Správní soudnictví Veřejná správa Modely správního soudnictví v Evropě n „Francouzský“ – historicky nejstarší, správní soudnictví (contentieux administratif) vykonávané de facto nezávislými orgány uvnitř veřejné správy n „Anglosaský“ – kontrola správy vykonávaná obecnými soudy a (od 20. století) kvazisoudními orgány veřejné správy (administrative tribunals) n „Středoevropský“ – správní soudnictví vykonávané (institucionálně nebo funkčně) specializovanými soudy uvnitř soudní moci Trendy správního soudnictví v Evropě n Evropeizace kontroly veřejné správy: 1) Doporučení Rady Evropy 2) Úmluva o ochraně základních práv a lidských svobod 3) Evropský soud pro lidská práva n Sbližování modelů správního soudnictví n Princip plné jurisdikce ve správním soudnictví Správní soudnictví v ČR n Soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb.) od 1. ledna 2003 n Správní soudnictví: • Dekoncentrované (neexistuje jen jediný správní soud) • Dvojinstanční (Nejvyšší správní soud a krajské soudy) • Specializované (institucionálně samostatný NSS a funkčně specializovaní soudci u krajských soudů) n Poslání správního soudnictví – ochrana subjektivních veřejných práv n Správní soudnictví chrání všechna veřejná subjektivní práva (ústavní soudnictví jen v.s.p. ústavně zaručená) Základní členění procesů ve správním soudnictví n Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (§§ 65 – 78 s.ř.s.) n Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§§ 79 – 81 s.ř.s.) n Žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu (§§ 82 – 87 s.ř.s.) n Kompetenční žaloba (§§ 97 – 101 s.ř.s) n Věci volební a místních referend (§§ 88 – 93 s.ř.s.) n Některé věci politických stran (§§ 94 – 96 s.ř.s.) n Návrh na zrušení opatření obecné povahy (§§ 101a – 101d s.ř.s.) Specifické nástroje sjednocování správní judikatury a praxe n Vykonává pouze Nejvyšší správní soud n Formy: • Stanovisko k rozhodovací činnosti soudů (§ 12 odst. 2, § 19 s.ř.s.) – přijímá plénum nebo kolegium NSS. Stanovisko shrnuje rozhodovací praxi správních soudů, není obecně závazné, ale působí vahou argumentace. • Zásadní usnesení (§ 12 odst. 3, § 18 s.ř.s.) – přijímá tzv. rozšířený senát NSS, vyhlašuje právní názor NSS, pokud se opakovaně odlišuje od právního názoru správních orgánů v dané věci Přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů n Rozhodnutí (§ 65 s.ř.s.) – každý úkon správního orgánu, který zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva jednotlivé osoby n Může se jednat i o úkon neformální (např. dopis), není rozhodné zda se úkon řídí správním řádem nebo jakoukoli jinou úpravou n Nepřezkoumávají se: 1) úkony, které rozhodnutím nejsou, 2) předběžná nebo procesní rozhodnutí, 3) rozhodnutí založená výlučně na technickém nebo odborném posouzení věci nebo rozhodnutí o nepřiznání odborné způsobilosti, pokud nemají za následek omezení výkonu povolání nebo podnikání, 4) rozhodnutí vyloučená z přezkoumání zákonem. Kritéria nezákonnosti rozhodnutí n Důvody nezákonnosti: • Materiální rozpor s právními předpisy (včetně předpisů práva ES) • Vady řízení (rozpor se skutkovým stavem, absence odůvodnění, podstatné porušení procesních předpisů) • Překročení mezí volné úvahu správního orgánu n Důvodem nezákonnosti není: neúčelnost nebo obdobná věcná nesprávnost rozhodnutí n Ve správním soudnictví však lze přezkoumat: 1) výklad neurčitých pojmů a 2) postup při hodnocení důkazů Žalobní legitimace n Oprávnění podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu n Obecná žalobní legitimace: Žalobu proti nezákonnému rozhodnutí správního orgánů může podat: 1) Kdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím zkrácen na svých materiálních veřejných subjektivních právech přímo nebo v důsledku podstatného porušení procesních práv; 2) Kdo tvrdí, že byl zkrácen na právech, která mu příslušejí v řízení způsobem, který mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí. Přípustnost žaloby n Vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení, pokud jsou zákonem připuštěny. V úvahu se berou pouze řádné opravné prostředky (odvolání nebo rozklad, případně odpor u příkazu), nikoli jiné možnosti změny rozhodnutí, u nichž závisí na uvážení správního orgánu (např. přezkoumání rozhodnutí) n Žaloba musí směřovat proti výroku rozhodnutí (nelze žalovat jen proti odůvodnění) n Důvodem žaloby nesmí být tvrzená nicotnost rozhodnutí, kterou účastník předtím nenamítl ve správním řízení n Žaloba nesmí směřovat proti rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci (správní soudnictví chrání jen veřejná subjektivní práva) n Nesmí být dána tzv. kompetenční výluka (§ 70 s.ř.s) Účinky žaloby a rozsudku n Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nemá automaticky odkladný účinek (musí jej přiznat soud na návrh žalobce a po vyjádření žalovaného, lze jen tehdy, znamenal-li by výkon rozhodnutí nenahraditelnou újmu) n Zruší-li soud rozhodnutí (soud však nemůže nahradit rozhodnutí správního orgánu), vrací se věc správnímu orgánu k dalšímu řízení n Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem soudu uvedeným v rozsudku Opravné prostředky ve správním soudnictví n Kasační stížnost (§§ 102 – 110 s.ř.s.) – směřuje proti pravomocnému rozsudku krajského soudu ve správním soudnictví z důvodu nezákonnosti, zmatečnosti nebo jiných vad řízení a rozsudku (zejm. nepřezkoumatelnosti). n Nepřípustnost kas.stížnosti - § 104 s.ř.s n Nepřijatelnost kas.stížnosti - § 104a s.ř.s.. n Povinnost být zastoupen advokátem, nemá-li stěžovatel (jeho zaměstnanec) sám právnické vzdělání n Obnova řízení (§§ 111 – 119 s.ř.s) – jen ve věcech politických stran a ochrany před zásahem správního orgánu Kompetenční spory mezi správními a řádnými soudy n Zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů n Zvláštní senát – specifický orgán soudní povahy, smíšený senát: 3 soudci Nejvyššího soudu, 3 soudci Nejvyššího správního soudu n Rozhoduje kompetenční spory (o pravomoc = věcnou příslušnost vydat rozhodnutí v totožné věci) kladné i záporné mezi • Soudy a orgány moci výkonné • Soudy ve správním soudnictví a soudy v občanském soudním řízení n Zvláštní senát rozhoduje usnesením: opravné prostředky nejsou přípustné (avšak za určitých podmínek je možná ústavní stížnost)