Rozšiřující interpretace nezaměstnanosti (institucionální, sociologizující přístupy) 1. Neokeynesiánství a role agregované poptávky, doplnění neoliberální teorie : teorie implicitních smluv, teorie vyjednaných mezd, nedokonalá soutěž. 2. Institucionální teorie : teorie lidského kapitálu, teorie insiderů-outsiderů, teorie efektivních mezd, teorie spravedlivých mezd. Přednášku prosím použijte jen pro vlastní potřebu, její šíření by mohlo znamenat porušení autorských práv přednášejícího! Interpretace masové nezaměstnanosti Základem makro-ekonomických úvah o regulaci pracovního trhu byl až do konce 60. let vztah mezi nezaměstnaností a inflací - východiskem byl předpoklad možnosti výměny mezi nezaměstnaností a inflací : vysoká míra inflace měla být cenou za nízkou nezaměstnanost a naopak = předpoklad rovnovážných vztahů v libovolném bodě tzv. Philipsovy křivky (1958) (vyjadřuje vztah mezi nezaměstnaností a inflací) Philipsova křivka (Ph) – krátkodobá I = inflace U= nezaměstnanost I U (dlouhodobá Ph křivka je svislá a protíná osu U v bodě tzv. přirozené míry nezaměstnanosti) V průběhu 70. a 80. let se ale vztah „možné záměny“mezi nezaměstnaností a inflací rozpadl, byl to důsledek řady vnějších cenových šoků, zejména spojených se dvěma ropnými krizemi – 1973 – arabsko-izraelská válka (OPEK) 1979 – svržení iráckého šáha, který spolupracoval se Západem (1978) - Evropa těžší dopady, USA samostatnější - zvedly se ceny ropy, to zvedlo ceny všech produktů - poprvé se objevil jev, že vyšší míra inflace se spojovala se stále vyšší mírou nezaměstnanosti - nezaměstnanost rostla ze 3 % v roce 1979 na 11 % v roce 1986, pak mírný pokles, od 1990 opět nárůst - od 70. let se totiž změnila podstata inflace - inflace se zvedla nad svou setrvačnou (očekávanou) úroveň - ekonomické subjekty se tomu začaly přizpůsobovat tím, že inflaci začaly zabudovávat do svých očekávání – spotřebitelé do svých očekávání, odbory do vyjednávání o mzdách – tím rostou mzdy, lidé více utrácí – tzv. inflace tažená poptávkou; (chtějí nakoupit teď, protože teď je to ještě levné, tím zvýší poptávku, a tím zvýší ceny = sebenaplnění) ale tím i rostou ceny (zaměstnavatelé mají vysoké náklady na výrobu i na mzdy, tak zvyšují ceny zboží) – tzv. inflace tlačená náklady - to se dělo i při vysoké nezaměstnanosti a slabém využití zdrojů - vysoká nezaměstnanost při vysoké inflaci = stagflace – nezaměstnanost se nedařilo snižovat - 70. letech s koncept tzv. „přirozené míry nezaměstnanosti“ (Friedman 1968, Gordon 1972) = tzv. NAIRU – „non accelerating inflation rate of unemployment“ = taková míra nezaměstnanosti, kdy nehrozí neúměrné zrychlení inflace - přirozená míra nezaměstnanosti v 60. a 70. letech chápána jako pohybující se na úrovni 4 – 5 % V 80. letech – přirozená míra nezaměstnanosti spíše na úrovni 6 % - v ekonomické teorii 2 základní teoretické směry, které se snaží o vysvětlení masové nezaměstnanosti A) směr spojený s klasickou ekonomickou teorií, vycházející z tzv. „tržního modelu“ B) směr spojený s keynesiánskou a později s tzv. institucionální teorií, vychází z tzv. „ne-tržního modelu“ - to, jaké faktory jsou chápány jako příčina nezaměstnanosti určuje způsob, jak se má nezaměstnanosti čelit, ale také v jakém rozsahu a jaké její důsledky má kompenzovat sociální stát – proto je důležité, z jakého myšlenkového směru vlády vycházejí - Mareš uvádí ještě jedno vysvětlení, a to marxistické Keynesiánskou teorii a neokeynesiánské interpretace probral prof. Sirovátka Tato přednáška: klasické vysvětlení masové nezaměstnanosti (liberálové, liberalistická ekonomie) a neoklasická doplnění této teorie A) Klasické vysvětlení masové nezaměstnanosti - v optice klasické ekonomické teorie je pracovní síla zbožím jako jakékoli jiné zboží a nezaměstnanost pak odráží dobu, kterou lidé potřebují pro přizpůsobení se změnám poptávky na trhu práce = nezaměstnanost odráží dočasnou nerovnováhou mezi poptávkou a nabídkou práce na TP, než dojde ke znovunabytí rovnováhy – tato nezaměstnanost je chápána jako „přirozená míra nezaměstnanosti“, jako určité neodstranitelné minimum - klasická ekonomická teorie pracuje s konceptem „přirozené míry nezaměstnanosti“ – zahrnuje hlavně frikční nezaměstnanost (spojenou s pohybem lidí mezi