VI. KAPITOLA: SOCIÁLNÍ PERCEPCE Teorie sociální percepce klade na první místo v procesu vnímání sociální zkušenost jedince a obecně sociální faktory. (je zde zásadní rozdíl od teorií kladoucích důraz na neurofyziologické základy percepčního mechanismu, které se soustřeďují především na stav receptorů individua a na vlastnosti vnímaných objektů). n nV důsledku existence sociálních faktorů, sociální zkušenosti nevidíme „věci o sobě“, ale máme tendenci vnímat to, co konvenuje našim potřebám a očekáváním. n n nPercepce a interpretace skutečnosti je určována aktuálními motivy, respektive zkušeností a formuje se v průběhu sociálního vývoje jedince. n Věříme tomu, co vidíme. n nJe tomu tak proto, že rozvíjíme stále stejné percepční dovednosti, které nás vedou ke shodě na „objektivní realitě“. n nRadikální skeptici trvají na tom, že není jasné zda máme nejmenší důvod předpokládat, že existuje cokoliv jako společná zkušenost. n nVizuální zkušenost může být dána čímsi, co si jiní nedovedou představit. n nPod termín selektivní percepce můžeme zahrnout percepční mechanismy, které jistým způsobem ovlivňují, posouvají či zkreslují původní informace. n nTyto mechanismy, ale nefungují uniformě u každého individua. VI.1. SELEKTIVITA JAKO JEDEN Z KLÍČOVÝCH PERCEPČNÍCH MECHANISMÚ Existují tři základní teorie vysvětlující percepční mechanismus, respektive selektivitu při vnímání. n1/ teorie učení - která vychází z představy, že jsme racionálními živočichy, kteří svá rozhodnutí činí na základě nejlepších informací, které jsou k dosažení n n2/ teorie konzistence (resp. teorie kognitivní disonance), která vychází z toho, že jsme racionalizující a ne racionální živočichové, a proto reagujeme většinou na sdělení tak, že se při jeho přijímáni nebo nepřijímání snažíme vždy ospravedlnit a ochránit naše již existující mínění, postoje a chování n n3/ funkcionální teorie - předpokládá, že přijímáme nové postoje v situaci, kdy naplňují nějakou naši potřebu, respektive, že udržujeme své postoje do té doby dokud jsou pro nás užitečné. n n n nTYTO TEORIE SE NEVYLUČUJÍ, ALE PŘEDSTAVUJÍ TŘI nRŮZNÉ ZPŮSOBY VYSVĚTLENÍ REAKCÍ NA PODNĚT n (V NAŠEM PŘÍPADĚ MEDIÁLNÍHO PUBLIKA). n A/Selektivní expozice, B/ selektivní pozornost, C/ Selektivní percepce, D/ Selektivní retence (SCHEMA) nA/ Některé informace, které jsou jednoznačně nepřijatelné nepřipustí individuum hned na počátku nB/ V případě mixu přijatelných a nepřijatelných sdělení věnuje pozornost pouze přijatelným nC/ Pokud projde informace dále nastupuje selektivní percepce při vlastním dekódování sdělení nD/ Pokud ani v tomto případě není selektivní informace zastavena nastupuje mechanismus selektivního vybavení. A/SELEKTIVNÍ EXPOZICE - je tendence individua vystavit se takové komunikaci, která je v souladu s jeho postoji. Tedy více či méně vědomě unikat sdělením s nimiž nesouhlasí a naopak. Protikuřáckou kampaň nejvíce sledují nekuřáci. TEORIE KOGNITIVNÍ DISONANCE Pojem selektivní expozice je jednou z hlavních derivací Festingerovy teorie kognitivní disonance. Stav kognitivní disonance nastává tehdy, když je jedinec nucen zastávat současně dva či více názorů, postojů či mínění, které jsou ve vzájemné opozici. Teorie kognitivní disonance tvrdí, že: n n nTeorie kognitivní disonance vychází z toho, že individua