Za manžela budeme bojovat jako lvice! 30.11.2008 Nedělní Blesk 28 Rozhovor Eva Michorová Filmová producentka Eliška Kaplický Fuchsová (30) se před rokem provdala za známého architekta Jana Kaplického (71), po jehož Národní knihovně není na Letné prozatím ani památky. Štěstí se však k architektovi zády neobrátilo, naopak: V lednu se Kaplickým narodí dcera Johanka. * Jak jste si jako malá představovala toho pravého? „To samozřejmě postupovalo s věkem. Nejdřív jsem si chtěla vzít Vinnetoua, pak jsem si, v dobách puberty, chtěla vzít Charlese Bukowského, který by mě samozřejmě strašně trápil a bylo by to hrozný. To byla opravdu hluboká puberta (směje se). A pak to následovalo: V době revoluce v osmdesátém devátém jsem se naprosto zamilovala do Václava Havla. Taková osobnost, tomu bych jenom vařila kafe (směje se). Nechtěla jsem si ho vzít, ale platonicky jsem se zamilovala. Pak jsem se zamilovala do Jáchyma Topola, ale toho bych si taky nevzala...“ * Čím to, že nade všemi ctiteli zvítězil jedenasedmdesátiletý architekt? „Zvítězil kvůli svým povahovým vlastnostem, kvůli tomu, tomu jaká je čistá a čestná duše. du Nikdy se neohnul, a proto v šedesátém osmém emigroval, chtěl něco dokázat. Začal od naprosté nuly v cizím městě, v cizí zemi, bez jakékoli pomoci. Vážím si toho, jak mi pomáhá, jak se snaží mě vyzdvihnout a být mi oporou. Předtím jsem měla soutěživé partnery, přetahovali jsme se, to mě tady nečeká. Brání mě a chrání, i já ho budu bránit jako lvice.“ * Dojímá vás, jak láskyplně o vás mluví s novináři? „Jako veřejná osoba odkryl něco, co bylo tabu pro spoustu mužů, kteří se vůbec nevyjadřují v tom smyslu, že by chtěli být své ženě milencem a že by chtěli neustále být tou láskou, tou druhou polovinou. O tom muži příliš nemluví, více se jim zamlouvá být macho a tohle dělat jen tak okrajově, možná sem tam přinést kytku a říci: Miláčku, dneska máme výročí.“ (směje se) * Zřejmě dostáváte květiny častěji. „Zničehonic ho to napadne a pošle mi pugét růží do kanceláře. Nebo když jsme šli z porodnice, kde se dozvěděl, že čekáme miminko, potajmu kou koupil dole v květinářství růži a dal mi ji. Nepamatuji si ani d slo slovo z toho, co řekl, vím jen, že mi vyhrkly slzy, jak jsem byl byla dojatá z toho štěstí. Byli jsm jsme oba dva v šoku.“ * V šoku? Vy jste to neplánovali? „My jsme ještě ke všemu nic neplánovali a nic jsme nechtěli, to byla úplná náhoda (směje se). Ale samozřejmě, že jsem si tak představovala... S mužem s takovým genofondem, jako je můj manžel, by myslím spousta žen chtěla dítě. Někde v hloubi duše jsem si říkala, že by to bylo úplně to nejkrásnější, co by nás mohlo potkat. Mohla bych teď rozdávat radost a štěstí po hromadách, po hrstech. Samozřejmě, že mě ne Pokračování na str. 30 ustále trápí kauza s Národní knihovnou, ale vím, že až bude Johance pět šest, půjde se mnou na tu Letnou, knihovna tam bude stát a všechno bude v pořádku.“ * Opravdu věříte, že až půjde dcera do školy, bude si chodit půjčovat knihy na Letnou do tatínkovy knihovny? „Až půjde do školy, bude si tam chodit půjčovat knížky, a když bude hodná, pozvu ji nahoru na dortík. Z učebnic se dozví, že tatínek vyhrál první mezinárodní soutěž. Myslím, že vše dopadne dobře. Kdyby ne, ona za to bude bojovat dál, proto jí dám jméno Johanka-bojovnice. Bude v tomhle stejná jako já, prostě neustoupí ze svých principů a hodnot. Bude zásadová po mně.