KAREL MARX KAPITÁL KRITIKA POLITICKÉ EKONOMIE DÍL PRVNÍ KNIHA PRVNÍ VÝROBNÍ PROCES KAPITÁLU '» STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ POLITICKÉ LITERATURY PRAHA 1953 KAPITOLA DVANÁCTÁ DĚLBA PRÁCE A MANUFAKTURA 1. DVOJÍ PÜVOD MANUFAKTURY Kooperace založená na dělbě práce vytváří svou klasickou formu v manufaktuře. Jako charakteristická forma kapitalistického výrobního procesu převládá v manufakturním období ve vlastním slova smyslu, t. j. přibližně od poloviny XVI. století až do poslední třetiny XVIII. století. Manufaktura vzniká dvojím způsobem. Bud jsou spojeni v jedné dílně pod velením téhož kapitalisty dělníci různorodých samostatných řemesel, jejichž rukama musí výrobek postupně projít, dokud není úplně hotov. Na př. kočár byl zprvu společným výrobkem prací velkého počtu nezávislýeh řemeslníků: koláře, sedláře, krejčího, zámečníka, pasíře, soustruž-nika, prýmkaře, sklenáře, malíře, lakýrníka, pozlacovače atd. Kočárová manufaktura spojuje všechny tyto různé řemeslníky v jedné dílně, kde současně vykonávají svou práci. Kočár nelze sice pozlatit, dokud není udělán. Dělá-H se však mnoho kočárů současně, může se neustále jedna část pozlacovat, zatím co jiná část ještě prochází některou z dřívějších fází výrobního procesu. Zde jsme stále ještě na půdě jednoduché kooperace, která nachází svůj lidský i věcný materiál hotový. Ale velmi brzy dochází k podstatné změně. Krejčí, zámečník, pasíř atd., jakmile se zabývá jen děláním kočárů, ztrácí pozvolna návyk, a tím i schopnost provozovat své staré řemeslo v celém jeho rozsahu. Na druhé straně nabývá nyní jeho jednostranná Činnost nejúčelnější formy pro tento zúžený okruh působnosti. Původně se kočárová manufaktura jevila jako kombinace samostatných řemesel. Postupně se výroba kočárů rozděluje na různé dílčí operace, z nichž každá vykrystalisovává ve výhradní funkci dělníka-specialisty a jejichž souhrn je prováděn sdružením těchto dílčích dělníků. Podobně vznikla soukenická manufaktura a celá řada jiných manufaktur kombinací různých řemesel pod velením téhož kapitálu.28 M Abychom uvedli modernější příklad tohoto způsobu tvořeni manufaktury', citujeme toto mislo: Spřádání a tkaní hedvábí v Lyonu a Nimes „má úplné KAPITOLA XII: DĚLBA TRACE A MANUFAKTURA 3Ö3 Ale manufaktura vzniká také opačnou cestou. Mnoho řemeslníků, kteří dělají tutéž práci nebo práci stejného druhu, na př. dělají papír, litery nebo jehly, je sdruženo jedním kapitalistou ve společné dílně. Je to kooperace ve své nejjednodušší formě. Každý z těchto řemeslníků (možná s jedním nebo dvěma tovaryši) zhotovuje celé zboží, t. j. provádí postupně různé operace, nutné k jeho zhotovení. Jeho práce si zachovává svůj starý řemeslný charakter. AvSak vnější okolnosti brzy způsobí, že tohoto soustředění dělníků v jedné místnosti a současnosti jejich prací se využívá jinak. Je na př. třeba dodat v určité lhůtě větší množství hotového zboží. Práce se proto rozdělí. Místo aby se témuž řemeslníkovi svěřilo postupné provádění různých operací, oddělí se tyto operace od sebe, isolují se, rozloží se v prostoru vedle sebe, při čemž se každá z nich svěří jednotlivému řemeslníku a všechny dohromady jsou současně prováděny kooperujícími pracovníky. Toto náhodné rozdělení se opakuje, ukazuje své vlastní výhody a pozvolna krystalisuje v soustavnou dělbu práce. Z individuálního výrobku samostatného řemeslníka, který provádí mnoho operací, přeměňuje se zboží ve společenský výrobek sdružení řemeslníků, z nichž každý provádí ustavičně jen tutéž dílčí operaci. Tytéž operace, které vzájemně splývaly jako řada postupných prací, prováděných německým cechovním inistrem-papírníkem, se v holandské papírnické manufaktuře osamostatňují a probíhají tu vedle sebe jako dílčí operace mnoha kooperujících dělníků. Norimberský cechovní