Decentralizace osídlení - vize a realita Čásí první vize, postoje k venkovu a potenciálni migrace v ČR HANA LIBROVÁ' Škola sociálních studii PF MU, Brno The Decentralisation of Settlements - Vision and Reality Part One: Visions, Attitudes to the Countryside and Potential Migration in the Czech Republic Abstract: Nowadays, life in small settlements is valued and defined within an ecological context, despite its existence since ancient times. During the course of history, the emphasis put on this value was always a response lo life in densely centralised communities. The main arguments embraced by con temporal") ecological ideas are presented in the text - lor example, the relative levels of economical sell-sufficiency as well as the need lor an intensive eo-operation with the local natural conditions. A great deal of importance is given not only to forming local job opportunities, strengthening group cohesion and civic responsibility but also to forming a more positive attitude toward nature, etc.... The chapter dealing with (he opponents of the decentralisation idea argues the social backwardness of life in small settlements and the possible loss of human liberties, ideologists themselves sometimes question this problem regarding the universality of today's ecological risks that cannot be dealt with on a local level. The le\t gives an analysis, based on empirical survey of behaviours, of the changes in the evaluation of the Czech cities and countryside in the past decades. The modern Icudency of looking up lo die c i r > is fading away among both city ;.mt} countryside people. And morem er. researches show that children especially idealise the couiitrvsije Sociologicky časopis. 1995. Vol. 32 (No 3:285-296) Zájem o otázky města, charakteristicky atribut sociologie, je v posíednu h letech přinejmenším doplňován pozorností, kterou věnuji badatelé otázkam rev i t rdi/ace venkova. Někteří empiričtí sociologové, podobně piko demografové a geografové obyvatelstva, studují nedočkavě čerstvá statistická hlášeni o mechanickém pohybu obyvatelstva v očekávání, že přinesou aspoň částečné potvrzení vývoje, o němž v posledních desítiletích piši jejich ménč exaktní kolegové Takovým trendem, paradoxně očekávaným uprostřed sjednocujícího a globalizujícílio se světa, je decentralizace osídleni. Představa o decentralizačníeh pohyboch ve společnosti je obsažena v technologicky založených ftiturologických studiích ímipř. Toffler 1980. Naisbill l'TO]. Přímo kličo.-vým tématem se decentralizace stala v knihách a časopisech, které hledají možnosli ekologických řešeni (The Ecologisi, Environmental Politics, Environmental Values, Resurgence, Eciimene atd.). K obnovení života v malých sídlech se upínají jako k naději zrnky významných autorů, O takové naději je přesvědčen dlouholetý vedoucí redaktor časopisu The Ecologisl f£. Goldsmith [1988J, zastánce a teoretik prime demokracie Bookchin [1992], zakladatel tzv. hlubinné ekologie A. Maess, který vsadil na hodnotové proměny v tzv. zelené společnosti, žijící v trvalém souladu s přírodou [1989J, !';. ľ'. 'j Veíkerou korespondenci posílejte na adresu; Doe. RNDr. Hana Librová, CSe., katedra suciolo-gie. Škola sociálních studii PF Mil. Ante Nováka 1. 660 88 limo, láx (05)41 12 14 06. 235 18 Sociologický časopis. XXXII. (3/1S96) Schumacher, důvěřující řešením spočívajícím v pověstném „krásném malém" [I973], Na důsledné představě o decentralizací umožňující člověku symbiózu s přírodou je postaven tzv. bioregionalismus. Je mu věnována celá kniho K. Saleho, která se stala bestsellerem [ 1985]. U nás se s apelativnim důrazem zamysli nad perspektivám^ venkova B. Blažek, typicky např. ve významném eseji publikovaném v Literárních novinách [I995], Hledisko ekologických řešení bude převažující i v tomto textu. Hovoř í nic-11 o decentralizaci, můžeme ovšem myslel na různé oblasti života: můžeme mít na mysli decentralizaci politické moci, decentralizaci výroby a ekonomických procesů vůbec, decentralizaci institucí. Tento článek se bude věnovat decentralizačním procesům v osídlení, které souvisejí s migračními dezurbanizaěnimi pohyby obyvatel. Ve shodě s demografií bychom měli spíše užívat specifického označení dekoncenlrace. Většina ekologicky uvažujících autorů však, ve snaze začlenit tento proces do kontextu ostatních decentralizacích dějů, používá častej i pojem decentralizace osidlem. Tohoto úzu se přidržíme i v tomto článku. Bude přitom řeč o dobrovolných odchodech lidí z velkých měst na venkov. Je samozřejmé, že v minulosti byly daleko častější dekoncentrační procesy nedobrovolné, vynucené vnějšími okolnostmi. Mělo by být stále připomínáno, že v dávné i nové historii byly mohutne decentralizáciu pohyby násilně vynuceny politickými programy a zásahy usilujícími o obnovu zemědělství (v nejnovější historii v Čině, Kambodži). Z historie, ale bohužel i recentně, známe velké přesuny obyvatel v důsledku válečných událostí. Hísto-ricky jsou doloženy četné exody obyvatelstva na venkov z měst zamořených epidemiemi. V duchu úvah Ulricha Bečka o rizikové společnosti fnapř. 