Kapitola druhá ROZŠÍŘENÍ SYSTÉMU ŠTĚDRÉ DARY, ČEST, PLATIDLA i. PRAVIDLA ŠTEDROSTI, ANDAMANCI (N. B.) Podle otce Schmidta1 najdeme tyto obyčeje také u Pyg-mejů, těch nejprimitivnějších z lidí. Brown si už v roce 1906 všiml podobných jevů mezi Andamanci (na Severním ostrově) a výstižně popsal, jak jsou jednotlivé skupiny domorodců vůči druhým pohostinné a jak se navzájem navštěvují, popsal svátky, trhy, jež slouží k dobrovolně povinným směnám (směna perleti a plodů moře za lesní plody atd.): „Přes důležitost této směny, a protože sociální skupina či rodina si za jiných okolností dokáže vystačit, pokud jde o různé náčiní apod., neslouží tyto dary témuž účelu jako obchod a směna v pokročilejších společnostech. Jejich účel je především morální, předmět má vytvořit pocit přátelství mezi dvěma osobami, které jsou ve hře, a jestliže akce nepřinese tento výsledek, pak je vše ztra- ,.2 ceno... N. B. Veškerá tato fakta, jakož i fakta následující, jsou vytěžena z etnograficky dosti různorodých oblastí, jejichž vzájemnou propojenost studovat nehodláme. Z etnologického hlediska nemůže být ani stín pochyb o tom, že existuje tichomorská civilizace, což částečně vysvětluje společné rysy, například melanéského a amerického potlače, jakož i totožnost po-tlače severoasijského a severoamerického. Na druhé straně jsou však jeho počátky u Pygmejů velmi pozoruhodné. Stopy potlače indoevropského, o nichž budeme hovořit dále, rovněž. Zdržíme se tedy jakýchkoli módních připomínek k přenosu institucí. V našem případě je příliš snadné a příliš nebezpečné mluvit o výpůjčce a neméně nebezpečné hovořit o nezávislých vynálezech. Navíc vše, co stavíme na odiv, jen dokazuje naše chabé znalosti či současnou nevědomost. Pro tuto chvíli nechť nám postačí ukázat povahu a široké zastoupení jednoho právního tématu; jeho dějiny ať sepíší jiní, jestli to svedou. Dle Stellung der Pygmäenvölker, 1910. V tomto bodě se Schmidtem nesouhlasíme. Viz Année Sociologique, díl XII, s. 65 n. Andaman Islanders, 1922, s. 83: „I když na tyto předměty pohlíželi jako na dary, očekávali, že dostanou věc téže hodnoty, a zlobili se, pokud dar na oplátku tomuto očekávání neodpovídal." 37 1 „Nikdo nemá volbu odmítnout nabízený dar. Všichni, muži i ženy, se předhánějí v štědrosti. Soupeří v tom, kdo dá nejvíce cennějších předmětů."3 Dary se pečetí manželství, utvářejí vztahy přízně mezi oběma páry příbuzných. Dávají oběma „stranám" stejný ráz a tato povahová identita se projevuje zákazem, jenž bude už od prvního oznámení zásnub až do konce života navzájem tabuizovat obě skupiny příbuzných, které se už neuvidí, nepromluví spolu, ale neustále si budou vyměňovat dary.4 Tento zákaz ve skutečnosti vyjadřuje důvěrnost i strach, jež panují mezi tímto druhem vzájemných věřitelů a dlužníků. Že je to obecná zásada, dokazuje skutečnost, že totéž tabu, vyznačující se důvěrností a odtažitostí zároveň, se ustavuje už mezi mladými lidmi obou pohlaví, kteří spolu prodělali obřad „pojídání želvy a pojídání vepře"5 a kteří jsou rovněž na celý život zavázáni k vzájemné výměně darů. S podobnými jevy se setkáme i v Austrálii.6 Brown nás ještě upozorňuje na obřady setkání po dlouhém odloučení, obřady objímání a uslzených pozdravů, a ukazuje, že výměny darů jsou k těmto obřadům ekvivalentní7 a jakým způsobem se do toho mísí city a osoby8. V zásadě se směšuje všechno. Duchové splývají s věcmi, věci s duchy. Spojují se životy, spojují se osoby a věci, opouštějí každá svou sféru a splývají — v tom přesně tkví smlouva a směna. 3 Tam., s. 73, 81; Brown si všímá, jak je tato smluvní činnost nestálá a vede k náhlým rozepřím, i když často měla za cü je zmírnit. 4 Tam,, s. 237. sTam., s. 81. e Tento jev je dokonale srovnatelný se vztahy kalduke a ngia-ngiampe u Narrinyerriů a jučín u Dieriů; k tomuto tématu se ještě vrátíme. 7 Tam., s. 237. 8 Tam., s. 245—246. Brown podává skvělou sociologickou teorii těchto projevů jednoty, shody pocitů, povinného a zároveň svobodného rázu jejich projevů. Vyvstává zde další otázka, ostatně úzce související, na kterou jsme již upozornili: Expression obligatoire des sentiments, Journal de Psychologie, 1921. 38 ! II. ZÁSADY, DŮVODY a INTENZITA VÝMĚNY DARŮ (MELANÉSIE) U Melanésanů se zachoval a rozvinul potlač více než u Polynésanů.9 To však není předmětem našeho zájmu. V každém případě se u nich na jedné straně zachoval a na druhé rozvinul celý systém darů a této formy směny. A protože se v Melanésii mnohem jasněji než v Polynésii objevuje pojem platidla10, systém se částečně komplikuje, ale též upřesňuje. NOVÁ KALEDONIE. — Nejen představy, kterými se chceme zabývat, ale i jejich vyjádření nacházíme v dokumentech, které k tomuto tématu shromáždil Leenhardt. Začal popisovat pilu-pilu* a systém slavností, darů, závazků všeho druhu, včetně peněžních11, systém, jejž můžeme bez váhání označit za potlač. Právní odkazy ve slavnostních proslovech obřadníka jsou v tomto ohledu typické. Tak při slavnostním podávání jamů12 během hostiny říká: „Je-li nějaké staré pilu, před nímž jsme u Wi... atd. nestáli, tento jam tam spěchá, jako kdysi podobný jam přišel od nich k nám..."13 To se vrací věc sama. V témže proslovu duch předků nechává „sestoupit... na tuto část potravin ohlas jejich působení a síly." „Výsledek činu, který jste vykonali, se projeví ještě dnes. Všechna pokolení se zjevila v jeho ústech." a zde máme jiný, neméně výrazný způsob, jak znázornit právní vazbu: „Naše slavnosti jsou pohyb jehly, kterou se sešívají jednotlivé části slaměné střechy, aby z nich byla střecha jediná, je- 9 Viz výše, s. 34, pozn. 79. 10 Bylo by na místě znovu se zabývat otázkou platidla v Polynésii. Viz výše, s. 19, pozn. 17, Ellův citát o samojských rohožích. Platidlem jsou nesporně velké sekery, výrobky z nefritu, tiki, vorvaní zuby, jakož i celá řada mušlí a krystalů. 11 LEENHARDT, La monnaie néo-calédonienne, 1922, s. 328, zvlášť co se týče platidel o pohřbu a jejich principu, s. 332. La Féte du Pilou en Nou-velle-Calédonie, Anthropologie, s. 226 n. 12 Tam., s. 236—237; srov. s. 250 a 251. 13 S. 247; srov. 250—251. 39 dlné slovo."14 Vracejí se stále stejné věci, provléká se totéž vlákno.15 Tyto skutečnosti zaznamenávají i jiní autoři.16 TROBRIANDSKÉ OSTROVY. — Novokaledonskému systému odpovídá jiný velice rozvinutý systém na druhém konci melanéského světa. Obyvatelé Trobriandských ostrovů patří mezi těmito národy k nejcivilizovanějším. Dnes bohatí lovci perel a před příchodem Evropanů bohatí výrobci hrnčířského zboží, platidel z mušlí, kamenných seker a vzácných věcí, byli vždy dobrými obchodníky a smělými moreplavci. B. Malinowski je nazývá skutečně pravým jménem, srovnává-H je s Jásonovými společníky: „Argonauty západního Pacifiku". V knize, jež patří v oboru deskriptívni sociologie k nejlepším, se omezil téměř výhradně na téma, které nás zajímá, a popsal skoro celý systém mezikmenového a vnitrokmenového obchodu, který se nazývá kula.17 Očekáváme, že ještě popíše všechny instituce, kde převládají tytéž právní a hospodářské zásady: sňatek, slavnost mrtvých, iniciace atd., a tudíž popis, který zde podáme, je zatím pouze provizorní. Fakta však jsou to podstatná a zjevná.18 14 Pilou, s. 263. Srov. Monnaie, s. 332. Tato formule je zjevně součástí polynéské právní symboliky. Na poloa-tolu Mangala (Cookovy ostrovy) mír symbolizoval „dobře zastřešený dům"; pod „dobře spletenou" střechou se shromažďovali bohové a celé rodiny. W. GILL, Myths and Songs of the South Pacific, s. 294. 16 Otec H. A. LAMBERT, Moeurs des Sauvages néo-caledoniens, 1900, popisuje četné potlače: jeden z roku 1856 na s. 119; řadu smutečních slavností, s. 234—235; potlač při druhém pohřbívání, s. 240—246; vyrozuměl, že ponížení či dokonce vypuzení poraženého náčelníka byl postih za neopětovaný dar a potlač, s. 53, a pochopil, že ..každý dar vyžaduje na oplátku jiný dar", s. 116; používá lidového výrazu oplátka; dary na oplátku jsou vystaveny v chýši bohatých, s. 125. Jdeme-li k někomu na návštěvu, dary jsou povinné. Jsou též podmínkou uzavřeni sňatku, s. 10, 93—94; nemohou být staženy a „oplácejí se i s úrokem", zvláště pak bengamovi, bratranci z druhého kolena, s. 215. Tríanda, tanec darů, s. 158, je skvělým příkladem toho, jak zde splývá lpění na formě, obřadnictví a právní estetika. 17 Viz Kula, Man, červenec 1920, č. 51, s. 90 n. Argonauts of the Western Pacific, London 1922. Veškeré odkazy v tomto oddíle, nejsou-li označeny jinak, se týkají této knihy. Malinowski nicméně přehání v tom smyslu, že popisované skutečnosti jsou úplné novum (s. 513 a 515). Předně kula není v podstatě nic jiného 40 Kula je svého druhu velký potlač, který podněcuje rozsáhlý mezikmenový obchod. Zahrnuje všechny Trobri-andské ostrovy, části d'Entrecasteauxových ostrovů a ostrovů Amphlett. Na všech těchto územích nepřímo zasahuje všechny kmeny a přímo několik velkých kmenů: kmeny Dobu na Amphlettech, Kiriwina, Sinaketa a Kitava na Trobriandech, Vakuty na ostrově Woodlark. Malinowski nám neposkytuje překlad tohoto slova, jež bezesporu znamená kruh; a vskutku je to tak, jako kdyby veškeré tyto kmen}', jejich výyjravy na moře, jejich cennosti i předměty běžné spotřeby, strava a slavnosti, obřady všeho druhu, kultovní i sexuální, muži i ženy byli chyceni do nějakého kruhu19 a vykonávali kolem něj v čase i prostoru pravidelný pohyb. Obchod kula je svou povahou aristokratický20. Zdá se, že je vyhrazen náčelníkům, kteří jsou zároveň veliteli lodí a člunů, obchodníky a též příjemci darů od svých vazalů, svých dětí a švagrů, kteří jsou také jejich poddanými a současně náčelníky různých podřízených vesnic. Probíhá vznešeným způsobem, zdánlivě zcela nezištným a prostým21. Domorodci jej pečlivě odlišují od pouhé ekono- než mezikmenový potlač, v Melanésii dosti rozšířený, k němuž se pojí výpravy popisované otcem Lambertem v Nové Kaledonii, velké výpravy olo-olo Fidžijců atd. Viz M. MAUSS, Extension dupotlach en Mélanésie, v Proces verbavix de l'I.F.A., Anthropologie, 1920. Význam slova kula je podle mne spjat s významem jiných slov téhož typu, například ulu-u!u. Viz RIVERS, History of the Melanesian Society, d. II, s. 415 a 485, d. I, s. 160. Ale ani ícula není v mnoha ohledech tak charakteristická jako americký potlač, neboť ostrovy jsou menší a ostrovní společnosti nejsou tak bohaté a mocné jako společnosti na pobřeží Britské Kolumbie, kde nalezneme veškeré rysy mezikmenových potlačil. Setkáme se tu dokonce se skutečnými mezinárodními potlačí; například Haidové proti Tlingitům (Sitka bylo vlastně společným městem a Nass River trvalým místem setkání), Kvaki-utlové proti Bellakolům, proti Heiltsukům, Haidové proti Cimšjanúm atd.; to je ostatně v povaze věcí: formy směny se mohou rozvinout a stát se mezinárodními; zde i jinde bezpochyby využívaly a zároveň razily obchodní cesty mezi bohatými přímořskými kmeny. 19 Malinowski si oblíbil výraz ,,/cuia ring". 20 Tam., „urozenost zavazuje". 21 Tarn., výrazy skromnosti; „vezmi si, co mi zbylo z jídla na dnešní den; už ti to nesu", a přitom se předává vzácný náhrdelník. 41 mické směny potřebného zboží, jež se nazývá gimwalř2. Ta vskutku probíhá vedle kuly při velkých primitivních trzích, jimiž jsou mezikmenová shromáždění kula, či při malých trzích vnitřního obchodu kula; vyznačuje se urputným smlouváním z obou stran, což je postup kuly nehodný. O jedinci, který nevede obchod kula s patřičnou velkomyslností, se říká, že jej „vede jako gimwalť. Kula alespoň zdánlivě — podobně jako severoamerický potlač — spočívá v tom, že jedna strana dává a druhá dostává23, přičemž ti, kdo dnes dávají, jsou budoucími obdarovanými. I v té nejcelistvější, nejslavnostnější, nejhonosnější, nejsoutěživější podobě kuly24, při velkých námořních výpravách uvalaku, bývá pravidlem vyplout a nebrat s sebou nic ke směně, ba ani to, co by bylo možno darovat, třeba výměnou za potraviny, o které výprava dokonce odmítá požádat. Předstírá, že jen bere. Až bude navštěvující kmen příštího roku hostit příslušníky navštíveného kmene, budou dary splaceny i s úrokem. Existuje však i kula menšího rozsahu, kdy se využívá cesty po moři k výměně nákladů a obchodují sami náčelníci a představení kmene. Jde o složité rituály, pro které mají domorodci ustálená pravidla a teoretická zdůvodnění. Je požadována25, poptávána a směňována spousta věcí a mimo kulu se navazují vztahy všeho druhu; kula však vždycky zůstává cílem, rozhodným okamžikem těchto vztahů. Sám akt darování má velice slavnostní podobu; přijatou věcí se pohrdá, lidé se před ní mají na pozoru, berou ji do ruky jen na okamžik a vzápětí ji odhazují na zem. Tam. Malinowski řadí kulu mezi „slavnostní druh směny s platbou" (se zpětným darováním), s. 187, z důvodů ryze didaktických, aby to Evropané pochopili. Viz Primitive Economics of the Trobriand Islanders, Economic Journal, březen 1921. 4 Obřad tanarere, vystavení produktů pocházejících z výpravy na břeh ostrova Muwa, s. 374—375. Srov. Uvalaku na Dobu, s. 381 (20.—21. duben). Ten, kdo byl nejkrásnější, rozuměj kdo měl největší štěstí, je určen za nejlepšího obchodníka. 25 Obřad wawoyla, s. 353—354; magie k němu se pojící, s. 360—363. 42 Dárce zasel předstírá přehnanou skromnost26: když slavnostně a za troubení na lasturu dar přinese, omlouvá se, že nabízí jen zbytky, a hodí k nohám soupeře a partnera darovanou věc27. Nicméně troubení lastury a obřadník ohlašují všem slavnostní předání. Tím vším se má prokázat štědrost, svoboda, nezávislost a zároveň důstojnost28. A přesto to jsou ve své podstatě závazné mechanismy, kdy se člověk zavazuje věcně. Hlavním předmětem směny-darování jsou vaygu'a, svého druhu platidla.29 Jsou dvojího druhu: mwali, vyře- 26 Viz výše, s. 41, pozn. 21. 27 S. 471. Viz frontispis a fotografie ilustrací. 28 Jako výjimku ukážeme, že tato mravní ponaučení jsou srovnatelná s nejkrásnějšími paragrafy z Etiky Níkomachovy o velkorysosti {megalopre-pia) a štědrosti (eieuthería). 29 ZÁKLADNÍ POZNÁMKA o POUŽITÍ POJMU PLATIDLO. Přes námitky B. Malinowského [Primitive Currency, Economic Journal, 1923) trváme na užití tohoto pojmu. Malinowski předem protestoval proti jeho nadužívaní [Argonauts, s. 499, pozn. 2) a kritizuje Seligmanovu terminologii. Pojem platidla vyhrazuje předmětům, které slouží nejen jako prostředek směny, ale i jako základní míra hodnoty. Podobné námitky vůči používám slova hodnota ve společnostech daného typu proti mně vznesl i Simiand. Oba vědci mají ze svého hlediska jistě pravdu; pojmy platidlo a hodnota chápou v úzkém slova smyslu. V tomto pojetí ekonomická hodnota existuje pouze tehdy, existuje-li platidlo, a platidlo existuje pouze tehdy, když cenné věci, které v sobě samy soustřeďují bohatství a zároveň jsou jeho znakem, byly skutečně přeměněny v platidlo, staly se platidlem. To znamená, že byly označeny, odosobněny a zbaveny veškerých vazeb s jakoukoli právnickou osobou, ať už kolektivní či individuální, kromě státního úřadu, který platidlo razí. Je-li ovšem otázka položena takto, neznamená nic jiného než svévolné omezení, vnucené při užívání toho slova. Podle mého mínění lze takto definovat pouze druhý typ platidla: ten náš. Ve všech společnostech předcházejících ty, kde se staly platidlem zlaté, bronzové a stříbrné mince, se jako prostředku směny a platidla používalo různých kamenů, mušlí a hlavně cenných kovů. Tento systém v mnoha společnostech, jež nás dosud obklopují, skutečně funguje, a právě ten popisujeme. Je pravda, že tyto cenné předměty se od toho. co si obvykle představujeme jako nástroj zprošťující závazku, liší. Předně mají kromě své ekonomické povahy, své hodnoty, spíše povahu magickou a jsou především ta-lismany: life givers (dárci života), jak říkal Rivers a jak praví pánové Perry a Jackson. Navíc slouží jako zavedené oběživo uvnitř jedné společnosti či několika společností, zůstávají však spjaty s osobami či rody (první římské mince razily gentes), s individualitou svých někdejších vlastníků a se smlouvami mezi právnickými osobami. Jejich hodnota je ještě subjektivní a osobní. Například platidlo z navlečených mušlí se v Melanésii dosud odměřuje na pídě, podle rozpětí dárcova palce a malíčku. RIVERS, History of the Melanesian Society, d. II, s. 527; d. I, s. 64. 71, 101, 160 n. Srov. výraz Schulterfaden [M. THURNWALD, Forschungen atd., d. III, s. 41 n., 43 závane a hlazené mušlové náramky, které nosí při slavnostních příležitostech jejich majitelé či příbuzní, a sula-va, náhrdelníky vyrobené zručnými řemeslníky ze Sina-kety z krásné perleti červené ostnovky. Nosí je při slav- sv. I, s. 189, v. 15; Hüftschnur, d. I, s, 263, ř. 6, atd. Všimneme si i dalších zajímavých příkladů takovýchto institucí, Tyto hodnoty jsou ovšem dosud nestálé, nejsou zatím takové povahy, aby se mohly stát základní mírou hodnoty: jejích cena kupříkladu roste a klesá s počtem a rozsahem transakcí, při nichž jsou použity. Malinowski velice pěkně srovnává vaygu'a Trobrianďanů, nabývající hodnoty během jejich cest, s korunovačními klenoty. Také hodnota měděných předmětů s rodovými znaky na americkém Severozápadě a hodnota samojských rohoží vzrůstají při každém potlačí, při každé směně. Na druhé straně však tyto cenné věci mají z dvojího hlediska tytéž funkce jako peníze v našich společnostech a v důsledku toho si zaslouží, abychom je přiřadili alespoň k témuž druhu. Mají určitou kupní sílu a tato síla se dá číselně vyjádřit. Za takovou americkou „měď" se musí vydat tolik a tolik přikrývek, takovému vaygu'a odpovídá tolik a tolik košů jamu. Představa množství existuje, třebaže je to množství stanovené jinak než úředně a liší se od jednoho obchodu kula či potlače k druhému. Navíc tato kupní síla skutečně zprošťuje závazku. I tehdy, je-li daná věc uznávána jako prostředek směny pouze mezi určitými jedinci, rody a kmeny, a výhradně mezi společníky, neznamená to, že její kupní síla není uznávána obecně, že není předem dána, nemá pevný podklad. Brudo, přítel B. Mali-nowského, který podobně jako on dlouho pobýval na Trobriandských ostrovech, platil své lovce perel ve vaygu'a, stejně tak jako v evropských penězích či ve zboží s pevně daným směnným kursem. Přechod od jednoho systému k druhému se odehrával plynule, byl tedy možný. — ARMSTRONG nám k platidlu na ostrově Rössel, sousedícímu s Trobriand-skými ostrovy, podává velice jasné informace a setrvává ve stejném omylu jako my, pokud se v tomto směru myli: a unique monetary system. Economic Journal, 1924. Podle nás lidé dlouho tápali. V první fázi napřed zjistili, že některé věci, vesměs magické a vzácné povahy, se užíváním neničí, a přisoudili jim kupní sílu; viz M. MAUSS, Origines de la notion de Monnaie. Anthropologie, 1914, v Proces verbal de 1T.F.A. (Tehdy jsme znali jenom vzdálený původ peněz.) Ve druhé fázi, když se podařilo uvést věci do oběhu v rámci kmene i mimo něj, lidé zjistili, že tyto kupní nástroje by mohly sloužit i jako prostředek počítání a oběhu bohatství. To je právě ono stadium, které popisujeme. A teprve potom, v poměrně dávné době v semitských společnostech, avšak dost možná ne zase tak dávné, bezpochyby vynalezli prostředek — to je ta třetí fáze —, jak tyto cenné věci oddělit od skupin a od lidí, učinit z nich trvalé nástroje měření hodnoty, nástroje univerzální, neřkuli účelové. Podle našeho soudu tedy existovala určitá forma platidel, jež předcházela ty naše. A to ani neberu v potaz užitné předměty, například ještě dnes v Asii a Africe používané měděné, železné aj. destičky či pruty, a nepočítám dobytek, používaný jako míra hodnoty v našich starověkých a současných afrických společnostech (o dobytku viz dále, s. 103n.). Omlouváme se, že jsme byli nuceni zúčastnit se těchto příliš širokých debat. Dotýkají se však úzce našeho tématu a museli jsme si udělat jasno. 