„Psychologie handicapu“
Podzimní semestr 2012, FSS, posluchárna U34, čt 8:00 - 9:40
vancurahonza@gmail.com
Pojem „HANDICAP“
Etymologie pojmu
„Ruka v klobouku“ a „klobouk v ruce“
Snaha o korektnost
- v US nepřijatelný termín, stejně jako u nás
původní kategorie intelektového postižení „debil,
idiot, imbecil“
Korektnost jazyka a postoje
 „Postižený“ a „člověk s postižením“
Re: Kategorizace copingových strategií
(Tobin, Halroyd, Reynolds, 1984, cit. dle Balaštíková, Blatný, 2003).
Copingem může stát jakákoli aktivita jednotlivce:
jeho emoce, myšlenky, jednání (Pargament, 1997).
?
Člověk s postižením
vs. Postižený
We can provide a most detailed phenomenal
description of catatonia without making any
reference to the feelings and motives of the
patient (as Bleuler did), but we cannot provide
an existential description of the state without
detailed analysis of the feelings and motives of
the patient.
Oliver
Sacks
Můžeme podat fenomenální, naprosto podrobný popis
katatonie bez jediné zmínky o pocitech a motivech
katatonika (jako to udělal Bleuler). Ale nemůžeme podat
existenční popis jeho stavu bez detailní analýzy jeho
emocí a motivů.
Yuan (2003):
Seeing with new Eyes
Práce se skupinami rodičů – reflexe vlastní zkušenosti a následně zadání:
„vizuální metafora zkušenosti rodiny, která vychovává dítě s postižením“.
Zkušenost výchovy dítěte s postižením
jako cesta
jako síť kontaktů
jako opakující se cykly + různá atypická zobrazení (chemický
vzorec)
Behr: „Kde je v těch obrazech postižení?“
Perspektiva odborníků vs. rodičů
- (také) jako zdroj neporozumění
Yuan, S. (2003). Seeing With New Eyes: Metaphors of Family Experience. Mental Retardation,
3, 207-211.
Kearney, Griffin (2001) „Mezi radostí a zármutkem“
Zkušenost rodičů, kteří pečují o dítě intelektovým postižením
Možná zkreslení v pohledu odborníků:
Mentální retardace jako dominantní diagnóza
 Reiss a Szysko (1983) „diagnostické překrývání“
(diagnostic overshadowing)
 Walmsley a Downer (1997) profesionálové často
selhávají v uznání skutečnosti, že lidé s intelektovým
postižením mají svoji identitu, která je pro ně důležitá
 Beart, Hardy, Buchan (2005) intelektové postižení je
významnější identita než pohlaví, etnický původ,
sexuální orientace nebo náboženství
Repková (1999):Asociace k pojmu „zdravotní postižení “
 Výzkumný soubor lidí s postižením, jejich rodinných příslušníků a lidí
bez zkušenosti s postižením
Výsledné kategorie: Viditelní stránka postižení, Znevýhodnění, Negativní prožívání
(strach, zklamání, bezmoc), Pozitivní životní filosofie, Vztahové bariery, Pomoc a péče, Pozitivní
vztahy, Legislativa a Životní aktivity.
 Lidé s přímou zkušeností s postižením uvádí nejvíce pozitivních
asociací a nejméně asociací negativních.
...výsledek je možné chápat také tak, že autentická
zkušenost setkání vede k vytvoření méně negativního obrazu
o životě člověka s postižením a to ne popřením negativních
asociací, ale spíše doplněním celkového obrazu o další, také
pozitivní charakteristiky
Pozitivní a negativní aspekty představy
o životě člověka s postižením
 Soustředění na negativní charakteristiky (asociace, interpersonální
percepce nebo stanovení diagnózy) a opomíjení charakteristik ostatních
(konkrétní možnosti, schopnosti, apod.)
 Představa člověka s postižením (skupinová charakteristika), která má spíše
negativní konotaci a může vést k segregaci
 Autentická zkušenost jako příležitost pro obě strany
úplnější vnímání skutečnosti:
Doplnění částečného obrazu o další charakteristiky
Podobně např. studie postojů vůči lidem s mentálním postižením: Acton, Zarbatany, 1988; Piercy, Wilton, Townsend,
2002; Gottlieb, Switzky, 1982; Beh-Pajooh, 1991…
Autentická zkušenost setkání jako příležitost pro obě strany - úplnější vnímání skutečnosti:
Doplnění částečného obrazu o další charakteristiky
© Milan
 Skupinová identita,
„skupinový obraz“ stereotyp
jednotlivých
postižení
 Interpersonální
percepce (první
informace rozhoduje:
zájem – nezájem)
 Sdílené předsudky
- začarovaný kruh
strachu a odmítání
- vliv vědecké
komunity…
Vztah.
