Individuální psychologie – základní pojmy PSY500 Individuální psychologie v praxi M.Štěpánková n„individuální“ v názvu teorie vychází z latinského individuum (nedělitelný) a vyjadřuje celistvost, nedělitelnost osobnosti nAdler se snažil zaměřit pozornost na jednotu osobnosti v době, kdy jiní chápali osobnost jako rozdělenou na několik instancí nuplatnění oPoradenství oPsychoterapie oPedagogika (výchova) oŘízení lidských zdrojů nA. Adler, R. Dreikurs, E. Dreikursová, L. Albert, D. Dinkmeyer, C. Hawes … n n Slovo „individuální“ v názvu teorie vychází z latinského individuum (nedělitelný) a vyjadřuje celistvost, nedělitelnost osobnosti (interpretace významu je často mylná). Adler se snažil zaměřit pozornost na jednotu osobnosti v době, kdy jiní chápali osobnost jako rozdělenou na několik instancí. Inspiroval se fikcionalismem[1] německého filozofa Hanze Vaihingera[2] a staví teorii na myšlence fiktivního finalismu. Fiktivní cíl je principem celistvosti osobnosti a usilování o naplnění tohoto cíle je hlavní dynamickou silou. Fikce (neboli subjektivní přesvědčení či interpretace) slouží jedinci k organizování obrazu světa a zkušenosti. Tuto vnitřně konzistentní strukturu Adler nazývá životním stylem (viz heslo). [1] Fikcionalismus je Vaihingerův (viz níže) filozofický systém, který považuje fikce za myšlenkové pomůcky, dovolující nám zvládnout zkušenosti, a „zdánlivě” je a svět pochopit. Fikce = výmysl z lat. fictio klamně vytvářet, předstírat. [2] Německý filozof Hans Vaihinger (1852 – 1933) vydal v roce 1911 práci, kterou napsal o třicet let dříve - Filozofii Jako by (Philosophie des Als Ob). Chováme se, „jako by“ svět odpovídal našim představám o něm. Alfred Adler (1870-1937) oNar. V Rudolfscheinu, předměstí Vídně olékař a psycholog židovského původu oOtec tří dětí oV dětství řada obtíží (2 z 8 dětí) oDo roku 1910 spolupracovník Freuda (nikdy nepodstoupil psychoanalýzu) o1922 první dětská poradna ve Vídni oVliv na Rogerse a TA o o o o Pochází ze středních vrstev - syn obchodníka s obilím. Druhý z osmi dětí. Byl křehkým dítětem. Trpěl křivicí a nemocemi hlasivek. Ve škole nešika a potíže v matematice. Když mu byly tři roky zemřel jeho bratr, s nímž spal v jedné posteli. V pěti letech pneumonie, slyšel lékaře, jak říká otci “Váš syn je ztracen”. 2x sražen kočárem. Strach ze smrti. Rozmazlován. Na střední škole zájem o filosofii, psychologii, sociologii. Oční lékař. První dílo: Orgánová méněcennosti a její psychická kompenzace V r. 1922 zakládá první pedagogicko psychologickou poradnu ve Vídni Jeho učení ovlivnili: B. Spinoza, S. Freud, K. Marx, F. Nietsche, Hans Vaihinger, H. Bergson Jeho učení mělo vliv na: C. Rogerse, TA Mezi Freudem a Adlerem jasná roztržka, též mezi Jungem a Adlerem, ačkoli Jung se později vyjádřil k práci Adlera s respektem a doporučoval svým studentům zabývat se IP (samozřejmě s výhradami k některým aspektům IP) Pole dotazování pro freuda: psychologické, instinktivistické, vnitřní. Toužil odkrýt univerzální determinanty, které ovládají osobní vývoj v jakékoli společnosti. Pudy. Adler: biologické, kulturní, a transakční. Zaměření na historické souvislosti limitující osobní účast jednotlivce na společenském vývoji. Jedinec, který má problémy si musí uvědomit jak je důležité být přispěvatelem společenství (utvářet jej, mít vliv, uznání), ke kterému patří. Důraz na rozpoznání jedinečnosti životního stylu a zároveň významu společenství (ekologický důraz – blízkost ke gestalt: figura a pozadí). Rudolf Dreikurs vzpomíná v jednom rozhovoru na svůj skepticismus vůči Adlerově tvrzení, že nezbytné informace k rozpoznání životního