44 nostních příležitostech ženy3 , výjimečně je navlékají i muži, například při umírání31. Oba dva druhy jsou povětšinou tezaurovány, člověk je má proto, aby se těšil z jejich vlastnictví. Výroba náramků, výlov a klenotnícke zpracování lastur a směňování těchto prestižních předmětů jsou spolu s jinými, méně obřadnými a všednějšími obchody zdrojem úspěchu Trobrianďanů. Podle B. Malinowského vykonávají tato vaygu'a určitý kruhový pohyb: mwali, náramky, se pravidelně předávají ze západu na východ, a sukwa putují vždycky z východu na západ.32 Oba tyto protichůdné pohyby probíhají mezi všemi Trobriandskými ostrovy, mezi ostrovy d'Entre-casteauxovými, Amphlett i osamocenými ostrovy Wood-lark, Marshall Bennett, Tube-tube a konečně nejvzdálenější částí jihovýchodního pobřeží Nové Guineje, odkud pocházejí neopracované náramky. Zde se tento obchod střetává s podobnými velkými výpravami přicházejícími z Nové Guineje (Massim, jih)33, které popsal Seligman. Oběh těchto znaků bohatství je v zásadě nepřetržitý a neodvratný. Člověk je nesmí držet příliš dlouho, nesmí postupovat příliš pomalu ani příliš vehementně34, když se jich zbavuje, ani jimi poctít někoho jiného než předem určené partnery v určitém směru, ve „směru náramku", ve „směru náhrdelníku".35 Musí a smí si je ponechat od 30 Obr. XIX. Zdá se, že žena na Trobriandských ostrovech, podobně jako „princezny" na americkém Severozápadě a několik dalších osob jsou svým způsobem využívány k tomu, aby stavěly na odiv ozdobné předměty..., a to pomíjíme skutečnost, že tímto způsobem jsou i „očarovávány". Srov. H. THURNWALD, Forsch. Salomo Inseln, d. I, s. 138, 159, 192, v. 7. 31 Viz dále. 32 Viz mapa na s. 82. Srov Kula, v Man, 1920, s. 101. Malinowski prý nenašel, jak nám sám říká, mytické důvody ani jiný smysl tohoto oběhu. Bylo by velice důležité je znát. Je-li totiž oběh motivován směrováním těchto předmětů, které se mají vrátit do výchozího bodu a sledují určitou trasu mytického původu, pak je to zcela totéž jako polynéské, maorské hau. 33 O této civilizaci a jejím obchodu viz C. G. SELIGMAN, The Melanesiens of British New-Guinea, kap. XXXIII n. Srov. Armee Sociologique, d. XII, s. 374; B. MALINOWSKI, Argonauts of the Western Pacific, s. 96. 34 Lidé z Dobu jsou „při obchodě kula tvrdí", Argonauts of the Western Pacific, s. 94. 45 jednoho obřadu kula k druhému a celé společenství se pyšní předměty vayqu'a, které obdržel jeden z jeho náčelníků. Za určitých okolností, jako je příprava smutečních obřadů, velkých s'oi, je dokonce povoleno brát a nic za to nedávat36. Ale pouze do obřadu, během něhož má být opět všechno vráceno a vydáno. Existuje tedy vlastnické právo, které má člověk na přijatý dar. Je to však právo určitého typu. Dalo by se říci, že je součástí všech právních zásad, jež jsme my, lidé moderní doby, pečlivě vzájemně izolovali. Je to vlastnictví i držba, zástava i pronajatá věc, věc prodaná i koupená a současně uložená, poukázaná a odkázaná třetí osobě, neboť vám ji dají pouze za podmínky, že ji využijete pro druhého nebo předáte třetí osobě, „vzdálenému partneru" zvanému muri murŕ7. Takový je ekonomický, právní a etický komplex, který Malinowski dokázal objevit, vysledovat, pozorovat a popsat. Zmíněná instituce má rovněž svou mytickou, náboženskou a magickou stránku. Vaygu'a nejsou žádné netečné předměty, pouhá platidla. Každé, alespoň ta nejdražší a nejžádanější ■— a téže vážnosti se těší i jiné předměty38 — má vlastní jméno39, osobnost, historii, legendy, takže jim dokonce někteří jedinci propůjčují své jméno. Nelze říci, že jsou skutečným předmětem kultu, protože Trobri-anďané jsou svým způsobem pozitivisté. Nelze jim však upřít výjimečnost a posvátnost. Mít některé z nich „samo o sobě rozveseluje, osvěžuje, konejší".40 Majitelé je ohmatávají a dívají se na ně celé hodiny. Pouhým dote- 36 S. 502, s. 492. 37 „Remote partner" [muri muri, srov. muri C. G. SELIGMAN, Melanesians, s. 505, 752), je znám alespoň části z celé řady „partners", jako jsou známi naši obchodní partneři v bankách. 38 Viz oprávněné poznámky obecného dosahu, s. 89 a 90, o obřadních předmětech. 39 S. 504. párové názvy, s. 89, 271. Viz mýtus, s. 323: způsob, jakým je zmiňována sulava. 40 S. 512. 46 kern přebír/ají jejich vlastnosti. Vaygu'a se kladou na čelo, na hruď umírajícího, třou mu jimi břicho, komíhají mu jimi před nosem. Přinášejí nešťastníkovi největší úlevu. Ale je tu ještě něco. Povaha platidel vaygu'a ovlivňuje i samu smlouvu. Nejen náramky a náhrdelníky, ale všechny statky, ozdoby, zbraně, vše, co patří partnerovi, je natolik oživeno cítěním, ne-li vlastní duší, že se také podílí na smlouvě.42 Velice hezká průpověď, „čarování s lasturou"43, slouží napřed k vzývání, poté k zaříkávání a přičarování věcí44 „potenciálnímu partnerovi", věcí, které má žádat a získat. [Stav vzrušenu5 se zmocňuje mého partnera46,] Stav vzrušení se zmocňuje jeho psa, Stav vzrušení se zmocňuje jeho opasku... "'S. 513. 42 S. 340, komentář, s. 341. 43 O použití lastury viz s. 340, 387, 471. Srov. obr. LXI. Lastura je nástroj, na nějž se troubí při každé transakci, při každém slavnostním okamžiku společné hostiny atd. O rozšíření a historii užívám lastury viz J. W. JACKSON, Pearls and Shells (Univ. Manchester Series, 1921). S využitím trumpet a bubnů o slavnostech a při uzavírání smluv se setkáme ve velkém počtu společností černošských (guinejských a bantus-kých), asijských, amerických, indoevropských atd. Je spojeno s tématem práva a ekonomie, které zde studujeme, a zasluhuje si zvláštní studii, jak kvůli sobě samému, tak kvůli své historii. 44 S. 340. Mwanita, mwanita. Srov. text obou prvních veršů (podle našeho mínění druhého a třetího) v kiriwinštině, s. 448. Tímto slovem se označují dlouzí červi s černými prstenci, s nimiž jsou ztotožňovány náhrdelníky z ostnovky, s. 341. Následuje toto zaklínání-vzývání: „Přijďte tam společ-ně. Přivolám vás tam společně. Přijďte tam společně. Přivolám vás tam společně. Objeví se tam duha. Objeví se tu duha. Přivolám sem duhu." Malinowski podle vzoru domorodců považuje duhu za pouhou předzvěst. Může však také označovat mnohonásobné odlesky perleti. Výraz: „Přijďte tam společně" je určen cenným věcem, které budou pojaty do smlouvy. Pohrávání se slovy „sem" a „tam" zde nahrazují pouhé zvuky maw, jakési formanty; tyto zvuky jsou velmi časté v magii. Následuje druhá část úvodu: „Jsem jedinečný muž, jedinečný náčelník" atd. Taje však zajímavá z jiných hledisek, hlavně z hlediska potlače. 45 Slovo, jež je tu takto přeloženo, je — srov. s. 449 — munumwayníse; vzniklo zdvojením výrazů mwana či mwayna vyjadřujících itching (svěděni) či state of excitement (vzrušení). 46 Předpokládám, že tam podobný verš být musel, protože Malinowski na s. 340 výslovně říká, že toto ústřední slovo kouzla označuje duševní rozpoložení, které se zmocni partnera a jež ho vede k tomu, aby poskytl štědré dary. 47 A tak dále: ...jeho gwara (tabu týkající se kokosových ořechů a betelu)47..., jeho náhrdelníku bagido'u..., jeho náhrdelníku bagiriku..., jeho náhrdelníku bagidudu48 atd. Tutéž myšlenku vyjadřuje jiná průpověď, mytičtější49, podivnější, avšak typově běžnější. Partner v kula má pomocné zvíře, krokodýla, jejž vzývá, a který mu musí přinášet náhrdelníky (na Kitavě tzv. mwáli). Krokodýle, vpadni na něho, přines svého člověka, ulož ho pod gebobo (do skladovacího prostoru v člunu). Krokodýle, přines mi náhrdelník, přines mi bagido'u, bagiriku atd. Jedna z předchozích formulí téhož rituálu vzývá dravého ptáka50. Poslední zaříkávači formule společníků a účastníků smlouvy (na Dobu či na Kitavě pronášená lidmi z Kiriwi-ny) obsahuje strofu51, která se interpretuje dvojím způsobem. Obřad je velice dlouhý a nesčíslněkrát se opakuje. Má za cíl vyjmenovat vše, co kula zapovídá, vše, co je 47 Obecně předepsané v případě obchodu kula a s'oí smutečních slavností, s cílem nahromadit nutné potraviny a arekové ořechy, jakož i cenné předměty. Srov. s. 347 a 350. Kouzlo se vztahuje i na potraviny. 8 Různé názvy pro náhrdelníky, jež v tomto díle nerozebíráme. Názvy se skládají z výrazu bagi, náhrdelník (s. 351) a různých dalších slov. Následují další zvláštní názvy pro náhrdelníky, rovněž očarované. Jelikož tato průpověď se pojí ke kule na Sinaketě, kde se žádají náhrdelníky a nabízejí náramky, je řeč jen o náhrdelnících. Táž průpověď se používá při kule na Kiriwině, ale v tomto případě, jelikož se požadují náramky, se uvádějí různé názvy náramků, jinak se formule v ničem neliší. Zajímavý je i závěr průpovědi, ale opět jen z hlediska potlače: „Já jdu kula' (obchodovat), oklamu svého kula (partnera). Okradu svého kula, oloupím svého kula, budu kula, až se má loď potopí... Má pověst, to je hrom. Můj krok, zemětřesení." Klauzule působí podivně americky. Podobné najdeme i na Šalamounových ostrovech. Viz dále. 49 S. 344, komentář, s. 345. Konec formule je stejný jako ten, který jsme právě citovali: „Budu ,/cuirf" atd. 0 S. 343. Srov. s. 449, znění prvního verše s mluvnickým komentářem. 1 S. 348. Tato strofa přichází po sledu veršů (s. 347). „Tvá zlost, člověče z Dobu, ustupuje (jako moře)." Pak přijde týž sled s „ženou z Dobu". Srov. dále. Ženy z Dobu jsou tabu, zatímco kiriwinské ženy se prostituují návštěvníkům. Druhá část zařikávání je téhož typu. 48 spjato s nenávistí a válkou, a co je třeba zažehnat, aby obchod mohl být zahájen jako mezi přáteli. Tvá zlost, pes čenwhá, Tvá válečná kresba, pes čenichá Atd. Jiné verze praví52: Tvá zlost, pes je poslušný, atd. nebo: Tvá zlost ustupuje jako odliv, pes si hraje, Tvůj hněv ustupuje jako odliv, pes si hraje Atd. Tomu je třeba rozumět: „Z tvé zlosti se stává hravý pes". Podstatná je metafora psa, který vstane a jde pánovi olízat ruku. Tak má jednat muž nebo i žena z Dobu. Druhá verze, poněkud vyumělkovaná, scholastická, jak praví Malinowski, ale zjevně domácího původu, uvádí jiný výklad, který se lépe shoduje s tím, co víme: „Psi si hrají čenich na čenichu. Když se pronese slovo pes, jak je předepsáno z dávných dob, přijdou (si hrát) i cenné věci. Věnovali jsme náramky, vrátí se nám náhrdelníky a při tom se spolu setkají (jako psi, když se očichávají)." Jako výraz podobenství je to hezké. Vyjadřuje se jím naráz celý soubor kolektivních pocitů: možná nenávist společníků, izolovanost platidel vaygu'a, která se ruší zaříkáváním, lidé a cenné věci shlukující se jako psi, kteří si hrají a přibíhají na zavolanou. Dalším symbolickým vyjádřením je spojení náramků mwali, ženských symbolů, a náhrdelníků sulava, symbolů mužských, které k sobě tíhnou jako samec k samici.53 S. 348, 349. 49 Tyto různé metafory znamenají přesně totéž, co jinými slovy vyjadřuje mytické zvykové právo Maorů. Sociologicky vzato je to opět směs věcí, hodnot, smluv a lidí.54 Právní řád, kterým se tyto transakce řídí, nám není bohužel dostatečně znám. Anebo si jej informátori B. Malin owského, lidé z Kiriwiny, neuvědomují či jej špatně formulují. Anebo je jasný Trobrianďanům a jako takový by měl být předmětem nového výzkumu. My máme k dispozici jen jednotlivosti. První dar vaygu'a, kterým se transakce zahajuje, se nazývá vaga, opening gift (vstupní dar)55. Nezvratně zavazuje příjemce k tomu, aby poskytl nějaký dar na oplátku, tzv. yotile56, což Malinowski skvěle přeložil jako clinching gift, dar stvrzující transakci. Jiný název tohoto daru je kudu, zub, který kouše, který doopravdy řeže, ukrajuje a uvolňuje57. Je povinný, očekávaný a musí být rovnocenný daru prvnímu. Za jistých okolností je možno si jej vzít silou anebo využít momentu překvapení58; v případě neodpovídajícího yotile se lze59 mstít60 pomocí magie nebo alespoň urážkou či nevraživostí. Pokud obdarovaný nemá možnost dar opětovat, může v nejhorším poskytnout jisté basi, jež kůži pouze „prorazí", ale neukousne, tudíž nezavršuje obchod. Je to jakýsi přípravný dar, úrok z prodlení, jenž má na dobu 53 S. 356, možná že zde jde o jakýsi mýtus směrování. 54 Mohli bychom zde použít výrazu, který obyčejně používá Lévy-Bruhl: „účast". Jenomže tento termín je neujasněný a nejednoznačný, vychází z právních klasifikací a identifikací takového typu, jako jsou ty, jež tu právě popisujeme. Držíme se zde určité zásady a je zbytečné zabývat se jejími důsledky. 55 S. 345 n. 56 S. 98. 57 Ve slově je možná obsažena narážka na staré platidlo z kančích zubů, s. 353. 58 O užití lebuviz s. 319. Srov. Mythe, s. 313. 59 Důrazný protest [injuria), s. 357 (viz mnoho zpěvů tohoto typu v M. THURNWALD, Forschungen, I). 60 S. 359. O jednom slavném vaygu'a se praví: „Mnoho lidí pro něj zemřelo." Zdá se, alespoň v případě Dobu (s. 356), že yotile bývá vždycky mwali, náramek, ženský princip transakce: „We do notkwaypolu orpokala them, they are woman." Na Dobu je však poptávka pouze po náramcích a je dost možné, že tato skutečnost nemá žádný zvláštní význam. 50 určitou zrušit dané závazky; uklidní věřitele, minulého dárce; dlužníka61, budoucího dárce, však povinností nezbavuje. Veškeré tyto jednotlivosti jsou zvláštní a celek je ve svých výrazech zarážející; trestní postih však nemáme. Je ryze morální62 a magický? Cožpak je jedinec, který projeví při obchodu kula „tvrdost", vystaven jen pohrdání a případně i kouzlům? Neztrácí zrádný protějšek něco jiného — své vznešené postavení či alespoň místo mezi náčelníky? To ještě musíme zjistit. Na druhé straně však je to systém typický. Vyjma starého germánského práva, o kterém budeme mluvit dále, by bylo za současného stavu pozorování, našich historických, právních a ekonomických znalostí těžké setkat se s výraznější, úplnější, vědomější praxí „dar-směna" a současně praxí lépe chápanou pozorovatelem, než je ta, s níž se Malinowski setkal na Trobriandech63. Kula, její základní forma, je pouze jedním, nejslavnost-nějším momentem širokého systému darů a protidarů, jež ve skutečnosti postihuje patrně veškerý ekonomický a společenský život Trobrianďanů. Kula se jeví pouze jako vrcholový bod tohoto života, zvláště pak kula mezinárodní a mezikmenová; sice je jedním z cílů života a velkých cest, ale vesměs se jí zúčastňují pouze náčelníci, a to ještě náčelníci přímořských kmenů či spíše jen několika přímořských kmenů. Kula jen konkretizuje, sdružuje mnoho dalších institucí. 61 Zdá se, že zde existuje povícero systémů různých vzájemně se prolína-jích transakcí. Basi může být náhrdelník, srov. s. 98, či náramek nevalné hodnoty. Jako basi se však mohou dávat i jiné předměty, které přísně vzato ani k obchodu kula nepatří: stěrky na vápno (na betel), neopracované náhrdelníky, velké hlazeně sekery (beku), s. 358, 481; ty všechny mohou zastávat úlohu platidla. 62 S. 157, 359. Malinowského kniha podobně jako kniha Thurnwaldova ukazuje, jak výjimečným pozorovatelem je skutečný sociolog. Na stopu těchto skutečností nás ostatně přivedly Thurnwaldovy postřehy o mamoku, d. III, s. 40, atd., „Trostgabe" na Buinu. 51 Predne je sama směna vaygu'a během obchodu kula součástí přepestré škály různých druhů směny, od smlouvání po mzdu, od žádosti po ryzí zdvořilost, od dokonalé pohostinnosti k zdrženlivosti a studu. Kromě velkých slavnostních výprav ryze obřadního a soutěživého rázu64, zvaných uvalaku, jsou veškerá kula hlavně příležitostí ke gimwali, běžné směně, jež nemusí nutně probíhat mezi partnery65. Vedle užšího sdružování dochází mezi jednotlivými příslušníky spojeneckých kmenů k volné směně. Mezi partnery v obchodě kula rovněž dochází k nepřetržitému toku dodatečně přijímaných a předávaných darů i k povinným obchodním výměnám. Jsou dokonce předpokladem kuly. Společenství, které kula vytváří a které je jejím principem66, začíná prvním dárkem {vaga), jehož se „žadatelé" mermomocí domáhají; kvůli tomuto prvnímu daru se snaží získat přízeň budoucího, dosud nezávislého partnera, kterého uplácejí první řadou dárků67. Zatímco jsme si jisti, že vaygu'a bude jako opětovaný dar [yotile, „závora") vrácen, nejsme si jisti, zda vaga bude dána a „žadatelé" vůbec přijati. Tento způsob požadování a přijímám daru je pravidlem; každý z řady nabídnutých dárků má zvláštní název a před vydáním je vystaven; v takovém případě se mu říká part.68 Jiné dary mají název označující vzneše- 84 S. 211. 65 S. 189. Srov. obr. XXXVII. Srov. s. 100. „secondary trade". 66 Srov. s. 93. 67 Zdá se, že tyto dary mají druhové jméno wawoyla, s. 353—354; srov. s. 360—361. Srov. Woyla, „kula courting" (kulská dvornost), s. 439, v magické formuli, kde jsou přesně vyčísleny všechny předměty, jež může vlastnit budoucí partner a o jejichž „vření" musí rozhodnout dárce. Mezi těmito věcmi je právě řada darů. 68 Je to obecnější termín: „presentation goods" (prezentační zboží), s. 439, 205 a 350. Slovo vata'i označuje tytéž dárky od lidí z Dobu. Srov. s. 391. Tyto „arrival gifts" (přivezené dary) jsou v průpovědi vypočítávány: „Můj hrnec na vápno, ten vře, má lžíce, ta vře, můj košíček, ten vře atd." (totéž téma a tytéž výrazy, s. 200). Kromě těchto druhových názvů existují ještě zvláštní názvy pro různé dárky při různých příležitostech. Potravinové dary, jež lidé ze Sinakety přinášejí na Dobu (a ne vice versa), hrnčířské výrobky, rohože atd., mají prostý název pokala, jenž celkem dobře odpovídá pojmu odměna, obětina atd. Existují též pokala, gugu'a, „personal belongings" (osobní náležitosti). 52 nou a magickou povahu věnovaného předmětu.69 Přijmout však některý z těchto darů znamená dát najevo, že jsme ochotni zasáhnout do hry, případně se jí dál činně účastnit. Některé názvy darů odrážejí právní stav, který s sebou přináší jejich přijetí70: tentokrát je obchod považován za uzavřený. Darem bývá zpravidla nějaká cenná věc — například velká sekera z hlazeného kamene či lžíce z velrybí kosti. Kdo jej přijme, zavazuje se, že poskytne vaga, první požadovaný dar. Prozatím je však pouze polovičním partnerem. Teprve tradice slavnostního předání ho zavazuje definitivně. Důležitost a povaha těchto darů vyplývá z nebývalé soupeřivosti, k níž dochází mezi možnými partnery z přijíždějící výpravy. Ti vyhledávají nejlepšího partnera z protivníkova kmene. Věc je vážná, neboť společenství, které tu postupně vzniká, vytváří mezi partnery něco na způsob klanu71. Při výběru příhodného partnera je tedy nutno svádět, oslňovat7^. Žadatel sice musí brát zřetel ke společenskému postavení73, ale snaží se dospět k cíli před ostatními, uspět lépe než oni a zahájit tak hojnější směnu dražších předmětů, jež jsou přirozeně majetkem nejbohatších lidí. Pohnutkami, z nichž veškeré toto počínání pramení, jsou soutěživost, řevnivost, touha předvádět se, snaha být slavný a důležitý74. s. 501, srov. s. 313, 270, jichž se jednotlivec vzdává ve snaze přilákat (po-ka-pokala) svého budoucího partnera, srov. s. 369. V těchto společnostech se projevuje velice vyhraněný cit pro rozlišování věcí osobní potřeby od věcí, jež jsou „properties" (majetek), věci trvalé, patřící celé rodině a určené k oběhu. 69 Př. nas. 313. buna, 70 Př. kaributu, s. 344 a 358. 71 Malinowskému bylo řečeno: „Můj partner je totéž co příslušník mého klanu {kakaveyogúj. Mohl by proti mně bojovat. Můj skutečný příbuzný je totéž co pupeční šňůra, vždy bude na mé straně" (s. 276). 72 Tak se projevuje kouzlo kuly, tzv. mwasila. 73 Velitelé výpravy a velitelé člunů mají ve skutečnosti přednost. 74 Jeden zábavný mýtus, báj o Kasabwaybwayretovi, s. 342, sdružuje všechny tyto pohnutky. Jsme svědky toho, jak hrdina získal pověstný náhrdelník Gumakarakedakeda, jak překonal všechny své partnery při kule, atd. Viz též mýtus o Takasikunovi, s. 307. 53 Takže tu máme přivezené dary; těm pak odpovídají a vyrovnají se dary odvezené (na Sinaketě nazývané ta-lo'i)75, věnované před odplutím, které rovněž svým bohatstvím vždy převyšují dary přivezené. Vedle obchodu kula se zde už uzavřel cyklus služeb a protislužeb s úrokem. Po celou tu dobu, co transakce probíhají, se návštěvníkům poskytuje pohostinství, jídlo a na Sinaketě i ženy.76 Kromě toho po celý ten čas dochází k předávání dalších, dodatečných darů, jež jsou pravidelně opětovány. Dokonce nám připadá, že výměna těchto darů, zvaných koro-tumna, je primitivní podobou kuly neboť rovněž spočívá ve směně kamenných seker77 a zahnutých prasečích klů78. Jinak je celý mezikmenový obchod kula podle našeho mínění jen nejkrajnějším, nejslavnostnějším a nejdramatičtějším případem v rámci obecnějšího systému. Vyvádí celý kmen z úzkého okruhu jeho hranic, ba i jeho zájmů a práv; uvnitř něj jsou však rody a vesnice běžně spjaty pouty téhož druhu. Tentokrát jsou to jenom místní a domácí skupiny se svými náčelníky, kdo vycházejí ven, navštěvují se, obchodují spolu a uzavírají vzájemné sňatky. Tomu už se asi kula neříká. Nicméně Malinowski v protikladu k „přímořské kule" mluví právem „o kule vnitrozemské" a o „společenstvích kuly", která vybavují náčelníka směnnými předměty. Není však přehnané mluvit v takovýchto případech o potlačí v pravém slova smyslu. Například účast lidí z Kiriwiny na smutečních obřadech s'oi79 na Kitavě zahrnuje zcela jiné věci než směnu uay- 75 Str. 390. Na Dobu, s. 362, 365 atd. 76 Na Sinaketě, ne na Dobu. 77 O obchodě s kamennými sekerami viz C. G. SELIGMAN, Melanesians atd., s. 350 a 353. Tzv. korotumna, Argonauts of Western Pacific, s. 365, 358, Jsou zpravidla malované lžíce z velrybí kosti, malované lopatky, jež také slouží jako basi. Existují i další zprostředkovatelské dary. 78 Doga, dogina. 