••5, V^nPHN • • • OTEVŘENÝ PROSTOR: Podnikání pro lidi a planetu SBORNÍK ZE SEMINÁŘE 2017 Středisko ekologické výchovy SEVER, Horní Maršov i. - 5. 2. 2017 Podnikání pro lidi a planetu Otevřený prostor 2017 © Creative commons 2017 Trast pro ekonomiku a společnost a Ekumenická akademie Editorky: Lucie Sovova, Naďa Johanisová Recenzoval: Jiří Silný Trast pro ekonomiku a společnost je český nezávislý think tank, který podporuje odborníky i zainteresovanou veřejnost v práci na ekonomických a sociálních modelech, konceptech a praktických řešeních, jež upřednostňují sociální spravedlnost, demokracii a směřování k nerůstové společnosti. K našim prioritám patří otevírání diskuse o problematických předpokladech neoklasické ekonomie a neoliberalismu a o současných environmentálne rizikových vládních politikách, a podpora vzniku, rozvoje a fungování lokálních, etických a demokratických ekonomických alternativ. Trast vydává publikace a pořádá veřejné diskuse, konference a každoroční semináře typu Otevřený prostor. Kontakt: Trast pro ekonomiku a společnost, Údolní 33, 602 00 Brno ■ _ . . .. e-mail: info@thinktank.cz Trast pro ekonomiku www.thinktank.cz a společnost Katedra environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nabízí studijní programy (bakalářský, magisterský a doktorský) v oboru environmentálni studia. Naši studenti se soustředí na přemýšlení o hlubších příčinách dnešní environmentálni krize (v kontextu historickém, ekonomickém, sociologickém atd.) a na hledání možných řešení. Protože jde o komplexní mezioborové téma, nepěstuje se u nás pouze frontální výuka či jednoznačné pravdy, naopak: podporujeme kritické myšlení a interaktivní metody výuky. Typické pro naši katedru jsou vzájemnost a společné poznávání, jehož směr není určován pouze vyučujícími, ale výrazně také studenty. Kontakt: KES FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno tel.: 549 493 919 e-mail: isova@fss.muni.cz www.humenv.fss.muni.cz Ekumenická akademie (EA) je nevládní nezisková organizace, založená roku 1996. Podporuje alternativní formy ekonomické demokracie (solidární ekonomika, fair trade, družstevnictví aj.), zasazuje se o zachování demokratické správy veřejných statků (vzdělávání, zdravotnictví, důchodů atd.) a o klimatickou spravedlnost. Usilujeme o dodržování lidských práva řešení ekonomických, sociálních, genderových a etnických nerovností. Prostřednictvím kampaní, seminářů, kulatých stolů, diskusí, publikací, happeningů a informačních stánků se zasazujeme o vzdělávání veřejnosti a zvyšování povědomí o těchto tématech. Zároveň je přenášíme do praxe v podobě konkrétních projektů. V roce 2004 jsme otevřeli první velkoobchod s fairtradovými potravinami v Česku, v současné době provozujeme jednu z mála fairtradových prodejen. V roce 2011 vzniklo družstvo Fair & Bio, které provozuje pražírnu fairtradové kávy a zaměstnává lidi se zdravotním znevýhodněním. Jsme spoluzakladatelé Iniciativy potravinové suverenity a máme vlastní skupinu KPZ (komunitou podporovaného zemědělství). Členy EA jsou jednotlivci i církve a další organizace z ČR i ze zahraničí a samotná EA je členem mnoha českých i mezinárodních koalic a platforem. Kontakt: Ekumenická akademie, Sokolovská 129/50, 186 00 Praha 8 - Karlín tel. 272 733 044 |W _, . e-mail: office@ekumakad.cz |^ tKumeniCka www.ekumakad.cz akademie Středisko ekologické výchovy SEVER působí v Horním Maršově od roku 1994. Nabízí pobytové programy pro studenty všech stupňů škol, školení pro učitele a další zájemce o ekologickou výchovu. Středisko také realizuje školní projekty ve spolupráci se školami zejména v Královéhradeckém a Pardubickém kraji. V rámci pracoviště funguje ekoporadna pro širokou veřejnost a konzultační místo pro pedagogy. V areálu Domu obnovy tradic, ekologie a kultury DOTEK je umístěno návštěvnické centrum, které poskytuje základní informace k ekologii a krajině východních Krkonoš a nabízí ekologicky šetrnou turistiku. V nově rekonstruované budově bývalé barokní fary SEVER kromě unikátních ubytovacích kapacit nabízí také interaktivní expozici, dílny pro tradiční řemesla a zahradu. Kontakt: DOTEK - Dům obnovy tradic, ekologie a kultury, Horská 175, 542 26 Horní Maršov tel. 739 203 205 J e-mail: sever-hm@ekologickavychova.cz SEVER STŘEDISKO EKOLOGICKÉ VÝCHOVY Otevřený prostor 2017 - Podnikání pro lidi a planetu V pořadí jedenáctý seminář Otevřený prostor proběhl v centru DOTEK střediska ekologické výchovy SEVER v krkonošském Horním Maršově ve dnech 1.-5. února 2017. Tématem setkání bylo společensky a environmentálne odpovědné podnikání. Je „odpovědná firma" fikce, nebo realita? Jak neničit životní prostředí a přitom nekrachnout? Co je sociální a solidární ekonomika a jak funguje v zahraničí? Co jsou „benefit corporations" a objevují se i u nás? Jak se liší společensky odpovědná firma od environmentál-ního/eko-sociálního podniku? Jaké jsou zkušenosti s regulací velkých firem? Jak lépe nastavit podmínky pro eko-sociální podnikání? Jak založit (eko-)sociální podnik? Jaká může být role občanské společnosti, církví a obecních samospráv v přechodu k udržitelnější produkci a spotřebě? Jak prosazovat politiky na podporu sociální a solidární ekonomiky (na úrovni větších celků, ministerstev a vlády), jaká legislativa je nyní na stole? To byly jen některé z otázek, které daly tomuto semináři vzniknout. V tomto sborníku jistě najdete odpovědi alespoň na některé z nich. O technice Otevřený prostor Semináře typu Otevřený prostor (z anglického Open Space) mají typicky jen široce definované téma, jež se ve skupině účastníků upřesňuje během několikadenního neformálního setkání. Cílem je dát dohromady lidi, kteří mají o dané téma zájem, chtějí sdílet své názory, nápady i praktické zkušenosti. Seminář nabízí prostor k diskusi, tříbení argumentů, vzájemnou inspiraci či dokonce plánování společných projektů. Všichni účastníci jsou zároveň posluchači i „lektory". Konečná podoba programu se tvoří až v průběhu akce podle zájmu účastníků a za asistence facilitátora. Každý den obvykle probíhají dva až čtyři programové bloky - jeden až dva během dopoledne a další odpoledne. Účastníci zde mohou podobně naladěným zájemcům prezentovat své projekty, témata, otázky k diskusi. Vítaní jsou ale i pasivnější posluchači (tzv. „motýli" - sedí a jsou krásní). Účastníci mohou též přebíhat mezi jednotlivými bloky od tématu k tématu (tzv. „čmeláci" - opylují nápady napříč bloky). Z jednotlivých programových bloků se pořizují zápisy pro účely plánování dalších akcí a zprostředkování myšlenek semináře dalším zájemcům. Seminář, který proběhl ve dnech 1.-5. února 2017, navázal na deset úspěšných předchozích seminářů Otevřený prostor, pořádaných Trastem pro ekonomiku a společnost ve spolupráci s dalšími organizacemi (2016 - Místní ekonomika a klimatické změny; 2015 - Jídlo, zemědělství a krajina; 2014 - Komunitní modely financování; 2013 - Růst, či nerůst?; 2012 - Mít, či sdílet?; 2011 - Peníze jinak?; 2010 - Fair trade, free trade, nebo jinak?; 2009 - Energie, decentralizace a udržitelnost; 2008 - Demokratické ekonomiky a udržitelnost a 2007 - O lokálních ekonomikách a udržitelném rozvoji). Sborníčky z minulých seminářů jsou dostupné v elektronické podobě na stránkách www.thinktank.cz. Obsah 1 Pár slov na úvod..............................................9 2 Jak by mělo vypadat dlouhodobé vzdělávání pro sociální podnikatele?.... 11 3 Bezobalové podnikání jako cesta k udržitelnosti.....................14 4 Panorama sociální solidární ekonomiky...........................17 5 Co je ekonomická alternativa?..................................20 6 Od potravinové iniciativy k družstvu - příklad Příbora.................25 7 Křesťanská společenství jako spolunositelé sociálního a ekologického uvědomění a encyklika Laudato si'jako „metodika z Vatikánu".........28 8 Důstojné živobytí a šetrnost k životnímu prostředí: postřehy z Indie......31 9 Samozásobitelství, zahrádkaření a sdílení potravin - výsledky výzkumu a co dál.....................................33 10 Příběh banánu.............................................35 11 Nadace Pro půdu - možnosti financování nákupu půdy...............37 12 Kam směřuje sociální podnikání a jeho podpora?...................39 13 Impakt: jak měřit dopady sociálního podnikání?....................41 14 Lidská udržitelnost v kontextu práce a odpočinku...................44 15 Etické a solidární finance: základ solidární ekonomiky................47 16 Společenská odpovědnost firem a sdílená hodnota..................51 17 Skvělá špatná praxe sociálního podniku Rauchenberg, s.r.o............53 18 Idea a realita sociálního zemědělství.............................57 19 Zažijte Horní Maršov jinak - komunitní vycházka Horním Maršovém.....60 20 Obce a (sociální) podnikání....................................63 21 Poradní kruh - Když peníze nejsou na prvním místě.................65 Program semináře Otevřený prostor 2017............................69 Seznam účastníků..............................................71 Pár slov na úvod Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Zima roku 2016-17 byla zimou, jak se sluší a patří, s tuhým mrazem, závějemi sněhu a jasnými chladnými dny. Ještě autentičtěji jsme si ji užili v Horním Maršově v Krkonoších, kam letos zavítal seminář Otevřený prostor na téma Podnikání pro lidi a planetu. Skvělým hostitelem nám bylo středisko ekologické výchovy SEVER, které v oblasti působí už 25 let a nedaleko letovisek, jako je Pec pod Sněžkou, nabízí alternativní, k přírodě šetrnou turistiku vycházející z genia loci. Pro účely environmentálne vzdělávacích pobytových akcítady navíc v posledních letech zrekonstruovali bývalou faru. Kombinace památkově chráněné a zároveň