12. října 2013



Òz řeckého filein – milovat / sofia – moudrost
Òtouhu po vědění, které by obsáhlo celou skutečnost a vyjevilo člověku smysl jeho života, počínání
a usilování
Òpůvodním zdrojem je každodenní zkušenost, ztráta pocitu samozřejmosti, údiv a pochybování

Òfilosofická disciplína,
Òpraktická filosofie: cílem etiky není pouhá teoretická diskuse, ale správné jednání (teoretická
řešení tedy musí vyústit do praxe),
Òje vědou o mravnosti,
Òpředmětem jejího zkoumání je nejen zkoumání mravního chování jednotlivců i společnosti, ale také
úvahy o změně hodnot a posuzování těchto změn

Òo morálce se většinou mluví ve smyslu hodnocení konkrétního jednání,
Òpředstavuje pravidla lidského jednání (zatímco etika zkoumá podstatu a původ těchto pravidel),
Òmorálka reprezentuje popisovou a předpisovou stránku mravnosti
Ò
Ò

Òdeskriptivní etika (cílem je popis mravních rozhodnutí a hodnot),
Ònormativní etika (zkoumá normy, jimiž se lidé ve svém mravním rozhodování řídí),
Òmetaetika (cílem je diskuse o jazyce, kterým se o morálce hovoří),
Òaplikovaná etika (např. etika lékařská, novinářská, etika sociální práce; oblast aplikované etiky
jednotlivých oborů bývá někdy označována jako etika profesní)
Ò

Òdobro (etice jde především o dobro, od něhož lze pak odvodit, co bude dobré nebo správné jednání
),
Òsvědomí (osobní přesvědčení založené na přijetí určitých morálních norem),
Òhodnota (obecný pojem pro všechno, čeho si ceníme nebo vážíme)
Ò

Òreakce jednotlivce na mravní principy a normy
Époznávací procesy (poznání původu a významu norem, kterými se člověk řídí)
Éhodnotící momenty (schopnost posuzovat vlastní činy i úmysly)
Éemocionální komponenty (vědomí povinnosti, lítosti, viny, snaha o nápravu apod.)