Prostor pro
setkání.
Potenciál ke
změně.
Prakticky: vztah s člověkem, který má jméno, svůj neopakovatelný příběh,…
„Člověk s postižením“ vs.
„Postižený“
Lékař nemá léčit nemoc, ale člověka, který je touto nemocí zasažen.
Hippokrates
Existují nevyléčitelné nemoci, neexistuje nevyléčitelný člověk nebo osobnost.
(?)
Všechny děti mají někdy speciální potřeby. Naše děti mají většinou potřeby
normální.
Otec dítěte s postižením
Lékař má mít znalosti a být odborníkem na nemoc, léky, fyziologii a
farmakologii, ale jeho základní zájem musí být o samotného člověka.
Sacks, 1992
„Heilerziehungspflege“
„Léčení-vzdělávání-pečovatelství“
Pomaturitní studium, spojuje obory:
(speciální) pedagogika, psychologie, medicína
praktické dovednosti a znalosti ošetřovatelství
Ucelenější rámec pohledu na život člověka s postižením (?)
Referenční osoba pro postižené x vychovatel, ošetřovatel
(Zdravotní nebo pedagogické zaměření škol)
Doporučená literatura…
Blažek, B., Olmrová , J. (1985). Krása a bolest. Praha: Panorama.
Blažek, B., Olmrová , J. (1988). Světy postižených. Praha: Avicenum.
Bútora, M. (1990). Překročit svůj stín. Praha: Avicenum.
Čálek, O. (1984). Raný vývoj dítěte nevidomého od narození. Praha: Univerzita Karlova.
Dougy Center for Grieving Children. (2004). 35 Ways to Help a Grieving Child. Portland, Oregon:
The Dougy Center.
Frankl, V. E. (2005). Přesto říci životu ano. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
Hunt, N. (2001). Svět Niguela Hunta. Ústí nad Labem: Albis international.
Cháb, M. (2004). Svět bez ústavů. Praha: QUIP.
Chvátalová, H.(2001). Jak se žije dětem s postižením. Praha: Portál.
Kerrová, S. (1997). Dítě se speciálními potřebami. Praha: Portál.
Kopřiva, K. (1997). Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál.
Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing.
Kushner, H. S. (1996). Když se zlé věci stávají dobrým lidem. Praha: Portál.
Langer, S. (1995). Mentální retardace. Hradec Králové: Kotva.
Mareš, J. (2001). Sociální opora u dětí a dospívajících I. Hradec Králové: Nucleus.
Mareš, J. (2002). Sociální opora u dětí a dospívajících II. Hradec Králové: Nucleus.
Mareš, J.(2003). Sociální opora u dětí a dospívajících III. Hradec Králové: Nucleus.
…doporučená literatura
Matějček, Z. (2001). Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jinočany: HH.
Matějček, Z. (1986). Rodiče a děti. Praha: Avicenum.
Matějček, Z., Dytrych, Z. (1997). Jak a proč nás děti trápí. Praha: Grada Publishing.
Matějček, Z., Langmeier, J. (1986). Počátky našeho duševního života. Praha: Panorama.
Matějček, Z. (1992). Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN.
Papoušková, M. (2004). Intuitivní rodičovství. In Ditrichová, J., Papoušek, M., Paul, K. a kol.,
Chování dítěte raného věku a rodičovská péče (77-100). Praha: Grada Publishing.
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing.
Sacks, O. (1989). Seeing Voices. A Journey into the World of the Deaf. University of California
Press.
Sacks, O. (1992). Migraine. London: Picador.
Sacks, O. (1995). Antropoložka na Marsu. Praha: Mladá fronta.
Sacks, O. (1997). Na čem si stojím. Praha: Makropulos.
Svatošová, M. (1999). Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo.
Šiška, J. (2005). Mimořádná dospělost. Praha: Karolinum.
Tedeschi, R., Calhoun, L. (1995). Trauma and Transformation: Growing in the Aftermath of
Suffering. Thousand Oaks, Calif.: Sage Publications.
Titzl, B. (1998). Postižený člověk ve společnosti. PedF UK, Praha.
Vágnerová, M. (2002). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.