mistr jehlář patriarchální ráz; tato průmyslová odvetví zaměstnávají mnoho Žen a díti, ale anijenevyčerpávaji. ani jim neničí zdraví; pracovnici zůstávají ve svých krásných údolích Drômy» Varu, Iscry. Vaucluse, aby tam pěstovali bource morušové a odvíjeli jejích kokony; nikdy to není opravdu tovární provoz. Pfihlédncme-li blíže... zásada dělby práce tu má zvláStnf ráz. Jsou tu sice navíječky, sukaři, barvíři, šlíchtaři a konečně tkalci; ale nejsou spojeni v téže budově a nejsou závislí na témže pánu; vSichni pracují samostatní." (A. Blaiiqui: „Cours d'Eco-nomie Industrielle. Rccueilli par A. Blaise". Paříž 1838-1839, str. 79.) Od té doby, co to Iilanqui napsal, nastaly zmeny a část dělníků, kdysi nezávislých, je už spojena v továrnách. {Ke 4. vydáni. — A od té doby, co to napsal Marx, zdomácněl v těchto továrnách mechanický tkalcovský stav a rychle vytlačuje ruční stav. Krcfeldský hedvábnický průmysl by o tom také mohl vyprávět. — B.E.) 304 oddíl Čtvrtý: výroba relativní nadhodnoty je základním elementem anglické jehlářské manufaktury. Zatím co však norimberský jehlář prováděl postupné třeba 20 operací jednu po druhé, pracuje v anglické jehlářské manufaktuře současné 20 jehlářů vedle sebe a každý z nich provádí jen jednu z 20 operací které se na základě zkušeností ještě dále štěpí, isolují a osamostatňují jako výhradní funkce jednotlivých dělníků. Manufaktura tedy vzniká, vytváří se z řemesla dvojí cestou. Jednak vychází z kombinace různorodých samostatných řemesel, která se stávají natolik nesamostatnými a jednostrannými, že tvoří již jen vzájemně se doplňující dílěí operace ve výrobním procesu téhož zboží. Jednak vychází manufaktura z kooperace řemeslníků téhož druhu, rozkládá dané individuální řemeslo na jeho různé zvláštní operace, isoluje je a osamostatňuje do té míry, že se každá z těchto operací stává výhradní funkcí zvláštního dělníka. Na jedné straně zavádí tedy manufaktura do výrobního procesu dělbu práce nebo ji dále rozvíjí, na druhé straně kombinuje dříve samostatná řemesla. Ale ať je její východisko v tom Či onom zvláštním případě jakékoli, její konečná forma je vždy táž: výrobní mechanismus, jehož orgánv jsou lidé. Pro správné pochopení dělby práce uvnitř manufaktury je podstatné všimnout si těchto bodů. Především rozčlenění výrobního procesu na jeho zvláštní fáze se tu úplně kryje s rozkladem řemeslné Činnosti na její různé dílčí operace. Ať je taková operace složitá nebo jednoduchá, zachovává si vždy svůj řemeslný charakter a závisí tedy na síle, obratnosti, rychlosti a jistotě každého jednotlivého dělníka, na jeho dovedností zacházet s nástrojem. Základnou zůstává řemeslo. Tato úzká technická základna vylučuje možnost skutečně vědeckého rozčlenění výrobního procesu, protože každý dílčí proces, kterým výrobek prochází, musí být proveditelný jako dílčí řemeslná práce. Právě proto, že řemeslná dovednost zůstává takto základem výrobního procesu, přizpůsobuje se každý dělník výhradně prováděni jedné dílčí funkce a jeho pracovní síla se přeměňuje v doživotní orgán této dílčí funkce. Konečně je tato dělba práce sama o sobě zvláštním druhem kooperace a mnoho jejích výhod vyplývá ze všeobecné podstaty kooperace vůbec, nikoli z její dané zvláštní formy. KAPITOl-A XII: DÉLBA PRACE A MANUFAKTURA 365 2. DÍLČÍ DĚLNÍK A JEHO NÁSTROJ Přistoupíme-li nyní k podrobnějšímu rozboru, musíme především konstatovat zřejmou skutečnost, že dělník, který po celý Život vykonává tutéž jednoduchou operaci, přeměňuje celé své tělo v její automaticky jednostranný orgán, a proto na ni potřebuje méně času než řemeslník, který provádí střídavě celou řadu operací. Avšak kombinovaný souhrnný dělník, který tvoří živý mechanismus manufaktur)', se skládá ze samých takových jednostranných dílčích dělníků. Ve srovnání se samostatným