1991] se ostatně musíme ptát, zda také ěást z aktuálních „dobrovolných" urbofugálnícb migrací, jimiž se budeme zabývat, není de facto vynucená, zda se v určitém ohledu nepodobá kalamitním útěkům ze zamořených míst, které známe ze středověku. 1 Hned v úvodu je třeba uvést, že se v posledních letech vynořila a šiří jakási protiváha deeeniralizačních idejí a procesu. Její myšlenka na ekologickou obnovu měst a její realizace. Na ní ie ve Spojených státech postaveno např. hnuti Zelená města (Green Cities). Snahy o nové plánováni a rekonstrukci měst však nemají jen environmentalist ické pozadí Jsou spojeny s úsilím o sociální ozdravení a obnovu městských částí, zejména historických a průmyslových jader. Jakkoli je tem o novy fenomén sociologicky významný, ponecháme jej v dalším textu stranou. Článek musí bohužel nechat stranou i další relevantní fakt, totiž vývoj osídlení malých a středních měst. Díky demografické i kulturní historii hrál a hraje právě v našem osídleni významnou roli. Není důvodu domnívat se, že ji v budoucnu ztratí. Start sny o venkově Představy o tom, že je možné vyřešit krizový sta\ společnosti návratem na venkov, příp. k ruráliiímu hospodařeni, jsou historicky starého dala.1 Nejsou podmíněny až industriálni dobou, jakkoli patrně vždy reagovaly na život v centralizovaných společnostech a ve velkých městech.1 Zdůrazňováni hodnot venkova bylo éasto posíleno i politicky, účelově <) Historický vývoj lakových ideji a postojů je téma pro obsáhlou.sociologickou studii. Zde uví dime pro ilustraci jen několik příkladů. 2) Často se vytrhnu ľ města a prchnu v osamělá místa: tu zachvacuje krása přírody mysl mol všem hnusnostem a protivnostem. kteráž mne z města pronásledovaly hýly: celý u výtrže/li. ee, 286 směrovanou snahou pozvednout produktivitu zemědělství. Kulturní historie chápe ideal i-zaci venkovského pospolilostního způsobu života, spojenou často s pokusy bydlet kratší či delší čas na venkove, jako součást několika vln evropského romantismu, reagujících na předchozí období racionalistická,1 Z lélo mohutné iradice připomeňme jen nejvýraznější období. Sny o venkovském životě v antických obdobích jsou zachyceny v literatuře helenistické epochy a císařského Říma, která se v evropské kulturní historii stala zdrojem návratů k idyle venkovského a pastýřského života. K těmto námětům se utíkali římští literáti v období mocenských bojů za krize římské republiky. Bohatí římští patricijové se pokoušeli vymanit z rostoucího tlaku centrální císařské mocí tím, že realizovali aspoň něco z bukolické nálady.* Stavěli si na venkově vily a uchylovali se do nich jako do oázy před stále mohutnějšími, hospodářsky, politicky a, jak bylo zdůrazňováno, mravně upadajícími městy. Zvlášť mocně se ovšem zájem o venkov rozvinul v romantismu 18. století. Byl konzervatívni odpovědí na industriálni procesy a lake - stejné |ako za císaře Augusta výsledkem politické snahy panovníků o prosperitu zemědělství. V královské zahradě v Kcw pěstovali angličtí princové „alternativní způsob života"1 sami zryli kus země, oseli, pleli, sklidili a vymlátili obilí, semleli a prosáli mouku a přihlíželi pečení chleba. Císař Josef II. si nechal v póze u pluhu vyhotovit podobiznu. Fridrich II. Pruský tvrdil dokonce: „Zemědělství je umění všech umění. Bez něho by nebylo kupců, básníků a filozofu. Jen to je skutečné bohatství, co pochází z půd v" [Makowski, Bud e rath 198."í: 64]. - Jakkoli asociujeme nostalgii vůči zemědělským pospolitostem s romantismem a s konzervativními proudy (v sociologii notoricky s ľonniesem, Le Bonem), setkáváme se s podobným názorem laké v docela protilehlém postojovém táboře, v četných sociálních utopiích. Můžeme tu'myslet především, ale nejen, na díla F. Buonarroti ho, W. Morrise, Ch. F. M. Fouriera, J, S, M i IIa, ü. I). H. Coleho, P. J. Prou d ho n a, R. Owena [srv. Sehechter 1994, Wright 1986]. Charakteristicky spatřují pro společnost osvobodivé řešení v decentralizovane auiarkicke, jednoduše žijící komunitě. Méně známé, a ideovými zastánci decentralizací možná i zamlčované, jsou decent-ralizační proticivilizačni ideje a reálné snahy 20. a 30. let tohoto století |Sieferle 1985]. Obzvlášť silné byly tyto pokusy v Německu. Korelovaly s raně fašistickou ideologii „Blut und Boden", která oslavovala německý venkov a jeho počestného obyvatele -■ „der ewige Bauer". V tomto podání byl zemědělský stav prezentován jako protiklad k odpor- v čitelnostech nad krásou její jsem blažen, jako pastýř v zlatem veku o bohatějši nad krále, píše ještě před J. J. Rousseauem Salomon Gcssner. navazuje na TheoVritovy helenistické idyly (v dobovém překladu Václava Manky). 3) V mimoevropských kulturách byl možná úlek na venkov ěi do hor laké časléji realitou. Vzdělanci ;i méně otrlí politikově jim řešili krizové ži volní siluaee Odra/ lakového postojového klimatu i skutečnosti můžeme najít v čínské poezii a \ malířství 4., 8., nebo 15. století. 