Úvod do sociologie práva FSS MU v Brně podzim 2013 shrnutí hlavních myšlenek (Hynek Baňouch) Role práva z pohledu společnosti ¢Právo má naplňovat většinově sdílenou představu o spravedlnosti ¢Právo je regulativní systém upravující chování jednotlivců ¢Právo snižuje entropii (neurčitost) zvýšením pravděpodobnosti, že jednotlivec může spoléhat, že ostatní budou jednat právními pravidly předvídaným způsobem Spravedlnost je velmi obtížné definovat ¢nejobecnější definice hovoří o spravedlnosti jako o příkazu posuzovat (rozhodovat, přistupovat, upravovat…) stejné případy stejně a různé rozdílně ¢Přiléhavější je aristotelské rozdělení na dvě (poněkud rozdílné) spravedlnosti: spravedlnost jako ochranu pokojného stavu (míru) mezi lidmi a ¢ spravedlnost rozdělovací (distribuční) rovnosti (při rozdělování statků). Z hlediska sociologie je právo ¢Formálním nástrojem sociální kontroly ¢ ¢Sociální kontrola zajišťuje ve společnosti řád ¢Právo disponuje: ¢sankcemi (jasnými a předem danými) ¢Vynucením ¢ Tím se výrazně liší od jiných normativních systémů (jako je světská či náboženská morálka) Právo a morálka ¢Neplatí mechanická teze, že právo je minimem morálky. Co je po právu, nemusí automaticky být spravedlivé či morální ¢S postupem modernizace se právo odpoutává od jasného morálního obsahu. Důraz se přesouvá k procedurám a k pojmu zákonnost a výkonu moci dle zákona a na jeho základě ¢Mezi právem a morálkou vždy bude mezera, trhlina („gap“). Typická témata sociologie práva ¢Integrita a diferenciace společnosti (Durkheim) ¢socializace (kupř.Berger a Luckmann) ¢sociální anomie (Durkheim)„bezzákonní“, obecná normativní dezorientace nezaměňovat s psychologizujícím pojetí) ¢vnitřní a vnější nástroje zajištění konformity (diskurs deviace a mocenských vztahů) ¢sociální konflikt (Marx), jeho regulace a institucionalizace. Právo jako „usplavňovač“ ¢legitimizace Svých cílů právo dosahuje pomocí formálních pravidel ¢ Tato pravidla nezbytně musí být lvšeobecně známá lvynucovaná lsrozumitelná lstabilní (napjetí s dynamikou společnosti) luznávaná (legitimní) ¢ Jeden ze základních přínosů sociologie práva spočívá v neustálém sledování rozdílu mezi tím, co právní systém deklaruje jako cíl svého usilování a mezi tím k čemu v právní každodennosti skutečně dochází (právo v akci a právo na papíře). ¢ Z hlediska sociologie vědění je zřejmý sklon k jisté deformaci právního myšlení, které je blízké k zaměnění před-pisu (pre-skripci) toho co „má být“, s po-pisem (de-skripcí) toho co skutečně „je“. ¢Mezi napsaným a žitým však je rozdíl. Aktéři práva ¢ Právní profesionálové: advokáti, soudci, notáři, státní zástupci), kteří před vstupem do profese prochází povinnou praxí, jež slouží k získání dovedností a zkušeností a k profesní socializaci. (Což je dokladem faktu, že právo je ovlivňováno faktory, které knižní právo nemůže znát.) Profesionály jsou dále právníci zaměstnaní v soukromém a veřejném sektoru. Nemají zákonem předepsanou právní praxi, postačí VŠ. Zvláštní kategorií jsou policisté. „Účastníci“ ¢Strany soudních sporů (obžaloba a obhajoba v trestních věcech, žalobce a žalovaný v ostatních soudních sporech; zástupci státu (OPD např.) ¢Účastníci správních řízení (daně, přestupky, stavební řízení, vodoprávní řízení, získávání veřejnoprávních oprávnění atd.) ¢Osoby právním řízením v nějakém ohledu dotčené (experti, oběti trestných činů atd.) ¢ Představují laický prvek mezi právními aktéry, právo ale předpokládá, že mají právní dovednosti Tvůrci pravidel tj. zákonů, ústavních zákonů, podzákonných vyhlášek a nařízení, ale i principů užitých k řešení sporů ¢byrokratický aparát držitelů zákonodárné iniciativy (typicky vládní a ministerští úředníci) ¢Zastupitelé (poslanci a senátoři) ¢soudci vyšších soudů ¢vědečtí experti, nejčastěji sociálněvědní: sociologové, ekonomové, psychologové; viz např. hranice odpovědnosti, určení jak počítat škodu, zda osoba byla schopna ovládat své jednání atd.; toto vědění tvoří normy pomocí společného mínění expertů – právo zde nemá co říci) Na chod a směřování práva mají významný vliv i nesystémoví aktéři: ¢Tvůrci a ovlivňovatelé veřejného mínění: ¢ public relations agentury, ¢ tvůrci mínění (viz dvoustupňový model komunikace), ¢ intelektuálové (viz angažmá např. v