ekologicky udržitelné stavby byla podle manželů Kulichových, kteří stojí v čele organizace, nelehkou výzvou. Jedinečné prostředí, v němž se skutečně podařilo zkombinovat moderní ekologický provoz a historizující, oduševnělou atmosféru, ale tyto snahy bohatě vyvažuje. Penzion je jako jeden z mála v Česku certifikovaný jako ekologicky šetrná služba a v duchu zásad sezónnosti a lokálnosti se tady v zimě podávají tradiční speciality z brambor, zelí a hub - hotová krkonošská pohádka. SEVER je tak bez pochyb aktérem sociální ekonomiky, která byla tématem letošního ročníku semináře Otevřený prostor. K diskusím o podnikání, jež by bylo udržitelné jak finančně, tak i ekologicky a sociálně, se sjelo dvaadvacet účastníků z různých sfér od neziskového sektoru po státní správu. Snad i díky prostředí fary pak letošní seminář zaznamenal větší než obvyklou účast členů církví, kteří do našich rozhovorů vnesli nové perspektivy. Seminář pozvedlo také zaštítění mezinárodním projektem SUSY věnujícím se sociální solidární ekonomice. Nejen náš italský host, horlivý propagátor sociální ekonomiky, etického podnikání a udržitelných potravinových systémů Jason Nardi, ale i Markéta Vinkelhoferová z Ekumenické akademie, jež se na projektu SUSY podílí, dokázali naše diskuse propojit s děním na evropské i celosvětové úrovni. Samotnému pojmu „sociálnísolidárníekonomika" se na semináři věnovalo několik konceptuálních debat, které jej nakonec symbolicky ustanovily jako souhrnné označení pro aktivity, jež vytváří alternativu k mainstreamovému ekonomickému systému. Právě díky rozmanitému složení naší skupiny lze doufat, že tento pojem a především ideje, které reprezentuje, v budoucnosti jen pokvete. Lucie Sovova, Brno, červen 2017 10 Jak by mělo vypadat dlouhodobé vzdělávání pro sociální podnikatele? Záznam z diskuse, kterou vedla Petra Francová. Zapsaly Markéta Vinkelhoferová a Petra Francová. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu S diskusí o tom, jak by mělo vypadat dlouhodobé vzdělávání pro sociální podnikatele, přišla Petra Francová z P3 - People, Planet, Profit o.p.s. Zakladatelky P3 o tomto záměru dlouhodobě uvažují, protože si myslí, že v ČR něco podobného chybí. Vybudování dlouhodobého vzdělávání si proto zvolily jako svou strategickou prioritu. Inspirovat se chtějí dvěma britskými školami - The School for Sociál Entrepreneurs se sídlem v Londýně a The Sociál Enterprise Academy se sídlem v Edinburghu, na které se zajedou podívat. Oba tyto vzdělávací systémy jsou založeny na praktickém způsobu učení „learning by doing", vycházejí z potřeb místních komunit a podporují aktivní jedince, kteří chtějí vyřešit nějaký konkrétní problém ve společnosti. Fungují na principu sociální franšízy, a to i v zahraničí. Studijní program pro sociální podnikatele by měl být prestižní („sociální MBA"). Měl by mít úroveň a podnikatelský šmrnc, zároveň by ale měl být nízkoprahový. Podnikatelská myšlenka by měla být vidět už v designu školy. Účastnící budou pravděpodobně především ze dvou cílových skupin - z neziskového sektoru a z korporátu (lidé, kteří chtějí odejít a dělat něco smysluplného). Každá tato skupina bude mít jiné potřeby a jiné finanční možnosti. Lidé z korporátu budou chtít intenzivnější a kratší kurz, za který budou ochotni si zaplatit. Je otázkou, jak s těmito lidmi pracovat, aby nesklouzávali do svých vyjetých byznysových kolejí. Zajímavou skupinou jsou také matky s malými dětmi. Absolvent by měl mít dovednosti z byznysu, ale zároveň by měl být ideově ukotvený v sociálním podnikání. Škola by mohla kromě dlouhodobého vzdělávání nabízet také krátkodobé kurzy (např. měsíční) s různým zaměřením. V diskusi opakovaně zaznělo, že by si škola měla hlídat své ideové směřování a nesklouzávat jen na stranu byznysu. Lidé z byznysu mívají velké sebevědomí a myslí si, že by se lidé z neziskového sektoru měli naučit byznysové dovednosti a být jako oni. Neziskový sektor má také hodně co nabídnout, měl by mít více sebedůvěry a nesklánět se před korporátem. Škola by měla být založena na peer learning a peer teaching, účastníci kurzů se můžou školit navzájem. U určitých cílových skupin bude třeba pracovat na zvyšování jejich sebevědomí. Bylo by dobré, kdyby bylo vzdělávání decentralizované a lokalizované, aby využívalo lokální školitele a nebylo postaveno na lektorech z Prahy. Tento model je ale organizačně složitější. Šlo by se také propojovat se školami a nabízet tuto formu podnikání mladým lidem, aby neodcházeli z venkova do měst. Vzdělávání by mělo být participativní a propojovat se s již fungujícími aktivními skupinami, jako jsou komunitní centra, místní akční skupiny, mateřská centra, knihovny apod. Zahraniční modely jsou také založeny na práci s komunitami, ve Skotsku např. skupina lidí identifikuje problémy, snaží se přicházet s řešeními prostřednictvím sociálního podnikání a zapojovat do toho vedení obcí. V ČR by bylo třeba více v těchto tématech vzdělávat úředníky - možná by šel využít Institut veřejné správy, který jim poskytuje povinné vzdělávání. V první fázi projektu je třeba použít metodologii testování produktu - nejprve vyzkoušet jednoduchý pilotní produkt, sbírat zpětnou vazbu a reagovat na ni. Hovořili jsme o konceptech a programech, jež mohou být pro vzdělávání sociálních podnikatelů inspirativní - např. svoboda v práci (Tomáš Hajzler), IMPACT HUB a program FRIN Českého centra fundraisingu financovaný Českou spořitelnou. S těmito programy je třeba se seznámit také z hlediska analýzy trhu. Diskutovalo se také o možnostech financování. Mělo by se jednat o dlouhodobě udržitelný model s diverzifikovanými zdroji. Účastníci budou za vzdělávání platit, ale nejspíš nepokryjí veškeré náklady. Je možné pracovat s motivací studentů a při úspěšném ukončení vzdělávání vracet část kurzovného. Možná by část nákladů mohly hradit velké firmy v regionech. Hovořilo se také o financování z dotací na vzdělávání a založení akreditované školy, např. VOŠ (paralela - některé lesní školky upravují svůj program tak, aby mohly být financované z dotací). Tento způsob financování by byl dlouhodobý a stojí za to se tím zabývat. Padl také návrh zkusit pilotní část vzdělávání financovat z individuálního projektu MPSV na podporu sociálního podnikání. Možná by šlo využít také Program rozvoje venkova, kde jsou prostředky na vzdělávání za účelem udržení lidí na venkově. V diskusi zaznělo mnoho zajímavých nápadů, postřehů a podnětů. Myšlenka na dlouhodobé vzdělávání sociálních podnikatelů připadala všem účastníkům zajímavá a nosná, je však třeba ji dále rozpracovat. 12 Sborník ze semináře 2017 Pozn. N. Johanisové při editaci: V tomto příspěvku je dobře vidět, jak lze různě nahlížet na ekonomické alternativy vůči současnému ekonomickému systému. V první části příspěvku převládá pojetí sociálního podnikání jako aktivity schopného a eticky cítícího jedince, který vidí problém a chce ho vyřešit s využitím podnikatelských/byznysových dovedností. Tento přístup vychází spíše z amerického důrazu na jednotlivce jako aktéra sociálního podnikání (sociál entrepreneur, sociál entrepreneurship). V druhé části příspěvku se objevuje větší důraz na místní komunity. Toto pojetí, které většinou klade důraz také na demokratické řízení/horizontální rozhodovací struktury, je bližší evropskému modelu sociálního podnikání, případně ještě o něco radikálnějšímu a širšímu pojetí sociální solidární ekonomiky, která je skeptičtější k tržním principům a usiluje o změnu ekonomického systému jako takového. Viz též článek 5 Co je ekonomická alternativa? 13 Bezobalové podnikání jako cesta k udržitelnosti Záznam z diskuse, kterou vedly Renata Placková a Pavla Kotíková. Na základě poznámek Světly Kolaříkové sepsala Renata Placková. Sborník ze semináře 2017 Na setkání Otevřený prostor se sešlo několik lidí, kteří již mají zkušenost se sociálním podnikáním, komunitními projekty a alternativními obchody. Jednou ze zastoupených alternativ byl také olomoucký (Renata) a pražský (Pavla) bezobalový obchod, diskutovala se i komunitní olomoucká biobanka. Zkušenosti z Prahy: V Praze vznikl první bezobalový obchod na konci roku 2014. Na začátku příběhu stojí komunitní projekt několika přátel, kterým nevyhovoval konvenční způsob obchodu, proto se rozhodli pro sdílení velkých nákupů a jejich distribuci. Tato varianta však nebyla dlouhodobě udržitelná zejména proto, že neexistoval prostor, kde by mohli potraviny skladovat. Dalším krokem bylo rozhodnutí zřídit testovací prodejnu, která spadá pod Institut pro podporu šetrné distribuce a uvědomělé spotřeby -zjednodušeně Bezobalu. Tato testovací prodejna se nachází na Bělehradské 96 ve dvoře, takže je třeba nejdříve zazvonit, a teprve poté se zákazník dostane do bezobalového království. Ani tato překážka se však nestala zásadní. Po dvou letech provozu je otevřeno každý den od 9 do 20 hodin, v sortimentu je od základních mouk, luštěnin a sušeného ovoce také koření, kakaové produkty, káva, oleje, slad nebo tuk, a fronty zákazníků jsou delší a delší. Bezobalu hodně staví na lidech - na tom, že prodavači ví, jak a na co danou potravinu použít, rádi se dělí o recepty a nákup se zde opět stává setkáním dvou lidí namísto neosobního pípání. Tato lidská dimenze se odráží i na prostředí obchodu - zákazníci si tu mohou počíst v řadě inspirativních knih, koupit si ekologicky orientované časopisy, napsat svoje přání ohledně sortimentu nebo fungování prodejny do zákaznické knihy přání, venku se zhoupnout v síti ze sociálního podniku a přinést svoji dávku kompostu do komunitního kompostovače. Díky úspěšné crowdfundingové kampani iniciativa Bezobalu otevřela nový plnohodnotný obchod v Praze 6, kde je rozšířený sortiment, přibyla zelenina, mléčné výrobky, kosmetika i