JAK STUDOVAT NEJEN KOMUNIKAČNÍ VĚDY Příjem a ukládání informací (MIT, 1970) Procento informací, které podrželi studenti 48 hodin poté, co byli osloveni uvedenými formami komunikace. •přednáška •5% • četba 10% •audio-vizuální zdroj 20% • demonstrace 30% • diskuse ve skupině 50% •praktická aplikace naučených znalostí 75% • výuka druhých – bezprostřední aplikace 90% I. KOMUNIKACE - ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ n „C O M M U N I C A R E“ nLIDSKÁ KOMUNIKACE JE: n n1/ SYMBOLICKÁ n nSYMBOL je každý fenomén/znak, který podle specifické, výslovné nebo implicitní konvence nahrazuje a představuje jiný fenomén. n n n Výsledek obrázku pro sobotka merkelová foto •https://twitter.com/HillaryClinton/status/776932768081031168 •https://www.youtube.com/watch?v=MLfFhdcXJhA •2/ KÓDOVANÁ • •jazyk formuje naši zkušenost. Jazyk např. odráží dominaci jednoho rodu nad druhým. V angličtině je lidstvo MANKIND (MAN), slečna je MISS, vdaná žena MRS (jako odvozenina od MR). II. KOMUNIKACE: HLEDÁNÍ DEFINICE n1. Komunikace jako médium, kanál nebo nástroj n „The Medium is the Message" n "The Medium is the Mess Age" "The Medium is the Massage" "The Medium is the Mass Age" n Herbert Marshall McLuhan n2. Komunikace jako interakce, vztah, sociální proces n3. Komunikace jako symbolická směna/přenos/ sdílení myšlenek či ideí n4. Komunikace jako sociální proces usilující o porozumění n5. Komunikace jako nástroj redukce nejistoty n n6. Komunikace jako motivovaný záměr na/ motivovanost komunikace n1/ motivace kognitivní n2/ motivace sdružovací n3/ motivace k sebepotvrzení n4/ motivace adaptační n n7.Komunikace jako proces odehrávající se v čase a prostoru (situační determinovanost komunikace) na/ časová a situační determinovanost komunikace n1/ vnější kontext n2/ vnitřní kontext •8. Komunikace jako forma uplatňování moci na/ komunikace vs. metakomunikace nb/ agování (odehrávání, přehrávání) nNejde o re-akci, ale o agování neboli zahájení jiné akce n nGregory Bateson (1972) „DVOJNÁ VAZBA“ (double bind) nkomunikace která je vyslána souběžně v několika úrovních, jejichž vztah je paradoxní. Stojí proti sobě: na/ „obsah sdělení“ vs. „vztah sdělení“ nb/ „komunikace“ vs. „metakomunikace“ •http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/215411030501004/ n n n n n1/ komunikaci je třeba zkoumat interdisciplinárně, n2/ komunikace pracuje se znaky a kódy. Znaky jsou chápány jako artefakty nebo jednání, která se vztahují k čemusi jinému,než k sobě, tj. jsou to označující konstrukty. Kódy jsou systémy,do kterých jsou znaky organizovány a ovlivňují jak mohou být jednotlivé znaky k sobě vztahovány, n3/ znaky a kódy jsou produkovány pro druhé tzn., že vysílání i přijímání znaků a kódů je postaveno na existenci sociálních vztahů, n4/ komunikace je centrálním bodem života každé kultury. Bez komunikace každá kultura zaniká resp. je těžké bez její existence vůbec hovořit o kultuře. Studium komunikace proto nnezbytně zahrnuje i studium kultury, do které integrálně patří. n Komunikace je v nejobecnější podobě sociální interakce uskutečňovaná prostřednictvím sdělení. n n n n nčlověk je zvíře, které vynalezlo triky jak hromadit lidské informace nčlověk si plně neuvědomuje umělou povahu lidské komunikace. Naučené kódy se mění na „druhou přirozenost“, která nám umožňuje zapomenout na svět „přirozenosti první“ - naší biologické vrženosti. nKodifikovaný/kódovaný svět okolo nás je naprogramován tak, abychom si neuvědomovali jeho umělost, provizornost, dohodnutost, skutečnost, že je konstruován podle našich potřeb KOMUNIKACE JE PROCES, V RÁMCI KTERÉHO VEDE VÝMĚNA INFORMACÍ K JEJICH ZMNOŽOVÁNÍ NEJEN U PŘÍJEMCE, ALE I VYSÍLATELE núčel lidské komunikace spočívá v tom, abychom zapomněli na bezvýznamový