ERVING GOFFMAX1 / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
ležitosti na sobě, může stejně vhodné obléknout, když jde na večeři s kolegy nebo do divadla s manželkou. Podobní grafické listy zdobící stěny jeho pracovny a koberec natažený.na podlaze je možné nalézt i v domácím společenském prostředí. Je samozřejmé, že při vysoce formálních příležitostech mohou být scéna, způsob vystupování a vzhled unikátní,a specifické a může jich být užito pouze při představeních jediného typu úIohy,:ovšem natolik exkluzivní užívání znakového.,vybavení je spile výjimkou než
pravidlem.
i
:
Dramatické zachycení skutečnosti
Je typické; že jednotlivec v-přítomností druhýíh-naplňuje svou činnost náznaky, které dramaticky zvýrazňuj! a dokreslují skutečnosti, jež by jinak zůstaly nejasné nebo skryté. Protože má-li mít činnost jednotlivce proostatnínějaký význam, musí svou ji mobilizovat takovým způsobem, aby během interakce .vyjádřil to, co si přeje sdělit. Po účinkujícím může být vyžadovánoti,to, aby schopnosti, které prohlašuje za své,: představil nejen v době trvání interakce, ale dokonce ve.zlomku:vteřiny. Proto má-li baseballový rozhodčí vzbudit dojem, že si je svým výrokem jistý, musí se vzdát chvilkového zamyšlení, které by ho přesvědčilop.správnosti jeho rozhodnutí. Jeho výrok musí být okamžitý, aby diváky iKiiechal na pochybách, Že si je svým rozhodnutím stoprocentně j isiý.17
Je třeba si povšimnout, že osobám v určitém spoleíenskóm postavení nepůsobí dramatizace jejich Činnosti nejmenší problémy. Je to dané tím, že některé činnosti, vedoucí k naplnění tile spojovaného s postavením těchto osob, jsou současně ^.hlediska komunikace báječně uzpůsobeny jako prostředky živéhd;přc<lávání informací o vlastnostech a rysech, jež účinkující prohlašuje z.a,.svč. Úlohy zápasníků, chirurgů, houslistů či policistu jsou toho názornými příklady. Tyto činnosti poskytují tak velký prostor k dramatickému sebevyjádření, že typičtí příslušníci těchto profesí ~ ať již. reální, nebo fiktivní - se stávají slavnými a je jiní .v komerčně oř ganizované obrazotvornosti národa vyhrazeno zvláštní mi
V mnoha případech je však dramatizace práce jednotlivce prob -
36
HERECKÉ VÝKONY
lémcm. Na doklad tohoto tvrzení citujme z nemocniční studie odhalující, že sestry na interních odděleních mají potíže, s jakými se sestry na chirurgii nesetkají:
„Závažnost výkonů, které sestry provádějí na chirurgickém oddělení u pacientů po operaci, je často zřejmá, a to i pacientům, kteří se v nemocničním ošetřování příliš nevyznají. Pacient například pozoruje, jak jeho ošetřovatelka mění obvazy či zavěšuje ortopedické rámy na správné místo, a uvědomuje si, že jsou to cílevědomě vykonávané Činnosti. I když sestra nemůže být stále u jeho lůžka, pacient její cílevědomou činnost respektuje.
Práce zdravotní sestry na interním oddělení je rovněž vysoce kvalifikovaná... Diagnóza internisty musí vycházet z pečlivého a dlouhodobého pozorování příznaků, zatímco diagnóza chirurga staví na okamžitě patrných změnách. Tato"nečitelnost" působí sestrám na interně problémy. Pacient vidí, že sestra se zastaví u sousedního lůžka a chvíli hovoří s nemocným. Neví, Že sestra přitom pozoruje hloubku dýchání a barvu a napětí pleti. Myslí si, že si s ním jenom povídá. Totéž si, bohužel, myslí i jeho rodina, na niž proto sestry na oddělení neudělají příliš příznivý dojem. Jestliže sestra u sousedního lůžka stráví víc času než u jeho vlastního, pacient se může cítit přehlížen... Sestry „zbytečně ztrácejí Čas", když zrovna nepobíhají z jednoho místa na druhé a nevykonávají nějakou viditelně důležitou činnost, jakou je třeba píchnutí injekce."18
Podobně vlastník firmy poskytující služby může zjistit, že je pro něj velmi obtížné zdramatizovat klientům to, co pro ně doopravdy udělal, protože zákazníci „nevidí" jeho celkové náklady.1 Majitelé pohřební služby musí proto účtovat podstatní víc za svůj nejviditelnější produkt - rakev, kterou značně vyzdobili - protože mnohé z dalších nákladů na pohřeb není možné jednoduše zdramatizovat.19 Obchodníci rovněž zjišťují, že musí účtovat vysoké ceny za věci, které vypadají levně, aby svému podniku kompenzovali drahé výdaje na pojištění, ztrátu ve špatných obdobích a podobně, což zákazník nikdy nevidí.