Dreyfussově aféře nebo v Hilsneriádě); ¢ novináři ¢Zájmové skupiny: kapitálově silní hráči, odbory, organizace ochránců lidských práv) ¢ Všichni aktéři právo směrují, tematizují, využívají, a to ze svého úhlu pohledu na sociální realitu. ¢ ¢ Skupinově sdílený přístup k aplikaci (užívání) práva nazýváme ideologie aplikace práva. ¢ ¢ V ideologii aplikace práva se odrážejí hodnotové, zkušenostní, kulturní či tradicí ovlivněné prvky, jež jsou mimoprávní, a jsou obtížně uchopitelné tradičním jazykem racionality. Právo ¢je jednímz normativních systémů ¢snižuje neurčitost (entropii) a uchovává rovnovážný stav společnosti (homeostázi) ¢ ¢Nezbytné (tj. fungování umožňující) fikce legislativně vznikajícího práva: ¢bezrozpornost ¢bezmezerovitost Formální systém práva ¢právo hmotné a procesní ¢právní odvětví (občanské, trestní, správní, finanční…) ¢Právní systémy (rodiny) ¢kontinentální (římsko-německý) ¢anglosaský (USA a VB) ¢socialistický ¢islámský ¢ostatní právní systémy ¢ Právo je formální normativní systém, neboť: ¢ ¢předepisuje závazná pravidla (normativita) chování a ¢ ¢tato pravidla jsou (relativně) přesně vymezena a jsou uspořádána do systému a dílčích systémů (formálnost) Funkční určení práva: ¢efektivní výkon sociální kontroly ¢ ¢řešení sporů ¢ ¢technický nástroj k provedení společenské změny Právo je nástrojem formální sociální kontroly, která: ¢uspořádává vztahy ve společnosti, čímž se chování členů společnosti stává předvídatelným, neboť každý člen společenství může očekávat, že ostatní členové společenství se chovají a budou chovat dle pravidel ¢zpřehledňuje sociální situace, neboť ustavuje řád společnosti a řády usnadňují orientaci a činí očekávání určitějšími Sociální kontrola vyžaduje ¢srozumitelná a jasná (explicitní) pravidla chování ¢sankce za porušení pravidel - jde o sankce dopředu stanovené ¢vynucení dodržování pravidel a vynucení podrobení se sankcím Integrující funkce práva ¢Právo je tmelícím médiem, vzniklým ve vztazích anonymní vzájemné závislosti (kontakt vytváří zvyklosti a zvyklosti s nejvyšším vlivem se mění v pravidla chování) ¢V moderní rozrůzněné společnosti plní právo koordinující funkci ¢Vyplňuje prázdnotu vzniklou po rozpadu, či zpochybnění normativních systémů tradiční společnosti; vodítka morální povahy zmizela) ¢Hodnoty aktérů liberální společnosti jsou často protistojné; musí se shodnout alespoň na proceduře vzniku pravidel Strukturní funkcionalismus ¢(Zamlčeně) bere právo jako mocný a přesný nástroj umožňující pružně a účinně řídit společnost ¢Věda funguje jako dodavatelka poznatků o chování jednotlivců. ¢Objeví-li se odchylka od předepsaného chování, stačí jen stanovit pravidlo a sankci, a (abraka dabra) ¢Právo zafunguje a deviace zmizí Faktory působící proti „řádnému fungování“ práva ¢dysfunkce (přeregulování, vázanost na určitou stratifikační pozici, rigidita, sklon ke konservatismu), ¢nezamýšlené důsledky, ¢manifestní a latentní funkce Korekce funkcionalismu ¢Merton ve stati Sociální struktura a anomie formuluje názor, který je stejně „kacířský“ jako paradoxní: nedodržení normy nemusí být vždy znakem nenormálního chování; deviace tedy není projevem „nemoci“. ¢Dalším inovativním poznatkem je konstatování o omezených funkčních možnostech sociální kontroly. Právo však stále vidí jako nástroj k řešení společenských problémů ¢ Dodržování práva bere právní teorie jako samozřejmost, ale závisí na: ¢znalosti práva (a právním vědomí) ¢hodnotovém konsensu ¢normativní komplexitě ¢přísnosti sankcí ¢neodvratnosti sankcí ¢vynucovacích kapacitách ¢důvěře, že právo je jednotně vynucováno Autopoiesis práva ¢Znamená samostatnost, nezávislost a jistou netečnost práva na společnosti ¢Pojem přichází z biologie (a v tomto smyslu je stejně „naivní“ jako první teorie společnosti, které se pro výchozí rámec ohlížely k fyzice, biologii či medicíně) ¢autos = sám; poitein= činit (řecky); v biologii myšlenka sebe-organizace systémů, které pak mohou operovat jen za podmínek, které si samy vytvořily Charakter autopoietického systému ¢Sám si určuje své zákonitosti a formu, svá pravidla fungování, sám se organizuje a určuje svou změnu ¢je sebe-referenční (sebe-vztažný), sebe-popisující a sebe-produkující ¢komunikuje se svým okolím, ale nečerpá z něj