svět, ve kterém jsme zcela osamělí, svět kde sedíme v samovazbě a jsme odsouzeni na smrt ve SVĚTĚ PŘÍRODY n n(mezi) lidská komunikace náš zavinuje do závoje kodifikovaného světa, který je utkaný, z vědy, umění, filozofie, náboženství atd. Čím silněji je utkán, tím lépe vytěsňujeme onu původní osamělou vrženost k nebytí n nKomunikujeme s jinými „politickými živočichy“ ne proto, že jsme společenskými tvory, ale proto, že jsme v této perspektivě OSUDOVĚ OSAMĚLÝMI ŽIVOČICHY, KTEŘÍ NEJSOU SCHOPNI ŽÍT V OSAMĚLOSTI n SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE n kategorizujeme podle n na/ prostředků, které jsou pro realizaci komunikace nezbytné (např. verbální a neverbální) n nb/ účelu komunikace (např. komunikace persvazivní). n nc/ povahy vztahu mezi jejími účastníky (komunikace intrapersonální, interpersonální, veřejná apod. (obr. č. 1): TYPY SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE nmasová komunikace nmediální komunikace nveřejná komunikace nskupinová komunikace ninterpersonální komunikace nintrapersonální komunikace II.1. MASOVÁ KOMUNIKACE vs. INTERPERSONÁLNÍ KOMUNIKACE n Masová komunikace je proces, v jehož rámci nsdělují profesionální komunikátoři symbolické obsahy prostřednictvím technických prostředků, na to tak, aby oslovili široké publikum. n nMasová komunikace má plnit některé základní funkce: n a/ informovat n b/instruovat n c/ přesvědčovat n d/ bavit n n n n n n n n nPorovnáním interpersonální a masové komunikace dojdeme k následujícím odlišnostem: n n A/ Profesionalita komunikátorů n B/ Technická závislost n C/ Rychlost, dosah, permanentnost n D/ Selektivita n E/ Komplexnost n F/ Ztráta zpětné vazby n G/ Společenská dimenze komunikace n V procesu masové komunikace můžeme rozlišit de facto stejné„kroky“ jako v komunikaci interpersonální. Každá etapa je zde ovšem mnohem komplexnější. III. ANTROPOLOGICKO-LINGVISTICKÝ PŘÍSTUP III. 1. KOMUNIKACE V PRELITERÁRNÍCH SPOLEČNOSTECH n preliterární společnosti: nmalý počet členů nrelativní homogenita nnízká výrobní a technologická efektivita, nvětší závislost na verbální (interpersonální) komunikaci nneexistence psané formy komunikace nmalá možnost skladovat informace nmalá schopnost přenášet/distribuovat velké množství informací n nIII.2. ZÁKLADNÍ SPOR O DOMINACI MODELU „OKO nebo UCHO“ nPRE-LITERÁRNÍ SPOLEČNOSTI SPOLEČNOSTI (ORÁLNÍ) GRAMOTNÉ nrurální městské nlovecké industriální nautoritární individualistické nkonformní heterogenní n racionální n totalitární n demokratické n rozvinuté CO ODLIŠUJE KOMUNIKACI V MODERNÍ A PRE-LITERÁRNÍ SPOLEČNOSTI? n n1/ míra do jaké pre-literární společnost skladují informace n n2/ význam individuální a kolektivní paměti v pre-literárních n společnostech n n3/ vyšší sociální a kulturní homogenita pre-literárních společností n n4/ zhuštěná forma interpersonální komunikace, která posiluje význam tzv. elipsové formy komunikace pre-literárních společnostech n •5/ formy přenosu základních představ o světě: •a/ rituál (iniciace) •b/ aktuální (adaptivní) komunikace • •6/ význam rodinných vazeb •komunikaci v pre-literárních společnostech ovlivňují i majetkové poměry a obecně pojetí rovnosti (kula systém – Bronislav Malinowski) • •7/ role „mluvícího náčelníka“ • • • • • • • Výsledek obrázku pro jiří ovčáček miloš zeman foto TEORIE DVOU KULTUR (great devide theory) n ´primitivní/civilizovaná' n 'tradiční' vs. 'moderní' n 'konkrétní' vs. 'vědecká' n 'jednoduchá' vs. 'rozvinutá' n 'před-logická' vs. 'logická' n 'pre-racionální' vs. 'racionální' n 'pre-analytická' vs. 'analytická' n 'mýtopoetická' vs. 'logicko-empirická' n 'pre-literární' vs. 'literární' n 'orální' vs. 