řemeslem se tu tedy v kratší době vyrábí více výrobku, čili produktivní síla práce se zvyšuje.27 Sama metoda určité dílčí práce se zdokonaluje v důsledku toho, že dílčí práce se osamostatňuje jako výhradní funkce určitého dělníka. Neustálé opakování téže jednoduché operace a soustředo-vání pozornosti na tuto úzkou oblast naučí na základě zkušeností dosahovat zamýšleného užitečného výsledku s nejmenším vynaložením síly. Protože však různé generace dělníků žijí současně a společně pracují v týchž manufakturách, takto získaná technická dovednost se upevňuje, hromadí a rychle se přenáší s generace na generaci.28 Manufaktura právě tím, Že v dílně reprodukuje a soustavně do krajnosti rozvíjí tradiční oddělení řemesel, které nachází ve společnosti, vytváří virtuositu dílčích dělníků. Na druhé straně její přeměňování dílčí práce v životní povolání jednoho člověka odpovídá snaze dřívějších společností učinit řemesla dědičnými, dát jim nehybnou zkostnatělou formu kast nebo — jestliže určité historické podmínky vytvoří proměnlivost individuí, neslučitelnou s existencí kast — formu cechů. Kasty a cechy vznikají působením téhož přírodního zákona, který na př. reguluje dělení rostlin a zvířat na druhy a odrůdy, jen s tím rozdílem, že dědičnost kast nebo " „Cim více je price ve složité manufaktuře rozdílena mezi různé dílčí pracovníky, tím lépe se provádí, tím větší je její intensita, tím menši je ztráta času a práce." („The Advantages of the East-India Trade". Londýn 1720, str. 71.) " „Lehká práce je ...jen zděděná dovednost." (77i. Hodgskin: „Popular Political Economy". Londýn 1827, str. 48.) ODDll. CTVRTV: VÝROBA RULATIVKf NADHODNOTY výlučnost cechů se na jistém stupni vývoje nadekretovávají jako společenský zákon.M" „Dakkajské muSclíny nebyly nikdy předstiženy co do jemnosti, koromandelské kartouny a jiné látky nebyly předstiženy co do nádhery a trvanlivosti barev. A přece se vyrábějí bez kapitálu, bez strojů, bez délby práce a bez kterékoli z těch metod, které poskytují takové přednosti evropské výrobě. Tkalcem je tam isolované individuum, které zhotovuje tkaninu na zakázku spotřebitelů a pracuje na tkalcovském stavu nejjednodušší konstrukce, skládajícím se často z hrubě sroubených dřevěných tyčí. Nemá ani zařízení na napínání osnovy, a proto musí být stav po celou dobu rozložen po celé délce; je tak neforemný a zabírá tolik místa, Že se ani nevejde do chýše výrobce, který proto musí pracovat pod širým nebem a přerušovat práci při každé nepříznivé změně počasí."30 Jen zvláštní zručnost, hromaděná od pokolení k pokolení a děděná s otce na syna, propůjčuje Indovi jako pavouku jeho virtuositu. A přece ve srovnání s většinou manufakturních dělníku vykonává takový indický tkadlec velmi složitou práci. Řemeslník, který provádí postupně různé dílčí procesy, z nichž se skládá výroba výrobku, musí hned přecházet s .místa na místo, hned zase měnit nástroje. Přechod od jedné operace k druhé přerušuje tok jeho práce a tvoří jaksi póry v jeho pracovním dni. Tyto póry se zužují, jestliže provádí po celý den ustavičně tutéž operací, anebo mizejí stejnou měrou, jak se zmenšuje střídání jeho ** „Umění... dosáhla v Egyptě také značného stupni dokonalosti. Neboť jedině v této zemi nesmějí řemeslníci vůbec zasahovat do zaměstnáni jiných občanských tříd, nýbrž musí provozovat výhradne* jen to povolání, které je podle zákona dědičně vyhrazeno jejich rodu... U jiných národů se setkáváme s tim. Že řemeslníci rozptylují svou pozornost na příliš různé předměty... Hned zkoušejí obdělávat půdu, hned se pouštějí do obchodů, hned se zabývají dvěma nebo třemi uměními najednou. Ve svobodných státech běhají obvykle na shromážděni lidu... Naproti tomu v Egyptě je přísně trestán každý řemeslník, plete-li se do státních záležitosti nebo provozujc-U více řemesel najednou. Takto mu nemůže nic bránit, aby se soustředil na své povolání... Kromě toho zděditi mnoho pravidel po předcích a horlivě se snaží vynalézt nová zdokonaleni." {Diodorus Sirulus: „Historische Bibliothek", kn. I. kap. 74, [str. 117, 118].) 