III. ČÁST DVA STUPNĚ OZNAČOVÁNÍ: DENOTACE, KONOTACE, MÝTUS, IDEOLOGIE X. DVA STUPNĚ OZNAČOVÁNÍ (1915-1980) barthes nMECHANISMUS OZNAČOVÁNÍ popisuje vztah znaku nebo znakového systému ke své referenční realitě. nBarthes rozlišuje dva způsoby multiplikace znaků, a to prostřednictvím mechanismu: n n1/ KONOTACE, který slouží především k popisu emocí či subjektivních hodnot, n n2/ MÝTU (mytologizace), jenž slouží především k označení obecnějších, abstraktnějších pojmů a hodnot. I. STUPEŇ: DENONOTACE nPrvní stupeň označování se realizuje jako vztah mezi označujícím a označovaným v rámci znaku, který má svůj referent ve vnější realitě. n n Barthes hovoří v dané souvislosti o denotaci, kterou můžeme chápat jako mechanismus „označování“, v rámci kterého jde primárně o identifikaci znaků našimi smysly. n nDenotace odráží běžně chápaný význam znaku postavený na jednoduchém vztahu znaku ke svému referentu: n Jako příklad můžeme uvést: -„fotografii“ ulice, která denotuje určitou ulici -„slovo“ ulice denotuje ulici vedoucí mezi domy apod. -„ proces“ mechanické reprodukce objektu na film. - -Jde o vztah, který je chápán jako objektivní a hodnotově neutrální. -Pojem denotace slouží především k analytickým cílům. - -V praxi ale téměř neexistuje objektivní, hodnotově neutrální mechanismus označování. Výjimku tvoří například specializované jazyky jako je matematika, kde zápis 3+4=7 má čistě denotativní povahu. n STRUKTURA ZPRAVODAJSKÉNARACE jako součást denotativního popisu analyzované reportáže n1/ moderátor ze studia rámuje, uvozuje téma a nzajišťuje od počátku jeho souvislost s ostatními částmi nzprávy. Často je to opět moderátor, který zprávu završuje. n2/ reportér, korespondent nebo komentátor, zasazuje reportáž do kontextu, vysvětluje její význam. n3/ vlastní filmová reportáž (spíše několik), která přináší informace z terénu. Vizuálně je událost označována prostřednictvím čtyř následujících způsobů prezentace: n1/ talking head n2/ grafika n3/ pojmenování (nominace) n4/ Aktualita - jde o vlastní filmovou reportáž, která tvoří páteř televizního zpravodajství. V jejím rámci můžeme rozlišit ještě další podkategorie - čtyři způsoby prezentace: n4a/ obrazový záznam s doprovodným komentářem n4b/ stand - up reportér sděluje svůj komentář přímo na kameru n4c/ stake out – vlastní rozhovor (reportér je skrytý) n4d/ vox pop (vox populi - hlas lidu) prezentuje občany „z ulice“, kteří mají dodat reportáži atmosféru autenticity a prezentovat tak cosi jako charakteristický názor. ZPÚSOBY VERBÁLNÍ PREZENTACE nA/ INSTITUCIONALIZACE n nMechanismus institucionalizace umožňuje tzv. naturalizaci názorů. Činí tak především moderátoři, korespondenti a v některých situacích i reportéři, když si „přivlastňují“ názory významných sociálních aktérů (např. politiků) a prezentují je jako vlastní, respektive jako postoj, mínění redakce. Mechanismus institucionalizace zastírá skutečnost, že takto prezentované názory jsou jen sociální (editoriální) konstrukcí a že jejich status je provizorní jako každá lidská výpověď. n nB/ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ n nMechanismus „zprostředkování“ se nejtypičtěji realizuje prostřednictvím interwiev nebo samostatného vystoupení v reálu, kdy je dotazovaný oddělen od reportéra. Je zde využíván kód „být dotazován“: dotazovaný je snímán v detailu, ale nikdy neříká svá sdělení přímo na kameru. Působí dojmem, že hovoří se skrytým, neviditelným reportérem, který stojí mimo záběr kamery. Naopak reportéři sami prezentují sdělení přímo na kameru, přímo je adresují