'vizuální' n MLUVENÉ SLOVO PSANÉ SLOVO n audiální vizuální n nestabilní stabilní n proměnlivé neměnné n rytmické uspořádané n subjektivní objektivní n nepřesné kvantifikovatelné n rezonující abstraktní n časové prostorové n přítomné nadčasové n participativní izolované n společenské individuální nodlišnosti mezi literárními a pre-literárními společnostmi nejsou zdaleka tak jasné ve smyslu pozitivního/negativního hodnocení n nněkteré charakteristiky preliterárních společností nemůžeme jednoznačně spojovat s absencí gramotnosti Michael Cole a Sylvia Scribner: The Psychology of Literacy (1981), výzkum kmene Vai, Libérie n nvyšší úroveň logického myšlení, schopnost abstrakce i vyšší paměťové dispozice u gramotných respondentů nelze považovat za dostatečnou podmínku pro rozvoj vyšších forem kognitivních činností n nškolní vzdělávání ovlivňuje významně myšlenkové činnosti související s logickými funkcemi jazyka, ale sklon vzdělávané populace generalizovat širokou škálu problémů je dán tím, že vzdělávání poskytuje lidem poměrně rozsáhlou zkušenost s řešením individuálních problémů. n nVýznamnou roli při rozvoji gramotnosti hraje sociální kontext n nNení to jen technologie, která se podílí na konstrukci sady tzv. superiorních kognitivních procesů n ngramotnost nelze považovat za dostatečnou podmínku pro rozvoj vyšších forem kognitivních činností n nvšechny lidské bytosti jsou schopné racionálního, logického myšlení, stejně jako generalizace, abstrakce či teoretického vyvozování, respektive kauzálního výkladu n GRAFOCENTRISMUS vs. FONOCENTRISMUS vs. LOGOCENTRISMUS nVedle teorií ostře rozlišujících mezi pre-literárními a gramotnými kulturami, respektive mezi kulturami oka a ucha existují ještě další „řezy“. n nGrafická forma komunikace vs. verbální komunikace n nŘeč jako zvuková forma komunikace vs. písmo n nJazyk vs. neverbalizovatelné, pocitové n n n A/ GRAFOCENTRISMUS n„Gramotnost orchestruje smysly pod řízení jednoho dirigenta: zraku“ Edmund Carpenter n •Za grafocentrismus bývá označován sklon privilegovat psanou/tištěnou formu komunikace před řečovým vyjádřením. Někdy se též používá pojem skriptismus. • •Marshall McLuhan hovoří v dané souvislosti o „ABCDEmindedness“ • •Uvedený sklon favorizovat psané či tištěné slovo je úzce spojen preferencí zraku před zvukem, oka před uchem. • nPreference zraku před ostatními smysly je přítomná u Platona a Aristotela, který v první větě své Metafyziky píše, že ze všech smyslů lze důvěřovat pouze zraku. n nTato tendence je přítomna v západní kultuře dodnes. Myšlení je často spojováno s vizuálními metaforami. Zrak je často spojován s myšlenkovými výkony - „vhled“, „insight“, „perspektiva“, „point of view“. n„uvěřím až uvidím“, n„co na něm vidí?“ n n nGrafocentrismu je obtížné uniknout, jelikož jsme nv něm byli formováni, socializováni. n nSkutečnost, že si neuvědomujeme vliv písma na nnaše myšlení naznačuje, že jsme interiorizovali ntechnologii písma tak hluboce, že ji nejsme bez nvelké snahy oddělit od sebe sama, uvědomit si její nvliv. n B/ FONOCENTRISMUS n„Zrak je často klamán, a je to sluch, který funguje jako záruka“. Sv. Ambrož nŘeč se jeví v této perspektivě jako 'přirozenější' či dokonce bližší 'realitě'. Stoupenci fonocentrismu tvrdí, že: npísmo je technologie nzatímco řeč je anti-technologická. n nV Platónově Faidrovi (411-404 p.k.) se jeví technologie písma jako externí hrozba lidské paměti. Platón de facto vystupuje jako předchůdce dnešních kritiků, kteří obviňují především televizi z toho, že vede své konzumenty k pasivitě. nJean-Jacques Rousseau upozorňuje na skutečnost, že 'knihy nás učí hovořit o věcech, o kterých nic nevíme' (Emile 1762). V Základech jazyka hovoří o tom, že písmo dehumanizuje jazyk tím, že odděluje autora od jeho textu. nWalter Ong – „Oralita je 'přirozená' zatímco písmo 'umělé'. 