4) Moralins píše: To bylo vždycky mým přáním: mil pozemek v nevelké míře, kde by i zahrada hýla a poblíž příbytku pramen živě vody a nad tím kousíček lesa. Mně bozi štědřeji dali a lepe. Jsem spokojen. O nic už. Herme, nežádám, jenom abys ty dary mi trvale nechal (Satiry 11/ň, přel. O. Jiráni) 287 5 Sociologický časopis, XXXil, (3/1996) ným městům, asociovaným s obchodem a „světovým židovstvem".5 Paradoxně - ť* době se na venkov do zemědělské „alternativy" uchylovala i německá mládež stran' ' nacistického režimu.6 Argumenty současných decent ralizač n ich vizí Podívejme se nejdříve, na čem stojí dnešní představy o sídelní decentralizaci, proč v ní napr. ekologické iniciativy spatřují tak mocnou naději.7 Pozorujme zároveň, že některé z dnešních ekologických argumentů výrazně souzní se starou tradicí venkovské idyly Decentralizace bývá pojímaná s různou míro li radikality, od revoluční představy o všcobccnctn rozpadu velkých měst a o potřebě a života v malých, mnohdy i nově zakládaných lokálních pospolitostech, až po umírněný názor, že je žádoucí, aby se zastavily urbanizační trendy a abychom se pokusili revitalizovat existující vylidňovaná venkovská sídla. V tomto textu pro názornost pi.ši spíše o názorech vyhraněných; o kompromisních stanoviscích je řeč v poznámkách. Po pravdě řečeno, přímé argumenty v textech, přednáškách a diskusích často chybějí; nahrazuji je prostě kritické poukazy na ekologicky, sociálně a psychicky devastující stránky městského života, např. doklad) o energetické a potravinové náročnosti i zranitelnosti velkých měst, o jejich enormních nároech na centralizované zdroje vody, o problémech s odpady, dopravou apod. Snahy o vytvoření ..zelených měst" bývají povazovány za krátkozraké, módní a nic neřešící. Znovu se významné kriticky vynořuji su/juisii na mravní devastaci mést, na jejich sociální patologii. Mnohé argumenty ekologů pro decentralizaci se vztahuji ke vzoru, jaký pro uspořádáni perspektivní lidské společnosti představuje organizace biologických systémů: Prostorová decentralizace by přinesla oslabení, v radikálním pohledu eliminaci, řídícího centra, jehož funkce by byla nahrazena spontánní, neřízenou kooperací mezi jinak samostatnými sociálními jednotkami, tak jak lo podle některých autorů odpovídá dokonalým přírodním funkčním principům v přírodě. Ty totiž nestavějí svou existenci na centralizaci, ale spise na teritorialitě. Snad nejběžnějším argumentem těch, kdo se odvolávají na biologické analogie, je ovšem princip druhové různosti, diverzily. Poukazováno bývá na diverzitu v hospodaření, ale také na j iné formy kulturní rozmanitosti oblasti a malých sídel. Jednou ze základních vlastnosti decentralizovaných forem života je co možná největší výrobní a spotřební soběstačnost komunit). Radikálně pojatá představa o decentralizaci bývá spojována s oživením a novým vznikem zemědělských komunit, založených na velkém podílu ruční práce [Schumacher 1975]. Někdy čteme o „zahradnickém typu" zemědělské činnosti a o renesanci místních řemesel. Těžko lze popřít, že snaha o větší či menši míru místní soběstačnosti znamená přímý a vysoce racionální přínos: sníženi zátě- 5) Prnlicivilízaění a anliinduslriájrií ideologie nacismu ovšem zmlkla, jakmile Německo zahájilo válečné operace, [iyla naopak nahrazena ideovou podporou průmyslu, staveb dálnic apod. 6t lakový allcrnalivni způsob živola zajímavě popluje v knize „Kosinkawiese" ti. Pauscwang. Miatli němečtí nuin/.clc se ve sna/e uniknout / politických poměrů ve sve via.sti iisidltijí na samote v českém pohraničí, kde v primitivních podmínkách a za nesmírného fyzického úsilí celé rodiny zakládají malé zemědělské hospodářství. Jeho osud ki>nčí odsunem německého obyvatelstva. 7) Ve svělové lileraluřc na pomezi geografie, sociologie, psychologie, ekologie, antropologie a filozofie bylo na toto léma vytištěno překvapuč velké množství převážné populárne laděných titulů. ?8R Hana Librová; Decentralizace osídlením - vize a realita. Část první že, kterou představuje doprava a celá ekologicky riskantní kulturní konfigurace s ní spojená (silnice, těžba ropy, čerpací stanice, motely, výroba automobilů atd.). Místní znečištění malého rozsahu může být snadněji likvidováno v přírodních cyklech; jako příklad bývá uváděno kompostováni, samočistení vod v domácích organických čističkách, ale i v malých přírodních locích. Energii je možno získávat z místních zdrojů. Odpadají ztráty z jejího dálkového přenosu. Podobně to platí pro využití místních surovinových zásob pro stavby a další potřeby komunity. Ilustrativní jsou slova T. Wrenche, která jsou formulována jako hlavni zásady pro decentralizovaný život: „Budu stavět a žít na tomto kousku země. Nebudu s půdou spekulovat. Neopustím toto místo. Budu Šetřit energii a chránit přírodu. Budu pěstovat víc než dvacet stromů na akr. Budu spolupracovat se svými sousedy na dopravě, budu se s nimi podílet na infrastruktuře, výrobě energie, v