Vágnerová, M., Hadj-Moussová, Z., Štech, S. (1999). Psychologie handicapu. Praha: Karolinum.
Milan
Cháb
Připomínka hodnot
(opomíjených)
pro „nás neústavní“.
…exkurze
Dílna pro mentálně postižené „V růžovém sadu“
http://zvs.orechovub.indos.cz/vruzovsadu
Ústav sociální péče Střelice (?)
http://web.telecom.cz/uspstrelice.iol.cz/
Dílny a komunitní centrum Benediktus
http://www.benediktus.org/
Psy 521
Benecykl – kola pro radost.
http://www.benecykl.cz/cs/vozik-za-kolo-handbike
Kavárna - Chráněné bydlení Gorkého, Charita Brno
http://www.charitabrno.cz/l_mich.html
Domov Betlém, Klobouky u Brna
http://www.betlem.org
Atelier Stěpána Axmana (Slepíši: Škola hmatového modelování)
http://www.slepisi.eu
Co jste se naučili minule?
Rozpaky tváří tvář handicapu:)
 Jaký proces začal?
 Co je jeho princip? (Repková 1999)
 DODÁNÍ INFORMACE :p)!
 Co z toho plyne?
 Stačí vědět víc (předsudek a expozice).
Člověk s postižením
a společnost
Dimenze přijetí vs. odmítnutí
Příčiny odmítání člověka s postižením
Důsledky odmítnutí pro člověka s postižením
Jean Vanier
Re: Kategorizace copingových strategií
(Tobin, Halroyd, Reynolds, 1984, cit. dle Balaštíková, Blatný, 2003).
Copingem může stát jakákoli aktivita jednotlivce:
jeho emoce, myšlenky, jednání (Pargament, 1997).
Zdeněk Matějček:
Základní psychologické potřeby
 Stimulace:
množství, kvalita a proměnlivost vnějších podnětů
 Smysluplného světa:
stálost, řád a smysl v podnětech
 Životní jistoty:
potřeba citové jistoty a bezpečí ve vztazích
 Pozitivní identity:
potřeba vlastní hodnoty a místa ve společnosti
 Otevřené budoucnosti:
moment mezi nadějí a beznadějí, mezi životním rozletem a
zoufalstvím
Dimenze „přijetí – odmítnutí“
E. Goffman: přijetí jako zásadní téma života stigmatizovaného člověka
E. Berne: jakékoli uznání existence 2. člověka jako „pohlazení“
Z. Matějček: základní psychologické potřeby (pozitivní identita, emoční nasycení)
J. Prekopová: Respekt vůči dítěti a „bezpodmínečné přijetí“ jako základ výchovy
…
C. Rogers: Charakteristiky/podmínky úspěšné psychoterapie (učení):
1. Pravdivost (kongruence)
2. Bezpodmínečné ocenění, akceptace, důvěra
3. Empatické porozumění
C. Rogers:
Ocenění, akceptace, důvěra
Potřeby aktualizace: rozvíjení vlastních kapacit (motivace)
Proces hodnocení: umožňuje zpracovat zkušenost,
přizpůsobit se (regulace)
S rozvojem vědomí vzniká potřeba
„Pozitivního ocenění Já“ od blízkých osob i druhých lidí
Ocenění druhých někdy výraznější než naše vlastní hodnocení.
→ jednání zaměřené ne podle vlastních potřeb sebeaktualizace
(podporující vlastní růst), ale na přijetí ze strany druhých
C. Rogers:
Důsledky podmíněné akceptace
Vznik patologie: Inkongruence = odcizení člověka
Stáváme se tím, čím jsme jen z části.
Opouštíme vlastní já pro udržení pocitu pozitivního ocenění druhých
Za obrany platíme: nepřesné vnímání reality
podvědomá reakce – selekce informací
Cíl terapie: zvýšit kongruenci mezi já a prožitkem
Nepodmíněná akceptace jako podmínka úspěšné terapie
„Kdyby se člověku dostávalo pouze nepodmíněného pozitivního
ocenění, pak by nevznikly žádné podmínky ocenění, sebeocenění by bylo
nepodmíněné, potřeba pozitivního ocenění a sebeúcty by se nikdy nedostaly
do rozporu s hodnocením organismu a jedinec by zůstal psychicky
vyrovnaný a plně fungující“.
Martin Buber: Já a ty
‫מרטין‬‫בובר‬
Já – Ty
Dialog, vzájemnost, setkání, výměna,
autentičnost. Jednota protějšku (respekt).