se 1/ pokoušejí zbavit disonantních pocitů, 2/ mají tendenci aktivně se vyhýbat takovým informacím, které produkují disonanci. Tomu slouží mechanismus n SELEKTIVNÍ EXPOZICE Když se jedinec ocitne v situaci, kdy je nucen jednat veřejně, tak, že je to v rozporu s jeho vnitřními postoji a představami, zakouší v této situaci stav disonance jako psychické nepohody. •Stav disonance tlačí individuum k rychlé změně, aby se zbavilo tohoto nepříjemného pocitu. Individuum může • •A/ přestat kouřit nebo •B/ naopak vytěsnit důvěryhodnost informace o tom, že kouření vede k rakovině. • •Pokud to není možné, musí hledat doplňující ospravedlnění pro původní postoj např. přesvědčit se, že zisk plynoucí z kouření je pro něho mnohem důležitější než potenciální nebezpečí z rakoviny. • •Vyřešit takovou situaci duševní nepohody znamená změnit vlastní postoj tak, že jej konformizujeme s veřejným chováním, tzn., že musíme najít materiál pro racionalizaci nechtěného postoje. nHypotéza selektivní expozice má dvě komponenty. Předpokládá, že: n n1/ se budeme aktivně vyhýbat či budeme méně vnímaví k informacím, jež jsou v opozici vůči našim postojům, míněním, chování n2/ budeme vyhledávat takové informace, které podporují naše postoje, mínění a chování. nPokud by tato hypotéza platila, pak by to znamenalo, že njakákoliv persvaze, jakékoliv mediální působení se setkává s již přijatými a schválenými postoji. nÚčinkem by pak mohlo být pouze posílení stávajících postojů (J. Klapper). Současný výzkum se soustřeďuje na analýzu podmínek, kdy budou opozitní informace vyhledávány či preferovány před informacemi, které potvrzují námi držené postoje: n1/ pokud půjde o význačnou novou informaci jejíž vysoká hodnota je předpokládána (očekávání). Dále hraje roli zábavnost informace a osobní relevance pro publikum n2/ pokud je informace vnímána jako užitečná pro řešení problémů n3/ pokud si je člověk jistý ve svých postojích a neobává se jejich zpochybnění n4/ lidé se nevyhýbají nepříjemným informacím pokud se nacházejí v situaci, ve skupině, kde je otevřenost vysoce hodnocenou kvalitou n5/ naopak vyhýbají se takovým informacím, které je jednoznačně podporují v jejich pozici, a to pokud se v této pozici necítí jistí B/ SELEKTIVNÍ POZORNOST nje takový proces, při kterém věnuje jedinec pozornost jen těm částem sdělení, které jsou v souladu s jeho míněním a snaží se vyhnout protichůdným sdělením. Jde o situace, kdy jedinci nejsou schopni dopředu posoudit, zda budou percipovaná sdělení v souladu s jejich postoji. n nNa rozdíl od selektivní percepce jde o parciální proces, při kterém nedochází k hlubšímu zpracování a vyhodnocení informací. Vymazávání pozornosti při sledování násilných scén na TV obrazovce. C/ SELEKTIVNÍ PERCEPCE je psychický proces, při kterém jedinec „vypíná“ vědomou pozornost pokud je vystaven situaci, kdy dostává sdělení, která odporují jeho postojům a naopak „zapíná“ pozornost v opačném případě. Nejpodstatnější charakteristikou tohoto psychického procesu je skutečnost, že v rámci této „nepozornosti“ ale aktivně/nevědomě přepracovává sdělení k „obrazu svému“. nEXPERIMENT (G. Allport - Postmann L.: The Basic Psychology of Rumor,1945) nStudie orientovaná na téma šíření pomluvy. Pokusili se ilustrovat jak se průběhu sociálního sdílení a šíření