zaměstnáními), ale může zahrnovat i strukturální nezaměstnanost (vyplývající z nesouladu struktury poptávky po práci a nabídky práce), a cyklickou nezaměstnanost (i složku LTU) - převyšuje-li nabídka práce poptávku po ní, měly by mzdy klesat tak dlouho, až dojde k jejich vyrovnání, což by mělo být dosahováno více méně automatickým tržním mechanismem („neviditelná ruka trhu) = nezaměstnanost by při plné flexibilitě trhu měla vést ke snížení mezd - to se ale neděje a klasická teorie pro to hledá vysvětlení – k nezaměstnanosti podle této teorie dochází z důvodu „rigidity“ pracovního trhu = regulativní zásahy do pracovního trhu, které tomuto přirozenému „čištění trhu“ zabraňují - mezi tyto rigidity patří: a) vládní zásahy b) odborová vyjednávání c) mzdová regulace - existující masová nezaměstnanost interpretována dvěma způsoby: z části jako tzv. „dobrovolná nezaměstnanost“ a z části jako tzv. „nedobrovolná nezaměstnanost“ a) „dobrovolná nezaměstnanost“ (a to nejen frikční, ale i cyklická a strukturální) – nezaměstnanost způsobena neochotou pracovní síly přijmout mzdu, která vede k rovnováze na pracovním trhu = nezaměstnanost způsobována nepružností nabídky na trhu práce (vůči měnící se poptávce po ní), a tím i vůči měnící se mzdě - tato nepružnost je spojena – s potřebou měnit zaměstnání při současné malé informovanosti o volných místech, malé ochotě k mobilitě a zejména vzhledem k malé ochotě akceptovat zhoršené (hlavně mzdové) podmínky kritizován je zde hlavně vliv sociálního státu – sociální síť, která dovoluje setrvat pracovní síle mimo pracovní trh - obecně klasická ekonomická teorie upozorňuje zejména na nesprávné zásahy do trhu výrobků a pracovního trhu – jde o zvyšování daní, růst podpor v nezaměstnanosti, ale i o dohody o cenách, o mzdách, a další regulace omezující mobilitu práce i kapitálu - zdůrazňován je hlavně negativní vliv vysokých podpor v nezaměstnanosti, které vedou ke snížení pobídek k práci, hlavně u nízkopříjmové pracovní síly; ale i vliv dalších sociálních dávek - při vysokých podporách sociálního státu musí být i vysoké minimální mzdy - problém - nezaměstnanost ovlivňuje i velikost stigmatu přisuzovaného společností nezaměstnanému b) z části jako tzv. „nedobrovolnou nezaměstnanost“- spojena s nepružností mezd směrem dolů – to zabraňuje „čištění trhu“ i když by někteří jedinci byli ochotni přijmout nižší mzdy, než jsou nabízené kritizován je především vliv odborů – kolektivního vyjednávání – vyjednání mezd příliš vysoko, což brání vyrovnání poptávky po práci a nabídky práce na rovnovážné ceně práce (mzdě); odbory udržují mzdy na úrovni, které brání podnikatelům zaměstnat více pracovníků B) Nabízená řešení z hlediska klasické ekonomické teorie - podle této teorie totiž při rostoucí mzdové inflaci posunují inflační očekávání polohu Philipsovy křivky směrem doprava a nahoru – zvyšuje jak nezaměstnanost, tak inflaci Ph dlouhodobá – výše nezaměstnanosti se vytváří nezávisle od výše inflace I Up U (přirozená míra nezam.) Léčba: co nejrychlejší návrat k „přirozené míře nezaměstnanosti“ a posun Philipsovy křivky co nejblíže k osám - klasická ekonomická teorie prosazuje deregulaci, která by měla přispět k pružnosti TP – hlavně: a) omezit intervence vlády (sociální dávky, dávky sociálního pojištění a expanzivní politiku = sociální výdaje) - především krácení podpor tak, aby nemohly být alternativou ke sníženým mzdám - omezení síly sociálního státu – ten je chápán nejen jako důvod demoralizace pracovníků a důvod nízkých pobídek k práci, ale i jako zdroj neochoty investovat (jelikož udržení sociálního státu je spojeno s vysokým daňovým zatížením) a jako zdroj inflace b) omezit vliv odborů (které drží vysoké mzdy) = odstranění monopolu odborů - omezit mzdové regulace, což by zaměstnavatelům umožnilo potřebné snížení mezd - zejména je napadán institut minimální mzdy - boj proti inflaci má z hlediska klasické ekonomické teorie přednost před bojem proti nezaměstnanosti – přepokládá se, že efektivní kontrola inflace může udržet podněty k investicím, a tak i konkurenceschopnost ekonomiky a tím i růst pracovních příležitostí + inflace je spojována hlavně s růstem peněžní nabídky, jak pak velké státní výdaje chápany jako negativum (náklady na udržení sociálního