Rozhodnutí setrvat.
Já – Ono
Monolog. Předmět, idea, objekt.
Možnost „zvěcnění člověka“.
… when we experience such an I-Thou relationship, the moment doesn't need words. In fact, the most intense
moments we experience with another person take place without words […] The I-Thou relationship changed the
sharers, but it did so naturally, sometimes almost imperceptibly.
Postoj společnosti k výjimečným lidem
Společenské normy
- obecně rozšířený standard chování ve společnosti, komunitě, skupině
- co je správné, dobré, vítané, žádoucí, přijatelné
- zdroj bezpečí: Systém a řád → bezpečí, předvídatelnost
Tlak ke konformitě - přijetí norem jako součást socializace
Normy toho, co je běžné (správné) vůči lidem s postižením
- jaké místo (hodnotu) mají lidé s postižením ve společnosti
- jak se chovat ve vztahu k lidem s postižením
- i to, jak se mají chovat sami lidé s postižením
Hodnotový systém
antická tradice chápání ctností; estetický ideál krásy a masmedia…
„Vyjednávání místa“ osob s postižením
Pomyslný dialog několika stran, odlišné role
rodičů, svépomocných skupin, odborné komunity
Např. postoj vůči lidem s mentálním postižením v průběhu 20. st.
- 1. pol. 20. st. doporučení ústavní péče jako nejlepší možná
alternativy
- neexistovaly studie rodiny, první studie zaměřené výhradně na
patologii
- dnes studie specifického pozitivního přínosu dětí s mentálním
postižením pro rodiče (perspektiva rozhoduje)
Laická hnutí často motorem, motivací ke změně:
Normalizace (Skandinávie, W. Wolfensberger), People First,
…
Změny v institucionální péči
… a individuální postoje
“Postižení nebo jakkoli výjimeční lidé byli vždy v dějinách
vnímáni a přijímáni svým okolím ambivalentně: se sklonem buď je
podceňovat, odsuzovat, pronásledovat nebo i zabíjet - nebo je
litovat, přeceňovat a připisovat jim mimořádné ba nadpřirozené
vlastnosti a schopnosti.
...dvacáté století zaznamenalo zásadní obrat v institucionální
péči o postižené. Změna v obecném povědomí i v individuálním
vědomí se však za těmito nespornými zlepšeními zásadně
zpožďuje”.
(Blažek, Olmrová, 1988)
Příběhy „o postižení“
ve světové beletrii
* Představa úspěšného postiženého = příběh přiblížení se
světu zdravých, vyrovnání se jim.
* „[M]ožnost člověka s handicapem vyvolávat pozitivní proměny v
lidech a lidských vztazích přímo, bez okliky přes tragédii.“ (str. 91).
Potenciál změny v setkání s člověkem s postižením.
Hastings a Taunt (2002) proměna rodičů (transformations) jako
téma ekvivalentní „pozitivnímu přínosu rodičů“.
Bohuslav Blažek &
Jiřina Olmrová: Krása a bolest (1985).
Blažek a Olmrová:
Obrazy utrpení a života lidí s postižením v beletrii
A-priory
=opakující se schémata a stereotypy
Tyto struktury mohou být společné literární promluvě a promluvě z
každodenního života.
Např. „možnost člověka s handicapem vyvolávat pozitivní proměny
v lidech a lidských vztazích přímo, bez okliky přes tragédii“
(Blažek, Olmrová, 1985,
str. 91)
Blažek a Olmrová:
MYTOPOETICKÉ MYŠLENÍ
Výzkum usilující o rekonstrukci Slovanského
panteonu
Výsledek: uspořádání diád, dvojic protikladů,
jazyková rekonstrukce světa uvažování
Blažek a Olmrová:
MYTOPOETICKÉ MYŠLENÍ
obecné:
 štěstí – neštěstí
 život – smrt
 sudý – lichý
prostorově:
 pravý – levý
 nahoře – dole
 nebe – země
 moře – souš
 
čas:
 den - noc
 jaro – zima
 slunce – měsíc...