Problém dramatizace vlastní práce představuje víc než jen zvi-, ditelňování neviditelných nákladů. Práce, kterou musí vykonávat lidé v určitém postavení, Často tak nedostatečně vyjadřuje zamýš-
37
ERVINČGOFFMAN / VSlCHNl HRAJEME DIVADLO
leny význam, že má-Ii držitel nějakého.jířadu charakter své role dramatizovat, musí na to věnovat značnou část své energie. A tato aktivita věnovaná komunikaci bude po.-našem jednotlivci Často vyžadovat-vlastnosti odlišné od těch, jež jsou dramatizovány. Například když si chce majitel zařídit dům tak, aby z něj vyzařovala jednoduchá a tichá důstojnost, musí spěchat z jedné aukce na druhou, smlouvat se starožitníky a tvrdohlavě shánět.ve všech místních obchodech patřičné tapety a látku na závěsytJMá-H rozhlasový redaktor znít opravdu neformálně, spontánně a uvolněně- musí si scénář připravit s tou největší pečlivostí, vjjžkoušel si znění všech frází, aby obsahem, jazykem, rytmem a tempem odpovídaly každodennímu odposlouchanému hovoru/" Podobně modelka časopisu Vogue svým oblečením, zaujetím;určité pózy a.výrazem obličeje je výrazově schopna ztvárnit kultivovaného ducha knihy, s níž pózuje; ovšem ti, kdo si dávají záležet na lom, aby.se navenek takto přesně vyjadřovali, budou mít jen málo času na. Čtení. Jak řekl. Sartre: „pozorný žáček, který si přeje\být.pozorný, oči upřené na učitele, uši našpicované, aby mu nic.neuniklo, se natolik vyčerpá hraním role pozorného žáčka, že nakonec nic neslyší."21 A tak se jednotlivci často ocitají tváří v tvář 'dilematu, kde proti sobe .stojí sebevyjádření a činnostíTi, kdo^raají čas a vlohy plnit svůj úkol dobře, nemusí míťanřčas, ani vlohy k viditelné demonstraci své úspěšnosti. Je dlužno, podotknout, že některé organizace řeší toto dilema tím, že oficiálně delegují dramatickou funkci na odborníka, který bude trávit yeškerý čas vyjadřováním významu plněného úkolu, aniž by se sám na jehp plnění sebeméně podílel.. ■
Když na chvíli změníme úhel pohledu a přejdeme od konkrétního představení k jednotlivcům, kteří je .provádějí; můžeme se zamyslet,nad zajímavou skutečností týkající se skupiny různých úloh, které pomáhá naplňovat libovolná skupina, nebo třída jednotlivců. Zkoumámc-li skupinu nebotřídu, zjistíme, že její členové vkládají svou osobnost přednostně do některých úloh, a', na-ostatní kladou podstatní menší důraz. Proto napríklad intelektuál nijak netouží okázale vystupovat na ulici, v obchodě nebo .doma, ale ve společnosti, kde uplatní své.prokazatelně,.profesní."schop-nosti, si dá velmi záležet na tom, abyje předvedlpůsobivě. Při
38.
HERECKÉ VÝKONY
přípravě svého chování k tomuto účelu se nebude přílišně zabývat celou Škálou různých úloh, které naplňuje, ale pouze jednou z nich, z níž se odvozuje jeho profesionální pověst. Někteří autoři právě na základě tohoto chování od sebe odlišují skupiny se zvyky aristokratů (ať už je jejich společenské postavení jakékoli) od skupin se středostavovskou povahou. Zvyklostí aristokratů, píší, je mobilizovat všechny okrajové činnosti spadající mimo vážně při- -jímané specializace ostatních tříd a vdechnout těmto činnostem výraz charakteru, moci a vysokého postavení.