79 S. 486—491. O rozšíření těchto zvyků ve všech civilizacích tzv. severního Masimu viz C. G. SELIGMAN, Melanesians, s. 584. Popis walaga, s. 594 a 603; srov. Argonauts oj Western Pacific, s. 486—487. 54 gu'a; jsme /svědky předstíraného útoku [youlawada] , rozdělování potravy spojené s výstavou prasat a jamů. Na druhé straně vaygu'a a všechny zmíněné předměty nezískávají, nevyrábějí a nesměňují vždy sami náčelníci81 a dá se říci, že je náčelníci ani nevyrábějí82, ani nesměňují pro sebe. Většinou je získají jako dary od příbuzných v nižším společenském postavení, zvláště od švagrů, kteří jsou zároveň jejich vazaly83, nebo od synů, kteří jsou obdařeni každý zvláštním lénem. Když se výprava vrátí, bývají vaygu'a slavnostně předána náčelníkům vesnic, stařešinům rodů, ba i rozdělena mezi obyčejné lidi ze sdružených rodů; zkrátka všem, kdo se přímo či nepřímo, a často velice nepřímo, na výpravě podíleli84. Všichni jsou takto odměněni. Konečně vedle tohoto systému vnitřního obchodu kula, či chcete-li nad ním, pod ním, všude kolem něj a podle nás i v jeho pozadí ovládá veškerý hospodářský, kmenový a morální život Trobrianďanů systém směňovaných darů. Jejich život je jím přímo „prosycen", jak velmi správně říká Malinowski. Je to neustálé „dávání a braní"85. Jako by jejich životem všemi směry procházel nepřetržitý proud darů, předávaných, přijímaných, opětovaných z povinnosti či ze ziskuchtivosti, pro slávu či nějakou protislužbu, jako výzva či zástava. Nemůžeme teď popsat vše, co sám Malinowski nestihl ještě uveřejnit. Pozastavme se napřed u dvou základních skutečností. 80 S. 479. 81 S. 472. 82 Výroba a darování mwali švagry se nazývá youlo, s. 503, 280. 83 S. 171 n.; srov. s. 98 n. 84 Týká se například výstavby člunů, shromažďování hrnčířských výrobků či dodávek potravin. 85 S. 167: „Veškerý kmenový život není nic jiného než ustavičné .dávat a přijímat'; žádný obřad, žádný právní či zvyklostní úkon se neobejde bez hmotného daru a protidaru, které jej provázejí; dávané a přijímané statky jsou jedním z hlavních nástrojů uspořádání společnosti, náčelníkovy moci, příbuzenských pokrevních pout i příbuzenských pout vznikajících na základě sňatku." Srov. s. 175—176 a porůznu (viz rejstřík; Give and Take). 55 Zcela analogický vztah ke kule vytváří wasi. Stanovuje pravidelnou, povinnou směnu mezi partnery z řad zemědělských kmenů na jedné straně a kmenů přímořských na straně druhé. Zemědělský společník skládá své výrobky před domem svého partnera rybáře. Ten zase po úspěšném rybolovu vrátí i s úrokem zemědělské vesnici výtěžek ze své práce.87 Je to týž systém dělby práce, jaký jsme zjistili na Novém Zélandě. Další důležitá forma směny má podobu výstav88. Je to sagali, velké rozdělování89 potravy, které se koná u několika příležitostí, jako jsou žně, stavba chýše pro náčelníka, výroba nových člunů, pohřební slavnosti90. Potraviny se rozdělují skupinám, jež poskytly nějakou službu náčelníkovi a jeho rodu91: zemědělské práce, přeprava velkých kmenů stromů na místo, kde se z nich vydlabávají čluny nebo otesávají trámy, služby při smutečním obřadu, poskytované příslušníky kmene mrtvého atd. Takovéto rozdělování se zcela vyrovná tlingitskému po tlači, neboť i zde se objevuje téma boje a soupeření. Střetávají se při něm rody a bratrstva, spřízněné rodiny a vzhledem k tomu, že se při něm neprosazuje náčelníkova individualita, jde patrně o skupinové akce. Ale kromě těchto skupinových práv a kolektivní ekonomiky, které už mají ke kule dosti daleko, všechny ostatní individuální směnné vztahy jsou podle našeho mínění tohoto typu. Snad jen některé z nich mají povahu prostého směnného obchodu. Avšak vzhledem k tomu, že tento obchod probíhá pouze mezi příbuznými, spřízněnci 86 Bývá totožná s kulou, partneři bývají často tíž, s. 193; popis wasi viz s. 187—188. Srov obr. XXXVI. 87 Tato povinnost trvá ještě dnes navzdory obtížím a ztrátám, jež postihují lovce perel, nucených pouštět se do rybolovu a přijít o podstatné zisky kvůli ryze společenské povinnosti. 88 Viz obr. XXXII a XXXIII. 89 Slovo sagali znamená rozdělování, distribuci (jako polynéské hakaň), s. 491. Popis s. 147—150; s. 170, 182—183. 90 Viz s. 491. 91 To je obzvlášť zřejmé v případě smutečních slavností. Srov. C. G. SELIGMAN, Melanesians, s. 594—603. 56 či partnerý^v kule či wasi, se zdá, že nejde o skutečně volný směnný obchod. Dokonce to, co člověk přijímá a nabývá tak do svého vlastnictví — lhostejno jakým způsobem —, si nenechává pro sebe až na případy, kdy se bez toho nemůže obejít; zpravidla to předá někomu dalšímu, například švagrovi92. Stává se, že tytéž věci, které jste získali a dali dál, se k vám ještě téhož dne vrátí. Do tohoto rámce spadají veškeré náhrady za poskytované věci nebo služby. Bez nároku na nějakou hierarchi-zaci zde uvádíme ty nejdůležitější. Pokala93 a kaributu94, sollicitory gifts (výprosné dary), se kterými jsme se setkali pří kule, jsou případy mnohem širšího jevu, který bychom mohli označit naším pojmem mzda. Ta se poskytuje bohům a duchům. Jiným případem mzdy jsou vakapula95, mapula96, jež jsou projevem vděku a příznivého přijetí a musí být nabídnuty na oplátku. V této souvislosti učinil97 podle nás Malinowski velký objev, který osvětluje všechny ekonomické a právní vztahy mezi pohlavími uvnitř manželství: služby všehu druhu poskytované manželem manželce se považují za odměnu- 92 S. 175 93 S. 323, jiný výraz kwaypolu, s. 356. 94 S. 378—379, 354. 95 S. 163, 373. Vakapula má podskupiny, které mají zvláštní názvy, např. vewoulo [initial gift, zahajující dar) a yomelu (final gift, uzavírající dar) (což dokazuje totožnost s kulou, srov. vztah yotile vaga). Zvláštní název má i jistý počet plateb: karibudaboda označuje odměnu těch, kdo pracují na člunech, a obecně těch, kdo pracují, např. na polích, a především označuje konečné platby za úrodu [urigubu, v případě ročních dávek z úrody poskytovaných švagrem, s. 63—65, 181) a platby za výrobu náhrdelníků, s. 394 a 183. Nazývá se rovněž sousala, je-li dostatečně velká (výroba kotoučů na Kalomě, s. 373, 183). Youlo je název platby za výrobu náramku, Puwayu za jídlo dané na povzbuzení partě drvoštěpů. Víz pěknou písničku, s. 129: Vepřové, coco (pití) i jamy už došly a my pořád... dřeme. 96 Obě slova, vakapula a mapula, jsou různými mody slovesa půla, přičemž vaku je zřejmě kauzativní formant. O výrazu mapula víz s. 178 n., 182 n. Malinowski jej často překládá jako repayment (splacení). Obecně bývá srovnáván s „náplastí", neboť tiší bolest a únavu z prokázané služby, vyvažuje ztrátu předaného předmětu či tajemství, postoupeného titulu či výsady. S. 179. Název „darů za sexuální služby" je také buwana a sebuwana. 57 dar za službu, již žena prokazuje, když mu poskytuje to, co Korán nazývá „polem". Poněkud dětský právní jazyk Trobrianďanů rozmnožil kritéria pro rozlišení různých typů protislužeb podle názvu vynahrazované služby98, darované věci", podle okolností100 atd. Některé názvy zohledňují veškeré tyto zřetele, například dar kouzelníkovi nebo dar určený k získání nějakého titulu se nazývá loga101. Je neuvěřitelné, do jaké míry se celá tato slovní zásoba komplikuje kvůli zvláštní neschopnosti rozdělovat a definovat i podivným výstřelkům v názvosloví. JINÉ MELANÉSKÉ SPOLEČNOSTI Rozšiřovat srovnání o další místa v Melanésii není nutné. Nicméně některé detaily sebrané na různých místech posílí naše přesvědčení a dokáží, že Trobrianďané a No-vokaledonci nerozvinuli žádný abnormální princip, který bychom nenašli u jim příbuzných národů. Na jižní výspě Melanésie, Fidžijských ostrovech, kde jsme identifikovali potlač, fungují jiné pozoruhodné instituce patřící k systému darů. Existuje období kere-kere, během něhož nelze nikomu nic odmítnout102: vyměňují se dary mezi dvěma rodinami při uzavírání sňatku103 atd. Fidžijské platidlo z vorvaních zubů je navíc přesně téhož druhu jako u Trobrianďanů. Nazývá se tambua104:; jako platidlo se též užívá kamenů — „matek zubů" a ozdob, 98 Viz předchozí poznámky: také Kabigidoya, s. 164, označuje obřad spojený s předváděním nového člunu, lidi, kteří jej provádějí, akt, který vykonávají („rozbít hlavu nového člunu"), atd., a dary, které se ostatně vrací i s úrokem. Další výrazy označují pronajmutí člunu, s. 186, dary na uvítanou, s. 232, atd. 99 Buna, dary big cowrie shell (velké mušle kauri), s. 317. 100 Youloje vaygu'a dané jako odměna za práci při sklizni, s. 280. 101 S. 186, 426 atd. zjevně označuje jakýkoli závazek s úrokem. Existuje totiž další výraz, ula-ula, používaný k označení prosté koupě magických formulí (sousala, jsou-li ceny-dárky značné, s. 183). Ula-ula se rovněž říká, jsou-li dary poskytované jak živým, tak mrtvým, (s. 183), atd. 102 BREWSTER, HillTribes of Fiji, 1922, s. 91—92. 103 Tam., s. 191. 104 Tam., s. 23. Poznáváme slovo tabu, tambu. 58 jakož i různých maskotů, talismanů a kmenových amuletů. Fidžijci chovají ke svým tambua stejné city, jaké jsme popsali výše: „Zacházejí s nimi jako s panenkami; vyndávají je z košíků, obdivují je a mluví o tom, jak jsou krásná, potírají olejem a leští jejich ,matku'"105. Jejich vystavování představuje žádost, přijmout je znamená zavázat se106. Melanésané z Nové Guineje a někteří jimi ovlivnění Papuánci nazývají svá platidla tau-tau107; jsou téže povahy a pojí se k nim tytéž představy jako k platidlu Trobrianďanů108. Avšak i tento název musíme přirovnat k výrazu tahu-tahu109, který znamená „zápůjčka prasat" (ostrovy Motu a Koita). Název110 je nám ovšem dobře známý. Je to dokonce polynéský výraz, kořen slova taonga, jež na Samoi a na Novém Zélandu znamená klenot a rodinný majetek. Slova sama, tak jako označované věci, jsou poly-néská111. Je známo, že Melanésané a novoguinejští Papuánci mají potlač112. Průkazné dokumenty o kmenech Buin113 a o Baná-rech114, které nám zanechal Thurnwald, poskytují množství srovnávacího materiálu. Je v nich zjevná náboženská povaha směňovaných věcí, zvláště pak v případě platidla 1U0 Tam., s. 24. 106 Tam., s. 26. 107 Ch. G. SELIGMAN, The Melanesians (glosář, s. 754 a 77, 93, 94, 109, 204). 108 Viz popis doa, tam., s. 89, 71, 91 atd. 109 Tam., s. 95 a 146. 110 Platidla nejsou jediná věc z tohoto systému darů, kterou kmeny z Papuánskeho zálivu nazývají stejně jako Polynésané. Již výše jsme si všimli toho, že novozélandské hakari je totožné s hekarai, slavnostním vystavováním potravin, popsaným SELIGMANEM na Nové Guineji (Motu a Koita), viz The Melanesians, s. 144—145, obr. XVI—XVIII. 111 Viz výše. Je pozoruhodné, že slovo tun, v motském dialektu (Banksovy ostrovy) — zjevně totožné s taonga — má význam kupovat (zvláště pak ženu). R. H. CODRINGTON, v báji o Qatovi kupujícím si noc (Melanesian Languages, s. 307—308, pozn. 9), překládá: „koupit za vysokou cenu". Ve skutečnosti jde o koupi uskutečňovanou podle pravidel potlače, v této části Melanésie široce doloženého. 112 Viz dokumenty citované v Année Sociologique, XII, s. 372. 113 Viz zvláště Forschungen, III, s. 38—41. 114 Zeitschrift für Ethnologic 1922. 59 a ve způsobu, jakým se jím odměňuje zpěv, ženy, láska, různé služby; podobně jako u Trobrianďanů je platidlo jakousi zástavou. Konečně Thurnwald na jednom zvláštním, zevrubně studovaném případě115 rozebral skutečnosti, jež nejlépe ilustrují, v čem spočívá systém vzájemných darů, a to, čemu se nesprávně říká koupené manželství. To ve skutečnosti zahrnuje dary putující všemi směry včetně darů od nevěstiny rodiny; žena, jejíž rodina neposkytla dostatek darů za dary přijaté, je poslána zpátky k rodičům. Zkrátka celý ostrovní svět a patrně i část obyvatel jižní Asie, kteří jsou s ním spřízněni, zná týž právní a ekonomický systém. Představa, kterou si o těchto melanéských kmenech, ještě bohatších a obchodně zdatnějších, než jsou kmeny polynéské, musíme udělat, se tedy od naší běžné představy značně liší. Tito lidé mají ekonomiku přesahující rámec svého území a velmi rozvinutý systém směny, možná mnohem výkonnější a intenzivnější, než jaký znali naši rolníci či rybářské vesnice na našem pobřeží ještě asi před necelými sto lety. Mají bohatý hospodářský život a rozsáhlý obchod, přesahující hranice ostrovů a dialektů. Systémem přijímaných a nabízených darů tak zdatně nahrazují systém koupě a prodeje. Tento právní systém — a uvidíme, že stejně tomu tak bylo i s právem germánským — uvázl na jejich neschopnosti zobecňovat a rozlišovat mezi ekonomickými a právními pojmy. Vlastně to ani neměli zapotřebí. V těchto společnostech mezi sebou nedokáží rozlišovat klany ani rodiny a nedokáží dělat rozdíly mezi svými činy; ani jednotlivci, jakkoli jsou vlivní a uvědomělí, nedokáží pochopit, že se mají vzepřít jedni druhým a že mezi jednotlivými svými činy musí umět rozlišovat. Náčelník splývá se svým kmenem a kmen s ním; jednotlivci dokáží jednat jen na jeden způsob. Holmes trefně poznamenává, že oba jazyky Forsch. Ill, obr. 2, pozn. 3. 60 — jeden papuánsky, druhý melanéský — kmenů, které poznal při ústí řeky Finke (Toaripiové a Namauové), mají „pouze jediný výraz pro označení koupě a prodeje, braní půjčky a její poskytování". „Týmž slovem jsou vyjádřeny protichůdné operace116". „Přesně vzato neuměli poskytovat a brát si půjčky v tom smyslu, v jakém tyto výrazy používáme my, ale vždy získali na oplátku za poskytnutou půjčku nějaký dar, který vrátili, když byla vrácena půjčka"117. Tito lidé nemají ponětí o prodeji či o úvěru, a přesto provádějí právní a ekonomické úkony, jež mají tutéž funkci. Ani pojem směny není pro Melanésany přirozenější než pro Polynésany. Jeden z nejlepších etnografů, Kruyt, slova prodej používá a popisuje přesně118 tento stav mysli u obyvatel středního Celebesu (Sulawesi). Je to zvláštní, vždyť tamní původní obyvatelé, Toradžové, jsou přece odedávna ve spojení s Malajci, velkými obchodníky. Jedna poměrně bohatá a pracovitá část lidstva, vytvářející nezanedbatelné přebytky, tak dokázala a dokáže ve velkém směňovat věci jinými formami směny a z jiných pohnutek, než jsou ty, jež známe my. III. AMERICKÝ SEVEROZÁPAD ČEST a ÚVĚR Z těchto úvah o několika melanéských a polynéských národech si již lze udělat o systému darů jasnou předsta- 116 In primitive New-Guinea, 1924, s. 294. 117 Holmes nám vlastně popisuje systém zprostředkovatelských darů dosti špatně, viz výše, bast Viz práci citovanou výše. Nejistota stran významu některých slov, jež nepřesně překládáme jako „koupit, prodat", není vlastni jen tichomorským společnostem. Dále se k tomuto tématu ještě vrátíme, už teď však připomínáme, že i v běžné francouzštině slovo vente označuje stejně tak prodej (vente) jako koupí [achat) a že v čínštině mezi oběma jednoslabičnými slovy, jež označují akt prodeje i akt koupě, existuje pouze rozdíl v tónu. 61 vu. Materiální 1 duchovní život a směna v něm fungují v nestranné a přitom závazné podobě. Závazek se navíc vyjadřuje mytickým, obrazným či chcete-li symbolickým a kolektivním způsobem, neboť nabývá podoby zájmu o směňované věci, které nejsou nikdy zcela odloučeny od svých směnitelů; jednota a spojenectví, jež nastolují, jsou relativně nerozlučitelné. Ve skutečnosti tento symbol společenského života — trvalý vliv směňovaných věcí •— pouze poměrně přímo vyjadřuje způsob, jakým jsou podskupiny těchto rozčleněných společností archaického typu na sobě navzájem závislé a cítí, čím vším jsou si povinovány. Indiánské společnosti z amerického Severozápadu vykazují tytéž instituce. V jejich případě však jsou ještě zřetelnější a důraznější. Nejprve dlužno říci, že směna je u nich neznámá. Ani po dlouhém styku s Evropany119 se nezdá, že by nějaký význačnější převod majetku120, k němuž tam trvale dochází, probíhal jinak než ve slavnostní podobě potlače121. Popíšeme tuto instituci z našeho hlediska. Pozn.: Ještě předtím je však nezbytné tyto společnosti stručně popsat. Kmeny, národy či spíše kmenová uskupení122, o nichž budeme mluvit, 119 S Rusy od osmnáctého století a s frankokanadskými trapery od počátku století devatenáctého. 120 Přesto viz prodeje otroků: J. R. SWANTON, Haida Texts and Myths, u Bur. Am. Ethn. Bull., 29, s. 410. 121 Základní bibliografie teoretických prací o potlačí je uvedena výše. 122 Tento stručný přehled je podán bez jakéhokoli odůvodnění, je však nutný. Upozorňujeme na to, že není vyčerpávající ani z hlediska množství a názvů kmenů, ani z hlediska jejich institucí. Stranou zůstal velký počet kmenů, zvláště pak tyto: 1. Nutkové (wakaš-ská či kvakiutlská jazyková skupina), Bellakolové (sousední), 2. Sališové (Ploskohlavci) z jižního pobřeží. Na druhé straně výzkumy týkající se rozšíření potlače by měly pokračovat dál na jih, až do Kalifornie. Tam — což je pozoruhodné z jiných hledisek — se instituce potlače podle všeho rozšířila ve společnostech etnických skupin Penutiů a Hoka-Indiánů: viz např. POWERS. Tribes of California (Contribution to North American Ethnology, III), s. 153 (Pomovéj, s. 238 (Wintunové), s. 303, 311 (Maiduové): srov. s. 247, 325, 332, 333 k ostatním kmenům; obecné poznámky s. 411. Instituce a umělecká řemesla, která zde popisujeme jen několika slovy, jsou jinak nekonečně složité a nepřítomnost určitých prvků je zde stejně zajímavá jako přítomnost jiných. Neznají například hrnčířství jako v poslední civilizační vrstvě v jižním Pacifiku. 62 sídlí na severozápadním pobřeží Ameriky, na Aljašce (Tlingitové a Haidové) r'V 123 a v Britské Kolumbii (hlavně Haidové, Cimšjanové a Kvakiutlové) . I ony žijí spíše z říčního čí mořského rybolovu než z lovu, ale na rozdíl od Mela-nésanů a Polynésanů nemají zemědělství. Přesto jsou velmi bohaté, protože i dnes jim z rybolovu a lovu kožešinové zvěře zůstávají značné přebytky, počítáme-li je v evropských cenách. Ze všech amerických kmenů mají nejbytelnější obydlí a velice rozvinuté zpracování cedrového dřeva. Mají i dobré čluny, a třebaže se nepouštějí na širé moře, dokáží se plavit mezi ostrovy a kolem pobřeží. Jejich hmotná kultura je na velmi vysoké úrovni. Ještě než se k nim v 18. století dostalo železo, uměli získávat, tavit, odlévat a kovat měď, která se nalézá v přírodním stavu na území Cimšjanů a Tlingitů. Některé z těchto měděných předmětů, skutečné mince s rodovým znakem, jim sloužily jako určité platidlo. Jiným druhem platidla jistě 123 Prameny, jež umožňují studium těchto společností, jsou rozsáhlé: jsou velmi hodnověrné, oplývají filologickými údaji a zahrnují přepisy i překlady textů. Viz základní bibliografie v DAVY, Foijurée, s. 21, 171 a 215. K nim se pojí hlavně: F. BOAS a G. HUNT, Ethnology of the Kwakiutl (dále Ethn. Kwa.), 35th An. Rep. of the Bur. of Amer. Ethnology, 1921, viz posudek dále: F. BOAS. Tsimshian Mythology, 31s' An. Rep. of the Bur, of Amer. Ethn., 1916, vydaný 1923 (dále Tsim. Myth.). Všechny tyto prameny mají přesto jednu nevýhodu: buď staré prameny nedostačují, anebo nové, navzdory své detailnosti a hloubce, nejsou z hlediska toho, co nás zajímá, dostatečně ucelené. Pozornost F. Boase a jeho spolupracovníků z Jesup Expedition se upírala k hmotné kultuře, k jazykovědě a mytologické literatuře. Podobné zaměřené jsou i práce profesionálních etnografii, ať už starších (Krause, Jacobsen) či mladších (E. Sapir, Hill Tout atd.). Zbývá ne-li provést, tedy alespoň dokončit právní, ekonomickou a demografickou analýzu. (Studium sociální morfologie bylo nicméně zahájeno prostřednictvím různých censů z Aljašky a Britské Kolumbie.) Barbeau nám slibuje vyčerpávající monografii o Cimšjanech. Očekáváme tuto nepostradatelnou informaci a přáli bychom si, aby tohoto příkladu záhy následovali další badatelé, dokud je ještě čas. V mnoha bodech týkajících se ekonomiky a práva jsou staré dokumenty — dokumenty ruských cestovatelů, A. KRAUSEHO ITlinkit Indianer), G. M. DAWSONA (o Haidech, Kvakiutlech, Bellakolech atd.), vesměs vydané v bulletinu kanadského geologického výzkumu (Geological Survey ) či v kanadských Proceedings of the Royal Society, J. G. SWANA (Nutkové), Indians of Cape Flattery, Smiths. Contrib. to Knowledge, 1870; R. Ch. MAYNEA, Four years in British Columbia, London 1862, pořád nejlepší a údaje v nich obsažené jim udělují trvalou váhu. Při pojmenovávání těchto kmenů vyvstává potíž. Kvakiutlové tvoří kmen, ale týmž jménem nazývají i několik dalších, přidružených kmenů, jež spolu s nimi tvoří skutečný národ toho jména. Pokaždé se budeme snažit uvést, o kterém kvakiutlském kmeni právě mluvíme. Nebude-li dále upřesněno, půjde o Kvakiutly v pravém slova smyslu. Slovo kvakiutl ostatně znamená jenom bohatý, „dým světa", a samo o sobě už ukazuje na závažnost ekonomických skutečností, jež budeme popisovat. Nebudeme reprodukovat veškeré pravopisné detaily slov z těchto jazyků. 