 
sociálních vztahů:
 svůj – cizí
 blízký- daleký
 mužský – ženský
Blažek a Olmrová:
MYTOPOETICKÉ MYŠLENÍ
Monstrum – monare = ukazovat
řád, pravidelnost, obvyklost
oproti
neobvyklé, výjimečné - pro člověka ze starověku má nutně charakter
znamení
Mýtus ne jako vyprávění, ale jako a-priory (ne na základě
zkušenosti), se kterými se díváme na svět, „nástroj
přemýšlení“
Předpoklad a nástroj našeho uvažování, čím méně uvědomované,
tím významnější důsledky
Blažek a Olmrová:
MYTOPOETICKÉ MYŠLENÍ
Uvažujeme v protikladech a máme tendenci slučovat extrémní
polarity vlastní, naše, dobré versus cizí, výjimečné, zlé,
ohrožující
V rámci našeho uspořádaného světa je v nás strach z čehokoli
neobvyklého, z neběžného, cizího, protože to přináší neštěstí, …
Jednoruký člověk přináší prostě smůlu, obzvláště pokud
je cizinec a přichází z daleka, z leva, v noci, ...
František Bakule (1877 – 1957)
Dílny v Jedličkově ústavu,
klienti společně s válečnými veterány (1914)
„Bakulovi zpěváčci“
Z. Hadj-Moussová:
Příčiny odmítnutí člověka s postižením
Anticipovaný vývoj lidské společnosti
V různých situacích různé důvody k odmítnutí člověka
ze společnosti
„Konstanty“ lidské psychiky, stále působící motivy
Hadj-Moussová:
Příčiny odmítnutí člověka s postižením
Fyzický vzhled
 zvířata odmítají jedinců, kteří nevykazují znaky druhu, např. albíni
u primátů je společenský status dán vzhledem a fyzickou zdatností
D. O. Hebb:
Experimenty – reakce primátů na neobvyklé, vymykající se
A nezájem
B zvědavost
C stažení se s děsem = vyhnutí se
Fáze odpovídají i chování dětí ve vztahu k nápadnostem ve vzhledu např.
fyzicky postižených
Hadj-Moussová:
Příčiny odmítnutí člověka s postižením
Estetické hledisko vůbec
masmedia a ideál atraktivního vzhledu (Matějček, 2001)
Ekonomická situace
třídění nemluvňat, zájem skupiny a jednotlivce
Interpretace příčiny postižení
neznámé ale negativní příčiny, zkouška nebo trest; vyloučení plyne
ze spojení s negativními silami… (obtížná otázka “proč“)
Spojení postižení s nějakou vnitřní kvalitou
Hadj-Moussová:
Příčiny odmítnutí člověka s postižením
„Vztah k postiženým je výrazem tolerance
k odlišnosti, výrazem respektování individuality; je
výrazem vnitřní kvality člověka i celé společnosti“.
Asymetrický dialog
vs. segregace
Segregace jako odsunutí nepřijatelného za stanovené hranice
Pokud naznačený „asymetrický dialog“ neprobíhá, ztrácí ta
méně závislá, zdravější strana kvality, které hrají v lidském životě
podstatnou roli.
Důsledkem jednostranného řešení, „sebeobranným“
odsunutím „nepřijatelného“ za stanovené hranice → replikace strachu
v začarovaném kruhu.
Segragační tendence se dnes neprojevují otevřeně. Přesto je
možné nalézt kontext, kdy uvedené motivy mohou mít vliv, např.
rozhodování o provádění náročné léčby atd. (Stainton, 2001).
Aktion T4
 18.8. 1939 povinná registrace dětí s postižením (sféra zdravotních služeb).
 The selected children were sent to several mental homes where they were killed by
lethal drugs or withdrawal of food. Up to 8,000 children lost their lives in course of
this "children euthanasia„ (...) the program was extended on adults (1939). This
order was backdated on 1 September 1939, day of the German attack on Poland.
The beginning of WW2 diverted the population from the euthanasia programme. The
Nazis could get rid of "useless eaters" to save money and personnel, and get more
free beds in hospitals.
Rozhraní rozhodování o hodnotě života:
kdo rozhoduje o kom, o ceně jeho života, o kriteriích hodnocení…?
„If there is no more power to fight for the own
health, the right to live comes to an end"
(Adolf Hitler, Mein Kampf, p. 282).
Existuje základní vzorec, společná dimenze
„odmítání nepříznivé skutečnosti“?
Conelly, R. (2003): Západní kultura popírá smrt. Jiná kvalita života.
Medicína je v roli balzamovačů ve starém Egyptě.
Kűbler - Rossová: „Skrze akceptaci konečnosti individuální existence
dojdeme k síle a odvaze odmítnou vnější role a očekávání a věnovat každý
den života - jakkoli dlouhý je – růstu toho, co jsme a jak jen to jde“.