nakládání s odpady, ve využívání vody a v péči o společnou půdu. Postavím si dům podle své volby, ale bez vedení vody. elektřiny, kanalizace a bez systému silnic" [Wrench 1993: 22]. Časté argumenty patří do oblasti hygieny potravin a jsou blízké důvodům, klére se uvádějí na podporu alternativního zemědělství. V malých komunitách a v podmínkách víceméně zahradnického obdělávání půdy můžeme častěji očekávat rezignaci na chemizaci a těžkou mechanizací, zmenšení množství tzv. dodatkové energie. Autoři take velmi zdůrazňuji, jaký význam má pro každého člověka styk s půdou. Důsledná spolupráce zemědělství s přírodou je hlavni myšlenka tzv. permakuttury [např. Bell 19921 a Souhrnně lze říci, že ekologické argumenty pro decentralizaci osídlení stavějí na představě o vyšší míře kooperace v praktické lidské činnosti s ekologickými procesy. Někdy však můžeme číst, že decentralizace s sebou přinese i všeobecnou příznivou proměnu hodnot v různých oblastech života, mj, vědomou orientaci na prosperitu přírody, loje odvážné tvrzení, jakkoli je nepochybné, že těsnější soužití s přírodou, závislost na ni do značné míry ovlivňuje jak lidské chování, tak celkovou optiku. Městský člověk si svou závislost na přírodě, klimatu, stavu půdy, souvislosti s biodiverzitou často vůbec neuvědomuje, nevnímá časové rytmicity v přírodě, možnosti a meze autoregulačních schopností biosféry.9 Ekologické výhody decentralizace bývají spojovány také s přesvědčením o pozitivních změnách sociálních a ekonomických. Vysoký podil ruční zemědělské a rukodělné (řemeslné) práce znamená vznik pracovních příležitostí v místě. Decentralizace by podle toho měla zásadně snížit, či dokonce odstranit nezaměstnanost. Nemnozí ekonomové, kteří se připojili k decentralizačnim představám, se pokoušejí najít konkrétní způsoby, jak zajistit chod soběstačných malých komunit. Uvažuji o nepeněžní směně. V roce 19S3 navrhl M. Linton tzv. místní směnný obchod. Vžila se zkratka LETS (Local Exchange Trading System). Existují první pokusy o jeho zavedeni 8) Pojem „permakuUura" je zkratka slov „permanent agriculture". Naznačuje, že jde o radikální formu tzv. ekologického zemědělství či organického zemědělství. Prosazuje např. minimalizaci orby a dalších zásahů do přírody, co největší užívání trvalých plodin, včetně inspirace sběračstvim 9) To ovšem do jisté míry platí i pro moderního zemědělce; jeho specializace často znamená vysokou Hesobéstačnost, která jej připravuje o pocit sounáležitosti s přírodními koloběhy. Na druhé straně se sluší poznamenat, že ochrana přírody vznikla jako fenomén spojený s urbanizaci a vzděláním. 289 zejména v Kanadě, ve Velké Británii, v Austrálii a na Novém Zélandě. Cooper I 19941 konstatuje, že v roce 1993 fungovalo na tomto základě 200 malých skupin. S odvoláním na sociologické a sociálněpsychofogické teorie ekologičtí autoři zdůrazňují, že malé komunity, v nichž každý zná každého, posilují sociální zodpovědnost a skupinovou kohezi. Je zde více ochoty podílet se na společném životě Vztahv jsou hlubší. To přispívá k prohloubení duchovní dimenze člověka. Od takového zduchovnění můžeme očekávat i kompenzaci ekologicky žádoucího sníženi materiální úrovně a spotřebitelského uspokojení. Malá sídla vedou zároveň ke zvýšenému pocitu občanství. Je v nich možné naplnit snadněji než ve městech ideu přímé participativní demokracie, která zaručí prosazování zájmů obyvatel obce včetně zájmů ekologické povahy [Bookchin 1992]. Lze očekávat vyšší míru participace na řízení obce, která nedovolí, aby obci byla zvenčí vnucena rozhodnutí, která by poškodila její přírodní prostředi. Krystalem úvah o ekologických pozitivech decentralizace je tzv. bioregionalismus [Sale 1985]. Sale vychází z faktu: Člověk se evolučně vyvinul jako primát a jako lovec a sběrač. Z více než 100 miliard lidí, kteří na této planetě žili od dob člověka cromagnon-ského, naprostá většina žila jako členové malých přehledných skupin. Tím je fylogenetický zafixováno měřítko pro optimální velikost lidského sídla. První velkoměsto nového věku, Londýn, dosáhlo jednoho milionu teprve v roce 1820. Hranice mezi státy a správními jednotkami vznikly v historii politicky, mocensky a vojensky Je nezbytné, aby v budoucnu lidská společnost organizovala prostor pro svůj život jinak - aby jej přizpůsobovala geografickým a biologickým danostem. Argumenty kritiků Kritiku decentralizačních vizí slyšime pochopitelné z úst ekologicky orientovaných autorů jen vzácně. Opírá se převážně o argumenty politologické a sociologické, případně sociálně psychologické. Mnohé z toho, co uvádějí zastánci decentralizací jako sociální přednosti lokálních komunit, lze v liberální společnosti interpretoval jako jejich rub; v mnohém jde vlastně o návrat k rysům rodové společnosti. Doporučovaná komunitní koheze jisté znamená ztrátu osobni svobody, oceňované evropským individualismem. Sám proces důsledné dekon-centrace osídlení by se neobešel bez tzv. sociálního plánování a bez zásahu (přinejmenším!) administrativní