divákům a nevyužívají mechanismu zprostředkování. n Základní součásti zpravodajské narace podílející se na jejím rozvíjení n1/ zarámování (framing) je technika, která se využívá na počátku zprávy. Využívá ji téměř výhradně moderátor, který musí danou událost uvézt do kontextu (což je již částečně dáno i jejím řazením) a eventuelně propojit její jednotlivé části či navázat na další téma (nebo ji napojit na předcházející téma). n2/ zaostření (focusing) je technika, kdy reportér vysvětluje detailně, co se stalo, o čem daný příběh pojednává, n n3/ uskutečnění (realizing) je technika vlastní, konkrétní realizace zpravodajství, které jde v této fázi „do terénu“ a snaží se dané téma učinit reálným, a to za použití zprostředkovaných názorů z vnějšího světa, které nejsou spjati s televizní stanicí a jsou využívány proto, aby verifikovaly zpravodajskou verzi příběhu, n4/ zakončení - uzavření (closing). Principiálně ovšem žádný zpravodajský příběh nikdy nekončí. To znamená, že cílem této techniky je defacto vyprodukovat smysl zprávy, který si posluchač uchová i po jejím skončení. Nejde ovšem o to vytvořit prostý (časově) konec příběhu, ale o vytvoření diskursivního konce v mysli diváků. To znamená uzavřít všechny možné interpretace a vybrat pouze jednu (příběh je o tom a o tom). Samozřejmě, že alternativní významy jsou jen zřídka uzavřeny explicitně. Většinou je ovšem přijata jedna obecně přijímaná interpretace. Uzavírání tedy defacto začíná již na počátku příběhu a postupně se završuje. II. STUPEŇ OZNAĆOVÁNÍ: a/ KONOTACE nKONOTACE, KONOTACE, , KONOTACE KONOTACE, KONOTACE, KONOTACE nKonotativní význam znaku reprezentuje hodnotový systém kultury nebo individua, které jej užívá. nJde o situace, kdy je znak spojen s asociacemi, které „zabarvují“ naše porozumění dané situaci. Konotace je lidská část procesu tvorby významu. nKonotace vypovídá o tom „JAK“ byly významy vytvářeny. n nKONOTACE je druhým stupněm označování a užívá denotativní znak (označované a označující) jako vlastní OZNAČUJÍCÍ Konotativní významy rozvíjí například tón, zabarvení našeho hlasu, volba slov apod. Když užíváme slova Róm nebo Cikán, komouši nebo komunisté, Afroameričané nebo negři,vždy jde o emocionálně zabarvené, subjektivní konotace. Denotace je někdy chápána jako digitální kód, konotace jako analogový kód. nNebezpečí, které hrozí při interpretaci jakéhokoliv nsdělení, které je zatíženo konotací vyplývá právě z nmožnosti snadné záměny konotační hodnoty za denotativní fakt. n n http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/46355195_1823909421068871_8475637214376624128_n.jpg http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/Screenshot-2018-11-16-09.21.41.png II. STUPEŇ OZNAČOVÁNÍ: B/ MÝTUS nMÝTUS je řetězec pojmů (znaků) tvořících příběh, kterým se kultura pokouší vysvětlit či pochopit nějaký aspekt reality. n nMýtus je způsob uvažování dané kultury, je to způsob konceptualizace či chápání stavu věcí. n Mýtus má tři funkce: na/ upozorňuje nb/ přesvědčuje nc/ vysvětluje n n Mýtus je definován více svou intencí než svým doslovným významem. n n Mýtus transformuje historii do „přírody“, činí ze sociálního faktu jev přirozený. n n Populární mýty naturalizují historii – sociální svět n n Mýtus organizuje sociální realitu tak, že se jeví jako bez rozporů. n nVěci v mýtickém vyprávění odkazují na sebe sama. paris_match A/ je zde označující (černý voják zdraví Francii), samo o sobě již formované předcházejícím systémem; B/ je zde označované (odhodlaný mix Francouzství a válečnictví); Černý