80 „Historical and Descriptive Account of British India etc." by Hugh Murray, James Wilson etc. Edinburgh 1832, sv. II, str. 449. Indický tkalcovský stav je vysoký, protože osnova je na něm napjata svisle. KAPITOLA XII: Dtl.BA PRACK A MANUFAKTURA $0"J operací. Zvýšení produktivity práce je tu způsobeno bud zvětšeným vydáním pracovní síly za danou dobu, t. j. rostoucí intensitou práce, nebo snížením neproduktívni spotřeby pracovní síly. Přebytečné vynaložení sil, způsobené každým přechodem z klidu do pohybu, se totiž vyrovnává delším trváním práce při dosažené normální rychlosti. Naproti tomu nepřetržitá jednotvárnost práce oslabuje pozornost a rozmach energie, protože připravuje dělníka o oddech a osvěžení, které přináší sama skutečnost změny činnosti. Produktivita práce závisí vsak nejen na virtuositě pracovníka, nýbrž i na dokonalosti jeho nástrojů. Nástrojů téhož druhu, na př. nástrojů řezných, vrtacích, razících, úderných atd. se používá v různých pracovních procesech, a naproti tomu v témž pracovním procesu slouží týž nástroj k různým operacím. Jakmile se však různé operace pracovního procesu od sebe odloučí a každá dílčí operace nabude v rukou dílčího dělníka co nejdokonalejší, a tedy výhradní formy, stává se nutností změna nástrojů, jež dříve sloužily k různým účelům. Směr této změny jejich formy vyplývá ze zkušenosti, která ukazuje, na jaké zvláštní potíže naráží používání nástrojů v nezměněné formě. Diferenciace pracovních nástrojů, kterou nástroje téhož druhu nabývají zvláštních pevných forem pro každé zvláštní použití, a jejich specialisace, při níž každý takový odlišný nástroj projevuje celou svou účinnost jen v rukou specifického dílčího pracovníka, to jsou charakteristické zvláštnosti manufaktury. Jen v Birminghamu se vyrábí na í>00 druhů kladiv, z nichž každé slouží nejen pro zvláštní výrobní proces, nýbrž často celá řada druhů slouží k jednotlivým operacím v témže procesu. Manufakturní období zjednodušuje, zlepšuje a rozmnožuje pracovní nástroje tím, Že je přizpůsobuje výhradním zvláštním funkcím dílčích dělníků.31 Dl Darwin poznamenává ve svém epochálním díle „O původu druhů" o přirozených orgánech rostlin a zvířat: „Pokud musí týž orgán vykonávat různé práce, dá se příčina jeho proměnlivosti nalézt snad v tom. Že tu přirozený výběr zachovává nebo potlačuje každou malou odchylku formy méně pečlivě, než kdyby tyž orgán byl určen pouze k určitému zvláštnímu účelu. Tak nože, které jsou určeny k řezání nejrůznějších věcí, mohou mit celkem více méně stejnou formu, kdežto nástroj, určený pouze k jednomu určitému užíváni, musí mít pro každé jiné užívání také jinou formu." 3t>*> ODDlL ČTVRTÝ: VÝROBA RELATIVNÍ NADHODNOTY Tvoří tak zároveň jeden z materiálních předpokladů stroje, který je kombinací mnoha jednoduchých nástrojů. Dílčí dělník a jeho nástroj tvoří jednoduché prvky manufaktury. Podívejme se nyní na manufakturu jako celek. 3. DVÉ ZÁKLADNÍ FORMY MANUFAKTURY: HETEROGENNÍ MANUFAKTURA A ORGANICKÁ MANUFAKTURA Co do svého vnitřního uspořádání se manufaktury dělí na dvě základní formy, které, přestože se občas prolínají, tvoří dva podstatné odlišné druhy a zejména také při pozdější přeméné manufaktury ve velký strojní průmysl hrají úplné rozdílnou úlohu. Tento dvojí charakter manufaktury vyplývá ze samé povahy výrobku. Výrobek vzniká bud čistč mechanickým spojením samostatných dílčích výrobků, anebo vděčí za svou hotovou formu řadě souvislých procesů a manipulací. Na př. lokomotiva se skládá z více než 5000 samostatných částí. Nemůže však sloužit