stylu získáme za hodinu. Mnoho Dreikursových studentů může potvrdit, že to jde za méně než hodinu. Základní pojmy ojednota osobnosti, vědomí jako organizující síla integrace osobnosti olidské směřování (teleologický princip) opocit méněcennosti a kompenzace (konstruktivní překonání pocitu méněcennosti a obnova pocitu sounáležitosti) opocit sounáležitosti (sociální zájem) oúsilí o dokonalost (úsilí o převahu a sebeúctu) oživotní styl osoukromá logika (životní, situační logika, private logic) oživotní úkoly orodinné konstelace (závisí utváření charakteru a sociálních postojů, vliv pořadí narození) otvořivost a prosociální orientace člověka osmysl života a osobní plán o Dále Adler říká, Obvykle se hledají symptomy. Postoj individuální psychologie je opačný. Co hledáme je vždycky cíl, který symptomy zastupují a souvislost tohoto cíle s obecným cílem úsilí o nadřazenost (superiority). Změním-li cíl, změní se postoje a zvyklosti, protože je klient nadále nepotřebuje. (Př. Cíl je být nejlepší, změněný cíl užít si radost s tvoření, sportu…). Lidské směřování osměr je udáván jedinečným individuálním cílem nsměřování od prožívané negativní situace k situaci pozitivní nod pocitu méněcennosti k dokonalosti ocíle ovlivňují představy, které si vytváří o svém postavení ve společnosti ocíle jsou základem motivace chování očlověk je ten, kdo rozhoduje opozornost k přítomnosti a zejména budoucnosti o o o Pocit méněcennosti (feeling of inferiority) oPůvodně podle Adlera určující prvek lidské motivace oPojem vychází z orgánové méněcennosti, kterou Adler popsal ve stejnojmenné studii) oschopnost psychické kompenzace (později rozpracoval v teorii pocitů méněcennosti) nVolba fiktivního cíle oPocit méněcennosti přirozený princip evoluce jednotlivce i lidstva (není apriori negativní) oPřiměřený pocit méněcennosti vede k osobnostnímu růstu, sebepoznání, zdokonalování, vývoji a zdravému zvládání života oNepřiměřený pocit méněcennosti vede k maladaptivním způsobům chování a prožívání, které vedou k psychickým poruchám Základní dynamickou silou je směřování od pocitu méněcennosti[1] k jeho překonání. Z pocitů méněcennosti se vyvíjí fiktivní cíl, který je nutno chápat jako idealizaci a kompenzaci. V počátcích Adler tvrdil, že cíl je vždy zaměřen k nadřazenosti a k překonání méněcennosti. [1] Pojem vychází z orgánové méněcennosti, kterou Adler popsal v roce 1907 ve Studii o orgánové méněcennosti; prezentoval zde teorii a princip kompenzace, charakterizoval vztah organismu k prostředí a jeho schopnost kompenzovat vrozené vady či slabiny. Připouštěl schopnost psychické kompenzace, což později rozpracoval v teorii pocitů méněcennosti. Pocit méněcennosti považoval za přirozený princip evoluce jednotlivce i lidstva, nikoli za něco apriori negativního. Je-li pocit méněcennosti podle Adlera přiměřený, vede k osobnostnímu růstu, sebepoznání, zdokonalování, vývoji a zdravému zvládání života; pokud je nepřiměřený, dochází k maladaptivním způsobům vnímání, prožívání a chování, které vedou k psychickým poruchám od neuróz po psychózy. pocit (vědomí) sounáležitosti (social interest) opřirozená lidská potřeba a zároveň schopnost - sociální cit (social feeling) nebo vědomím sounáležitosti (Gemeinschaftsgefühl, social interest) opotenciál citu sounáležitosti je vlastní každému člověku, je však nutné ho rozvíjet otři základní aspekty nčlověk si uvědomuje vlastní způsobilost (capable) nčlověk vnímá, že je součástí vztahů (connected) nspolupodílí se (contributing) na utváření a existenci svého společenství očím silnější je vědomí sounáležitosti, tím menší jsou pocity méněcennosti oÚkol