\ Multikulturalita a migrace v dneSntm svete ^57M,,Keely'Ch-B'TOm^ Sassen, S.. Immigration Policy in a Global Econonw arc 1? r 17 n 9 « 1-19. Seabrook, J. (1998): A Global Market for A?? I' ' ' ' nl Schefer, R.T. (1997): Raäal anä Ä^Äg??* 26 ^ Stalker, P. (1994): The Work of Strangers- /c* „ ' Lon8man- ,. .,... Ce*1 International Labour Office. °f International Lflbour M^rrf** Widgren, J. (1994): A Comparative Analysis nf r„, , * 1 mpA W^1 Countries. Vienna, International ™d As^™ PoIÄ * ^ Approach. San Francisco, R & E Research^sock11^"*8UM SW*' 3. kapitola I Právní rámec problematiky 1 roigrantů a menšin iď " Petra Tomášková Pro ůPmé pochopení právní úpravy je důležité nejprve odlišit, s jakými kategoriem,c*ob se mu, ^ našeho státu, kdy odlišujícím Prvkem je pravé vztah k ^esK f *lení lidských Éytostí vyplývá M -mi. Z českého Právního řádu a se stejným rozlisováním se setKame Občané a cizinci «w*i mnou a Českou republikou. Tento vztah je složen z prav a p J ^Př.o právo volit a být volen nebo o ^^J^^^^Zo UVédo^t si, * jako oJcan ^-JSÄ Vstup 1'stotu nemá žádný cizinec, tedy osoba, která nemá české sta„ • Pobyt cizinců na území české republiky je jgj^g^^ Povinnost, od cizinců zamýšlejících pobývat delsi dobunuzem IP *y prokázali, ze mají dostatek ^^^-^0^8^ vua cizincům se setkáme i v zahranič pokud P*"""? ických migraemch «*Q do USA, vzpomenete si jisté na přistup W^fiarany ff^ úředníků. Cizinci, který oorušil česky zákon, muže byt za urcity P uložen trest vyhoštění z ČR. 31 I Multikulturalita a migrace v dnešním světě Uprchlíci Vrátíme-li se zpátky k původnímu rozdělení osob na občany a neobčany nebol cizince, musíme si ještě pro úplnost připomenout jednu kategorii, a to uprchlíky Uprchlíci jsou lidé, jejichž statut - opět upravený jak mezinárodním právem v<^ej ným, tak i vnitrostátně - je někde mezi zmíněnými kategoriemi. Nejsou totiž občan) ČR se všemi právy a povinnostmi, ale jejich postavení je silnější než postavení ci zince (nemohou být vyhoštěni, mají lepší přístup k zaměstnání apod.). To je tedy prvotní a zároveň jediné přípustné dělení osob: na občany státu kterým jsou přiznávána všechna práva a zároveň ukládány zvláštní povinnosti a na cizince, jejichž vstup a pobyt na území stát reguluje vlastní politikou. Národnostní menšiny Na základě pochopení této skutečnosti můžeme postoupit dále a zaměřit s\roi pozornost na problematiku postavení a ochranu národnostních menšin. Bylo by vhodné nejprve vysvětlit, co se pojmem národnostní menšina míní. pt současné doby nebyla v žádné právní normě (vnitrostátní ani mezinárodní) pl^tfu v ČR uvedena definice národnostní menšiny, ačkoli součástí právního řádu )sOl normy přiznávající národnostním menšinám určitá práva (např. Listina základttíd práv a svobod). Teprve zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostr\ícl menšin a o změně některých zákonů, který schválila Poslanecká sněmovna ČF 10.7.2001 a který nabyl účinnosti dnem vyhlášení 2. srpna 2001, vymezuje pojen národnostní menšina v paragrafu 2 takto: 1. Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současí České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickp původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a žárové projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o z/i chování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádřen a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. 2. Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné nečeské národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšin} spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Z této zákonné definice tedy vyplývají následující charakteristiky národnosti! menšiny: • jedná se o skupinu občanů ČR; • odlišují se od většiny počtem, jazykem, kulturou, původem, tradicemi; • spojuje je úsilí o zachování a rozvoj svébytnosti menšiny; • menšina má historickou souvislost s ČR. 32 r 3 Právní rámec problematiky migrantú a menšin Jak uvádí důvodová zpráva výše zmíněného zákona, na území ČR žijí tyto národnostní menšiny: bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, rakouská, 3 romská, rusínska, ruská, řecká, slovenská a ukrajinská. Dále je v této zprávě uvedeno, že na území ČR existují další etnické a národnostní skupiny, avšak nejedná v "se o menšiny, neboť jejich příslušníci nejsou občany CR - jde např.o Vietnamce, ' Rumuny. V