drogerie. Kromě standardního obchodu bude prostor fungovat jako školící centrum pro ty, kteří by chtěli koncept bezobalu šířit i ve svém městě. Právě těchto lidí se ozývá veliká spousta, z čehož máme radost, protože naše motto zní: „Nejlepší odpad je ten, který nikdy nevznikl." A právě bezobalové prodejny jsou tím pravým nástrojem, jak toto motto realizovat a uvádět v život. Zkušenosti z Olomouce: Olomoucký koncept bezobalového podnikání navázal na „potravinovou biobanku"1, která v Olomouci pod záštitou zakládající organizace Hnutí DUHA funguje již více než deset let. Jedná se o komunitní projekt, v němž jsou spotřebitelé zároveň členy a společně nakupují od dodavatelů. Základem vzniku je dohoda členů, kteří si domluví, co v bance chtějí mít. Každý člen vloží finanční vklad, který se následně snižuje prostřednictvím jednotlivých nákupů zejména lokálních a bio potravin. Potraviny nabízené v potravinové biobance jsou převážně trvanlivé, typu luštěnin, obilovin, semínek, ořechů a sušeného ovoce. Nakupující si sami naberou do svých obalů, nákup zaeviduje a zváží koordinátor schůzky. Tento neformální a komunitní princip fungování přináší díky specifickému odběrovému místu, absenci oficiálního účetnictví a dobrovolnické práci značné snížení cen potravin. Založení takové skupiny je poměrně snadné, stačí cca 10 aktivních členů (aby byl dostatečný odbyt), jeden nebo více koordinátorů, skladovací prostor a nádoby a živnostenský list (je nezbytný pro nákupy z velkoobchodů i pro vlastní spotřebu). Jde ale o alternativu určenou velmi zapáleným členům a jen omezenému okruhu lidí (nejde o klasické podnikání). Biobanka má některá omezení-například co se týče otevíracích hodin nebo sortimentu. Výhodou naopak jsou společná setkávání členů, která se tak mohou stávat společenskou událostí. V Olomouci funguje biobanka paralelně s bezobalovým obchodem, ale jsou na sobě nezávislé. Biobanka je malý neoficiální komunitní podnik postavený na dobrovolnické práci, zatímco bezobalový obchod má ambici fungovat v běžném tržním prostředí a vydělat na sebe. Společným rysem je snaha nakupovat s minimem obalů především lokální a především biopotraviny. 1 Jde o tradičně užívaný název, nesouvisí s potravinovými bankami, které mají za cíl poskytovat potravinovou pomoc a předcházet plýtvání jídlem. 15 Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Obchod Olomouc bez obalu vznikl v září 2016. Za půl roku fungování je finančně vyrovnaný (provozní nula; tržby pokryjí nájemné, plat brigádníků a účetnictví) a v dalších měsících lze předpokládat zisk a postupné umoření investic. Obchod je v centru města a má dobrou návštěvnost. Velmi se osvědčila propagace po Facebooku, hodně se informace šíří „šuškandou" - jde o mnohem spolehlivější kanál, než je placená inzerce a kampaně. V areálu je kromě nás prodejna zeleniny (není cíleně bezobalová, ale není to problém a mají mnoho lokálních věcí) a ekokadeřnictví Zelená hlava, kde mají rozlévané úklidové prostředky a kosmetiku včetně nebalené a domácí. Velmi dobře funguje „sousedská synergie". Filosofie obchodu je 100% bezodpadová - zboží je buď na váhu nebo ve vratném skle (včetně oříškových másel, ovocných pyré, moštů); bereme i sklo nekoupené u nás (jde-li o tentýž výrobek). Preferujeme lokální dodavatele před velkoobchody, i když je to složitější (nestálá nabídka, nutný osobní dovoz). Podporujeme chráněné dílny (bereme od nich plátěné sáčky, pralinky), máme fairtradový sortiment. Optimální je začít s méně věcmi a sortiment rozšiřovat podle poptávky. Je zájem o lokální potraviny, ale také o exotické (souvisí to s módou, třeba kešu, chia, quinoa nebo velká poptávka po bezlepkových výrobcích). Je dobré zkoušet nové i méně známé potraviny, pokud je na to prostor, kdy širší výběr může přilákat zároveň více zákazníků. Vstupní náklady se liší podle vybavení, ale ve zboží je nutně 150 -250 tisíc Kč (dle šíře sortimentu), je to dané nutností nakupovat na sklad, ve větších baleních. Byla by zajímavá crowdfundingová kampaň na založení obchodu (lidé si vložený obnos postupně odnesou ve zboží). Hodně důležitá je příprava na začátku, ideálně i podnikatelské zkušenosti a zejména velmi dobrá znalost sortimentu. 16 Panorama sociální solidární ekonomiky Záznam z přednášky Jasona Nardi. Zapsal Jason Nardi, z angličtiny přeložila Lucie Sovova. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Ačkoli celá řada iniciativ sociální solidární ekonomiky (SSE) je zakořeněná v tradičních formách vzájemnosti, družstevnictví, kolektivních a komunitních aktivit, systémovější snaha o změnu společnosti a globální tržní ekonomiky je něčím novým. Po celém světě se ale v mnoha různých formách rychle rozvíjí. Jaké dimenze má sociální solidární ekonomika, jak je můžeme měřit a zviditelňovat? Zavedené ekonomické statistiky jsou pro tuto oblast hrubě nedostatečné. Můžeme si sice udělat obrázek na základě statistik o typu ekonomických iniciativ (např. neziskové organizace, družstva, sociální podniky), tento obrázek bude ale jen částečným a zkresleným vyobrazením toho, co sociální solidární ekonomika skutečně je. Spousta lidí zaměňuje sociální solidární ekonomiku za třetí sektor nebo za sociální podniky, přičemž opomíjí celou řadu jejich podob - formální i neformální, oborové a mezioborové, hybridní a propojené. Sociální solidární ekonomika tak přesahuje tradiční dělení ekonomiky na tři sektory. Panorama sociální solidární ekonomiky je mapovací iniciativa, která se snaží nabídnout realističtější obrázek, jenž by zachytil dynamický vývoj SSE. Cílem Panoramatu je soustředit se nejen na ekonomickou dimenzi, ale také na společenský a politický kontext, kulturní a etické aspekty, problémy vládnutí a demokracie, otázky lidských práv a environmentálni spravedlnosti, a mnohé další. Snaží se tak identifikovat, analyzovat a ukázat kompletní obrázek, zviditelnit a posílit existující projevy SSE a inspirovat nové iniciativy a sítě. Evropské panorama Přání získat přehled - „panorama" - aktérů sociální solidární ekonomiky vzniklo během valného shromáždění Evropské sítě pro sociální solidární ekonomiku (RIPESS EU) v roce 2013. Cílem bylo nabídnout propracovaný přehled iniciativ, které v Evropě existují. Společný sběr informací měl navíc napomoci vytvoření sdíleného systému podpory SSE. Rozhodli jsme se proto připravit společný dotazník a provést v několika zemích tentýž výzkum. Vzniklý přehled SSE také pracuje se specifickou formou sociálního auditu. Jde o hodnocení založené na několika sociálních, ekonomických, kulturních a environmentálních kritériích, jež už některé národní sítě převzaly. Při vývoji tohoto nástroje jsme srovnávali způsoby hodnocení, které už v různých státech existují, a snažili se rozpoznat jejich společný základ. Na vytváření dotazníku se podíleli různí aktéři SSE a výzkumníci. Výsledný online dotazník (http://questionpro.eom/t/ALTfBZSI7o) je dostupný v šesti jazycích (anglicky, francouzsky, španělsky, řecky, německy a italsky) a každoročně se reviduje. Je to nástroj k propagaci inovací v této oblasti a k lepšímu pochopení různých kontextů a vývoje SSE v každé zemi: jaké iniciativy a aktivity existují a nakolik jsou obvyklé, jaké jsou zákony a veřejné politiky apod. Vyhodnocení výzkumu se očekává v roce 2018. Cíle Panoramatu SSE: 1. Získat přehled o sociální solidární ekonomice (velikost, rozšíření, analýza a dopad) a společně připravit zprávu o SSE, která bude zahrnovat co nejvíce sítí a aktérů. 2. Rozšířit a podpořit členskou základnu RIPESS EU skrze společnou diskusi o identitě, aktivitách, inovacích a dopadech SSE v různých národních kontextech. 3. Vytvořit soubor příkladů a aktivit, který lidem aktivním v oboru usnadní komunikaci s veřejnými institucemi. Existuje také několik dalších projektů mapování alternativních ekonomik, které mohou Panorama doplnit: Transformap (zaměřená zejména na Rakousko a Německo) nebo iniciativa Intermapping, která pracuje na standardech pro přenositelnost mezi různými online systémy. Dalším důležitým nástrojem ke zlepšení výzkumu a analýzy SSE je shromažďování a organizace dokumentů (publikací, videí apod.) o sociální solidární ekonomice, jemuž se věnuje web Socioeco.org - aktuálně je zde dostupných 5000 dokumentů v šesti jazycích, organizovaných podle tématických os. 18 Sborník ze semináře 2017 Nová partnerství vznikla také v rámci evropského projektu SUSY (z anglického Sustainability and solidarity in economy - Udržitelnost a solidarita v ekonomice), který mapuje a propaguje příklady sociální solidární ekonomiky (www.solidarni-ekonomika.cz). Projekt zahrnuje téměř celou Evropu (23 zemí EU, českým zástupcem je Ekumenická akademie) a osm mimoevropských států včetně Brazílie. Jeho cílem je v 46 evropských lokalitách najít iniciativy, které nejlépe reprezentují SSE. Zaměřuje se také na vzdělávání a osvětu. Tento projekt využívá Panoramatu pro svou práci a zároveň sdílí své výsledky s RIPESS. 