„Jakými významnými přednostmi má mladý aristokrat udržovat důstojnost svého postavení a dokázat, zeje hoden své nadřazenosti nad ostatními občany, do níž ho vynesla ctnost jeho předků: jsou to snad vědomosti, píle, trpělivost, sebezapření či vůbec nějaká podobná ctnost? Jak každé jeho slovo a každý jeho pohyb nacházejí poslušnou odezvu, zvykne si věnovat pozornost každičkému detailu obvyklého chováni a učí se provádět všechny tyto malé povinnosti co nejpřesněji podle společenských pravidel. Vzhledem k tomu, že si je vědom toho, jak je neustále pozorován a jak mají lidé značnou tendenci příznivě posuzovat všechny jeho sklony, jedná i při těch nejnevýznamnějších příležitostech s volností a povznesením, jaké takový stav přirozeně vyvolá. V jeho vzezření, způsobech, držení těla, v tom všem se odráží elegantní a graciózni vědomí vlastní nadřazenosti, jehož ti, kdo pocházejí z nižších vrstev, nemohou téměř nikdy dosáhnout. To je umění, jímž může lidi snadněji podřídit své autoritě a ovládat jejich směřování dle vlastní vůle: jen zřídkakdy se mu to nepodaří. Toto umění podpořené vysokým postavením a prvotřídností postačí za obvyklých situací k řízení chodu světa."22
Pokud lakoví mistři skutečně existují, byli by vhodnou skupinou, na níž by bylo možné studovat postupy, jimiž se činnost mění v podívanou.
Idealizace
Již dříve jsem naznačil, že při předvádění určité úlohy jsou prostřednictvím fasády obecenstvu předkládána některá poněkud ab-
39
ERVING GOFFMAN / VSlCHNI HRAJEME DIVADLO
straktní tvrzení, která jsou obecenstvu pravděpodobně předkládána i během předvádění jiných úloh. To je základem jednoho ze způsobů „socializace" úlohy, jejího přetváření a upravování lakovým způsobem, aby odpovídala chápania očekávání společnosti* jíž je předváděna. Rád bych se zde zamyslel nad dalším' aspektem-tohoto socializačního procesu - nad sklonem účinkujících nabízet svým pozorovatelům dojem, který-je idealizovaný hned několika různými způsoby.
Představa, že představení poskytuje idealizovaný pohled na situaci, je poměrně běžná. Jako příklad můžeme uŽíí-Cooleyho názor:
„Pokud jsme se nikdy nepokusili vzbudit zdání, že jsme lepšími než ve skutečnosti, jak bychom se pak mohťf*lžäokonälit nebo „skrznaskrz přeškolit"?-Stejný'impuls ukázat světu lepší nebo idealizovaný aspekt sebe sama nachází organizované vyjádření v různých profesích a společenských třídách, / nichž každá má do určité míry své prázdné fráze nebo pózy, jež její příslušníci zaujímají většinou podvědomě, ale která působí jako'spiknútí s cílem využít důvěřivosti okolního světa. Prázdné fráze nenajdeme jen v teologii a u filantropů, ale také v právu,-médicíně,'učitclsťví, dokonce i vědě - možná že především ve včde'á především dnes, protože čím víc je určitá kvalita uznávaná a obdivovaná, tím je pravděpodobnější, že si ji přivlastní ti, kdož jí nejsou hodní;"23
TudíŽ když jednotlivec předstoupí před ostatní,-jeho představení bude zahrnovat společností oficiálně přijímané hodnoty dokonce víc než jeho celkové chování.
Tou měrou, jakou představení zvýrazňuje všeobecni a oficiálně přijímané hodnoty společnosti, v níž je předváděno, na pěj můžeme pohlížet podobně jako DurkheimáRadciitTc Browriýjédy jako ná"obřad-jako na expresívni oživení a opětovné potvrzení morálních hodnot společnosti. Navíc nakolik bude výrazový trend představení akceptován jako skutečnost, natolik trend, prijímaný momentálně jako skutečnost, přebere některé rysy li;. Zavřít se ve svém pokoji, zatímco v domě probíhá večírek, nebo zůstat v jiné místnosti, než v jaké odborník řeší problém svého klienta, znamená vyhýbat se místu, kde se odehrává skutečnost! Svět je doopravdy jedna velká svatba.
Mezi bohaté zdroje informací o idealizovaných představeních
40
HERECKÉ VÝKONY
patří literatura o společenské mobilitě. Zdá se, že ve většině společností funguje významný Či obecný systém stratifikace a že ve většině rozvrstvených společností existuje idealizace vyšší vrstvy a lidé níže postavení velice touží vyšvihnout se do vyšší vrstvy. (Je třeba pečlivě zaznamenat, že to zahrnuje nejen touhu po prestižním místě, ale také touhu po místě blízkém posvátnému středu hodnot sdílených společností.) Běžně zjišťujeme, že vzestupná mobilita zahrnuje předvádění vlastních představení a že úsilí společensky si polepšit a úsilí zabránit společenskému poklesu se projevují jako oběť zachování fasády. Jakmile jednotlivec získá vlastní znakové vybavení a naučí se s ním zacházet, může být toto vybavení užito k vyšperkování každodenních představení jednotlivce uspokojivým společenským stylem.