povahy. Pochybovači si kladou otázku, jak by byla řešena majetková i jiná nerovnost mezi jednotlivými komunitami, která b> nutně nastala, napr. \ důsledku rozdílných přírodnícfi podmínek. Radikální decentraltzační představy totiž nepřipouštějí zásahy z centra, které by mohly zmírňovat takové rozdíly, redistribuovat zdroje apod. Lze tu myslet i na rizika etnocentrismu a „sektárskeho syndromu", na rizika „kmenové" nesnášenlivosti, násilí apod.10 Je třeba se ptát. odkud se bere víra, že přímá rozhodnutí občanů v rámci participativní demokracie budou ekologicky orientovaná. (Nezapomínejme, že radikální decentralizace nepřipouští vnější zásahy politických elit, instilucionalizovaných odborných 1 ) Mnozí zastánci decentralizace zdůrazňují, že nechlé|í docílil izolace komunit. Naopak, nezbytné jsou podle nich styky mezi malými pospolitostmi, síťové propojení a koordinace (Schumacher, Sale) 290 z stí zákonodárců, a logicky am vliv „cizích" ekologických hnuli.) „Komparativní ^h dv" např. prodej místních surovin, by se v malé komunitě, izolovane vůči vlivům • oci' zvenčí, mohly ukáza.t jako zvláště svůdné. Podle mých výzkumných i osobních L- 4'iostí venkovskému človeku imponují takzvané modernizace, a to většinou bez , . j na :Ľjjch ekologická rizika [Librová 1988aj, Zemědělec od pradávna pochopitelné h i lal způsob, jak zatlačit či maximálně ovládnout všudedotirajicí „divokou přírodu". Asfaltování cest, regulaci potoků, odvodňováni mokřadů, likvidaci rozptýlené zelené, lo •■e většina venkovských lidi, především středního věku, stále ještě vítá jako usnadnění života a práce a možná i jako výraz pokroku.1' Zde nesdílím představu B. Blažka \ 1995] o zdravém konzervatismu venkovanů, platnou jistě v jiných dimenzích jejich života, především v oblasti „politických novot". Nestavějí se venkované rezervovaně také k „novotám ekologickým" - z hlediska trad i čni ho hospodaření k takovým bludům, jako je podpora predátorů, agronomická spolupráce s plevely apod. Připusťme však, že by ekologicky osvícená komunita dokázala ušetřit prostředi své lokality (bíoregionu) devastujících faktorů. Dá se pak hovořit o definitivním úspěchu'.' Dnes se kvalitní prostředí, příroda, volná krajina stává pozvolna luxusem. Do budoucna se může stát těžko dosažitelnou existenční nutností a může se stát i předmětem konfliktů. Obyvatelstvo ohrožené životem ve velkoměstech a jiných ekologicky krizových sídlech může politicky nebo i jinak ohrozit pracně vybudovanou idylu v izolovaných decentralizovaných oázách. O tom ovšem většina textů okouzlených programem decentralizace nic neřiká. V polemice proti ekologickým v i zim však není třeba konstruovat podobne úvahy. K představě o decentralizaci lze vznést i výhrady velmi prosté. I /. úst laiků často slyšíme, že při dnešní lidnatosti zeměkoule není důsledná decentralizace osídlení možná jednoduše z důvodů prostorových. Rozvolnění soudobých městských gigantů by znamenalo fyzický zábor prostoru.12 S poukazem na tento fakt bývají spojovány i kritické myšlenky nepočetných a netypických environmcntalistů, a ovšem zástupců agrochemických koncernů, klére se cíti hýl ohroženy pronikáním tzv. biologického zemědělství: velikost lidské populace, ale i zájem přírody vyžaduje vysoce intenzívni, ij chemizovanou a mechanizovanou či automatizovanou zemědělskou výrobu, nikoliv návrat k extcnzívnčjším formám hospodařeni. Vyžaduje laké koncentraci obyvatelstva do velkých mést. Jen tak může na této planetě zůstat vůbec nějaký prostor pro život při rod n ich ekosystémů a genofondů - viz např. knížku D. T. A very ho s překvapivým nazvem Saving Planul with Pesticides and Plastic [1995]." 11) Obávám sc, že i podoba kulturních domů. montovaných samoobsluh, „Sumperaků" a „bytovek" nebyla našim vesnicím vnucena socialistickými úřady proti vůli jejich obyvatel. Že do značne mír; odpovídala touze nezůstat zaostalými venkovany. 12) Decentralizaci uvšem nemusíme brát s důslednou rigid nuslí, vlastni některým radikálním autorům. Kompromisní přístup poukazuje na lo, že by bylo racionální a schůdnější pokusil se obnovil celou škálu sídel (s vyloučením gigantických velkoměst), především znovuzalidnil rozlehlé prostory vylidněné urbanizačnimi procesy. Cu se hustoty usídleni týče, řešeni populačního, problému, považuje většina ekologických aulorů za nezbytný krok paralelní. SI za ne/.bvliiou podmínku j;i-kýchkoliv východisek. 