Kant: „Člověk může žít pouze tím, za co je schopen svůj život obětovat“.
Freud: „Získává život znovu svoji plnost a začíná být zajímavým, pouze
pokud realita smrti nemůže být více popírána“.
Rollo May: spojení témat „tvořivé síly člověka a limity smrti“…
Břetislav Foustka (1903):
Slabí v lidské společnosti
Poznání, že je na světě tolik lidí slabých a
bídných, jakož i soucit s nimi vzbudil množství úvah o
možné odpomoci. Zejména ti, kdož věří v degeneraci
jednotlivých národů, hledají prostředky k nápravě. Není
divu, že se během doby vyrojila celá záplava návrhů,
které chtějí odčinit existenci slabých a degenerovaných
a plémě zdokonalit...
(str. 144, důrazy doplněny).
?
?
 Která skupina se mně osobně zdá být
obtížná?
- mě znepokojuje?
- na koho nechci platit daně?
- jediné, co mají udělat, je změnit se?
„Vidět z druhé strany“
Obětování jednotlivce skupině.
Kompetence rozhodování:
kdo – komu - co diktuje.
Porozumění na úrovni motivu nebo touhy (Satirová)
Každé jednání má na této úrovni rozumný, „dobrý“ základ,
jde o to hledat nedestruktivní cesty naplňování potřeb.
Chce někdo „vidět z druhé strany“?
Virginia Satirová
„Hledání zrnek zlata“
V každém chování lze nalézt hodnotný motiv.
Za každou závislostí je potřeba
- která je ale naplňována destruktivním způsobem.
Pokud člověk rozumí motivu jednání, může hledat nedestruktivní
cesty jejich naplnění.
Příklady ze cvičení:
Nedestruktivní varianta naplnění daných potřeb?
Rozumět chování na úrovni touhy.
Chce někdo „vidět z druhé strany“?
„Vidět z druhé strany“
Pojmenovaný
problém
Potřeby
společnosti
Způsoby
řešení
Potřeby
jednotlivce
Nedestruktivní zp.
naplnění potřeb
Agresivní jednání Bezpečí Medikace Vyjádření frustrace ?
Vyloučení
(výběr v
instituci)
Zábava ze silné
reakce
?
„Silové“
zvládnutí
Reakce na
přehlížení
?
Psych. péče Reakce na
nespravedlnost
?
Člověk s postižením
a společnost II
Běžné postoje vůči lidem s postižením
Důsledky segregace pro osoby s postižením
Re: „Vidět z druhé strany“
Vzájemnost soc. statutu.
Dynamika vztahů v pyramidovém modelu.
Důsledky vlastní pozice (např. sebepojetí).
Extrém:
obětování jednotlivce skupině,
nebo přehlížení zájmů určité podskupiny
Kompetence rozhodovat a kriteria rozhodování:
kdo – komu – co diktuje.
Zjevné vs. elegantní
Šijí ševci špatné boty?
Uřežme si nohy!
 http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martina-spinkova
Zaujal mne průzračně nešikovný […] výrok jedné
paní poslankyně v jedné prázdninové MF Dnes. Má
zkušenost s umíráním svých blízkých a ví, že péče o
umírající u nás není dobrá. Proto je pro euthanasii.
Zkouším domyslet ad absurdum: vydávají se špatné
knihy, vydloubeme si oči? Šijí ševci špatné boty,
uřežeme si nohy? A co uděláme, když naše děti učí
špatní učitelé?
Blažek a Olmrová:
Nejrozšířenější postoj - Ambivalence
Typická dvojznačnost. Směs soucitu, hrůzy a
odporu:
„Je to chudák, ale já se na něj nemůžu
koukat“.
Lítost, soucit
 Účast druhých jako pomoc nebo … ?
(Pomoc, soucit, účast, které nepomáhají).
Zkušenost člověka s fyzickým handicapem:
„Hlavně ne lítost.“
Může se stát překážkou v nalezení sebedůvěry.
„V každé situaci (i v extrémní, mezní situaci) je možný
výrazný pokrok, pokud člověk NEPŘIJME roli oběti“.
Satirová: „Pozice přežití“
Já
Druzí (ty)
Kontext (prostředí, okolní svět)
Prouty (1990): Vysvětlení patologie jako zanedbání některé z výše
uvedených komponent.
Satirová (1994): Reakce na stres. Způsob obrany, dočasné zvládání.
