PSYCHOLOGIE VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ Sociální prostředí školní třídy a školy Myšlenkový experiment ¨Představte si restauraci, do které obvykle chodíte ¨Co se o ní vůbec dá říct? ¨Co se vám v ní líbí a nelíbí? ¨Co z toho je pro vás osobně důležité? ¨Co z toho je – podle vás – důležité pro ostatní, kteří tam chodí s vámi? ¨ ¨Pořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná restaurace? Jak to tedy je? ¨Konkrétní člověk v sociálním prostředí ¤(mikro – mezo – makro) ¨Jeho vnímání tohoto prostředí ¤(Lewin, Bronfenbrenner atd.) ¨Jeho interpretace a komunikace sociální reality (...) ¤(Moscovici atd.) ¨Otázka změny v čase (individuálním i skupinovém) „My“ „Já“ sdílené významy událostí výpověď o pocitech, událostech... události, situace... čas čas Proč se zajímat o sociální prostředí? ¨škola jako prostředí (mj.) ¤vývojově psychologický pohled ¤sociální učení ¤(...) ¤ ¨prožívání tohoto prostředí žákem (mj.) ¤vliv na výkon ¤vliv na další vzdělávací dráhu ¤(...) ¤ ¤ Sociální klima v souvislostech ¨Historicky je dáváno souvislosti mj. s: ¤efektivitou a kvalitou výuky, ¤školní úspěšností žáků, ¤akademickými aspiracemi žáků, ¤problémovým chováním… Důležité upozornění – vztah mezi klimatem školní třídy a klimatem školy ¨(nejen) z historických důvodů se liší organizace výuky ve střední Evropě a v anglosaských zemích ¤U nás – žáci se většinou účastní výuky v jedné skupině (školní třída); diferenciace podle výkonu probíhá uvnitř třídy a třída je proto velmi důležitým faktorem ovlivňujícím vnímání vzdělávací reality žáky i vnímání žáků učiteli (kontext třídy) ¤V USA jsou žáci děleni do výuky podle výsledků (kurzy pro začátečníky a pokročilé) a mají větší možnost volby kurzů; kontext školy jako celku je pak mnohem důležitější (i jako label) Klima školy vs. kultura školy ¨Klima školy ¤Tradiční, vychází z kvantitativních postupů a metod ¤Zaměřuje se na hodnocení prvků prostředí a interakcí, která jsou agregována do ukazatelů ¤„Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem výzkumu klimatu organizace a výzkumu efektivity vzdělávání.“ (Andersonová, 1982: 368). nškola jako součást vzdělávacího systému je především formální organizací; nvnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových proměnných sociálního klimatu; nakcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho ovlivnění efektivitou učitelovy práce npozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna z charakteristik „efektivních škol“ ¨Kultura školy ¤Odlišná výzkumná tradice (kvalitativní přístup) ¤etnografický přístup, idiografický přístup ¤např. Pražská skupina školní etnografie nhttp://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm ¨ (Sociální) klima školy, školní třídy ¨Sociální klima –metafora, která se pokouší postihnout individuálně-emotivní i sociální rozměr institucionálního vzdělávání ¤(kurikulum i skryté kurikulum) ¤ ¨Poprvé použito J. Withallem (1949) ve studii The development of a technique for the measurement of social-emotional climate in clasroom (Journal of Experimental Education, 17, s. 347-361) ¤Proč nejsou srovnatelné třídy stejně školsky úspěšné? ¤Dívčí SŠ, New York ¤ ¨Velký nástup v 60. a 70. letech; zájem trvá do současnosti; složka evaluace i autoevaluace školy (srv. sondy OECD) Co tedy je klima školy / třídy? ¤Názory a hodnocení aktérů edukace na podmínky, průběh i výsledky nTedy česky – co si lidé myslí a jak se cítí v naší škole a výuce v ní nCharakteristika kvalitní výuky i nutná podmínka pro ni nNěco, co si obvykle (tj. do výskytu obtíží) neuvědomujeme nObvykle ani není explicitním tématem hovoru („A co škola, dobrý?