Krizové situace na půdě školy Michaela Širůčková Typy krizových situací nztráta rodiče nebo blízké osoby númrtí učitele, spolužáka nnehoda nfyzické zranění nsexuální, emoční zneužívání nfyzické týrání, šikana npřítomnost při násilném aktu npsychotická reakce, setkání s osobou pod vlivem návykových látek ... Krizový plán ninformujte o možných krizových situacích a konsekvencích nvytvořte si týmy – rozdělte role nmějte připraveny informační materiály nmějte kontakty na organizace, profesionály, se kterými budete spolupracovat n n akutní reakce na stres nfyziologické změny, změny v chování a prožívání startují rychle po té, co se traumatizující podnět objevil nebo v následujících 2-3 dnech ndva typy reakcí (aktivní reakce: útěk nebo útok; pasivní reakce: mrtví brouk) První pomoc při šokovém traumatu nzáchrana životních funkcí nzrcadlení fyziologických příznaků nlegitimizace fyziologických příznaků nzvyšujeme schopnost vracet se do reality nsebepotvrzení základní identity nvedeme co nejrychleji, aby dítě obrátilo pozornost na tělo, tělesné pocity ndále pak registrovat okolí ndáváme informace o tom, co se děje a proč npozději sdílet s dětmi rozrušující obsah npomoc akceptovat velmi tabuizované prožitky n Jak a jaké informace distribuovat? ndopis rodičům ninformační schůzka s učiteli npráce s třídními kolektivy nindividuální intervence nnásledné preventivní aktivity Klient v krizi nBuďte empatičtí = naslouchejte a podporujte, přijímejte protichůdné emoce, snažte se rozumět ne rozumovat nProjevy emocí mohou být bouřlivé – počítejte s tím a nenechte se zaskočit nRespektuje vzdálenost nUjistěte klienta o jeho právu na všechny pocity, které aktuálně má (krize je přirozená součást života) n„Teď a tady“ (ohraničte akutní stav „Co Vás teď nejvíc trápí?) nDejte mu najevo, že jej berete vážně nNepodporujte klientovu snahu obviňovat okolí nVyhýbejte se otázkám „proč“; raději „jak?“ nPozitivní přeznačkování („Já nevím, co s takovou situací dělat, co Vám mám poradit“ x „Tohle je hodně těžký problém. Bude dobré, když se obrátíme pro radu k odborníkům“) Práce se strachem a obavami nPoradce by měl sedět vstřícně, stabilně a otevřeně nVšímat si neverbálních projevů strachu nNabízet bezpečí, dát najevo, že se klient může vzdálit z místnosti nBýt trpělivý, postupovat pomaleji nBýt strukturovaný (aby se mohl „opřít“) nMalé, lehce splnitelné instrukce nPracovat s katastrofickým scénářem n Suicidální myšlenky a chování nSebevražda jako druhá až třetí nejčastější příčina úmrtí u dětí a dospívajících nAž u jedné pětiny suicidálních pokusů je jako příčina uváděn školní neprospěch a vztahy s učiteli a spolužáky nDěti jako riziková skupina – snadno zranitelné, citově labilní, snížená odolnost vůči zátěži, nedisponují dostatečným repertoárem zvládacích strategií nPlné uvědomění si smrtelnosti mezi 8 a 13 lety věku nMladší děti – sebezabití jako důsledek nápodoby nebo zkratkovité jednání nDospívající – parasuicidum jako volání o pomoc nSebevražedná triáda adolescenta: negativní pohled na sebe samého, negativní pohled na události kolem, negativní výhled do budoucna Varovné signály a rizikové příznaky u dospívajících nAlarmující: nNáhlá změna chování nStažení se do izolace, osamělost nZměna váhy nNespavost nebo nadměrná potřeba spánku nAgitovanost nebo zpomalení psychomotorického tempa nÚnava, pokles energie a soustředění nPocity vlastní bezcennosti nebo viny nPromiskuita nMyšlenky na smrt nebo sebevraždu nRizikové: nAbúzus alkoholu, drog nPředchozí sebevražedný pokus vlastní nebo v příbuzenstvu nDestruktivní chování vůči sobě samému nNarušené rodinné prostředí nUrovnávání konfliktů, rozdávání osobních předmětů Vnímejme okolí aneb několik mýtů o sebevraždách nKdo o sebevraždě mluví, ten ji nespáchá (80%; 50%) nKdyž budu o sebevraždě mluvit, můžu tím druhému takovou myšlenku vnuknout nJde o náhlé, impulzivní rozhodnutí nVeselost a zlepšení nálady po dlouhé depresi je dobré znamení nSebevraždu nepáchají „zdraví“ lidé nKdyž někdo přežije pokus o sebevraždu, už se o to znovu nepokusí nPokud je někdo rozhodnutý, stejně se mu to v tom nedá zabránit