této souvislosti by bylo dobré též vymezit, jaký je rozdíl mezi etnickou a národnostní menšinou. Bohužel tyto kategorie nespadají do oblasti práva (nejspíšbychom odpověďna tuto otázku našli v oblasti antropologie), a proto se omezím na konsta-' tování, že právo se s touto skutečností v poslední době vypořádalo upuštěním od termínu „etnická" a zcela výlučně používá pojem „národnostní" menšina. Nejsou tedy činěny rozdíly mezi tím, zda se jedná o menšinu etnickou či národnostní, tyto pojmy splývají. Postavení národnostní menšiny ve státě jasně vyplývá už z jejího názvu - je 3 minoritní, a proto je zapotřebí přiznat jí zvláštní postavení, které by vyrovnalo početní handicap.* Je totiž nebezpečím demokracie, že je často chápána jako vůle většiny, kde zájem " menšiny není zohledněn. Navíc postavení menšiny dále komplikuje tržní moti-J vace prostupující všemi oblastmi společnosti, kulturu nevyjímaje. Nebýt zvláštní 1 ochrany práv národnostních menšin, tyto svébytné skupiny by patrně zanikly. Práva J národnostních menšin nejsou tedy nějakým zvýhodněním části obyvatel, ale sa-^ mozřejmou nutností k jejich udržení činěnou v zájmu veškerého obyvatelstva. Je totiž nepochybné a navíc potvrzené vlastním chápáním národnostních menšin coby historicky dané početní menšiny obyvatelstva, že dějiny, kultura a tradice České re-. publiky byly tvořeny veškerým jejím obyvatelstvem, nejen většinou. Vzpomeňme , např. dílo F. Kafky. S naprostou samozřejmostí jej řadíme do české kultury, aniž , bychom se trápili otázkou jeho národnosti - byl Cech, Němec, či Zid? Toto pojetí ochrany menšin nalezneme i v mezinárodních dokumentech, které , povětšinou rozdělují práva národnostních menšin do čtyř kategorií: • právo na ochranu před násilnou diskriminací; ~ • právo na ochranu před nenásilnou diskriminací; • právo na seberealizaci a rozvoj vlastní etnické, národnostní či kulturní identity; • právo na plnou integraci do společnosti. i Pozn. red.: Sociolog by mohl vymezit „menšinu" i jinak, a to tím, že její príslušníci jsou právo na základě svá příslušnosti k ní znevýhodnení v přístupu k moci nebo dalším zdrojům. Může se totiž stát, že v nějakém státě je ve skutečnosti v nadřazeném postavení skupina početně menšinová, třeba bílé obyvatelstvo, a ve znevýhodněném postavení jsou příslušníci většinově skupiny, třeba obyvatelstvo barevné. 33 I Muitikulturalita a migrace v dnešním světě Co je diskriminace? Než se zaměříme na standardy této ochrany poskytované v České republice, je tfflfc žité zamyslet se nad zranitelností jednotlivých menšin na našem území. Vyjasněn" si proto nejprve, co se rozumí termínem diskriminace. Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, jež byla přijata rez;0lu Valného shromáždění OSN ze dne 21.prosince 1965,4. ledna 1969 vstoupila v pla nost pro tehdejší Československou socialistickou republiku, ve Sbírce zákonů by uveřejněna pod číslem 95/1974, přináší následující definici rasové diskrin%a. (ČI. 1 Úmluvy): Vij raz „rasova diskriminace" v této úmluvě znamená jakékoli rozlišovaní, výlučná), omezování nebo zvýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo národnostní nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznánii td vání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základe rovnosti v politiá-hospodářské, sociální nebo kterékoli jiné oblasti veřejného života. Tato úmluva se netýká rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování'propadného státem, který je stranou této úmluvy, mezí vlastními a cizími občany. Žádné ustanovení této úmluvy nemůže být vykládáno tak, aby se dotýkalo jakýmk: způsobem právních předpisů smluvních států o národnosti, státním občanství nebo natw lizaci, pokud tato ustanovení nediskriminují některou národnost. Za rasovou diskriminaci nejsou považována zvláštní opatření, učiněná výhradně p zajištění přiměřeného rozvoje některých rasových nebo etnických skupin nebo jednotlivá kteří potřebují takovou ochranu, jež může být nezbytnou k tomu, aby jim zabezpečila rov; užívání nebo výkon lidských práv a základních svobod, pokud ovšem tato opatření nebefa k zachovávání rozdílných práv pro různé rasové skupiny a pokud nezůstanou v platnosti \ dosažení cílů, pro které byla přijata. Další definici stanovila Evropská unie, a to ve směrnici rady 2000/43/EC dr 29. června 2000, provádějící zásadu rovného zacházení s osobami bez ohledu I rasový nebo etnický původ: Pojem diskriminace 1. Pro účely této směrnice bude zásada rovného zacházení znamenat, že nebuč existovat žádná přímá nebo nepřímá diskriminace z důvodu rasového neb etnického původu. 