Evropská energetická politika
Filip Černoch
„Evropská unie bude energetickou unií, nebo nebude
vůbec“ – Keppler, J.-H.
Do soběstačnosti daleko
 Cena ropy od konce 90s
vzrostla více než
desetinásobně
 Růst závislosti na
dovážených zdrojích –
omezené vlastní zdroje
 Obecně růst spotřeby
energií
Nikoliv modrá, spíše zelená
 Rostoucí diskuse
nad ekologickými
aspekty
energetiky.
 „Podle
současných
odhadů by emise
CO2 měly
vyšplhat do roku
2030 celosvětově
o 55%“.
„Pokud nebude během následujících 20 – 30 let podniknuta žádná
zásadní akce, naše enviromentální politika bude neudržitelná a naše
vnější energetická závislost vzroste na 70%, v případě ropy až na 90%.
Tato situace nás činí zranitelnými, obzvláště s ohledem na naši
ekonomickou závislost na určitých druzích energie, jako je plyn a ropa a
na určitých exportních zemích; v případě plynu jde o Rusko a v případě
ropy o Blízký východ.“
Místopředsedkyně EK a
(bývalá) komisařka pro
dopravu a energii
Loyola de Palacio
(2002).
Poválečný vývoj
 „Druhá světová válka zanechala kontinentální Evropu v troskách, se
zničenou většinou jejího průmyslu a infrastruktury, se sovětskou armádou
nachystanou izolovat východní regiony od západu a s potenciálně
nejsilnějším státem hořce vyčerpaným … Do poloviny padesátých let
západní Evropa povstala z popela a nastoupila cestu obdivuhodného
ekonomického rozsahu. Transformovaný energetický mix byl jednou ze
složek tohoto zotavení....“ Clark, J.-C.
ESUO
 51, resp. 52. De jure společný trh s
uhlím a ocelí.
 Uhlí cca 80% spotřeby primárních
energetických zdrojů v Evropě.
 VÚ nikoliv dirigistický, ale spíše se
soustřeďující na podporu a
usnadnění obchodu.
 Mírná zima 58-59 a přebytek uhlí –
neúspěch VÚ kvůli postoji FR a Něm.
 Podobně později debata o národních
podporách, odmítnut systém
společného nástroje.
 Od 58 význam uhlí klesá, 69 už
dominuje ropa.
EURATOM
 Víra, že jádro bude právě ten zdroj
energie, nutný pro další ekonomický
rozvoj Evropy.
 Třenice mezi FR
a Něm a It na
druhé straně.
Nástup ropy
 V roce 1950 tvoří ropa zdroj 14%
spotřebované energie, v roce 1972 už jde
o 60%. (85% z Blízkého východu).
 EC ale nijakým způsobem ropu neřeší.
 První ropná krize – nejednotnost a
především nepřipravenost Evropy.
 Vytvoření IEA.
 Později opět utlumení celé problematiky
80s - Stagnace
Perioda 1985 - 1995
 Posun od bezpečnostních mechanismů k zajištění
dodávek ropy k společnému energetickému trhu
 SEA 87
 Competition and transparency vs. národní monopoly a uzavřené
trhy.
 Přibývají i otázky environmentální (daň na produkci
CO2), řešení nedostatku elektřiny, obecně se rozšiřuje
rozsah energ.politiky EC.
 Válka v zálivu tlačí na členství v IEA, energetické
problémy SVE volají po Energetické chartě, mezinárodní
povaha environmentálních otázek tlačí na formulaci
jednotného postoje.
Dopad na tvorbu společné
energetické politiky
 „Od roku 1988 – 1995 práce na vývoji společného
energetického trhu pokračují, navzdory široké opozici ze
strany zájmových skupin energetického průmyslu a
dokonce vlád. Ačkoliv totiž vlády podporují ideu tohoto
trhu, mají silnou nedůvěru k těm opatřením ovlivňujícím
jejich domácí energetický sektor. Jinými slovy podporují
celkovou ideu, protože vidí její potenciál v energetickém
obchodu, avšak nechtějí ztratit národní kontrolu nad
energetickou politikou“
 J. Matláry
Nové vnímání EK v oblasti IEM
 Přístup třetí strany (byť v měkčí formě) znamená uznání
role EK v formování podmínek pro jeho vytváření a
kontrolu – další pravomoce
 Nové kompetence pro EK v souvislosti s budováním
energ. infrastruktury, transevropské sítě.
 Od 90 zintenzivnění snah EK nejen omezit, ale úplně
potlačit monopoly
 Energetický průmysl vnímá EK jako jednoho z hlavních
hráčů, mise v Bruselu.
Neukončený vývoj
 Existuje na komunitární úrovni, nicméně
drtivou většinu pravomocí kontrolují státy.
 Citlivé téma – obava z přesunu pravomocí
na nadnárodní úroveň, z ohrožení
národních šampiónů, ze zásahů do
národních energetických strategií (jádro).
Snaha vyjednávat si dodávky individuálně.