Lukasová ( ): ulejvání v rozhovoru.
Usmiřující (lítost …a pozice oběti)
Pozice přežití (Satirová) Usmiřovač jako oběť
Dramatický trojúhelník (Karpman)
Usmiřující Obviňující
Poučující Rušící
Ideál kongruence
Sebeúcta, sebehodnocení, …
Vliv prostředí - bezpečný prostor
Můžu být sám sebou a nepotřebuji obviňovat
druhé,
i pokud se zrovna něco nedaří…
Aplikace pozic přežití v kontextu znevýhodnění:
např. sebepojetí, prožívání distribuované viny
(„vyvažování lodi“; neúprosnost „logiky vztahů“ … )
Strach
Nedostatek informací emotivn→ í složka postoje
Obava z vlastní nekompetence (nebudu rozumět, apod.)
Strach z (extrémních) nároků, hlídání vlastních hranic
Z vlastní „neperfektnosti“
(odmítnutí pohledu na naši lidskou realitu)
Hirschberger, Florian, Mikulincer (2005): Potřeba zvládat strach ze smrti formuje
emocionální reakci na kontakt s lidmi s fyzickým postižením:
Vyšší míra soucitu u osob vyrovnaných
s vlastní smrtí
Ženy – vyšší míra soucitu a méně
únikových reakcí
vs. Skácelovo „utrpením projít jako dveřmi“.
Akceptace limitu jako předpoklad pro úspěšnou adaptaci.
Důsledky odmítnutí
pro osoby s postižením
Základní zkušenost z rodiny
- přijetí vs. odmítnutí na mnoha úrovních
- utváření attachmentu (vztah k lidem, ke světu):
zkušenost kontaktu s dospělým = model pro budoucí vztahy, vývoj
- sebeobraz (poselství o vlastní hodnotě, neúprosná „logika vztahů“ a
přisvojení si viny)
Zkušenost ze širší rodiny, opakovaná zkušenost se širším okolím…
( „e→ mocionální realita“: cokoli se sodou → soda způsobuje opilost)
Utváření sebepojetí
Sebepojetí = Zrcadlové já (Cooley, 1902):
jak nás hodnotí druzí představuje základ smýšlení o sobě
Sebepojetí a „významný druhý“ (vliv interakce a vnímání reakcí
druhých lidí pro vlastní sebepojetí; Mead 1934)
Každodenní zkušenost → Zvnitřnění přesvědčení o sobě.
„Negativní sebepojetí“
(např. děti, které nemají zkušenost trvalého vztahu s dospělým člověkem)
Nejde o „jen pocit“, ale „způsob bytí ve světě“ (uzavírání se, …).
Stigma
(ř) znamení vypálené na těle otroka
Označení … důsledky pro začlenění do společnosti (odmítnutí, pocit
méněcennosti)
E. Goffman:
- negativně vnímaná diskrepance mezi aktuálními
charakteristikami jednotlivce a očekáváními, kladenými na typického
„normálního“ jednotlivce v daném kontextu
- sociální označení nebo vyloučení, může někdy způsobit více
škody než charakteristika, kvůli kterému byl jednotlivec takto označen
Primární a sekundární handicap (Langer, Blažek a Olmrová, Požár … )
Dimenze stigmatu
McLaughlin, Bell a Stringer (2004)
Podílí se na vzniku stigmatu a určují jeho účinnost
 vyrušování („destruktivita“, ničení)
 míra zavinění
 estetické hledisko
 trvalost postižení
 zjevnost (viditelnost) postižení
 míra ohrožení pro druhé
Míra akceptace člověka s postižením je téměř výhradně
moderována připisovaným stigmatem
Stigma spojené s kategorií „duševní nemoc“
(Wright, Gronfein, Owens, 2000)
Výpovědi osob, které před dvěmi lety ukončily léčbu v psychiatrické
léčebně
Výsledky:
sociální odmítnutí vycházející z identity „duševně
nemocných“ představuje stálý zdroj stresu i po dvou letech od
opuštění instituce.
Stigmatizující zkušenost těchto osob stále ovlivňuje jejich život, má
přímý vliv na jejich sebehodnocení a negativní sebepojetí. Jedním
z důsledků této zkušenosti je také sebeodsuzování, které dále
ovlivňuje schopnost čelit životním obtížím.
Autoři uzavírají, že následná terapie má ve srovnání se sociálním
kontextem jen malý vliv na sebeúctu dřívějších klientů.