2. Pro účely odstavce 1: a) se bude mít za to, že došlo k přímé diskriminaci tehdy, když bude s jedno osobou zacházeno méně příznivě, než je, bylo nebo by bylo zacházeno s jinfl osobou ve srovnatelné situaci z důvodu rasového nebo etnického původu b) se bude mít za to, že došlo k nepřímé diskriminaci tehdy, když by zdánli\ neutrální ustanovení, kritérium nebo postup určitým způsobem znevýhOv nil osoby určitého rasového nebo etnického původu v porovnání s jinýr 34 3 Právní rámec problematiky migrantů a menšin 1 osobami, pokud není dané ustanovení, kritérium nebo postup objektivně opodstatněn legitimním cílem a prostředky pro dosažení tohoto cíle jsou patřičné a potřebné. 3. Obtěžování bude považováno za diskriminaci ve smyslu odstavce 1 tehdy, když dojde k nežádanému jednání týkajícímu se rasového nebo etnického původu za účelem nebo s následkem snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, potupného, ponižujícího nebo urážejícího prostředí. V této souvislosti může být pojem obtěžování definován v souladu s národními zákony a postupy členských států. 4. Pokyn diskriminovat osoby z důvodu rasového nebo etnického původu bude považován za diskriminaci ve smyslu odstavce 1. (Tato směrnice zatím není pro ČR bezprostředně závazná, má však vliv vzhledem k závazku ČR harmonizovat právní řád a praxi tak, aby byla v souladu s asociační dohodou připravena na vstup do EU, a proto je zde uvedena. Samy členské státy mají povinnost uvést ustanovení direktivy do praxe do tří let od jejího vyhlášení, tj.do roku 2003.) Uvedené definice, kromě toho, že pocházejí z organizací sdružujících odlišný okruh lidí a národů (OSN a EU), dělí 35 let, proto je pochopitelný rozdíl mezi nimi. Nicméně pro porozumění zranitelnosti jednotlivých menšin může dobře posloužit i „stará" definice diskriminace OSN: „... jakékoli rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální nebo kterékoli jiné oblasti veřejného života ..." Je logické, že pokud hodlám někoho diskriminovat pro jeho příslušnost k národnostní menšině, musím ho nejprve jako příslušníka menšiny identifikovat. Je jednoduché jej rozpoznat, pokud se vizuálně odlišuje od ostatních - vzhledem, stylem oblečení apod. Pokud se znovu vrátíme k národnostním menšinám žijícím na území ČR, je jednoznačné, že nejzranitelnější skupinou ve vztahu k násilné a nenásilné diskriminaci jsou Romové, neboť je často jednoduché je odlišit od ostatního obyvatelstva. Doposud jsou jedinou vizuálně odlišnou menšinou na našem území, avšak lze předpokládat, že v budoucnu splní podmínky pro uznání národnostní menšiny i další vizuálně odlišní spoluobčané, jako např. Vietnamci. Jak tedy vypadá v České republice ochrana národnostních menšin, zejména Romů, před diskriminací? 35 I M u Iti kultura lita a migrace v dnešním světě 1. Ochrana před násilnou diskriminací V českém právním řádu (v trestním zákoně) je obsažena úprava postihující treSri činy s rasistickým motivem. Je pozitivní, že již známe rozsudky soudů odsunuj: tyto trestné činy. Nicméně nadále se v praxi Romové setkávají s odmítavým Č\ zn važujícím přístupem ze strany Policie ČR, která často nepokrytě vyjadřuje syrApa I se skinheady. Následkem tohoto jevu pak Romové mnohdy váhají, zda vůbeo. ni. jít a hlásit policii, že se stali oběťmi rasisticky motivovaného trestného činu- Ty nedostatky jsou předmětem kritiky ČR i ze strany OSN, jak bude uvedeno úá\e. 2. Ochrana před nenásilnou diskriminací České republice je dlouhodobě vytýkáno (např.též Výborem pro odstranění VŠe., forem rasové diskriminace OSN), že jsou nedostatečně postihovány diskrimihac praktiky vůči Romům, např. v oblasti přístupu do veřejných prostor, zaměstná a bydlení, což je částečně způsobeno absencí příslušných legislativních opatřer Přesto nedošlo v této oblasti k žádné výraznější změně. Shrneme-li výše uvedené, dojdeme k závěru, že ochrana před diskriminací j -násilnou, tak nenásilnou je v ČR spíše formálního charakteru, a ačkoli je deklarc»vá: přijetím mezinárodních úmluv o lidských právech, romská menšina je každoden vystavována jejím projevům. To potvrzují i zjištění OSN, neboť Výbor OSN