voják zde mluví – oslovuje čtenáře jménem francouzského státu. Současně je jeho pozdrav „ZMRAZEN“ na věčnost jako oslava francouzského IMPÉRIA. (Podívejte se na toho dobrého černocha (Afroameričana), který zdraví jako kterýkoliv z našich /bílých/ hochů). V mýtu je jeho záměr ZMRAZENÝ, VYČIŠTĚNÝ, ZVĚČNĚNÝ. Mýtus staví na absenci doslovného významu. Výsledek obrázku pro se sovětským svazem na věčné časy Výsledek obrázku pro se sovětským svazem na věčné časy Související obrázek Výsledek obrázku pro se sovětským svazem na věčné časy Výsledek obrázku pro se sovětským svazem na věčné časy Výsledek obrázku pro se sovětským svazem na věčné časy nJádro funkce a princip fungování mýtu spočívá v tom, že transformuje kulturu/historii do přírody n n ČINÍ Z KULTURNÍCH/ HISTORICKÝCH JEVŮ n JEVY PŘÍRODNÍ (NA VĚČNÉ ČASY) n nNa cestě od kultury k přírodě se mýtus chová ekonomicky. nRuší komplexitu lidského jednání a nabízí nám jednoduchost nesence. Jde přitom za rámec toho, co je bezprostředně nviditelné. Organizuje svět, který je bez rozporů. n nV mytologicky konstruovaném světě věci (znaky) odkazují na sebe sama – jsou sebereferenční n1/ MÝTUS SHOWBUSSINESU npostavený na představě krásy a kouzla osobností patřících k elitě. Text je strukturován okolo charakteristiky - atraktivity tzv.celebrit, které pak umožňují označovat další mýty ford monroe n n n n nMy complaint is that women are always talked about on the basis of how they look. You get headlines like „ Man and Blonde Die in Car“, as though the only interesting thing about the woman is her hair, and it’s sufficient to describe her as just „blonde“.’ n2/ MÝTUS ŽENY DEFINOVANÉ PROSTŘEDNICTVÍM JEJÍHO TĚLA (Lovely Anna Ford). n nReálná A. Ford je prezentována njako sexuální symbol, je použita njako znak ženské sexuality, a to ndokonce přes to, že ona sama v ntextu explicitně odmítá nhodnocení žen podle toho jak nvypadají a její odmítnutí je i ncitováno: n nMýty ze své podstaty zatemňují či mystifikují svůj původ a svou politickou a sociální dimenzi. n nAnalýza mytologií tak odhaluje skrytou roli historie, respektive sociopolitickou roli mýtu. n nKdyž se poprvé učíme číst denotace, vstupujeme do světa ideologií, a to tím, že se učíme číst dominantní konotace a mýty KOMUTAČNÍ TEST nAbychom byli schopni dekonstruovat užívání a konstruování významů za pomoci konotací a mýtů je možné aplikovat na danou situaci tzv. n KOMUTAČNÍ TEST (test záměny): nnapříklad nahradit automobil starým jízdním kolem. n nnebo užít opoziční způsob čtení (aberantní dekódování) nnapříklad feministickou perspektivou, která může reklamu na sportovní automobil, ve které řidič naloží do vozu atraktivní blondýnu, interpretovat jako indikátor mužské nestálosti. n n Tento přístup nám umožňuje upozornit na skutečnost, že dané spojení není přirozené, ale jde o sociální konstrukt. nPři analýze zpravodajského diskursu je nezbytné sledovat dva základní faktory, které rozhodujícím způsobem ovlivňují konstrukci zpravodajských významů: n1/ jazyk (znakový systém), ve kterém je sdělení kódováno, n2/ sociální tlaky, které ovlivňují jak jsou sdělení sociálně produkována a percipována. n nZpůsob tvorby zpravodajství je tak vždy výsledkem nvyjednávání a selekce. ANALÝZA MECHANISMU DVOU STUPŇÚ OZNAČOVÁNÍ: (The Obsever) „Young, bitter and black“ kompoyice2 kompoyice1 n nI. Dva hlavními znaky: na/ mladí Afroameričané nb/ skupina policistů n n II. Tři vedlejší znaky: na/ dav Afroameričanů obklopující incident nb/ vlastní městské prostředí skládající se z dvou komponent (spodní trakt železničního nadjezdu, staré pavlačové domy) nc/ strom v pozadí. I. PRVNÍ STUPEŇ OZNAČOVÁNÍ: DENOTACE nII a. KONOTACE n na/ změna tvaru/formátu – editovaný text je delší a užší. Oči tak jsou nuceny těkat zprava do leva, a tak je posílena konotace konfrontace (pohyb čtenářových očí se stává ikonickou reprezentací konfliktu mezi oběma stranami). n nb/ strom, který má potenciálně uklidňující efekt je odstřižen, II. DRUHÝ STUPEŇ OZNAČOVÁNÍ: mýtus a konotace nc/ jsou přidána čtyři slova tučným černým písmem, umístěná mezi oba tábory. n n Slova MLADÝ, NEPŘÁTELSKÝ A ČERNÝ n n pomáhají podpořit naturalizační proces tím, že n spojují nepřátelskost s barvou pleti a věkem. n nZastírají se tak další možné interpretace, respektive příčiny konfliktu - například postoj majoritní společnosti. n nSlova, jejich umístění i typ písma konotují konflikt. n n n „policie jako neagresivní (klidná) síla“. n nVyžívá několik znaků: na/ zobrazení policisty chránícího si obličej rukou, n nb/ jeho kolegy, který je otočen zády ke skupině Afroameričanů n nc/ a především policisty ležícího na zemi, bez přilby, který působí dojmem jako by byl sražen demonstranty. II a. MÝTUS nMechanismus označování černošské skupiny pracuje s dvěma mýty: n a/ s mýtem etnika n b/ mýtem rebelující mládeže n nKlíčový význam KONFRONTACE tak má dva zdroje: n a/ rasový a b/ generační nSíly zákona, řádu - MY vs. nsíly anarchie, asociálnosti -ONI. n nSyntagmatická kombinace dává tyto znaky do určitého vztahu n KONFRONTACE n n X. IDEOLOGIE JAKO PROCES PRODUKCE VÝZNAMŮ n n IDEOLOGIE V MÉDIÍCH n n1/ mediální výstup je vždy do jisté míry ideologicky efektivní, n n2/ ideologická role masových médií spočívá v tom, že podporuje zájmy dominantních společenských skupin, elit, n n3/ analýza většiny mediálních textů směřuje k odhalení jeho ideologické základny. n n X. 1. IDEOLOGIE nPojem ideologie představuje více méně koherentní systém představ či přesvědčení, která slouží k vyjádření našeho vztahu ke společnosti. n nIDEOLOGIE skrytě působí na pozadí více či méně svobodné recepce mediálních obsahů. n nPůsobí jako sociální cement, který spojuje různé sociální, zájmové a třídní aliance s cílem izolovat opoziční tábor, respektive vychýlit rovnováhu veřejného zájmu na svou stranu. Související obrázek nIDEOLOGIE představuje sadu ideí, které užívá vládnoucí třída, která dosáhla dominace v určité historické etapě. n Ideologie proměňuje lidské bytosti v subjekty. nVede je k tomu, aby se považovali za autonomní, svobodné bytosti, zatímco jsou formovány dominantním názorem. n nIdeologie není zrcadlovou inverzí reality, ale jde o imaginární či symbolický vztah jedinců k podmínkám jejich existence. n nIdeologický podvod spočívá v jeho samozřejmosti. n n PREFEROVANÉ ČTENÍ: „PREFERED READING“ stuart-hall nKomunikační strategie masových médií, která nutí publikum interpretovat mediální sdělení v rámci dominantních hodnot. Jde de facto o imperativy dominantní ideologie. n nPublikum je vedeno k tomu, aby přehlíželo negativní stránky dané sociální struktury tedy významy, které popírají její dominantní hodnoty. PREFEROVANÉ ČTENÍ (prefered reading) jako mechanismus IDEOLOGICKÉHO UZAVŘENÍ: nMultiakcentuální potenciál významů zvolených znaků (verbálních i vizuálních) a jejich kapacita pracovat na druhém stupni s konotací či mýtem je naplňován tak, aby se n nZNAKY SE VE TŘETÍM STUPNI OZNAČOVÁNÍ STÁVAJÍ n IDEOLOGICKY UZAVŘENÝMI TEDY n UNIAKCENTUÁLNÍMI. nV okamžiku, kdy někoho oslovujeme, vnucujeme mu jistý sociální vztah. n nTím, že přijmeme roli adresáta a reagujeme na dané „oslovení“, podílíme se na procesu vlastní ideologické konstrukce. n nNaše schopnost odolat takové formě oslovení rozhoduje o tom, zda se staneme součástí procesu ideologické konstrukce vlastní subjektivity nebo jej odmítneme. Kritika ideologie vychází z analýzy a demystifikace ideí vládnoucí třídy a tzv. FALEŠNÉHO VĚDOMÍ Cílem je odhalit a popsat mechanismy, které posilují mocenskou DOMINACI ČI ZACHOVÁNÍ STATU QUO Falešnost vědomí spočívá ve snaze vydávat (veřejně prezentovat) DÍLČÍ ZÁJEM ZA ZÁJEM CELKU - SPOLEČNOSTI. Výsledek obrázku pro major zeman ideologie Výsledek obrázku pro major zeman ideologie https://www.youtube.com/watch?v=ARgUMNIcJ98 n nKaždá ideologie tak integruje skupiny jedinců a posiluje nebo zpochybňuje rozdělení moci a vytváří systémy hodnot, kterým se mají „souvěrci“ řídit. n nKarl Mannheim rozlišuje partikulární a totální ideologii. n n Ideologickému myšlení nejde o poznání skutečnosti, ale o její ovládnutí. n nIDEOLOGIE TOTÁLNÍ – zahrnuje celý myšlenkový stav určité epochy, kultury nebo skupiny. n nIDEOLOGIE PARTIKULÁRNÍ – opírá se o dílčí tvrzení, která nejsou pravdivá a zastírají před ostatními pravý stav věcí. n nVariantou je, že mají zastírat pravý stav věcí i před nositeli této ideologie. n n n n n nŽena přijímající reklamní oslovení jako například n na/ atraktivního „nosiče“ šperků, kožešin atd. n nb/ nebo tradiční roli „strážkyně domácího krbu“, n přijímá současně i n n SUBMISIVNÍ POZICI V RÁMCI PATRIARCHÁLNÍ n SPOLEČNOSTI, RESPEKTIVE n V RÁMCI RODOVÝCH VZTAHŮ. n PATRIARCHÁLNÍ IDEOLOGIE http://denikreferendum.cz/assets/pictures/20225/hp_main/missv_e.JPG?1416987587 TWERK NA VŠE n n nV době konce ideologií, velkých vyprávění se vkrádá nová n PARCIÁLNÍ IDEOLOGII n n opírající se o receptivní fascinaci nNOVÝMI TECHNOLOGIEMI na fascinaci z n nKOMERČNÍ VYUŽITELNOSTI TĚCHTO TECHNOLOGIÍ. IDEOLOGIE INFORČNÍ SPOLEČNOSTI JAKO ABSOLUTNÍHO DOBRA A CÍLE Veškerá komunikace disponuje touto permanentně přítomnou vlastností, která je svým způsobem zákeřná, a to zvláště, když jde o takové formy „oslovení“ jaké realizují masová média, respektive reklama. nPokud dovolíme, abychom byli osloveni konkrétní technologií nebo reklamou, přijímáme sociální pozici, kterou nám vnucuje – např. středostavovskou, maskulinní pozici, konzumerskou apod. n nNebo pozici OPORY REŽIMU, která může ale jen maskovat kolaboraci. n nTaková forma „oslovení“ nás pak může dovést k přijetí takové ideologické pozice, která je fakticky v rozporu s naší aktuální či reálnou sociální situací. n RŮZNÉ SOCIÁLNÍ SKUPINY MOHOU PŘIJMOUT DOMINANTNÍ OPTIKU, I KDYŽ NEMUSÍ BÝT V JEJICH ZÁJMU. Například: na/ západoevropští studenti revoltující proti systému na konci šedesátých let byly postupně pacifikováni tím, že je moc nepozavírala, ale vtáhla je do mocenských struktur, kde posléze přijali i hodnoty proti kterým původně revoltovali. n nNa konci tohoto procesu je například situace, kdy děti těchto revoltujících studentů dnes marně bojují proti drastickému zvyšování školného, které v mírné podobě odsouhlasili jejich rodiče, kteří se stali obětí procesu REPRESIVNÍ TOLERANCE. nb/ ženy mohou přijmout „mužskou optiku“, respektive mohou vnímat sebe sama na základě mužských hodnot, kritérií a sociálních vztahů. n nc/ etnické menšiny mohou přijmout hodnoty majoritní kultury n n n MASOVÁ KOMUNIKACE JE V TOMTO SMYSLU JAKO SOCIÁLNÍ PROCES NEVYHNUTELNĚ IDEOLOGICKÁ - předpoklad pozitivní síly komunikace -věříme, že komunikace i její technologické nástroje posílí sociální integraci naší komunity Obecný sociální imperativ zní: čím vyšší je intenzita komunikace, tím lépe. TECHNOLOGIE POSILUJÍCÍ INTENZITU KOMUNIKACE JSOU TAK CHÁPÁNY JAKO OBECNÉ DOBRO nKOMUNIKAČNÍ IDEOLOGIE INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI A/ simulace, B/ spektáklizace C/ virtualizace. D/ komodifikace a individualismus Ideologie není zrcadlovou inverzí reality, ale je naším imaginárním či symbolickým vztahem ke sdíleným podmínkám existence a FORMUJE NOVÉ SOCIÁLNÍ SKUPINY ČTYŘI HLAVNÍ SOUČÁSTI KOMUNIKAČNÍ IDEOLOGIE n n nnaivně optimistický pohled na nové technologie n npodobný optimismu jejich předchůdců, kteří před půl stoletím nekriticky vzývali marxismus jako nové náboženství-panaceu všech sociálních problémů. n nje pro ně typická n „MBA mentality“, n ncharakterizovaná cynickou, úzce prakticistní, instrumentální fascinací z možnosti komodifikovat snadno výtvory nových technologií. n n Nová komunikační ideologie oslovuje a formuje digitální svazáky/stachanovce Ideologie jsou velmi rezistentní vůči jakékoliv dekonstrukci, a to proto, že jazyk, který užíváme pro jejich analýzu je sám produktem dominantní ideologie Ideologie strukturuje jazyk a jazyk strukturuje způsob jak vnímáme realitu. nIdeologie odmítá sebe samu jako ideologii. n nNeprezentuje se jako ideologie, ale jako realita. Zakrývá tak svůj konstruovaný původ, a to tak, že vytváří dojem samozřejmosti, přirozenosti. n Fakticky neexistuje jedinec, který by byl nezávislý na ideologii. n n Například žurnalisté jsou stejně jako většina socializováni do hodnot dominantního ideologického systému n a n Většina z nich podobně jako jejich publikum,užívá nevědomě mediální konvence, které odrážejí dominantní ideologii. n n IDEOLOGIE NOVINÁŘSKÉ STŘEDNÍ TŘÍDY. GRAF. n HEGEMONIE n npředstavuje strategii vytváření souhlasu se stávajícím mocenským uspořádáním, a to na straně majoritního publika. (A. Gramsci) n nDominantní třídy realizují své sociální a kulturní vůdcovství bez pomoci násilných, represivních prostředků prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní manipulace, která vytváří hegemonní vztahu mezi manipulujícími a manipulovanými. n nNastolení hegemonních vztahů slouží nIDEOLOGICKÉ NÁSTROJE (aparáty) STÁTU (L.Althuser): n - PRÁVO, n - RODINA, n - ŠKOLA, n - MÉDIA n nHegemonní strategie vytváří individuální a sociální povědomí. Její efektivita je největší, když totalita sociální, kulturní a individuální zkušenosti získává smysl v rámci mocenského bloku. n nHEGEMONIE se neuplatňuje proti vůli jedinců, ale je výsledkem aktivního „vyjednávání“, v jehož rámci si dominantní třídy přivlastňují roli morálního a intelektuálního vůdcovství, a to se souhlasem podrobených. n nMOC není vlastnictvím jednoho individua, ale pracuje v rámci struktury společnosti. Klíčovou roli zde hraje systém ideí, prostřednictvím kterých individua interpretují svou zkušenost, respektive dešifrují svět v ideologických pojmech. n MOC tak může být uplatňována jako autorita a kulturní aspekty každodenních životů jsou depolitizovány. HEGEMONNÍ STRATEGIE působí jako sociální cement, který spojuje různé třídní aliance s cílem izolovat opoziční tábor, respektive vychýlit rovnováhu veřejného zájmu na svou stranu. n nMediální tvůrci nemohou manipulovat významy nezávisle na dominantní ideologii n njejich texty musí být publiku srozumitelné, respektive musí odpovídat jeho očekávání. n nJsou nuceni užívat mediální konvence jistým n PREFEROVANÝM ZPŮSOBEM. n n nHEGEMONIE je pojem, který do své koncepce zahrnuly kulturální studie. n nHegemonní analýza se snaží odhalit mechanismy, které užívají dominantní třídy k prosazení vlastního sociálního a kulturní vůdcovství, které není uplatňováno přímo, např. násilně, ale spíše prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní manipulace. nTeorie hegemonie defacto popisuje strategie vytváření souhlasu s nerovnými vztahy. nJde o formu kulturní analýzy která se zaměřuje na téma propagandy či reklamy, respektive na techniky prodeje jisté strany či produktu.. nPro hegemonní strategii je typické, že se neuplatňuje proti vůli jedinců, ale je výsledkem aktivního vyhledávání a vyjednávání souhlasu (participativní demokracie, mýtus interaktivity apod.) n nV rámci kulturálních studií je tento pojem užíván k objasnění mechanismů jak jsou každodenní významy a aktivity organizovány podle zájmů dominantního bloku. nMoc podle této koncepce pracuje v rámci struktury společnosti a není vlastnictvím nějakého individua. n nMoc v tomto smyslu manifestuje zájmy, které jsou ideologicky zastřeny jako praxe. n nKlíčovou roli tak zde hraje systém ideí, prostřednictvím kterých individua interpretují svou zkušenost. Dešifrují svět v ideologických termínech. n nZkušenost se tak stává institucionalizovanou v souladu se specifickými významovými kódy, které jsou konstruovány podle zájmů dominantních sociálních skupin. n nTakové dominantní kódy se jeví jako transparentní. Jsou součástí každodenního užívání. Jejich významy jsou známy všem a jsou chápány jako přirozené a tudíž nejsou zpochybňovány: n nVšichni jakoby vědí: co je to svoboda slova nebo demokracie. n nMluvčí tak často netuší, že významy které uplatňují jsou vybrány z ideologické sítě vytvořené dominantními sociálními skupinami, respektive z jakési významové matrice. n nPolitika označování se stále intenzivněji realizuje prostřednictvím médií, skrze které je projektován právně politický systém. n nHegemonní řád podrobuje interpretace obecnému tlaku dominantní kultury. nHegemonie naturalizuje to, co je historickou a třídní ideologií a činí z ní n n SPOLEČNOU ZKUŠENOST. n nMoc je tak uplatňována jako n AUTORITA n na kulturní aspekty každodenních životů jsou n n DEPOLITIZOVÁNY. slouží k demystifikaci ideí vládnoucí třídy, cílem je de facto odhalit a popsat mechanismy, které posilují její dominaci formou analýzy mechanismů VYTVÁŘENÍ SOUHLASU ANALÝZA HEGEMONNÍCH PRAXÍ n n n n n- třídními, n- rodovými, n- rasovými vztahy. n nV rámci mediálních a kulturálních studií je tento pojem užíván k objasnění toho, jak jsou každodenní významy a aktivity organizovány podle zájmů dominantního bloku. ANALÝZA HEGEMONNÍCH PRAXÍ popisuje strategie vytváření souhlasu s nerovnými MOCENSKÝMI SRPNOVÉ PASTORÁLE ANALÝZA JEDNÉ HEGEMONNĚ-IDEOLOGICKÉ NORMALIZAČNÍ FORMY PROPAGANDISTICKÉ REPREZENTACE n n n n ČST 1970 n n OKUPACE ČESKOSLOVENSKA V SRPNU 1968 n POHLEDEM RUSKÉ PROPAGANDY n ROSSIA nhttps://www.youtube.com/watch?v=ARevUT9Ki1Q nOtázky pro analýzu dokumentu „Srpnové pastorále“: n n1/ Jak dokument oslovuje své potenciální diváky? Jako koho? n2/ Jak se tvůrci dokumentu pokoušejí vytvářet souhlas s vlastní pojetím, respektive s pookupačním status quo? n3/ Jak dochází k institucionalizaci zkušenosti, aby byla v souladu se specifickými kódy legitimujícími status quo. n4/ Na čem je postavena zdánlivá transparentnost těchto mocensko-hegemonních kódů n5/ Kde je přítomen mechanismus naturalizace? n6/ Jakými prostředky je vytvářena společná zkušenost? n7/ Kde je přítomen mechanismus depolitizace? n8/ Jakým zájmům narace slouží? n (ANALÝZA HEGEMONNÍCH PRAXÍ) n n n