w»
1.  domácí písemná práce:              ^^,.^«4     <é*A- ? <?^^/  "*^*U.<él
Todorov, T. "Mezní situace"        f     9t~£ t«*t •>*    -*#**    <!'Ä.   /*m^   '<-"
Zaujala mě pasáž z knihy Tzvetana Todorova: Bývalými vězni stejně jako pozdějšími pozorovateli byl zaznamenán jeden společný rys všem dozorcům včetně těch nejsurovějších, a to vnitrní rozporuplnost jejich jednání. Tito dozorci dokázali v jednom a tomtéž prostoru a někdy i v průběhu jediného dne či dokonce jediné hodiny poslat určitého vězně na smrt a druhého zachránit. Jejich počínání však nesouviselo s vyrovnáním dobra a zla. Zlo si ponechalo i přesto svou převahu. Nicméně z počínání dozorců lze dovodit, že žádný z nich nebyl skrz naskrz "zlý". Cit.: "Jakoby se u všech projevovalo jakési neustálé střídání nálad, působení nějakých okolností -až se vnucuje slovo schizofrenie, ačkoli nikdo z nich není duševně nemocný; jde o onu sociální schizofrenii typickou pro totalitní režimy." (str. 165)
Otázka: Jak může týž člověk činit zároveň dobro i zlo, být v jednom okamžiku brutální i soucitný?
Hovoříme zde o formách diskontinuity či parcelování. Příkladem může být schopnost pocítit určitou událost jako hrůzu všech hrůz a během 24 hodin svoji pozornost zaměřit výlučně na dobré nedělní jídlo. Či nesoulad mezi starostlivostí o druhého a činností ducha, kdy však vševládnoucí zlo převažuje mnohokrát malý kousek dobra. A co teprve hranice mezi soukromým a veřejným? Většina dozorců tuto dělící čáru důvěrné znala. Čemuž nasvědčoval jejich láskyplný, starostlivý soukromý a rodinný život a současné beštiálni chování k vězňům, vše praktikováno na principu rozdělení mozku na vodotěsné komory jako u ponorky. A aby vše bylo podchyceno absencí pocitu odpovědnosti, aplikována byla „profesionálni specializace", kdy každý se staral ojeden malý článek dlouhého řetězce a pojímal svůj úkol čisté technicky.
Otázka však zní, jak určit hranici, za kterou se rozparcelované vidění světa stává proviněním, a dokonce zločinným? Podle souvislostí.