Masarykova univerzita
Fakulta sociálních studií
ENS108 Ekologie krajiny
Seminární práce
Daniela Erychlebová
414707
Mediální studia a žurnalistika – Environmentální studia
Bakalářské studium
Imatrikulační ročník 2013/2014
Brno 24.1.2014
Úvod
Mým úkolem v této seminární práci je zmapovat mnou vybrané území, a to jak
z pohledu historického vývoje krajiny, ekologické stability i výskytu biotopů. Jako
zkoumanou oblast jsem si vybrala především lesy a louky vyskytující se na obcí
Sendraž. Jedná se o opravdu krásné přírodní místo, kde se také nachází rozhledna
s nádherným výhledem. Rozhodla jsem se dále nemapovat oblast, o které jsem psala
seminární práci do předmětu Botanický přehled, protože mi nepřišla tak zajímavá.
Základní údaje o lokalitě
Mnou vybrané území se nachází v Náchodské okrese, severně od Nového Města nad
Metují převážně v katastrální oblasti obce Sendraž. V rozmezí nadmořské výšky
450m.n.m. dno řeky Olešenky a 618m.n.m. nejvyššího bodu této oblasti Na vartě.
Leží v bioregionu Podorlická pahorkatina, jedná se o Předhoří Orlických hor.
(PORTÁL GEOLOGY) Oblast leží na rozmezí klimatických oblastí mírně teplé a
chladné. (PORTÁL MAPY NATURE)
Obr. 1: Lokalizace oblasti (mapy.cz)
Obr. 2: Přesné určení mapovaného území (mapy.cz)
Vývoj krajiny v holocénu
Před holocénem
o Podle novější nálezů se pravděpodobně v podhorském stupni krajiny
nacházela horská tajga, v níž přežila řada druhů v refugiích. V letech
14 500 - 9500 BC docházelo k ústupu ledovců, který byl na nějakou
dobu přerušen mladším Dryasem, který přinesl přechodně chladné
období. Poté se začalo znovu oteplovat a končí období pleistocénu a
začíná holocén.
Během holocénu
o Starší holocén (9500 - 6500 BC)
 Z důvodu narůstání teploty a vlhkosti dochází k velkým změnám
krajiny. Důležitým činitelem se stává prostředí lesa, díky kterému
se šíří druhy a tvoří půdy. Vývoj směřuje od světlých lesů
k stinným a ve vyšší polohách se objevuje smrk. V nižších
územích se objevují lovci a sběrači, ale svojí činností ovlivňují
vývoj krajiny a stejně jako živočichové.
o Střední holocén (6500-1400 BC)
 Nejteplejší a nejvlhčí období holocénu, dochází k tzv.
klimatickému optimu. V nižších oblastech se objevují první
rolníci, což vede k neolitické revoluci- vzniku polí a pastvin. Ve
vyšší polohách dochází k rozvoji zapojených lesů a začíná se
objevovat buk. Postupně se vytváří škála vegetačních stupňů
o Mladší holocén (1400 BC)
 Dochází k celkovému ochlazení. Dotvářejí se výškové vegetační
stupně. Lidé začínají obydlovat i vyšší polohy. (MACHAR,
DROBILOVÁ, 2012)
Vývoj krajiny
Závěr prvohor (úvar zvaný perm) se vyznačoval vysušováním klimatu, ústupem
uhlotvorné sedimentace (typické pro předcházející karbon) a ukládáním červeně
zbarvených usazenin vznikajících v teplém podnebí vlivem sloučenin železa.
Definitivně vymřeli poslední trilobiti, obojživelníci (krytolebci) ustupovali plazům lépe
přizpůsobenými suššímu podnebí. Nahosemenné jehličnany zatlačovaly dříve
dominující výtrusné rostliny. V Evropě během permu pokračovala intenzivní eroze hor
vzniklých variským (hercynským) vrásněním a naše krajina se postupně zarovnávala
(teprve později, v třetihorách byla dotvořena tektonickými pohyby podél zlomů do
současné členité podoby).