Snad nejvýznamnějším oddílem znakového vybavení spojovaného se společenskou třídou jsou symboly životní úrovně, jimiž je vyjadřováno materiální bohatství. Americká společnost se v tomto ohledu podobá ostatním, ale zdá se, že jí můžeme použít jako extrémní příklad třídní struktury orientované na majetek - snad proto, že v Americe je natolik rozšířená svoboda užívat symbolů bohatství a finanční možnost tak činit. Na druhé straně indická společnost je někdy dávána za příklad nejen jako společnost, v niž dochází k pohybu kastovních skupin a nikoli jednotlivců, ale i jako společnost, v níž jsou představení založena na hlásání hodnot nemateriálni povahy. Jeden indolog například nedávno napsal:
„Kastovní systém zdaleka není strnulým systémem, v němž je postavení jednotlivých článků navždy pevně dáno. Pohyb byl vždy možný, a to především ve středním pásmu hierarchie. Nízká kasta měla možnost během generace či dvou dosáhnout vyššího postavení v hierarchii přijetím vegetariánstvf a přísné abstinence a převedením svých'rituálů a panteonu do spisovného sanskrtu. Stručně řečeno kasta převzala co možná nejvíce ze zvyků, obřadů a víry bráhmanů. Toto"přejímání bráhmanského způsobu života nižší kastou se zdá být časté, přestože teoreticky zakázané...
Tendence nižších kast napodobovat kasty vyšší byla mocným faktorem při šíření sanskrtského rituálu a zvyků a při dosažení určité míry kulturní uniformity nejen v měřítku kast, ale po celém území indického subkontinentu."2<1
41
ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
Samozřejmč ve skutečnosti najdeme.množství hindských kruhů, jejichž členové se velmi snaží dodat svým.každodenním představením výraz bohatství, přepychua třídního statusu a asketické čistolč přičítají tak malý význam, že sejí neobtčžují ani předstírat. Podobně v Americe vždy existovaly vlivné skupiny,-jejichž členové měli pocit, že v jejich představeních by se;měl objevit nějaký aspekt, který by částečně zlehčil výraz absolutního bohatství a podpořil tak dojem, že převažují měřítka týkající se rodu, kultury či morální opravdovosti.
U významných společností dneška zjišťujeme existenci vzestupné orientace a snad proto téměř automaticky předpokládáme, že účinkující klade výrazový důraz na ty Části Svého výkonu, které mu zajistí vyšší třídní postavení, než jaké by mu bylo jinak přisouzeno. Například nás ncpřckvapf^nás leduj ící podrobnosti uspořádání chodu skotské domácnosti z dávných Časů:
„Jedna věc je dosti jistá: průměrný statkář;a jeho rodina žili daleko střídměji v každodenním životě než.V:době,.kdy mčli hosty. To se skutečně vyznamenali a servírovali pokrmy hodné banketů středověkých šlechticů; ale stejně jako tito-šlechtici, i.oni v dobách mezi slavnostmi .zavřeli dům', jak se.říkalo, a.žili z té nejskromnější stravy. Své tajemství bedlivě střežili. Ani Edward Buřt se všemi svými znalostmi zvyků obyvatel Vysočiny nedokázal dost dobře popsat jejich každodenní stra™. S jistotou mohl říci pouze to, že.kdykoli hostili Angličana, snesli na.stoly;až příliš jídla; jak poznamenal: .často se říká, že radčji vyrabují všechny své nájemce, než aby připustili, že jejich domácnost označíme za :lakomou; slyšel jsem ale od^mnohajejich^zaměstnanců... že i když jim u večeře posluhuje i pět šest služebníků, se vší tou parádou Často nejedí nic než.ovesnou kaši upravenou na různý-způsob, naložené.sledě nebo nějakou jinou, podobně -nezajímavou a levnou stravu.'"" ;
Ve skutečnosti však mělo mnoho, tříd vždy radu různých důvodů pro to, aby systematicky žily skromným způsobem života a zlehčovaly jakékoli .výrazy bohatství, schopností, duchovní síly
čisebeúcty.
