OBSAH
Kapitola prvnf:
Dnesje snazs{ predstavit si konec sveta
nez konec kapitalismu
Kapitola druha:
Co kdybyste svolali protes/lLl akci
a vsichlli by, proboha, prisli?
Kapitola tretf:
Kapitalismus a Realno
Kapitola ctvrta:
Reflexivn{ l1emo!1oUC/1ost, i/llObi!izace
a liberaln{ komulLisl/Lus
Kapitola pata:
6. ryen 1979: "Nenech se ni{{rn svazal."
Kapitola sesta:
Vse, coje pevne, se rozpoustf na PR:
9
23
28
34
46
trzn{ stalinismus a byrokraticka antiprodukce 55
Kapitola sedma:
".. .lze-li pozorovat, jakjedrla skuteCl10st presahuje do druht":
Kapitalisticky realisrnusjako snova prace aporucha pameti 73
Kapitola osma:
Neexishtje zadna 14stredna 83
Kapitola devata:
Marxisticka super chuva 93
Copyright © Mark Fisher
Transbtioll © Radovan Baros, 2010
Czech edition © Rybka Publishers, 2010
ISBN: 978-80-87067-69-7
Me zene Zoe, rodicum Bobovi a Linde
a ctenarum mcho webu
".
Mark Fisherje spisovatel, teoretik a pedagog.Jeho te>..'ty se
pravidelne objevujf na std.nkach Casopisu Frieze, New Statesmal1,
The WIre a.Sight & SOllnd. Je zakladajfdm clenem Cybernetic
Culture Research Unit. Dnes prednasl filosofii na City
Literary Institute v Londyne, vyucuje v Centre for Cultural
Studies and Music Culture na University ofEast London
a v·Goldsmiths. Jeho webovY blog ma adresu http://k-punk.
abstractdynamics.org. Zije s manzclkou v Suffolku.
' ..
KAPITOLA PRVNI
Dnesje snaz5{ predstavit sF konec sI/eta
- nez konec kapitalismu
V jednc z klfcO\rych seen filmu Alfonso Cuar6na Pololllci lidf
(Children OJMCII, 2006) jde hlavnf hrdina Theo ztelesnovany
Clive Owenem navstfvit pfftele do elektrarny v Battersea, promenene
v jakousi kombinaci vladnf budovy a soukrome sbfrky.
Umclecke poklady - Michelangeluv David, Picassova Gucrnica
nebo nafukovacf prase skupiny Pink Floyd - jsou shromazdeny
v budovc, ktera je sama zrenovovanym kulturnfm artefaktem.
To je nas jediny Ictmy pohled do zivota elit, izolovanych
pred dopady katastrofy, ktera zpusobila masovou neplodnost:
celoujednu generaci se uz nerodf zadne dCti. Theo
svemu hostiteli polozf otazku: "Jal-y ma tohlc vsechno smysl,
kdyz zahy nebude l"!ikdo, kdo by se tomu mohl obdivovat?"
Budoucf generace uz nemohou slouzit jako alibi, protoze uz
zadne nebudou. Odpovedf jc hedonistick-y nihilismus. "Snazfm
se na to nemyslet." .
Dystopie (tedy antiutopie) r;lmujfcf dCj filmu PolO/llci lidrje
charakteristicka pro pozdnf kapitalismlls. Nejedna se 0 dllvcrne
znamy totalitarnf scenar znovu a znovu omflany vc filmo-
9
vych dystopifch (klasickYm pffkladem je snfmek Vjako Velldela
z roku 2005 od jal11ese McTeiguea). V romanu P. D. jamesovc,
ktery ClIaronovc filmu poslollzil za predlohu, byla
demokracie odstrancna a zemi vladne samozvany Guverncr,
tyto prvk)' zapletk)' vsak film prozfrave vypoustf. Zkusenost
J1as pOlleila, ze autoritarsk;l oIl1ezenf, ktedjsou vsude kolcl11
nas, mohou byr zavadcna v ral11ci politickc struktury, ktera form;1lnc
zllstava del110kracif. Na tento vyvoj nas pripravila "valka
proti terorismu": normalizace krize vytvaH situaci, vc kterc
se zruScnf protikrizovych opati'enf, plhodnc prijarych jako
reakce na m imoradnou situaci, stava nemysli telnym (skonef
tato valka nekdy?).
rri slcdovanf PololI/b,lidf nam na mysli nevyhnutclne vy_
tanc vyrok pfipisovany Fredricu jal11esonovi a Slavoji Zizkovi,
podlc kterychje snazsf predstavit si konec sveta ~eZ konec kapitalisl11u.
Tato veta presne vystihuje to, co mam na mysli,
kdyz l11luvfm 0 "kapitalistickel11 realismu": vseobecne rozsfi'eny
pocit, ze kapitalismusje dnes ncjenomjediny zivotaschopny
politick-y a ekonomid.-Y systcm, ale take, ze je zhola nemozne
bye si jen pFcdstarJil vuei IlCI11U nejakou koherentnf alternativll.
Byly doby, kdy filmovc a romanovc dystopic byly takovymi
cvieenfmi v pfedstavivosti - katastrofy, ktere Ifeily,
fungovaly jako motiv slouzfd coby zaminka pro projcktovanf
novych, alternativnfch zpusobu zivota. V Potom.clcl! fidf tomu
tak nenf. Kontury sveta, ktcry film naertava, spfse dokreslujf
nebo zdurazilujf duvcrne zname obrysy naseho vlastnfho sveta,
nez.li aby k ncmu nastiil0valy nejakou alternativu. V jeho
svete stejne jako v tom nasem nejsou extremnf autoritai'stvf
a Kapital v zasade neslueitelne: internacnf tabOlY a kavarenske
retezce zde existujf bok po boku. V Pololl1dch fidfje verejny
prostor ponechan sobc samcl11lJ napospas, vydan v plcn hromadam
odpadku, kterc nikdo nevyvazf, a potulujfcfm se zvfratlJnl
Uedna obzvlase pusobiva scena se odehdva uvnitr opus-
10
tene skoly, po jejfchz chodbach se prohanf osamocena srna) .
Neoliberalove, kapitalistictf realistc par excel/el/ce, opcvovali destrukci
verejneho prostoru, ale v pffkrcm rozporu s jejich oficialnfm
kredem v PololI/dcl! lidf zadnc pffzl13k)' odumfranf statu
nevidfl11e. Nanejvy-sjsme svcdkyjeho re?ukce na clementarnf
vojenskc a policejnf funkce. (Mluvfm 0 "oficialnfm" krcdu,
protoze neoliberalismus se vzdy implicitne spolchal na podporu
statu, aekoliv ho z ideologick-ych duvodu zatracoval. To se
presvcciCivc ukazalo bchem bankovnf krize roku 2008, kdyz na
popud neoliberalnfch idcologU pi'ispcchal stat bankovnfmu systemu
pohotOve na pomoc.)
Katastrofa v Polol1lclch lieN nenf neefm, co hrozf nastat v blfzke
budoucnosti nebo nastalo nekdy dr-fve. Spfse ji prave proZ1vame.
Neexistuje zadny konkrctnf moment zkazy; svct
nekoncf vclkYm ti'eskem, pomalu vyhasfna, chradne, podleha
rozkladu. Nikdo nevf, co pfesne pohromu zpusobilo;jejf pffeina
Idf nckde v daleke minulosti,je tak absolutnc oddelena
od pfftomnosti, ze nam pripadajako vrtoch ncjakc zlomyslne
bytosti: jako jakYsi negativnf zazrak, kletba, kterou zadnc pokanf
nemuze odCinit. Takovou katastrofu muze zmfrnitjen zasah
stejne malo predvfdatelny,jako byla udalost, kteraji spus:ila.
Nema smysl 0 neco se pokouset:jcnom nesmyslna nadcje
dava nejakY smysl. POVCIY a nabozcnstvf, prvnf lltociste bezmocnych,
zazfvajf nebyvaly rozkvet.
Ale co katastrofa samotna? je zi'ejme, ze motiv neplodnosti
musfme chapatjako metaforu,jako vy-razjineho druhu uzkosti.
Domnfvam se, ze tl;1to uzkostje nezbytne vykladat v kulturnfch
souvislostech a film nastoluje tuto otazku: jak dlouho
muze kultura existovat bez novych podnetu? Co se stane, kdyz
uz mladf nejsou schopni prichazct s niefm prel-vapivym?
Potomci fidr davajf tusit, ze konec uz prisel, ze budoucnost
nam mMe nabfdnout uzjen opakovanf a variacejednoho a tehoz.
Je mozne, ze uz nas necekajf zadna prekvapenf, zadny no-
11
vy "sok moderny"? Tato uzkost ma za naslcdck neustale kolfsanf
mezi dvcma p6ly: "slaba mesianisticka" nadeje, ze se dflve
ci pozdcji musf neco stat, se stl'fda s rezignovanym presvcdcenfm,
ze nic noveho lIZ nikdy nemtHe nastat. Oscilujeme
mezi cekanfm na "budolld velkou vec" a patranfm po "poslednf
velke veci", ktera se v minulosti udala: jak dlouho
uzje tomu, co se ncco takovcho stalo, ajak velke to vlastne
bylo?
V pozadf Pololllktilidr se vynoruje duch T. S. Eliota; motiv
sterility si film koneckoncu vypujCiI z Eliotovy Puste zell1e. Zaverecny
epigraf ,santf, sand, santf", ktery se objevuje v poslednfch
vterinach filmu, vfce evokuje Eliotovy basnicke fragmenty
ndli mfr oslavovany v Upanisadach. V POlomclch lidrje mozna
zasifrovano poselstvfjineho Eliota - Eliota coby autora v'adice
a illdill;dllalllf!1o falcllllI. V teto studii Eliot, predjfmaje tak
praci Harolda Blooma, analyzuje vzajemny vztah mezi kanoJ1ell1
3 tvlIJ-cr inovacf. Nove se definuje v re3kci vuCi tomu, co
je jiz et3blovane, a to se zasc musf zpetne rekonfigurovat v reakci
na nove. Eliot l'fka, ze pokud se vycerpa budoucnost, nezustane
nam ani minulost. Tradice neznamena nic, kdyz nenf
ustavicne zpochybnovana a modifikovana. Kultura, kter5 uzje
jen udrzovana pri zivote, nenf zadna kultura. Osud Picassovy
G/lcmicy, nckdejsfho zdCScneho vykriku nesouhlasu s fasisticrymi
zvcrstvy, ktery se ve filmu promcnil v pouhou nastennou
dekoraci, zde nabYva exemplarnfho VYznamu. Obrazu je podobne
jako obrazarne v budove bYvale elektrarny, ve ktere je
umfstcn, lIdelen "ikonickYC' statut teprve tehdy, kdyije zbaven
jakekoliv moine fllnkce nebo kontextll. Zadny kllltllrnf objekt
si nemuze uchovat SVOll Sfill, poklldjiz neexistujf oci, ktere by
se lla ncj mohly dfvat novym pohledem.
Chceme-li n3 vlastnf oci spatrit tuto premenll kultury na
mllzdlnf C),.-ponaty, nemllsfme cekat na to, az blfzka blldollcnost
Pololllklllidf skutecnc nastane. KapitalistickY realismus od-
12
vozuje svou moc zcasti ze zpusobu,jakYm si kapitalismus podrizuje
ajakYm vstrebava vdkerou dosavadnf historii, cozjejeden
z dllSledku "vseobecneho systel11u ekvivalence", ktery VcSkerYI11
klllturnfm objektum bez ohlcdll na to, zda se jedna
o nabozenskou ikonografii, pornografii nebo Das Kapilal, priSllzuje
monetarnf hodnotu. Projdete se po vystavnfch salech
Britskeho l11uzea, kde vidfte predmcty vytriene z jejich kulturnfho
kontextu a shrol11aidCne jako na palubc ncjakc lodi
dobyvatelll z vesmiru, a mate pred sebou sugestivnf obraz toho,
jak tento proces v praxi funguje. V dusledku transformace
zvyku a ritualu na pouhe esteticke objektyjsou svetonazory
predchazeji'cfch kultllr objektivne ironizovany, prol11cnovany
na pouhe artcjakty. KapitalistickY real ism us nenf tedy jen urcirym
druhem realis-mu;je spfSe realismemjako takovym.]ak
lIvadejf Marx a Engels v Kon/l,lI/;sf;ckem IIWI1!feslll:
,,[Kapital] utopil v lcdovc vodi:': sobeckc VYPocltavosti
posvatnou bazdl. nabozenskcho vytrienf, rytffskcho
nadsenf a sos;icke sentimentality. Promcnil osobnf dustojnost
cloveka ve smennou hodnotu a nal11lsto nescetnych
propujCenych a i'adne nabyrych svobod postavii
jedinoll bezohlcdnc chladnoll svobodu obchodu.
Zkratka, vykoi'istovanf zastrene nabozenskYmi a politickYmi
illlzemi nahradil vykofistbvanfm otevrenYI11,
nestoudn)rm, primym a bezcitnym."1
Kapitalismus je tfm, cq zustiva kdyz se svetonazory na urovni
ritllalu nebo symbolicke reprezentace zhroutily, a zbYva uz
jen konzument-divak k10pytajfcf l11ezi ruinami a relikty mi-
nulosti.
Tento obrat od viry k estetice, od angazovanosti aktera k pasivite
divaka, je nicmene oslavovan jako jedna z pozitivnfch
stranek kapitalistickeho realismu. Kdyz kapitalistickY realisl11us
13
prohlasuje, ze llas, jak pravf Alain Badiou, "spasil pred ,fatalnfmi
abstrakcemi' zrozenymi z ,ideologif millulosti''', vydava
se za stft,jenz nas chranf pfed nebezpeCfm vychazejfcfm z vfry
samotne. Postoj ironickeho odstupu typid.-y pro postmodernf
kapitalismus nas udajnc cinf imunnfmi pred pokusenfm
f:1natisml1. Snfzenf nasich ocekavanf je pry malou danf za
ochranu pred hrozbami terorismu a totalitarismu. "Zijeme
v rozporu," konstatuje Badiou,
"brutalnf, hluboce nespravedliva realita sveta, v nftje
vdkera existence pomerovana toliko penezi,je nal11 totit
prezentovana jako ideal. Pokud chtejf zastanci etablovaneho
radu obhajit svuj konzervativismus, nemohou
jej nazyvat idealnfm nebo bajecnym. A tak radeji
tvrdf, ze vSc ostatnfje pi'fScrne.Jistc, pripoustejf, mozna
ncz.Ueme ve stavu dokonaleho Dobra. Musfme byt ale
stastni, ze ncz.Ucmc v podrucf ZIa. Nase del110kracie nenf
idcalnf.Je alc lepsf nei krvave diktatury. Kapitalismus
je nespravcdliVY. Nenf ale zlocinny jako stalinisl11us.
Lhostcjne sice prihlftfme,jak l11iliony Afj'icanu umfrajf
na AIDS, aIespoil. se ale neuchylujeme k rasistick.-ym
a nacionalistick-ym tiradamjako MiloScvic. Zabijfl11C IraCany
nasimi bomb:'lI11i, ale ncpodrczavamcjim krky macctami,jako
to delajfve Rwande."2
"Realismus" se zde podoba rczignovanemu stavu cloveka
stizeneho chronickou depresf, kterY se domnfva, ze jakYkoliv
pozitivnf staY, jakakoliv nadcje jsou pouze nebezpecne
iluze.
Vc svem bczpochyby ncjptlsobivcjsfm vykladll fllngovanf kapitalismu
od Marxovych CaStl popisujf DeIcuze a Guattari kapitalismus
jako jisry druh virtualnf moznosti, kted pronasle-
14
dovala vsechny dosavadnf socialnf systemy jako strasak. Kapital
jc v jcjich pojctf ,ncpojmcnovatclna Vcc", skandal, ktery
primitivnf a feudalnf spoIccnosti ,prcvcntivne vymftaly". Kdyz
pak kapitalismus konccnc dorazil, princsl s scbou masivnf desakralizaci
kultury. Je to system, ktel-Yjiz nepodleha vlade iadllcho
transcendcntalnfho Zakona; pravc naopak, climinujc
vsechny takoveto k6dy, aby je opctovnc zavadcl ad hoc. Podoba
a limity kapitalismu nejsou prcdem dane, tento systemje
definovan (a redefinovan) pragmatiekYmi potrebal11i a improvizovanymi
reSenfmi. Kapitalismus tak v mnoha ohledeeh pripomfmi
Vee ze stejnojmenneho filmu Johna Carpentera:
monstr6znf, nekonecne tvarnou materii sehopnou vstrebat
a metabolieky premenit vscehno, s cfm prijde do styku. Kapital,
tvrdf Deleuze a-Guattari,je "pestrobarevnou smesicf vseho,
co kdy existovalo", kuri6znfm hybridcm ultramodernfho
a arehaiekeho. V dobe kdy Deleuze a Guattari praeovali na
svych dvou svazcfeh KapilalislIlIl a scltiZOjrCllic, se jcStc mohlo
zdat, ze se tendence kapitalismu k detcritorializaei· omezujf
predevsfm na financnietvf a ze kulture naopak dominujf tendence
k reteritorializaei.
Tato uzkost, tento poeit, ze se nie noveho ui nemuze stat,
:!enf sama 0 sobc nicfm noVYm. Naehazfme se na onom slavnem
"konci dcjin", vyhlaScllcm Francisc111 Fukuyamou po padu
Berlfnske zdi. Fukuyamova teze, ie dcjiny kulminovaly
liberalnfm kapitalismem, se moi na u mnohych setbla s posmechem,je
vsak siroce akceptovana v rovine kulturnfho ne*
Dctcritorializacc jc tendcncc kapitalisl11u a globalizace rozkladat vdkerc
stabilni, ctabloV3nc identity, kategoric a entity, aby jc mohl podridit zakonitostem
trini smeny. TCllto proccs vyvol:iva zpetnou rcakci v podobe rctcritorializace,
kdy jsou jiz jcdnou dobyta tcritoria castccne opanov5na
tradicnimi Illodlami, z nichz sc tak st:iv~ji vypdzdncnc cl1lblcmy zaslc sl:ivy.
Prikladclll jc navrat rcligiozity v postsckularni zapadni spolccnosti, ktcrY
ncn[ ani tak vyrazclll autcnticIcych duchovnich poti'cb jako SplSc projcvcll1
paranoidniho strachu z dcstruktivni moci kapitalu. (Pozn. pi'ckl.)
15
vcdomf.' Ncmcli bychom vsak ztd.cet zc zi'ctclc, ZC dokonce
kdyz Fukuayma prisel s touto tezf, jcho idea, ZC historie
dospcla kc svcmu naplncllf, l1ebyla rylucne triumfalisticki.
FukuY:llna varoval, zc jcho iddlnf svct budc pronaslcdovin
pi'lzraky minulosti, ale pfedpoHidal, ze tito duchove budou
spfsc nictzschcovskc Ildli marxistickc provenicnce. Mczi
Nictzschcovy nejproroctejsf texty pati'l ty, ve kterych popisuje
"pi'esycenost [pi'ftomneho] veku historif". "Ta vede k nebczpccnemu
ironickcmu odstupu vuCi sobe samemu," uvidf
v Necasovych Ilva/IClch, "a nasledne kjeste nebezpecnejs[mu cynismu",
v nemz "kosmopolitnf manyry" a blazeovany divick-y
odstup zaujmou mfsto angazovanosti a spoluzodpovednosti.
Takovajc situacc Nietzscheova "poslednfho cloveka",
kteryjiz videl vSechno, ale je vc sve dekadenci p~ralyzovan prive
touto pi'emfrou (scbc)lIvedomenf.
Fukuyamova pozicc je v jistem ohledu zrcadlorym obrazcm
pozicc FredricaJamesona.Jamesonjc znam svou tezf, ZC
postmodcrnismusje "kulturnf logikou pozdnfho kapitalismu".
Argumentoval, ze destrukce budoucnostije integdlnf soucastf
postmodernf sccny, kterc,jak sprivne pl'cdpovfdal, bude dominovat
pastis a kultura revivalu. Kdyz vezmeme v uvahu
Jamcsonovu prcsvedcivou dcmonstraci vazby mezi postmodcrnf
kulturou a urCirymi tcndencemi konzumnfho (ci
postfordistickeho) kapitalismu, mohlo by se zdit, ze koncept
kapitalistickeho realismu vlastne nemi zidne oduvodnenf.
V jistem ohledu je to pravda. To, cemu HUm kapitalistickyrealismus,
Ize podi'adit pod kategorii postmodernismu, jak
ji tcorctick-y rozpracoval Jameson. NavzdoryJamesonovu heroickemu
hcuristickemu pocinu zustiva vsak postmodernismus
i nadalc spornym tcrmfncm,jcho ryznamyjsou zel ponc*
Jak sc ncdivno vyjadi'il v jcdnom rozhovoru pro francouzskou rozhlasoyOU
stanici Fral1(c Cllllllre Slavoj Zizck: "Nous SOI11I11CS tous fukuyal11istcs"
- "VSichnijsmc v\:tstnc fukuyal11istC". (Pozn. vyd.)
16
k d ncustilenc a mnohocctnc. JcStc dulczitejsf podlc mcho
soudu je vsak okolnost, ic sc procesy popisovanc a analyzovaneJamesonem
staly dnes natolik markantnfmi a chronicky--
mi, zc scjcjich charaktcr dojistc mfry pr0111cnil.
Existujf primirne tri duvody, proc pr-cd tcrmfnem postmodernismus
divam prcdnost tcrmfnu kapitalisticky rcalismus.
V 80. letech, kdyi Jameson zformuloval svou tezi 0 postmodernismu,
stalcjestc existovaly vuCi kapitalismu alcspon nominalnf
politickc altcrnativy. Oncs jSl11C vsak konfrontovani
s mnohem hlubsfm, mnohem chronictcjsfl11 pocitem vyccrpinf
a kulturnf a politicke sterility. V 80. letech jcSte cxistoval
takzvany "reilny sociaJismus", i kdyz v poslednf fizi sveho rozkladu.
V Britanii se tektonicke zlomy tHdnfho antagonismu
naplno projevily v udilostech, jako byla stavka hornfku v lctech
1984 a 1985, a poriika hornfku byla rozhodujfcfm momentem
ve vy-voji kapitalistickcho realismu, pi'incjmcnsfm
prive tak zavaznym ve sve symbolickc dimcnzi jako ve srych
prakticky-ch dusledcfch. Uzavrenf dolll bylo obhajovano tfm
ze jejich zachovanf nenf "ekonomicky rdlne", a hornfci tak
hrili roli poslcdnfch aktcru v doznfvajfcf .epoSe prolctarskeho
romantismu. Osmdesata Icta byla obdobfm, kdy se kapitalisticky-
realismus definitivne prosadil, kdy sc doktrfna Margaret
Thatcherove, ze "neexistujc zadni alternativa" - coije snad
nejpregnantnejsf shrnutf logiky kapitalistickcho realismu,jakc
si Ize pfedstavit - stala brutilnfm, sebcnaplnL~fcfm se proroc-
tvim.
Za druhe, postmode;rnismusjist)im zpusobem navazoval na
modernismus. Jamesonovy uvaby 0 postmodcrnismll se odvfjejf
z kriticke reakce na tezi, kterou razil Adorno ajemu podobn!,
ic modernismlls disponujc rcvolucnfm potcl1ciilco<
zisluhou srych formilnfch inovacf samotnych.Jal11cson si naproti
tomu povsiml, ze dochhf k postupnemu vstrebivanf
modcrnisticky-ch motivu populirni kulturou (v reklamc se ku-
17
pHkJadu zaealy objevovat surrealistickc prvky). Ve stejnc dobc,
kdy byly ureitc modcrnistickc pi'fstllPy vstrebav3ny do obecnc
kulturya komodifikovany, byly nicmene idealy modernismu
- jcho udajnc elitarstvf ajcho monologicJcy, hierarchicJcy model
kllltury - kritizovany a zavrhovanyvejmenu "odlisnosti",
"rozlllanitosti", "plurality" a "mnohoectnosti". KapitalisticJcy
realismusjiz \lema potrebu se takto konfrontovat s modernismemo
Pdve naopak, bere krach modernismu za hotovou vec:
modernismllsje nynf efmsi, co se periodicky muze vracet, ale
uzjenjako ncZivy esteticJcy styl, nikdy jako ideal, podle nehoz
by mel elovck zft.
Za tretf, od padu Berlfnske zdi vyrostla cela nova generace.
V 60. a 70. letech muse! kapitalismus eelit problemu,jak
zadriovat a absorbovat vncjsf tlaky. Nynf. se system pory-ka
s opaenym problcmem; pote co se mu tak uspcsne podarilo do
sebe absorbovat vncjsek, musf resit otazku,jak fungovat bez
vllcjsku, ktcry by si mohl podrobit a kolonizovat. V Evropc a
Severnf Americe vctsina lidf mladsfch dvaceti let dnes uz dokonee
ani nepocifuje absenei alternativ vuCi kapitalismll jako
ncjakY problem. Kapitalismus s prehledem okupuje veskery
horizont mysl itelneho. Jameson jeste poeiroval jako skandal,
ze se kapitalismu podarilo proniknout i do samotncho podvedomf;
skuteenost, ze si kapitalismus dnes podmanil snovy
svet a niterny zivot vdkere populaee,je pokJadana za neco tak
trivialnfho, ze uz nestojf ani za zmfnku. Bylo by nebezpeene
a zavadCjfcf namlouvat si, ze nedavna minulost byla jakousi
zlatou erou bohatou na politicke alternativy, a nenf tedy vubec
od veci pripomfnat si rozhodujfcf ulohu, kterou komodifikace
v kulturnf produkci v prubehu dvadteho stolet! sehrala.
Nicmenc doncdavnajdte bylo podle vseho mozne hrit staroll
osvcdeenou hru mezi alternativou a mainstreamem, mezi subverzf
a nasledllou reintegracf subverzivnfch prvku do strednfho
proudu. Dnes vsak k zpetne asimilaei podnetu, ktere pu-
18
vodne mohly disponovat subverzivnfm potencialcm,jiz nedochazf;
namfsto toho jsme svcdky jakesi prc-asilllilorc ei prc-illfcgrace:
nase tuiby, aspirace a nadcjejsoujiz dopredu formovany
kapitalistickou kulturou. DokJadem teto situacejsou
etablovane "alternativnf" Ci "nezavisle" kulturnf zany, ktere
do omrzenf opakujf dthernc znama gesta nonkonformnfho
vzdoru,jako by sejednalo 0 neco radikalnc noveho. PHdomky
"alternativnf" a "nezavisIy" jiz ovsem neodkazujf k nceemu,
co by stalo l1lilllO kulturnf mainstream;jsou to spfscjen styly,
a dluzno dodat, ze dokonce dOllLillontn( styly mainstreamove
kultury. Snad nikdo neztelesnoval tento pat (a nevedl s nfm
marnejsf zapas) vfce ncZ Nirvana a Kurt Cobain. Vc svem agresivnfm
pohrdanf spo\cecnsJcymi konvcncemi a vc sve iracionalnf
"rebelii bez pi'fciny" jako by Cobain propujcoval svuj
vycerpany hlas malol11yslnosti generace, ktera prisla po konci
dejin,jejfi kaidy pohyb by! predjfman, monitorovan, kupovan
a prodavan jeste dNvc, ncZ k nemu vubec doslo. Cobain si byl
vedom, ze je jen dalsfm cfslem v ramci spektaklu, ze na MTV
se nic nesetka s vctSfm uspcchem nci pravc protest proti MTV;
veciel, ie kazdyjeho krokje predem naaranzovane kJise, ze dokO/1ce
samJakt, ze si fol1o je pine vedol1l, je klise. Patova situace, jei
paralyzovala Cobaina,jc pi'esnc tfm, 0 cem mluvfJameson vc
sve praci Postl1lodcmislIl a/1d COllsumer Society (Postmodel'l1iS1I1liS a
kO/1swnll'/ spolcCllost): stejnc jako postmodernf kultura samotna
se i Cobain ocitl lIve svete, kdejiz stylisticka inovace nenf 1110Zna,
kde nam zbyva uzjen imitace mrrvych stylu, komunikace
skrze masky a h!asy·vypujcenymi z lapidaria zaslyeh kultur".
Tady se dokonce i uspech rovna porazce: pokud se vam totii
nahodou podarf uspct, jste jen nove sousto, do nchoz se system
mMe zakousnout. Hluboka existencialnf uzkost typicka
pro Nirvanu a Cobaina nicmenc nenavratnc patH minulosti;
na jejich mfsto nastoupi! rockovy pastis, ktery jc jell nczavaznou
reprodukcf oprasenych styll! prostoll vdkerc uzkosti.
19
Cobainova smrt byla potvrzcnfm porazky a kulturnf asimilace
utopick.-ych a promethcovskych aspiracf hudebnfho rocku.
V okamziku jeho smrti uz rock zivoril vc stfnu hip hopu,jehoz
globalnf lispcch pfedpokladal vyse zmiilovanou pre-asimilaci
kapitalem. U vetsiny hip hopovc produkce byla "naivnf"
vfra, ze by mbda kultura mohb cokoliv zmcnit, vysti'fdana drsIlackym
pfitakanfm brutalnc reduktivnf verzi "reality". ;Y hip
hopu," konstatoval Simon Reynolds v roce 1996 v eseji pro easopis
Thc Wire,
"ma slovo ,rdlnf dva vYznamy. V prvnf rade se tfm
myslf autenticka, nekompromisnf hudba, ktera se odmfta
prod<'ivat hudebnfmu prumyslu a zmfrnit radikalnost
sveho sdelenf, aby mohla splynout se strednfm
proudem. ,Realnf ale take znamena, ze hudba odrazf
,realitu' predstavovanou pozdne kapitalistickou ekonomickoLl
ncstabilitoll, institllcionalizovanym rasismem
a zintenzivnenYl11 policejnfm dozorel11 a zastrasovanfm
mladde. Slovo ,realnY' odkazuje ke sl11rti socialna:
skryvajf se za nfm korporace, ktere na rust zisku nereagujf
zvysovanfm platu nebo zamestnaneckych benefitu,
ale ... zdtfhlovanfm (propoustcnfm zamcstnancu
v trvalem pomeru ajejich nahrazovanfm pruznou pracovnf
silou slozcnou z pracovnfku na castecny uvazek
a externfch zamestnancu bez naroku na zamestnanecke
benefity nebojakoukoliv pracovnepravnf ochranu)."
Jak se ukazalo, nakonec to byl prave onen prvnf vyznam rdlna,
ono "nekompromisnf" rdlno, co umoznilo jeho snadnou
asimilaci do onoho druheho vyznamu - do reality pozdne kapitalisticke
ekonomicke nestability, kde se tato autenticita stala
tdne vysoce zadanou. GangsterskY rap neodrazf pre-existujfcf
socialnf pomery, jak tvrdfjeho zastanci, ani tyto pome-
20
ry negeneruje,jak argumentujf jeho kritici; hip hop cl pozdne
kapitalisticky socialnf prostor vytvarejf spfSc uzavreny kruh,
v nel11z se kapitalisticky realisl11us menf v jakysi druh antimytickeho
mytu. Spflzncl10st mezi hip hopem a gangstcrskymi
filmy,jako jsou Zjizve/la flJaP, Kllwtr, Calmeri, Majiani nebo Pulp
Fiction, vychazf z tehoz implicitnfho presvcdcenf, ze svet zbavily
sentimentalnfch iluzf a ukazujf ho takovy, ,jakY skutecne
je"·: jako hobbesovskou v;ilku vsech proti vsem, jako system
permanel1tnfho vykofistov5nf a v5udypt-ftomne kriminality.
,;.I hip hopu," plSe Reynolds, "se kult reality mCl11 v pritakanf
surovemu naturalismu, ve kterem je clovek cloveku vlkem,
kde existujf pouze vftezove nebo porazenl a kde vctsina skoner
mezi porazenyn:i."
Tenryz pochmurny svct vc stylu Ilco-Iloir lzc rovnez nalczt
v komiksech Franka Millera a v detektivnfch romanechJamese
Ellroye. U obou autoru se setkivame sjakymsi kultcm brudlnf
d~mytologizace. Stavf se do role chladnych pozorovate!u,
ktet-f odmftajf prikd.slovat svct, aby se 1110hl vejft do cernobfIych
etickych protikbdu superhrdinskeho komiksu a tradicnfho
kriminalnfho romanu. ,Realismus" je zde v dusledku jcjich
fascinace bezpaternf prodejnostf spfSe akcentovan nd tlumcn,
• Najisto~ "mckei" podobu tohoto "rcalismu bcz iluzi" v dmei ecskcho k-ultllrnfho
kontcxtll Ilcd:ivno llpozornil Kall1il Fib vc svc rcecllzi filmll Aliec
Ncllis Mamas & Papas, 0 ncmz prohl;\sil, ZC ,jCIl Slllfrllje zivotnf mizcrii".
"Probcrctc- li si postavy, ncnf tujcdina. klcra by si zaslollzila sYl11patic. MlIzi
jsou ehcfpaci bcz sehopnosti reSit SitU3CC, zCIlYdCl110llstrujf JCIl ncgativnf
znaky "zcnstvi" :l "matcrsrvi" vjakcsi karikovJnc, scxistiekc Ci xcnofobnf
podobc... Vc filmu prakticky ncni jcdin5 seena, kdy by postavy ncbyly ponizovanc
a lIvadcnc do trapnyeh sit1l3el. Vyjcvy sc skladajf v portrcty totalnich
loscru,jimi sc viditclnc nie ncdai'i a ktci'f i ijf ncpochopitclnc v ncrovnyeh
a zbytccnych svazcfch ... Mamas & Papas sdcllljfjcn banalitu "takovyjc
zivot", mfsto aby vypravceskyml prostrcdky VZblldili pocit "takovy iivot byt
ncmllsf" .. . Ale pravc to odrazi llcvcdomc zak6dovany pohlcd 113 svct ospravcdlilujfd
spolceenskou ncspravcdlnost a vyrvar-i iluzi rovnopravnosti v prozfvanf
bolcsti ..." (www.aktualnc.cz. 17.4.2010) (POZll. vyd.)
21
a to i navzdory tOI11U, ze prel11rstcnc zdLlraZl'iovanf krutosti,
zradya brutality u obou autoru nabyva burlesknfho charaktertl.
,,vjcho cernocel'l1cm svctc," napsal v roce 19900 Ellroyovi
ajeho romanu Los Angeles Quartet Mike Davis, "nezbyva uz
zadnc svetlo, ktcrc by 1110hlo vrhat na svet stfny, a ze zla se stava
pould soudnc patologicka banalita. Vysledek se pi'iblizuje
skutecncl11u moralnfl11u ovzdusf reaganovsko-bushovske ery:
ovzdusf chron ickc zkazenosti, ktera uz nevzbuzuje pohorsenf
ani pozornost." Nicmcne tato anestctizace je pIne ve sluzbach
kapitalistickeho realismu: Davis dokonce tvrdf, ze "zanr
L. A. /1oil' mel 1110zna posvetit zrod novcho typu cloveka,jemuz
muzemc rfkat hO/l1o l'eaga/l/ls".J
22
KAPITOLA DRUI-rA
Co ~dybyste svolaliprotestn[ akci
a vsichni by! proboha! pFisli?
V pi'fpade gangsterskeho rapu ncbo romanu Jamese Ellroye
nabyva kapitalistickY realismus formu urcit(~ extrcmnf identifikace
s kapitalem vjeho nejbezcitnejsf a nejbezohlednejsf podobe.
To vsak nemusf byt pravidlem. KapitalistickY real ismus
je ve skutecnosti na hony vzdaleny tomu, aby vylucovaljisry
druh antikapitalismu. Jak provokativne poukizal Zizek, antikapitalismusje
v kapitalismu do znacne mfry pfftomny. Cas
od Casu je v hollywoodskem filmu darebakem "zloCinna korpOl'ace".
Tento symbolickY antikapitalismus kapitalistick-y realismus
nepodkopava, nybrz spfS naopakjeho pozicc posilujc.
Podfvejme se napHklad na snfmek VALL -J (WALL -E, 2008)
z produkce studia Disney/Pixar. Film predvadf zcmi tak zpustosenou,
ze uz na nf lidske bytosti nejsou s to Ht. Dozvfdame
se, ze za tuto spouse nesou zodpovednost konzumnf kapitalismus
a korporace - nebo Icpe receno jcdna megakorporace:
Buy n Large, Kdyz nakonec spatHme lidskc bytosti vjejich vesmfrnem
exilu,jsou infantilnf a obcznf, komunikujf spolu prostrednictvfm
digitalnfch obrazovek, pohybujf se v obrovsk-ych
23
motorizovanych kfesleeh a zivf se slichtou nejasneho slozenf
podav3110u v kelfmcfch. To, s efm se zdc setkavame, je vize
kontroly a komunikace, tak jak je popsal Jean Baudrillard:
ovladanf zde nemajiz charakter podrobenf se vncjsfmu spektaklu,
ale spoefva spfSe v tom, ze nas vybfzf k interakci a participaci.
Zda se, ze tercem teto satity jsou samotnf divaci biografu,
coz nckterc konzcrvativnf komencitory primelo k tomu,
aby nad filmem zlomili hul, kdyz studio Disney/Pixar obvinili
ze zesmcsilovanf svcho vlastnfho obecenstva. Tento druh
ironickeho OdStllPU ale kapitalisticky realismus spfSe posilllje
nei podryva. Filmy typu VALL-I jsou pffkladem toho, cemu
Robert Pf.1llcr rfka "interpasivita": film predvadf nas antikapitalismus
za nas, v nasem zastollpenf, a tfm nam umoznuje dal
beztrestnc konzumovat. Ulohou kapitalistic~c ideologie nenf
c):plicitnc se nceeho zastavat, za neeo bojovat,jak to dela propaganda,
ale maskovat skuteenost, ze se kapital pfi svem fungovanf
obejde bezjakekoli subjektivne zakouSene vfry. Fasismus
nebo stalinismus si bez propagandy nelze predstavit - kapitalisll1l1s
ale muze fungovat naprosto bez problemu a v mnoha
ohlcdech dokonce i Icpe, kdyz ho nikdo eA'Plieitne neobhajuje.
Zizkuv postreh je zde klfeovy. "Pokud se opframe 0 klasickoll
definici idcologie, v nfzje illlze situovana vc vcdenf",
vysvctluje,
"pak se dncSn f spolcenost m US! nutnc jevit jakoZto
postideologicka: prevladajfcf ideologif je cynismus; lide
uz nevci'f v ideologickc pravdy, neberou ideologicka
tvrzenf vazne. Vysostnou domenou ideologie nicmene
nenf iluze maskujfcf skutecnou povahu vecf, ale prostor
(nevcdome) fantazic strukturlljfcf nasi socialnf realitll
samotnoll. A v tomto smyslll jsme samozi'ejmc vsechno
jinc nd postideologicka spoleenost. Cynicky odstup je
jenjednfm ze zpusobu,jak se snaZlme vyvarovat pi'fme
24
konfrontaci se strukturalnfm pusobenfrn ideologicke
fantazie: dokonce i kdyz ncbererne vcci vaznc a navzdory
tomu, ze si od nich zachovavame ironicky odstup,
prestoje d€ldllle."4
POdSt3tOll kapitalistickc ideologie, tvrdf Zizck,je nadhodnocovanf
vfry - ve smyslu niterneho subjektivnfho postoje - na
likor vfry, kterou davame najevo a kterou externalizujeme
svym chovanfm. Dokud (hluboko vc svych srdcfch) vci'fme, ze
!:apitalismus je zlo, muzeme se svobodnc podflet na systemu
kapitalisticke smeny. Podle Zizka je kapitalismus jako system
bytostnc zavisly na tomto strukturalnfm poprenf (disavollJal*) ,
na teto strukturalnf distanci. Verfme, ze penize jsou jen bezvyznamnym
symb-olem bez skutecnc hodnoty, chovame se
vsak,jako by mely hodnotu posvatneho fetiSe.. Toto chovanfje
pri tom strllkturalnc zavisle prave na onom prcdchazfm poprenf
~ve svem praktickcm chovanfjsme schopni z penez delat
fetis jen proto, ze jsme predtfm ve svem vedomf vuci penezum
zaujali ironicky odstup.
Korporatnf antikapitalismlls by byl pouhou fraskau, kdybychom
ho mohli odlisit od autentickeho al1itikapitalisticke~1O
hl1utl. Nicmcnc vsak dokonce jcStc predtfll1, nd ztratilo
velkoll cast svc energie v dusledku litoku na Svetove obchodnf
centrum 11. zart 2001, slo dokonce i takzvane antikapitalisticke
hnutf kapitalistickemll realisl11u az pfflis na rllkll.
Protoze nebylo schopne nabfdnout vuCi kapiitalismu uceleny
•Jcdcn z klicovYch tcrmi~u bcanovskc psychoanalyzy (delli, LacJnuv prcklad
Frcudova !/er/CIIglIIlllg) , ktcrY mimo jinc nat h5zi uIPiJtncni pi'i popisu
spccifickc struktury fctisistickcho popi'eni. Dany subjckt vi, zc tcn Ci oncn
fcnolllcn jc vcskrzc fiktivlli, ale. v praxi sc chov5 tak, jak.o by to ncvccli'l
(leSfIIS him, lIIai, qlla/I(/ /IICII/C ... ). Jako anckclotick)! pi'iklad Ziick uvacli dal1skcho
fyzika Niclsc 13ohra, ktcry Illcll1Jclc dvci'llli svcho clol11u zavcScllou
podkovu nikoliv proto, zc by upFimni' vcri l v jcjf IllJgickou schopnost pi'in;lSct
I11U stcsti, alc protozc slyscl, zc to tak PrY fungujc. (POZll. prckl.)
2S
altcrnativnf politicko-ekonomicky model, pusobilo dojmcm,
ze jcho skutccnym diem nenf nahradit kapitalismus, ale zmfrnitjeho
nejhorsf cxccsy; a protozejeho prevladajfcf aktivitou
bylo organizov~nf protestl"!, a nikoliv budovanf politickc organizace
ve vlastnfm slova smyslu, uk:izalo se, ZC antikapitalistickc
hnutf spocfva ve vznasenf rady hystcrickich pozadavku,
u nichz se /1cprcdpoklada, ze budou splneny. Z protestu se sta-
10jakcsi karnevalovc zvukove podbarvenf kapitalistickeho realismu.
Samotllc antikapitalistickc protesty pri tom mely az
pi'f1is mnoho spolecnych rySll s korporatnfmi monstrakcemi
typu koncertu LiIIC 8 z roku 2005 s jcjich radikalnfmi pozadavky,
aby politici post3vili chudobu mimo zakon.
Livc 8 byl zvlastnfm druhem protestu; protcstem, k nemuz
se mohl pripojit praktick-y kazdy: Vzdyr kdo by chtel chudobu?
A nebyl zvlastnf proto, ze by sejednalo ojakousi "upadkoVOLl"
formou protestu. Prave naopak, v Livc 8 se vlastnf logika
protestll ll1anifestovala vc svc nejryzejsf podobe. Protcstnf
I1I1utf 60. let vytvorilo obraz zlovolneho Otce, vyznavace principu
reality,jenz nam (udajnc) krute a svevolne upfra "pravo"
na totalnf slast. Tento Otec ma neomezeny pHstup ke zdrojllln,
nicll1cneje sobeck-y - a nesmyslnc - hromadf pro sebe.
Vc skutecnosti se ovkm bez tohoto obrazu Otce neobejde nikoli
kapitalismus, nybrz je na nell1 zavisly samotny protest;
ajednfm z uspcchu nynejsf globalnf elity bylo, ze sejf podari-
10 vyvarovat se identifikace s postavou hrabiveho Otce, i kdyz
"realita", do ktere uvrhla souCasnou mlidei, je Ilcsrovl1.atelne
drsllijSf nei podll1fnk-y, proti nimz mladf protestovali v 60. letech.
A koneckoncu to samozrejmc byla globalnf elita samotna
v osobach bavicu,jako jsou Richard Curtis nebo Bono, kdo
organizov:llll1onstrkonccrt Litlc 8.
Abychom se opetovnc stali realnou politickou silou, musfme
si nejprve priznat aktivnf podfl naSf vlasfl'Ll foulLy na chodLl ne-
26
Iftostne masinerie Kapitalu. Projektovanfm zla a nevcdomosti
na fantasmaticke Druhe popframe nis aktivnf podfJ ve strukturach
planetarnfho utlaku. Musfl11e mft na pal11cti, ze kapitalismusje
hypcrabstraktnf neosobnf strukturou a le zarollcil platf,
ze bez nasf soucinnosti by nebyl nicfm. Ten nejtemncjsf popis
Kapit5l11je zaroveiljeho popisel11 ncjpresncjsfm. Kapitalje
abstraktnf parazit, neukojite1ny vampyr a nelmavny ploditel
zombie; avsak ziva tkan, kterou promenuje v mrtvou pdci, patH
nam, a zombie, ktere plodf,jsme my sami. Politickc c1ity
vjistem smyslu tedy skutecnejsoll nasimi sluzebnfk-y; mizerna
slllzba, kterou nam poskytujf, spocfva v tom, ze sanitujf nase
libido a ochotnc za nas re-prezentujf nase poprene tuzby, jako
by s nami nemcly nic spo!ccneho.
V Iogice ideologickeho vydfranf, jemuz j sme byli vystaveni
od prvnf serie koncertll Live Aid poradalrich v roce 1985,
mohou "Iide dobre vule" skoncovat s hladovcnfm prfmo, bez
nutnosti"jakchokoliv poJitickcho rdenf l1ebo systcmovc zmcny.
"Je potreba jednat pHmo," Hkali nam; "politika musf jft
stranou v zajmu eticke bezprostrednosti". Bonuv projekt Prod/let
Red se chtel obejft dokonce i bez filantropicky-ch prostfcdn;ku.
"Filantropie je jako hudba hippie~, ph nfz se vsichni
spontanne chytnou za ruce," nechal se slyset Bono, "kdczto Red
spfs pripomfni punk rock, hip hop, ma v sobe ducha tvrdeho
byznysu." Cflem nebylo nabfdnout alternativu ke kapitalismu
- naopak, punk rockovy nebo hip hopovy charakter znacky
Product Red tkvf v jejfm "realistickem" akceptovanf, ze kapitalismusje
,jedina hra ve.meste". CfJem bylo dosahnoutjen toho,
aby cast prijmu z urCirych transakcf sla na dobroCinnost.
Fantazif je zde to, ze by se zapadnf konzumerismus navzdory
svc niternc spi'fzncnosti se sy.stcmcl11 globalnf nerovnosti mohi
sd.t prostredkell1 jejfho rdent. StaCf si pry jen koupit ten
spravny produkt.
27
KAPITOLA TRETI
Kapitalislnus a Red/no
Vyraz "kapitalistickY realismus" nepochhf z mc hlavy. Byl poprvc
pouzit v 60. lctech skupinou nemeckYch popartovych
ume!ct"1 J poslcze se objevil v knize Michaela Schudsona z rokll
'1984 Adveltisillg, TI,e U/leasy Persuasion, pricemz v obou pHpadech
se za nfm skryvala parodicka narazka na pojem socialistid.-y
realismus. V mem pojetf ma tento termfn ponekud sirsf
- a v jistem smyslu mozna dokonce az prflis obecny - vyznam.