63 byly též tzv. chílkatské , nádherně zdobené přikrývky, jež dosud slouží na okrasu, přičemž některé z nich mají značnou hodnotu. Tyto národy mají vynikající řezbáře a profesionální kreslíře. Dýmky, kyje a hole, vyřezávané lžíce z rohoviny atd. jsou ozdobou našich etnografických sbírek. Veškerá tato kultura je na poměrně širokém prostoru pozoruhodně jednotná. Zmíněná společenství se ovšem už odpradávna vzájemně prolínala, 125 ačkoli jazykově náleží k nejméně třem rozdílným etnickým skupinám Jejich život se v zimě, i pokud jde o kmeny sídlící nejjižněji, podstatně liší od života v létě. Kmeny mají dvojí morfologii: od sklonku jara jsou rozptýleny na lovu, na sběru kořenů a šťavnatých bobulí v horách, na rybolovu lososů u řeky a s příchodem zimy se opět soustřeďují v osadách, které nazývají „městy". A tehdy, po celou dobu soustředění, jsou ve stavu trvalého vzruchu. Žije se čilým společenským životem, ještě intezivnějším než na kmenových shromážděních, která mohou vznikat v létě. Spočívá v ustavičném shonu, kdy se neustále vzájemně navštěvují celé kmeny, rody a rodiny. Je to období opakovaných, na sebe navazujících oslav, z nichž každá trvá často velice dlouho. U příležitosti sňatku, různých obřadů, společenského povýšení se bez ohledu na množství spotřebuje vše, co se na jednom z nejbohatších pobřeží světa umně nashromáždilo za celé léto a podzim. Podřizuje se tomu i soukromý život; když se uloví tuleň, když se otevře nádoba s bobulemi či konzervovanými kořínky, jsou zváni příslušníci téhož klanu; když na břehu uvázne velryba, jsou zváni všichni. Duchovní kultura je rovněž pozoruhodné jednotná. I když způsob organizace společnosti kolísá mezí režimem frátrie (Tlingitové a Haidové) matrilineární a volnějším rodovým svazem patrilineárním u Kvakiutlů, obecné charakteristiky uspořádání společnosti, zvláště pak v případě to-temismu, jsou téměř u všech kmenů stejné. Podobně jako v Melaněsii na Banksových ostrovech zde mají bratrstva, nevhodně nazývaná tajné společnosti, často mezinárodní, v nichž však společnost mužů a u Kvakiutlů rozhodně společnost žen jde napříč rodovým uspořádáním. Část darů a protidarů, o nichž budeme mluvit, je jako v Melanésii* "' určena k plat- 124 O chilkatských přikrývkách viz EMMONS. The Chilkat Blanket, Mem. oftheAmer. Mus. ofnat. Hist, III. lä5 Viz Rivet v A. MEILLET a COHEN, Langues du Monde, s. 616 n. Jazyky tlingit a haida s konečnou platností přiřadil k rodině athabaska E. SAPIR, Na-Déné Languages, American Anthropologist, 1915. 126 O těchto platbách, jimiž se vykupuje postavení, viz DAVY, Foijurée, s. 300—305. Pokud jde o Melanésii, viz příklady v R. H. CODRINGTON, Me- 64 127 bě za povýšení a hierarchický vzestup v těchto bratrstvech. Rituály bratrstev a rodových svazů provázejí sňatek náčelníků, „prodej měděných předmětů", zasvěcování, šamanské obřady i obřady smuteční, které jsou rozvinutější u Haidů a Tlingitů. To vše se uskutečňuje v průběhu nekonečných „potlačů". Pořádají se potlače všemi možnými směry, které jsou odpovědí na jiné potlače z různých stran. Tak jako v Melanésii existuje i zde ono trvalé give and take, „dávat a brát." Potlač sám, tak typický jako sociální fakt a zároveň tak příznačný pro tyto kmeny, není nic jiného než systém vyměňovaných darů128. Liší se jenom prudkostí, přeháněním, nevraživostí, jež vyvolává na jedné i na druhé straně, určitým nedostatkem právních pojmů, jednodušší, primitivnější strukturou než v Melanésii, zvláště u obou severních národů, Tlingitů a Haidů129. Kolektivní povaha smlouvy130 je zde zjevnější než v Melanésii a Poly-nésii. Tyto společnosti, i když to tak na první pohled nevypadá, jsou v zásadě blíže tomu, čemu říkáme totální prosté závazky. Stejně tak právní a ekonomické pojmy jsou zde méně výrazné a vědomě propracované. V praxi však jsou tyto principy kategorické a dostatečně jasné. ianesťans, s. 106 n., atd.; RIVERS, History of the Melanesian Society, I, s. 70 n. 127 Slovo vzestup je nutno brát ve vlastním i přeneseném slova smyslu. Tak jako pozdně védské slovo vádžapeja zahrnuje výstup po žebříku, í melanéské rituály spočívají v tom, že se mladý náčelník vysadí na jakousi plošinu. Snahnajmukové a Susvapové ze Severozápadu znají stejné lešení, odkud náčelník rozděluje svůj potlač. F. BOAS, 9th Report on the Tribes of North-Western Canada, Brit. Ass. Adv. Sc, 1891, s. 39; 9th Report (Brit. Ass. Adv. Sc, 1894), s. 459. Ostatní kmeny znají pouze plošinu, na které usedají náčelníci a zástupci kmenových bratrstev. 128 Takto popisují jeho mechanismus staří autoři, Mayne, Dawson, Krause atd. Viz zejména A. KRAUSE, Tlinkit Indianer, s. 187 n., sbírka dokumentů starých autorů. 129 Je-li hypotéza jazykovědců přesná a jsou-lí Tlingitové a Haidové pouhými Athabasky, kteří přejali severozápadní kulturu (hypotéza, k níž má ostatně blízko i Boas), hrubý ráz tlingitského a haidského potlače se tím vysvětluje sám o sobě. Je rovněž možné, že drsnost severoamerického potlače je zapříčiněna tím, že se v této civilizaci střetávají dvě skupiny národů, které jej také měly: civilizace přicházející z jižní Kalifornie a civilizace původem z Asie (o té viz výše s. 28 n.). 130 Viz G. DAVY, Foijurée, s. 247 n. 65 Dva pojmy jsou na americkém Severozápadě presto mnohem patrnější než v melanéském potlačí nebo v pokročilejších či rozrůzněnějších institucích v Polynésii: je to pojem úvěru, termínu a též pojem cti131. Jak již jsme viděli, dary v Melanésii a Polynésii kolují s jistotou, že budou vráceny, přičemž tato „jistota" tkví v moci darované věci, jež je sama o sobě touto „jistotou". Ale v kterékoli společnosti zavazuje dar k určitému termínu. Je už v povaze věci, že společné jídlo, rozdílení kávy, talisman, který si dotyčný odnáší, nemohou být opětovány okamžitě. Jakýkoli protidar vyžaduje „čas". Logicky zde tedy vyvstává pojem termínu, jedná-li se o opětování návštěv, dojednání sňatku, spojenectví, nastolení míru, o pravidelnou účast na hrách a zápasech, o postupné slavení svátků, o poskytování rituálních či čest- 131 To nejlepší, co Boas napsal o potlačí, se nachází na této stránce: 12th Report on the North-Western Tribes of Canada, Brit. Ass. Adv. Sc, 1898, st. 54—55 (srov. Fifth Report, s. 38): „Ekonomický systém indiánů z britské kolonie se plně zakládá na úvěru, jako je tomu u civilizovaných národů. Ve všem, co indián podniká, se spoléhá na pomoc přátel. Slibuje, že jim tuto pomoc později splatí. Jde-li o věcnou pomoc, jejíž hodnotu poměřují indiáni přikrývkami, jako my ji poměřujeme penězi, slibuje, že jim vrátí hodnotu půjčky i s úrokem. Indián nemá písmo, a tak transakce probíhá veřejně, aby jí dodal záruky. Nadělat si dluhy na jedné straně, zaplatit dluhy na straně druhé — to je potlač. Tento ekonomický systém se natolik rozvinul, že kapitál, který vlastní všichni jedinci sdružení v kmeni výrazně přesahuje množství existujících hodnot, které jsou k dispozici; jinak řečeno, podmínky jsou naprosto analogické těm, jež převládají v naší společnosti: kdybychom si přáli, aby nám splatili všechny naše pohledávky, zjistili bychom, že vlastně není dostatek peněz. Výsledkem pokusu všech věřitelů získat zpět veškeré půjčky by byla strašná panika, z které by se společnost ještě dlouho vzpamatovávala. „Je třeba chápat, že indián, který pozve všechny své přátele a sousedy na velký potlač, kde zdánlivě promrhá veškeré plody své mnohaleté práce, sleduje dvě věci, jimž nelze upřít, že jsou moudré a chvályhodné. Jeho prvním cílem je splatit dluhy. Děje se tak veřejně, s velkou dávkou obřad-nosti a jako při notářském ověřování. Druhým cílem je umístit plody své práce tak, aby z nich vytěžil co největší zisk pro sebe i pro své děti. Ti, kdo o této slavnosti dostanou dary, je berou jako půjčku, již použijí ve svém současném podnikání, ale po několika letech je musí 1 s úrokem vrátit dárci či jeho dědicovi. Tak je potlač nakonec indiány považován za prostředek, jak zajistit blahobyt svým dětem, osiří-li, když jsou ještě malé..." Opravíme-li výrazy „dluh, platba, splátka, půjčka" a nahradíme je výrazy dary poskytnuté a dary vrácené, jež Boas nakonec používal, máme poměrně přesnou představu o tom, jak funguje pojem úvěru při potlaěi. O pojmu čest viz F. BOAS, Seventh Report on the N, W. Tribes, s. 57. 66 ných služeb, o vzájemné „prokazování úcty", o vše, co se mezi jednotlivci směňuje, podobně jako předměty, stále početnější a cennější, jak dané společnosti bohatnou. Současná ekonomická a právní historie se v tomto bodě velice mýlí. Nasákla moderními myšlenkami, a tak si dělá apriorní představu o vývoji133, přičemž se řídí takzvaně nutnou logikou; v zásadě se však drží starých tradic. Není nic nebezpečnějšího než tato „neuvědomělá sociologie", jak ji nazval Simiand. Cuq například ještě praví: „V primitivních společnostech znají jen režim směny; v pokročilejších se praktikuje prodej za hotové. Prodej na úvěr je charakteristický pro nejvyšší stupeň civilizace; zprvu se objevuje v zastřené podobě jako kombinace prodeje za hotové a půjčky134." Východisko je ve skutečnosti jinde. Bylo dáno v právní kategorii, již právníci a ekonomové, kteří se o daný problém nezajímají, ponechávají stranou. Je jí dar — komplexní jev, zvláště pak ve své nejstarší podobě, v podobě totálního závazku, jejž v této rozpravě nestudujeme — a k daru se nutně váže pojem úvěru. Vývoj nepřivodil přechod práva ekonomiky naturální směny k prodeji a přechod prodeje za hotové k prodeji na úvěr. Ze systému věnovaných a k jistému termínu vracených darů na jedné straně vznikla — zjednodušením, přiblížením dříve oddělených časových úseků — naturální směna, na straně druhé koupě a prodej na úvěr nebo za hotové, a také půjčka. Nic totiž nedokazuje, že by některý z právních systémů, jež překonaly fázi, kterou zde popisujeme (babylónské právo především) nepoznal úvěr — znají jej všechny archaické společnosti, přežívající kolem nás. To je jiný prostý a realistický způsob, jak ro- 132 Tlingitský výraz: J. R. SWANTON, Tliglit Indians, s. 421 atd. 133 Nikdo si nevšiml, že pojem termín je nejen stejně starý, ale i stejně prostý, a chcete-li, stejně složitý jako pojem hotovost. 34 Studie o smlouvách z údobí první babylónské dynastie, Nouvelle Revue de l'Histoire du Droit, 1910, s. 477. 67 zřešit problém dvou „časových momentů", jež sjednocuje smlouva a které studoval už Davy.135 Nemenší úlohu v transakcích mezi Indiány hraje pojem cti. Nikde jinde není osobní prestiž náčelníka a jeho kmene tak spjata s utrácením a s důsledností, s jakou musí i s úrokem vracet přijaté dary, se způsobem, jak přeměnit v dlužníky ty, kteří jsou mu zavázáni. Spotřeba a ničení zde neznají mezí. Při některých potiacich musí člověk vydat všechno, co má, a nic si nenechat136. Vítězí ten, kdo je nejbohatší a kdo též nejbezuzdněji plýtvá. Vše se zakládá na principu nevraživosti a soupeřivosti. Politický status jednotlivců v bratrstvech a rodech, postavení v hierarchii se získává „válkou majetku"137, podobně jako válčením, dílem štěstěny, dědictvím, spojenectvím nebo sňatkem. Všechno je však pojato tak, jako by šlo o „zápas bohatství"138. Sňatku dětí, postavení v bratrstvech se-do- 135 G. DAVY, Foijurée, s. 207. 138 Rozdání veškerého majetku: Kvakiutlové, F. BOAS, Secret Societies and Social Organization of the Kwakiutl Indians, Rep. Amer. Nat. Mus., 1895 (dále jen Sec. Soc), s. 469. V prípade iniciace novice, tam., s. 551; Koski-mové, Šusvapové: přerozdělení, F. BOAS, 7th Report, 1890, s. 91; J. R. SWANTON. Tlingít Indians, 21thAn. Rep. Bur. of Amer. Ethn. (dále Tlingit). s. 442 (v proslovu): „Utratil vše, aby ho bylo vidět" (jeho synovce). Přerozdělení všeho, co se získalo ve hře, J. R. SWANTON, Texts and Myths of the Tlingit Indians, Bull. č. 39, Bur. of Am. Ethn. (dál TlingitT. M.), s. 139. 137 O válce majetku viz zpěv Maů, Sec. Soc, s. 577, 602: „Bijeme se s majetkem." Protiklad, válka bohatství — krvavá válka najdeme v proslovu předneseném na tomtéž potlačí roku 1895 ve Fort Rupert. Viz F. BOAS a G. HUNT, Kwakiutl Texts, 1. řada, Jesup Expedition, d. Ill (dále Kwa, d. Ill), s. 485, 482; srov. Sec. Soc, s. 668 a 673. 138 Viz zejména mýtus o Haiyasovi (Haida Texts, Jesup, VI, č. 83, Masset), který ztratil „tvář", při hře a zemřel. Jeho sestry a synovci drží smutek, uspořádají na revanš potlač a on vstane z mrtvých. V této souvislosti by bylo na místě studovat hru, která ani u nás není považována za smlouvu, ale za situaci, do níž se zapojuje čest a při které se vydávají statky, které by celkem vzato vydány být nemusely. Hra je jednou z forem potlače a systému darů. Je pozoruhodné, jak se rozšířila až na americký Severozápad. Třebaže je Kvakiutlům známa (viz Ethn. Kwa., s. 1394. heslo ebayw. kostky (?), heslo lepá, s. 1435, srov. lep, s. 1448, „druhý potlač, tanec"; srov. s. 1423, heslo maqwacte). Zdá se, že u nich nehraje úlohu srovnatelnou s úlohou, jakou hraje u Haidů, Tlingitů a Cimšjanů. Ti jsou nenapravitelnými a věčnými hráči. Viz popisy hry s hůlkami u Haidů: SWANTON, Haida (Jesup Exped., V, I), s. 58 n., 141 68 sáhuje pouze při opětovaných potiacich, kdy se obě strany revanšují. Při potlačí se prohrává, jako se prohrává ve válce, ve hře, v závodě, v zápase139. V některých případech nejde ani o to dávat a brát, ale ničit140, aby vznikl n., kvůli figurám a názvům; tatáž hra u Tlingitů; popis s názvy hůlek: SWANTON, Tlingit, s. 443. Vítězná figura, naq u Tlingitů, se rovná djílu u Haidů. Vyprávění oplývají příběhy o hrách, o náčelnících, kteří ve hře přišli o všechno. Jeden cimšjanský náčelník dokonce prohrál své děti a rodiče: Tsim. Myth., s. 207, 101; srov. F. BOAS, tarn., s. 409. Jedna haidská pověst líčí příběh hry všech Cimšjanů proti Haidům. Viz Haida T. M., s. 322. Srov. tutéž pověst: hry proti Tlingitům. tam., s. 94. Soupis témat tohoto druhu najdeme ve F. BOAS, Tsim. Myth., s. 843 a 847. Etiketa a morálka si vyžadují, aby vítěz ponechal poraženému, jeho ženě a dětem svobodu. Tlingit T. M., s. 137. Je zbytečné zdůrazňovat příbuznost tohoto rysu s asijskými pověstmi. Koneckonců zde najdeme nepopiratelné asijské vlivy. O rozšíření asijských hazardních her v Americe viz krásnou práci E. B. TYLORA, On American Lot-games, as evidence of Asiate Intercourse, Bastian Festschr., v pni. Int. Arch. f. Ethn., 1896, s. 55 n. 139 Téma výzvy, soupeření vyložil Davy. k němu je třeba přičlenit téma sázky. Viz např. F. BOAS. Indianische Sagen, s. 203—206. Sázku na žra-vost, na zápas, na vzestup atd. v legendách. Srov. tam., s. 363, pro utřídění témat. Tato práva a morálka v sázce doposud přežívají. Dává všanc pouze čest a důvěru, a přesto uvádí do oběhu bohatství. 140 O ničivém potlačí viz DAVY, Foijurée, s. 224. k tomu nutno připojit následující poznámky. Dát znamená zničit, viz Sec. Soc, s. 334. Určitý počet darovacích obřadů zahrnuje ničení: např. rituál vyplácení věna či — jak jej nazývá Boas — „splácení manželského dluhu", obsahuje výjev, jemuž se říká „potápění člunu"; Sec. Soc., s. 518, 520. Úkon je to však jen symbolický. Nicméně při haidském a cimšjanském potlačí se čluny návštěvníků doopravdy ničí. Cimšjané je ničí po příjezdu, když svědomitě pomáhali vyložit vše, co obsahovaly. Při odjezdu dají hostům čluny ještě hezčí: F. BOAS, Tsim. Myth., s. 338. Zdá se, že vlastní ničení je nejvyšší formou spotřeby. U Cimšjanů a Tlingitů se tomu říká „zabíjet majetek". F. BOAS, Tsim. Myth., s. 344; J. R. SWANTON, Tlingit, s. 442. Ve skutečnosti se téhož výrazu používá i při rozdílení přikrývek: „tolik přikrývek přišlo nazmar, aby ho viděli", Tlingit, tam. Do praxe ničení při potlači zasahují ještě dvě pohnutky: 1. téma války: potlač je válka. U Tlingitů se mu říká „válečný tanec", J. R. SWANTON, Tlingit, s. 458. Tak jako ve válce se lze zmocnit masek, jmen a výsad jejich zabitých majitelů, tak se ve válce majetku zabíjí majetek: buď vlastní, aby jej neměli druzí, anebo druhých tím, že se jim dají statky, které budou nuceni vrátit a oni toho nebudou mocni. 2. Druhé téma je téma oběti. Viz výše. Když lze majetek zabít, znamená to, že je živý. Viz dále. Jeden ohradník říká: „Ať náš majetek zůstane přičiněním našeho náčelníka naživu, ať naše měděné předměty zůstanou nedotčené." Ethn. Kwa., s. 1285, ř. 1. Takto lze možná vysvětlit i význam slova „yäq", ležet mrtev nebo rozdělovat potlač, srov. Kwa. T., III, s. 59, ř. 3. a rejstřík, Ethn. Kwa. V zásadě však jde jako při běžné oběti o to, předat zničené věcí duchům, v daném případě rodovým předkům. Toto téma je ovšem rozvinutější 69 dojem, že si ani nepřejete, aby vám něco vraceli. Pálí se celé bedny rybího [candle-fish, koruška) či velrybího tuku141, spalují se domy a tisíce přikrývek; rozbíjí se nejdražší měděné předměty, házejí se do vody, abychom rozdrtili, „umlčeli" svého soupeře142. Tak postupuje na společenském žebříčku nejen jednotlivec sám, ale i jeho rodina. Máme tedy před sebou právní a ekonomický systém, ve kterém se ustavičně vydává a převádí značné bohatství. Chceme-li, můžeme tyto převody nazývat směnou či dokonce obchodem, prodejem143; ale je to obchod vznešený, prodchnutý velkorysostí, a probíhá-li v jiném duchu, s výhledem okamžitého zisku, stává se předmětem značného opovržení144. u Tlingitů (J. R. SWANTON, Tlingit, s. 443, 462), u nichž se předkové nejen účastní potlačů a těží z ničení, ale těží 1 z darů, které jsou věnovány jejich žijícím jmenovcům. Pro toto téma se zdá příznačné ničení ohněm. Viz velice zajímavý mýtus u Tlingitů, Tlingit T M„ s. 82. Haidové, obětování ohni (Skidegate); J. R. SWANTON, Haida Texts and Myths, Bull. Bur. Am. Ethn., č. 29 (dále Haida T. M.), s. 36, 28 a 91. Téma není tak patrné u Kvakiutlů, i když u nich existuje božstvo zvané „Sedící na ohni", jemuž se např. za odměnu obětuje oděv nemocného dítěte: Ethn. Kwa., s. 705, 706. 141 F. BOAS, Sec. Soc, s. 353 atd. 142 Viz dále, v souvislosti se slovem p!Es. 143 Dokonce se zdá, že slova „směna" a „prodej" jsou kvakiutlštině cizí. Já sám jsem slovo prodej v různých Boasových glosářích našel pouze v souvislosti s prodejem měděného předmětu. Toto dražení však má s prodejem pramálo společného, je to svého druhu sázka, utkání v štědrosti. A pokud jde o slovo směna, nalezl jsem je pouze ve tvaru Lay, ale v textu označeném Kwa. T, III, s. 77, ř. 41 se užívá pouze ve spojitosti se změnou jména. 