19 Co je ekonomická alternativa? Záznam z interaktivní přednášky Nadi Johanisové. Zpracovala Nadá Johanisová s využitím záznamu Petry Kottové. Sborník ze semináře 2017 Cílem přednášky bylo shrnout různé pojmy, které se objevují v souvislosti s ekonomickými aktivitami, které nelze označit za „kapitalistické" a které se vymykají fungování běžné firmy. O takových aktivitách, které mohou tvořit můstek k „jiným" ekonomikám, přátelštějším lidem i přírodě, se hodně mluví, ale každý jim říká jinak. Navíc mají různé podoby a rostou z různých kořenů. Ve výzkumu, který jsme uskutečnili na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně (FSS MU - grant GAČR 14-33094S) v letech 2014-16, jsme zvolili pojem „ekonomické alternativy". Nabízí se otázka: „Alternativa ... ale k čemu vlastně?" V krátkém brainstormingu jsme shrnuli některé rysy běžné firmy, problematické z hlediska lidských i přírodních komunit. Mimo jiné nám vyšlo: možný negativní dopad na přírodu jak z hlediska předmětu, tak formy podnikání; tlak na snižování nákladů na úkor kvality či na úkor zaměstnanců (sem patří i třísměnný provoz, který dopadá nepřiměřeně na ženy, pečující o rodinu); neodpovědnost vůči místu; odcizení práce (rozdělení pracovních úkonů, ztráta vyššího cíle, ztráta loajality); difúze odpovědnosti; nerovná distribuce; odtok zisku do zahraničí; maximalizace zisku a koncentrace vlastnictví; propagace konzumerismu; tlak na ekonomický růst. Diskutovali jsme i o právním statutu akciových společností (a.s.): de iure je povinností jejich managementu maximalizovat zisk akcionářů. Proto zde např. aktivity v zájmu přírody, které nelze zdůvodnit zvýšením zisku, mohou být chápány jako v rozporu s právně definovanými cíli organizace. To ukazuje na limity CSR - společenské odpovědnosti firem1 (pokud jsou a.s.). V některých zemích, např. vybraných státech USA, nicméně existuje právní forma ziskově zaměřeného podniku zvaná benefit Corporation (B-corp), která umožňuje managementu brát v úvahu i dopady činnosti organizace na přírodu, místní komunitu apod., nemusí tedy směřovat pouze k maximalizaci zisku akcionářů. V Česku je první B-corp certifikovanou dle pravidel neziskové organizace B Lab firma Frank Bold advokáti, s.r.o. V další části workshopu Nadá J. shrnula čtyři typy, respektive způsoby uchopení „ekonomických alternativ", které ale nejsou úplně souměřitelné a můžou se překrývat. (Navíc pojmů, kterými jsou tyto alternativy označovány v odborné literatuře, je mnohem více.) a/ COMMONS (česky: občina, často se používá commons i v češtině): Tradiční občina označuje skupinu lidí, která žije v určitém místě, má v péči (nemusí nutně vlastnit) určité území (či vodní tok, zavlažovací systém, pobřežní zónu apod.) a využívá jej přímo pro svou obživu, stavbu obydlí apod. Commons může být označení jak takovéhoto fyzického prostoru, tak i této formy správy (někdy se hovoří o komunitní správě, případně 0 komunitním vlastnictví). Moderní občina - commons je širší pojem, zahrnující i městské commons -park, budova apod., spravovaná přímo místní komunitou a v zájmu místních lidí. Skutečné commons, tradiční i moderní, mají silné zakotvení v čase: cílem je zachovat určité dědictví, bohatství, a předat je dál. Dalším rysem je rovnováha moci. Někdy se za commons označují např. i lidové písně, odborné znalosti spravované vědeckou komunitou, ale také třeba ulice, Wikipedie či radiové vlny. b/ DRUŽSTVO (angl. co-operative): Družstva vznikala v Evropě od 19. století jako reakce na vykořenění průmyslovou revolucí. Za první republiky jich u nás bylo mnoho tisíc, mnoho malých zemědělců mohlo díky hospodářským, výrobním a úvěrním družstvům přežít. K sedmi principům autentických družstev, jak je definuje střechová družstevní organizace International Co-operative Alliance (ICA), patří demokratické řízení organizace podle principu „jeden člen, jeden hlas". Členové volí představenstvo a to kontroluje management. Někdy v podobných typech organizace existuje i přímá demokracie - např. obsazené továrny v Argentině, jako je Zanón. Snaha o kontrolu ekonomické moci se projevuje často i omezením maximální výše členského vkladu. V autentickém družstvu je členský vklad na rozdíl od akcií nepřenosný a nezhodnocuje se s časem,2 což zabraňuje spekulaci a tlaku na růst organizace. Dalším principem je vzájemná pomoc a svépomoc: družstvo je sdružením lidí, kteří si navzájem pomáhají uspokojit své potřeby. Cílem činnosti družstva je samo poskytování služby či produktu, nikoliv zisk. Družstvo ale (aspoň u nás) může generovat zisk a rozdělovat ho (třeba i 100 %) svým členům. Pokud se družstvo zaměřuje na poskytování zboží či služeb pouze svým členům, hrozí, že se stane jakýmsi exkluzivním klubem, který znevýhodňuje jiné, např. místní komunitu či přírodu. Družstvo se také může po vyblednutí svého étosu proměnit v běžný podnik. Z rozředění svého radikálního náboje (tzv. mainstreaming) je někdy obviňován i známý systém družstev ve španělském Mondragónu (Baskicko), který funguje od 50. let 20. století. 1 Viz článek 16 Společenská odpovědnost firem a sdílená hodnota 2 V českém právním řádu sice tato podmínka není závazně stanovena (naopak se počítá s tím, že hodnota členského vkladu/podílu s hodnotou aktiv družstva poroste), lze to ale upravit i ve stanovách družstva. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu c/ SOCIÁLNÍ EKONOMIKA/SOCIÁLNÍ PODNIK: Pojem „sociální ekonomika" se objevuje od 80. let v Evropské unii, původní definice se zaměřovala na právní formu daných organizací. Spadaly sem nadace, sdružení, družstva a tzv. mutuals, což je organizační forma blízká družstevní struktuře. Pojem sociální ekonomika se často zaměňuje se sociálním podnikáním (sociál enterprisé). U sociálního podnikání jde v nejobecnější rovině o podnikání, které přispívá společnosti a životnímu prostředí. Tyto cíle by měly být výslovně uvedeny v zakládajících dokumentech organizace (jedná-li se o právnickou osobu). V ČR na definici sociálního podnikání několik let pracovala mezioborová skupina TESSEA (Tematická síť pro sociální ekonomiku, nyní je to spolek sdružující sociální podniky a neziskové organizace). V r. 2011 přišla s komplexní definicí, zahrnující nejen omezení distribuce zisku (tzv. asset-lock - uzamčení aktiv) a demokratické řízení organizace (což je obvyklé i v evropských definicích), ale také ekonomickou lokalizaci (přednostní uspokojování potřeb místní komunity), a environmentálni dimenzi, což zdaleka není u všech definic běžné. Problém u sociálního podnikání je v tom, že evropské definice vycházejí v zásadě z pohledu středoproudé ekonomie a kladou tak důraz na placenou práci, peněžní ekonomiku, inovace... nezpochybňují tedy klasický růstový model ekonomiky. Příroda zůstává na okraji zájmu a radikálnější alternativy se do definice nevejdou. Druhý problém je v tom, že zejména ve střední a východní Evropě se sociální podnikání v praxi ztotožňuje s integračním sociálním podnikáním3 (zaměstnává lidi znevýhodněné na trhu práce). To je dáno dotační politikou EU, zaměřenou na integrační sociální podniky (work integration sociál entreprises). d/ SOCIÁLNÍ SOLIDÁRNÍ EKONOMIKA: Šířící se pojem, běžný především ve frankofonních oblastech a v Latinské Americe, se objevil na přelomu tisíciletí. V roce 2001 na Světovém sociálním fóru v brazilském Porto Alegre spojila své síly hnutí kritizující status quo a hledající konkrétní alternativy. Pojem sociální solidární ekonomika je širší než sociální ekonomika. Jejím primárním cílem není začlenění znevýhodněných lidí do systému, zvýšení zaměstnanosti či omezení chudoby, nýbrž postupná změna celého ekonomického systému směrem k větší sociální rovnosti a environmentálni udržitelnosti. Na rozdíl od konceptu sociální ekonomiky se sem vejdou nejen tzv. inovace, ale i tradiční ekonomické praktiky, pokud splní určitá kriteria (např. některé zahrádkářské kolonie), a ekonomické alternativy, které nemají oficiální právní strukturu, nemají placené zaměstnance nebo se neorientují primárně na produkci statků a služeb pro trh (např. komunitou podporované zemědělství, komunitní zahrady, komunitní/lokální měny, biokluby, prostory fungující jako commons apod.). V dalším brainstormingu jsme společně přemýšleli o tom, co nám připadá u ekonomických alternativ důležité. Vyšlo nám: zaměření na danou lokalitu; možnost fungování na ekonomických periferiích (zmíněny byly organizace Český západ, iniciativy ve Varnsdorfu); možnost pracovníků/klientů podílet se na spoluvlastnictví a řízení/rozhodování; zaměření na širší cíle než jen finanční zisk (benefity pro komunitu, přírodu, obecněji „etické přemýšlení" a směřování). Dalším zmíněným rysem byla resilience (odolnost vůči šoku), pojem ze systémové analýzy, kde jsme mluvili i o konceptu slack (rezerva pro případ nenadálé události, která snižuje „efektivnost", ale zvyšuje stabilitu systému). Na závěr Nadá J. shrnula rysy, kterými se ekonomické alternativy často vyznačují. Vycházela z kritérií, která její tým na FSS MU použil ve svém výzkumu: 1./ Explicitní sociální, environmentálni a/nebo kulturní cíle: Cílem nemusí být nutně produkce statků a služeb, může to být společné uspokojování potřeb nebo i veřejný zájem. Například Moštárna Hostětín vznikla primárně proto, aby podpořila genetickou rozmanitost odrůd ovoce v bělokarpatském regionu tím, že zajistí sadařům odbyt pro jejich jablka a další ovoce - často staré krajové odrůdy. 2.1 Využití zisku/nadhodnoty k obnově přírody a komunity: Mezi ekonomickou alternativou a jejím okolím funguje reciprocita - vzájemné darování. Výrobní subjekt vrací část svého zisku těm, kdo jej umožnili (příroda, vzdálení dodavatelé zdrojů, místní komunita). V tradici družstev jdou dividendy za prací (vyplácí se těm, kdo se zasloužili o rozkvět družstva), ne za kapitálem (těm, kdo jen půjčili peníze). Tím se zpomaluje koncentrace aktiv. V praxi sociálního podnikání funguje zmiňované uzamčení aktiv asset-lock: jen část zisku se vrací členům. Rovněž další mechanismy brání úniku prostředků do soukromých rukou (nezhodnocování družstevních podílů, zákaz vzniku dceřiných společností, vypořádání po zániku organizace - aktiva smí přejít opět jen na podobný subjekt). 3 Viz také příspěvek 12 Kam směřuje sociální podnikání a jeho podpora? 22 Sborník ze semináře 2017 3.1 Demokratické a lokální vlastnictví a řízení: Jedním z projevů ekonomické demokracie je kontrola moci uvnitř organizace. U (autentických) družstev a spolků mají členové každý jeden hlas, členové volí představenstvo (nemělo by být totožné s managementem, předseda představenstva by neměl být totožný s ředitelem!), respektive členy výboru. U obecně prospěšných společností podobně funguje správní rada, která se nevolí, ale jmenuje, a zastupuje mj. místní veřejnost a zakladatele. Dalšími způsoby kontroly moci uvnitř organizace mohou být omezení výše členského vkladu u družstev, častá obměna členů voleného orgánu i velikost organizace: u těch menších zpětné vazby fungují lépe. Některé organizace si také stanovují maximální možný rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší mzdou uvnitř organizace, což přispívá k rovnosti a sociální spravedlnosti. 4./ Zakořenění v místě a v čase: Místo: Ekonomické alternativy jsou často místně zakotvené vlastnicky (např. u družstev jsou členové totožní s majiteli a vzhledem k neobchodovatelnosti členských podílů je větší pravděpodobnost místních vlastníků). Praktikují ekonomickou (re)lokalizaci: usilují o využívání místních zdrojů, zaměstnávání místních lidí, místní cirkulaci investic a plateb, podporu místních prodejců a producentů. Efekt na místní ekonomiku lze měřit tzv. lokálním multiplikátorem (viz Kutáček 2007). Stinnou stránkou zakotvení v místě je nebezpečí uzavření se do sebe, defensivnost a xenofóbie - např. hnutí nerůstu proto propaguje kulturně, sociálně a etnicky otevřený lokalismus. Čas: Princip tradičních commons je zachovat dědictví a předat je dál. U autentických družstev se to projevuje v tzv. nedělitelném majetku: hodnota členských podílů neroste a bohatství, které družstvo vytvoří, se v podobě nedělitelného majetku předá dalším generacím družstevníků. 5.1 Netržní chování (peníze nejsou „pánem", ale „služebníkem"): Již jsme zmínili, že ekonomické alternativy mají jiné cíle nežli jen zisk. V zájmu těchto cílů nejdou vždy tou ekonomicky nejvýhodnější cestou. Například certifikace Fairtrade poskytuje výrobcům spravedlivou cenu za produkty, ačkoli z hlediska tržní logiky by bylo výhodnější jim platit méně. Družstvo Konzum, které ve východních Čechách provozuje cca 100 prodejen potravin, cíleně odebírá od desítek drobných místních dodavatelů (pekárny, mlékárny, uzenáři), ačkoli je to dražší nežli z velkoobchodu. Menším dodavatelům navíc na rozdíl od těch velkých neúčtuje tzv. regálné (poplatek za umístění zboží v prodejně). Konzum se tak snaží podpořit zaměstnanost v regionu, kde žijí jeho členové. Dalším přístupem jsou tzv. křížové dotace, kdy příjmy ze ziskových aktivit podporují činnosti, které nejsou výdělečné, ale mají jiný přínos - např. právnická firma Frank Bold tak operuje na běžném konkurenčním trhu, aby pak z těchto příjmů mohla dotovat neziskové kauzy mnohdy s environmentálním či sociálním přesahem. Někdy je samozřejmě těžké poznat, kdy se organizace vzepře tržní logice a jaké k tomu má motivace. Ze závěrečné diskuse vyplynula důležitost síťování a sdružování a též klíčová role organizací (často neziskových), které pomáhají ekonomické alternativy ustavit a podporují je pomocí tzv. netržních kapitálů (know-how, netržní nájem prostor, půdy4). Položili jsme si také otázku, zda je správné hovořit o alternativě jako o alternativě? Tím se rázem tyto organizace vydělí jako něco okrajového, nepodstatného, vedlejšího - marginalizují se. Jarka Š. zdůraznila, že vedle všech ostatních přínosů ekonomických alternativ je třeba klást důraz i na psychologické hledisko: alternativní systémy nabízejí životní uspokojení. A životní pohoda není marginální, proto by se za marginální neměly považovat ani ekonomické alternativy, ať už je nazýváme jakkoliv. V této souvislosti (psychologické hledisko) chilský ekonom Manfred Max-Neef (matrix of needs and satisfiers) vytipoval 9 univerzálních lidských potřeb, které považuje za rovnocenné: přežití, bezpečí, náklonnost/láska, porozumění, účast na dění, nicnedělání, tvoření, pocit identity, svoboda. Tyto potřeby lze uspokojovat tzv. uspokojovači, z nichž některé uspokojují hned několik potřeb najednou (např. kojení uspokojuje potřebu přežití, bezpečí, lásky). Práce v ekonomické alternativě i ekonomická alternativa samotná může být takovým vícečetným uspokojovačem. 4 Příkladem může být i Nadace Pro půdu - viz příspěvek 11, v případě poskytování know-how organizace P3 - People, Planet, Profit. 23 Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu DALŠÍ ZDROJE K PŘEMÝŠLENÍ A STUDIU: Publikace: Fraňková, E., 2015: Lokální ekonomiky v souvislostech aneb produkce a spotřeba zblízka. MU, Brno. Johanisová, N., 2008: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem: výpravy za ekonomikou přátelskou člověku i přírodě. Stehlík, Volary. Feierabend, L., 2007: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Stehlík, Volary. Kutáček (ed.), 2007: Penězům na stopě. Trast pro ekonomiku a společnost, Brno. Gibson-Graham, J. K., et al., 2013: Take back the economy: an ethical guide for transforming our communities. University of Minessota Press, Minneapolis. Viz též: http://takebackeconomy.net/ K tématu commons: Johanisová, N., Filipová, Z., Fraňková, E., 2015: Rozvoj jako ničení, obrana či obnova občiny? Str. 82-106 v: Horký-Hlucháň, O., Profant, T. (eds): Mimo Sever a Jih: Rozumět globálním nerovnostem a rozmanitosti). Ústav mezinárodních vztahů, Praha. (Viz též sborník Otevřeného prostoru z r. 2012). Webové stránky: Výstupy z výzkumu ekonomických alternativ v ČR na FSS MU, včetně článků, odkazů a medailonků asi padesáti organizácia skupin, s nimiž jsme dělali rozhovory: http://alternativniekonomiky.fss.muni.cz/(viz též sborník Otevřeného prostoru z r. 2015). Česká definice sociálního podnikání: http://www.ceske-socialni-podnikani.cz/cz/socialni-podnikani/ principy-a-definice 24 Od potravinové iniciativy k družstvu příklad Příbora Záznam z diskuse, kterou vedla Hana Švecová. Zapsala Hana Švecová Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Všechno začalo v lednu 2014 pozvánkou na společné promítání filmu In Transition 2.0 v městské knihovně v Příbore, kde se sedm účastníků shodlo na tom, že by se chtěli do podobných aktivit zapojit. Tak vzniklo neformální sdružení Příbor v pohybu. Důležitým mezníkem bylo otevření coworkingového centra v Příbore koncem roku 2014, které se pro další období stalo místem setkávání podobně smýšlejících lidí nejen z Příbora. Začátkem února 2015 se tam uskutečnilo setkání zájemců o komunitou podporované zemědělství s místními farmáři. V té době již třetím rokem fungovala jedna větev KPZ, odebírající v sezóně každých čtrnáct dní bedýnky se zeleninou (aktuálně má asi 50 členů). Na setkání farmáři se svými rodinami nabídli produkty ekologického zemědělství, konkrétně zeleninu, výrobky z kozí farmy a telecí a hovězí maso. Alena Malíková (Bioinstitut a PRO-BIO regionální centrum Moravská brána) účastníkům představila koncept „jídla z blízka", dokonce jsme na setkání založili jako první v republice KPZ s výlučně mléčnou produkcí. Postupně se rozeběhlo i společné objednávání dalších lokálních produktů (čerstvých lisovaných olejů, kuřat, ovoce a zeleniny), které si zájemci odebírají od dodavatelů ve sjednaném čase na daném místě, prozatím hlavně na veřejném prostranství. Není to optimální stav, protože pro odběr je stanovený relativně krátký časový úsek, který nemusí vyhovovat všem zájemcům. V únoru 2015 jsme se také domluvili na uspořádání prvního festivalu sousedského vaření v Příbore, tzv. Restaurant Day. Tato myšlenka vznikla před pár lety ve Finsku a šíří se po celém světě. Každý si může v předem určený den otevřít „restauraci" na ulici, v parku nebo komunitním centru a nabídnout sousedům vlastnoručně uvařené delikatesy za cenu, kterou si sám stanoví. První Restaurant Day se v Příbore uskutečnil ve stejný den jako velmi oblíbená a hojně navštěvovaná tradiční Valentinská pouť. Sedm „restaurací" nabídlo výsledky svého domácího vaření před místní základní školou nedaleko místa konání poutě, proto nebylo těžké přitáhnout pozornost kolemjdoucích. Ani ne za 3 hodiny byly všechny dobroty vyprodané. Nová netradiční komunitní akce se hned napoprvé velmi vydařila. Úspěch akce Restaurant Day natolik nadchl některé členky neformálního sdružení, že začaly přemýšlet o společném varenia výrobě produktů z místních zdrojů. Kromě samozásobovaní vlastních rodin chtěla iniciativa obohatit nabídku čerstvého jídla na místním trhu. K tomu je však zapotřebí vybavená kuchyně splňující náročné hygienické normy. Při hledání vhodného pronájmu jsme oslovili i místní samosprávu, zatím jsme však vhodné prostory v Příbore nenašli. Nápad na sdílenou komunitní kuchyni, kterou si může na jakoukoliv dobu pronajmout každý, kdo na vlastní zodpovědnost vyrobí a nabídne čerstvé potraviny k prodeji, ale nezapadl. Také jsme si uvědomili, že za provoz takové kuchyně musí ve vztahu ke kontrolním orgánům někdo zodpovídat, což už není možné realizovat na neformální bázi činnosti. Tady někde byly první zárodky přemýšlení o založení družstva. Další možností, jak naše aktivity formalizovat, mohl být spolek, jak v diskusi zmínil Standa Kutáček. O této variantě jsme v Příbore také mluvili, ale družstvo se pro nás zdá lepší, protože prostředky na provoz a rozvoj chceme získávat vlastní podnikatelskou činností. Obecně také máme větší zkušenost s fungováním podnikové ekonomiky než s neziskovým sektorem. Na několika setkáních se zájemci o založení družstva jsme probírali možné konkrétní aktivity a později hlavně stanovy družstva. Shodli jsme se na tom, že budeme postupovat krok za krokem, nakolik nám dovolí naše finanční možnosti a vstřícné okolnosti. Až nastanou, chtěli bychom začít provozovat obchůdek s lokálními produkty a nabídkou bezobalových potravin. Mezitím budeme pokračovat v aktivní podpoře KPZ, společného objednávání a nabídneme služby převážně vegetariánského cateringu. Standa Kutáček připomněl důležitost plánování pro dlouhodobou finanční udržitelnost podobných projektů. Pro potřeby začínajících projektů považuje za vhodný nástroj metodu Lean Canvas, se kterou nás v závěru diskuse stručně seznámil. Metoda pomáhá v devíti krocích na jedné stránce papíru zachytit představy o podnikatelském nápadu v ucelené formě tak, aby si zpracovatelé uvědomili souvislosti, pojmenovali největší rizika a odhalili oblasti, které nemají podchycené. Dne 13. 