Nevzdělanost, nešikovnost.a. bezstarostno?}, které Černoši na jihu Spojených stára někdy pokládali za nutný způsob svého cho-
42
HERECKÉ VÝKONY
vání při jednání s bělochy, dokládá, jak může představení zdůraznit ideální hodnoty, jež připisují účinkujícímu nižší postavení, než jaké skrytě přijímá za své. Jako příklad můžeme uvést novodobou verzi tohoto divadla:
„Tam, kde je na trhu pracovních míst vyžadujících urěitou kvalifikaci a pokládaných za „bělošská zaměstnání" určitá konkurence, někteří černoši z vlastního rozhodnutí přijmou symboly postavení nižšího, přestože vykonávají práci výše postavenou. Zaměstnanec expedičního oddělení například bere plat poslíčka a má i jeho titul; ošetřovatelka se nechá nazývat služkou a pedikérka vstupuje do domů bělochů zadními dveřmi a až po setmění."26
t Americké studentky v minulosti a nepochybně i dnes bagatelizují svou inteligenci, schopnosti a rozhodnost, jsou-li v přítomnosti chlapců, s nimiž by mohly začít chodit, čímž dokládají svou ohromnou psychologickou disciplinovanost, která je v rozporu s jejich mezinárodní pověstí dívek roztěkaných.27 Je zaznamenáno, že tyto dívky dovolí svým chlapcům únavně jim vysvětlovat ' něco, co už dávno vědí; před svými méně schopnými nápadníky skrývají své matematické znalosti a ve stolním tenise s nimi nečekaně prohrají těsně před koncem:
*"■ „Jedním z nejhezčích způsobů je občas udolat v dlouhém slově pravopisnou chybu. Mého přítele to vždycky ohromně rozveselí a hned mi odepíše: .Miláčku, ty ale opravdu neumíš psát!'"28
Tím vším je demonstrována přirozená nadřazenost mužů a potvrzena slabší role žen.
Podobně Shetlanďané mi vyprávěli o tom, jak jejich dědové záměrně nevylepšovali vzhled svého stavení, aby si statkář takové úpravy nevyložil jako znamení, že by na nich mohl vymáhat.vyšší nájemné; Tato .tradice ještě trošku přežívá jako občasné, stavem, chudoby na odiv před zraky úředníka pro přidělování ekonomické pomoci Shetlandským ostrovům. A co je ještě důležitější, dnes. najdete na ostrovech muže, kteří se už dávno zbavili svého tradic-ího údělu, zanechali zemědělské výroby pro vlastní spotřebu aíopustili tvrdou rutinu nekonečné práce, nepohodlí a jídelníčku jenom z ryb a brambor. Přesto tito muži na veřejnosti často chodí V beránkem podšitých kožených vestách a vysokých gumovkách,
43
ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO- I
kleré jsou všeobecně známým symbolenvstatusu domkáře. Komunita se prezentují jako osoby, které jsou nestranné a zachovávají loajalitu společenskému postavení svých spoluobyvatel. Tuto roli hrají upřímně, vřele, s příslušným dialektem a velmr'zbehle. Přesto v soukromí jejich vlastních kuchyní tato loajalita povoluje a oni si užívají pohodlí moderních středostavovských vyníbžeností, na něž si už zvykli.
Stejný druh negativní idealizace byl samozřetmčíóbvyklý také během velké hospodářské krize v AmericqSO. let, kdy" byl stupeň chudoby domácnosti Často zveličován před agent}1 úřadu sociálního zabezpečení, což dokládá, že kde j.sou kontroloři; rozhodující o finanční pomoci, tam bude také pravděpodobně předváděna chudoba:
„Inšpektorka sociálního úřadu v-tomto- ohledu uváděla zajímavé zkušenosti. Původem je Italka,"alé je bledá a světlovlasá a^její italská krev není na první pohled patrná: Jejím hlavním úkolem bylo vyšetřit situaci italských rodin pobírajících, státní-podporu. Skutečnost, Že nevyhlíží jako Italka, ji umožnila ■vyslechnout hovory v italštině, naznačující skutečný postoj vyšetřovaných rodin k pomoci. Například seděla v obývacím pokoji a mluvila s matkou rodiny, která přitom zavolala na dítě,'aby přišlo paní inšpektorku pozdravit, ale aby si předtím obulo tý staré hotky>Nebo zaslechla matku či otce, jak vzadu v domě někomu říkají, ať sklidí víno a jídlo, než inšpektorka vstoupí."29 ■■*
Další příklad je možné citovat z nedávné studie o prodeji v bazarech. Poskytuje informace o dojmu, jaký vetešníci pokládají za výhodné v obecenstvu vyvolávat:  |
„...překupník starého harampádí má velký zájeniha tom, aby před veřejností udržel informaci o skutečné finančnKhodnotě kupovaného .harampádí' v tajnosti. Jeho přáním je udržovat v povědomí mýtus o tom, že stará veteš je bezcenná a že ti. kdo s ní obchodují, jsou na okraji společnosti a mélby jim být projevován
soucit."3o:r
»«Takový dojem s sebou nese aspekt idealizace, protože má-li být účinkující úspěšný, musí pozorovateli předvést takovou scénu, která uspokojí jeho krajně stereotypní představu absolutní chudoby.