144 Viz výraz „lačný potravy", Ethn. Kwa., s. 1462, „toužící po rychlém zbohatnutí", tam., s. 1394; viz krásné proklínání „malých náčelníků": „Malí, kteří rokují; malí, kteří pracují; [...] kteří jsou poraženi; [...] kteří slibují, že dají čluny; [...] kteří berou daný majetek; [...] kteří pasou po majetku; [...] kteří pracují jen pro majetek (výraz, překládaný jako property (majetek), je „maneq, prokázat laskavost, tam., s. 1403), zrádci." Tam., s. 1287, ř. 15—18, srov. jiný proslov, kde je řečeno o náčelníkovi, který uspořádal potlač, a o jeho lidech, kteří berou a nikdy nevracejí: „dal jim najíst, pozval je [...], naložil šije na hřbet...", tam., s. 1293; srov. 1291. Viz jiné proklínání „malých", tam., s. 1381. Nemysleme si, že morálka tohoto druhu protiřečí ekonomice či odpovídá komunistické zahálčlvostl. Cimšjanové odsuzují lakotu a vyprávějí o ústředním hrdinovi Havranovi (stvořiteli), jak ho otec kvůli lakomství zapudil: Tsim. Myth., s. 61, srov. s. 444. Týž mýtus existuje u Tlingitů. Ti odsuzují také zahálku a žebrání hostí a vyprávějí, jak byli potrestáni Havran a jeho lidé, kteří putovali od města k městu a nechávali se zvát: Tlingit M. T, s. 260, srov. 217. 70 Jak vidířne, pojem cti, který má tak mocný vliv v Polynesia který je stále přítomen v Melanésii, tady způsobuje skutečnou spoušť. V tomto ohledu nevěnují klasické nauky náležitou pozornost silám, jež poháněly lidstvo, ani tomu, zač vděčíme společnostem, jež předcházely tu naši. I tak poučený vědec jako Huvelin považoval za svou povinnost odvodit pojem cti, pokládaný za nepůsobivý, od pojmu magické moci145. Ve cti, vážnosti spatřuje pouze její náhražku. Skutečnost je však složitější. Pojem cti není těmto civilizacím cizí, jako jim není cizí pojem magie146. Sama polynéská mana symbolizuje nejen magickou sílu každé bytosti, ale též její čest, a jedním z nejlepších překladů toho slova je autorita, bohatství147. Tlingitský či haidský potlač vychází z toho, že se považuje za čest prokazovat si navzájem úsluhy148. I ve skutečně primitivních kmenech, jako jsou ty australské, jsou lidé neméně citliví 145 Injuria, Melanges Appleton; Magie et Droit individuel, Armee Soc. X, s. 146 Platí se za čest moci tancovat u Tlingitů: TI. M. T, s. 141. Ohrada náčelníkovi, který tanec složil. U Cimšjanů: „Vše děláme pro čest... Všehcno ostatní je bohatství a přehlídka marnivosti"; F. BOAS, Fifth Reprot, 1899, s. 19, Duncan v MAYNE, Four Years, s. 265, už říkal: „z pouhého chlubení věcmi". Tytéž zásady navíc nacházejí výraz ve velkém počtu rituálů nejen v rituálu vzestupu atd., ale i v těch, které například spočívají v „pozvednutí měděného předmětu" (Kvakiutlové), Kwa. T, III, s. 499, ř. 26, „vzyt-čení kopí" (Tlingitové) TI. M. T., s. 117, „vztyčení potlačového sloupu", pohřebního a totemického, „vztyčení nosného trámu domu" na způosb máje. Nesmíme zapomínat, že potlač má za cíl zjistit, která „rodina" je „nejvýše postavená" (komentáře náčelníka Katišana k báji o Havranovi, Tlingitové TI. M. T., s. 119, pozn. aut.) '" E. TREGEAR, Maori Comparative Dictionary, heslo Mana. Bylo by na místě rozebrat si pojem bohatství jako takový. Z hlediska našeho výkladu bohatý člověk je ten, kdo má v Polynésli manu, v Římě auc-toritas, a ten, kdo je u amerických kmenů „štědrý", walas [Ethn. Kwa., s. 1396). Musíme poukázat na vztah mezi pojmem bohatství, autority, práva rozkazovat těm, kdo přijímají dary, a potlačem: je zcela zjevný. Např. u Kvakiutlů je jedním z nejdůležitějších klanů klan Walasaků (současně jméno rodiny, název tance a jednoho bratrstva); to jméno znamená „velcí, kteří přicházejí shůry", kteří rozdávají při potlači; walasila znamená nejen bohatství, ale též „rozdávání přikrývek u příležitosti vydražovaní měděného předmětu". Jiná metafora spočívá v tom, že člověk je považován za „ztěžklého" pořádanými potlači: Sec. Soc, s. 558, 559. O náčelníkovi se praví, že „pozřel kmeny", jimž rozděluje bohatství; „zvrací majetek" atd. 148 Tlingitská píseň říká o frátril Havrana: „Ona činí Vlka valuable (hodnotným)", TI. M. T, s. 398, č. 38. U obou kmenů je jednoznačně stanovena zásada, že „vážnost" a „pocty", které se mají vzdávat a opětovat, zahrnují dary. J. R. SWANTON, Tlingit, s. 451; SWANTON, Haida, s. 162, připouští, že některé dary nemusejí být opláceny. 71 na čest než v těch, jimiž se zabýváme, a prokazují si ji různými službami, vzájemným nabízením potravin, přednostmi, rituály, stejně tak jako dary149. Lidé dokázali ručit ctí a jménem dávno před tím, že se uměli podepsat. Potlač na americkém Severozápadě byl dostatečně studován ze všech stránek, které se týkají samé formy smlouvy. Přesto je nutné zařadit studii, jež o ní sepsal Davy a L. Adam150, do širšího rámce, v jakém by měla být s ohledem na téma, jež nás zajímá, nahlížena. Potlač je totiž něco víc než pouhý právní jev: je jedním z jevů, jež navrhujeme nazývat „totálními". Je to jev náboženský, mytologický a šamanistický, protože náčelníci, kteří se do potlače zapojují, ztělesňují předky a bohy, jejichž jméno nosí, jejichž tance tancují a jejichž duchové je ovládají151. Je to jev ekonomický, a je tedy potřeba změřit jeho hodnotu, důležitost, příčiny a důsledky transakcí, obrov- 149 Srov. dále (závěr) s. 136, pozn. 7. U těchto kmenů se při hostině, při důstojném přejímám daru, který nebyl vyžádán, neobyčejně dbá na etiketu. Uveďme si pouze tři, pro nás velice poučné příklady u Kvakiutlů, Haidů a Cimšjanů: náčelníci a urozenci jedí při hostinách málo, hodně jedí jejich vazalové a obecný lid; doslova mají „mlsný jazýček": F. BOAS, Kwa. Ind., Jesup., V, II, s. 427, 430; nebezpečí přejídání, Tsim. Myth., s. 59, 149, 153 atd. (mýty); při hostině zpívají, Kwa. Ind., Jesup Exped., V, II, s. 430, 437. Troubí se na lasturu, „a-by se vědělo, že neumíráme hladem", Kwa. T., III, s. 486. Urozenec nikdy nic naléhavě nežádá. Šaman léčitel si nikdy neřekne cenu, jeho „duch" mu to zapovídá. Ethn. Kwa., s. 731, 742; Haida T. M., s. 238, 239. Přesto u Kvakiutlů existuje „žebrácké" bratrstvo a tanec. 150 Viz výše uvedená bibliografie, s. 14 n. 151 Tento princip zvláště rozvinul tlingitský a haidský potlač. Srov. Tlingit Indians, s. 443, 462. Srov. rozpravu v 71 M. T, s. 373; duchové kouří, dokud kouří hosté. Srov. s. 385, ř. 9: „My, kteří zde pro vás tančíme, nejsme vlastně my sami. Tančí tu naši dávno mrtví strýcové." Hosty jsou duchové, talísmany gona' qadet, tam., s. 119, pozn. a. Ve skutečnosti zde prostě došlo k splynutí dvou principů, oběti a daru; je srovnatelné, snad s výjimkou působení na přírodu, se všemi případy, které jsme doposud (výše) uváděli. Dát živým znamená dát mrtvým. V jedné pozoruhodné tlingitské báchorce (Tí. M. T., s. 227) stojí, že člověk, který vstane z mrtvých, ví, jak za něho uspořádali potlač; téma duchů, kteří vytýkají živým, že za ně neuspořádali potlač, je běžné. Kvakiutlové měli dozajista stejné zásady. Př. proslov, Ethn. Kwa., s. 788. Živí u Cimšjanů zastupují mrtvé: Täte píše Boasovi: „Obětiny mají zpravidla podobu darů předaných na nějaké slavnosti." Tsim. Myth., s. 452 (historické legendy), s. 287. Sbírka témat, F. BOAS, tam., s. 846, ke srovnání s Haidy, Tlingiry a Kvakiutly. 72 ských i dries, kdy je převádíme na evropská měřítka152. Potlač je rovněž jev z oblasti sociální morfologie: shromáždění kmenů, rodů a rodin, ba i národů při něm vyvolává značnou nervozitu a vzrušení; lidé se sbratřují, a přesto si zůstávají cizí, komunikují a soupeří spolu v obrovském obchodě a trvalém zápolení153. Dostáváme se k estetickým jevům, které jsou neobyčejně početné. Konečně je třeba doplnit poznámku i k právnímu hledisku, k tomu, co již bylo řečeno o formě těchto smluv a co bychom mohli nazvat lidským předmětem smlouvy, a k právnímu statutu smluvních stran. I hmotné předměty smlouvy, věci, které se při jejich uzavírání směňují, mají totiž zvláštní moc, jež způsobuje, že jsou dávány a hlavně vraceny. Bylo by prospěšné — kdybychom měli dostatek místa —, pro náš výklad rozlišovat na americkém Severozápadě čtyři formy potlače: 1. potlač, jehož se zúčastňují výhradně či téměř výhradně frátrie a rodiny náčelníků (Tlingitové); 2. potlač, při kterém hrají téměř stejnou úlohu frátrie, rody, náčelníci a rodiny; 3. potlač mezi náčelníky soupeřících rodů (Cimšjano-vé); 4. potlač náčelníků a bratrstev (Kvakiutlové). Zabralo by nám však příliš mnoho času, kdybychom takto postupovali, a kromě toho rozlišení 154 tří forem (chybí ta cimšjanská) už předložil Davy . Koneckonců pro potřeby naší studie, týkající se tří aspektů daru, povinnosti dávat, povinnosti přijímat a povinnosti oplácet, jsou všechny čtyři formy potlače téměř totožné. Viz dále několik příkladů hodnoty měděných předmětů, s. 93, pozn. 242. 153 A. KRAUSE, Tlingit Indianer, s. 240, dobře popisuje způsob, jakým k sobě tlingitské kmeny vzájemně přistupují. 154 G. DAVY, Foijurée, s. 171 n., 251 n. Cimšjanská forma se znatelně neliší od formy haidské. Úloha rodu je snad výraznější. 73 I TROJÍ POVINNOST: DÁVAT, PŘIJÍMAT, OPLÁCET Základem potlače je povinnost dávat. Náčelník musí uspořádat potlač za sebe, za svého syna, zetě či dceru a za své mrtvé156. Zachová si autoritu vůči svému kmenu a své vesnici, potažmo vůči vlastní rodině, udrží si své postavení mezi náčelníky157 — z hlediska národního i mezinárodního — jen tehdy, dokáže-li, že obcuje s duchy, kteří jsou mu — podobně jako majetek158 — příznivě nakloněni, že se ho majetek drží a on se drží jeho159. Velikost majetku může dokázat jen tím, že jej prohýří, rozdělí a poníží tím druhé, neboť je „zastíní svým jménem"160. 155 Je zbytečné rekapitulovat Davyho výklad o vztahu mezi potlačem a. politickým statusem, zvláště pak mezi zetěm a synem. Je rovněž zbytečné vyjadřovat se k významu hostiny a směny z hlediska utužování spojenectví. Například výměna člunů mezi dvěma lidmi způsobí, že pak mají „jen jedno srdce", jeden je tchánem a druhý zetěm: Sec. Soc, s. 387. Text, Kwa. T., III. s. 274, dodává: „Bylo to, jako kdyby si byli vyměnili jména." Viz též tam., III, s. 23: v jednom mýtu o slavnosti Nimkišů (dalšího kvaki-utlského kmene) má svatební hostina za cíl uvést dívku do vsi, „kde bude jíst poprvé". 56 Pohřební potlač je doložen a dostatečně prostudován u Haidů a Tlin-gitů; u Cimšjanů je patrně více spjat s ukončením smutku, se vztyčením totemového sloupu a se zpopelněním: Tsim. Myth., s. 534 n. Boas nás na pohřební potlač u Kvakiutlů neupozorňuje, avšak popis takovéhoto potlače nalezneme v jednom mýtu: Kwa. T., III, s. 407. 157 Potlač k zachovám práva na rodový znak, J. R. SWANTON, Haida, s. 107. Viz příběh Leg.eka, Tsim. Myth., s. 386. Leg.ek je titul hlavního cimšjanského náčelníka. Víz též tam., s. 364, příběhy o náčelníku Nesba-lasovi, což je další honosný titul cimšjanského náčelníka, a způsob, jakým se vysmíval náčelníku Haimasovi. Jedním z nejdůležitějších titulů u Kvakiutlů (Lewikilaq) je Dabend (Kwa. T., III, s. 19, ř. 22; srov. dabend-gaľala, Ethn. Kwa., s. 1406, sloupec 1), který má před potlačem jméno, jež znamená „neschopen dosáhnout svého cíle" a po potlačí získává jméno, jež znamená „schopen dosáhnout svého cíle". 58 Jistý kvakiutlský náčelník pravil: „Na čem si zakládám: na jménu, na kořenech své rodiny, všichni mí předkové byli..." (a zde udává své jméno, které je zároveň titulem a jménem obecným) „pořadateli maxvy" (velkého potlače): Ethn. Kwa., s. 887, ř. 64; srov. s. 843, ř. 70. 59 Viz dále (v proslovu): „Jsem ověnčen majetkem. Jsem bohatý na majetek. Jsem měřič majetku." Ethn. Kwa., s. 1280, ř. 18. 160 Koupit si měděný předmět znamená zanést jej „pod jméno" kupujícího, F. BOAS, Sec. Soc, s. 345. Další metafora je v tom, že jméno pořadatele potlače uspořádaným potlačem „nabývá na váze". Sec. Soc, s. 349; „ztrácí na váze" přijatým potlačem, Sec. Soc, s. 345. Táž idea, idea nadřazenosti dárce nad obdarovaným, je vyjádřena různě: zahrnuje představu, že obda- 74 Vznešený gvakiutl a Haida mají přesně tutéž představu o tom, co je to „tvář", jako čínský vzdělanec či důstojník161. O jednom z velkých bájných náčelníků, který nepořádal potlač, se praví, že měl „prohnilou tvář"162. Tento výraz je zde ještě přesnější než v Číně. Na americkém Severozápadě totiž ztratit vážnost znamená ztratit duši. Je to „tvář", taneční maska, právo ztělesnit nějakého ducha, nosit štít, totem, persona sama, které jsou takto ve hře, o něž lze přijít při potlačí163, při hře o dary164, tak jako o ně lze přijít ve válce165 či důsledkem nějakého prohřeš- rovaný je svým způsobem otrokem, dokud se nevykoupí (tehdy „je jméno špatné", říkají Haidové, J. R. SWANTON, Haida, s. 70; srov. dále); Tlingi-tové říkají, že „házejí dary na hřbet těm, kdo je přijímají", J. R. SWANTON, Tlingit, s. 428. Haidové pro to mají dva příznačné výrazy: „uvést do pohybu", „rozkmitat" svou jehlu (srov. novokaledonský výraz výše, s. 39), jež patrně znamenají „porazit někoho druhořadého", J. R. SWANTON, Haida, s. 162. 161 Viz příběh o Haimasovi, který ztratil svou svobodu, své výsady, masky a všechno ostatní, své pomocné duchy, rodinu a majetek, Tstm. Mythology, s. 361, 362. 162 Ethn. Kwa., s. 805; Hunt, kvakiutlský spolupracovník Boase, napsal: „Nevím, proč náčelník Maxuyalidze (vlastně .pořadatel potlače') nikdy neuspořádal žádnou slavnost. To je vše. Tak ho nazvali Qelsem, tedy Prohnilá tvář." Tam., ř. 13—15. 163 Potlač je ve skutečnosti nebezpečná věc; nebezpečné je při něm nedat, stejně jako přijmout. Osoby, které se dostavily na mytický potlač, z toho měly smrt {Haida T., Jesup., VI, s. 626; srov. s. 667, týž mýtus, Cimšjané). Srov. též B. BOAS, Indianische Sagen, s. 356, č. 58. Je nebezpečné mít něco z hmotného základu toho, kdo potlač pořádá: např. požít něco na potlači duchů v zásvětí. Kvakiutlská legenda (Awikenoq), Ind. Sagen, s. 239. Viz krásnou báj o Havranovi, jenž vytahuje ze svého těla potraviny (několik variant), Ctatloq, Ind. Sagen, s. 76; Nutkové, tam., s. 106. Srovnání v F. BOAS, Tsim. Myth, s. 694, 695. 164 Potlač je vlastně hra a zkouška. Tato zkouška spočívá např. v tom, nedostat v průběhu hostiny škytavku. „Raději zemřít než mít škytavku," říká se. F. BOAS, Kwakiutl Indians, Jesup Expedition, v. V, část II, s. 428. Viz znění výzvy: „Pokusme se je vyprázdnit prostřednictvím našich hostů (misky)..." Ethn. Kwa., s. 991, ř. 43; srov. s. 992. O významové nejednoznačnosti u slov, jež znamenají dát někomu najíst, oplatit někomu jídlo a revanšovat se, viz glosář (Ethn. Kwa., heslo yenesa, yenka: dát najíst, odměnit se, oplatit něco někomu). Viz výše rovnítko mezi potlačem a válkou. Symbolem kvakiutlského potlače je nůž připevněný na konci hole, Kwa T., III, s. 483. U Tlingitů je to vztyčené kopí, Tlingit M. T., s. 117. Viz rituály kompenzačního potlače u Tlingitů. Válka kmene Kloo proti Cimšjanům, Ťling. T. M., s. 432, 433, po-zn. 34; tance kvůli tomu, že byl někdo zotročen; potlač bez tance za to, že byl někdo zabit. Srov. dále obřad darování měděného předmětu, s. 221, pozn. 6. 75 ku při rituálu . Ve všech těchto společnostech se předhánějí v darech. Neexistuje okamžik vymykající se běžnému životu, ani při slavnostech a zimních shromážděních, aby člověk nebyl povinován zvát přátele, dělit se s nimi o výtěžek z lovu či ze sběru plodů, pocházející od bohů a totemů167; aby nebyl povinován dále rozdělit vše, co mu připadlo z potlače, jehož byl podílníkem168; aby nebyl nucen projevit darem uznání za jakoukoli službu169 ze strany náčelníků170, vazalů či příbuzných171; to vše 166 O rituálních prohřešcích u Kvakiutlů viz F. BOAS, Sec. Soc, s. 433, 507 atd. Odčinit vinu lze právě tím, že uspořádáme potlač či alespoň předáme nějaký dar. V těchto společnostech existuje jedna velice důležitá právní a rituální zásada. Rozdělování bohatství hraje úlohu pokuty, oběti k usmíření duchů a k obnovení porozumění mezi lidmi. Otec H. A. LAMBERT, Moeurs des sauvages néo-calédoniens, s. 66, už u Kanaků zaznamenal právo mateřských příbuzných požadovat odškodnění v případě, že někdo z nich prolije krev v rodině svého otce. Přesně tutéž instituci najdeme u Cimšja-nů, Duncan v R. Ch. MAYNE, Four Years, s. 265; srov. s. 296 (potlač v případě prolití synovy krve). Ta by patrně měla být přirovnávána k ma-orské instituci múru. Stejným způsobem dlužno interpretovat potlače určené k vykoupení zajatců. Rodina, která nechala zotročit svého příbuzného, totiž musí uspořádat potlač nejen kvůli převzetí zajatce, ale též kvůli obnovení „jména". Viz příběh o Dzebasovi, Tsim. Myth., s. 388. Totéž pravidlo platí u Tlingitů, A. KRAUSE, TZinfcit Indianer, s. 245; PORTER, Xlth Census, s. 54; J. R. SWANTON, Tlingit, s. 449. Kvakiutlských potlačů k vykoupení prohřešků proti obřadům je mnoho. Za povšimnutí stojí potlač k odčinění viny rodičů dvojčat chodících pracovat, Ethn. Kwa., s. 691. Potlač k znovuzlskání manželky dlužíte tchánovi v případě, že vás — prokazatelně vaší vinou — opustila. Viz slovník, tam., s. 1423, si. 1 dole. Tuto zásadu lze uplatňovat i neopodstatněně: když chce mít náčelník příležitost k potlači, odešle svou ženu k tchánovi, aby měl záminku k novému rozdíleni bohatství, F. BOAS, 5th Report, s. 42. 167 Dlouhý seznam těchto povinností o slavnostech, po rybolovu, sběru, lovu, otevření konzerv je uveden v Ethn. Kwa., I, s. 757 n.; srov. s. 607 n., o etiketě, atd. 168 Viz výše, s. 68, pozn. 136. 169 Viz Tsim. Myth., s. 512, 439; srov. s. 534, o placení služeb. U Kvakiutlů příklad platby odpočítávači přikrývek. Sec. Soc, s. 614, 629 (Nimkišové, letní slavnost). 170 Cimšjanové mají pozoruhodnou instituci, která předepisuje náčelníkům a vazalům podělit se vzájemně o statky ze svých potlačů, aby na každého připadl podíl, který mu náleží. Ačkoli se soupeři střetávají uvnitř různých feudálních tříd dělících se na klany a frátrie, existují práva, která se uplatňují od třídy ke třídě, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 539. 171 Platba rodičům, Tsim. Myth., s. 534; srov. G. DAVY, Foijurée, o protichůdných systémech u Tlingitů a Haidů, dělení potlače mezi rodiny, s. 196. 76 s vidinou trestu, alespoň pokud jde o lidi urozené, kteří, když poruší pravidla společenského chování, ztratí své postavení172. Povinnost zvát je naprosto zjevná, jde-li o vzájemné pozvání mezi rody nebo kmeny. Pozvání má dokonce smysl pouze tehdy, je-li určeno lidem mimo vlastní rodinu, rod či frátrii173. Náleží se pozvat každého, kdo se může174 a chce175 anebo kdo se jde zúčastnit176 slavnosti, potlače177. Opomenutí má neblahé důsledky178. Významný 172 Haidský mýtus zaznamenaný MASSETEM [Haida Texts, Jesup. VI, č. 43) vypráví, jak jeden starý náčelník nepořádá dost potlačů; ostatní ho nezvou, on kvůli tomu zemře, jeho synovci mu postaví sochu, vystrojí jeho jménem slavnost, deset slavností, a on tak znovu ožije. V jiném mýtu u MASSETA, tam., s. 727, oslovi náčelníka duch: „Máš přespříliš majetku, budeš z něj muset vystrojit potlač" [wal = rozdělování, srov. slovo walgal potlač). Náčelník postaví dům a zaplatí stavebníky. V jiném mýtu, tam., s. 723, ř. 34, náčelník říká: „Nenechám si nic pro sebe", srov. dále: „Uspořádám desetkrát potlač" (wal). 173 O tom, jak se kmeny pravidelně setkávají (Kvaklutlové), F. BOAS, Sec. Soc, s. 343; (Cimšjanové), F. BOAS, Tsim. Myth., s. 497. Přirozená věc je to v kraji obývaném frátriemi, viz J. R. SWANTON, Haida, s. 162; Tlingit, s. 424. Tato zásada je pozoruhodně vyložena v mýtu o Havranovi, Tlingit T. M.,s. 115n. 174 Obejdeme se ovšem bez těch, kdo nedostáli zvyklostem, nepořádali slavnosti, nemají jména získaná během slavností, G. HUNT, v Ethn. Kwa., s. 707; bez těch, kdo neoplatili potlač, srov. tam., rejstřík, heslo Waya a Wayapo Lela, s. 1395; srov. s. 358, ř. 25. 175 Odtud i příběh, který je vlastní i našemu evropskému a asijskému folklóru, příběh o nebezpečí, jemuž se vystavujeme, nepozveme-li sirotka, opuštěného člověka či chudého pocestného. Př. Indianische Sagen, s. 301, 303; viz Tsim. Myth,, s. 295, 292: žebrák, který je totemem, totemovým bohem. Soupis témat, F. BOAS, TsimMyth., s. 784 n. 176 Tlingitové pro to mají skvělý výraz: o hostech se předpokládá, že „plují", jejich čluny „bloudí po moři", totemový sloup, jejž přinášejí, je vydán na pospas proudu, zastaví je až pozvání, potlač, Ti. M. T., s. 394, č. 22; s. 395, č. 24 (v proslovech). Jedním z poměrně běžných titulů kvakiutlského náčelníka je „ten, ke kterému se pádluje", „místo, kam se směřuje", př. Ethn. Kwa., s. 187, ř. 10 a 15. 177 Urážka, jež spočívá v tom, že se na někoho zapomene, způsobí, že se účasti na potlači zdrží i příbuzní. V jednom cimšjanském mýtu se duchové nedostaví proto, že nebyl pozván Velký duch, a přijdou v plném počtu, až když je pozván i on, Tsim. Myth., s. 277. V dalším příběhu se vypráví o tom, že když nepozvali velkého náčelníka Nesbalase, nepřišli ani ostatní cimšjanští náčelníci; říkali: „Je to náčelník, nemůžeme se s ním rozkmot-řlt." Tam., s. 357. 