13) Tato diskuse vedená často v tendenčním ducho v sobě skrývá vážný problém: Má byl ochrana přírody orientována na zachováni divočiny (která je rezervoárem genetického bohalstvi planety) za 291 Ú Sociologický časopis. XXXII. (3/1996) Za legitimní námitky proti decentralizaci bývá v ekologických kruzích považován jiný argument nejzávažnější environ m ľ mál n i škody mají při dnešním stavu technologií su mači li charakter. Např. ke globálním změnám klimatu nebo úbytku ozónu dochází na základě kumulování a dalšího fyzikálně chemického vývoje drobných událostí, které nastaly jednotlivě na místní úrovni; jednotliví činitelé se vzájemně posilují, umocňuji, může docházet k nepředvídaným reakcím, přičemž k ekologicky riskantnímu efektu dochází často teprve na úrovni globální. Tyto krajně nebezpečné procesy se nedají řešit na lokální úrovni, jak si to představují zastánci důsledné decentralizace. Čínská venkovanka, která použije na vlasy sprej obsahující freony, nikomu ze sousedů neubližuje, sotva vyprovokuje ekologické rozhodnutí v decentralizované komunitě. Řešeni globálních ekologických problému vyžaduje centrálně řízenou (a podle většiny autoru i plánovanou) akci. Není možné bez ekologické politiky řízené státem, případné institucemi většího, celoev-ropskeho, či přímo globálního dosahu.1'1 Lovelock j 1991 | uvažuje o globálně koncipovane „planetární medicíně". Nc| zranitelnějším místem naději vkladaných do těchto řešeni ekologických pro-lik-inu ie ve světě, který dba na svobodu lidského rozhodováni a na lidská práva, reálnost decent rul i/.ač n id i tužeb. Z pera demografii - statistiků m lížeme číst suché konstatování, že se zatím neděje nic významného, že se obyvatelstvo na zeměkouli naopak stále více koncentruje do velkých sídel. Oponenti dekoncenlraěnieh snah poukazuji na to, že dnešní nepočetné pokusy o nové venkovanství vědomě nebo bezděky počítají s mocnou podpornú one zavrhované civilizace. Zejména pro případy nemoci či jiných krizových situací stále pro ně existuje záloha městského zázemí. Při jemnějším pozorování a při nepředpojatém pohledu však můžeme vidět, že se dekoncentračni vize prcce jen za určitých okolností přesouvají směrem k realitě. Sociolog považuje za takovou změnu už vývoj postojů lidi k venkovu. Hodnoceni města a venkova v české společnosti Všimli jsme si možná, že mnozí lidé v našem okolí dnes znovu pohlížejí na venkov s rostoucí sympatii. Zažíváme na konci 20. století.jcn další z nostalgických vln, které známe z historie? Někteří futurologové a hledači východisek se domnívají, že tentokrát nejde o platonickou epizodu, že stojíme tváři v tvář procesu zásadnější a trvalejší povahy. Nalézajíce se v něm, nejsme asi schopni rozsoudit, zda |e to tak, ěi onak. Pro posouzení vývojové dynamiky nemáme bohužel k dispozici sociologické informace n postojích obyvatelstva k městu a venkovu v povalečných desítiletích, kdy akcelerovaly urban i za č tu pohyb} Můžeme však předpokládat, že v tehdejším celkovém modernistickcm klimatu převládat) posuje vzhlížející k městu jako místu, kde člověk inu že v plín >st i prožit s ve potřeby a louhy. Postoje druhé poloviny sedmdesátých let a let osmdesátých jsou již doloženy sociologickými výzkumy. Laboratoř sociologického výzkumu na filozofické fakultě v Brně cenu prů mys luve ho intenzivního obhospodařováni zemědělských oblastí a koncentrace obyvatelstva iln mést. ucho se máme pokusit o vytvořeni jakési kompromisní rovnováhy, v níž by člověk kooperoval s přírodou v rovnoměrně osídleném a obhospodařovaném území, za cenu ztráty některých citlivých druhu, vázaných na divočinu'.' ,41 I /de |ľ možný kompromisní názor, /e |c Iřeha kouperace místních rozhodnuti a státních či spise me/.iiiártidnidi zásahu. 1'titn knmhinaci Inkalisniu a Liluhnlisrnii obsahuji známé slogany: ..mysli ■...;,,...,,. Hana Librová: Decentralizace osídlením - vize a realita. Čásf prvm provedla řadu šetření, do nichž byly s komparativním záměrem zařazeny identické otázky týkající se právě hodnocení města a venkova. Respondenty byli zejména obyvatele vesnice. Výzkumy se konaly v pěti různých moravských vesnicích a v Brně mezi lety 1075 a 198815 [Pácl 1982, Librová 1988b]. Výsledky dokládají pozitivní hodnoceni venkova, a to nejen v postojích městských obyvatel, ale i ve vyjádřeních vesničanu. V tom možná jde o situaci nebývalou; v historii bylo patrně vysoké hodnoceni venkova nostalgii městského obyvatelstva, často migrantů, kteří měli s vesnickým životem ještě osobni zkušenost. Odpovědi na otázku „Kde se podle vašeho názoru žije lidem lépe: ve městě, nebo na vesnici'.'" byly rozloženy zhruba v poměru 32 % „na vesnici ". I 5 % „spííc na vesnici". 16 % „nevím, je to jedno", 13 % „spíše ve městě" a „24 % rozhodně ve městě"'. Neměnily se významně s časem a v jednotlivých zkoumaných lokalitách. Působivým dokladem, jak je u nás v posledních desítiletích živá arkádská orientace, jsou výzkumy- postoju dětí ke krajině [Librová 1984]. Městské i venkovské děti prezentuji v kresbách a slohových úlohách na téma „místo, kde bych chtěl žít" jako vytoužené průvodce budoucím životem nikoliv města a auta. ale volně žijící zvířata, les a louky Citovaná výzkumná otázka je ovšem velmi volná. Dovoluje respondentovi, tiby dal průchod svým asociacím a konotacím, nezávislým na reálné osobní situaci. Na jedné straně je jeho postoj ovlivněn donedávna obecně sdíleným modernistickým názorem na město, který se u nás prosazoval v předválečných a poválečných letech Na straně druhé se v názorovém klimatu 70. let již prosazuje staronové postojové