Když kolonisté v 13. až 15. století pronikali do zdejších hvozdů, převládaly v kraji
především pohorské květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou střídané kyselými
bikovými bučinami, v nižších polohách dubo-habřinami a kyselými bikovými či
jedlovými doubravami. Na prudkých svazích se vyskytovaly suťové lesy s lípou a
javorem. Dnešní druhová skladba porostů je výrazně pozměněna ve prospěch
smrkových monokultur. Ve vyšší inverzních polohách byl ovšem smrk alespoň jako
vtroušená dřevina původní. Na panství Nové Město nad Metují se v popise lesů z roku
1803 uvádějí krásné vysoké jedle, smrky a borovice včetně stavebního dříví. Až do
konce 19. století se zde hospodařilo dosti konzervativně a šetrně. Stavy zvěře na
panství byly nízké. Roku 1802 byla vydána Instrukce pro regulaci lesů, podle níž byly
lesy děleny na roční seče. Celý les byl rozdělen na tolik částí, kolik let byla stanovena
obmýtní doba. Ročně se smělo teoreticky vytěžit jen tolik, kolik dřevní hmoty
přirostlo. V každé roční seči se těžilo třikrát vždy po čtyřech letech. (SKOŘEPA, 2005)
Obr. 3: Historická mapa území (mapy.cz)
Obr. 4: Současná mapa (mapy.cz)
Mapování biotopů
Pomocí map a vlastního výzkumu v terénu jsem vytvořila vlastní mapku základních
biotopů dané oblasti. Řídila jsem se podle mapy od Vondruškové. Dále také
přikládám mapu z webu mapy.nature, kde jsou uvedeny přírodě blízké biotopy.
Obr. 5: Vlastní mapa biotopů s popiskem, nahoře Obr. 6: Mapa biotopů (mapy.nature.cz), dole
K3 Vysoké
mezofilní a
xerofilní křoviny
L2.2 Údolní
jasanovo-olšové
luhy
L4 Suťové lesy
L5.4 Acidofilní
bučiny
T1.1 Mezofilní
ovsíkové louky
T1.10 Vegetace
vlhkých
narušovaných
půd
T1.3 Poháňkové
pastviny
Ekologická stabilita
Podle tabulky od Vondruškové jsem určovala ekologickou stabilitu krajiny. Také jsem
si na serveru mapy.nature.cz našla přirozenou vegetaci pro dané území, a podle toho
jsem určila úseky s výjimečně velkým významem. Zpevněné cesty a objekty nemají
z hlediska ekologické stability žádný význam. Cesty bez vegetace, zahrady a pole
jsem označila jako území s velmi malým významem. Malý význam mají cesty
s vegetací. Louky, monokulturní lesy a vodní tok jsem označila tmavě zelenou
barvou, jedná se tedy o území středního významu. Velký význam nesou polokulturní
lesy, přírodě blízké louky a přírodní pramen. Jako území s výjimečně velkým
významem jsem označila pouze ty části lesa, které jsou svoji skladbou přirozené pro
dané území. Jedná se o acidofilní bučiny.
Obr. 7: Vlastní mapa ekologické stability
Obr. 8: mapa potenciální přirozené vegetace (mapy.nature.cz)
Tato mapa ukazuje přirozenou vegetaci pro dané území. Je na ní vidět, že pro tuto
oblast jsou přirozené bučiny s kyčelnicí dvoulistou. Hranice černýšové dubohabřiny se
nachází nedaleko.
Ekologicky významné prvky krajiny
Jako ekologicky významné prvky krajiny bych určitě označila místa, kde se nachází
acidofilní bučina, která je pro tuto oblast a nadmořskou výšku přirozená. Dále jsou
přirozenému stavu blízké mezofilní ovsíkové louky a poháňkové pastviny, které se na
tomto území rozkládají. Také bych za ekologické prvky krajiny označila dva prameny,
které vznikají na hranici lesa a stékají se v jeden tok. Tento tok vytvořil přirozené
vodní koryto a vtéká do řeky Olešenky. Rozhodně bychom neměli opomenout to, že
v této oblasti byly viděny divoká prasata a hlavně také mufloni. O jejich výskytu zde
nejsou žádné další informace, ale po prasatech jsou zde viditelné stopy a mufloni byli
spatřeni.