Účinek stigmatu u lidí s mentálním postižením
Lidé s intelektovým postižením mají často problémy v adaptaci, v mnoha
ohledech lze říci, že selhávají. Vedle těchto těžkostí plynoucích se snížených
schopností se potýkají ještě s diskriminací plynoucí ze stigmatu…
Lidé s MP se dopracovávají nestigmatizované identity zdůrazněním
nestigmatizovaných osobních charakteristik (Jahoda, Markova 2004).
„Zdravá část“.
Dangan a Sandhu (1999) zmiňují, že počet pozitivních společenských rolí,
které člověk s intelektový postižením má, působí jako nárazník vůči
negativním emocionálním důsledkům stigmatu.
Stigma jako souhrn sociálních percepcí - které mohou být změněny.
Např. M. Cháb v odvolání proti posudku psychiatra:
mentální retardace není problém psychiatrický, ale společenský.
Evičky stav odpovídá
DMO.
V současné době
přibírá kilogramy
navíc, snažíme se
aby nejedla, ale
nedaří se nám to.
Musí mít klid - a to na
vše.
Výborně řešíme
situace kdy je
rozladěná pochvalou.
Ta pochvala na ni
funguje velmi dobře.
vytahuje hodně hraček najednou, ale s ničím si
nehraje (často mění hračky); pozornost 2-5 minut
velice vybíravá v jídle i pití, dokáže jíst příborem
inkontinentní, velmi často se počůrává - vyžaduje
pleny
vynucuje si zvracení, aby upoutala pozornost
dospělého.
je velice negativně laděná, usmívá se velmi
zřídka
při oblékání je nesamostatná - musí se oblékat,
přičemž není schopna pomáhat.
snaží se mluvit, ale je velmi špatně rozumět,
používá gesta
udrží tužku, ráda maluje - kolečka, vodorovné a
svislé čáry, "prší“
nechodí, vozíčkářka - dokáže lézt po čtyřech - ale
odmítá, chce sedět pouze na vozíku
Zadání pro rodiče i vychovatele:
„Uveďte stručnou charakteristiku dítěte“
Výpovědi rodiče Výpovědi vychovatele
Hledání „zdravé části“
 Toho, co je možné, potenciál…
 Selektivní pozornost (aniticipace před vlastním setkáním)
 Vlastní hodnotový systém (podmíněný zkušeností, kulturou…)
Edwin J. Thomas:
Problematika postižení z perspektivy teorie rolí
(Kdo - komu - co diktuje?)
Postižení vs. normalita ve třech dimenzích
Vnímání sebe sama
Vnímání druhými
Oprávněnost jednání (handicap a normalita)
Edwin J. T. (1966) Problems of Disability from the Perspective of the role Theory.
Journal of Health and Human Behavior, 7, 2-14.
Soulad rolí:
vnímání sebe sama, vnímání druhými a oprávněnost jednání
Vlastní jednání Jednání druhých
Jednáníodpovídající handicapuJednání odpovídající handicapuJednání odpovídající norm alitě
oprávněné 1. S kutečný handicap 3. V nucená norm alita
neoprávěné 2. F iktivní handicap 4. A utistický handicap
Jednání odpovídající norm alitě
oprávněné 5. V nucený handicap 6. S kutečná norm alita
neoprávěné 7. A utistická norm alita 8. F iktivní norm alita
Témata seminárních prací
V návaznosti na témata uvedená v sylabu
např. teorie postižení, např. sociální vs. medicínské pojetí
postižení;
problematika agresivity, sebepojetí atd.
Vlastní téma
Humor a handicap, Hudba a…
Augmentativní a alternativní komunikace; Savant syndrom
Kazuisitika nebo životní příběh (osobnosti nebo události, např.
Hieronymus Lorm, František Bakule, Richard Wawro, Hellen Keller atd.)
Kontrétní typ postižení (co nejspecifičtěji)
Recenze knihy
Ne nutně odborné, ale tematicky blízké.
Reflexe vlastní zkušenosti
např. exkurzí nebo jiných adekvátních zkušeností
1. Exkurze http://www.vruzovemsadu.cz
Procházka „V růžovém sadu“
Procházka
„V růžovém sadu“
…postupy, které mentálně
postiženým umožní realizaci jejich
vlastního pohledu, názoru, tvůrčího
citu. Vznikají tak produkty
specifické a nenapodobitelné,
výrobky „s vlastním rukopisem“
mentálně postižených.
DĚKUJI ZA POZORNOST