“ * Jak se teď, dva měsíce před porodem, cítíte? „Člověk míň spí, protože jen ulehnete, v břiše vám začne mistrovství světa ve fotbale (směje se). Ty údery! Co má ráda, jsou francouzské písničky, zamilované šansony. Když jsme byli s manželem v Berlíně, šli jsme na koncert, a to se jí nesmírně líbilo. My jsme se tak obě jako by vznášely, potom byla hrozně hodná a večer ani nekopala.“ * Když jste rodině oznámila, s kým chcete žít, rozmlouvali vám to? (směje se) „Myslím, že hodně přátel mi mého muže rozmlouvalo, ale rodina se neodvažovala, protože tušili, že když mi ho budou rozmlouvat a říkat, že to není úplně dobrá partie, tak já hnedka druhý den zorganizuju svatbu. Johan (tak říká Eliška manželovi) měl dobrou taktiku, nejdřív šel samozřejmě za mojí maminkou. Ale pamatuju si, jak byl nervózní.“ * Do jaké míry je světoznámý architekt použitelný v domácnosti? „Vaří úžasné snídaně, hemenex (směje se). Ačkoli se zdá jako velmi nepraktický člověk, překvapuje mě svojí praktičností. Několik let se staral sám o sebe, protože žil sám.“ * Snídaně tedy vařit umí. Vynáší koš? „V Londýně je to jednoduché, protože tam máte dole takového pána, Inda, který, jakmile dáte koš za hlavní dveře, hned to jde někam uklidit. Všechny odpadky v Londýně se hned propadají do černé díry, člověk ani neví, kam to mizí. V Praze je tvrdý systém, tam musíme každou neděli v noci vyndat popelnici a nechat ji na chodníku. A v neděli večer už bývá Johan na cestě do Londýna. Potkáváme se teď častěji v Praze, protože v tomhle pokročilém stadiu těhotenství už nesmím lítat.“ * Čili máte zakázaný Londýn. Stýská se vám po londýnském bytě, který celý navrhl váš muž? „Je zbrusu nový, má bílý koberec, je nad Hyde Parkem a je tam spousta světla. Je v nejvyšším patře, díváme se na Hyde Park i na celý Londýn, člověk má pocit, že je uprostřed zeleně, protože dům obklopují obrovské platany. Chybí jen baldachýn nad postelí, která je kulatá. “ * Je manžel kvůli událostem kolem Národní knihovny hodně sklíčený? „On už je natolik zkušený, že samozřejmě ví, že každá stavba takové velikosti s sebou nese problémy. Ale tady vyhrál, a nemůže realizovat svoje dílo, to je bezpráví. Prozřel, stejně jako já. Nikdo nemohl tušit, že prezident republiky bude zakazovat stavbu Národní knihovny. Proč? Chápu, že se mu nelíbí moderní architektura, jenže my žijeme v roce 2008 a už neděláme barokní, klasicistní ani funkcionalistické domy. A Johanka, když z ní bude architektka, si řekne: Co tady v té České republice po roce 2000 postavili? Jakou mají moderní stavbu? Nic. Akorát budou muset bourat naše rychlokvašky, obrovská obchodní centra, administrativní budovy, krabice, které rostou podél dálnic.“ * Za manžela bojujete i filmem Oko nad Prahou, který produkujete a který chcete točit ještě rok. „Měl to být časosběrný dokument o tom, jak se staví Národní knihovna. To, co se stalo okolo, veškeré politické šarvátky a peripetie, to drama, to se tam dostalo nikoli naším přičiněním. V tuhle chvíli je to detektivka.“ * Vaše maminka se třikrát vdávala, žila se třemi architekty. Co že se na ně tak specializovala? „Asi to byli nejhezčí kluci v Praze.“ * Proč ty vztahy zkrachovaly? „Maminka si nejspíš uměla přiznat, že láska odešla, že přestala milovat. Byla upřímná. A odvážná. V tom jsem doufám po ní.“