pro odstranění rasové disk minace posuzoval v srpnu roku 2000 třetí a čtvrtou periodickou zprávu Qeá republiky o dodržování Úmluvy o odstranění rasové diskriminace s následující: závěry: Výbor kromě jiného vyjádřil své znepokojení nad tím, že romská populace nadále vystavena diskriminaci v oblasti bydlení, vzdělávání a zaměstnání, jak i nad opatřeními některých místních představitelů, která vedou k segregaci roms ■ menšiny. Výbor též opakovaně vyjádřil své znepokojení nad absencí ustanovení tr^ ního, občanského a správního práva, která by výslovně zakazovala rasovou jic součástí by bylo i vymezení náležitého odškodnění pro ty, kdo se oběťmi ra.sc ■ diskriminace stanou. Výbor též negativně hodnotil ponižující jednání policie spi slušníky menšin a doporučil pokračování a posilování výcvikových programů f policii a úředníky, jakož i zintenzívnění úsilí České republiky v oblastech výu^ vzdělávání, kultury a informování určeného k potírání rasové diskriminace. Další oblastí, která nás zajímá v souvislosti s národnostními menšinami na úz^ ČR, je právo na seberealizaci a rozvoj vlastní etnické, národnostní či kulturní id? tity, neboť výkonem tohoto práva je podmíněno přežití národnostních menšin cót svébytných celků. 36 3 Právní rámec problematiky migrantů a menšin Český stát zabezpečuje realizaci tohoto práva zejména dotační politikou. Setkáváme se s určitými výhradami menšin vůči způsobu, jakým jsou vybírány činnosti, které budou finančními prostředky podpořeny, nicméně celkově lze dodržování tohoto závazku hodnotit pozitivně. Poslední oblastí práv národnostních menšin je integrace do společnosti. V této souvislosti považuji za důležité uvést, že tato oblast se znovu téměř výlučně týká romské menšiny, která jako jediná je segregována - k tomuto závěru dojdeme zcela jednoduše, porovnáme-li statistické údaje o vzdělanosti, zaměstnanosti apod. zjištěné o romské menšině se stejnými údaji o většině. Je nepochybné, že právě v realizaci závazku integrovat romskou menšinu čeká Českou republiku nejtěžší úkol. Jedná se totiž o proces, který musí být koncepčně vyhraněný, atraktivní pro Romy, a zároveň musí být česká majorita informována o potřebnosti a nezbytnosti tohoto procesu. Současná realita je taková, že kvůli asimilačním praktikám minulých vlád byla zpřetrhána tradiční kultura a způsob života Romů. Navíc došlo v důsledku paternalistické sociální politiky k tomu, že Romové tvoří kromě menšiny národnostní i menšinu sociální, tedy velká část této menšiny je přímo závislá na sociálních dávkách. Základním smyslem integrace menšin do společnosti je zpřístupnění všech oblastí života společnosti menšino. Romská menšina nebude integrována do té doby, než budeme Romy potkávat na všech společenských úrovních. Domníváte se, že je spravedlivé chtít po Romech, aby tento úkol zvládli sami? Je samo o sobě nespravedlivé padesát let někomu bránit, aby rozvíjel svou vlastní kulturu, a přitom mu nezpřístupňovat tu většinovou, a nakonec mu říci: Máme demokracii, tak si pomoz sám. Navíc je to v rozporu s mezinárodními standardy, jejichž přijetím Česká republika prokazuje svou příslušnost k vyspělým státům světa. Závěrem této kapitoly nezbývá než zdůraznit: Abychom mohli hovořit o rovnocenném postavení národnostních menšin ve společnosti, musí být zároveň splněny všechny čtyři standardy: • ochrana před násilnou diskriminací, • ochrana před nenásilnou diskriminací, • právo na seberealizaci a rozvoj vlastní etnické, národnostní či kulturní identity, • plná integrace menšiny do společnosti. Tvrzení o rovnocenném postavení národnostních menšin a většiny zatím v ČR bohužel neplatí. 37 I Multikulturalita a migrace v dnešním světě Prameny Zákonč. 273/2001, o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých %ákon Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (zveřejněna ve Sbírce zákO^ft p_ č. 95/1974). Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (zveřejněna ve Sbírce zákonů po^ /1998). (Pro Českou republiku platí Rámcová úmluva od 1. dubna 1998. Úvodní 2prá\ o plnění zásad stanovených touto úmluvou předložila Česká republika geneľálriín-tajemníkovi RE dne 1. dubna 1999.) Směrnice rady 2000/43/EC ze dne 29. června 2000, provádějící zásadu rovného zacházejí s orbami bez ohledu na rasový nebo etnický původ. 38 Část II Informace o migrantech přicházejících do České republiky