jako příklad prvního druhu vlastní manufaktur)', protože je výtvorem velkého průmyslu. Ale krásným příkladem jsou hodinky, na kterých už William Petty znázorňuje manufakturní dělbu práce. Z individuálního výrobku norimberského řemeslníka se hodinky přeměnily ve společenský výrobek celé masy dílčích dělníků. Jsou to: výrobce hrubého stroje, výrobce hodinkových per, výrobce číselníků, výrobce vlásků, vrtač a výrobce kaménků, výrobce ručiček, pouzdrař, výrobce šroubků, pozlacovač, s mnohými dalšími pododbory, jako: výrobce koleček (zvlášť se vyrábějí mosazná a ocelová kolečka), výrobce pastorků, výrobce ručičkových kol, acheveur de pignon (upevňuje kolečka na pastorky, leští fasety atd.), čípkař, planteur de finissage (zasazuje různá kolečka a pastorky do stroje), finisseur de barillct (řeže zuby, dčlá dírky správného průměru, kalí základky a základková kola), výrobce kroku, u kroku válcového zase výrobce válců, výrobce stupních kol, setrvačníkář, výrobce posouvadel (zadní posunovací zařízení, jímž se hodinky vyřizují), planteur ďéchappement (vlastní hotovitel kroku); pak repasseur de barillet (dohotovuje zcela pérovnici a sta- KAPITOLA XII: IJĚIJIA PRÁCE A MANUFAKTURA 3O9 vílko), leštič ocele, leštič koleček, leštič šroubků, malíř Číslic, smaltovač (polévá měd smaltem), fabricant de pendants (dčlá pouze obloučky k pouzdrům), finisseur de charniěre (zasazuje mosazný kolíček do stčžejky pouzdra atd.), faiseur de secret (dělá péra v pouzdru, která vymršťuj! hodinkové víčko), rytec, ciselcur, po-Hřseur de boíte (leštič pouzdra] atd. atd., konečně repasseur, který celé hodinky sestavuje a jdoucí odvádí. Jen některé části hodinek procházejí různýma rukama a nakonec se všechna tato membra disjecta [rozptýlené články] sbíhají v rukou, které je spojují v jeden mechanický celek. Pro tento čistě vnější vztah hotového výrobku k jeho rozličným součástem je u této výroby, stejně jako u jiných podobných, spojení dílčích dělníků v téže dílně jen náhodné. Dílčí práce mohou být opět samy prováděny jako jednotlivá samostatná řemesla, jako je tomu na př. v kantonech Waadt a Neuchätel, kdežto na př. v Xenevé existují velké hodinářské manufaktury, t. j. uskutečňuje se bezprostřední kooperace dílčích dělníků pod vedením jednoho kapitálu. Ale i v tomto případe se Číselníky, péra a pouzdra zřídkakdy zhotovují přímo v manufaktuře. Kombinovaný manufakturní způsob výroby je tu výhodný jen ve výjimečných případech, protože největší je konkurence mezi dělníky, kteří pracují doma, a roztříštění výroby na masu heterogenních procesů téměř vylučuje možnost společného používání pracovních nástrojů; a přitom při rozptýlené výrobě ušetří kapitalista výlohy za tovární budovy atd.32 Je však třeba podotknout, že postavení těchto dílčích 11 Ženeva vyrobila roku 1S54 80.000 hodinek, což Činí méně než pětinu hodinářské* výroby v kantónu Neuchätel. Chaux-de-Fonds, které lze považovat za jedinou hodinářskou manufakturu, vyrábí ročně dvakrát více než Ženeva. Od roku 185Ü do roku 1861 vyrobila Ženeva 720.000 hodinek. Viz „Report from Geneva on the Watch Trade" v „Reports by H. M's Secretaries of Embassy and Legation on the Manufactures, Commerce etc.", čís. 6, 1863. ZtČžujc-li již sama nezávislost jednotlivých procesů, na které se rozpadá výroba složeného výrobku, přeměnu takových manufaktur ve vclkoprůmyslovou srrojní výrobu, přistupuji u hodinek jeStě dvě speciální překážky, totiž drobnost a jemnost jejich součástek a to, že hodinky jako přepychový předmět se vyznačuji neobyčejnou rozmanitosti forem, 'lak na př. nejlepší londýnské firmy vyrobí za celý rok sotva tucet hodinek, kleré by byly úplně stejné. Hodinářská továrna Vachcron et Constantin. která s úspěchem užívá strojů, vyrábí také nanejvýš 3 až 4 druhy hodinek různé velikosti a formy. 24 Kapitál I.