178 Urážka mívá politické důsledky. Například potlač Tlingitů vůči východním Athabaskům, J. R. SWANTON, Tlingit, s. 435. Srov. Tling. T. M., s. 117. 77 cimšjanský mýtus ukazuje, z jakého duchovního podloží vzešlo základní téma evropského folklóru, téma zlé víly, kterou zapomněli pozvat na krtiny či na svatbu. Jasně zde vyvstává osnova institucí, na níž je téma vet-káno; je vidět, v jakých civilizacích fungovalo. Princezna z jedné z cimšjanských vesnic otěhotněla v „zemi vyder" a jako zázrakem porodila „Malou Vydru". Vrací se s dítětem do vsi svého otce náčelníka. „Malá Vydra" naloví velké kambaly a její děd z nich vystrojí hostinu pro všechny spolubratry, náčelníky všech kmenů. Všem Vydru představí a klade jim na srdce, aby ji nezabíjeli, narazí-li na ni při lovu ve zvířecí podobě: „Zde mé vnouče vám přineslo potravu, již jsem vám, svým hostům, podal." Děd pak zbohatne z nejrůznějších darů, které mu přinášejí, kdykoli k němu zajdou pojíst masa velryb, tuleňů a čerstvých ryb, jež Malá Vydra nosila v období zimního hladu. Jistého náčelníka však zapomněli pozvat. A tak se stalo, že jednoho dne, když posádka člunu opomenutého kmene narazila na moři na Malou Vydru držící v tlamě velkého tuleně, lučištník z člunu Malou Vydru zabil a tuleně jí sebral. Děd a příslušníci všech kmenů pak Malou Vydru hledali, až zjistili, co se stalo opomenutému kmeni. Ten se omlouval, že nevěděl, kdo Malá Vydra je. Její matka princezna zemřela žalem; náčelník, který se nechtěně provinil, přinesl starému náčelníkovi všemožné dary na usmířenou. A báj se uzavírá takto180: „Proto národy pořádaly velké slavnosti, narodil-li se některému náčelníkovi syn a dostal jméno, aby se nestalo, že o tom někdo nebude vědět." Potlač, rozdávání statků je základním aktem vojenského, právního, ekonomického, náboženského „uznání", ve všech významech toho slova. Náčelník či jeho syn jsou takto „uznáni" a lidé jsou mu „vděčni "181. 179 Tsím. Myth., s. 170 a 171. ]8° Boas zařadil do poznámky větu z textu svého domorodého sepisovatele Tatea, tam., s. 171, pozn. a. Moralitu z mýtu je naopak třeba spájet s mýtem samým. 181 Srov. tento detail z cimšjanského mýtu o Negunaksovi, tam., s. 287 n. a poznámky na s. 846 o ekvivalentech tohoto tématu. 78 Rituál slavností182 Kvakiutlů a dalších kmenů této skupiny někdy vyjadřuje tuto zásadu povinného zvaní. Stává se, že část zmíněných slavností začíná slavností Psů. Ty zpodobňují muži v maskách, kteří vyrážejí z jednoho domu, aby násilně vtrhli do domu druhého. Slavnost připomíná událost, kdy lidé z dalších tří klanů kmene vlastních Kvakiutlů opomněli pozvat Guetely, nejvýše postavený klan mezi nimi183. Ti nechtěli zůstat „nezasvěcení", vtrhli do domu tanců a všechno zničili. Stejně zavazující je povinnost přijímat. Člověk nemá právo dar nebo potlač odmítnout184. Učinit tak znamená projevit obavu, že budete muset oplácet, že budete „umlčen", dokud vše nevrátíte. „Umlčen" jste vlastně už teď. Znamená to, že vaše jméno „ztratilo váhu"185, že předem přiznáváte porážku186, nebo se naopak v některých případech prohlašujete za vítěze a neporazitelného187. Skutečně se zdá, alespoň u Kvakiutlů, že uznávané postavení v hierarchii či vítězství při předchozích potiacich umožňují pozvání odmítnout nebo dokonce — účastníte-li se potlače — odmítnout dar, aniž kvůli tomu vznikne válka. Ale ten, kdo odmítne, se zavazuje k uspořádání potlače; zvláště pak musí vystrojit bohatší slavnost tuku, při níž lze tento obřad odmítnutí konkrétné sledovat188. Náčel- 182 Př.: pozvání na slavnost černého rybízu, kdy obřadník říká: „Zveme vás, vás, kteří jste nepřišli." Ethn. Kwa., s. 752. 183 F. BOAS, Sec. Soc, s. 543. 184 y -r-lingitů se pozvaným, kteří otáleli dva roky, než přišli na potlač, říká „ženy". T. M. T., s. 119, pozn. a. 185 F. BOAS, Sec. Soc, s. 345. 186 U Kvakiutlů musíte přijít na slavnost tuleňů, i když se vám z jejich tuku zvedá žaludek, Ethn. Kwa., s. 1046; srov. s. 1048: „pokus se sníst všechno". 187 Proto se někdy obracejí k hostům s obavou; odmítnou-li totiž nabídku, je tomu tak proto, že se považují za nadřazené. Jistý kvakiutlský náčelník říká koskimoskému náčelníku (kmenově příslušejícímu k témuž národu): „Neodmítejte mou laskavou nabídku, nebo budu zahanben, neodvrhujte mé srdce, atd. Já nejsem z těch, kdo si činí nějaké nároky, z těch, kdo dají jenom těm, kteří od nich nakoupí (= dají jim). Tak je to, přátelé." F. BOAS, Sec. Soc, s. 546. 188 F. BOAS, Sec. Soc, s. 355. 79 I nik, který se považuje za nadřazeného, odmítne lžíci plnou tuku, kterou mu podají; vyjde ven, vyhledá svůj „měděný předmět" a vrátí se s ním „uhasit oheň" (živený tukem). Následuje řada formalit, které znamenají výzvu a zavazují náčelníka, který odmítl, aby sám uspořádal další potlač, další slavnost tuku189. V zásadě je však každý dar vždycky přijat a pochválen190. Člověk musí hlasitě ocenit jídlo, které pro něho připravili191. Je si však vědom toho, že když je přijme, zavazuje se tím192, že přebírá dar „břemeno"193. Nepřijal totiž pouze nějakou věc či účast na slavnosti, přijal i výzvu, a to si mohl dovolit jen proto, že si je jist, že se bude moci revanšovat194, dokázat, že si s dárcem v ničem nezadá195. Při takovýchto střetech se náčelníci dostávají do komických situací, které jsou i jako takové pociťovány. Jako ve staré Galii či Germanii, jako při našich studentských, vojenských či vesnických zábavách se hosté oddávají obžerství, aby tímto groteskním způsobem „vzdali hold" tomu, kdo je pozval. Uctít hosty musíte i tehdy, jste-li jen vyzyvatelovým potomkem196. 189 Viz Ethn. Kwa., s. 77'4 n., jiný popis slavnosti oleje a salalových bobulí; je to popis Huntův a zdá se lepší; rovněž se zdá, že tohoto rituálu se používá v případě, kdy se nezve a nedává. Rituál o slavnosti téhož druhu, pořádané jako výraz pohrdání vůči soupeři, zahrnuje zpěvy a bubnování [tam., s. 770; srov. s. 764), jako u Eskymáků. 190 Haidská průpověď: „Udělej to co já a dej mi dobré jídlo" (v mýtu), Halda Texts, Jesup VI, s. 685, 686; (Kvakiutlové), Ethn. Kwa., s. 767, ř. 39; s. 738, ř. 32; s. 770), příběh PoLelasy. 191 Zpěvy projevující nespokojenost jsou velice přesně dané (Tlingitové), TlingitM. T, s. 396, č. 26, 29. 192 Náčelníci u Cimšjanů zpravidla vysílají posla, aby prověřil dary, které jim přinášejí pozvaní na potlač, Tsim. Myth., s. 184; srov. s. 430 a 434. Podle kapitulního řádu z roku 803 byl na dvoře Karla Velikého úředník pověřený podobnou inspekcí. Tento fakt, uvedený Démeunierem, mi sdělil Mauner. 193 Viz výše. Srov. latinský výraz oere oboeratus, zatížený dluhy. 194 Mýtus o Havranovi u Tlingitů vypráví o tom, jak Havran se nezúčastňuje slavnosti, protože ti druzí (soupeřící frátrie; špatně přeloženo J. P. Swantonem, který měl napsat frátrie soupeřící s Havranem), se projevovali příliš hlučně a přestoupili středovou čáru, jež v domě tance obě frátrie od sebe odděluje. Havran se obával, že jsou neporazitelní, TI. M. T., s. 118. 195 Nerovnost, která je důsledkem toho, že jste něco přijali, je dobře vyložena v kvakiutlských proslovech, Sec. Soc, s. 355, 667, ř. 17, atd.; srov. s. 669, ř. 9. 196 Př. Tlngitové, J. R. SWANTON, Tíingit, s. 440, 441. 80 Nedat či nepřijmout znamená zadat si — podobně jako neoplácet198. Povinnost oplácet prostupuje celý potlač, pokud ovšem nespočívá v pouhém ničení. Takovéto ničení, které má začasté úlohu obětování duchům, zřejmě nemusí být bezpodmínečně opláceno, zvláště pak je-li dílem nejvyššího náčelníka klanu či náčelníka klanu, který je uznán za nadřazený200. Běžně však má být potlač oplácen i s úrokem a totéž platí i o každém daru. Úrok se vesměs pohybuje od třiceti do sta procent ročně. I když příslušník kmene dostane od svého náčelníka za prokázanou službu přikrývku, u příležitosti svatby v náčelníkově rodině, synova nástupnictví atd. mu za ni vrátí dvě. Je ovšem pravda, že náčelník se s ním zase podělí o všechny dary, které získá při příštích potiacich, kde mu budou soupeřící klany oplácet prokázané dobrodiní. 197 Jistý rituál u Tlingitů umožňuje nechat si zaplatit více a hostiteli zase na druhé straně umožňuje donutit hosta převzít dárek; nespokojený host naznačí, že se má k odchodu; tehdy mu dárce nabídne dar dvojnásobné hodnoty a uvede jméno zemřelého příbuzného, J. R. SWANTON, Tlingit Indians, s. 442. Tento rituál se pravděpodobně pojí k oprávněním obou smluvních stran zastupovat duchy svých předků. 198 Viz proslovy, Ethn. Kwa., s. 1281; „Kmenoví náčelníci nikdy neoplácejí [...], oni sami se uvedli v nemilost, a ty čníš jako velký náčelník mezi těmi, kteří upadli v nemilost." 199 Viz proslov (historické vyprávění) při potlačí velkého náčelníka Legeka (titul cimšjanského prince), Tsim. Myth., s. 386; ten praví k Haidům: „Budete poslední z náčelníků, protože nejste s to hodit do moře měděné předměty, jak to udělal velký náčelník." 200 Ideální by bylo uspořádat potlač, který nebude oplacen. Viz v jednom proslovu: „Přeješ si dát to, co nebude oplaceno." Ethn. Kwa., s. 1282, ř. 63. Člověk, který uspořádal potlaě, je přirovnáván ke stromu, k hoře: „Jsem velký náčelník, velký strom, vy jste pode mnou [...] má palisáda [...J, rozdám vám majetek." Tam., s. 1290, 1. sloka. „Vztyčte nedotknutelný potlačový sloup, to je jediný silný strom, jediný silný kořen..." Tam., 2. sloka. Haidové totéž vyjadřují metaforou kopí. Lidé, kteří něco přijmou, žijí „z jeho kopí" (náčelníkova), MASSET, Haida Texts, s. 486. Je to ostatně takový druh mýtů. 81 Povinnost důstojně oplácet je bezpodmínečná201. Člověk ztratí navěky „tvář", neoplácí-li či neničí-li odpovídající hodnoty202. Trestem za porušení povinnosti oplácet je otroctví kvůli dluhům. Uplatňuje se alespoň u Kvakiutlů, Haidů a Cimšjanu. Je to instituce, jež je svou povahou i funkcí vpravdě srovnatelná s římským nexem*. Jednotlivec, který nemohl vrátit půjčku či oplatit potlač, ztrácí své společenské postavení i status svobodného člověka. Když si u Kvakiutlů nedůvěryhodný jedinec vypůjčí, říká se, „prodává se jako otrok". Je zbytečné dále zdůrazňovat, že tento výraz je totožný s výrazem římským203. Haidové204 — jako kdyby sami od sebe přišli na latinský výraz — o matce, která při příležitosti zásnub svého dítěte dává dar matce mladého náčelníka, dokonce říkají, že „na něho hází síť". Ale tak jako „kula" u Trobrianďanů není nic jiného než krajní případ výměny darů, i potlač ve společnostech na americkém Severozápadě není nic jiného než svého druhu zvrhlý produkt systému darů. Alespoň v oblastech frátrií, u Haidů a Tlingitů, přetrvávají důležité pozůstatky někdejšího totálního závazku, koneckonců velice příznačného pro Athabasky, významnou skupinu spřízněných kmenů. Dary se vyměňují při každé příležitosti, kdykoli se poskytuje nějaká „služba", a všechno se později či neprodleně vrací, aby to bylo vzápětí opět někomu 201 Viz příběh o urážce kvůli nedostatečně oplacenému potlačí, Tsim. Myth., s. 314. Cimšjanové stále vzpomínají na dva měděné předměty, které jim dluží Wutsenalukové, tam., s. 364. 202 „Jméno" zůstává pošramocené, dokud se nerozbije měděný předmět téže hodnoty, jakou měl ten, který byl předmětem výzvy, F. BOAS, Sec. Soc, s. 543. 203 Když si takto znevážený jedinec půjčí, aby mohl poskytnout povinný dar či dar opětovat, „dává své jméno všanc", a synonymní výraz zní: „prodává se za otroka", F. BOAS, Sec. Soc, s. 341; srov. Ethn. Kwa., s. 1424, 1451, heslo: kelgelgend, srov. s. 1420. 204 Budoucí nevěsta se třeba ještě nenarodila, a mladý muž už je smluvně zavázán, J. R. SWANTON, Haida, s. 50. 82 přiděleno i. Téměř stejná pravidla si uchovali Cimšja-né206 a u Kvakiutlů v mnoha případech fungují i mimo potlač207. Nebudeme se tímto zjevným případem dále zabývat: staří autoři nepopisují potlač jinak, takže vyvstává otázka, tvoří-li vůbec odlišnou instituci208. Připomeňme si, že u Činuků, jednoho z nejméně známých kmenů, kte- 205 Viz výše. Zvláště usmiřovací rituály u Haidů, Cimšjanu a Tlingitů spočívají ve službách a okamžitých protislužbách; v podstatě jde o výměnu zástav (zdobených měděných předmětů) a rukojmích, otroků a žen. Př. ve válce Cimšjanu proti Haidům, Haida T. M., s. 395: „Jelikož na každé ze zúčastněných stran si brali ženy z protivníkova tábora a byla obava, aby se znovu nerozkmotřili, byl sjednán mír." Za války Haidů proti Tlingitům viz kompenzační potlač, tam., s. 396. 206 Viz výše a zvláště F. BOAS, Tsim. Myth., s. 511, 512. 207 (Kvakiutlové): postupné rozdělování majetku oběma směry, F. BOAS, Sec. Soc, s. 418; příští rok placem pokut za prohřešky proti rituálu, tam., s. 596; přeplacení kupní ceny nevěsty, tam., 365, 366, s. 518—520, 563, s. 423, ř. 1. 208 O slovu potlač viz výše, s. 14, pozn. 13. Zdá se. že ani idea, ani názvosloví předpokládající použití tohoto výrazu nemají v jazycích amerického Severozápadu onu přesnost, jakou jim dává anglo-indiánský „sabir" na základě činučtiny. V každém případě cimšjanština rozlišuje mezi yaokem, velkým mezi-kmenovým potlačeni (F. BOAS [Tate], Tsim. Myth., s. 537; srov. s. 511; srov. s. 968, nevhodně přeloženým jako potlaě) a ostatními. Haidové činí rozdíl mezi „walgalem" a „sitkou", J. R. SWANTON, Haida, s. 35, 178, 179, s. 68 (Massetův text), smutečním potlačem a potlačem pořádaným z jiných důvodů. V kvakiutlštině slovo „poLď (nasytit), společné Kvakiutlům a Cinukům {Kwa. T., III, s. 211, ř. 13, PoL — nasycen, tam. III, s. 25, ř. 7) zjevně označuje nikoli potlač, ale hostinu či její účinek. Slovo „poLas" označuje pořadatele hostiny [Kwa. T., 2. řada; Jesup, sv. X, s. 79, ř. 14; s. 43, ř. 2) a rovněž místo, kde se úěastnícl nasytili. (Legenda o jménu jednoho z náčelníků Dzawadaenoxu.) Srov. Ethn. Kwa., s. 770, ř. 30). Nejobecnější název v kvakiutlštině je „p!Es" „zničit, umlčet" (jméno soupeře) (rejstřík, Ethn. Kwa. heslo) nebo koše při vysypávaní {Kwa. T., III, s. 93, ř. 1; s. 451, ř. 4). Velké kmenové a mezikmenové potlače mají zřejmě vlastní jméno, mazwa (Kwa. T., III, s. 451. ř. 15); BOAS odvozuje od kořene ma dvě další slova způsobem dosti nepravděpodobným: jedno z nich je mawil, iniciační místnost, a druhé název pro kosatku {Ethn. Kwa., rejstřík, heslo). — u Kvakiutlů vskutku nalezneme množství odborných výrazů pro označení všech druhů potlače. Totéž platí pro označení nejrůznějších plateb a odškodnění či spíše darů a protidarů: svatebních darů, náhrad šamanům, záloh, úroků z prodlení, slovem všech druhů výdajů a přerozdělování. Př. ,.men(a), „pick up", Ethn. Kwa., s. 218: malý potlaě, při kterém jsou dívčí šaty předhozeny lidu, aby si je rozebral; „payol", „darovat měděný předmět"; jiný výraz pro darování člunu, Ethn. Kwa., s. 1448. Mnohé z těchto výrazů, konkréta, jsou rozkolísané a významově se překrývají, jak tomu v archaickém názvosloví bývá. 83 rý však patří k těm, jež by bylo skutečně záhodno studovat, slovo potlač znamená dar209. SÍLA VĚCI Můžeme jít ve své analýze ještě dále a dokázat, že předměty vyměňované při potlač! mají schopnost donutit dary obíhat, být dávány a opláceny. Předně alespoň Kvakiutlové a Cimšjanové rozlišují mezi různými druhy majetku stejně tak jako Římané či Trobri-anďané a Samojci. Na jedné straně pro ně existují spotřební předměty a předměty, které se běžně rozdávají210 (Stopy po směně jsem však nenašel.) Na straně druhé jsou rodinné cennosti211, talismany, zdobené měděné 209 Viz C. M. BARBEAU, Le Potlatch, Bull. Soc. Géorg., Québec 1911, sv. III, s. 278, pozn. 3, kvůli významu a odkazům. 210 Možná i prodávají. Mezi majetkem a zásobami je v cimšjanštině jasný rozdíl, Tstm. Myth., s. 435. Boas tvrdí, nesporně podle Tatea, svého dopisovatele: „Vlastnictví toho, čemu se říká .richfooď, bohatá strava (srov. tam., s. 406), bylo základním předpokladem uchování rodinné vážnosti. Zásoby však nebyly považovány za součást bohatství. Bohatství se dosahuje prodejem (my bychom řekli ve skutečnosti výměnou darů) zásob čí jiných statků, které se napřed shromažďují a pak rozdávají na potlačí." (Srov. výše s. 59, pozn. 111, Melanésíe). Kvakiutlové rovněž rozlišují mezí prostými zásobami a bohatstvím--majetkem. Poslední dvě slova jsou souznačná. Používají se pro ně zjevně dvě označení, Ethn. Kwa., s. 1454. První je yäqči yäq (jazykovedné pokulhávání B. Boase), srov. rejstřík, heslo, s. 1393 (srov. yágu, rozdávat, rozdělovat). Slovo má dvě odvozeniny, „yeqalď, majetek, a „yäxulu" (talismany a parafernální jmění), srov. slova odvozená od yä, tam. s. 1406. Další slovo je „dadeka-S", srov. rejstřík v Kwa. T., III, s. 519; srov. tam., s. 473, č. 31; v newetteeském nářečí daoma, dedemala (rejstřík v Ethn. Kwa., heslo). Kořenem tohoto slova je da. Ten zvláštní shodou okolností znamená přesně totéž jako indoevropský kořen „dá": přijímat, brát, nést v ruce, ohmatávat atd. Symptomatické jsou i odvozeniny. Jedna znamená i „sebrat kus oděvu nepřítele a očarovat jej", druhá „vložit do ruky", „donést domů" (významově blízké výrazům manus a família, viz dále) (o přikrývkách daných jako záloha pří koupi měděných předmětů, tj. přikrývkách, které se mají i s úrokem vrátit); jiné slovo znamená „složit určitý počet přikrývek na soupeřovu hromadu, přijmout je", když tak bylo učiněno. Jiná odvozenina od téhož kořene je ještě podivnější: dadeka, „závidět jeden druhému", Kwa T., s. 133, ř. 22; původní význam určitě byl: „přijatá věc, která vzbuzuje závist"; srov. dadego, „zápasit", nepochybně zápasit s majetkem. Týž význam, ale přesnější, mají jiná slova. Např. „majetek v domě", ma-mekas, Kwa. T., III, s. 169, ř. 20. 84 předměty, gokrývky z kůží či tkané přikrývky ozdobené rodovým znakem. Tento druh předmětů se předává stejně slavnostně, jako se předávají ženy do manželství, „výsady" zeti, jména a hodnosti dětem a zeťům212. Bylo by dokonce nepřesné mluvit v jejich případě o zcizení. Jsou to předměty určené spíše k zapůjčení než k prodeji a skutečnému postoupení. U Kvakiutlů nemůže být jistý počet z nich postoupen, třebaže se objevují na potlači. Tento „majetek" vlastně tvoří sacra, jichž se rodina nikdy nezbavuje, anebo jen velmi nerada. Pozornější sledování vede ke zjištění, že stejně jsou věci rozděleny u Haidů. Ti vlastně pojem vlastnictví, majetku dokonce zbožštili na způsob starých Řeků a Římanů. V oblasti mytologie a náboženství vyvinuli úsilí v Americe 212 Viz početné proslovy u příležitosti převodu statků, F. BOAS a G. HUNT, Ethn. Kwa, s. 706 n. Neexistuje téměř nic duchovné ani hmotně cenného (záměrně neužíváme slova užitečného), aby se k tomu nepojily podobné představy. Duchovní statky jsou vlastně věcmi, majetkem, předmětem darování a směny. Stejně jako v primitivnějších civilizacích, kupříkladu autralských, je na kmeni, na nějž se nějaká věc převedla, aby po potlači stvrdil, předvedl, že s ní byl obeznámen; také u Tlingitů se po potlači lidem, kteří potlač uspořádali, „ponechává" výměnou tanec, J. R. SWANTON, TUngtt Indians, s. 442. Základním, nejnedotknutelnějším majetkem, který vzbuzuje u lidí závist, je jméno a totemový znak. Tam., s. 416 atd.; pro Tlingily je to ostatně majetek, který činí lidi šťastnými a bohatými. Totemové znaky, slavností a potlače, jména získaná při těchto potiacich, dary, které vám druzí musí oplatit a které jsou s pořádanými potlači spjaty, to vše na sebe navazuje: př. Kvakiutlové v jedné promluvě: „A teď má slavnost přechází na něho" (ukáže na zetě, Sec. Soc, s. 356). Takto se předávají a oplácejí „křesla" a též „duchové" tajných společností (viz proslov o společenském postavem majetku a majetku pojícího se se společenským postavením), Ethn. Kwa., s. 472. Srov. tam., s. 708, jiný proslov: „To je váš zimní zpěv, váš zimní tanec, všichni na ní budou brát majetek, na zimní přikrývku; toto je váš zpěv, toto je váš tanec." Jediné slovo v kvaki-utlštině označuje talismany urozené rodiny a její výsady: slovo „fcíezo", „znak, výsada", př. Kwa. T., III, s. 122, ř, 32' U Cimšjanů se maskám a zdobeným kloboukům k tanci a slavnostním příležitostem říká „určité množství majetku" podle množství rozdaného při potlači (podle darů, které náčelníkovy tety z matčiny strany rozdaly „ženám kmene"): Täte ve F. BOAS, Tsim. Myth., s. 541. Naproti tomu např. u Kvakiutlů jsou věci pojímány duchovně, zvláště pak dvě cenné věci, základní talismany, „smrtonosný" (hálayu) a „živá voda" (kterými je zřejmě jediný krystal křemene), přikrývky atd., o nichž jsme mluvili. V jednom podivném kvakiutlském pořekadle jsou tyty para-fernálie ztotožňovány s dědem, což je přirozené, neboť se půjčují zeti jen proto, aby je předal vnukům, F. BOAS, Sec. Soc, s. 507. 