'Zvuk se jeví jako reálnější či existenciálnější než jiné smyslové objekty, a to i přesto, že je tak prchavý. Zvuk sám je spojen se současností spíše než s minulostí či budoucností. Zvuk je teď a tady, viditelně aktivní. Zvuk je živý. Řeč je vždy modifikací totální, existenciální situace, která vždy zahrnuje i lidské tělo (Ong 1967, Orality and Literacy). n C/ LOGOCENTRISMUS nLogocentrismus znamená preferenci jazykové komunikace nad neverbálními formami komunikace a nad neverbalizovatelnými pocity. n nLogocentrismus privileguje současně oko i ucho před takovými modalitami jako je například dotek. n nTo jak rozumíme světu je nevyhnutelně produktem procesu selekce, zvýznamňování a symbolizace. Jazyk hraje v tomto procesu hlavní roli, a to jak jeho psaná, tak verbální nebo nonverbální podoba. n nDávat světu smysl znamená podrobovat jej vzorcům, konstruovat sociální realitu. (Berger & Luckman, 1967) n nVěci v tomto smyslu spíše vytváříme než objevujeme a žijeme tak de facto ve světě ze slov. Svět existuje jen díky slovům. Jazyk extenduje naše vnímání světa jako věci, ale současně redukuje naše vědomí o tom, že jde o proces mediace. n nAčkoliv je většina našich promluv v jistém smyslu unikátní, gramatická pravidla jsou naopak univerzální a diktují nám nejen „jak“ máme mluvit, ale de facto „co“ máme říkat.V tomto smyslu je jazyk konzervativním médiem. Brání se radikálním inovacím každodennosti. n nJsme de facto „mluveni“, nebo „psáni“ silami, které působí mimo nás. III.2. NEOKLASICKÁ TEORIE VS.BEHAVIORÁLNÍ PŘÍSTUP nA/ neoklasická teorie hovoří o jazyce jako o 'šatech našich myšlenek“ nebo SVĚRACÍ KAZAJCE NAŠEHO MYŠLENÍ? nŘešení tohoto dilematu variuje mezi dvěma relativně propojenými principy: na/ první vychází z jazykového determinismu, podle kterého je naše myšlení primárně determinováno lingvisticky. nb/ druhý vychází z jazykového relativismu, který tvrdí, že jedinci, kteří hovoří různými jazyky vnímají svět odlišně. n nB/ behaviorální přístup vychází z toho, že jazyk a myšlenky jsou identické. Podle tohoto názoru neexistuje neverbalizovaná myšlenka, myšlení je zde zcela jazykově determinované. „ Sapir-Whorfova (hypotéza) teorie (1929) n Edward Sapir, Benjamin Lee Whorf njedinci se adaptují do sociálního světa primárně prostřednictvím jazyka. Jazyk není pouze vedlejším nástrojem řešení problémů n nreálný svět je podle této koncepce nevědomě vybudován na jazykových zvycích skupiny. Vidíme, slyšíme a zakoušíme realitu v závislosti na jazykových zvycích naší komunity, které nás predisponují k určitým interpretacím. nEdward Whorf tvrdí, že „naši přírodu analyzujeme na základě rodného jazyka“. n nVnější svět se jeví jako kaleidoskop, permanentní tok vjemů, které musíme následně organizovat prostřednictvím jazykového systému. n nExistuje tak jakási implicitní dohoda o tom, jak budeme realitu organizovat do jednotlivých konceptů, kterým budeme připisovat de facto povinně více méně shodné významy. nNa základě Whorfovy perspektivy se jeví překlad jako značně problematický či spíše nemožný. n nVýznam podle této teorie nestojí v samotném textu, ale je generován v procesu interpretace. n nObsah je v této perspektivě svázán s jazykovou 'formou', a užívá médium pro formování významu. n nZ pohledu uvedené perspektivy je de facto nemožné mít na mysli jednu věc a formulovat ji dvěma nebo více způsoby. nJakákoliv Reformulace vede k transformaci významu, a v tomto smyslu jsou forma a obsah neoddělitelné, respektive slova fungují toliko jako 'šaty' myšlenek. Pochopitelně váha toho, co je v překladu ztraceno variuje v závislosti na povaze sdělení. Pragmatičtější, méně expresivní sdělení jsou méně závislá na formě slov. n n nWhorfianismus tak stojí v silné opozici vůči universalistické představě, že