schema, připomínající evropskou tradicí obdivu k venkovu. V Čechách inklinujeme k „arkád s kein u" postoj i ■ > in víc, že v naší kultuře i ve školním vzdělání dominují literární, hudební a výtvarná díla Il) století, výrazné poznamenaná kultem venkova. Na hodnocení města a venkova může mít vliv i fenomén, kterému říkáme „chalupaření".ie Ponechejme zatím stranou otázku, do jako míry můžeme víkendové .i prázdninové přesuny městského obyvatelstva do venkovských „chalup" počítat k procesu prostorové decentralizace. Nesporně je tento fenomén projevem sympatii městského obyvatelstva k venkovskému způsobu života. Mýlili bychom se totiž, kdybychom v cha I u paření spatřovali pouze snahu rekreoval se mimo město, v přírodě. Náš výzkum, v němž bylo užito odpovědí na fingovaný novinový inzerát, prokázal, že většina zájemců o rekreační nemovitost preferuje koupi chalupy před rekreační chatou [Librová 1975]. Chalupa je patrné asociována s venkovskými aktivitami a způsobeni života, zatímco chata se světem „měšťáků" - intuitivní laické rozlišeni, které je do značné míry potvrzeno komparativním sociologickým výzkumem volnočasových aktivit chatařů a chalupářů [Ihid.J. Šetření také ukázalo, že majitelé chalup situovaných v rekreačně neatraktivním prostředí (v jihomoravské zemědělské bezlesé krajině bez možnosti koupáni) by svou nemovitost nevyměnili za jinou, položenou na Českomoravské vrchoy mě. která by byla pro rekreační účely výhodnější. Důvodem byl nejen velký vklad práce, kier> vv- 1S) Analogické vy/kiimy provedl v téže době s celostátní reprezentatívnou Ustav pru výzkum íu\- tury a Výzkumný úslav ekonomiky zemědělství. ) Za chalupařeni může sociolog považovat typ rekreačního bydleni ve venkovském objekt fi kteri nebyl původní postaven pni rekreační účely. Většinou se vyskytuje v intravilánu vesnít lěniito a dalšími vlastnostmi (rekreačními aktivitami, sociální strukturou majitelů aid.) se chalupařeni ndli-íujeod jiné formy druhého bydlení, chatařeni |srv. Librová 1975]. 293 en/tvniho tvárí mezi chalupou a jejím majitelem silné pouto, ale právě také možnost inte; zahradnického „sedíačení" v podmínkách úrodné a teplé jižní Moravy [Ibid ] Chalupaření vneslo do vesnic trpících ztrátou sebevědomí informaci o hodnotě enkovskeho způsobu života. Roli přitom sehrál patrně i vysoký sociální status mnohých chalupářů; zejména na počátku chalupářské vlny to byli lidé s nejvyššími profe ně S ^m,n,d,arakter,st,kami. lidé s vysokou prestiží, často architekti a výtvUcThelI a Potenciální migrace v České republice Citované výzkumné výsledky, snažící se postihnou, změny v hodnocení města a venkova nam r,kaj, jenom malo. zajfmáme-li se, jak se to má s decentralizací v realitě O něco ^odatnejäi tu muže být otázka, která se snaží postihnout tzv. potenciálni migraci ľy- al(Í)ľľrTÍ VOln°U °táZkOU: "KdybyStC mel^ --nos,;přestěho-valfa) byste se do mesta, nebo byste zůstal(a) na vesnici?" [Librová 1988b] V časovém rozpět, mez, lety 1975-1988 Cednotlivé výzkumy se konaly v roce ,9751978 T97T I m v různých ale sociálně podobných jihomoravských vesnicích) na ni reagovalo čím dal tím méně l,d, variantou „rozhodné bych se přestěhoval(a) do města" nebo možn ™: 17 í Li mesta": v Tľ75 25 % dotázaných dospěi>ch «»*■ ™ ni!7ZL\™ s "™ci chtei° -jm^ -b° ^ *«** -»« Tyto údaje snímají stav, k,crý nastal už po hlavní koncentrační vlně a potvrzuje ío ľ!* Ír NenlamĽ,boll-e' k d,spoz,c, analog.cká čerstva data, která by d vo P uhnou vývoj potenciální migrace po roce 1989. vyznačující se prudkým poklesem pracovních príležitosti v zemědělství a vůbec výraznou sociální dynamikou Konkrétnější a pro respondenta ve výzkumné komunikaci přece jen závaznější je způsob dotazován,, který zvolil pro zjišťování potenciální migrace Drbo lav [1992tjěho prelim, slovy řečeno, zabýval se regionální a *«U— Dot í e tre,1 reahzovane v roce 1986 a ,987 na souboru pražského obyvatelstva" zjist ol v Praze chce trvale zůstat asi 81 % obyvatel ve věkové skupině 55-64 let asi 78 % osob ve skupme 5-45 let, 60 % 20-291etých a necelých 52 % mľadých lidí ve'vékti 7Í 8 t tencmlni s ab,hty pražské populace. Na druhé straně, vezmeme-li v úvahu tradiční a his- vicky zakotvenou percepc, Prahy jako žádoucího cílového místa pro živo e tém F polovina mladých lidí. kteří by se rádi odstěhovali, číslo pozoruhodné vysoké' e "ba puiace, líudc o ni rec dale. p Drbohlavův výzkum prokázal, že do popředí preferenčního zájmu potenciálních migrantu se dostávají místa s vysokou krajinnou a ekologickou hodnotou, no ^ ob as , nabízejíc, atraktivní pracovní příležitosti, dobrý výdělek, magnetv mi.ra "v mi nulych des,t,le,ích. Jako ideální bydliště byvají označovány horské t Po«ľobZ. 2 V .Ji.crnn.-ti.ci je oväem třeba zachová, opatrnost; trend v ease mohl bý, pouze zdánlivý čísla mohl., by: ovlivněna sp.še mismim, zvláštnostmi v jednotlivých obcích, nikoliv zrninami m v rase S, l), I,. i . . , ■' ------1 -......