85 často nevídané, vzepnuli se natolik, že zhmotnili abstrakci: „Paní vlastnictví" (anglicky píšící autoři ji nazývají Property Woman). Vypráví se o ní v bájích a dochovaly se její popisy213. Pro Haidy je přímo matkou, bohyní, jež založila hlavní frátrii, frátrii Orlů. Na druhé straně je však zvláštní to, že ji zjevně ztotožňují s „královnou"214, ústřední figurou hry s hůlkami, která bere vše a jejíž jméno částečně nosí, což vyvolává velmi vzdálené reminiscence na asijský a antický svět. S touto bohyní se rovněž setkáme opět v kraji Tlingitů215 a její mýtus, neřkuli kult, se objevuje i u Cimšjanů216 a Kvakiutlů217. 213 Mýtus o Džílaqonsovi najdeme v J. R. SWANTON, Haida, s. 92, 95, 171. MASSETOVA verze je obsažena v Halda T.. Jesup, VI, s. 94, 98; SKIDEGATEOVA v Haida T. M., s. 458. Jeho jméno figuruje v určitém počtu rodných jmen Haidů patřících k frátrii Orlů. Viz J. R. SWANTON, Haida, s. 282, 283, 292 a 293. Podle Masseta jméno bohyně bohatství je spíše Skli, Haida T„ Jesup VI, s. 665, ř. 28, s. 306; srov. rejstřík, s. 805. Srov. pták Skli, Skirl (J. R. SWANTON, Haida, s. 120). Skíltagos znamená měď-majetek a k témuž jménu se pojí bájný příběh o tom, jak nalézt „měděné předměty", srov. s. 146, obr. 4. Vyřezávaný sloup zpodobňuje Džíl-qadu, jeho měděný předmět, sloup a znaky, J. R. SWANTON, Haida, s. 125; srov. příl. 3, obr. 3. Viz popisy u Newcomba, tam., s. 46. Srov. přetištěné obrázky, tam., obr. 4. Jeho fetiš musí být přeplněn kradenými věcmi a sám být kradený. Přesný název bohyně zní, tam., s. 92, „majetek působící rozruch". Kromě toho má čtyři dodatečná jména, tam., s. 95. Má syna zvaného „Kamenná žebra" (ve skutečnosti měděná, tam., s. 110, 112). Kdo ji potká, ji nebo jejího syna či dceru, má štěstí ve hře. Bohyně má čarovnou rostlinu; kdo ji pojí, ten zbohatne a zbohatne rovněž ten, kdo se dotkne části její přikrývky, kdo nalezne mušli, kterou ona navlékala, atd., tam., s. 29. 109. Jedním z jejích jmen je „Majetek se drží v domě". Velmi mnoho jedinců má složená jména obsahující Skli: „Kdo čeká Skíl", „cesta ke Skíl". Viz v haidských genealogických soupisech, E. 13, E. 14 a ve frátrii Havrana R. 14, R. 15, R. 16. 214 O haidském dzííu a tlingitském näqu viz výše, s. 68, pozn. 138. 215 Mýtus najdeme v nezměněné podobě též u Tlingitů, Tí. M. T., s. 173, 292, 368. Srov. J. R. SWANTON, Tlingit, s. 450. U Sitky se Skü bezpochyby jmenuje Lenaxxidek. Je to žena, která má dítě. Je slyšet hluk, jejž dítě způsobuje, když saje; lidé se za ním rozběhnou, a jestli děcko někoho po-škrábe a zůstanou mu jizvy, strupy ze škrábanců učiní druhé lidi šťastnými. 216 Cimšjanský mýtus není celý, Tsim. Myth., s. 154, 197. Srovnat s poznámkami F. BOASE, tam., s. 746, 760. Boas neurčil její totožnost, ale ta je zřejmá. Cimšjanská bohyně nosí „šat bohatství" [garment of wealth). Mýtus, jehož hlavní postavou je Qominoqa, „bohatá" (žena), je možná téhož původu. Zdá se, že je předmětem kultu vyhrazeného některým klanům u Kvakiutlů; př. Ethn. Kwa., s. 862. Jeden hrdina Qoexsotenoqů má 86 Výše uvedené cennosti ve svém celku tvoří magické dědictví; je totožné s dárcem i s příjemcem, a také s duchem, který obdařil rod těmito talismany, nebo s hrdinou — zakladatelem klanu, kterému je duch předal218. V každém případě soubor takovýchto předmětů bývá u všech těchto kmenů duchovního původu a povahy219. Přechovává se v bedně či spíše velké, rodovými znaky zdobené truhle220, jež je sama nadána osobitou mocí221 — mluví, lne k svému majiteli, obsahuje jeho duši, atd.222 jméno „tělo z kamene" a stává se „vlastnictvím nad těly", Kwa. T., III, s. 187; srov. s. 247. 218 Viz např. mýtus o klanu Kosatek, F. BOAS, Handbook qf American Languages, I, s. 554—559. Hrdina, zakladatel klanu, je sám příslušníkem klanu Kosatek. „Snažím se najít logwa od vás" (talisman, srov. s. 554, ř. 49), říká duchovi, jehož potká; má tvář člověka, ale je kosatkou, s. 557, ř. 122. Duch v něm pozná příslušníka svého klanu, daruje mu harpunu s měděným hrotem, který zabíjí velryby (v textu, s. 557, opomenuto): kosatky jsou „killer-whales" (zabíječi velryb). Dá mu rovněž jméno (potlačové). Hrdina se bude jmenovat „místo nasycené bytosti", „ten, kdo se cítí nasycen". Jeho dům bude „dům kosatky", s „kosatkou namalovanou v průčelí". „A kosatka bude tvou mlskou v domě (miska bude mít tvar kosatky) a talismanem halayu (smrtonosným) a 'živou vodou' a nožem se zuby z křemene (i zuby budou z kosatek)", s. 559. 219 Zázračná truhla, obsahující velrybu, která dala své jméno hrdinovi, se nazývá „bohatství přicházející na břeh", F. BOAS, Sec. Soc, s . 374. Srov. „majetek unášený ke mně", tam., s. 247. 414. Majetek „budí rozruch", viz výše. Jméno jednoho z hlavních náčelníků u Masseta zní: „Ten, jehož majetek budí rozruch", Haida Texts, Jesup VI, s. 684. Majetek žije (Kvaki-utlové): „Ať náš majetek zůstane jeho přičiněním naživu, ať naše měděné předměty zůstanou nerozbity," zpívají Maamtagilové, Ethn. Kwa., s. 1285, ř. 1. 220 Rodinné parafernálie*, které obíhají mezi muži, jejich dcerami či zeti a vracejí se k synům, když jsou nově zasvěceni nebo se ožení, bývají uloženy ve zdobené, značené truhle či bedně, jejíž úprava, výroba a použití jsou pro tuto civilizaci na severozápadě Ameriky (od kalifornských Juroků po Behringovu úžinu) příznačné. Na této truhle jsou vesměs znázorněny tváře a oči totemů nebo duchů, jejichž atributy obsahuje; jsou to zdobené přikrývky, talismany „života" a „smrti", masky, masky-klobouky, klobouky a věnce, luk. Mýtus často zaměňuje ducha s touto truhlou a jejím obsahem. Př. Tlingit M. T., s. 173: gonaqaaet, který je totéž co truhla, měděný předmět, klobouk a chrastítko s rolničkami. Předání, darování této truhly, jak na počátku, tak při každé nové iniciaci či při příležitosti svatby, mění příjemce v „nadpřirozenou" bytost, v zasvěcence, šamana, kouzelníka, urozence, tanečníka a držitele míst v bratrstvu. Viz promluvy v příbězích kvakiutlských rodin, Ethn. Kwa., s. 965, 966; srov. s. 1012. 222 Zázračná skříňka je vždycky obestřena tajemstvím a patří mezi rodinné tajnosti. Mohou existovat skříňky ve skříňkách, uzavřené ve velkém počtu jedny v druhých (u Haidů), MASSET, Haida Texts, Jesup, VI, s. 395. Obsahuje duchy, např. „ženu myš" (u Haidů), H. T. M., s. 340, či Havrana, 87 Každý z těchto cenných předmětů, každý z těchto znaků bohatství má — jako na Trobriandských ostrovech — svou osobitost, své jméno223, své vlastnosti, svou moc224. Jsou to velké mušle abalone (ušeň)225, štíty, které jsou který nevěrnému majiteli vyklove očí. Viz soupis těchto témat ve F. BOAS, Tslm. Myth., s. 851, 854. Mezi nejrozšířenější patří mýtus o Slunci uzavřeném v plovoucí skříňce (soupis ve F. BOAS, Tsim. Myth., s. 549, 641). Je známo, že podobné báje byly rozšířeny i ve Starém světě. Jednou z nejběžnějších epizod hrdinských příběhů je epizoda s malinkou skříňkou, poměrně lehkou pro hrdinu, příliš těžkou pro ostatní, neboť je v ní velryba. F. BOAS, Sec. Soc, s. 374; Kwa. T., 2. řada, Jesup, X, s. 171; jejíž potrava se nevyčerpáva, tam., s. 223. Skříňka je živá a sama od sebe pluje, Sec. Soc. s. 374. Katlianova skříňka přináší bohatství, J. R. SWANTON, TLingit Indians, s. 448; srov. s. 446. Květiny, „sluneční mrva", „vejce z dříví na otop", „které činí bohatým", jinými slovy talismany, jež obsahuje, bohatství samo, je také nutno živit. Jedna ze skříněk obsahuje ducha „příliš silného k tomu, aby byl při-svojen", jehož maska svého nositele zabije {Tlingit M. T., s. 341). Tyto skříňky mívají jména podle toho, jak se používají při potlači. U Haidú se velké schránce na tuk říká matka (MASSET, Haida Texts, Jesup, V, s. 758). „Skříňka s červeným dnem" (Slunce) „rozlévá vodu" v „moři Kmenů" (voda jsou přikrývky, které rozdává náčelník), F. BOAS, Sec. Soc, s. 551 a pozn. 1, s. 564. Mýty o zázračné skříňce jsou rovněž charakteristické pro společnosti v severoasijském Tichomoří. Pěkný příklad srovnatelného mýtu najdeme v PltSUDSKI, Material for the Study of the Ainu Languages, Krakow 1913, s. 124 a 125. Skříňku daroval medvěd a hrdina musí dbát na různá tabu; je plná předmětů ze zlata a stříbra, talismanů, jež přinášejí bohatství. — Technika skříňky je ostatně táž v celém severním Tichomoří. „Jednotlivé rodinné věci mají svá vlastní jména" (Haidové), J. R. SWANTON, Haida, s. 117; jména mají domy, dveře, jídelní misky, vyřezávané lžíce, čluny, pasti na lososy. Srov. výraz „netřetržitý řetěz majetku", J. R. SWANTON, Haida, s. 15. — Máme seznam věcí pojmenovaných Kva-kiutly nezávisle na titulech, urozencích, mužích, ženách i jejich výsadách: tancích, potiacich atd., které jsou rovněž majetkem. Věcmi, kterým říkáme movitosti a které jsou za týchž okolností pojmenovávány a personifikovány, jsou; jídelní misky, dům, pes a člun. Viz Ethn. Kwa., s. 793 n. Na tomto seznamu Hunt opomněl uvést jména měděných předmětů, velkých mušlí abalone, dveří. — Lžíce zavěšené na provaze uvázaném na jakémsi pomyslném člunu se nazývají „kotevní provaz lžic" (viz F. BOAS, Sec. Soc, s. 422, při obřadu placení svatebních dluhů). Ü Cimšjanů mají svá jména čluny, měděné předměty, lžíce, kameninové hrnce, kamenné nože, misky náčelníkovy ženy, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 506. Cennými statky a bytostmi přijatými do rodiny jsou i otroci a psi. Jediným domácím zvířetem těchto kmenů je pes. Má různá jména podle jednotlivých klanů (pravděpodobně v rodině náčelníka) a nemůže být prodán. „Jsou to lidé jako my," říkají Kvakiutlové, Ethn. Kwa., s. 1260. „Hlídají rodinu" před čarami a útoky nepřátel. Jedna báj líčí, jak koskimoský náčelník a jeho pes Waned se proměnili jeden v druhého a nesli totéž jméno, tam., s. 835; srov. výše (Celebes). Srov. fantastický mýtus o čtyřech psech Lewiqilaquových, Kwa. T, III, s. 18 a 20. .Abalone" je totéž co činucké slovo „sabir", označující velké mušle ,,/ia- 88 jimi pokrytě, opasky a přikrývky, jež jsou jimi zdobené, samostatné přikrývky s rodovými znaky, s vetkanými či vyšitými vzory očí, lidských i zvířecích hlav226. Bytostmi liotis" (ušeň), které slouží na ozdobu a jako přívěsky do nosu (F. BOAS, Kwa. Indians, Jesup, V, I, s. 484), náušnice (u Tlingitů a Haidů, viz J. R. SWANTON, Haida, s. 146). Dávají se též na zdobené přikrývky, na opasky, na klobouky. Př. (u Kvakiutlů), Ethn. Kwa., s. 1069. U Awikenoqů a Lasi-qoalů (kmenů z kvakiutlské skupiny) je mušlemi abalone obložen štít podivně evropského tvaru, F. BOAS, 5th Report, s. 43. Tento štít patrně představuje původní či rovnocennou podobu štítů měděných, jež rovněž mají podivně středověký tvar. Mušle abalone se patrně dříve používaly jako platidlo, tak jako se v současné době používají měděné předměty. Mýtus Čtatlolqů (Jižních Sa-líšů) spojuje postavy K'oboise („mědi") a Teadjas („abalone") ; jejich syn a dcera se vezmou a vnuk sebere medvědovi „kovovou skříňku", zmocní se jeho masky a jeho potlače, Indianische Sagen, s. 84. Jeden avikenocký mýtus spojuje jména mušlí i veškerých měděných předmětů s „dívkami z Měsíce", tam., s. 218—219. Tyto mušle mají u Haidú každá své jméno, alespoň tehdy, mají-li značnou hodnotu a jsou známé, přesně jako v Melanésíi, J. R. SWANTON, Haida, s. 146. Jinde slouží k pojmenování osob či duchů. Př. u Cimšjanů, rejstřík vlastních jmen, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 960. Srov. u Kvakiutlů „abalonová jména" podle klanů, Ethn. Kwa., s. 1261—1275, pro Avikeno-qy, Naqoatoky a Gwasely. Bylo to jistě zvykem v mezinárodním měřítku. — Sama abalonová truhla Bellakolů (skříňka zdobená mušlemi) je zmíněna a přesně popsána v avikenockém mýtu; navíc je v ní uložena abalonová přikrývka, a jak truhla, tak přikrývka září jako slunce. Náčelník, jehož příběh báj zahrnuje, se jmenuje Legek, B. BOAS, Ind. Sag., s. 218 n. Tak se však tituluje vrchní náčelník Cimšjanů. Z toho lze vyvodit, že báj kolovala zároveň s předmětem. — v jednom haidském mýtu zaznamenaném Massetem, mýtu o samém „Havranu stvořiteli", dává ústřední postava své ženě Slunce, kterým je mušle abalone, J. R. SWANTON, Haida Texts, Jesup, VI, s. 227, 313. Ke jménům bájných hrdinů nesoucím titul „abalone", víz příklady v Kwa. T.„ III, s. 50, 222 atd. U Tlingitů bývaly tyto lastury spojovány se žraločími zuby, Tí. M. T., s. 129. (Srov. výše, využití vorvaních zubů v Melanésii.) Pro všechny tyto kmeny jsou navíc předmětem kultu náhrdelníky z kelnatek (mušliček dentalia). Viz zejména A. KRAUSE, Tlingit Indianer, s. 186. Celkem vzato zde najdeme přesně tytéž formy platidel, ke kterým se pojí tytéž představy a které slouží témuž použití jako v Melanésii a v Tichomoří vůbec. Tyto rozličné druhy mušlí byly ostatně předmětem obchodu, který provozovali i Rusové v době, kdy měli obsazenou Aljašku; a tento obchod byl veden oběma směry, od Kalifornského zálivu po Behringovu úžinu, J. R. SWANTON, Haida Texts, Jesup VI, s. 313. 226 Přikrývky mají tutéž figurální výzdobu jako truhly; často dokonce napodobují výzdobu truhel (viz obr. v A. KRAUSE, Tlingit Indianer, s. 200). Mají v sobě vždy něco duchovního, srov. výrazy (Haidové), „duchovní pásy", roztrhané přikrývky, J. R. SWANTON, Haida, Jesup Exped., V, I, s. 165; srov. s. 174. Určitý počet bájných plášťů jsou „pláště světa": (Lilueto-vé) mýtus o Qälsovi, B. BOAS, Ind. Sagen, s. 19—20; (Bellakolové) „pláště slunce", Ind. Sagen, s. 260; plášť s rybami: (Heiltsuqové), Ind. Sagen, s. 248; srovnání příkladů na toto téma, B. BOAS, tam., s. 359, č. 113. 89 jsou i domy a trámy, zdobené stěny227. Vše mluví, střecha, oheň, sošky, malby, neboť magický dům je zbudován228 nejen náčelníkem a jeho lidmi či lidmi ze sousední frátrie, nýbrž i bohy a předky; tento magický dům zároveň přijímá a vyvrhuje duchy a mladé zasvěcence. Každá z těchto cenností229 má ostatně tvořivou moc230. Není jen znakem a zárukou; je i znakem a zárukou bohatství, magickým a náboženským principem společenského postavení a hojnosti231. Oživenými věcmi jsou i ma- Srov. mluvicí rohož, Haida Texts; MASSET, Jesup Expedition VI, s. 430, 432. Kult přikrývek, rohoží, kožešin upravených na přikrývky se zjevně blíží kultu zdobených rohoží v Polynésii. 227 Tlingitové připouštějí, že v domě vše mluví, že duchové mluví k trámům a krovům a z trámů a krovů a že i ty promlouvají, a že hovory mezi sebou vedou i totemická zvířata, duchové, lidé a věci v domě; na této zásadě stojí tlingitské náboženství. Př. J. R. SWANTON, Tlingit, s. 458, 459. U Kvakiutlů dům poslouchá a mluví, Kwa. Ethn., s. 1279, ř. 15. 228 Dům je pojímán jako svého druhu movitost. (Víme, že tak tomu nadlouho zůstalo v germánském právu.) Člověk jej přenáší a on sám se přenáší. Viz přečetné mýty o „čarovném domě", vybudovaném v jediném o-kamžiku, zvláště pak ty, jež poskytl děd (soupis ve F. BOAS, Tsim. Myth., s. 852, 853). Viz příklady u Kvakiutlů, F. BOAS, Sec. Soc, s. 376, a obrázky a přílohy, s. 376, 380. 229 Cennými, čarovnými a náboženskými předměty jsou také; 1. orlí pera, často ztotožňována s deštěm, s potravou, s křemenem či s „dobrým lékem". Př. Tlingít T. M., s. 128, 383, 128 atd.; Haidové (MASSET), Haida Texts, Jesup, VI, s. 292; 2. hole a hřebeny, Tiingií T. M., s. 385. Haidové, J. R. SWANTON, Haida, s. 38; F. BOAS, Kwakiutl Indians, Jesup, V, část II, s. 455; 3. náramky, př. kmen z Lower Fräser, B. BOAS, Indianische Sagen, s. 36; (Kvakiutlové) F. BOAS, Kwa. Ind., Jesup V, II, s. 454. 30 Všechny tyto předměty, včetně lžic, jídelních misek a měděných předmětů, mají v kvakiutlštině druhové jméno logwa, což přesně znamená talisman, nadpřirozená věc. (Viz připomínky k tomuto slovu v naší práci Origines de la notion de monnaie a v naší předmluvě, H. HUBERT a M. MAUSS, Melanges ďhistotre des Religions.) Pojem „logwa" odpovídá přesně pojmu mana. Ale v tomto daném případě a z hlediska toho, co nás zajímá, je to „moc" bohatství a potravy, která vytváří bohatství a potravu. V jednom projevu se mluví o talismanu „logwa", který je „velkým, bývalým rozmnožitelem majetku", Ethn. Kwa., s . 1280, ř. 18. Jistý mýtus vypráví o tom, jak jeden „logwa" byl „rád, že může získat majetek", a jak čtyři „logwa" (opasky atd.) ho sebraly. Jeden z nich se nazýval „věc, která způsobuje hromadění majetku", Kwa. T, III, s. 108. Ve skutečnosti bohatství dělá bohatství. V jedné haidské báchorce se v souvislosti v mušlemi aba-lone, které nosí dospívající dívka, přímo říká, že „majetek činí bohatým", J. R. SWANTON, Haida, s. 48. 231 Jedné masce se říká „získávající potravu". Srov. „a budete bohatí na potravu" (nimkišský mýtus), Kwa., T, III, s. 36, ř. 8. Jeden z nejdůležitějších urozenců u Kvakiutlů má titul „Zvoucí", „dárce potravy", „dárce prachového orlího peří". Srov. F. BOAS, Sec. Soc., s. 415. 90 lované, totemem rodu či symbolem společenského postavení zdobené vyřezávané misky232 a lžíce233, s nimiž se stoluje při slavnostních příležitostech. Jsou replikami nevyčerpatelného náčiní, tvůrců pokrmů, jež duchové darovali předkům. Samy jsou považovány za zázračné. Předměty se tak zaměňují s duchy, jejich původci, jídelní náčiní s potravou. Rovněž kvakiutlské jídelní misky a haidské lžíce jsou základními statky s velmi omezeným oběhem a jsou pečlivě rozděleny mezi rody a rodiny náčelní-ků234. „PLATIDLO DOBRÉ POVĚSTI'235 Předmětem důležitých věr, ba i kultu236, však jsou hlavně měděné předměty zdobené rodovými znaky237, zá- Figurálně zdobené koše a bedny (např. ty, které slouží ke sběru bobulí) jsou rovněž kouzelné; př. haidský mýtus (MASSET), Haida T., Jesup, VI, s. 404; ve významném mýtu o Qälsovi se směšuje štika, losos, buřňák a koš, který pouhé plivnutí tohoto ptáka naplní bobulemi. (Kmen od Lower Fräser River) Ind. Sag., s. 34; obdobný mýtus u Avikenoqů, 5th Report, s. 28; koš se zde nazývá „nikdy prázdný". 232 Jídelní misky jsou nazývány podle toho, co řezba na nich představuje. U Kvakiutlů zpodobňují „vůdce zvířat". Srov. výše, s. 88, pozn. 223. Jedna z nich se jmenuje „miska, která je stále plná", F. BOAS, Kwakiutl Tales (Columbia University), s. 264, ř. 11. Ty které pocházejí od určitého klanu, jsou „logwa"; mluvily s předkem. Zvoucím (viz předchozí poznámka) a řekly mu, aby šije vzal, Ethn. Kwa., s. 809. Srov. mýtus o Kaniqilakuo-vi, Ind. Sag., s. 198; srov. Kwa. T., 2. řada, Jesup, X, s. 205: jak ten, kdo dokáže přeměňovat, dal svému tchánovi (který ho trápil) pojíst bobulí z čarovného koše. Ty se proměnily v ostružiní a vyrazily mu z celého těla. 233 Viz výše. 234 Viz výše, tam. 235 Výraz je převzat z německého Rennomiergeld a byl použit Krickeber-gem. Velice přesně popisuje použití těchto rodových štítků-peněz, kotoučků, jež slouží jako platidlo a především jako předměty, jimiž se honosí o potiacich náčelníci či ti, v jejichž prospěch se potlač pořádá. 236 Chápeme se příležitosti, abychom napravili omyl, jehož jsme se dopustili ve studii JVote sur 1'origíne de la notion de monnaie. Spletli jsme si slovo Laqa, Laqwa (Boas používá oba způsoby psaní) se slovem logwa. Omluvou nám budiž to, že Boas tou dobou často psal obě slova stejně. Ale pak bylo zřejmé, že jedno znamená červeň, měď, a druhé pouze něco nadpřirozeného, cennost, talisman atd. Přesto jsou všechny měděné předměty logwa, takže náš výklad platí. V daném případě však má slovo vlastně platnost adjektivm a synonymickou. Př. Kuj. T., III, s. 108, dva názvy „logwa", jimiž jsou měděné předměty: ten, který „rád nabývá majetek", „ten, který 91 kladní statky při potlačí. Predne u všech uvedených kmenů existuje kult a mýtus mědi238 jako živé bytosti. Měď je, alespoň u Haidů a Kvakiutlů, ztotožňována s lososem, který je sám předmětem kultu239. Ale kromě to- způsobuje hromadění majetku". Všechna logwa však nejsou měděnými předměty. 