44
HERECKÉ VÝKONY
Z dalších příkladů takovýchto idealizovaných rolí nenese snad žádná tolik sociologického kouzla jako výkony předváděné na ulicích žebráky. Zdá se však, že v západní společnosti od počátku dvacátého století scény předváděné žebráky jako by ztrácely na dramatické hodnotě. Dnes už se nesetkáme s „uskokem čistotné rodiny", kdy se rodina objeví v roztrhaných, ale čistých šatech a tváře dětí jen září čistotou, jak jsou vydrhnuté pořádným kusem mýdla a měkkou žínkou. Už se nesetkáme s výkony, při nichž se polonahý muž dusí špinavou kůrkou tvrdého chleba a je zjevně příliš slabý na to, aby ji dokázal spolknout, nebo se scénkou, kdy otrhaný člověk odežene vrabce z kusu chleba, sousto pomalu otře do rukávu, a ostentativně nevnímaje obecenstvo shromážděné kolem, chystá se sousto sníst. Vzácný je dnes už také „ostýchavý žebrák", který, pokorně a úpěnlivě prosí očima o to, co mu zjemnělá přecitlivělost očividně brání vyslovit. Mimochodem v angličtině jsou scény předváděné žebráky označovány různými názvy, například švindl, úskok, podloudnost, šmelinaření, fígl, věšení bulíků na nos a zlodějina - a dávají nám tak terminologii použitel- t nou k označení představení, které mají víc co do činění se zákonem než s uměním.31
Má-li jednotlivec během svého představení vyjádřit ideální normy, musí se vzdát určité činnosti a nebo ji skrýt, pokud těmto normám neodpovídá. Jestliže je toto nevhodné chování nějakým způsobem uspokojující, jako tomu ěasto bývá, pak běžně zjišťujeme, že si ho lidé užívají v tajnosti; vlk se tak nažere a koza zůstane celá. Zjistíme například, že. v americké společnosti osmileté děti předstírají nezájem o televizní programy zaměřené na děti pěti a Šestileté, ale někdy je tajně sledují.32 Rovněž zjistíme, že ve středních třídách.ženy v domácnosti někdy užívají - tajně a pokradmu - levné náhražky kávy^zmrzliny nebo másla; mohou tak ušetřit peníze nebo. Čas. a přitom udržovat zdání, že servírují kvalitní potraviny.33 Tytéž ženy na stolku v obývacím pokoji nechají ležet výtisk respektovaných novin, ale v ložnici si schovávají knížku z červené knihovny („To tady musela nechat uklízečka").34 Jak se dozvídáme, týž druh chování, který můžeme nazvat „tajnou spotřebou", můžeme nalézt i u hinduistu.
45
ERVING GOFFMAN / VSlCHNIÜ.HRAJEME DIVADLO
„Řídí sc všemi zvyklostmi, pokud jsou sledováni, ale v soukromí už nejsou tak zásadoví.3-5^*;
Získal jsem důvěryhodné/informace, že někteří bráhmani v malých skupinkách ve všftajnosti; navštěvují domy příslušníků Šúdry, na něž se mohou plně spolehnout, a tam požívají maso a silné alkoholické nápoje, jichž si užívají bez nejmenších výčitek svědomí."36
Tajné požíváni alkoholických napojuje běžnější než požívání zakázané potravy, protože nápoje je snazší schovat- Přitom ale není
známo, že by někdo na veřejnosti někdy potkal ojjilého bráhmana.37 Můžeme k tomu dodat, že ke studiu a-analýze tajné spotřeby daly nedávno nový podnět Kinseyho zprávy.'^
Je důležité zaznamenat, že jednotlivec při .svém představení obvykle skrývá víc než jen nevhodne radosti a přehnanou Šetrnost. Podívejme se tedy, co je předmětem utajovaní .■Za prvé je možné, že se účinkující krome'tajných'potčŠení a projevů Šetrnosti zaměstnává výnosnou formou Činnosti, která je jeho obecenstvu skryta a kteráje neslučitelná sná/.orem;jenž, jak doufá, si publikum o jeho činnosti vytvoří. Humorným a jasným modelem je zde prodejna tabáku současně sloužící jako sázková kancelář, ale duch podobných podniků žije i nemnoha jiných místech. Překvapivé množství dělníků své zaměstnání samo sobě ospravedlňuje možností ukrást nástroje, odnášeťpotraviny a znovu je prodávat, možností cestovat v pracovní době, šířit propagandu nebo vytvořit si kontakty a využívat je.''Ve všech takových případech se pracoviště a oficiální Činnost stávají jakousi skořápkou ukrývající Čilý Život účinkujícího.
