List 6B Posouzení (diagnostika) životní situace a klíčové znalosti o klientele


Jméno a příjmení studenta:

Pracoviště:


Posouzení je fází procesu sociální práce, která významně ovlivní povahu i výsledek činnosti
sociálních pracovník. Podle Partona a O’Byrna (2000) je posouzení aspektem, který odlišuje sociální
práci od poradenství a terapie, neboť jeho výstupy jsou často určeny pro soud, manažery či obecně
vzato pro použití v rámci formálních kontextů.


Slovník sociální práce (Barker, 1995) vymezuje posouzení (assessment) jako proces, ve kterém je
určován charakter, příčina, vývoj a prognóza problému a v němž jsou dále také analyzovány
osobnostní charakteristiky a situace, které s problémem souvisejí. Posouzení  Barker dále chápe
jako funkci sociální práce, jejíž podstatou je snaha porozumět problému, jeho příčině ale i tomu,
co může být změněno, aby byl problém minimalizován či odstraněn. Pojem posouzení v současné
anglosaské literatuře vytěsňuje dřívější „diagnózu“, která je vnímána spíše jako pojem medicínský a
nevhodný pro sociální kontext, v němž operuje sociální práce.


Uvažte, v jakém kontextu dochází k posouzení životní situace klienta na vašem pracovišti. Tj,
zamyslete se, kvůli jakému účelu provádí sociální pracovník posouzení situace klienta a jaké
důsledky může mít výsledek posouzení pro klienta a jeho rodinu.














Jaké údaje sociální pracovník o klientovi, jeho rodině a životní situaci zjišťuje? Považujete
množství údajů a jejich kvalitu za přiměřenou?














Zvažte jaké zdroje informací o klientovi a jeho situaci sociální pracovní využívá?  Kdo na
posouzení obvykle participuje (jako posuzovatel i jako posuzovaný)? Jaké metody a techniky
posouzení jsou používány (např. rozhovor, návštěva v domácnosti, testy, hraní rolí, malování aj.)?
Je posouzení proceduralizováno (existují přesná pravidla pro provádění posouzení)?
























Jaký má vliv posouzení životní situace na určení cílů i postupů sociálního pracovníka?























Věnuje sociální pracovník dostatek prostoru pro porozumění pohledů klienta a dalších aktérů životní
situace? Nepřevažuje expertní pohled na povahu problémů? Jaké to přináší důsledky?






























Je v daném zařízení klient diagnostikován, nebo je spíše posouzena jeho životní situace? Co o tom
soudíte?


















Uveďte, zda se domníváte, že je posouzení životní situace věnován dostatek prostoru a energie ze
strany organizace (sociálního pracovníka). Svůj závěr komentujte.






















Uvažte, zda by se dal proces posouzení na vašem pracovišti zefektivnit (učinit přínosnějším)? Jaké
změny navrhujete?