státu jsou velkým státním výdajem) - politika deregulace byla uplatňována v 1. polovině 80. let minulého století, ale problém masové nezaměstnanosti nebyl vyřešen C) Keynesiánská versus klasická vysvětlení - Keynesiánci - jiné důvody masové nezaměstnanosti než liberálové a nabízejí jiná řešení v podstatě opačná řešení (viz přednáška prof. Sirovátka) Doporučení – podpora agregované poptávky (expanzivní politika vlády, státní investice do podniků i do sociálního systému) - přerozdělení příjmů - vestavěné stabilizátory (stimulující agregovanou poptávku, např. progresivní zdanění) Ani Keynesiánská, ani klasická doporučení nepřinesla očekávané výsledky – inflace byla stále vyšší a nezaměstnanost taky (došlo i posunu tzv. přirozené míry nezaměstnanosti na 6 %) - v 80. a 90. letech minulého století pak byli keynesiáni zatlačeni neokeynesiánskými cíli – které se již v některých oblastech shodují s klasickou interpretací Neokeynesiánci již nabízejí jiná řešení než keynesiánci: - stabilita agregované poptávky – tady se nejvíce odlišují od neoklasických interpretací - umírněný růst mezd – více se shodnou - zaměstnatelnost pracovní síly – více se shodnou otázka agregované poptávky - rozdíl v interpretaci růstu nezaměstnanosti v 80. letech - na sklonku 70.let došlo ke konjunkturálnímu pohybu, růstu; vlády se snažily snížit nezaměstnanost pod její přirozenou míru (která byla tehdy 4-5 %); došlo ale k přehřátí ekonomiky + zároveň se objevily cenové šoky související s ropnými šoky (vnější vliv) – inflace tlačená náklady (vzrostla nezaměstnanost i inflace) - neoliberálové: kritika, že se ekonomiky chovaly nesprávně: a) kritizovali především vývoj mezd – růst mezd se nezastavil, reálné mzdy rostly a ještě zvyšovaly inflační tlaky + i tlak odborů – neochota zpružnit mzdy – tzv. tvrdá linka mezd b) kritizovali to, že vlády reagovaly nepřiměřeně – vycházely z keynesiánské teorie: - krátkodobá Philipsova křivka (zaměnitelnost inflace a nezaměstnanosti) - expanzivní hospodářská politika – stimulace AD (rostly vládní výdaje – držely státní podniky - tím došlo k výkyvu od přirozené míry nezaměstnanosti a později i k posunům přirozené míry nezaměstnanosti - 80. léta – vlády začínají utahovat výdaje – zejména GB siné restrikce, propouštění (Thatcherová) - kontinentální Evropa (korporativní WS) se tomu ale bránila – je tradičně více pro-sociální - nebylo velké propouštění, sociálně ošetřeno - zvolily např. i politiku vytváření dočasných pracovních míst (APZ) – veřejné stavebnictví,…- keynesiánské vlády počítaly s multiplikačním efektem (zaměstnají lidí – mají peníze – druhotná AD) - to ale nebylo řešení – v 80. letech tyto programy opuštěny + útlumové programy v 80. letech - to souviselo i s tzv. krizí sociálního státu (fiskální krize - problém financovat sociální systémy) - i další země se „deregulovaly“ v 80. letech (hl. oblast mezd – aby se zpružnily – odbory, minimální mzdy) neoliberálové –v 80.letech doporučují jiná opatření: a) vyjít z dlouhodobé Philipsovy křivky (x krátkodobá zaměnitelnost I a U) – která počítá s přirozenou mírou nezaměstnanosti (s výkyvy kolem přirozené míry nezaměstnanosti) a různými úrovněmi inflace; neměli se snažit stlačit nezam. fod „přirozenou míru“ b) deregulace trhu práce (odbory, dohody zaměstnavatelé-zaměstnanci, daně, přísná pracovní legislativa, atd., státní intervence) c) potlačit inflaci d) omezit negativní vliv sociálního státu + upozornili na nárůst poměru „kompenzace příjmu“ = poměr mezi podporou v nezaměstnanosti a potenciálním výdělkem – jelikož když kompenzace příjmu narůstá (sociální stát byl na vrcholu, Dánsko 80-90 %, Holandsko až 100% + po velmi dlouhou dobu), intenzita hledání práce se snižuje (nabídka práce je nižší při nižší úrovni očekávaných mezd) a zvyšují se požadavky na výši mzdy (tzv. legitimní mzda, souvisí s poměrem náhrady) - nadměrné mzdové požadavky považovány za příčinu nezaměstnanosti à past nezaměstnanosti - incentivy k hledání práce přestávají působit, jelikož očekávaný příjem při přijetí zaměstnání nijak výrazně nepřesahuje příjmy z podpor a sociálních dávek v nezaměstnanosti D) Neoklasická doplnění interpretace masové nezaměstnanosti Viz Sirovátka, T. 1995. Politika pracovního trhu. Masarykova univerzita, s. 15-17.