Za druhé zjišťujeme, že omyly a'chyby jsou často napraveny ještě před představením, zatímco všechny, známky toho^žc k chybám došlo a byly napraveny, jsou zatajeny. Takto je zachován dojem neomylnosti, tak důležitý při mnoha prezentacích. Známe okřídlený výrok o tom, želékařisvé chyby pohřbívají;,Další příklad nalezneme v nedávné dizertační práci o sociální interakci ve třech vládních úřadech, v níž se uvádí, že úředníci jen neradi diktovali zprávy stenografkám, protože je chteli'znovu projít a.odstranit z nich připadne chyby ještě před tím, než je uvidí steno-graíka, neřkuli nadřízený.40
46
HERECKÉ VÝKONY
Za třetí, v těch interakcích, při nichž jednotlivec předvádí ostatním nějaký výrobek, bude s největší pravděpodobností předkládat pouze výsledný produkt, aby byi posuzován na základě něčeho, co je hotové, nablýskané a zabalené. V některých případech, byio-li k dohotovení předmětu potřeba byť jen malé úsilí, tuto skutečnost utají. Jindy budou naopak utajovány nekonečně dlouhé hodiny osamělé práce. Například uhlazený styl stavěný na odiv v některých vědeckých knihách je možné pro poučení srovnat s horečnatou dřinou, již musel autor podstoupit, aby včas dokončil rejstřík, nebo se spory, do nichž se pouštěl se svým nakladatelem, aby zvětšil první písmeno jeho příjmení na obalu knihy. ■ Můžeme uvést i Čtvrtou nesrovnalost mezi tím, jak se věci jeví, a realitou. Zjišťujeme, že mnoho představení by neproběhlo, kdyby nebyly splněny určité úkoly, které jsou fyzicky nečisté, pololegální, kruté či jinak degradující; ale jen málokdy je tato znepokojivá skutečnost zmíněna během představení. Jak uvedl Hughes, snažíme se před svým obecenstvem ukrýt všechny důkazy „špinavé práce", ať již jsme ji vykonali v soukromí, nebo ji přidělili služ- t ce, neosobnímu trhu, řádnému odborníkovi nebo odborníkovi pracujícímu ilegálně.
S teorií špinavé práce je úzce spojen pátý rozpor mezi tím, jak se věcí jeví, a skutečnou Činností. Má-li činnost jednotlivce splnit několik ideálních požadavků a má-li být předvedena uspokojivě, je pravděpodobné, že Části técluo požadavků bude veřejně vyhoveno jen díky tajnému obětování některých jiných. Je samozřejmé, že účinkující obětuje ty požadavky, jejichž nesplnění dokáže zakrýt, a tuto oběť učiní proto, aby vyhověl tčm požadavkům, jejichž nedostatečné naplnění by neutajil. Tudíž má-li v dobách potravinových přídělů majitel restaurace, obchodu nebo řeznictví zachovat obvyklé bohatství nabídky svého podniku a potvrdit tím svou dobrou pověst u zákazníků, může sáhnout po řešení v podobě zátajitelných zdrojů ilegálních zásob. Podobně, je-H služba posuzována na základě rychlosti a kvality, první padne za oběť patrně kvalita, protože horší kvalitu lze zakrýt, zatímco zpomalení služby nikoli. Do třetice, pokud mají ošetřovatelé na psychiatrických odděleních udržet pořádek, aniž by pacienty uhodili, a je-li tuto kombinaci požadavků obtížné zachovat, pak je možné, že
47
ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
ošetřovatel vzpurnému pacientovi hodí kolem krku mokrý ručník a dusí ho, dokud se nepodvolí, a to takovým způsobem, který nezanechá viditelné stopy Spatného zacházení.41 Je možné předstírat dobré zacházení, ale není možné předstírat, že na oddělení vládne pořádek, když tomu tak není:
„Pravidla, nařízení a rozkazy, které se nejsnáze prosazují, jsou ty, po nichž zůstanou hmatatelné důkazy o tom, zda jich bylo uposlechnuto, či nikoli. Jedná se například o^>ravidIa týkající se úklidu oddělení, zamykání dveří, požívání, alkoholických nápojů ve službě,.užívání omezovačích prostředků attí.'.'ä2. ■