Obr. 9: Vlastní mapa ekologicky významných segmentů krajiny
Obr. 10: dva prameny stékající se v jeden (vlevo nahoře), obr. 11: pohled na rozhlednu Na vartě
(vpravo nahoře), obr. 12: lesní ostrůvek s acidofilní bučinou vlevo, přecházející v smrkovou
monokulturu (vlevo dole), obr. 13: vyznačení turistické trasy na buku lesním (vpravo dole)
Kulturně významné prvky krajiny
Podle informací, které jsem vyčetla z mapy na portálu mapy.cz a z vlastního
zkoumání jsem určila kulturně významné prvky této oblasti.
Obr. 14: mapa kulturně významných prvků krajiny
Obr. 15:
Rozhledna
Na vartě
(vlevo)
Obr. 16:
Místní
kaplička
(vpravo)
Nalezené druhy rostlin
Jelikož jsem mapovala jinou oblast než v seminární práci do předmětu Botanický
předmět, bylo pro mě opravdu těžké určit rostliny, které na daném území rostou.
Přeci jen v zimě toho moc nekvete, ale při průzkumu území se mi podařilo určit tyto
druhy.
Dřeviny: Byliny:
bříza bělokorá (Betula pendula) ostřice třeslicovitá (Carex brizoides)
buk lesní (Fagus sylvatica) brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus)
dub zimní (Quercus petraea) šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
javor klen (Acer pseudoplatanus) kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
smrk ztepilý (Picea abies) metlička křivolaká (Avenella flexuosa)
třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea)
bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium
dryopteris)
jestřábník zední (Hieracium murorum)
bika hajní pravá (Luzula luzuloides)
lipnice hajní (Poa nemoralis)
ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius)
řebříček obecný (Achillea millefolium)
srha laločnatá (Dactylis glomelata)
kostřava luční (Festuca pratensis)
bolševník obecný (Heracleum sphondylium)
jetel luční (Trifolium dubium)
Závěr
Nejprve se mi stále vůbec nechtělo tuto seminární práci dělat. Pak jsem si však řekla,
že bych ji mohla dělat o mém oblíbeném místě. Pustila jsem se do toho a stále více
mě to bavilo. Zjistila jsem dost zajímavých věcí o dané krajině a potvrdila jsem si
svoji domněnku, že se jedná o opravdu nádhernou převážně přirozenou krajinu.
Zdroje
PÁLKOVÁ, M. Bakalářská práce: Geobiocenologická diferenciace lesních porostů
Klucaniny u Tišnova. Brno: Mendelova univerzita, 2007.
VONDRUŠKOVÁ: Mapování krajiny
SOUKUP, Karel a spol. Česká republika: atlas ortofotomap 1:100 000. Vydání 1. Brno:
Geodis. 2004. 191 s. ISBN 80-902939-0-5
SLAVÍK, Ivan. Brno a okolí: atlas města 1:16 000. Vizovice: Shocart. 2000. 80 s.
ISBN 80-7224-087-0
MACHAR, I. DROBILOVÁ, L. Ochrana přírody a krajiny v České republice: Vybrané
aktuální problémy a možnosti jejich řešení. I. díl. 1. vydání. Olomouc: UPOL, 2012.
ISBN 978-80-244-3041-6
Elektronické zdroje
Portál Mapy Nature. Nedatováno [cit. 3.2.2014]. www.mapy.nature.cz
Portál Mapy. Nedatováno. [cit. 3.2.2014]. www.mapy.cz
Portál Paukertova.cz. 31.8.2009. [cit. 3.2.2014]
http://www.paukertova.cz/view.php?nazevclanku=prehled-vsech-clanku-o-biotopech-
na-teto-strance&cisloclanku=2009080058
Portál Ziva.avcr.cz. Nedatováno [cit. 3.2.2014]
http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/podorlicka-pahorkatina-kraj-tajemnych-kopcu.pdf