Psychologie výchovy a vzdělávání Sociální prostředí školní třídy a školy Myšlenkový experiment pPředstavte si restauraci, do které obvykle chodíte pCo se o ní vůbec dá říct? pCo se vám v ní líbí a nelíbí? pCo z toho je pro vás osobně důležité? pCo z toho je – podle vás – důležité pro ostatní, kteří tam chodí s vámi? pPořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná restaurace? Jak to tedy je? pKonkrétní člověk v sociálním prostředí n(mikro – mezo – makro) pJeho vnímání tohoto prostředí n(Lewin, Bronfenbrenner atd.) pJeho interpretace a komunikace sociální reality (...) n(Moscovici atd.) pOtázka změny v čase (individuálním i skupinovém) „My“ „Já“ sdílené významy událostí výpověď o pocitech, událostech... události, situace... čas čas Teoretická východiska pučení a chování žáků není pouze individuální záležitostí pje ovlivňováno mikrosociálním prostředím, v němž se žáci pohybují n(prostředí konkrétní školy, konkrétního učitelského sboru, konkrétní školní třídy a konkrétní skupině vrstevníků s níž se žák či žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá atp.) Proč se zajímat o sociální prostředí? pškola jako prostředí (mj.) nvývojově psychologický pohled nsociální učení n(...) n pprožívání tohoto prostředí žákem (mj.) nvliv na výkon nvliv na další vzdělávací dráhu n(...) n n Sociální klima v souvislostech pHistoricky je dáváno souvislosti mj. s: nefektivitou a kvalitou výuky, nškolní úspěšností žáků, nakademickými aspiracemi žáků, nproblémovým chováním… Důležité upozornění p(nejen) z historických důvodů se liší organizace výuky ve střední Evropě a v anglosaských zemích nU nás – žáci se většinou účastní výuky v jedné skupině (školní třída); diferenciace podle výkonu probíhá uvnitř třídy a třída je proto velmi důležitým faktorem ovlivňujícím vnímání vzdělávací reality žáky i vnímání žáků učiteli (kontext třídy) nV USA jsou žáci děleni do výuky podle výsledků (kurzy pro začátečníky a pokročilé) a mají větší možnost volby kurzů; kontext školy jako celku je pak mnohem důležitější (i jako label) Praktické využití poznatků púspěšná práce psychologa v prostředí konkrétní školy, předpokládá nejméně tři relativně samostatné činnosti: nzískat dostatečné teoretické znalosti o sociálně-psychologických jevech, které se ve školství vyskytují numět diagnostikovat klima školní třídy, klima školy, příp. klima učitelského sboru numět (na základě zjištěných skutečností) navrhnout a provést vhodnou intervenci, která by pomohla jak žákům, tak učitelům. Klima školy vs. kultura školy pKlima školy nTradiční, vychází z kvantitativních postupů a metod nZaměřuje se na hodnocení prvků prostředí a interakcí, která jsou agregována do ukazatelů n„Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem výzkumu klimatu organizace a výzkumu efektivity vzdělávání.“ (Andersonová, 1982: 368). pškola jako součást vzdělávacího systému je především formální organizací; pvnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových proměnných sociálního klimatu; pakcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho ovlivnění efektivitou učitelovy práce ppozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna z charakteristik „efektivních škol“ pKultura školy nOdlišná výzkumná tradice (kvalitativní přístup) netnografický přístup, idiografický přístup nnapř. Pražská skupina školní etnografie phttp://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm p Sociální klima pSociální klima –metafora, která se pokouší postihnout individuálně-emotivní i sociální rozměr institucionálního vzdělávání n(kurikulum i skryté kurikulum) n pPoprvé použito J. Withallem (1949) ve studii The development of a technique for the measurement of social-emotional climate in clasroom (Journal of Experimental Education, 17, s. 347-361) nProč nejsou srovnatelné třídy stejně školsky úspěšné? nDívčí SŠ, New York n pVelký nástup v 60. a 70. letech; zájem trvá do současnosti; složka evaluace i autoevaluace školy (srv. sondy OECD) Terminologické otázky pexperti užívají při popisu a rozboru sociálně-psychologických jevů ve škole různé termíny: pprostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v dané třídě, komunikace v dané třídě). ppřipojují i různé přívlastky (edukační, učební, výukový, sociální, psychosociální, sociálně-psychologický, sociálně-emocionální atd.) pv literatuře dnes existují v dané oblasti desítky termínů (více než 60) Vývoj do současnosti prozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu, měnlivosti, délky trvání, obecnosti. (Mareš, Lašek, 1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995): pprostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom aspektů sociálně-psychologických. ptermín atmosféra má poměrně úzký rozsah. Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání. pTermín sociální klima označuje jevy dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného učitele (školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let. Teoretické otázky pKlima ve třídě nelze pochopit izolovaně od environmentálních, sociálně-psychologických, sociologických a kulturních souvislostí. p pPříklady různých taxonomií, které se snažily uspořádat do určitých hierarchických souvislostí: Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982) p1. ekologie pcharakteristika budovy, v níž se výuka odehrává p2. prostředí (milieu) pcharakteristiky učitelů (délka praxe, platové zařazení, ap.) pžáků (věk, pohlaví, sociální status, ap.) p3. sociální systém (skupinové charakteristiky) pvztahy mezi klíčovými účastníky psociální komunikace ppodíl na rozhodování ppříležitost k účasti na sociálním dění ve skupině p4. kultura phodnoty a hodnotové systémy, jež účastníci považují za významné pučitelova zaangažovanost na rozvoji žáků pdůraz na kooperaci pdůraz na činnosti související se školou počekávání účastníků pjasnost a konzistentnost cílů Př. 2 – Sedm úrovní dle Knowles (1985) p1. podmínky klimatu pa) fyzikální prostředí parchitektonické koncipování učebny a způsob jejího vybavení pb) psychologické prostředí pvzájemné respektování účastníků pspolupráce účastníků pmožnost vzájemného spolehnutí pvzájemná podpora, pomoc potevřenost a autentičnost jednání ppotěšení a radost ze společenství phumánnost, lidskost v jednání p2. zaangažovanost žáků na společné tvorbě plánů p3. zaangažování žáků na diagnostice vlastních potřeb p4. zaangažování žáků na definování cílů učení p5. zaangažování žáků na návrhu postupů při učení p6. pomoc žákům uskutečňovat navržený postup učení p7. zaangažovanost žáků na hodnocení průběhu a výsledků vlastního učení p Teoretické úrovně uvažování o klimatu – Proč mě vlastně zajímá? pCelkem nejméně pět teoretických úrovní – možných perspektiv reflexe klimatu: nPrvní je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše zprostředkovaně (prostředí školní budovy, učebny, laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a učitelé žijí část svého života, vyučují a učí se). nDruhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů, jednotlivých žáků atp.). nTřetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy ap.). nČtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy). nPátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň školství dané země, zvláštností její kultury. Sociální klima pKlima školní třídy nKonkrétnější (i z pohledu dotazovaných), v praxi častěji používané, řada metod… pKlima školy nObecnější, nutnost reflexe ze strany aktérů, v současnosti spíše výzkumně, i když je prodávána celá řada „jakometod“ nS dr. Ježkem se domníváme, že lepší než „jednorázové šetření“ je přístup blížící se „action research“ – průběžné sledování dílčích jevů, jejich cílené ovlivnění a přenesení zájmu na další „problémovou“ oblast nKoncept školy jako učící se organizace (Senge; Krus, Louis a Bryk) n… Typologie přístupů ke klimatu ppodle stupně školy ppodle typu školy ppodle koncepce výuky ppodle zvláštností žáků ppodle zvláštností učitelů ppodle zvláštností vyučovacích předmětů ppodle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává ppodle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální kontakt Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (1. část) pSociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako sociální skupina, nikoli učitel. pOrganizačně-sociologický přístup. Objektem studia je školní třída jako organizační jednotka a učitel jako řídící pracovník. pInterakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímáme se o interakce mezi učitelem a žáky v průběhu vyučovací hodiny. pPedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce ve třídě, kooperativní učení v malých skupinách. Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (2. část) pŠkolně-etnografický přístup. Objektem studia je školní třída, učitelé a celý přirozený život školy. pVývojově psychologický přístup. Objektem studia je žák jako osobnost a školní třída jako sociální prostředí, v němž se má osobnost rozvíjet. pSociálně-psychologický a environmentalistický přístup. Objektem studia je školní třída chápaná jako prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v této třídě působí. (aktuální podoba klimatu, preferovaná podoba klimatu). Metody zkoumání klimatu pmetody npostoje k různým aspektům školního prostředí (autoři mluví o percepcích) nsoučasné přístupy k postojům akcentují zejména prvek hodnocení p pPozorování pRozhovory (individuální, focus groups) pSociometrie pNominační techniky pPosuzovací škály pDotazníky Metody pUrčené: nžákům, učitelům, vedení školy, rodičům.. p pFormy nAktuální – „jak je to teď“ nPreferované – „jak by se mi to líbilo“ n pProblémy nNejsme zvyklí o prostředí uvažovat, Kůkdyž je v pořádku“; nnutné cílené vedení k reflexi Dotazníky (třída) – příklad (CES) Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem o výuku, klid a pořádek, jasnost pravidel Dotazníky (třída) – příklad (ICEQ) Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání, Diferenciace > Literatura pČáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. pPOL, M. a kol. Kultura školy. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 2005. p phttp://klima.pedagogika.cz/ phttp://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm