II. KOMUNIKAČNÍ MODELY A TEORIE Model představuje strukturu symbolů a operačních pravidel,které dohromady tvoří sadu relevantních, základních, opěrných bodů v existující struktuře nebo procesu“. Karl Deutsch (1952) Komunikační model je teoretickou, zjednodušenou reprezentaci reálného světa. Je to nástroj, který odhaluje základní vztahy mezi jednotlivými částmi systému a snaží se popsat jejich vzájemnou dynamiku. Pokud chceme formulovat jakoukoliv teoretickou koncepci, vědomě či nevědomě, musíme modelovat procesy, kterých se tato teorie týká. Čtyři funkce komunikačního modelu (Deutsch, 1952) n1/ organizační - pro konstrukci každého modelu je třeba nejdříve vybrat data a popsat je, n2/ heuristickou - model by měl mít schopnost popsat vzájemné vztahy prvků daného systému, a to tak, jak ještě nebyly nikdy pochopeny, n3/ prediktivní - ve většině případů, by se měl model pokoušet odhalit a vysvětlit nové vztahy či nový fenomén a predikovat jeho chování, n4/ měření - každý model by měl poskytovat možnost „měřitelnosti“ popisovaného chování (např. komunikačního). Jinými slovy měl by umožňovat verifikaci jednotlivých předpokladů, hypotéz, a to prostřednictvím sofistikovaného postupu. SCHEMATA, MODELY, TEORIE Modely jsou často zaměňovány s teoriemi, jelikož jejich vztah je velmi blízký. Model ale není explanační nástroj sám o sobě, ale jen pomáhá tvořit teorii. n nTEORIE – Obecně ucelený prediktivní systém, který se vztahuje k nějakému problému. Množina tvrzení, uspořádaných pravdivých, potvrzených, které splňují další podmínky. n1/ jednoznačnosti - vymezení používaných pojmů n2/ úplnosti – zahrnující všechny objekty a jevy/jejich vztahy/, které se k dané oblasti vztahují n3/ konzistence – vyžadující, aby se jednotlivá tvrzení vzájemně nevylučovala, nebo aby se na základě dané teorie nedaly vyvozovat tvrzení, která se vzájemně vylučují n n MODELY PRO MASOVOU KOMUNIKACI n se pokoušejí popsat způsob jak se jedinci adaptují na sociální realitu prostřednictvím masových komunikačních prostředků, respektive informací, které přinášejí. n n Významnou roli v těchto modelech hraje popis a výklad průběhu toku informací. Vennův diagram ROZPTÝLENÉ PUBLIKUM MASOVÉ PUBLIKUM JEDNODUCHÉ PUBLIKUM MODEL PERFORMATIVNÍ SPOLEČNOSTI SPEKTÁKLIZACE NARCIZACE K O M O D I F I K A C E E S T E T I Z A C E INDIVIDUALIZACE n nProcesuální škola vidí komunikaci jako přenos ninformací: různé komunikační modely zde obyčejně npředstavuje lineární, jednosměrné schéma n n„Matematická teorie komunikace“ (Claude Sahannon, Warren Weaver, 1949) n„Komunikační model – Lasswellova formule (Harold D. Lasswell, 1948) KOMUNIKAČNÍ MODELY: PROCESUÁLNÍ A SÉMIOTICKÉ AD A/ PROCESUÁLNÍ PŘÍSTUP nA1/ Komunikační model Shannona a Weavera (1949) n n •Sdělení je v matematické teorii komunikace cokoliv, co se zdroj informace pokouší předat. Vychází z původní ideje, kterou je třeba zakódovat do symbolů, jež dávají jako celek smysl sdělení. •Symboly jsou arbitrárně, obecně přijaté znaky, jejichž cílem je osvětlit smysl sdělení. Nejčastějšími nástroji sdělení jsou slova a obrazy. Je nezbytné, aby měly symboly v mysli recipienta stejnou referenční strukturu - zkušenostní pole, které je tvořeno na základě individuálních zkušeností každého jednotlivce. Je ovšem třeba vycházet ze základního zjištění, že nejsou dva lidé se stejným sdílením významů, stejným polem zkušenosti. • Typy médií podle kódu, který užívají: n1/ prezentační média - vyžadují přítomnost komunikátora. Jsou omezena na teď a tady. Produkují „akt“ komunikace (mluvené slovo, mimika, gestika, hlas, tvář, tělo), n2/ reprezentační média - knihy, obrazy, fotografie atd. Média užívající kulturní a estetické konvence jsou reprezentační a kreativní. Vytvářejí text, který dokáží zaznamenat média prezentační. Tento text ovšem může existovat nezávisle na komunikátorovi. Reprezentační média produkují „dílo“ komunikace, n3/ mechanická média - telefon, rozhlas, televize fungují jako přenašeče obsahů z kategorie č.1 a 2. Oproti reprezentačním médiím jsou v tomto případě užívány technicky vytvořené kanály. Tři roviny komunikačních problémů: n nWeaver rozlišuje ve svém modelu tři roviny komunikačních problémů: n na/ technický problém - tj. jak přesně mohou být komunikované symboly přenášeny, n nb/ sémantický problém - tj. jak přesně přenesené symboly sdělují zamýšlený význam, n nc/ problém efektivity - tj. s jakým výsledkem, jak efektivně ovlivňuje obdržený význam chování ve srovnání s původním záměrem. ZÁKLADNÍ TYPY KOMUNIKAČNÍHO ŠUMU n na/ technický komunikační šum n nb/ sémantický šum n nc/ psychologický šum INFORMACE, ENTROPIE, REDUNDANCE nINFORMACE je mírou nejistoty či entropie v dané situaci. Více nejistoty znamená více informace. Když je situace kompletně predikovatelná není přítomna žádná informace. n nENTROPIE představuje stav totální absence organizace - situace naprosto nepredikovatelná. n nREDUNDANCE to, co je predikovatelné či konvencionální ve sdělení. n mirror1 miror2 n1/ NEGATIVNÍ ZPĚTNÁ VAZBA nJde o signál/y indikující odchylku, a umožňují tak zachovávat rovnováhu. n n2/ POZITIVNÍ ZPĚTNÁ VAZBA nZnamená amplifikaci nebo akceptaci odchylky od normálu, z rovnováhy. A 2/Komunikační model Harolda D. Lasswella The Structure and Function of Communication in Society, 1948 nA/ kdo mluví, nB/ co říká, nC/ jakých prostředků ke komunikaci užívá , nD/ na koho se obrací, nE/ jaký účinek má tato komunikace na jejího příjemce, n nad a/ analýza institucí komunikátora a jejich kontrola nad b/ analýza obsahu sdělení nad c/ analýza jednotlivých typů masových médií nad d/ analýza publika nad e/ analýza účinků masových médií KRITIKA PŘENOSOVÝCH MODELÚ nA/ INSTRUMENTALISMUS n •Problém tohoto typu komunikačních modelů spočívá především v tom, že chápou komunikaci primárně jako informaci, ne význam. Redukují tak uvedený proces na směnu jakéhosi kvanta bitů, které jsou ovšem kompletně dekontextualizované. •Komunikační akt tak vypadá jako proces uložení ideí (jako objektů) do slov (jako kontejnerů), které jsou naloženy na koleje (kanál) a odeslány příjemci, který v kontejneru/slovech hledá ideje. • B/ LINEARITA nfixuje a odděluje role 'vysílače' a 'příjemce'. Ale ve skutečnosti komunikace mezi dvěma diskutujícími zahrnuje simultánní 'vysílání' a 'příjem'. n nLineární jednocestný model připisuje příjemci sekundární roli. Komunikace, ale není jednosměrná silnice, a to ani v situaci, kdy prostě jen posloucháme rozhlas či televizi. n II. SÉMIOTICKÉ KOMUNIKAČNÍ MODELY n nmají strukturální charakter a jejich primárním cílem je popsat vztahy mezi jednotlivými elementy působícími v rámci procesu konstrukce významu. n nmodely se tedy nesoustřeďují na jednotlivé fáze komunikace, ale koncentrují pozornost na strukturu vztahů, které umožňují sdělení cosi označit. n nJinými slovy, sémiotické komunikační modely se zabývají tím, jak se z vizuálního, audiálního, taktilního, čichového či chuťového znaku stane sdělení. n n nVýznam tak není ničím jiným než interpretací, která vychází z užití znaků. n nSÉMIOTIKA/ SÉMIOLOGIE n (z řeckého semeion - znak) nSémiotika je vědní disciplína zabývající se znaky a významy. Vytváří tak v rámci komunikačních studií specifickou výzkumnou oblast zaměřenou primárně na mechanismy sociální produkce významů, a to v rámci znakového systému. n„Věda, která studuje život znaků v životě společnosti“ nCílem této vědní disciplíny je odpovědět na otázku „z čeho sestávají znaky a jakými zákony se řídí“(Ferdinand de Saussure) nSémiotika se zabývá analýzou textů. Označení „text“ zde je chápáno v širším smyslu. n n'Text' může existovat v každém mediu a může mít povahu verbální, neverbální nebo zahrnovat obojí. n nSémiotika se tak soustřeďuje na abstraktní struktury, které nemůžeme pozorovat přímo jako vnější realitu. n nSémiotická východiska užívají jazykovědci, filosofové, psychologové, sociologové, antropologové, mediální, literární i estetická teorie, ale i psychoanalýza. n nSémiotika chápe realitu jako lidský konstrukt. n nPravá podstata věcí neleží v nich samých, ale ve n v z t a z í c h, které okolo nich konstruujeme a následně promítáme mezi sebe a tyto jevy. n nSémiotické komunikační modely se zabývají tím, jak se z vizuálního, audiálního, taktilního, čichového či chuťového znaku stane sdělení. n nVýznam tak není ničím jiným než interpretací, která vychází z užití znaků. n nSémiotická škola chápe komunikaci jako proces tvorby významů: různé komunikační modely zde obyčejně představuje triangulární schéma n n„Model konstrukce významu - označující/označované“ (Saussure, Ferdinand de ([1916] 1989): Kurs obecné lingvistiky) n n„Model konstrukce významu – denotace/konotace/mýtus (Barthes, Roland, 1967: Základy sémiologie. n SDĚLENÍ A VÝZNAMY n n text n sdělení n n n n n n n významy n n n n producent referent n čtenář n n n n n nVětšina modelů popisujících konstrukci významu sdílí podobnou formu, respektive zahrnuje tří základní elementy: n n1/ znak n n2/ objekt (referent), který znak zastupuje n n3/ uživatele znaku n SDĚLENÍ A VÝZNAMY n n text n sdělení n n n n n n n významy n n n n producent referent n čtenář n n n n n Základním cílem sémiotického přístupu je analýza mechanismu sociální produkce významů, respektive jejich role v mocenských vztazích. nSleduje tři základní komunikační jednotky: n1/ znaky jako stavební kameny komunikace. Soustřeďuje se přitom na analýzu různých typů znaku a způsobů jak sdělují význam svým uživatelům. Znaky jsou pro sémiotiku lidskými konstrukty. n2/ kódy jako systémy, do kterých jsou znaky organizovány. n3/ samotnou kulturu, ve které dané znaky a kódy existují. III. ZNAK A VÝZNAM n nHomo significans n nZdá se, že jako živočišný druh jsme přitahováni k tomu, abychom vytvářeli významy n n„Myslíme pouze ve znacích“ (Peirce) n n„Naše myšlení se realizuje prostřednictvím tvorby a interpretace znaků“. n nZnaky nabývají formu slov, obrazů, zvuků, vůní, chutí, jednání, objektů n n nCokoliv může být znakem, ale jen v situaci, kdy je to interpretováno jako 'označující = něco, co z a s t u p u j e cosi jiného než sebe sama. n TEORIE ZNAKU A/ Charles Saunders Peirce (1839-1914) B/ Ferdinand de Saussure (1857-1913) n n n n n n n n n •Charles Saunders Peirce •(1839-1914) • • • •Znak je cosi fyzického, smysly vnímatelného, něco co zastupuje něco jiného než sebe sama. • •Znak reprezentuje objekt či referent v mysli interpreta. • • peirce na/ SYMBOL - je znak, který funguje na základě nějakého obecně přijatého pravidla nebo asociace s objektem. Znaky symbolické se nepodobají objektu, ani s ním nemají přímé spojení. n nb/ IKON - je znak, který se podobá svému objektu, respektive znak, který denotuje objekt jen na základě vlastních rysů, které se velmi blíží rysům objektu. n nc/ INDEX - je znak, který funguje na základě vlastní faktické nebo příčinné souvislosti s objektem. n SYMBOL n„Označující“ se nepodobá „označovanému“. Je v zásadě arbitrární nebo čistě konvenční. To znamená, že takový vztah musí být učen. (např.jazyk obecně, abeceda, čísla, Morseova abeceda, semafor, vlajka) symbolic IKON(a)/IKONICKÉ: n„Označující“ se podobá či imituje „označované“ (vypadá, zní, chutná, voní stejně nebo podobně). nNapříklad portrét, onomatopoe, metafora, zvukové efekty v rozhlasovém dramatu, imitovaná gesta apod. iconic INDEX/INDEXICKÉ: n„Označující“ není arbitrární, ale je spojeno (fyzicky nebo kauzálně) s „označovaným“. Toto spojení je pozorovatelné nebo odvoditelné. Například: indexical na/ 'přirozené znaky' (kouř, hrom, stopy, ozvěna, ne-syntetická vůně či chuť, lékařské symptomy (bolest, vyrážky, puls), měřící nástroje /větrná korouhvička, teploměr, hodiny/, n nb/'signály' (a otisk boty na dveřích, zvonek telefonu), ukazatele (a rozcestník), záznamy (fotografický, filmový, audio, video atd.), n nc/ osobní 'znaky' (rukopis, oblíbené fráze) a indexická slova ('toto', 'tady', ´tam‘). n n MAPA n je n na/ indexická v tom smyslu, že upozorňuje na umístění objektů, n nb/ ikonická v tom, že reprezentuje přímé vztahy a vzdálenosti mezi objekty n nc/ symbolická v tom, že užívá konvenční symboly, jejichž porozumění se musíme naučit. •Vizuálni zpracovaní mýtu o spojenectvi Židů s ďablem Der Sturmer (č. 28/1938,). Popisek: •„Ďablova kniha receptů. Všude neoblíbena, – leč prověřena.“ https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ad/GermanJews1.jpg/170px-GermanJews1.jpg •Mědirytina z 18. století, vyobrazení z mostecké věže ve Frankfurtu. Židovska žena vlevo obcuje s kozou za přihlíženi ďabla. Dva muži obcuji se svini, zatímco židovské ditě saje jeji mleko. Horní část - motiv rituálni vraždy Simona z Trentu • https://doodleordie.s3.amazonaws.com/i/8qO44m9yK/1qSPyHnG5E.png http://jewface.us/images/jewface-logo.jpg nZnaky tedy nemohou být klasifikovány bez reference k záměru jejich uživatele v daném kontextu. n nJedna osoba může týž znak užívat důsledně symbolicky, jiná ikonicky a další indexicky. Když hovoříme o ikoně, indexu či symbolu, nemáme na mysli objektivní kvalitu znaku, ale uživatelovu zkušenost se znakem. n nZnaky též mění svůj modus v čase. V jistém smyslu je Rolls-Royce indexem bohatství, člověk musí být bohatý, aby si jej mohl koupit. Ale postupem času, sociálním užíváním se zde vytvořil konvenční symbolický znak bohatství. n •https://www.youtube.com/watch?v=t6YAZg9BVJ4 Ferdinand de Saussure (1857-1913) n n LANGUE A PAROLE n n n PAROLE n n n n LANGUE nPRAVIDLA JAKÉKOLIV KOMUNIKACE JSOU SKRYTÁ ale nznalost pravidel (langue) ještě negarantuje existenci SMYSLU („Colorless green ideas sleep furiously“). saussure%5b1%5d SYNCHRONNÍ A DIACHRONNÍ nMůžeme zde rozlišit dva základní přístupy: n nA/ první vychází z toho, že: n komunikační praxe determinuje systém n nB/ druhý naopak předpokládá, že: n systém předchází, determinuje komunikační praxi n (strukturální determinismus) n n DVA TYPY ANALÝY •A/ Synchronní analýza se soustřeďuje na stav jazyka (parole) v jednom okamžiku. • •B/ Diachronní analýza se zabývá proměnami jazyka v čase (langue). n nAplikujeme-li uvedené kategorie ne jen na jazyk, ale nna sémiotické systémy obecně pak musíme rozlišovat nmezi n nA/ kódem a sdělením n nB/ strukturou a událostí nebo n nC/ systémem a užitím (ve specifických textech nebo kontextech). nAplikujeme-li tuto teorii na tištěné či televizní zpravodajství jako semiotický systém pak: n n1/ PAROLOVOU STRUKTURU představuje: n - každý konkrétní článek, n - fotografie, n - reportáž, zpravodajskou relaci apod. n n2/ LANGOVOU STRUKTURU představují: n- pravidla tvorby tištěného či televizního zpravodajství n SAUSSUROVA TEORIE ZNAKU A VÝZNAMU Saussure navrhuje „dyadický“ či „dvouprvkový“ model znaku. Znak definuje jako složený z: 1/ „OZNAČUJÍCÍHO“ (signifiant ,/signifier/) - formy, kterou znak na sebe bere + 2/ „OZNAČOVANÉHO“ (signifié, /signified/) – pojmu-konceptu, který reprezentuje n ZNAK nje celek, který vznikl z asociace „označujícího“ a n„označovaného“. Vztah mezi těmito kategoriemi pojmenoval nSaussure jako „označování“ (signifikaci). n ZNAK nje pro Saussura psychická jednotka, pojem/akustický obraz, který sestává z nKOMBINACE n n „OZNAČOVANÉHO“ a „OZNAČUJÍCÍHO“. n Každý unikátní pár vytváří unikátní znak. nZnak není spojením mezi n„věcí“ a „jejím pojmenováním“, n ale mezi n „KONCEPTEM-OBRAZEM“ n a n „ZVUKOVÝM VZORCEM“ OZNAČOVÁNÍ OZNAČUJÍCÍHO + OZNAČOVANÉHO vnější realita fyzická existence (psychický pojem) znaku) n n ZNAK n n n n JE KOMPONOVÁN Z n n„Zvukový (akustický) vzorec“ je posluchačovou psychologickou impresí zvuku, jak mu ji zprostředkovaly smysly. n nTento „zvukový vzorec“ můžeme označit jako „materiální“ element pouze tehdy, když je reprezentací našich senzorických dojmů. n nDruhou „abstraktnější“ částí znaku představuje mentální obraz (koncept), ke kterému se označující vztahuje n „OZNAČUJÍCÍ“ je fyzickou reprezentací toho, co vnímáme - písmeno, slovo na papíře, - obraz - zvuk šířený vzduchem - filmový záběr atd. „OZNAČOVANÉ“ je mentálním obraz, ke kterému se označující vztahuje. nProč se Saussurův model znaku vztahuje pouze ke „konceptu-psychickému obrazu“ a ne k „věci“ samotné? n nTím, že hovoříme O věcech máme v mysli jejich představu, ale ne věci samotné. n nChování na základě představ je to, co slova běžně vyvolává. Pokud řekneme „Napoleon“ nepokloníme se dobyvateli Evropy, i když bude následovat výčet jeho titulů a válečných úspěchů. nBudeme o něm maximálně přemýšlet. speech-circuit nHjelmslev (Hjelmslev 1961) užívá pojmy: n nA/ 'vyjádření' a 'obsah', aby popsal n nB/ OZNAČUJÍCÍ a OZNAČOVANÉ. n nC/ OZNAČUJÍCÍ se jeví jako FORMA ZNAKU n n OZNAČOVANÉ jako OBSAH ZNAKU . Substance Forma Označující: rovina vyjádření „Substance“ vyjádření: fyzický materiál media (fotografie, zaznamenaný hlas, slova tištěná na papíře) Forma vyjádření: jazyk, formální syntaktická struktura, styl Označované: rovina obsahu „Substance“ obsahu: 'lidský obsah', textový svět, téma-předmět, Obsahová forma: 'sémantická struktura'/ 'tematická struktura' IV. ARBITRÁLNOST n nAčkoliv označující má funkci zastupovat 'standing for' „označované“, neznamená to, že zde je nějaké nevyhnutelné, vnitřní, přímé spojení. n nV této souvislosti hovoří Saussure o arbitrárnosti znaku – či přesněji o arbitrárnosti spojení mezi „označujícím“ a „označovaným“. n nobr. č. 18 Škála motivovanosti znaku/ stupeň jeho konvencionality n nMotivované verbální i vizuální (ikonické) znaky zůstávají nadále znaky, i když jejich podobnost s referentem nám paradoxně zastírá jejich původ. nRealismus je zde plausibilní ne proto, že přesněji odráží realitu, ale protože je konstruován z toho, co je známé. n n n n Specifická síla jazykových systémů je v tom, že je zde velký rozdíl mezi „označujícím“ a „označovaným“. MOC OBRAZOVÝCH MÉDIÍ SPOČÍVÁ NAOPAK V TOM, ŽE ZDE DIFERENCE NENÍ. MECHANISMUS SIMULTÁNNÍHO OZNAČOVÁNÍ TV obrazovka i novinová zpráva prezentuje jednotlivá označující SIMULTÁNNĚ, nMECHANISMUS SIMULTÁNNÍHO OZNAČOVÁNÍ n nzvyšuje zvláště v televizním zpravodajství i v tisku (zvláště ntabloidním) pozornost konzumentů k prostorové kompozici nsdělení n, n například „televizní obraz“ se skládá z množství n různých znaků, které se navzájem podporují nebo modifikují. n nPodobně je tomu s kombinací titulku, fotografie a textu v tištěných médiích. n n ford nZnaky ani neřídí proces své obecné přijatelnosti, ani nejsou izolovány od společenských střetů. n nLidé bojují o to, aby měli možnost připsat vlastní akcenty znakům, na kterých jim záleží a snaží se, aby tento význam jako výklad reality vydržel co nejdéle. Na rozdíl od krásné literatury masově komunikované zpravodajství sděluje svou „pravdu“ velmi imperativně, protože tak činí simultánně. •Stereotypizace: „Spojenectvi s ďablem“ a „korupce penězi“Der Sturmer (č. 22/1935, Žid se znetvořenou tvaři vystupuje jakožto ďabel, pokušitel, snažici se zkorumpovat čistou křesťanskou •duši nabidkou sačku s penězi s popisem „devizy“. http://www.lessthanhumanbook.com/wp-content/uploads/2011/03/D5.jpg https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSSLEo1rCxGob9EW9dUHoF4cKkLCvFvK9IALLGmM1pS10g k03XG •https://www.gazeta.ru/science/2018/10/28_a_12037933.shtml V. ZNAK A SYSTÉM: SYNTAGMATICKÁ A PARADIGMATICKÁ ORGANIZACE ZNAKÚ n nSémiotická analýza vychází: n n1/ z identifikace základních stavebních jednotek sémiotického systému n n2/ strukturálních vztahů mezi těmito jednotkami n n n n n nRozlišujeme tři typy systémových vztahů: n na/ mezi označujícím a označovaným n nb/ mezi znakem a dalšími součástmi systému n nc/ mezi znakem a jednotkami, které jej obklopují v rámci konkrétní označující praxe. n n nRozlišujeme dva základní způsoby jak se znaky organizují do kódů. n Tyto diference mají dvojí povahu: a/ PARADIGMATICKOU b/ SYNTAGMATICKOU VÝZNAM VZNIKÁ NA ZÁKLADĚ DIFERENCE MEZI OZNAČUJÍCÍMI. n nPro jevy v rovině parole, které jsou kombinací alespoň dvou elementárních znaků, je užíván termín n n nSyntagmatická rovina je seskupením znaků v aktuálním užití n nSyntagmatické vztahy se vztahují intratextuálně k dalším označujícím současně přítomným v rámci textu. n SYNTAGMA nPro jevy v rovině langue je užíván termín n n n n nParadigmatické vztahy se vztahují intertextuálně k označujícím, které nejsou v textu přítomny. n nParadigmatická rovina je proto nazývána někdy jako dispoziční universum, n n • PRADIGMA nA/ PARADIGMA: n n n n1/ všechny jednotky v jednom paradigmatu musejí mít nějakou společnou charakteristiku, n n2/ každá jednotka paradigmatu musí být jasně odlišena od ostatních. n nParadigmatické vztahy patří do jedné sady, a to na základě funkce, kterou sdílí či plní. • • PARADIGMATICKÁ ANALÝZA • nV případě filmových a televizních obsahů zahrnují paradigmata způsoby: n na/ změny záběru (střih, zatmívání, prolnutí do jiného záběru apod.). n nb/ typ médií či žánr také tvoří paradigma. n nc/ konkrétní mediální texty získávají význam též díky konfrontaci s alternativním použitím jiných medií a žánrů. n PARADIGMATICKÁ ORGANIZACE ZAHRNUJE 1/ jak žurnalistické postupy výstavby sdělení (např. reportáže), 2/ tak i pravidla vizuální televizní komunikace (např. střihová skladba), 3/ i pravidla verbální komunikace apod. Výsledek obrázku pro guardian front page Výsledek obrázku pro Právo titulka Výsledek obrázku pro Právo titulka B/ SYNTAGMA: SYNTAGMATICKÁ ANALÝZA n nSyntagma představuje kombinaci jednotlivých vybraných znaků z paradigmat. n nA/ psané slovo je vizuálním syntagmatem komponovaným ze sekvencí paradigmatických voleb písmen. nB/ věta je syntagmatem slov. n nC/ oblečení je syntagmatem složeným na základě výběru z paradigmat klobouků, kravat, košil, kalhot, bot apod. n nD/ hlavní televizní zpravodajství je komponováno syntagmaticky z osmi a více příspěvků, které jsou paradigmaticky vybírány z řady možných událostí, které byly zpracovány do podoby zpráv vlastní redakcí nebo agenturami a pod. n n nKonstrukce syntagmatu podléhá pravidlům či konvencím, na základě kterých jsou kombinace uskutečňovány. n nA/ v jazyce jsou to gramatická nebo syntaktická pravidla. n nB/ ve zpravodajství jsou to pravidla tvorby n (např. řazení příspěvků, organizace a kompozice titulky apod.) n V. VÝZNAM A HODNOTA ZNAKU nVýznam neexistuje v individuálních znacích, ale musíme jej derivovat z kontextu jednotlivých znaků. Nejsou žádné praideje, obsahy, na základě kterých by byly definovány znaky či pojmy, ale jejich význam je dán tím, čím se liší od ostatních částí systému. n DRUHÝ PLÁN ZROZENÍ VÝZNAMU: HODNOTA ZNAKU nVedle vertikálního propojení „označujícího“ a „označovaného“ v každém znaku je zde ještě druhá rovina konstrukce významu - vztah mezi jednotlivými znaky. n nZatímco „označování“ závisí na vztazích mezi dvěma částmi znaku, HODNOTA znaku je determinována vztahy mezi znakem a ostatními znaky v daném znakovém systému jako celku. n n • • •OZNAČOVANÉ • •OZNAČUJÍCÍ • • •OZNAČOVANÉ • •OZNAČUJÍCÍ • • •OZNAČOVANÉ • •OZNAČUJÍCÍ nHodnota představuje vztah znaku k dalším znakům v systému. Hodnota je to, co nejvýrazněji význam determinuje, ale nejde o význam. n nNapříklad ke stanovení toho jakou hodnotu má jedno Euro je třeba vědět, za co jej lze směnit například při porovnání s dolarem. n nO hodnotě však nemůžeme mluvit, pokud je znak či pojem zaměnitelný za něco jiného. V takovém případě jde o stejný význam. n nSaussurova koncepce znaku je diferenční. n nJazyk představuje systém funkčních diferencí a opozicí. n nV jazyce stejně jako v ostatních sémiologických systémech je to, co odlišuje znak zároveň i tím, co jej konstituuje. n n„Jednopojmový“ jazyk je v tomto ohledu nesmysl – jeden pojem by byl aplikován na vše a nediferencoval by nic. n n n n Jako příklad můžeme užít šachovnici: n nHodnota nkaždé šachové figurky závisí na její pozici na šachovnici. n n n n •ZNAK JE TAK VÍCE NEŽ JEN SUMA JEHO ČÁSTÍ. • n nNapříklad reklama zabezpečuje n'umístění - positioning' nproduktu na principu diference. n nNejde tedy o vztah reklamních označujících k reálnému světu referentů, nale o co nejvýraznější diferenciaci nkaždého reklamního znaku od dalších znaků v reklamním systému. VÝZNAM, HODNOTA A SMYSL SDĚLENÍ n n nStrukturalismus se snaží odhalit pojmové struktury, na základě kterých jednotlivé kultury organizují své vnímání a chápání světa. n nStrukturalismus ovšem neodmítá existenci vnější univerzální reality, ale popírá možnost či schopnost lidských bytostí tuto realitu uchopit v její objektivní, kulturně nepodmíněné podobě. n n n STRUKTURALISMUS SI KLADE ZA CÍL ZJISTIT JAKÝM ZPŮSOBEM LIDÉ DÁVAJÍ SVÉMU ŽIVOTNÍMU SVĚTU SMYSL. SMYSL n Claude Levi-Strauss http://www.phillwebb.net/History/TwentiethCentury/Continental/(Post)Structuralisms/Structuralism/Le vi-Strauss/Levi-strauss2.gif • • „Svět nemůžeme poznat v jeho vlastních pojmech, ale pouze skrze pojmové struktury naší kultury.“ CLAUDE LÉVI-STRAUSS (1908-2009) •BINÁRNÍ OPOZICE, LOGIKA KONKRÉTNÍHO nPojmy jsou definovány ne pozitivně tj. z pohledu jejich obsahu, ale negativně v kontrastu s dalšími jednotkami ve stejném systému. n nKomunikát (pojem, sdělení, promluva, záběr, střih apod.) je tím, čím ostatní nejsou. nJedním z nejmocnějších nástrojů tvorby významů jsou tzv. binární opozice, které v rámci své strukturální antropologie užívá Claude Lévi-Strauss (základní opozici tvoří následující dichotomimie n příroda/kultura, n život /smrt/ n n SYSTÉM BINÁRNÍCH OPOZICÍ n nsestává ze dvou vzájemně spjatých kategorií, které ve své nejčistší formě zahrnují universum. n nV rámci dokonalé binární opozice je vše buď v rovině A nebo B. Aplikace tohoto principu nám umožňuje dávat světu smysl. n nKategorie A ovšem nemůže existovat sama o sobě, jako esenciální kategorie, ale jen ve strukturovaném vztahu s kategorií B. n nKategorie A dává smysl pouze proto, že není kategorií B. n n n nJinými slovy, binární opozice charakterizuje kontrastní vztah znaků stojících ve významové opozici. n nNapříklad město/vesnice, muž/žena, dítě/dospělý, veřejné/soukromé, civilizované/ divoké. n nBinární opozice, stejně jako všechny znaky systému nejsou přirozenou strukturou, ale jde o kulturní výtvory. n Výsledek obrázku pro binary opposition Výsledek obrázku pro binary opposition Související obrázek Související obrázek Výsledek obrázku pro opposition refugee police Výsledek obrázku pro refugee hungary border Výsledek obrázku pro refugee hungary border Související obrázek nBinární opozice tak pomáhají uspořádat významy. Například město a venkov charakterizují následující opozice: n město venkov n umělé přirozený n znečištěné čistý n přelidněné liduprázdný n vzrušující nudný n komerční nekomerční n nebezpečné bezpečný n nUvedený seznam zahrnuje konotace města a venkova, které ve svém celku vytvářejí MÝTUS městského a venkovského života. nJiným příkladem ilustrujícím roli a přítomnost binárních opozicí v kultuře je příběh stvoření v knize Genesis. nNemusíme jej číst jen jako naraci o stvoření, ale též jako vyprávění o zrodu kulturních kategorií, které tomu vyprávění dávají smysl: n ntemnota zde byla oddělena/ od světla/ nzemě od /vzduchu/ nzemě byla rozdělena do kategorií půdy /a vody/ nvody se zde dělí do vod mořských – neplodných/ a vod nebeských plodných (deště). n n n nPoslední příklad demonstruje mechanismus vytváření nsmyslu druhého stupně, n nJsou využity kategorie, které existují v přírodě, které jsou pro nás příkladem nvnější reality. n(VODA) nTy pak jsou použity k vysvětlení nobecnějších a kulturně specifičtějších pojmů. n(NEBE) n n •SMYSL DRUHÉHO STUPNĚ • Konstrukce binárních opozicí je univerzální • proces vytváření smyslu. • •Je univerzální proto, že •a/ je produktem biologické struktury lidského mozku a je tedy druhově specifická, • •b/ objevuje se ve všech kulturách a společnostech. • n n nExistuje rozdíl mezi tím: n na/ co komunikát znamená a nb/ tím k čemu mimo jazyk odkazuje n VÝZNAM A SMYSL SMYSL ZÍSKÁVÁ KOMUNIKÁT TAK, ŽE JE UKOTVEN V PŘÍRODĚ, S CÍLEM, ABY SE JEVIL JAKO PŘIROZENÝ. A ZAKRÝVÁ TAK, ŽE JDE O KULTURNÍ PROCES. To znamená, že opozice zjevně přírodních kategorií - jako jsou mořské vody a dešťové vody jsou užity k vysvětlení a NATURALIZACI mnohem abstraktnějšího, kulturně specifičtějšího pojmu NEBESKÉ PLODNOSTI nMédia často užívají binárních opozice, aby efektivněji strukturovaly své reprezentace. n nText, který užívá mechanismu binárních opozicí obvykle připisuje pozitivní hodnotu jedné straně, aby vynikla nepřijatelnost strany druhé. n nNapříklad opozice MY : ONI bývá nezřídka užívána v nacionalistickém kontextu s cílem posílit národní identitu apod. n n n n n jde o univerzální mechanismus či proces vytváření smyslu abstraktních pojmů nmetaforickou transpozicí jejich struktury diferencí na diference konkrétních pojmů, nkteré se jeví jako n n PŘIROZENÉ n n LOGIKA KONKRÉTNÍHO speciální případ nezapadající do systému binárních opozicí: a/ sedí na dvou židlích a zatemňují jasnost svých hranic. b/ tyto kategorie mají v sobě příliš významů a ohrožují proces vytváření smyslu. Musí být proto kontrolovány. Například reprezentace adolescentů: nejsou ani dětmi ani dospělými, a proto jsou často schematicky zobrazováni jako problematičtí. Anomální struktury (kategorie) Nepravidelné struktury mají vždy dva zdroje: PŘÍRODU A KULTURU. Například had v knize Genesis není ani pozemské zvíře, ani mořský živočich, ale má charakteristiky obojího. Takové kategorie bývají označovány jako SVATÉ nebo jsou TABUIZOVÁNY. Například cizí etnicita, zdravotní znevýhodnění, homosexualita apod. zatemňuje, ohrožuje jasnost přirozeně daných kategorií. Jsou proto obklopeny různými typy tabu – MORÁLNÍM, PRÁVNÍM atd. n • https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTQMm3RRDKHhPmcSidXgG0uKngsw2KL0gNIlaAVlrI-FXX UqAzBlg je vytvářen v situaci, kdy jsou hranice vymezující jednotlivé pojmy příliš tvrdé, ostré, příliš děsivé. Cílem kultury je přiblížit tyto zdánlivě nesmiřitelné hranice. Tak se mnoho kultur pokouší PŘIBLÍŽIT BOHY A LIDI za použití takových anomálních kategorií, figur jako jsou ANDĚLÉ nebo JEŽÍŠ. Podobně je zde spousta mytologických figur, které se pohybují mezi lidmi a zvířaty (vlkodlak, kentaur, sfinga) a mezi živými a mrtvými - vampýr, upír, zombie. •Druhý typ anomálních struktur STRUKTURALISTICKÁ ANALÝZA TITULNÍ STRÁNKY WEEKLY WORLD NEWS elvis Zdá se, že jde o kolekci nesouvisejících příběhů. Při detailnějším pohledu zde vidíme SPOLEČNOU HLUBINNOU STRUKTURU nHlavní texty naznačují přítomnost této hlubinné struktury. n nJedna ze zpráv se zabývá ntématem vědeckého důkazu existence duše a posmrtného života. n nStrukturálně je tento článek velmi blízko příběhu o slzách na obraze Elvise Prestleyho. nOba příběhy pracují s binární opozici život a smrt. n nOd ní se pak odvozují další kulturně specifičtější tedy nméně hluboké opozice, do kterých lze oba texty ntransformovat: n nvěda /náboženství n racionalita/iracionalita nsvětskost/zázračnost nkřesťanství/pohanství n přirozený/nadpřirozený n nTato primární analýza otevírá další možnosti interpretace: n1/ uvedené opozice jsou užity ke zpochybnění sociálně dominantních hodnot. V racionalistické a křesťanské společnosti je vztah mezi vědou a náboženstvím nezbytně křehký a společnost se snaží podržet tyto dvě domény