KapitalistickY realismus,jak ho chapuja, se neomezuje
na umenf nebo kvazipropagandistickY charakter reklamnfho
prumyslu. Jedna se spfSe 0 vsudyprftomnou atmoifertl, ktera
ovlivnuje nejen kulturnf produkci, ale take organizaci prace
a vzdClavanf, pricemz pusobf jako neviditelna bariera omezujfcf
nase myslenf ajednanf.
Pokudje kapitalistickY realismus tak neprustrelny a pokud
jsou souCasne formy odporu tak beznadejne a bezradne, odkud
mt"JZe vzejft sfla, ktera by se mu mohla uCinne postavit?
Moralnf kritika kapitalismu, kladoucf duraz na to,jak kapitalismus
rozscva lItrpenf, kapitalistid..-y realismusjen posiluje.
Chudoba, hlad a valka mohou byt vydavany za nevyhnutelnoLl
28
soucast reality, zatfmco nadCje, ze by tyto podoby stddanf
mohly byt odstraneny, naopak mohou byt Ifceny jako projev
naivnfho utopismu. KapitalistickY realismus muze byt ohrozen,
jen kdyz se ukize, ze je v nejakem ohledu nekonzistentnf
nebo neudrzitelny; jinymi slovy, pokud se ukaze, ze jeho
proklamovany "realismus" vc skutecnosti zadnym realismem
nenf.
Nenf potreba zvlast zduraznovat, ze to, co plati za "realisticke",
to, co je v dane politicke konfiguraci pokladano za mozne,
je vymezeno urCitou mnozinou politick-ych determinacf.
Zadny ideologickY postoj nikdy nemt"lze byt skutecne uspesny,
pokud nenf naturalizovany, a naturalizovany nemuze byt,
pokud se 0 nem bu?e uvazovatjakozto 0 hodnote, a nikoliv jako
0 faktu. S tfmto vedomim se take neoliberalismus pokouSel
eliminovat samotnou kategorii hodnoty v etickcm smyslu.
Behem poslednich tH desetiletf se kapitalistickemu realismu
uspesn~ podafilo spolecnosti vstfpit "obchodni ontologii", podie
niz je zcela samozfejmc, ze by prakticky vScchno vcetne
lekai'ske pece a vzdelani melo byr spravovano jako firma. Jak
zduraznujf vsichni teoretici radikalni emancipace od Brechta
pres Foucaulta az po Badioua, politika emancipace musi
" prvnf rade zdiskreditovat zdanf "prirozenosti", musf to, co
je prezentovano jako nezbytne a nevyhnutelne, obnazitjako
pouhou nahodilost, stejne jako musi to, co bylo di'ive poklidano
za nemozne, ukazatjako dosazitelne. V teto souvislosti
neni od veci si pfipomenout, ze to, co je dnes povazovano za
realisticke, bylo kdysi pokladano za "nemozne": vlna privatizacf,
kteri se odehravala od pocatku 80. let, by byla 0 pouhe desetiletf
dffve pokladana za neco nemozneho, a soucasny politicko-ekonomickY
prostor(s odbory v defenzfve, s privatizovanymi
verejnymi sluzbami a zeleznicemi) by si v roce 1975
sotva nekdo dokazal predstavit. Ve stejncm duchu Ize konstatovat,
ze to, co bylo kdysi rdlnou moznostf, je dnes pokladi-
29
no za ncrcalistickc. "Modcrnizacc," roztrpccne konstatuje
Badiol1, ,jcjen oznaccnf pro striktnf a servilnf definici mozncho.
Tyto takzvanc ,reformy' neomylne l1sill1jf 0 to, aby uCinily
nemoznym to, co bylo (pro velkou vctsinu) mozne a provcditclnc,
a promcnily v profitabilnf (urcene pro vladnoud oligarchii)
to, co dffvc k ziskl1 urcene nebylo."5
V tuto chvflije mozna na mfstc uvest elcmentarnf teoretickOll
distinkci z Lacanovy psychoanalyzy, kterol1 se Zizkovi
podarilo dostat do obccncjsfho povcdomf: rozdfll11ezi Rdlnem
a realitou. Jak konstatuje Alenka Zupancicova, psychoanalyticJ.cy
pohIed na prillcip reality nas vyzyva, abychom byli
ostrazitf vuci jakckoliv realite, ktera se vydava za pi'irozenou.
"Princip reality," plSe Zl1panCicova,
"nenf ncjakol1 prirozenou kategorif reflcktl1jfd skutecne
l1spor5d5nf vcd... Princip rcality samotny je ideologicky
zprostrcdkovany; dokonce by se dalo tvrdit, ze je
tou nejvyssf formou ideologie, ideologif, ktera samu sebe
vyd;iva za empirickou skutecnost Ci za (biologickou,
ekonomickou) nutnost (ktcrou mame tendenci vnfmat
jako ncidcologickou). Prave zde bychom mcli byt vuci
Pllsobcllf ideologic llejvllfl11avcjsl. "(,
Podle Lacana je Rdlno tfm, co musf kazda "realita" potlacovat;
ve skutecnosti se realita konstituuje prave tfmto potlacenfm.
Rdlno je ncreprezcntovatelne X, traumaticke prazdne
mfsto, ktere je mozne letmo spatrit pOl1ze v trhlinach a nesrovnalostech
zjevne reality. Jcdnou z ucinnych strategif proti
kapitalistickemu rcalismu by mohlo tedy byt poukazovanf na
Rdlna, ktcrajsou skryrym podloZfm reality,jiz nam predklada
kapitalismus.
Jcdnfm takovym Rdlnemje ekologicka katastrofa. Na prvnf
pohlcd se mUte zdat,jako by ekologicka tematika byla na
30
hony vzdalcna "nereprczentovatclnym prazdnym mfstum" kapitalisticke
kultUly. Klimatickc zmeny a hrozba vycerpanf prfrodnfch
zdroju nejsou na prvnf pohlcd potlacovanymi tcmaty,
zdajf se byt dokoncejiz integralnf soucastf reklalllY a marketingu.
Tento pffstup k ckologickc krizi ovsem pOllze ilustruje
fantazUnf strukturu, kteraje oporou kapitalistickeho realismu:
predpoklad, ze pffrodnf zdrojc jsou nevyccrpatelne, zc zcme
je jen s!upka, kterou muze kapita! v urcitcm okamzikll svleknoutjako
starou kllZi, a zc trh I11llze vyrdiit vscchny problclllY.
(Film VALL-J vposIedku predstavujc jednu z variant teto fantnie:
predstavu ze neomezena expanze kapitalu je mozna, ze
kapita! muze prosperovat bcz lidske prace - na palube fiktivnf
kosmicke stanice Axiom vscchnu praci vykonav~jf roboti; ze
vycerpanf veSkcrych pozcl11sk.-ych zdroju jejenom dOCasny vypadek
a ze po primcrencl11 obdobf rckultivace kapital zpustosenou
planetu opctovnc zrekolonizujc.) Hrozba ekologicke
katastrofy je vsak pro kapitalistickou kultllrujenoll1 l1rcirym
druhem sillLIIlacra,jejf rdlne dopadyjsou pro kapitalisl11us pfflis
traumaticke, net abyje zaclenil do systemu. Smyslem zelene
kritil-y je ukazovat, ze kapitalislllus nenf jedinym zivotaschopn'im
politicko-ekonomicrylll systcmem, ale zeje naopak
na I1cjlepsf ccstc ZIlicit veskerc zivotnf prostrcdf. Vztah mczi
kapitaliSl'nem a ekologickou katastrofoll nenf nahodily ani nahodny:
"potreba soustavneho rozsirovanf trhu" ze strany kapitalu,jeho
"fetis rustu", ve svych duslcddch znamenajf, ze
kapitalismusje ze sve nejhlubsf podstaty ncpratelsJ.cy vucijakekoliv
koncepci udrzitelneho rozvoje.