informace proměnilo verbální sdělení tak, aby odpovídalo existujícímu povědomí a postojům. n DESIGN VÝZKUMU nSkupině respondentů byl předveden obrázek ostré hádky mezi nčerným a bílým mužem, na kterém drží běloch v ruce břitvu na ohrožuje Afroameričana. Probandi měli tento obrázek npopsat další skupině respondentů, kteří jej měli popsat dalším natd. nV průběhu následných postupujících komunikačních kontaktů se břitva postupně přesunula z ruky bělocha do ruky Afroameričana. n n nMateriál, který neodpovídá percepčním zkušenostem individua musí být přepracován tak, aby odpovídal jeho osobním potřebám a zájmům. n nTo, co bylo vnější stává se vnitřním, co bylo objektivním stává se subjektivním. D/ SELEKTIVNÍ RETENCE (znovu/vybavení) je tendence individua znovu si vybavit pouze ty informace, které jsou v souladu s jeho potřebami, postoji a dalšími psychologickými charakteristikami. Jde o to udržet v paměti v aktuálním a vyvolatelném stavu ty informace, jež posilují názory individua a vytěsnit ty, jež jsou mu nepříjemné. EXPERIMENT: (JONES, KOHLER, 1958) n DESIGN VÝZKUMU n Dvě skupiny: na/ stoupenci segregace Afroameričanů nb/ její odpůrci nDostaly za úkol naučit se výroky, které byly: n a/ jednak ostře protičernošské n b/ a jednak proti apartheidu, pro rasovou rovnost. n Následně byla testována schopnost jak si jednotliví členové obou skupin byli schopni vybavit jednotlivé výroky. n n„Segregacionisté“ jednoznačně lépe vybavovali ty výroky, n které konvenovaly s jejich protičernoškými postoji. n KULTURNÍ OČEKÁVÁNÍ Percepci formuje předchozí zkušenost a ovlivňuje ji sociální očekávání, motivace a potřeby, nálady a postoje. nEXPERIMENT: nDvě skupiny dětí mezi 7-9 lety: na/ z nejnižších soc. vrstev/ nb/z nejvyšších soc. vrstev n nDostaly za úkol nakreslit mince (od dvoucentu až po půldolar). nVýrazně větší rozměr připsaly jednotlivým mincím nděti z nejnižších vrstev. n nJde o příklad přecenění sociálního faktu. n EXPERIMENT: nProbandi dostali v temné místnosti dva výstřižky ze nstejného materiálu a stejné barvy (zelené): n „list jabloně“ a „oslíka“. nOba výstřižky nasvíceny červeným kašírovacím světlem, které překrylo původní barvu. nRespondenti byli dotázáni nA/ „Zda jsou oba výstřižky stejně barevné?“ nB/„O jakou intenzitu barvy jde?“. n Jako „zelenější“ byl vnímán „list“. n nU „oslíka“ byl zdůrazňován odstín „do šeda“. •Co člověk vnímá a jak to vnímá je dáno jeho základním zacílením. • •Klíčovou roli zde hraje očekávání, ve kterém lze určit čtyři funkce: a/ fixaci •b/ organizaci/ •c/selektivitu d/ akcentaci 1/ fixace očekávání - list je podle paměti popisován jako zelený, oslík jako šedý 2/ organizace očekávání - preference kontur u obou výstřižků 3/ selektivita očekávání - z míry možných očekávání se uplatnilo jen jedno vedoucí k závěru o možných barvách 4/ akcentace očekávání - výsledkem je, že dominoval určitý způsob vnímání nEXPERIMENT (McClelland a Atkinson, 1948) n DESIGN VÝZKUMU: nV rámci přijímacího řízení na námořní školu – kurs pro námořníky na ponorce. Jako součást testů prověřována i schopnost zvládnout alimentární deprivaci. nVytvořili tři skupiny - jedna hladověla 16 hodin, druhá 4 a třetí hodinu. V průběhu hladovění museli probandi identifikovat na plátně objekty, které jim byly údajně promítány. Dostávali