Nebylo by správné zaujímat zde příliš cynický postoj. Často /.jistíme, že pokud má organizace splnit své základní ideální cíle, bude někdy nutné na Čas obejít jiné ideály této organizace, a přitom udržovat .dojem, že tyto ideály.nadálc platí. V takových případech je oběť činěna nikoli ve prospěch toho nejviditelnějšího ideálu, ale spíše ve prospěch tohologicky nejdůležitějšího. Příklad nám poskytuje pojednání o byrokracii v námořnictvu:
„Tento rys [tj. skupinou zavedené utajování].zdaleka nelze připsat výhradně obavám členů skupiny, že vyjdou, najevo nežádoucí prvky. I když takové obavy vždy hrají roli' při zatajování toho, jak skutečně funguje byrokracie,?zeynitřj, jeden ze znaků této neformální struktury musíme zvlášť zmínit.-* Je to proto, že neformální struktura naplňuje mimořádně důležitou roli poskytováním návodu k obelstění oficiálně předepsaných pravidel a metod postupu. Každá organizace chápe, že si nemůže dovolit zveřejnit tyto metody, (jimiž, jak je nutno'poznamenat, se řeší jisté.problémy), protože jsou v.ostrém protikhulu k oficiálně uznávaným a v tomto případě silně prosazovaným rafetodám, tak drahým tradicím skupiny."43
A konečně zjišťujeme i to, že účinkující často podporují dojem, že pro získání role, již hrají, měli nějaký ideální motiv, že mají pro její naplnění ideální kvalifikaci a že při snaze získat tuto roli nemuseli vytrpět nic nedůstojného, urážlivého ani ponižujícího, ani nemuseli uzavírat žádnou „tichou dohodu". (Všeobecný dojem naprosté slučitelnosti konkrétního člověka s jeho zaměstnáním sice nejčastěji podporují příslušníci kvalifikovanějších profesí, ale podobné prvky najdeme i u méně kvalifikované práce.) Tento
48
HERECKÉ VÝKONY
ideální dojem posiluje jakási „výmluvnost kvalifikace". Odborové svazy, univerzity, obchodní asociace a další orgány, vydávající oprávněni k výkonu určité profese, požadují po jejích provozovatelích, aby vstřebali mystický objem vědomostí a prošli údobím školení. Toto vyžadují částečně proto, aby si na zaměstnám udržely monopol, ale částečně i proto, aby posílily dojem, že jedinec oprávněný vykonávat dané zaměstnání je někdo, kdo byl zkušenostmi získanými školením přetvořený v osobu lišící se od ostatních lidí. Proto například jeden student poznamenal, že lékárníci sice čtyřleté univerzitní studium nutné pro získání licence pokládají za „přínosné pro tuto profesi", ale někteří z nich připouštějí, že několikaměsíční kurz by zcela stačil.44 Můžeme k tomu dodat, že americká armáda za druhé světové války přistupovala k profesím, jako je lékárník či hodinář, se vší nevinností Čistě pragmaticky a dokázala vyškolit nové zdatné profesionály během pěti Šesti týdnů, k velkému zděšení zavedených provozovatelů zmíněných profesí. Rovněž zjišťujeme, že duchovní vzbuzují dojem, že do řad církve vstoupili kvůli pocitu, že jsou voláni k naplnění určité- * ho poslání, ale přitom ve Spojených státech skrývají zájem zlepšit své společenské postavení a v Británii zájem alespoň si společensky příliš nepohoršit. A opět, duchovní často vzbuzují dojem, že si svou stávající kongregaci zvolili kvůli tomu, co jim nabízí po duchovní stránce, a ne - což může být skutečným důvodem - kvůli tomu, že jim církevní představenstvo nabídlo dobré ubytování, plný plat či hrazené výdaje na stěhování. Podobně fakulty medicíny ve Spojených státech nabírají nové studenty částečně na základě jejich etnického původu a je jisté, že tento faktor berou při volbě svého lékaře v úvahu i pacienti; ovšem při vlastní interakci mezi lékařem a pacientem může vzniknout dojem,'že lékař je lékařem pouze kvůli svým mimořádným schopnostem a absolvování mimořádného studia. Podobně manažeři si často.nasadí masku kompetence a celkového chápání situace a sobě i ostatním zastírají skutečnost, že své místo zastávají částečně proto, že vypadají jako vedoucí pracovníci, a ne proto, že dokáží vykonávat manažerskou práci:
„Jen málo manažerů si uvědomuje, jak zásadní důležitost může mít jejich vzhled pro potenciálního zaměstnavatele. Personální
49