oddělené. V případě konfliktu samozřejmě vítězí věda. n nV daných článcích jsme však vystaveni zkušenosti překračující sílu vědecké explanace. nOba texty sdělují, že vědecká pravda nemusí být hodnotnější než pravda náboženská. n2/ Jednotka může změnit své místo v systému na základě existence ostatních jednotek, respektive ve vztahu k těmto jednotkám, které ji obklopují. Přitom nemusí být celá struktura systému porušena. n nTak křesťanství může změnit svou pozici z méně sociálně akceptované (ve srovnání s vědou) k sociálně „silnější“ (ve vztahu k pohanství). n nPříběh „O slzách na obrazu Elvise Prestleyho“ oponuje křesťanství, jelikož tvrdí, že takové zázraky nejsou vyhrazeny pouze Bohu, Kristu a svatým. Ale i rockovým hvězdám. n n3/ Se strukturou opozit nnormální/abnormální, nvědecké/ nevysvětlitelné npracuje text o změně směru proudění řeky způsobené mentální aktivitou. n nVědecký rozum zde stojí proti nevysvětlitelnému. Rozum a věda jsou zde ztělesněny v zákonech pravděpodobnosti zatímco koincidence či náhoda jsou produktem nevysvětlitelného systému ležícího za hranicemi racionality. n4/ I zbývající, mnohem každodennější zprávy - o matce zachraňující svou neteř a dívce, která zemřela na následky plaveckého tréningu se zabývají otázkami života a smrti, ni když více na fyzické než spirituální rovině. n nDominují zde spíše sociální normy. n nPostavy jsou i v těchto příbězích reprezentovány jako abnormální. n n4A/ Sport je oficiálně podporován jako nástroj rozvoje sociálně oceňovaných hodnot (přátelství, fair play, fyzická zdatnost, zdraví). n nPříběh plavkyně, která pracovala příliš tvrdě, aby splnila přání svého trenéra (je zde implicitní paralela k roli dělníka, který pracoval příliš tvrdě pro svého šéfa) až za to zaplatila smrtí tuto podporu zpochybňuje. n n4B/ Matka osvobozující svou neteř před únoscem porušuje sociální normy n maskulinity/femininity n veřejného(oficiálního) a privátního (indiv). nTato žena plní funkce, které jsou normálně rezervovány pro muže a policii. Je ve své situaci dvojnásobně oslabena (je žena a privátní osoba). nSvým úspěchem prolamuje sociální normy. Tento příběh je de facto o jejich zpochybnění prostřednictvím jejich inverze. n n nCelá titulní strana je postavena na nepravděpodobných sděleních, nkteré u nás vyvolávají pochybnost, ale čtenáře zabaví. n nJinými slovy uvedená titulní stránka oslovuje ty, kteří jsou v současné západní společnosti nespokojení či neztotožnění s jejím hodnotovým systémem. nBulvární média se tak obrací k lidem nespokojeným a nabízejí jim způsob jak zvládnout život v systému, který oni vnímají jako nespravedlivý. nNabízí jim mechanismus n n obecné nedůvěry a skepticismu n nkterý de facto odmítnutím/zpochybněním tradičních hodnot a pravd zpochybňuje status quo, a to skrze MÝTICKOU STRUKTURU spojující jednotlivé příběhy na uvedené stránce následujícím způsobem: n nVěda/Náboženství nRacionalita /Iracionalita nVysvětlitelné/Nevysvětlitelné nKřesťanství/Pohanství nSvětský/ Zázračný nPřirozený /Nadpřirozený nFyzický/Psychický nPravděpodobnostní /Náhoda nMaskulinní/Femininní nVeřejné /Privátní nOficiální /Individuální nMocné/ Slabé n____________________ nKultura,Společnost / Příroda nSmrt /Život n n n n n nHlubinná univerzální opozice n SMRT/ŽIVOT n KULTURA/PŘÍRODA nje transformována do kulturně, historicky a politicky specifičtějších kategorií. (logika konkrétního) n nTento vztah je opakem toho, co je běžně očekáváno. Pozitivní kategorie n PŘÍRODA a ŽIVOT njsou zde spojeny se slabým a desaprobovaným. n nSociální systém, který toto spojení odmítá je prezentován jako nepřirozený a neadekvátní. Hodnoty, jež snižuje jsou prezentovány jako pozitivnější a pravdivější. n nSetkáváme se zde s takovým pojetím PŔÍRODY, které naše společnost odmítá ve jménu vědeckého rozumu. n n SYNTETICKÉ KOMUNIKAČNÍ MODELY n n1/ JAKOBSONÚV KOMUNIKAČNÍ MODEL n n n„I LIKE IKE“ n n„DO ČISTA DO ČISTA“ n C/ Syntéza obou procesuálních a sémiotických modelů n„Základní funkce a prvky komunikace“ n(Roman Jakobson: Poetická funkce) n n„Model zakódování a dekódování“ n(Stuart Hall, : Encoding and decoding in television discourse) Typ fce. Orientace Vlastní funkce Příklad referenční kontext poskytování informací Prší expresivní mluvčí vyjádření pocitů/ postojů Chčije a chčije konativní adresát Ovlivňování chování Počkej tady, dokud nepřestane pršet! fatická kontakt vytváření nebo udržování sociálních vztahů Hrozné počasí, že? meta- jazyková kód dotýká se podstaty interakce (např. televizního žánru či formátu) A teď následuje pravidelná předpověď počasí. poetická sdělení zvýraznění textových charakteristik Klesl k zemi jako když mírný deštík pomalu padá z nebes. •https://www.expres.cz/predvolebni-klipy-03r-/viral.aspx?c=A170719_084913_dx-viral_beta •https://www.youtube.com/watch?v=vgKDMXljy_8 •https://www.youtube.com/watch?v=5f0-nQLHHM4 • 2/ Revidovaný Jakobsonův model podle Thwaitese (1994) n nNová je FUNKCE FORMÁLNÍ, která ukazuje jak vyplývá z podoby textu způsob jeho čtení. Například podoba dopisu ukazuje, zda jde např. o soukromou nebo obchodní korespondenci. Tato formální funkce doplňuje funkci metajazykovou. n nOdlišnost mezi formálním zpracováním redakčního textu a reklamního sdělení vede čtenáře k tomu, jak tato sdělení číst - „zda jako záměr informovat“ nebo jako „záměr prodat“. nStále častěji však dochází k tomu, že se tyto odlišnosti smazávají a vzniká nesrozumitelná verze metajazyka. Sdělení, která vypadají jako redakční text, ale přitom prodávají zboží či služby. nMagazíny orientované na životní způsob či volný čas svých čtenářů. Samostatné stránky věnované různým druhům zboží - například sportovního oblečení, které je často tematicky strukturováno. Vyobrazené modely jsou zde ovšem současně „ukotveny“ informací o ceně a místě, kde je možné tyto produkty koupit či objednat. Jinými slovy jde de facto o reklamu. n n EXPRESIVNÍ FUNKCE n nse dotýká konstrukce mluvčího. n nZatímco funkce konativní formuje adresáta, tak jako je tomu v Jakobsonově modelu. n nObě tyto funkce formují vztah mezi mluvčím a adresátem, a to tím, že definují skupinu, do které účastnící interakce patří a vytvářejí tak kontext, ve kterém mohou být znaky směňovány. n n n