4. 2017 se deset zakládajících členů družstva v Příbore sešlo na ustavující schůzi družstva. Ačkoliv vnímáme naše družstvo jako subjekt, který si na svou činnost musí vydělat, jeho hlavním cílem není vytvářet zisk pro rozdělení družstevníkům. Sledujeme změny, které provázejí rozvoj společnosti, 26 Sborník ze semináře 2017 a chceme jejich nepříznivým důsledkům čelit větším zaměřením pozornosti na místo, kde žijeme. Proto chceme například povzbudit místní obyvatele k vlastní produkci potravin pro trh, nabídnout jim poradenství pro začínající zemědělce a výrobce potravin v domácnosti a pomoct jim zorientovat se v příslušných předpisech. Na společných setkáních chceme veřejnosti předávat rovněž informace o sociálních a environmentálních aspektech podnikání, které jsou pro nás důležité. Aktuálně hledáme vhodné prostory k pronájmu, připravujeme se na formulování podnikatelského záměru družstva metodou Lean Canvas a těšíme se na to, co nám společná práce pro družstvo a místní komunitu přinese. 27 Křesťanská společenství jako spolunositelé sociálního a ekologického uvědomění a encyklika Laudato si jako „metodika z Vatikánu" Záznam z diskuse, kterou vedly Pavla Kotíková a Eliška Hudcová. Zapsaly Eliška Hudcová a Pavla Kotíková. Sborník ze semináře 2017 Tato diskuse sloučila dvě témata: encykliku papeže Františka I. Laudato si" (česky Buď pochválen) a úlohu církví pro udržitelnou a spravedlivou společnost. Sociální encyklika papeže Františka vyšla v roce 2015 a týká se klíčové otázky: „Jaký druh světa chceme zanechat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které právě vyrůstají?"1 Jedná se o nadčasový text určený členům katolické církve, ale také všem lidem dobré vůle. Dokument má sloužit jako opora a odkaz pro vysvětlování některých zásadních otázek současného světa. Encyklika řeší, co je smyslem života na Zemi, jaké jsou hodnoty společenského světa, co je cílem naší práce a veškerého našeho úsilí. To vše souvisí i se starostí o náš svět a odpovědností jednotlivců, rodin, komunit, národů i mezinárodního společenství. Dokument přichází s tzv. integrální ekologií, která zahrnuje i lidský a sociální rozměr, neoddělitelný od environmentálního. Encyklika je řazena do šesti kapitol a má tato základní témata: Intimní vztah mezi chudými lidmi a křehkostí naší planety Přesvědčení, že všechno na světě je propojeno Kritika nových paradigmat a forem moci odvozených z technologie Výzva k hledání jiných způsobů, jak porozumět ekonomice a pokroku Hodnota každé bytosti Význam ekologie pro člověka Potřeba otevřené a poctivé diskuse Vážná odpovědnost mezinárodní i lokální politiky Kultura konzumu a návrh nového životního stylu Během diskuse jsme se zabývali tím, jak tento stěžejní text, který rezonuje např. s Cíli udržitelného rozvoje OSN, dostat na tu nejnižší úroveň farností a sborů a do jejich konkrétní praxe. V těchto případech je vždy důležitá role kněze, faráře či pastora, aby klíčová témata do společenství přinášel. Pro jednotlivé věřící (členy katolické církve) by pak nejen tato papežská encyklika, ale i sociální učení církve měly být určitým vodítkem, jak se chovat v životě a na co klást důraz. Nakonec, jak z diskuse vyplynulo, také mnozí věřící oceňují možnost odvolávat se na směrodatný text, který má váhu nejvyšší církevní autority. A jak působí církve navenek? Je z jejich vnějších projevů zřejmé, že nějakým způsobem zrcadlí právě encykliku Laudato sil V naší diskusi, jíž se zúčastnili členové a členky různých církví i lidé bez příslušnosti k nějaké denominaci, jsme narazili na dvě protichůdné zkušenosti. Na jedné straně mnozí z nás ve svém okolí znají inspirativní příklady členů církví, jež prostřednictvím vlastních aktivit přetváří osobní víru do konkrétních činů každodenního života. Tímto způsobem přispívají ke kladnému obrazu církví ve společnosti a ukazují, jak se duchovní hodnoty mohou projevit v praxi. Na druhou stranu jsme se ale v diskusi několikrát dotkli spíše problematického obrazu církevních institucí, respektive projevů některých jejich představitelů, které vyvolávají obecnou nedůvěru v církve jako takové. Přesto církve jakožto společenství věřících mají hrát úlohu nositelek etických hodnot a využívat k tomu všech prostředků, které mají. Jednotlivé sbory působí v konkrétních lokalitách, kde sdružují lidi nejrůznějších profesí, sfér, dovedností a podobně. Mají proto potenciál být aktivní ve veřejném životě a naplňovat potřeby veřejnosti způsoby, které spočívají na solidaritě a mimo rámec ekonomické ziskovosti. S tím souvisí i otázka materiálního zázemí církví, která přišla během diskuse také na řadu. Církve by své budovy, polnosti i peníze vrácené v rámci vyrovnání státu s církvemi (v tzv. církevních restitucích) měly užívat odpovědně ku prospěchu společnosti i budoucích generací. Právě nyní mají příležitost projevit viditelně a hmatatelně své přihlášení se k církevnímu (např. Laudato si) i biblickému učení. Konkrétním příkladem solidarity mezi jednotlivými sbory Českobratrské církve evangelické (ČCE) je stavební fond s lehce archaickým názvem Jeronýmova jednota. Jeho účelem je udržovat, obnovovat 1 Citováno z textu Tiskové zprávy České biskupské konference Laudato si', stručný průvodce, určeného zejména mediálním pracovníkům a také doporučovaného pro první čtení. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/Media/Contentltems/375_00375/laudato-si-strucny-pruvodce.pdf 29 Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu či budovat církevní budovy (fary, školy, kostely) či pořizovat nové vybavení (varhany), jež by si chudší sbory samy o sobě bez pomoci bohatších nemohly dovolit. Do fondu přispívají průběžně finančními dary tuzemské i zahraniční sbory během první půle každého kalendářního roku. Posléze z tohoto fondu žádají potřebné sbory o dar nebo bezúročnou půjčku (lze kombinovat) na konkrétní stavební projekt. O tom, které stavební záměry budou podpořeny, rozhodují delegáti všech sborů, kteří jsou demokraticky voleni vždy na čtyřleté volební období a tuto funkci vykonávají bez nároku na odměnu. Tento systém funguje v ČCE od jejího založení v roce 1918, ale navazuje na starší tradici vzájemné solidarity mezi německými sbory protestantských církví. Dalším tématem, o němž jsme hovořili, bylo propojení církví a fair trade neboli spravedlivého obchodu.2 Shodli jsme se, že fair trade je veskrze nekontroverzní a srozumitelné téma, jež lze navíc velmi dobře uchopit a převést do praxe. Mělo by být samozřejmostí na nejrůznějších sborových mezigeneračních, dětských nebo mládežnických setkáních nabízet fairtradové produkty, např. férový čaj oslazený férovým cukrem. Poselství fair trade, jakož i jiných forem odpovědné spotřeby, je zřejmé: každým nákupem vyjadřujeme podporu určitému způsobu obchodu a fungování světa obecně. Je paradoxní, že křesťané často přispívají na projekty rozvojové pomoci, ale ve sborech popíjí kávu s pachutí dětské práce a nedůstojných pracovních podmínek. Jednou z vlaštovek v tomto směru je projekt certifikací fairtradových měst, škol či sborů, který je však ze zásady nedirektivní a pouze podporuje dobrovolný zájem „zdola". Jedna z možností osvěty v církevním prostředí, kterou jsme v diskusi zmínili, je přiblížit problematiku fair trade dětem a mladým věřícím prostřednictvím komiksů, programů a metodik s přímou vazbou na etický rozměr Bible. 30 2 Odkazy k fair trade problematice najdete např. na: http://www.fairtrade-cesko.ez/#!, http://www.fairtradovamesta.cz/, http://www. storyofbanana.com/cs, http://www.jedensvet.org/ Důstojné živobytí a šetrnost k životnímu prostředí: postřehy z Indie Na základě promítání fotek a povídání o cestě do Indie zapsala Markéta Vinkelhoferová. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu V lednu 2017 jsem navštívila Ashishe Kothariho a Lakshmi Narayanan v indickém městě Pune. Oba byli v České republice v dubnu 2016 v rámci tzv. speakers' tour v projektu SUSY - sociální a solidární ekonomika (na webu jsou s nimi k přečtení rozhovory a Ashishův článek o jeho zkušenostech z cesty po ČR a Řecku). Setkala jsem se s lidmi z ekologické organizace Kalpavriksh, kde Ashish Kothari léta působí. Ta má za sebou mnoho kampaní a její vizí je společnost založená na sociální rovnosti a environmentálni udržitelnosti. Vyprávěla jsem lidem z punského Fóra alternativ o aktivitách Ekumenické akademie a Fair & Bio pražírny, kde působím. V Pune se také v době mé návštěvy konala debata na téma „Kolik energie potřebujeme?", kde vystoupil Ashish Kothari s dalšími třemi experty. Debatující sice na tak složitou otázku nenašli jednoduchou odpověď, samotné povídání však ukazovalo, na jak vysoké úrovni se debata na environmentálni témata v jistých indických kruzích nachází. Inspirace z Bombaje K zamyšlení vybízí už samotné město Bombaj/Mumbaí, kterým návštěvník musí projet při cestách dál do vnitrozemí. Město se živelně rozrůstá, nejen letiště, ale i mnoho výškových budov jednoduše roste na místě vybouraných slumů. Z venkovských oblastí sem údajně přichází 150 lidí denně - a většinou končí na ulici. Hlavní magistrála táhnoucí se z jihu na sever města trpí permanentní dopravní zácpou a viditelnost je kvůli smogu často jen 500 metrů. Bombaj je městem neskutečných rozdílů, od slumů -nejznámější je Daráví