jedna myšlenka může být vyjádřena různými způsoby, respektive, že vše, co komunikujeme je přeložitelné do jiného jazyka či kultury n nPředstavuje zpravodajství univerzální jazyk nebo jsou příspěvky v cizím jazyce a z cizích kultur nepřeložitelné? n n n n n n nUMÍRNĚNÁ VERZE SWH n npřipouští obousměrnost tohoto procesu, ve kterém je jazyk determinujícím, ale i determinovaným nástrojem, který formujeme tím, jak vnímáme svět. n nVliv je přiznán nejen „jazyku“ jako takovému, ale komunikačnímu chování v rámci jazyka, které je typické pro členy určité sociální skupiny (např. tzv. sociolekt). Důraz je tak kladen na sociální kontext užívání jazyka. n nSpor mezi pojetím jazyka jako svěrací kazajky či vězením a mírnější variantou whorfianismu dnes vyznívá spíše ve prospěch méně extrémního přístupu. Jazykový vliv není v této verzi spojován primárně s formálními strukturami jazyka (Sassurovo langue), ale spíše s kulturními konvencemi a individuálním stylem jeho užívání (Saussurova parole). nVýznam není zakotven v textu, ale rodí se v procesu interpretace, která je formována sociokulturními kontexty. nKlíčovou roli tak hrají konvence, které nám imperativně sdělují co je vhodné, správné, adekvátní užití jazyka v dané situaci. nV každé subkultuře existují dominantní konvence, které uplatňují konzervativní tlak na to jak významově zarámovat daný fenomén SLOVO (jazyk) JAKO MÉDIUM: TECHNOLOGIČTÍ DETERMINISTÉ n nVyužití radikálnější verze Whorfovy perspektivy pro výklad fungování masových médií představují dnes již klasické práce Marshalla McLuhana The Gutenberg Galaxy (1962) a Understanding Media (1964), kde kanadský teoretik médií tvrdí, že zavedení nových médií vedlo k zásadním změnám ve fungování moderní společnosti i lidské psyché. n nHarold Innis (1954), Marshall McLuhan 1962, Walter Ong 1967, Neil Postmana 1979 nZákladní práce porovnávající orální a literární kultury. nClaude Levi-Strauss: „Totemismus“. nJack Goody: „Důsledky Gramotnosti“. nMarshall McLuhan: „The Gutenbergova Galaxie“ nEric Havelock: „Předmluva k Platonovi“. IV. KOMUNIKAČNÍ VÝZKUM A TEORIE nU zrodu komunikačního výzkumu stály dvě klíčové filozofické doktríny nA/ pragmatismus a nB/progresivismus, n •Mezi tématy komunikačního výzkumu na počátku 20. století převažoval: •a/ výzkum vlivu poselství politického charakteru, •b/ výzkum veřejného mínění, •c/ výzkum vlivu propagandy resp. masové komunikace, •d/ a postupně i výzkum zaměřený na nové technologie (rozhlas) a samozřejmě analýza účinnosti reklamy. • MEDIÁLNÍ STUDIA – MEDIOLOGIE nPaul Felix Lazarsfeld Kolumbijská univerzita – Projekt „Radio Research“ (Radio and Printed Page). nDUCH NOVIN - Arnošt Inocenc Bláha, - Oskar Butter - Emanuel Chalupný. MEDIÁLNÍ STUDIA-MEDIOLOGIE nse v nejširším slova smyslu zabývají studiem konstituování mediální kultury. V rámci toho se soustřeďuje na: •a/ na reflexi vývoje a chování masových médií jako institucí, a to jak z pohledu historického, sociologického, ekonomického a právního (regulace médií) •b/ analýzu obsahové stránky masových komunikátů (narativní výstavba mediálních obsahů, proměna žánrů a formátů) •c/ výzkum vlivu informačních a komunikačních technologií na jedince i společnost (socio-technický aspekt) •d/ výzkum chování mediálního publika – výzkum mediálních účinků a analýza recepce mediálních obsahů. • n I. výzkum chování mediálních publik a jejich recepčních strategií n recepční analýza nvýzkum účinků médií nII. výzkum mediálních obsahů jako masových reprezentací a jejich účinků n nsémiotická analýza nobsahová analýza ndiskurzivní analýza ntextuální analýza nIII. výzkum médií jako ekonomicko-politických institucí n nIV. Výzkum společenských dopadů zavádění nových ICT n Obor MEDIÁLNÍ STUDIA – MEDIOLOGIE