terapie pracovat na posílení pocitu sounáležitosti o Social interest – termín si půjčil Adler od W. Jamese jak o nejbližší německému gemeinshaftsgefühl. Jak uvádí Dreikursová Fergusonová (1992), koncem dvacátých let Adler prohlásil, že základní motivací jedince je „náležet k“ lidské společnosti, mít zde své místo a přispívat k jejímu prospěchu. Člověk se potřebuje identifikovat se skupinou, mít vnitřní jistotu, že má své místo ve světě a spolupodílí se, zažívá pocit vlastní hodnoty a významu sebe sama pro druhé. Jedinec se díky této přirozené lidské schopnosti, kterou Adler nazývá sociálním citem (social feeling) nebo vědomím sounáležitosti (Gemeinschaftsgefühl, social interest), socializuje; je proto třeba ji rozvíjet od raného dětství. Adlerovci, kteří aplikují individuální psychologii v praxi výchovy a vzdělávání, uvádějí tři základní aspekty potřeby náležet: 1) člověk si uvědomuje vlastní způsobilost (capable) - vnímá, že je schopen zvládat úkoly, které mu život v dané etapě klade; 2) člověk vnímá, že je součástí vztahů (connected); 3) spolupodílí se (contributing) na utváření a existenci svého společenství. Lze žíct, že čím silnější je vědomí sounáležitosti, tím menší jsou pocity méněcennosti a tím „zdravější“ je proces zrání a adaptace. Nepopiratelný je přitom vliv prostředí a výchovy. Úsilí o dokonalost (striving for superiority) ov české odborné literatuře mnohdy chápáno zjednodušeně jako touha po moci, převaze a nadřazenosti. oAdler (1933) považuje usilování o dokonalost za něco, co patří k životu podobně jako touha, potřeba ovrozený evoluční princip, který umožňuje člověku a tím i společnosti vyvíjet se směrem k dokonalosti, k budoucnosti, k překonání překážek Dalším růstovým pojmem individuální psychologie je úsilí o dokonalost (striving for superiority), které je v české odborné literatuře mnohdy chápáno zjednodušeně jako touha po moci, převaze a nadřazenosti. Adler (1933) považuje usilování o dokonalost za něco, co patří k životu podobně jako touha, potřeba, jako vrozený evoluční princip, který umožňuje člověku a tím i společnosti vyvíjet se směrem k dokonalosti, k budoucnosti, k překonání překážek. Životní styl (life style) o„Životní styl jakožto jádro osobnosti tvoří a vykazuje jednotu, individualitu, celek a stabilitu psychických funkcí jedince” ovyjadřuje principy celosti lidské osobnosti ozákladní přesvědčení, předpoklady, hodnoty a očekávání, které si jedinec vytváří o sobě, druhých a životě oschéma, podle kterého se jedinec orientuje a jedná ovyvíjí se na základě raných sociálních interakcí a na základě subjektivního hodnocení a rozhodování se ov dospělosti životní styl zůstává relativně stabilní o Rodinné konstelace a životní styl oNa utváření životního stylu se podílí nRodinná atmosféra nHodnoty (společné zájmy, názory) nRole (ženský a mužský model) nStruktura rodiny (pořadí narození dítěte, postavení dítěte v rodině) nZpůsob výchovy nDalší charakteristiky (etnicita, religiozita, sociální, ekonomická situace, biologická výbava) o Subjektivní přesvědčení, soukromá logika (private logic) oŽivotní styl vychází ze způsobu, jakým dítě interpretuje svět, tedy ze soukromé logiky (private logic), která může být v rozporu se zdravým rozumem (svět je nepředvídatelný a zlý, a proto je lepší se o nic nesnažit). oslouží k organizování obrazu světa a zkušenosti očlověk dává svému životu smysl a má právo skutečnost interpretovat na základě svého subjektivního prožívání ojednání člověka je založeno na vlastním způsobu interpretace objektivních okolností o o Životní úkoly oPovolání ojakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně a se smyslem pro povinnost a odpovědnost ostudium, péče o domácnost, dobrovolná práce, atp. oSociální vztahy opřátelství - schopnost navázat a udržet uspokojivé přátelské vztahy; oširší rodinné vztahy – bezpodmínečné přijetí členů rodiny; ozapojení se do společnosti oIntimní vztahy opotřeba vytvořit blízký intimní vztah - vyjádřením hlubokého lidského porozumění a blízkosti, odvahy sdílet vlastní nedokonalost a iracionalitu. oGenerační vztahy. onaplnění tohoto úkolu zahrnuje péči o mladší lidi a péči o lidi starší oSpiritualita oexistenciální aspekt bytí opotřeba přizpůsobit se problémům, které přesahují pouhou existenci na této planetě a nalézt smysl našeho života oPéče o sebe ooblasti jako jsou výživa, fyzická kondice, hranice, kontrola nad zneužíváním látek, bezpečí, spánek, relaxace, atd. oSebehodnota ojak vycházet sám se sebou (závisí na ní uspokojivé naplnění ostatních úkolů) Podobně plnění životních úkolů utváří podle individuální psychologie člověka. K třem základním úkolům dle Adlera patří povolání, sociální vztahy a intimní vztahy. Povolání se nevztahuje pouze k zaměstnání, jedná se o jakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně (studium, péče o domácnost, dobrovolná práce atp.) Sociální vztahy hovoří o schopnosti navazovat a udržet dlouhodobé vztahy (přátelství, rodinné vztahy). Intimní vztahy zahrnují sexuální identifikaci, přijetí vlastní sexuální role a sexuálních hodnot a též schopnost vyjádřit hluboké lidské porozumění a blízkost. Adlerovi následovníci doplňují tři základní úkoly o generační vztahy, spiritualitu (existenciální stránka bytí a smysl života), péči o sebe, a sebehodnotu, která není úkolem v pravém slova smyslu, ale závisí na ní uspokojivé naplnění ostatních úkolů. Typy osobnosti oČtyři typy v závislosti na míře aktivity a míře vědomí sounáležitosti: otyp vládce (ruling type) nje charakterizován vysokou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – od raného dětství přistupuje k realitě více či méně dominantním nebo panovačným způsobem; opřijímající typ (getting type) nse vyznačuje nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – očekává vše od druhých a je na nich závislý; ovyhýbavý typ (avoiding type) nje charakterizován rovněž nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti, pociťuje úspěch, vyhne-li se problému a jeho řešení, místo aby se s ním popral; společenský oužitečný typ (socially usefull type) ndisponuje vysokou mírou aktivity a vysokým vědomím sounáležitosti – snaží se do větší či menší míry řešit problémy tak, aby to bylo užitečné pro ostatní. Dalším z aspektů individuality je podle Adlera míra aktivity, se kterou jedinec přistupuje k řešení problémů. Adler definoval čtyři typy[1] v závislosti na míře aktivity a míře vědomí sounáležitosti: typ vládce (ruling type) je charakterizován vysokou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – od raného dětství přistupuje k realitě více či méně dominantním nebo panovačným způsobem; přijímající typ (getting type) se vyznačuje nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – očekává vše od druhých a je na nich závislý; vyhýbavý typ (avoiding type) je charakterizován rovněž nízkou mírou aktivity a nízkým vědomím sounáležitosti – pociťuje úspěch, vyhne-li se problému a jeho řešení, místo aby se s ním popral; společensky užitečný typ (socially usefull type) disponuje vysokou mírou aktivity a vysokým vědomím sounáležitosti – snaží se do větší či menší míry řešit problémy tak, aby to bylo užitečné pro ostatní. [1] chápej jako vodítka, koncepční nástroje k lepšímu porozumění podobností mezi lidmi