FUNKCE OSLOVENÍ - zahrnuje mluvčího a adresáta, respektive podavatele a příjemce sdělení. Každý text má implicitního příjemce. Autor se musí snažit ve své mysli vytvořit modelového čtenáře. Znaky, které autor - podavatel - užije v textu musí vytvářet vztah mezi mluvčím a adresátem. Nelze ovšem zaměňovat autorovu představu adresáta a cílovou skupinu jeho skripta. n n KONTEXTUÁLNÍ FUNKCE odráží sociální situaci, ve které znaky existují. Například komunikace vedená ve školní třídě bude pravděpodobně vzdělávací. Červené světlo na semaforu znamená stop, zatímco červené světlo svítící na televizoru znamená, že je v pohotovostním režimu v režimu (stand-by). V obou případech jde o znak červené světlo. Je to ale kontext, který nám říká jaký kód máme použít, abychom danému sdělení porozuměli. n n nAplikace revidovaného Jakobsonova modelu ukazuje komplexnost komunikačního aktu, respektive pomáhá nám oddělit jednotlivé strukturální součásti znakové komunikace. nSoučasně je třeba upozornit na to, že daný model nám neposkytuje některé další potřebné informace týkající se struktury znaků samotných. n nProto se v následující kapitole pokusíme přiblížit sémiotiku jako disciplinu, která se znaky a jejich užíváním speciálně zabývá. n 3/ MODEL ZAKÓDOVÁNÍ/DEKÓDOVÁNÍ (Stuart Hall: Encoding and decoding in television discourse, 1972) nSpojuje tradici sociálních věd se semiologií a literární teorií. Zaměřila se na populární kulturu. Zdůrazňuje užívání medií jako reflexi specifických sociokulturních kontextů, jako proces připisování kulturních významů kulturním produktům a zkušenostem. nTento přístup odmítá S-R model a pojetí dominantního textu. Klíčový je zde předpoklad, že sdělení může být čteno či dekódováno individuálně podle sociální a kulturní determinace a především odlišně od záměru vysílatele. nHall se de facto pokusil naznačit novou orientaci studia nmasových médií, jež by mělo za prvé reflektovat n(neo)marxistické pojetí tvorby a distribuce moci, a za ndruhé pak musí nahlížet mediální sdělení prismatem nsémiotiky. n n encoding-decoding n „MODEL ZAKÓDOVÁNÍ A DEKÓDOVÁNÍ“ předpokládá, že mediální sdělení je umístěno mezi: n n1/ podavatelem, který jej do určité míry formuje a n2/ příjemcem, jenž sdělení dekóduje na základě vlastní situace a individuálních interpretačních rámců. n nUvedený model ukazuje, že médii vyslanou ideologii nelze prostě ztotožnit s ideologií přijatou publikem. nHallova koncepce „zakódování a dekódování“ se vlastně pokusila o syntézu základních východisek n na/ komunikační teorie, nb/sémiologie, nc/ sociologie, nd/ psychologie n n Syntetickou podobu uvedené koncepce dokládají její základní komponenty: n na/teorie mediálního působení (mediálních účinků) nb/ teorie „užití a uspokojení nc/ sémiologická perspektiva n1/ Z teorie mediálního působení (účinků) n npřejal model „zakódování a dekódování“ představu, že masová komunikace je strukturovanou aktivitou, v rámci které instituce produkující mediální sdělení mají moc formovat mediální agendu či definovat základní témata. n nOdmítl představu o tom, že masová média mají VŽDY schopnost donutit přímým působením jedince k požadovanému způsobu chování. n n2/ Z teorie „užití a uspokojení“ převzala uvedená koncepce ideu aktivního diváka vytvářejícího významy ze znaků produkovaných médii. Objevuje se zde ovšem i vliv interpretativního a normativního pojetí, tedy snaha zachytit, jakým způsobem jsou divácké reakce a interpretace strukturovány za hranicí individuální psychologie. n n3/ V neposlední řadě lze v uvedeném modelu identifikovat též vliv kritické reflexe sémiologické perspektivy soustřeďující se na otázku, jak jsou v průběhu komunikace produkovány významy. Jinými slovy, v modelu „zakódování a dekódování“ byla představa atomizovaného publika typická pro teorii injekční jehly nahrazena strukturou složenou z množství sub-kulturních formací či skupin jednotlivců. n nKomunikační proces je v rámci „modelu zakódování a dekódování“ chápán jako celek zahrnující jak: n n1/ proces tvorby obsahu na straně jedné, n2/ tak i proces jeho divácké recepce na straně druhé. n nHall se v této souvislosti domnívá, že jsou to slova, jež řídí naše čtení, interpretaci mediálních sdělení a že nás velmi často vedou k tzv. „preferovanému čtení“ (prefered reading). n nTo vede publikum či dokonce jej nutí k tomu, aby interpretovalo mediální obsahy v rámci tradičních hodnot zákona a pořádku. n nJinými slovy, „preferované významy“ potlačují potenciální opoziční významy (ve vztahu k sociálnímu řádu) a vedou nás tak k tomu, abychom přehlíželi negativní stránky (významy) dané sociální struktury. n XI. KÓDY jsou systémy, do kterých jsou organizovány znaky. Tyto systémy fungují na základě pravidel, která sdílí všichni členové komunity, kteří daný kód užívají. n1/ kódy sestávají z jednotek, které jsou uloženy v paradigmatech, ze kterých jsou vybírány, n2/ tyto jednotky jsou syntagmaticky kombinovány do textu či jiné formy sdělení n3/ kódy distribuují významy na základě dohody jejích uživatelů, n4/ každý kód potřebuje svůj „nosič“ - přenosové médium, n5/ kódy jsou ze své povahy plné „mezer“, jsou nekonzistentní a více či méně proměnlivé, respektive podléhají sociálnímu a kulturnímu tlaku, n6/ kódy slouží jako nástroje klasifikace a organizace sociální reality. n KÓDY – ZÁKLADNÍ TYPY n n1/ Kódy analogové a digitální n n2/ Arbitrární a logické kódy n n3/ Konvencionální kódy a aberantní dekódování n n4/ Estetické a sociální kódy n n5/ Reprezentační a prezentační kódy n n5a/ Kód s širokým nebo malým dosahem n n6/ Rozvinutý a omezený kód n n7/ PREZENTAČNÍ KÓDY (NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE): n n na/ jsou spíše analogické než digitální. Proto takové nonverbální signály jako je například mimika, gestika či intonace nelze jednoznačně kategorizovat jako takové jednotky jakými jsou čísla či písmena, n nb/ část nonverbálních kódu charakterizuje jejich ikonicita, respektive podobnost se zastupovanými jevy jako je tomu například v pantomimě apod., n nc/ některé nonverbální kódy nesou univerzální významy. To se týká především signálů indikujících ohrožení či emocionálně zatížených situací, které mohou být biologicky determinované, n nd/ nonverbální kódy umožňují simultánnní přenos řady sdělení, a to prostřednictvím současného užití gestických, mimických, hlasových a jiných signálů, ne/ nonverbální signály též spouští automatickou odpověď, která není kognitivně zpracovávána (např. sešlápnutí plynového pedálu při rozsvícení zeleného světla na semaforu), n nf/ nonverbální signály se nezřídka rodí zcela spontánně, n ng/ systémy nonverbálních kódů disponují řadou charakteristik společných s jazykem, i když jejich naprosté ztotožnění je nemožné. Základní roli v tomto smyslu hraje možnost segmentovat jazyk i nonverbální kódy do specifických jednotek. n nSoučasně platí, že významy připisované verbálním i nonverbálním sdělením jsou kontuálně zakotvené, což znamená, že komunikátoři mohou kombinovat relativně malý počet znaků do téměř neomezeného množství komplexních významových kombinací. n Podle typu šířeného významu můžeme rozlišit sedm základních typů nonverbálních, prezentačních kódů: n1/ pohybové projevy (gestika, držení těla, postoj, pohyby hlavou apod.) n2/ mimika n3/ pohyby očí (oční kontakt) n4/ tělesný kontakt n5/ vnější úprava, vzhled n6/ orientace, tělesná blízkost (proxemika) n7/ zabarvení hlasu nČetnost tělesných kontaktů jako projevů řeči těla za hodinu ve vybraných městech různých městech: nPorto Rico - 180; nPaříž - 110; nGainesville (Florida) 2; nLondýn 0 n(Jourard in: Argyle 1969, 93). nTypologie tělesné blízkosti jako indikátor povahy realizovaných vztahů: na/ 0-18 palců - možnost intimního kontaktu (1 palec =2,54 cm), nb/ 1,5 - 4 stopy - osobní kontakt (1stopa =0,304 m), nc/ 4 - 12 stop - veřejný kontakt. nEdward Hall: „Our silent language“ (1959) nVzdálenosti ovšem variují kulturu od kultury. touch ROZVINUTÝ A OMEZENÝ KÓD (B.BERNSTEIN: CLASS, CODE AND STRUCTURE) RESTRICTED/ELABORATED CODE) nStudie mladých britských mužů pocházejících z dělnických a středostavovských rodin. V magnetofonovém záznamu diskuse těchto jedinců týkající se trestu smrti identifikoval Bernstein následující diference: n n1/ řeč středostavovských mluvčích byla relativně neosobní a více individualistická. Častěji bylo užíváno zájmeno já než ty nebo oni. n2/ projev dělnických diskutérů byl méně individualistický a zaměřoval se primárně na posílení společenské pozici mluvčího. Proto se často objevovaly krátké „ujišťující fráze typu „však víš“, nebo „není to tak?“, „nemám pravdu?“, které „testovaly“ míru porozumění u příjemců sdělení.Dělničtí mluvčí užívali delší fráze, ustálená spojení, kratší slova a v jejich projevu byly méně přítomny odmlky než u středostavovských diskutérů, kteří podle Bernsteina potřebovali více času na promyšlení svých promluv a pauzy v jejich projevu byly delší. n n OMEZENÝ KÓD n1/ menší slovní zásoba n2/ jednodušší syntax n3/ preference verbální komunikace vyjadřující konkrétní, zde a nyní. n4/ významnou roli hrají neverbální kódy. n5/ záleží spíše na tom, jak je sdělení řečeno než, co je řečeno. n6/ Bernstein hovoří o „vitalitě“ či „živosti řeči“ n7/ individuální diference se zde projevují především skrze indexické kódy neverbální komunikace. n8/ organizace komunikovaných ideí se zde neopírá o logickou konstrukci jednotlivých sekvencí, ale spíše o asociativní princip. n9/ vlastní sdělení mají spíše deskriptivní, konkrétní a narativní povahu, respektive postrádají analytický či abstraktní rozměr. n n n10/ obsahy komunikované v omezeném kódu mají tendenci být redundantní, respektive jsou vysoce predikovatelné a realizují spíše fatické než referenční funkce. n11/ omezený kód je tak primárně orientován na sociální vztahy. To znamená, že je indexem statu mluvčího v rámci dané skupiny a zajišťuje vyjádření skupinového členství - toho, co mluvčí sdílí s příjemcem. n12/ Je zde patrná závislost na sdílených zájmech a zkušenostech komunity. Omezené kódy jsou orientovány na takové sociální kategorie, pro které mají všichni či většina členů komunity stejný význam. n13/ závisejí na kulturní zkušenosti a klíčovou roli zde hraje lokální kulturní identita, která redukuje potřebu mluvčích verbalizovat individuální zkušenost. n n ROZVINUTÝ KÓD n n1/ blíží psanému projevu a má tak blíže k reprezentačním, symbolickým sdělením. n2/ To znamená, že je entropičtější a více naplňuje referenční funkci, respektive slouží k zachycení abstrakcí. n3/ Primárně umožňuje realizovat individuální záměr či individuální charakteristiky mluvčího, aniž by však na prvním místě šlo o zdůraznění statusové role mluvčího v rámci sociální skupiny. n4/ slouží k verbalizaci významů, které výrazně akcentují individuální roli mluvčího. n5/ závisí na formálním vzdělání - musí být učen - a umožňuje vyjádření individuální odlišnosti mezi mluvčím a příjemcem. n6/ Rozvinuté kódy posilují pozici mluvčího, jelikož umožňují oslovit širší publikum, respektive odlišné typy osobností. n7/ Současně ovšem mohou být odcizenější než kódy omezené, jelikož „oddělují cítění od myšlení, já od druhého, privátní mínění od role závazné povinnosti“ n nLawton a Robinson upozornili na skutečnost, že celá teorie nebere v úvahu kontext jednotlivých promluv. nBerstein totiž implicitně předpokládá, že zvolený způsob řeči závisí pouze na mluvčím a ignoruje situaci, ve které se komunikuje. nBernstein na tuto kritiku reagoval zavedením kategorie n„řečových variant“ - odrážejí způsob vyjadřování vhodný pro určitou situaci. Jinými slovy jde o kategorii, která reflektuje nejen to, „o čem se mluví“, ale zvláště to „jak se mluví“. KRITIKA nBernstein postupně začal vnímat jazykové kódy, na rozdíl od řečových variant, jako jakási obecná pravidla, která nejsou pozorovatelná bezprostředně. nBernstein tak vlivem kritiky připustil, že omezený kód neznamená nutně omezenou mentální aktivitu a že jednotlivé kódy nelze jednoznačně přiřadit různým sociálním vrstvám. nOpustil tak tzv. deficitní komunikační teorii a orientoval se spíše na teorii diferenční, která tvrdí, že škola jako sociální instituce středních vrstev klade na žáky takové požadavky, že děti z nižších vrstev nejsou schopny využít při výuce vlastní zkušenostní obzor. nKomunikace plní různé funkce v různých sociálních kontextech. nOba typy kódů jsou pro mezilidskou komunikaci nezbytné. n DEFICITNÍ vs. DIFERENČNÍ TEORIE