takové instrukce jako:“na plátně jsou tři objekty, popište je“. nS narůstající dobou hladovění stoupal počet „viděných objektů, které souvisely s potravou“. n n EXPERIMENT (Bagby, 1957) DESIGN VÝZKUMU n nDvanáct partnerských amerických párů a 12 mexických párů. nVyjma jediného žádný nikdy neopustil zemi, kde dlouhodobě nžily i jejich rodiny. n n Každé dvojici promítnuto deset párů diapozitivů, které zobrazovaly jednu aktivitu typickou pro: n nA/ (severo) americkou kulturu (např. baseball) nB/ pro mexickou kulturu ( býčí zápasy). n nPo 60s expozici každé dvojice obrázků byli respondenti dotázáni co viděli. n n(Dominance jednotlivých očí byla eliminována randomizací) n n n n nPři experimentu byly použity speciální prizmatické brýle, které umožňují vysílat na každé oko jiný obraz. n n(U většiny lidí je to tak, že v případě komunikace ndvou obrazů současně, vidí pouze jeden nebo občas nmix obojího. To ovšem až po té co vidí jeden z obrázků nsamostatně). n nProjevila se jednoznačně preference obrázků nz vlastní kultury. n •Vizuálni zpracovaná mýtu o spojenectvi Židů s ďablem Der Sturmer (č. 28/1938,). Popisek: •„Ďablova kniha receptů. Všude neoblibena, – leč prověřena.“ https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ad/GermanJews1.jpg/170px-GermanJews1.jpg •Mědirytina z 18. století, vyobrazení z mostecké věže ve Frankfurtu. Židovska žena vlevo obcuje s kozou za přihlíženi ďabla. Dva muži obcuji se svini, zatímco židovské ditě saje jeji mleko. Horní část - motiv rituálni vraždy Simona z Trentu • https://doodleordie.s3.amazonaws.com/i/8qO44m9yK/1qSPyHnG5E.png http://jewface.us/images/jewface-logo.jpg •Stereotypizace: „Spojenectvi s ďablem“ a „korupce penězi“Der Sturmer (č. 22/1935, Žid se znetvořenou tvaři vystupuje jakožto ďabel, pokušitel, snažici se zkorumpovat čistou křesťanskou •duši nabidkou sačku s penězi s popisem „devizy“. http://www.lessthanhumanbook.com/wp-content/uploads/2011/03/D5.jpg https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSSLEo1rCxGob9EW9dUHoF4cKkLCvFvK9IALLGmM1pS10g k03XG n EXPERIMENT (Toch, Schulte, 1961) n DESIGN VÝZKUMU n nPoložili si otázku, zda ti, kteří se dnes a denně setkávají s násilím - pracovníci kriminální policie - budou při jeho vnímání citlivější, respektive zda jej budou vidět i v situacích, kde jej ostatní nevidí. nNásledně je srovnali se studenty prvního ročníku psychologie. Oběma skupinám byl promítnut film kombinující násilné, agresivní i neutrální scény. nPolicisté viděli – popisovali „viděli“ dvakrát tolik násilných scén. n nEXPERIMENT (Lucas, 1945) DESIGN VÝZKUMU: nVybraní jedinci byli hypnózou uvedeni do dobré nálady a bylo jim promítnuto šest obrázků, které měli popsat. Pak dostali v hypnóze příkaz na tyto obrázky zapomenout a byli uvedeni do depresivní nálady. Následně jim byli promítnuty tytéž obrázky a měli je znovu popsat. nPopisy stejných obrázků v odlišných psychických situacích byly výrazně odlišné, a to v závislosti na náladě. n nEXPERIMENT (Meadowcraft a Zillmann,1987) nProkázali, že výběr televizního žánru koreluje s fází menstruačního cyklu (v premenstruační fázi volily ženy z nabídky statisticky významně častěji drama a naopak nejméně často komedie). n n POLITICKÁ KARIKATURA PROTI PŘEDSUDKŮM (Jahoda–Cooper, 1947) n nAnalýza efektivity karikatur