37 I když se o výrobě měděných předmětů na americkém Severozápadě hojně diskutovalo, mnoho se toho o ni dosud neví. RTVET ve své pozoruhodné práci o zpracování drahých kovů v předkolumbovské Americe [Or-Jěvrerie précolombienne, Journal des Américanistes, 1923) je úmyslně ponechal stranou. V každém případě se zdá jisté, že toto umění vzkvétalo již před příchodem Evropanů. Tllngitové a Cimšjanové, kmeny ze severu, vyhledávali, těžili a získával měď z Copper River. Srov. staré autory a A. KRAUSE, Tlinkit Indianer, s. 186. Veškeré tyto kmeny mluví o „velké měděné hoře": (Tlingitové) TI. M. T„ s. 160; (Haidové), J. R. SWANTON, Halda, Jesup, V, s. 130; (Cimšjanové), Tstm. Myth., s. 299. 238 Měď je živoucí věc; její důl, její hora jsou čarovné, plné „rostlin bohatství", MASSET, Haida Texts, Jesup, VI, s. 681, 692. Srov. J. R. SWANTON, Haida, s. 146, jiný mýtus. Je pravda, že voní, Kwa. T, III, s. 64, ř. 8. O výsadě zpracovávat měď pojednává důležitý cyklus pověstí u Cimšjanů: mýtus o Tsaudovi a Gaovi, Tsim. Myth., s. 306 n. k soupisu obdobných témat viz F. BOAS, Tsim. Myth., s. 856. Měď je zjevně personalizována u Bellakolů, Ind. Sagen, s. 261; srov. F. BOAS, Mythology of the Bella Coola Indians, Jesup Exp., I, část 2, s. 71, kde se mýtus o mědi pojí s mýtem o mušlích abalone. Cimšjanská báj o Tsaudovi se váže k mýtu o lososovi, o němž se ještě zmíníme. 239 Pro svou červenou barvu je měď ztotožňována: se Sluncem, př. Tlingit T. M., č. 39, č. 81; s „ohněm spadlým s nebe" (název jednoho měděného předmětu), F. BOAS, Tsimshian Texts and Myths, s. 467, a ve všech uvedených případech s lososem. Toto ztotožnění je obzvlášť jednoznačné v případě kultu dvojčat u Kvakiutlů, lidí lososa a mědi, Ethn. Kwa., s. 685 n. Mytická posloupnost se jeví takto: jaro, tah lososa, nové slunce, ěerve-ná barva, měď. Ztotožňovat měď s lososem je příznačnější pro národy ze severu (viz Soupis obdobných cyklů, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 856). Př. haidský mýtus v MASSET, Haida Texts, Jesup, VI, s. 689, 691, ř. 6 n., pozn. 1; srov. s. 692, mýtus č. 73. Najdeme zde přesnou obdobu pověsti o Polykratově prstenu: pověst o lososovi, který spolkl předmět z mědi, SKIDEGATE {H.T.M., s. 82). Tlingitové (a po nich Haidové) mají mýtus o bytosti, jejíž jméno se překládá do angličtiny jako Mouldy-end (jméno lososa); viz mýtus u Sitky: měděné řetězy a lososi, TI. M. T., s. 307. Losos v truhle se mění v člověka, jiná verze u Wrangela, tam., č. 5. Obdoby mýtu viz F. BOAS, Tsim. Myth., s. 857. Jednomu měděnému předmětu u Cimšjanů se říká „měď plující proti proudu řeky", což je zjevná narážka na lososa, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 857. Bylo by záhodno vyzkoumat, co přibližuje kult mědi ke kultu křemene, viz výše. Př. mýtus o křemenové hoře, Kwa. T, 2. řada, Jesup X, s. 111. Ke kultu mědi je rovněž nutno přirovnat kult nefritu, alespoň u Tlingitů: nefrit-losos mluví, TI. M. T., s. 5. Nefritový kámen mluví a pojmenovává, SITKA, Tl. M. T., s. 416. Nakonec nutno připomenout kult mušlí a co jej spojuje s kultem mědi. 92 hoto mytologicko-metafyzického a technického prvku240 jsou všechny měděné výrobky, každý zvlášť, předmětem individuálních speciálních věr. Každý nejcennější měděný předmět v rodinách náčelníků klanů má své jméno241, vlastní osobitost, svou vlastní hodnotu242 v pravém smyslu toho slova, hodnotu magickou i ekonomickou, která je trvalá, věčná navzdory proměnám — někdy 240 Viděli jsme, že u Cimšjanů je rodina Tsaudova patrně rodinou zakladatelskou a uchovává tajemství mědi. Zdá se, že téhož druhu je báj o vládnoucí rodině Dzawadaenoquů u Kvakiutlů. Sdružuje Laqwagilu, tvůrce mědi, s Qomqomgilou, Bohatým, a Qomoqoou, „Bohatou", která vyrábí měděné předměty, Kwa. T, III, s. 50; a celek propojuje s bílým ptákem (sluncem), synem buřňáka, který cítí měď a proměňuje se v ženu. Ta porodí dvojčata, jež také cítí měď, Kwa. T., III, s. 61—67. 241 Každý měděný předmět má své jméno. „Velké předměty z mědi, jež mají jména", praví se v kvakiutlských proslovech, F. BOAS, Sec. Soc, s. 348—350. Soupis názvů měděných předmětů, bohužel bez udání kmene, který je trvale vlastní, tam., s. 344. Jsme poměrně dobře informováni o názvech velkých měděných předmětů u Kvakiutlů. Ukazují, jaký kult a víra se k nim pojí. Jeden z nich se nazývá „Měsíc" (kmen Niska), Ethn. Kwa., s. 856. Jiné nesou jméno ducha, jejž ztělesňují, a který je daroval. Př., Dzonoqoa, Ethn. Kwa., s. 1421; dokonce reprodukují jejich tvář. Další mají jména duchů, kteří založili totemy: jeden předmět se nazývá „tvář bobra", Ethn. Kwa., s. 1427; jiný „mořský lev", tam., s. 894. Další jména pouze narážejí na jejich tvar, „měděný předmět do T" či „dlouhá horní část", tam., s. 862. Jiné se jmenují prostě „Velký měděný předmět", tam., s. 1289, „předmět, který zvoní", tam., s. 962 (rovněž jméno náčelníka). Další jména narážejí na potlač, který ztělesňují a jehož hodnotu v sobě soustřeďují. Název měděného předmětu Maxtoselem je „ten, kterého se ostatní stydí". Srov. Kwa. T., III, s. 452, pozn. 1: „stydí se za své dluhy" (dluhy: gagim). Další jméno, „vyvolává hádky", Ethn. Kwa., s. 893, 1026 atd. O názvech měděných předmětů u Tlingitů viz J. R. SWANTON, Tlingit, s. 405, 421. Jména jsou to vesměs totemická. Pokud jde o názvy měděných předmětů u Haidů a Cimšjanů, známe pouze ty, jež mají totéž jméno jako náčelníci, jejich vlastníci. 242 Hodnota měděných předmětů u Tlingitů se lišila podle velikosti a vyjadřovala se v počtu otroků, TI. M. T, s. 131, 260, 337 (Sitka a Skidegate, atd., Cimšjanové), Täte v F. BOAS, Tsim. Myth. s. 540; srov. tam., s. 436. Obdobná zásada: (Haidové), J. R. SWANTON, Haida, s. 146. Boas zkoumal, jak vzrůstá hodnota každého měděného předmětu na každém novém potlačí. Např. hodnota měděného předmětu Lesaxalayo byla někdy v letech 1906—1910 9000 vlněných přikrývek, každá v hodnotě 4 dolarů, 50 člunů, 6000 zapínacích přikrývek, 260 stříbrných náramků, 60 zlatých náramků, 70 zlatých náušnic, 40 šicích strojů, 25 gramofonů, 50 masek. Obřadník říká: „Za prince Laqwagilu dám všechny tyhle ubohé věci." Ethn. Kwa., s. 1352; srov. tam., ř. 28, kde je předmět přirovnáván k „tělu velryby". 93 i částečnému či úplnému zničení —, jimž je předmět vystaven při potlači. Mají ještě jednu vlastnost: přitahují další měděné předměty, tak jako bohatství přitahuje další bohatství, vysoká hodnost pocty, vládu nad duchy, výhodné svazky244, a naopak. Žijí a pohybují se po svém245 a strhávají s sebou246 další měděné předměty. Jednomu z nich247 se 243 O principu ničení viz výše. Přesto se zdá, že ničení měděných předmětů je zvláštního rázu. U Kvakiutlů probíhá po částech, při každém potlači se ulomí jedna čtvrtina. Pokus získat na dalších potiacich všechny části zpátky a znovu je snýtovat do původní podoby je věcí cti. Takovýto předmět pak má vyšší hodnotu, F. BOAS, Sec. Soc, s. 334. V každém případě vydat je, rozbít znamená zabít je, Ethn. Kwa., s. 1285, ř. 8 a 9. Obecný výraz „hodit je do moře" je znám i u Tlingitů, 71 M. T., s. 63; s. 399, zpěv č. 43. Pokud se tyto předměty nepotopí, neuváznou na mělčině, nezemřou, znamená to, že jsou falešné, dřevěné a udrží se na hladině. (Příběh jednoho potlače Cimšjanů proti Haidům, Tsim. Myth., s. 369.) Jakmile jsou rozbité, říká se, že „umřely na písčitém břehu" (Kvaki-utlové), F. BOAS, Sec. Soc, s. 564 a pozn. 5. 244 Zdá se, že u Kvakiutlů měli dva druhy měděných předmětů: ty nejdůležitější neopouštěly rodinu a bylo možné je rozbít jen proto, aby se daly znovu roztavit; ostatní, ne tak hodnotné, kolovaly bez úhony a zdá se, že byly souputníky těch prvních. Př. F. BOAS, Sec. Soc, s. 564, 579. Vlastnictví těchto druhořadých předmětů u Kvakiutlů bezpochyby odpovídá šlechtickým titulům a společenskému postavení druhého řádu, s nimiž cestují od náčelníka k náčelníkovi, od rodiny k rodině, mezi pokoleními a pohlavími. Zdá se, že velké tituly a velké měděné předměty zůstávají trvale uvnitř klanů a kmenů (přinejmenším). Těžko by tomu bylo ostatně jinak. 245 Jeden haidský mýtus o potlači náčelníka Hayase líčí, jak jistý měděný předmět zpíval: „To je velice špatné. Přestaň, Gomsiwo (název města a jméno hrdiny), kolem tohohle malého měděného předmětu je mnoho dalších měděných předmětů." Haida Texts, Jesup, VI, s. 760. Jedná se o „malý měděný předmět", který se stane sám od sebe „velkým" a kolem nějž se ostatní seskupují. Srov. výše vztah měď a losos. 246 V dětské písničce, Ethn. Kwa., s. 1312, ř. 3. ř. 14, „se kol něho shromáždí měděné předměty se slavnými jmény kmenových náčelníků". Má se za to, že předměty „padají samy od sebe do náčelníkova domu" (jméno jednoho haidského náčelníka, J. R. SWANTON, Haida, s. 274, E). „Setkávají se v domě", jsou „plochými věcmi, které se tam scházejí", Ethn. Kwa, s. 701. 247 Víz mýtus o „přinašeči měděných předmětů" v mýtu o „Zvoucím" (Qo-exsoťenox), Kwa. T., III, s. 248. ř. 25, 26. Týž předmět je nazýván „přina-šeč majetku", F. BOAS, Sec. Soc, s. 415. Tajný zpěv urozence, který má titul Zvoucího, zní: „Mé jméno bude .majetek směřující ke mně' díky mému .přinašeči majetku"'. „Měděné předměty ke mně směřují díky .přinašeči měděných předmětů'". V kvakiutlském textu přesně stojí „aqwagila", „tvůrce měděných předmětů", a ne pouhý „přinašeč". 94 u Kvakiutlů říká „vůdce měděných předmětů", což již samo o sobě vypovídá o tom, jak se kolem něj měděné předměny seskupují a jeho majitel přitom přebírá jméno „majetek plynoucí ke mně". U Haidů a Tlingitů měděné předměty vytvářejí „opevnění" kolem princezny, která je přináší248; náčelník, který je vlastní249, se stává neporazitelným. Jsou to domácí „placaté božské věci"250. V mýtu často splývají v jedno duchové-dárci měděných předmětů251, majitelé těchto předmětů a předměty samy252. Nedokážeme rozlišit, v čem je síla ducha jednoho a bohatství druhého: měděný předmět mluví, nespokojeně mručí253; požaduje, aby byl darován či zničen. Zahalují jej do 248 Př. v proslovu na tlingitském potlači, 71 M. T, s. 379; (Cimšjanové) měděný předmět je „štít", Tsim. Myth,, s. 385. 249 V proslovu o darování měděných předmětů k poctě nově zasvěceného syna „jsou darované předměty .krunýřem'", „krunýřem majetku", F. BOAS, Sec. Soc, s. 557. (Narážka na měděné přívěsky kolem krku.) Titul mladého muže je ostatně Yaqois, „přinašeč majetku". 250 Tyto představy se jasně projevují v důležitém rituálu, provozovaném v době, kdy jsou dospívající kvakiutlské princezny odloučeny od světa: nosí předměty z mědi a mušle abalone a v danou chvíli samy přejímají titul měděných předmětů, „placatých a božských věcí vyskytujících se v domě". Tehdy se říká, že „ony a jejich manželé snadno nabudou měděné předměty", Ethn. Kwa., s. 701. „Měděné předměty v domě" je titul sestry jednoho awikenockého hrdiny, Kwa. T, III, s. 430. Zpěv vznešené kvakiutlské dívky, předjímající něco na způsob indické svájamváry, výběr ženicha, patří patrně k témuž rituálu a vyjadřuje se takto: „Sedím na měděných předmětech. Matka mi tká pás na dobu, až budu mít jídelní misky v domě'", atd., Ethn. Kwa,, s. 1314. 251 Měděné předměty bývají ztotožňovány s duchy. Je to předobře známé téma štítu a oživeného heraldického znaku. Totožnost mědi a „Dzonoqoy" a „Qominoqy," Ethn. Kwa,, s. 860, 1421. Měděné předměty jsou totemická zvířata, F. BOAS, Tsim. Myth., s. 460. V jiných případech jsou pouhými atributy některých bájných zvířat. Při kvakiutlských letních slavnostech hrají svou úlohu „měděný daněk" a jeho „měděné výsady" (paroží), F. BOAS, Sec. Soc, s. 630, 631; srov. s. 729: „Velkolepost na jeho těle" (doslova bohatství na jeho těle). Cimšjanové považují měděné předměty za „vlasy duchů", F. BOAS, Sec. Soc, s. 326, za „výměšky duchů" (soupis témat, F. BOAS, Tsim. Myth,, s. 837), za „drápy ženy-říční vydry", tam., s. 563. Měděné předměty užívají duchové při potiacich, jež pořádají mezi sebou, Tsim. Myth., s. 285; TlingitT. M., s. 51. Měděné předměty „se jim líbí". Co se srovnání týče, viz F. BOAS, Tsim. Myth., s. 846; viz výše, s. 30—31. 252 Zpěv Neqapenkema (Tvář zvíci deset loktů): „Sestávám z kusů mědi a kmenoví náčelníci jsou rozbité měděné předměty." F. BOAS, Sec. Soc, s. 482; srov. s. 667, text a jeho doslovný překlad. 253 Měděný předmět Dandalayu „mručí v domě", aby byl darován, F. BOAS, Sec. Soc, s. 622 (projev). Měděný předmět Maxtoslem „si stěžoval, 95 přikrývek, aby byl v teple, tak jako zabalují náčelníka do přikrývek, které má rozdělit254. Na druhé straně se však spolu s hmotnými statky25 předává 1 bohatství a štěstí. Měděné předměty a talismany, které jsou samy o sobě prostředky k získání měděných předmětů, bohatství, postavení i duchů (vše má ostatně stejnou hodnotu) předává zasvěcenci jeho duch, jeho pomocní duchové. Vezmeme-li v potaz veškeré měděné výrobky a další trvalé formy bohatství, které jsou rovněž předmětem tezaurace a potlače (masky, talismany atd.), zjistíme, že vlastně u všech těchto předmětů splývá hmotná podstata s jejich určením a účinností256. Jejich že jej nerozbili". Přikrývky, kterými zaň zaplatí, „jej udržují v teple", F. BOAS, Sec. Soc, s. 572. Připomeňme si, že se nazývá „Ten, na nějž se o-statní měděné předmět stydí podívat". Další měděný předmět se zúčastní potlače a „stydí se". Ethn. Kwa., s. 882, ř. 32. Jeden měděný předmět u Haidů (MASSET), Haida Texts, Jesup, VI, s. 689, majetek náčelníka „Toho, jehož majetek vyvolává rozruch", zpívá, když byl rozbit: „Shniju tady, strhl jsem s sebou hodně lidí" (do smrti, kvůli potlačí). 254 Oba rituály dárce či obdarovaného pohřbených pod horou přikrývek či chodících po nich jsou rovnocenné: v jednom případě je člověk nadřazen, ve druhém podražen svému vlastnímu bohatství. 255 Všeobecná připomínka: Poměrně dobře víme, jak a proč, při jakých obřadech se na americkém Severozápadě předávají, spotřebovávají a ničí různé statky. Zatím jsme však špatně informováni o formách samého aktu předávání věcí, zvláště těch měděných. Tato otázka by měla být předmětem zvláštního šetření. To málo, co víme. je kromobyčejně zajímavé a dozajista poukazuje na vazbu mezi majetkem a vlastníky. Nejen tomu, co odpovídá postoupení měděného předmětu, se říká „uložit měděný předmět do stínu jména" toho a toho, a získat měděný předmět dodává u Kvakiutlů novému majiteli „na váze", F. BOAS, Sec. Soc, s. 349; u Haidů nejenže se vztyčuje nějaký měděný předmět na znamení toho, že se kupuje půda, Haida T. M., s. 86, ale měděných předmětů se používá i k stvrzování poklepem jako v římském právu: udeří se jimi o lidi, kterým se předají. Tento obřad je doložen i v jednom příběhu (Skidegate), tam., s. 432. V tomto případě předměty, kterých se měděný předmět dotkne, jsou k němu připojeny a zabity; takový je ostatně rituál „smíru" a „daru". Kvakiutlové si zachovali, alespoň v jednom mýtu (F. BOAS, Sec. Soc, s. 383 a 385; srov. s. 677, ř. 10), vzpomínku na obřad převodu, jaký najdeme i u Eskymáků: hrdina kouše do všeho, co dává. Jeden haidský mýtus popisuje, jak Paní Myš „olizovala" vše, co dávala, Haida Texts, Jesup, VI, s. 191. 258 Při jednom svatebním rituálu (rozbít symbolický člun) se zpívá: „Půjdu a rozbijú na kusy horu Stevens. Udělám si z ní (jejích úlomků) kameny na ohniště. Půjdu a roztluču horu Qatsaj. Udělám si z ni kameny na ohniště. Od velkých náčelníků se k němu odevšad hrne bohatství. 96 prostřednictvím člověk dosahuje společenského postavení; získá-li bohatství, získá i ducha a ten má zase moc nad hrdinou zdolávajícím překážky; a tento hrdina si dává platit za komunikaci s duchy, za rituální tance, za služby svým vůdcům. Vše spolu souvisí a splývá; věci mají svou osobnost a osobnosti jsou svým způsobem věcně připoutány k rodu. Tituly, talismany, měděné předměty a duchové náčelníků jsou homonyma a synonyma257 téže povahy a funkce. Oběh hmotných statků se řídí pohybem mužů, žen a dětí, sledem hostin, obřadů, slavností a tanců, ba i kolováním žertů a nadávek. V podstatě s ním splývá. Pokud si lidé dávají a oplácejí věci, je tomu tak proto, že si tím prokazují a oplácejí „úctu" — a my bychom dodali — prokazují „zdvořilosti". A člověk tím, že dává, dává i sebe, a to, že dává sebe, znamená, že „dluží" — sebe i svůj majetek — ostatním. PRVNÍ ZÁVĚR Ve čtyřech důležitých skupinách obyvatelstva jsme tedy shledali: u dvou či tří skupin nejprve potlač, pak hlavní účel a běžnou formu potlače jako takového; kromě to- Ze všech stran se k němu hrne bohatství; Všichni velcí náčelníci se jím nechají ochraňovat." 257 Bývají ostatně totožné, alespoň u Kvakiutlů. Některé urozence ztotožňují s jejich potlačem. Nejdůležitějším titulem hlavního náčelníka je prostě Maxva, což znamená „velký potlač", Ethn. Kwa., s. 972, 976, 805. Srov. v témž klanu jména „pořadatelů potlače", atd. U jiného kmene téhož národa, u Dzawadínoxuů, je jedním z hlavních titulů „Polas". Viz výše, s. 83, pozn. 208; viz Kwa. T., III, s. 43, k jeho genealogii. Hlavní náčelník Heilt-suqů je ve styku s duchem „Qominoqou", „Bohatou", a má jméno „Strůjce bohatství", tam., s. 424, 427. Princové Qaqtsenoqu mají „letní jména", tj. jména klanů, jež označují výhradně „majetek", jména na „yaq": „majetek na těle", „velký majetek", „vlastník majetku", „místo majetku", Kwa. T., III, s. 191; srov. s. 187, ř. 14. Jiný kvakíutlský kmen, Naqoatoqové, udílí svému náčelníkovi titul „Maxva" a „Yaxlem", „potlač" a „majetek"; toto jméno se vyskytuje v mýtu o „Kamenném těle". (Srov. Kamenná žebra, syn Paní Majetku u Haidů.) Duch k němu praví: „Tvé jméno bude .Majetek'. Yaxlem.,, Kwa, T., III, s. 215, ř. 39. Rovněž u Haidů má náčelník jméno: „Ten, jehož si nelze koupit" (měděný předmět, který si sok nemůže koupit), J. R. SWANTON, Haida, s. 294, XVI, I. Týž náčelník má také titul: „Vše dohromady", tj. „shromáždění k potlačí", tam., č. 4. Srov. výše tituly „Majetek v domě". 97 ho ve všech čtyřech skupinách archaickou formu směny — věnovaných a oplácených darů. Dále jsme zjistili, že oběh věcí v těchto společnostech odpovídá pohybu práv a osob. Zde bychom se mohli v nejhorším případě zastavit. Množství, široký výskyt a význam těchto skutečností nás bez nadsázky opravňují Stanovit režim, který nutně platil pro velkou část lidstva po velice dlouhé přechodné období a který jinak přežívá pouze u národů, o nichž jsme se tu rozepisovali. Umožňují nám zformulovat tezi, že princip výměny darů. byl vlastní společnostem, jež překonaly fázi „totálních závazků" (od klanu ke klanu, od rodiny k rodině) a zatím se ještě nedopracovaly k čisté individuální smlouvě, k trhu, kde obíhají peníze, k prodeji v pravém smyslu toho slova a zvláště pak k pojmu ceny vyjádřené v penězích. Kapitola třetí PŘEŽÍVÁNÍ TĚCHTO PRINCIPŮ VE STARÝCH PRÁVNÍCH SYSTÉMECH A EKONOMIKÁCH Všechna výše uvedená fakta pocházejí z oblasti, již nazýváme etnografií. Navíc jsou lokalizována do společností, jež obývají břehy Tichého oceánu1. Takováto fakta se zpravidla používají jako kuriozity, nebo nanejvýš pro srovnání, abychom změřili, nakolik se naše společnost vzdaluje či přibližuje institucím, jež nazýváme „primitivními". Jsou to však fakta, která mají obecnou sociologickou hodnotu, neboť nám umožňují pochopit určitý moment společenského vývoje. Ba co víc, mají význam i pro sociální historii. Instituce tohoto typu skutečně umožnily přechod k našim právním a ekonomickým formám. Mohou nám historicky ozřejmit naše vlastní společnosti. Morálka a směnná praxe obvyklé ve společnostech, jež bezprostředně předcházely ty naše, si dosud uchovávají více či méně důležité stopy veškerých principů, které jsme zde analyzovali. Domníváme se, že budeme moci dokázat, že naše právo a ekonomie se vlastně zrodily z institucí podobných těm předchozím2. Žijeme ve společnostech, jež činí výrazný rozdíl (tento protiklad dnes kritizují i sami právníci) mezi věcnými právy a právem osob, mezi osobami a věcmi. Je to rozdělení zásadní, neboť přímo podmiňuje určitou část našeho systému vlastnictví, jeho převodů a směny. Je tedy cizí 1 Přirozeně víme. že oblast jejich vyskytuje širší (viz dále, s. 150, pozn. 38) a že výzkum se omezil na tato území jen provizorně. 2 A. Meillet a H. Lévy-Bruhl, jakož i náš zesnulý přítel P. Huvelin, nám laskavě poskytli cenné rady k odstavci, jenž bude následovat. 99