipek (čísla nad šipkami jsou
korelační koeficienty, jež ukazují efekt jednotlivých proměnných při kontrole všech
ostatních proměnných). Například vzdělání otce působí pouze na vzdělání syna,
nicméně zaměstnání otce působí jak na vzdělání syna, tak na jeho první zaměstnání a
jeho zaměstnání v době realizace výzkumu. Nejsilněji podmiňuje první zaměstnání syna
jeho vzdělání (0.44). Jen o něco méně vzdělání syna ovlivňuje jeho další zaměstnání
(0.394). Na základě těchto údajů, Blau a Duncan uzavírají svou analýzu konstatováním,
že vzdělání je nejdůležitějším prediktorem zaměstnaneckého statusu v americké
společnosti.
zde vlož obrázek 4.1
Později, když už se ze stratifikační výzkumu pěšinková analýza vytrácí, je rozpracována
do metod strukturního modelování a rozšiřuje se také do jiných oblastí sociálního
výzkumu.
14
Do dějin sociálně stratifikačního výzkumu tento model vešel pod názvem ,,mobilitní prasátko".

13
Měření absolutní a relativní mobility ­ návrat k mobilitním tabulkám
- dovětek diskuse o strukturní a čisté mobilitě, která pokračovala až 80 let
- nová konceptualizace - absolutní a relativní mobilita
- poměry šancí
- principy loglineárního modelování

14
Tabulka 7.1. Intergenerační sociální mobilita z otce na syna ve Spojených státech
amerických, Velké Británii a Japonsku (absolutní čísla).
Status syna
Status otce VN NN VM NM Z Celkem
USA
Vyšší nonmanuál 1 275 364 274 272 17 2 202
Nižší nonmanuál 1 055 597 394 443 31 2 520
Vyšší manuál 1 043 587 1 045 951 47 3 673
Nižší manuál 1 159 791 1 323 2 046 52 5 371
Zemědělec 666 496 1 031 1 632 646 4 471
Celkem 5 198 2 835 4 067 5 344 793 18 237
Velká Británie
Vyšší nonmanuál 474 129 87 124 11 825
Nižší nonmanuál 300 218 171 220 8 917
Vyšší manuál 438 254 669 703 16 2 080
Nižší manuál 601 388 932 1 789 37 3 747
Zemědělec 76 56 125 295 191 743
Celkem 1 889 1 045 1 984 3 131 263 8 312
Japonsko
Vyšší nonmanuál 127 101 24 30 12 294
Nižší nonmanuál 86 207 64 61 13 431
Vyšší manuál 43 73 122 60 13 311
Nižší manuál 35 51 62 66 11 225
Zemědělec 109 206 184 253 325 1 077
Celkem 400 638 456 470 374 2 338

15
Tabulka 7.2. Intergenerační sociální mobilita z otce na syna ve Spojených státech
amerických, Velké Británii a Japonsku (relativní čísla).
Status syna
Status otce VN NN VM NM Z Celkem
USA
Vyšší nonmanuál 7 2 1.5 1.5 0.1 12.1
Nižší nonmanuál 5.8 3.3 2.2 2.4 0.2 13.9
Vyšší manuál 5.7 3.2 5.7 5.2 0.3 20.1
Nižší manuál 6.4 4.3 7.2 11.2 0.3 29.4
Zemědělec 3.7 2.7 5.6 9 3.5 24.5
Celkem 28.6 15.5 22.2 29.3 4.4 100
Velká Británie
Vyšší nonmanuál 5.7 1.5 1.1 1.5 0.1 9.9
Nižší nonmanuál 3.6 2.6 2.1 2.6 0.1 11
Vyšší manuál 5.3 3.1 8.1 8.5 0.2 25.2
Nižší manuál 7.2 4.7 11.2 21.5 0.4 45
Zemědělec 0.9 0.7 1.5 3.5 2.3 8.9
Celkem 22.7 12.6 24 37.6 3.1 100
Japonsko
Vyšší nonmanuál 5.4 4.3 1 1.3 0.5 12.5
Nižší nonmanuál 3.7 8.9 2.7 2.6 0.6 18.5
Vyšší manuál 1.8 3.1 5.2 2.6 0.6 13.3
Nižší manuál 1.5 2.2 2.6 2.8 0.5 9.6
Zemědělec 4.7 8.8 7.9 10.8 13.9 46.1
Celkem 17.1 27.3 19.5 20.1 16 100

16
Tabulka 7.3. Intergenerační sociální mobilita (vzestupná a sestupná) a
reprodukce ve Spojených státech amerických, Velké Británii a Japonsku (v
procentech).
USA VB Japonsko
Reprodukce 30.7 40.2 36.2
Mobilita 69.3 59.8 63.8
Vzestupná mobilita 53.6 41.7 47.1
o 1 stupeň (krátká vzdálenost) 25.2 21.4 20.2
o 2 stupně (střední vzdálenost) 15.6 11.5 11.9
o 3 stupně (delší vzdálenost) 9.1 7.9 10.3
o 4 stupně (dlouhá vzdálenost) 3.7 0.9 4.7
Sestupná mobilita 15.7 18.1 16.7
o 1 stupeň (krátká vzdálenost) 9.7 12.5 10.1
o 2 stupně (střední vzdálenost) 4.2 3.9 4.2
o 3 stupně (delší vzdálenost) 1.7 1.6 1.9
o 4 stupně (dlouhá vzdálenost) 0.1 0.1 0.5

17
Tabulka 7.4. Odlivová intergenerační sociální mobilita z otce na syna ve
Spojených státech amerických, Velké Británii a Japonsku.
Status syna
Status otce VN NN VM NM Z Celkem
USA
Vyšší nonmanuál 57.9 16.5 12.4 12.4 0.8 100
Nižší nonmanuál 41.9 23.7 15.6 17.6 1.2 100
Vyšší manuál 28.4 16 28.4 25.9 1.3 100
Nižší manuál 21.6 14.7 24.6 38.1 1 100
Zemědělec 14.9 11.1 23.1 36.5 14.4 100
Celkem 28.5 15.6 22.3 29.3 4.3 100
Velká Británie
Vyšší nonmanuál 57.5 15.6 10.6 15 1.3 100
Nižší nonmanuál 32.7 23.8 18.6 24 0.9 100
Vyšší manuál 21.1 12.2 32.1 33.8 0.8 100
Nižší manuál 16 10.4 24.9 47.7 1 100
Zemědělec 10.2 7.6 16.8 39.7 25.7 100
Celkem 22.7 12.6 23.9 37.7 3.1 100
Japonsko
Vyšší nonmanuál 43.2 34.3 8.2 10.2 4.1 100
Nižší nonmanuál 20 48 14.9 14.1 3 100
Vyšší manuál 13.8 23.5 39.2 19.3 4.2 100
Nižší manuál 15.5 22.7 27.6 29.3 4.9 100
Zemědělec 10.1 19.1 17.1 23.5 30.2 100
Celkem 17.1 27.3 19.5 20.1 16 100

18
Tabulka 7.5. Přílivová intergenerační sociální mobilita z otce na syna ve
Spojených státech amerických, Velké Británii a Japonsku.
Status syna
Status otce VN NN VM NM Z Celkem
USA
Vyšší nonmanuál 24.5 12.8 6.7 5.1 2.1 12.1
Nižší nonmanuál 20.3 21.1 9.7 8.3 3.9 13.8
Vyšší manuál 20.1 20.7 25.7 17.8 5.9 20.1
Nižší manuál 22.3 27.9 32.5 38.3 6.6 29.5
Zemědělec 12.8 17.5 25.4 30.5 81.5 24.5
Celkem 100 100 100 100 100 100
Velká Británie
Vyšší nonmanuál 25.1 12.3 4.4 4 4.2 9.9
Nižší nonmanuál 15.9 20.9 8.6 7 3 11
Vyšší manuál 23.2 24.3 33.7 22.5 6.1 25
Nižší manuál 31.8 37.1 47 57.1 14.1 45.1
Zemědělec 4 5.4 6.3 9.4 72.6 8.9
Celkem 100 100 100 100 100 100
Japonsko
Vyšší nonmanuál 31.8 15.8 5.3 6.4 3.2 12.6
Nižší nonmanuál 21.5 32.5 14 13 3.5 18.4
Vyšší manuál 10.8 11.4 26.8 12.8 3.5 13.3
Nižší manuál 8.8 8 13.6 14 2.9 9.6
Zemědělec 27.3 32.3 40.4 53.8 86.9 46.1
Celkem 100 100 100 100 100 100

19
Tabulka 7.6. Index rozdílnosti mezi odlivovými mobilitními toky (pod
diagonálou) a přílivovými mobilitními toky (nad diagonálou) ve
Spojených státech amerických, Velké Británii a Japonsku.
Status syna
Status otce VN NN VM NM Z
USA
Vyšší nonmanuál ­ 0.12 0.28 0.34 0.69
Nižší nonmanuál 0.16 ­ 0.18 0.23 0.64
Vyšší manuál 0.30 0.21 ­ 0.11 0.56
Nižší manuál 0.38 0.30 0.12 ­ 0.51
Zemědělec 0.48 0.40 0.24 0.13 ­
Velká Británie
Vyšší nonmanuál ­ 0.13 0.21 0.31 0.69
Nižší nonmanuál 0.25 ­ 0.20 0.24 0.67
Vyšší manuál 0.40 0.23 ­ 0.13 0.63
Nižší manuál 0.47 0.30 0.14 ­ 0.63
Zemědělec 0.55 0.41 0.31 0.25 ­
Japonsko
Vyšší nonmanuál ­ 0.16 0.34 0.34 0.60
Nižší nonmanuál 0.23 ­ 0.29 0.29 0.55
Vyšší manuál 0.40 0.31 ­ 0.14 0.47
Nižší manuál 0.39 0.30 0.12 ­ 0.33
Zemědělec 0.48 0.39 0.30 0.25 ­

20
Tabulka 7.7. Intergenerační strukturní a čistá intergenerační sociální mobilita a
reprodukce ve Spojených státech amerických, Velké Británii a Japonsku (v
procentech).
USA VB Japonsko
Reprodukce 30.7 40.2 36.2
Mobilita 69.3 59.8 63.8
Strukturní mobilita 20.3 14.3 30.1
Čistá mobilita 49.0 45.5 33.7