úplně uprostřed města, kde bydlí přibližně 1 milion lidí (natáčel se tam například film Milionář z chatrče) - po zelenou oázu v Tata Institute of Sociál Sciences, kde jsem měla možnost debatovat se studenty práva, kteří se zaměřují na sociální kauzy. Anebo lepší čtvrti u moře, kde nadšenci pro alternativní ekonomické modely v kavárnách diskutují o tom, jak se dostat ze systému založeného na maximalizaci zisku a zotročení v práci. Na motorce za sběračkami odpadu Většinu času jsem však strávila se sběračkami odpadu. Moje indické průvodkyně mě za nimi po celém městě a okolí vozily na motorce. Jezdily se mnou neskutečně bezpečně, podle slov jedné z nich, „chtěly, abych měla na Indii hezké vzpomínky", což se rozhodně podařilo! Družstvo sběraček odpadu SWaCH (Solid Waste Collection and Handling, tedy Sběr a řízení pevného odpadu) v Pune sdružuje téměř 2700 sběraček a sběračů, které denně obejdou více jak 540 700 domácností. Seberou na 865 tun odpadu za den, z čehož roztřídí k recyklaci až 170 tun (data z prosince 2016). Sběračky se v Pune organizují již více než čtvrtstoletí. Na vzniku a rozvoji jejich organizace se podílela a dosud podílí i Lakshmi Narayanan a další indičtí aktivisté a aktivistky. Usilují o uznání svého živobytí jako plnohodnotné práce přínosné nejen pro ně a jejich rodiny, ale i pro společnost. Z původně odborové organizace, sdružující zejména ženy ze slumů z těch nejnižších kast, vzniklo družstvo. Za podpory města ženy sbírají odpad nejen přímo z domácností, ale i z institucí. Šíří osvětu, jak správně třídit odpad, a slouží jako příklad dobré praxe sociální solidární ekonomiky založené na sociální, environmentálni a ekonomické udržitelnosti. Příběh družstva sběraček a jejich aktivit je popsán v rozhovoru s Lakshmi Narayanan Sběr odpadu je práce, je dostupný na webu časopisu A2: https:// www.advojka.cz/archiv/2016/12/sber-odpadu-je-prace Více o družstvu sběraček anglicky: swachcoop.com 32 Samozásobitelství, zahrádkaření a sdílení potravin - výsledky výzkumu a co dál Záznam z diskuse, kterou vedla Lucie Sovova. Zapsala Lucie Sovova. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Lucie na úvod zmínila výsledky reprezentativního šetření, které proběhlo v rámci výzkumu českých ekonomických alternativ1 na Katedře environmentálních studií Masarykovy Univerzity v Brně. Ukázalo se v něm, že téměř 41 procent českých domácností má přístup k pozemku, který většina z nich alespoň částečně využívá k produkci vlastních potravin. Na venkově je tento podíl samozřejmě vyšší, i v centru měst ale dosahuje 22 procent. Produkce potravin ve městech, označovaná také jako městské zemědělství, se v posledních letech stává důležitým tématem. Poprvé v lidské historii žije většina světové populace právě ve městech. Koncentruje se zde ekonomické a kulturní dění, městští lidé se možná více zabývají trendy v životním stylu, mimo jiné i udržitelnou spotřebou. Z hlediska potravin i jiných věcí jsou ale města velmi zranitelná, protože do značné míry závisí na dodávkách zvenčí. Ve zmiňovaném výzkumu se dále ukázalo, že kromě vlastní produkce se na zdrojích potravin podílí také dary - např. 16,5 procenta medu v českých domácnostech bylo získáno darem nebo výměnou. Tyto toky domácích potravin jsou tedy poměrně významné, ačkoli se vzhledem ke své neformální a netržní povaze nepromítají do ukazatelů typu HDP a zůstávají z velké části neviditelné. Lze přitom říci, že samozásobitelství a sdílení potravin spadají do sociální solidární ekonomiky v širším slova smyslu - nejen, že uspokojují základní lidskou potřebu potravin, ale často také slouží k utužování sociálních vztahů. Ve zbytku času jsme hovořili o dalších příkladech sociální solidární ekonomiky v souvislosti s potravinami. Petr zmínil dobře fungující sousedské sdílení ve Šlapanicích. Eliška by chtěla založit při faře komunitní zahradu, nesetkalo se to ale s ohlasem. Dalším tématem byla možnost (komunitního či sociálně-ekonomického) zpracovávání ovoce z opuštěných zahrad. Hanka zmínila plány na zbudování komunitní kuchyně v Zábřehu na Moravě. Shodli jsme se na tom, že společné pěstování, sdílení či zpracovávání potravin může fungovat k tmelení komunity, funguje to ale i naopak - životnost podobných aktivit závisí na zapojení lidí. 34 1 Viz také příspěvek 5 Co je ekonomická alternativa? a webové stránky projektu http://www.alternativniekonomiky.fss.muni.cz/ 10 Příběh banánu Záznam z diskuse, kterou vedla Pavla Kotíková. Zapsala Pavla Kotíková. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Průměrný Čech jich sní 9,9 kilo za rok. Jsou sladké, levné a skoro vždycky v akci. Na setkání Otevřený prostor proběhla debata na téma Příběh banánu. Celá debata stála na úvodním vstupu a představení kampaně Za férové banány, v rámci níž jsme (zaměstnanci Ekumenické akademie, novináři, aktivisté) podnikli v létě roku 2016 cestu na banánové plantáže Panamy a Kostariky. Promítli jsme si fotky z této expedice a vedli diskusi nad tím, co stojí za současným nastavením banánového byznysu, jak se jako spotřebitelé můžeme zasadit o změnu a zda je vůbec změna možná. Cesta na banánové plantáže byla rozdělena do dvou částí. V té první jsme se vydali do Panamy, kde jsme navštívili fairtradové družstvo Coobana. Coobana vznikla na začátku devadesátých let, kdy se ujala moci levicovější vláda a umožnila prodej plantáží do rukou drobných pěstitelů. Právě v té době se zformovalo družstvo, které v dnešní době zaměstnává přes více než 600 pracovníků. Zajímavostí je, že zakladatelé družstva byli dříve zaměstnanci Chiquity, která je největším banánovým „hráčem" v regionu. Pro zakládající členy bylo samozřejmé, že družstvo zapojí do systému fair trade, tedy spravedlivého obchodu.1 Naším cílem bylo zjistit, jaké výhody a přínosy pro ně má skutečnost, že jsou certifikovaným subjektem, a co to přináší jak pro družstvo samotné, tak pro pracovníky a pěstitele. Ukázalo se, že pro družstvo hraje velkou roli garantovaná výkupní cena, kterou obchodní partneři vyplácí. Pěstitelé tak vědí, s čím mohou počítat a na co se připravit. Stejně tak je pro družstvo důležitý sociální příplatek, který tvoří část ceny za každou banánovou krabici. Konkrétně zde je to 1 americký dolar za krabici. S touto částkou si může družstvo naložit podle svého vlastního uvážení. Zásadní přitom je, že členové o využití těchto prostředků demokraticky hlasují. Peníze se často používají jako investice do rozvoje, vzdělávání, inovací a zlepšování podmínek v komunitě. Největším přínosem pro zaměstnance družstva je stabilní důstojný příjem, díky němuž mohou pokrýt stále se zvyšující náklady na život. Tento příjem je také komunikován ze strany zaměstnavatele - je jasné, kolik a za co zaměstnanci dostávají, což se nám může zdát jako základní věc, ale v mnoha firmách se děje naprostý opak. Důležité jsou také pracovní pomůcky. Banán je jedna z nejvíce chemicky ošetřovaných plodin na světě. Při produkci se používá mnoho pesticidů, chemikálií a látek nebezpečných pro člověka. Zde je fairtradové družstvo velmi důsledné. V první řadě se snaží o co největší šetrnost vůči přírodě - experimentuje snovými způsoby produkce bez umělých hnojiv či s tradičními diverzifikovanými způsoby. Zároveň mají zaměstnanci k dispozici ochranné pracovní pomůcky a každodenně je používají. V druhé polovině cesty jsme se vydali do Kostariky a navštívili jsme zaměstnance velkých banánových firem, jako je Chiquita, Dole nebo Del Monte. Zde jsme slyšeli prakticky zcela opačné příběhy: nízké mzdy, omezené právo sdružovat se v odborech a zdravotní riziko. Je poměrně běžné, že zaměstnanci nedostávají výplatní pásky. Při příchodu do práce musí do knihy příchodů a odchodů napsat, jak dlouho budou pracovat, aniž by znali hodinovou sazbu. Dvanácti a vícehodinová pracovní doba bez proplacených přesčasů je na denním pořádku. Pracovní pomůcky se rozdávají pouze tehdy, má-li přijít auditor. Pesticidy jsou často aplikovány ve chvíli, kdy jsou pracovníci přímo na plantáži, a rada: „Až uslyšíte práškovací letadlo, schovejte se," je na banánové plantáži opravdu k nezaplacení. Během rozhovorů jsme pracovníky žádali o souhlas s uveřejněním jejich fotografií. Vysvětlili jsme jim, že jejich příběhy budou publikovány v interaktivním dokumentu Příběh banánu a je možné, že z toho budou mít nepříjemnosti, když to zjistí jejich nadřízený. Jeden z dotazovaných nám řekl: „Hůř už se mít nemůžu." A pokud to má čemukoli napomoci, tak ať jeho příběh uveřejníme. Tato reakce nás utvrdila v tom, že je dost možné, že se v průběhu dalších měsíců a možná ani roků nic nestane. To ale nic nemění na tom, že je třeba neustále o těchto věcech mluvit, vyvíjet tlak na nadnárodní firmy, připomínat jim, co často hlásají ve svých udržitelných strategiích a krásných CSR2 materiálech. Během debaty také zaznělo, že je to na nás spotřebitelích znovu si uvědomit, že ovoce z druhé strany světa je vlastně trochu luxusní věc, která by neměla stát méně než lokální jablko. Nenechme se lapit do pasti obchodních řetězců, které často používají banány jako vábničku na spotřebitele a záměrně je prodávají levněji. V našich hlavách se tak tvoří obrázek o kilogramu banánů za dvacet korun, ačkoli reálné náklady na produkci jsou daleko vyšší. To vše je třeba brát v potaz, až si příště půjdeme žluté krasavce koupit. Materiály z cesty jsme zpracovali do interaktivního dokumentu. Tak na něj mrkněte na www.pribehbananu.cz 1 Odkazy k problematice fair trade najdete u příspěvku 7 Křesťanská společenství 2 Viz článek 16 Společenská odpovědnost firem a sdílená hodnota 36 Nadace Pro půdu -možnosti financování nákupu půdy Záznam z diskuse, kterou vedli Hana Bernardova a Stanislav Kutáček. Zapsala Hana Bernardova. Cílem workshopu bylo společně hledat možnosti financování pro nově vzniklou organizaci Nadace Pro půdu. Na úvod byla představena Nadace Pro půdu a její cíle. Následně jsme společně uvažovali 0 možnostech financování činnosti nadace - především nákupu zemědělské půdy. Nadace Pro půdu (NPP) vznikla v reakci na současný neutěšený stav zemědělské půdy v České republice. V ČR je 88 procent zemědělské půdy obhospodařováno konvenčně, tedy za použití chemie a těžké mechanizace. Dochází tak k plošné degradaci půdy, která je vyčerpaná, neschopná zadržovat vodu atd. NPP byla založena v lednu 2016 Miloslavem a Zuzanou Knížkovými, kteří do Nadace vložili prvních 200 ha půdy. Tuto půdu v současné době obhospodařuje biodynamická farma Bemagro na jihu Čech. NPP má zájem působit postupně v rámci celé ČR. Jejím cílem je přispět k ochraně půdy a podporovat odpovědné a udržitelné zemědělství a ty, kteří tímto způsobem hospodaří. Nabízí nový přístup k vlastnictví půdy, který ji zbavuje břemena komodity a tlaku trhu a tím ji chrání před degradací a spekulacemi. Půda je stejně jako voda nebo vzduch vnímána jako dar, neobnovitelný zdroj obživy, na němž stojí lidská civilizace. Proto máme zodpovědnost o ni pečovat tak, aby byla zachována zdravá a úrodná i pro další generace. Posláním Nadace Pro půdu je přispívat k utváření odpovědného vztahu člověka k půdě a tím 1 k Zemi, na které žijeme. Pro naplnění tohoto poslání Nadace: osvětou zvyšuje povědomí široké veřejnosti o tématech spojených s přístupem k půdě. získává půdu nákupem i darem. svěřuje nadační půdu zemědělcům, kteří o ni budou pečovat tak, aby ji zachovali zdravou, živou a úrodnou. Vytváří tím vhodné podmínky pro stávající i nové zájemce o šetrné způsoby hospodaření. spolupracuje se spřízněnými iniciativami zabývajícími se tématem ochrany a přístupu k půdě. V druhé části jsme se formou brainstormingu věnovali konkrétním možnostem, které by mohla Nadace využít pro získávání především finančních zdrojů na nákup zemědělské půdy. Byly zmíněny tyto formy: benefiční akce, dražby crowdfunding veřejná sbírka (inspirace kampaní ČSOP Místo pro přírodu) sbírka formou jednorázové kampaně (na konkrétní pozemky „s příběhem") věcné dary (půda, zařízení/farma, služby, vybavení) dary od velkých dárců, filantropů investice (podobné družstevním podílům) - finanční půjčky od fyzických i právnických osob bez ručení (nadace ze zákona nemůže ručit svým majetkem za půjčky) „přidružený fond" - půda svěřená Nadaci do péče (možní vlastníci - církve, obce, fyzické osoby...) závěti Výstupy z workshopu posloužily pro další prioritizaci fundraisingových aktivit Nadace. Více informací o Nadaci Pro půdu: www.nadacepropudu.cz 38 Kam směřuje sociální podnikání a jeho podpora? Záznam z diskuse, kterou vedly Petra Francová a Svatava Škantová. Zapsala Svatava Škantová. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Sociální podnikání se v České republice v posledních letech rozvíjí, vznikají nové sociální podniky i iniciativy zaměřené na podporu sociálně podnikatelského prostředí. Přes celkový pozitivní vývoj je však nutné hledat další cesty, jak sociální podnikání směrovat a rozvíjet. V diskusi jsme narazili na to, že kromě sociálního podnikání existuje řada jiných iniciativ a směrů, které vytváří alternativu k mainstreamové ekonomice. Jedná se např. o sociální zemědělství, komunitou podporované zemědělství, časové banky, sdílecí aktivity a etické bankovnictví. Bylo by dobré více tyto směry propojovat a stavět na tom, co je spojuje (viz příspěvek 5 Co je ekonomická alternativa?). Ve světě se stále více používá pojem sociální solidární ekonomika, který k nám proniká skrze mezinárodní projekt SUSY Ekumenické akademie Sociální solidární ekonomika se zdá být vhodným pojmem pro zastřešení a propojení těchto inovativních ekonomických iniciativ. Vznik nových sociálních podniků souvisí zejména s podporou z „evropských dotací", díky kterým v ČR vzniklo kolem 120 nových integračních sociálních podniků (aktuálně jich funguje 70 %). Cílem dotací bylo podpořit vznik a rozvoj nových podnikatelských aktivit, přičemž financovaly jak investiční, tak neinvestiční části podnikatelských záměrů. Aktuálně jsou spuštěny další grantové programy se shodným zaměřením, o které je enormní zájem. Zatímco ale dosavadní podpory směřovaly v první řadě k integračním sociálním podnikům (tedy k těm, které zaměstnávají lidi znevýhodněné na pracovním trhu), budoucí grantová schémata by mohla (a měla) reflektovat širší záběr sociální solidární ekonomiky. V diskusi jsme identifikovali tyto další možné oblasti podpory: Environmentálni sociální podniky jsou podniky, jejichž společensky prospěšný cíl i předmět podnikání jsou orientovány environmentálne (na rozdíl od zmiňovaných integračních sociálních podniků). Usilují o ekonomickou lokalizaci i pracovní postupy šetrné k životnímu prostředí, naopak ale nemusí zaměstnávat znevýhodněné osoby. Podpůrné struktury nebo organizace reflektující potřeby sociálních podniků i segmentu obecně. Příkladem mohou být celostátně působící organizace jako P3 - People, Planet, Profit o. p. s. nebo TESSEA z. s., z jiného segmentu Asociace místních potravinových iniciativ. Pro rozvoj sociálního podnikání je nosné, aby tyto organizace svým působením dosáhly i do ekonomických periférií.1 Síťování spolupracujících sociálních podniků - podpora jejich kooperace, spolčovaní Příkladem může být festival a veletrh v Toskánsku „Terra futura", který vznikl jako spontánní iniciativa několika organizací a za 10 let svého působení přerostl do organizované struktury s návštěvností 50 000 návštěvníků. Sociální solidární ekonomika - podpora aktivit jako lokální peněžní systémy, komunitou podporované zemědělství, časové banky, sdílecí aktivity, stipendia pro iniciativní jedince, kteří by mohli rozvíjet svůj záměr v segmentu sociální solidární ekonomiky apod. Zemědělská prvovýroba - podpora dílčího segmentu v rámci sociálního zemědělství.2 Sociální podniky se potýkají s finanční udržitelností a konkurenceschopností, protože mají vyšší náklady spojené s péčí o zaměstnance a specifickými výrobními postupy (např. ekologické zemědělství vyžaduje vyšší podíl ruční práce). Podpora jim věnovaná by proto měla být dlouhodobější (v případě zaměstnávání osob se zdravotním postižením je řešena v rámci pravidelných úhrad úřadu práce) nebo fázovaná. Pro sociální podniky jsou rovněž vhodné půjčky. 1 V sociálně vyloučených lokalitách v současné době působí Agentura sociálního začleňování, která mimo jiné pomáhá i v oblasti (integračního) sociálního podnikání. Není to však její hlavní činností (řeší sociální vyloučení komplexně) a nedosáhne do všech periférií v širším slova smyslu. 2 Viz příspěvek 18 Idea a realita sociálního zemědělství 40 Impakt: jak měřit dopady sociálního podnikání? Záznam z diskuse, kterou vedla Iva Kovandová. Zapsali Michal Šimoník a Iva Kovandová. Otevřený prostor: Podnikání pro lidi a planetu Co to je měření impaktu? Měření hlubokých a dlouhodobých dopadů naší činnosti (např. projektů nebo sociálních podniků), jímž zjistíme, jestli světu spíše pomáháme nebo škodíme. Jaký je rozdíl mezi výstupy, výsledky a dopady? Výstupy - vážou se na popis aktivit: Jak dlouho jsem se učil jezdit na kole? Kolik učitelů se zúčastnilo semináře? Výsledky-jaký krátkodobý efekt měla aktivita na účastníky: jak dlouho se udržím na kole; podíl účastníků semináře, kteří změnili své chování. Dopady (impakt) - dlouhodobý důsledek naší snahy: díky tomu, že jsem se naučil jezdit na kole, trávím hodně času venku a mám lepší fyzičku; změnila se situace všech učitelů jako celku, nastala celospolečenská změna. Proč je to důležité? Zjistíme, jestli naše práce skutečně přispěje k řešení problému. Data nám pomohou zlepšovat naši činnost, která se také stane transparentnější. Ukážeme ostatním, že naše práce má smysl. Na jaké problémy můžeme narazit? Nezájem ze strany donorů či investorů Situace se pomalu ale jistě v tomto ohledu mění. Trend ze západu, kde se měření dopadů vyžaduje čím dál častěji, k nám dříve či později dojde. S vidinou prudkého poklesu dotací z EU v příštím období to vypadá, že spíše dříve. Nezájem ze strany členů organizace, kteří budou měření brát jako kontrolu shora Měření dopadu by se nemělo používat jako pouhý monitoring činnosti, ale jako nástroj k učení -tedy netrestat, ale napomáhat ke zlepšení. Zkreslení výsledků, ať už záměrně, nebo neznalostí Záměrně: Zájem všech stran by měl být na tom, aby se měření provedlo co nejpřesněji - donoři by toto měli zdůrazňovat a nebrat zpětně celé dotace za to, když se prokáže, že daný přístup nefunguje - i to je hodně cenná informace. Neznalostí: Státní správa i byznys sektor by měly vést cílenou osvětu na toto téma. Kde se inspirovat a hledat pomoc? Měření dopadů dobře probíhá v USA (např. Washington Institute) a Velké Británii. S měřením dopadu můžou pomoct třeba studenti v rámci diplomových prací nebo svých studentských projektů. Materiály ke studiu naleznete např. na stránkách České evaluační společnosti (www.czecheval.cz) ,What works center (https://www.gov.uk/guidance/what-works-network) nebo organizace PHINEO (http://www.phineo.org/fuer-organisationen/kursbuch-wirkung ). 42 Sborník ze semináře 2017 Jak mohu měřit dopad projektů/sociálních podniků? Právě německá organizace PHINEO zpracovala graf, který může pomoci vybrat ty správné metody pro změření dopadu. Pro lepší průkaznost je dobré metody ze spodní části grafu kombinovat. Výběr metod měření ta oLongitudinální průzkum s kontrolnískupinou 0 h_ 01 oOpakované standardizované dotazníky cl X V oStandardizované dotazníky, průzkum subjektivně vnímaných změn -ať -q oZúčastnčnč pozorování odborníky na měření fi oFokusniskupina i_ o Strukturovaně rozhovory s odborníky na měření