“) nDobrým krokem pro začátek i pro pokračování je – začít se o škole bavit – a pak v tom i pokračovat n(Auto)evaluační nástroje pak mohou a) napomoci se začátkem diskusí na téma naše škola (tj. související s klimatem) nNásledně b) pomoci ověřit, zda pocity, názory a domněnky, které se v debatě vyskytly jsou většinově vnímány jako problém (ev. jako přednost) n ¨Možné dva základní přístupy (řešení „na klíč“ vs. vlastní aktivita školy): 1.Máme hotový dotazník a neváháme ho použít nPotřebujeme „něco udělat s klimatem školy“ nTypická charakteristika komerčních řešení nNěkdo mimo školu je expertem na naši školu a ví, co je pro ni nejlepší nČím častější použití jednotného dotazníku i systému vyhodnocení, tím nižší náklady nDostáváme odpověď i na otázky které nás nezajímají, nebo nejsou z hlediska aktuální situace školy podstatné 2.Postupně rozvíjíme uvažovaní a debatu o prostředí naší školy nIniciujeme debatu o prostředí školy nDefinujeme účastníky, čas i místo pro takovou debatu nSnažíme se identifikovat potencionálně problematické či rizikové oblasti, nebo naopak oblasti příkladné nNepotřebujeme vyřešit vše naráz (tj. vykázat aktivitu), máme zájem o kvalitní a platné výsledky n ¤Základní společný problém: nJak vymezit případná témata pro (širší) průzkum ve škole? Klima školy v praxi i teorii ¨Výzkumné nástroje ¤diplomové práce, disertace, mezinárodní srovnání (PISA atd.) ¤kvalitativní i kvantitativní přístupy n(dotazníky, rozhovory, focus groups) ¤vycházející z různých paradigmat nklima školy, kultura školy ¤věcně ad hoc adaptace zahraničních metod či jejich deriváty nčasto problém s uchopením specifického kontextu české školy ¤relativně často i metody vlastní konstrukce s problematickými vlastnostmi (validita, reliabilita) ¨Komerční nástroje ¤Mapa školy – SCIO, Kalibro… (též s kořeny v zahraničních nástrojích) ¨Odborně nepřijatelné aktivity s diskutabilním teoretickým pozadím ¤Barvy školy – DAP - http://www.upacr.cz/index.php?lng=cs ¨Lidová tvořivost – postupy vyvinuté školami ¤často kombinace předchozích variant („Líbily se nám otázky…“) ¨ Různé účely zjišťování klimatu školy ¨Explorace ¨Výzkum ¤Vychází z výzkumné otázky (širší zaměření) ¤Nástroje zohledňují i metodologické aspekty šetření ¤Nižší znalost kontextu školy ¤Případná náročnost na administraci a vyhodnocení není problém ¤Snaha o postihnutí všech potenciálně významných aspektů života školy nSnaha o univerzální dotazníkové řešení nŠirší baterie položek (otázek) nNáročnější pro respondenty (méně konkrétních položek) ¨Evaluace a autoevaluace ¨Praxe ¤Vychází z konkrétních potřeb ¤Menší znalost metodologie (často nápodoba vzorů) ¤Velká znalost kontextu školy ¤Požadavek na jednoduchost administrace i vyhodnocení ¤Snaha o postihnutí konkrétních aspektů života školy ¤Různé účely použití – např. nScreening nŘešení konkrétních problémů n(ČŠI - Srovnání škol na základě indikátorů považovaných za důležité) V praxi bohužel často zaměňovány O školním prostředí víme spoustu věcí i „bez dotazníků“ ¤Vlastní pocit ¤Informace od učitelů ¤Informace o žácích a od žáků ¤Informace od rodičů, absolventů… (neformální) ¤ ¤Hospitace a praxe studentů ¤Noví zaměstnanci… (nezaujaté oči vidí přesněji, netrpí „provozní slepotou“) ¤ ¤Hodnocení ČŠI ¤Srovnávací výkonové testy ¤… (pohled „zvenku“ aneb Jak se nám to stalo?) Terminologické otázky ¨experti užívají při popisu a rozboru sociálně-psychologických jevů ve škole různé termíny: ¨prostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v dané třídě, komunikace v dané třídě). ¨připojují i různé přívlastky (edukační, učební, výukový, sociální, psychosociální, sociálně-psychologický, sociálně-emocionální atd.) ¨v literatuře dnes existují v dané oblasti desítky termínů (více než 60) Vývoj do současnosti ¨rozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu, měnlivosti, délky trvání, obecnosti. (Mareš, Lašek, 1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995): ¨prostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom aspektů sociálně-psychologických. ¨termín atmosféra má poměrně úzký rozsah. Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání. ¨Termín sociální klima označuje jevy dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného učitele (školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let. Klima školy - vymezení ¨Původně chápáno jako srozumitelná charakteristika konkrétního prostředí školy a charakteristika určité osobitosti konkrétního prostředí školy. ¤Podobně jako meteorologie vnímá klima jako zprůměrované výsledky měření atmosférických podmínek v dané lokalitě, tak klima školy mělo představovat „zprůměrované“ hodnocení školního prostředí jednotlivci (srv. Dellar, 1999 nebo Mareš, 2005, s. 61). ¨Současné přístupy - klima školy jako relativně stálé postupy vnímání, prožívání, hodnocení a reagování všech osob, které se účastní dění v konkrétní škole, na interakce a děje, které se ve škole odehrávají (srv. např. Freiberg, 1999, Čáp, Mareš, 2001, s. 581 ad.). ¨Klima je subjektivně zbarvená metafora, která se pokouší postihnout individuální prožitek i sociální zkušenost s konkrétní školou. Určitým problémem při dotazování je právě míra subjektivity v hodnocení prvků klimatu školy. Autoři mluví o sdílených percepcích, jiní zdůrazňují subjektivitu názorů (např. Mareš, 2005), další zase emocionální náboj (např. Ježek 2003) ve vztahu k různým vlastnostem školního (sociálního) prostředí. ¨Důležitou charakteristikou klimatu je tedy jeho dualita. Jednak v sobě obsahuje prvky individuálního vnímání a hodnocení, zároveň ale předpokládá jejich sdílení a komunikaci o nich s dalšími lidmi ve škole. Ježek (2003, s. 25) upozorňuje na nutnost hledání takových témat ve vztahu ke školnímu prostředí, která budou z pohledu dotazovaných natolik významná, že lze předpokládat jejich sdílení lidmi ve škole. ¨ Teoretické otázky ¨Klima ve třídě nelze pochopit izolovaně od environmentálních, sociálně-psychologických, sociologických a kulturních souvislostí. ¨ ¨Příklady různých taxonomií, které se snažily uspořádat do určitých hierarchických souvislostí: Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982) ¨1. ekologie ¨charakteristika budovy, v níž se výuka odehrává ¨2. prostředí (milieu) ¨charakteristiky učitelů (délka praxe, platové zařazení, ap.) ¨žáků (věk, pohlaví, sociální status, ap.) ¨3. sociální systém (skupinové charakteristiky) ¨vztahy mezi klíčovými účastníky ¨sociální komunikace ¨podíl na rozhodování ¨příležitost k účasti na sociálním dění ve skupině ¨4. kultura ¨hodnoty a hodnotové systémy, jež účastníci považují za významné ¨učitelova zaangažovanost na rozvoji žáků ¨důraz na kooperaci ¨důraz na činnosti související se školou ¨očekávání účastníků ¨jasnost a konzistentnost cílů Př. 2 – Sedm úrovní dle Knowles (1985) ¨1. podmínky klimatu ¨a) fyzikální prostředí ¨architektonické koncipování učebny a způsob jejího vybavení ¨b) psychologické prostředí ¨vzájemné respektování účastníků ¨spolupráce účastníků ¨možnost vzájemného spolehnutí ¨vzájemná podpora, pomoc ¨otevřenost a autentičnost jednání ¨potěšení a radost ze společenství ¨humánnost, lidskost v jednání ¨2. zaangažovanost žáků na společné tvorbě plánů ¨3. zaangažování žáků na diagnostice vlastních potřeb ¨4. zaangažování žáků na definování cílů učení ¨5. zaangažování žáků na návrhu postupů při učení ¨6. pomoc žákům uskutečňovat navržený postup učení ¨7. zaangažovanost žáků na hodnocení průběhu a výsledků vlastního učení ¨ Teoretické úrovně uvažování o klimatu – Proč mě vlastně zajímá? ¨Celkem nejméně pět teoretických úrovní – možných perspektiv reflexe klimatu: ¤První je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše zprostředkovaně (prostředí školní budovy, učebny, laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a učitelé žijí část svého života, vyučují a učí se). ¤Druhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů, jednotlivých žáků atp.). ¤Třetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy ap.). ¤Čtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy). ¤Pátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň školství dané země, zvláštností její kultury. Sociální klima ¨Klima školní třídy ¤Konkrétnější (i z pohledu dotazovaných), v praxi častěji používané, řada metod… ¨Klima školy ¤Obecnější, nutnost reflexe ze strany aktérů, v současnosti spíše výzkumně, i když je prodávána celá řada „jakometod“ ¤S dr. Ježkem se domníváme, že lepší než „jednorázové šetření“ je přístup blížící se „action research“ – průběžné sledování dílčích jevů, jejich cílené ovlivnění a přenesení zájmu na další „problémovou“ oblast ¤Koncept školy jako učící se organizace (Senge; Krus, Louis a Bryk) ¤… Typologie přístupů ke klimatu ¨podle stupně školy ¨podle typu školy ¨podle koncepce výuky ¨podle zvláštností žáků ¨podle zvláštností učitelů ¨podle zvláštností vyučovacích předmětů ¨podle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává ¨podle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální kontakt Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (1. část) ¨Sociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako sociální skupina, nikoli učitel. ¨Organizačně-sociologický přístup. Objektem studia je školní třída jako organizační jednotka a učitel jako řídící pracovník. ¨Interakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímáme se o interakce mezi učitelem a žáky v průběhu vyučovací hodiny. ¨Pedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce ve třídě, kooperativní učení v malých skupinách. Současné přístupy ke zkoumání klimatu třídy (2. část) ¨Školně-etnografický přístup. Objektem studia je školní třída, učitelé a celý přirozený život školy. ¨Vývojově psychologický přístup. Objektem studia je žák jako osobnost a školní třída jako sociální prostředí, v němž se má osobnost rozvíjet. ¨Sociálně-psychologický a environmentalistický přístup. Objektem studia je školní třída chápaná jako prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v této třídě působí. (aktuální podoba klimatu, preferovaná podoba klimatu). Praktické využití poznatků ¨úspěšná práce psychologa v prostředí konkrétní školy, předpokládá nejméně tři relativně samostatné činnosti: ¤získat dostatečné teoretické znalosti o sociálně-psychologických jevech, které se ve školství vyskytují ¤umět diagnostikovat klima školní třídy, klima školy, příp. klima učitelského sboru ¤umět (na základě zjištěných skutečností) navrhnout a provést vhodnou intervenci, která by pomohla jak žákům, tak učitelům. ¤ ¤Viz např. Mareš, J. sr. (2005). Intervence ovlivňující psychosociální klima školy. In Ježek, S. (ed.). Sociální klima školy III. Brno, MSD s.r.o. Metody zkoumání klimatu ¨metody ¤postoje k různým aspektům školního prostředí (autoři píší o „percepcích“) ¤současné přístupy k postojům akcentují zejména prvek hodnocení ¨Pozorování ¨Rozhovory (individuální, focus groups) ¨Sociometrie ¨Nominační techniky ¨Posuzovací škály ¨Dotazníky ¨Neverbální techniky (žákovské fotografie školního prostředí, tematické kresby žáků atp.) Metody ¨Určené: ¤žákům, učitelům, vedení školy, rodičům.. ¨ ¨Formy ¤Aktuální – „jak je to teď“ ¤Preferované – „jak by se mi to líbilo“ ¤ ¨Problémy ¤Nejsme zvyklí o prostředí uvažovat, když je „v pořádku“; ¤nutné cílené vedení k reflexi Příklady metod – tematické kresby Např. „Jak si ve škole pomáháme“ – v rámci projektu CPIV Dotazníky (třída) – příklad (CES) Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem o výuku, klid a pořádek, jasnost pravidel Dotazníky (třída) – příklad (ICEQ) Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání, Diferenciace > Literatura ¨Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ¨POL, M. a kol. Kultura školy. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 2005. ¨ ¨http://klima.pedagogika.cz/ ¨http://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm ¨http://evaluacninastroje.rvp.cz/ ¤(od září2012 komplex autoevaluačních nástrojů vč. manuálů, online administrace i vyhodnocení)