-■-■■, mnuli ■ Í.J JJtliillJIl V ĽÍISĽ Hv!v rK.lozeny otázky: ..Pokud mále v úmyslu se v budoucnu stěhovat z Prahy a mohl bysle s, >'.n představám o spokoienom ž 1 vole9" ' 234 Hana Librová: Decentralizace osídlením - vize a realita Část první Nejnápadnější je taková volba u skupiny respondentů ve věku 20-29 let. Pokud by se stěhovali z Prahy, potom nejraději do Krkonoš nebo na Šumavu a do jižních Čech vůbec. Respondenti sami zdůvodňují svou volbu „krásou a malebností krajiny", „zdravým životním prostředím" apod. V zorném úhlu tohoto článku a z hlediska vývoje jedné věkové kohorty v oblasti migračního chování považuji za významný starší výzkum šetřící „Rozdíly mezi městem a venkovem v reflexi dětí" [Pácl 1982]. Respondenty byly 12-13lete dětí, namátkou vybrané v 7. třídách ZDŠ ve vesnicích a na velkoměstských brněnských sídlištích. Vesnice byla pro oba soubory lákavějším místem pro život, poznatek, který se shoduje s citovaným výzkumem Librové [1984] vztahu dětí ke krajině. Venkovské děti v 81 % tvrdily, že v dospělosti zůstanou na vesnici, jenom v 5 % se chtěly odstěhovat do města (zbytek odpovědi byl váhavý). Městské děti chtěly ve městě zůstat jen asi v polovině případů (53 %),1S a téměř v třetině (29 %, v tom zejména chlapci) byly rozhodnuty se odstěhovat na venkov. Výzkum zároveň zjistil až překvapivě silnou shodu mezi postoji dětí a jejich rodičů.20 Naznačená čísla tohoto a výše zmíněných výzkumů ukazují, jak pozitivní byk> v 70. a 80. letech hodnocení života na venkově, jak výrazně byla deklarována stabilita venkovského osídlení a že byla na venkov namířena i potenciální migrace. Dále uvidíme, jak velký je rozdíl mezi verbálními deklaracemi a reálným chováním. Děli z našeho výzkumu jsou již dnes třícátníci; pokud by byla korelace mezi těmito fenomény těsnější, měli bychom dnes před sebou doceiajinou strukturu osídlení. (pokračováni) HANA LIBROVÁ vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně. absolvovala vědeckou připravit v sociologu na Filozofické fakultě KU v Bratislavě, Na katedře sociologie Skolv sociálních studii na Filozofické fakultě MU v Brně se zabývá tématy stojícími na pomezi společenských a přírodních vad Jejím vědeckým zájmem je zejména ekologicky příznivý způsob života Napsala knihy Sociální potřeba a hodnota krajiny (Spisy FF UJEP, Brna 1987), Láska ke krajině'' (Blok, Brno 1988), Pestři a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti (Veronica Hnuti Drill Urno 1994). Literatura Avery, D. T. 1995. Saving the Plane! with Pesticides and Plastic. Indianapolis: Hudson Institute. Beck, U. 1991. Politik Inder Risikogeseilschaft. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag. Bell, G. 1992. The Permaculture Way. Bidcford: Green Books Blažek, B. 1995. „Co s venkovem?" Literárni noviny C. 32 a 34 3ookch.it,, M. 1992. Urbanization Without Cities. Oxford: Black Rose Hooks. Cooper, G L. 1994. „Money with a Message." Resurgence 163, 22-23. Drbohlav, D. 1992. „Kam a proč? Regionální a sídelní preference obyvatelstva Prahy " Demografie č. 1: 40-51. Goldsmith, E. 1988. The Great U-Turn: De-lndustralisingSociety. Bidefbrd: Green Books. Librová, H, 1975. „Dva typy druhého bydlení v ČSR." Sborník prací FF UJEP. G 19: 53-64 Librová, 11. 1984. „Krajina v sociální percepci dělí." Spisy FF UJEP, G 28: 29-42. 9) Číslo překvapivě odpovídá zjištěným 53 % o něco starších potenciálních mierantů / Prah\ klére našel v roce 1986 Drbohlav 11992J. ) Postoje rodičů hýly šetřeny paralelní Librová. II. 1988a. Láska ke krajine? limo: Blok. Librová. M 1988b. Vztah venkovského obyvatelstva ku krajině a jeho aktivní podíl na jejím přetvářeni Závčrečná /práva projektu „Interakce mezi přírodními a zemědělskými ekosystémy". limo: Katedru ochrany a tvorby životního prostředí. Prírodovedecká fakulta UJEP. Lovelock, j. IV!)!. „Planetary Medicine." Resurgence 148: 38-45. Makowski, 11., li. Buderath 1983. Die Natur dem Menschen Untertan. München: Kindler Verlas;. Naess, A. 1989. Ecology, Community and Lifestyle: Outline of an Ecosophy. Cambridge: Cambridge University Press. Naisbut. J. 1992. Megatrendy 2000. Bratislava: Bradlo. ľácl, ľ. 1982, „Sociologické aspekty migrace es. obyvatelstva." Sborník prací FF brněnské univerzity. Kadu sociál nevedná, G 26: 69-82. Pausen weg, G. 1983. Rosinkawiese. Alternatives Leben in den zwanzigen Jahren. München: Deutscher Taschenbuch Verlag. Sale. K. 198í. Dwellers in lite Land: 'Lite Bioregional Vision. San Francisco: Cierra Club Books. Schechter, D. 1994. I'ath Beyond Marxism and Social Democracy. Manchester: Manchester University Press, Schumacher, li. F. 1973. Small is Beautiful: A study of economics as if people mattered. London: Blond and Briggs. Sielerle, R. P. 1985. Fortschrittsfeinde. (Oposilion gegen Technik und Industrie von der Romantik bis zur Gegenwart). München: C. II. Beck Verlag. ľoľfler, A. 1980. The Third Wave. New York: W. Morrow. Wrench. T. 199.3 „Planning liir the Future." Resurgence 162: 20-22. Wright. A 1986. Socialism Theories and Practices. Oxford: Oxford University Press. 296