je vědeckou disciplinou, která se zabývá primárně studiem chování masových médií, jejich individuálních a společenských účinků a mechanismy recepce mediálních obsahů. nVýzkum a teorie mediální komunikace se tak soustřeďuje na: n •a/ primární média (přirozený jazyk, nonverbální komunikace) •b/ sekundární média (technické prostředky umožňující překonávat časové a prostorové bariéry a usnadňují tak interpersonální komunikaci – telefon, telegraf) •c/ terciární média (masová média, která umožňují oslovovat velké skupiny příjemců z centra – tisk, rozhlas, televize), •d/ kvartární média (tzv. síťová nebo digitální média, která • kombinují možnosti předcházejících tří typů) • MEDIOLOGIE je vědou o komunikaci, která se zabývá studiem povahy a vlivu medií na jedince a společnost. Jde o vědecký obor splňující všechna základní kritéria: nDisponuje a/ antropologickou perspektivou, která reflektuje vztah člověka ke světu a k sobě samému. nb/ poznávací perspektivou, jež odráží způsob systematizace vědeckého vědění chápaného jako soustava výpovědí, definic a pravidel jejich tvorby. nc/ sociálně-materiální perspektivou, jež vymezuje místo a úlohu dané disciplíny v kultuře. nVědu charakterizuje koexistence tří systémů (Thomas Kuhn): na/ vědění, nb/ činností a nc/ institucí, nkteré jsou propojeny metodou zakotvenou v systému „vědění“. nVěda tak disponuje: na/ svébytnou oblastí bádání n b/ vlastní vědeckou produkcí. n c/ institucemi, kde se vlastní vědecký provoz odehrává (akademie, univerzity) MEDIÁLNÍ STUDIA – MEDIOLOGIE jsou INTERDISCIPLINÁRNÍM vědeckým oborem nMEDIOLOGIE zahrnuje problematiku sociálních, humanitních i v některých speciálních případech i technických disciplín. n nA/ HUMANITIES – literární vědy, literární historie, klasická filologie, filozofie, historie. Významnou roli při studiu těchto disciplín hraje důraz na historický rozměr vědění a především jeho pojetí jako kultivace či výchovy. nB/ SOCIAL SCIENCES - vědy o člověku a společnosti (sociologie, psychologie, ekonomie) - kladou důraz na vysokou míru kvantifikovatelnosti a exaktnosti používaných metod. nC/ SCIENCE - představuje úhrn přírodních a technických věd, nejvyšší míra kvantifikovatelnosti a exaktnosti používaných metod. n MS - MEDIOLOGIE zahrnuje n nA/ idiografické obory - obory považující za své poslání popisovat skutečnost n nB/ nomotetické obory - sociální vědy jako obory kladoucí si za cíl odhalovat zákonitosti vývoje a uspořádání. n n JÁDRO OBORU TVOŘÍ NOMOTETICKÉ OBORY n nV nejobecnější rovině by se měla mediální studia/mediologie soustředit na popis a analýzu procesu mediace či fungování komplexních mechanismů přenosu systémů idejí, a to jak v rovině diachronní, tak synchronní. n nSoučasně by se měla snažit identifikovat nezamýšlené důsledky tohoto sociotechnického procesu. V. SHRNUTÍ n KOMUNIKACI MÚŽEME NAHLÍŽET JAKO: nA/ SOCIÁLNĚ/HUMANITNÍ FENOMÉN nlidská komunikace je umělý proces – umožňují ji symboly uspořádané do kódů, umělé nástroje – vynálezy n/PSANÍ NENÍ PŘÍRODNÍ POHYB JAKO NAPŘ. TANEC VČEL/ n B/ PŔÍRODNÍ FENOMÉN nstojí zde proti sobě předpoklad přírodních věd, které se snaží jevy „vysvětlovat“ (příčiny proč prší) nspolečenských věd, které „interpretují“ (význam básně, románu, či politického poselství) nAD B/ lidskou komunikaci tak lze v DRUHÉM případě „vysvětlovat“ jako nproces „vývoje lidské anatomie“ či formu popisu vývoje komunikace savců, nnebo jako „metodu přenosu informací“ nAD A/ npokud se pokoušíme lidskou komunikaci „interpretovat“ snažíme se ukázat „co znamená“. nV tomto smyslu je teorie komunikace interpretativní disciplína n ukazuje ne-přirozenost, umělost procesu symbolického kódování, které se opírá o schopnost ukládat informace a pŕenášet je z generace na generaci. n