svůj normativní a legitimující základ Rizika a naděje autopoiesis ¢porozumět právu lze opět jen jazykem práva ¢právo se auto-legitimizuje (pouhým) faktem své existence, ¢legitimita práva je údajně připravenost akceptovat v rámci určitých mezí tolerance rozhodnutí, která ještě nemají obsah ¢právo ale má autonomii i k politické moci a systémům donucení ¢právo nelze řídit z jednoho centra Poučení z pojednání o autopoietických rysech práva ¢Právo není jednoduchou převodovou pákou sociálních sil ¢Má vlastní logiku, jazyk a způsob fungování. Vhled na základě „zdravého rozumu je často nemožný ¢Chová se tedy jako expertní systém a nerespektování vnitřní logiky může vést k tomu, že zavedená právní norma se chová zcela jinak, než mysleli její (neprávní) autoři Hodnoty, ideologie a důvěra ¢Hodnotový základ práva nemůže být přehlížen, protože má významný podíl na tom, jak právo skutečně funguje ¢Chápání práva jeho jednotlivými aktéry (nehodnotící pojem ideologie) významně ovlivňuje skutečné fungování práva ¢Důvěra je zpětnovazebním pojítkem mezi do sebe uzavřeným světem práva a lidskou každodenností. ¢ Sociální konstrukcionismus resp. celá fenomenologická sociologie ¢zvolily za východisko zkoumání, jak je svět lidmi zažíván, jak se jeví. ¢přesunuly pozornost od zkoumání toho, co o sobě systémy (třeba právo) říkají, k tomu jakými se lidem jeví dle každodenní zkušenosti. Důsledky perspektivismu ¢ Konflikt je jen přirozeným důsledkem rozdílných (časově a prostorově) podmíněných pozic a často je zdrojem redefinice významu; je tedy produktivní, což musí reflektovat i právo ¢ Právo a racionalita ¢Právo je ve srovnání s konkurujícími normativními systémy chápáno jako nástroj racionální ¢Právo jako regulátor lidského chování však musí kalkulovat s tím, že vedle (účelově) racionálních forem jednání se lidé běžně chovají hodnotově racionálně, ale i mimo-racionálně (tradiční chování a afektivně řízené, či zdůvodněné chování) Ideální racionální právo: ¢Právo je v nejširším smyslu slova jednotným systémem, ¢systémem univerzálně platným, ¢s jednotnými pravidly výkladu bez ohledu na pozici interpreta (vykladače), ¢systémem hodnotově neutrálním. Fungující právo z pohledu společnosti předpokládá: ¢ všeobecné dodržování, všeobecné vynucení, všeobecnou znalosti (neznalost neomlouvá),propojení práva a spravedlnosti, souhlas s potlačením otázky legitimity legalitou a schopnosti řešit všechny situace. ¢ Tyto předpoklady však nejsou vždy a samozřejmě splnitelné, což uvidíme, podíváme-li se na společenské fungování práva z vnějšku ¢ ¢ Jakkoli (si) právo umí „vnitřně“ zdůvodnit svou spravedlnost a korektnost, neobejde se bez důvěry osob stojících mimo právo, že takový skutečně je. ¢ Není-li právo srozumitelným, lidé mu (přesto) dávají významy na základě své zkušenosti s podobnými institucemi (např. byrokracií) Právo, důvěra a efektivita Pokud právu lidé nedůvěřují, pak právo nefunguje, lidé je nevnímají jako systém jež je součástí jejich světa a problémy, jež má řešit právo řeší jinak a právo interpretují jako nefunkční systém, jemuž proto není třeba se ve všem podřizovat. Vztah práva a vědy ¢Právo jako nástroj vědy, jako prostředek k prosazení cílů, jež byly shledány na základě vědeckého poznání jako žádoucí ¢Právo jako předmět vědeckého zkoumání, kdy jsou prověřovány a ověřovány teze na nichž právo stojí a je zkoumána tvrzená funkčnost (sociologie práva, etnologie práva, resp. právní antropologie, law&economics, atd.). Globalizace a vývoj práva ¢Globální procesy, zejména rozpad bipolárního světa a ekonomický vzestup států založených na islámu přinesly změny v oblasti práva ¢Autoritářské a totalitní režimy přešly k demokracii, a znova je proto ustavován význam demokracie, právního státu, svobody ¢Ekonomická síla islámu atakuje euro-americký kompromis ve vztahu stát-náboženství ¢Přibáň: Konsensus je minulostí realitou dneška je pluralita a polyarchie. Pluralita sama je regulativním principem ¢Tamanaha: právo podléhá ztržnění, instzrmentalizaci, formalizaci a proceduralizaci, odpojuje se od zvyků a morálky, žije vlastním životem. Ke skutečnému pochopení práva není třeba pouštět se do legitimizačních úvah ¢Dahrendorf: globální nejistoty znovu atakují hranici kompromisu mezi svobodou a bezpečím.