zaměřených proti předsudkům. n nJako hlavní hrdina karikatur vystupoval Mr. Biggott, který se vyskytoval v situacích, kdy se předsudky jevily jako směšné. n nVzorek čítal 160 bílých nežidovských dělníků. n n ZÁKLADNÍ ZJIŠTĚNÍ EXPERIMENTU n nDvě třetiny z respondentů sadu karikatur n(kampaň) vůbec nepochopilo. Někteří dokonce ntvrdili, že cílem bylo legitimovat předsudek. n nChápali smysl karikatur tak, že de facto ujišťoval nostatní, aby si klidně drželi své předsudky podle nlogiky „jiní je mají také“. n nNejlépe rozuměli karikaturám ti, kteří předsudeční nnebyli, nejhůře naopak ti nejpředsudečnější. n • •JAKO KLÍČOVÝ DÚVOD NEÚSPĚŠNOSTI KAMPANĚ BYL IDENTIFIKOVÁN • •STRACH Z NESOUHLASU REFERENČNÍ SOCIÁLNÍ SKUPINY. • • PŘESNĚJI OČEKÁVÁNÍ NESOUHLASU • •Zesměšňování předsudků není efektivní ve vazbě na silně držené postoje. Satirické karikatury jsou percipovány na základě vlastních postojů. • •LIDÉ S PŘEDSUDKEM VNÍMAJÍ V KARIKATURÁCH SVÉ VLASTNÍ POSTOJE. nZÁVĚRY JEDNOTLIVÝCH STUDIÍ NAZNAČUJÍ, ŽE 1/5 - 1/3 RESPONDENTŮ JE IMUNNÍ VŮČI UVEDENÝM SELEKTIVNÍM MECHANISMŮM. n nObecným závěrem pak je, že komerční charakter masové komunikace si vynucuje produkci jen těch postojů a hodnot, proti nimž obecně není námitek. n nMasově komunikační prostředky více posilují status quo, než způsobují postojovou změnu. TEORIE PERCEPČNÍHO SCHEMATU (DORIS GRABER, 1988) npercepční schéma nsestává z jistého organizovaného vědění, které se ntýká konkrétní/ch situace/í a individuí. Toto nvědění je abstrakcí jistých původních zkušeností. nJde o jakýsi předem připravený skelet-matrice, do nKteré jsou vkládány nové informace. n nGraberová říká, že lidé jsou kognitivní lenoši („skrblíci“) /cognitive misers/. nJsou mentálně pohodlní, a to i proto, že mají omezené schopnosti zpracovávat komplexní informace a rychle se uchylují k vytváření simplifikovaných mentálních modelů. Graberová analyzovala percepční zpracování hlavních zpráv v denících a v TV. Objevila různé strategie jak se lidé vyrovnávají s novými mediálními informacemi. Základní mechanismus označuje jako PŘIPODOBNĚNÍ (matching). Nová zpravodajská informace je přizpůsobena schématu vytvořenému na základě předcházejících zpráv („ten Zeman to je celej Klaus“ apod.). Tento mechanimus funguje jednak jako: n1/ souběh (interference) jistých událostí na základě aktuální věcné podobnosti (příměří v Libanonu nebude mít dlouhého trvání neb v S. Irsku to taky dlouho nefungovalo) n n2/ vícenásobná integrace s několika schématy či dimenzemi těchto schémat /zpráva o vstupu do EU je vztahována k tématu nezaměstnanosti a našeho potenciálního ohrožení z Německa, resp. sudetských Němců/. Přímé spojování zpráv s danými schématy je výrazně ovlivněno mechanismem, který Graberová označuje jako „cueing“ (dát narážku, podnět k jednání). Tento mechanismus spouštějí média prostřednictvím titulků, hedlajnů, grafiky apod. Například řazení zpráv realizované tímto způsobem vede k tomu, že po zprávě o našem připravovaném vstupu do EU následuje úvaha o tom, že Němci vykupují pozemky v Čechách (témata jako přemalování šipek na silnici, velikosti včelařských rámečků, nezaměstnanost apod.). n SHRNUTÍ STUDIE n n nLIDÉ MAJÍ SKLON PŘI KONZUMACI MEDIÁLNÍCH SDĚLENÍ UKLÁDAT V PAMĚTI ZÁVĚRY VYPLÝVAJÍCÍ Z DŮKAZŮ, ALE NE DŮKAZY SAMOTNÉ. n