Environmentalnf tcmata se ale jiz stala prcdllletem verejne
debaty, podai'ilo sejejiz do znacnc mfry zpolitizovat. V nasledujfcfch
kapitolach se chci proto zamei'it na dve dalsf aporie
kapital istickcho rea Iism u, ktcrc nejsol1 jcste an i zdalcka tak
zpolitizovane. Tou prvnf je dusevnf zdravL Dl1sevnf zdravf je
modeloVYI11 pffkladem,jak kapitalisticJ.cy realismus funguje .
31
K3pitalistid.-Y1'C3IisJ1lus vytrvale pristupuje k dusevnfmu zdravf
tak,jako by sejednalo 0 pffrodnf fenomen, ti'ebajako poc;]sf
(i kdyz dokonce ani pocasf uz davno nenf ani tak pl'frodnfm
fenomenemjako spfs vYsledkem politicko-ekonomicke
cinnosti). V 60. a 70. letech se radikalnf teorie a politika (Laing,
Foucault, Dcleuze a Guattari) zamerila na studium e>..1:remnfch
dlIsevnfch stavu, jako je n3pffkbd sch izofrenie, a mimo jine
formulovala nazor, ze sflenstvf nenf prirozenou, ale politickou
kategorif. Dnes vsak potrebujeme politizaci daleko beznejsfch
poruch. Problcmem je prave jejich rozsfrenost: v Britanii je
deprese nejcastejsf nemocf lecenou Narodnf zdravotnf sluzbou
(NHS). Vc svc knize The Selfish Capitalist (Sobecky kapitalista)
Oliver James pi'esvedcive doklada pi'fmy vztah mezi
nan''istem vYsk-ytu dUScvnfch chorob a neoliberalnfm modelem
kapitalismu prosazovanym v zemfch,jako jsou Velka Britlnie,
USA a Australie. Ve shode sJamesovYmi postrehy hodlam
obhajovat tezi, ze je nezbytne nove teoreticky uchopit
vzrustajfcf problem stresu (a deprese) v kapitalisticJcych spolecnostech.
Namfsto abychom zodpovednost za resenfjejich
osobnfch dusevnfch potfzf uvalili n3jednotlivce, namfsto abychom
akceptovali rozsahlou privalizaci stresu, kted. se odehrala
v posJednfch trech desetiletfch, musfme se ptat: Jak se mohlo
stat vseobecne pi'ijatelny,n, ze takove mnozstvf lidf, a zejmena
mJadych lidf,je nemocnych? "Metla dusevnf choroby" v kapitalisticJcych
spolecnostech naznacuje, ze kapitalismus zdaleka
nenfjedinym fungujfcfm spolecenskym systemem, nybrz
je naopak systcmem bytostne dysfunkcnfm a naklady na udrzovanf
zdanf jeho chodu jsou velmi vysoke.
DalSfm fenoll1cnem, na ktery chci poukazat,je byrokracie.
Neoliberalnf ideologove vc svYch vYpadech proti socialismu
Casto kritizovali byrokraticky aparat, ktery vedl k institucionalnf
skler6ze a neefektivite direktivne i'fzenych ekonomik.
S triulllfel11 neoliberalismu se byrokracie mela stat anachro-
32
I11Sll1em, reliktell1 neblaze proslulc stalinistickc minulosti. To
je vsak v rozporu se zkuScnostf vetsiny lidf, ktcff iijf a pracujf
v podmfnkach pozdnfho kapitalismu 3 pro ktere byrokracie
zustava vYznamnou soucastf kazdodennfho zivota. Byrokracie
nevymizela,jen zmenila svuj charakter; a rata nova, decentralizovana
podobajf ull1oz11uje dal bujet. Pi'dfvanf byrokracie
v pozdnfm kapitalismu samo 0 sobe jdte l1eznamena, ze kapitalismus
nefunguje - spfSe lze z teto okolnosti vyvodit, ze jeho
fakticke fungovanf se velice lisf od tOhO,j3k namje prezentuje
kapitalisticky realismus.
Na problematiku dUSevnfho zdravf a byrokracie jsem se
rozhodl zcasti zamcrit proto, ze obe vYrazne zasahujf do jedne
oblasti kultury, kteraje Cfm dal vetsf merou ovladana imperativy
kapitaJistickeho' realismu. Tou oblastfje vzdClavanf. Vetsf
cast tohoto desetiletf jsem stravil jako pedagog na vyssf strednl
skolc naslcdneho vzdelavanf (Further Education College)
ana nasledujlcfch stranach budu pi'cvazne cerpat z tcchto zkusenostf.
Ve Velke Britanii byly vyssf strednl skoly nasledneho
vzdelavanf institucemi na ktere se obvyklc hlasili studenti
z nizsfch socialnfch vrstev hledajfcf alternativu k formalnejsfmu
typu statem poskytovaneho vzdelavanf. Od pocatku 90. let,
kdy byly vyssf strednf skoly naslcdneho vzdelavanf vyjmuty ze
spravy mfstnfch uradu, se z nich vsak stal cfl "trznfch" t1aku
a vladnfch intervene!' Staly se predvojem zmen, ktere se pi'evalily
pi'es zbytek vzdelavacfho systemu a verejnych sluzebjisrym
druhem pokusne laboratore, v nlz se testovaly ncoliberalnf
,reformy" vzdcl~vanf, ajako t3kovcjsou tedy idd,lnfm
mfstem, z nehoz ll1uzeme vychazet pri analyze dopadu kapitalistickeho
realismu.
33
KAPITOLA CTVRTA
Rejlcxiv/1,[ ncm.ohoucnost, imovilizQce
Qlibcra[/1,{ komunismus
Ve srovnanf sjejich predchudci v 60. a 70. letech dnes britstf
studenti delajf dojem naproste politicke pasivity. Zatfmco francouzskc
studentyje stalejeste mozne spati'it v ulicfch,jak protestujf
proti neoliberalismll, britstf studenti,jejichz situaceje
ncsrovnatelne horsf,jsou podle vseho se svYm osudem smfi'eni.
To je vsak podle meho soudu nikoliv dusledkem apatie ci
cynismu, ale riflexivn{ nemollOucnosti. Oni vedf, ie veci nejsou
v poradku, krome toho ale take vedf, ze s tfm nemohou nic delat.
Toto "vedenf", tato reflexivita, nenf vYsledkem pasivnfho
pi'ihlfzenf existujfcfmu stavll vecf.Je to sebenaplnujfcf se pro-
roctvL
Reflexivnf nemohoucnost je synonymem urCiteho intuitivnfho
svetonazoru rozsfreneho mezi britskou mladeil. Jeho
pruvodnfm jevem jsou obecne rozsfrene patologicke syndromy.
Mnozf adolcscenti, s nimiijsem pracoval, trpeli psychic!cymi
dysfunkcemi nebo meli potfze s ucenfm. Deprese je
vsudypi'ftomna. Predstavuje nejcastejsf poruchu, s nfi se po-
34
tYka Narodnf zdravotnf sluzba, a postihujejcdincc stile mlad-
5fho veku. Pocty studentu postiienych ncjakoll formou dyslexiejsou
ohromujfcf. Nebudll prehanct, kdyz rcknu, zc dospfvat
v pozdne kapitalistickc Britanii se tcmcr rovna tomu, byt
postiien nejakoll dllSevnf porucholl. Tato patologizace predem
vylllcujc jakollkoliv 1110Zll0St politiz3cc. Priv3tiz3c1 tcchto
problemu - jejich pojfmanfm, jako kdyby byly zpusobene
pouze chemickou nerovnovahou v ncurologickcm ustrojf daneho
jednotlivce anebo jeho rodinnym zazemfm - je predem
znemoinena jaklkoliv uvaha 0 jejich socialnfch systcmovYch
pi'fcinach.
Mnozf ze studentu, s nimii jsem se setkal vc sve praxi, jako
by se nachazeli v jak6nsi stavu depresivl/{ hedol1ie. Deprese je
obvykle charakteriz"ovana anhedonif, nicmcnc stay, 0 nemi hovoi'fm,
se nevyznacuje ani tak neschopnostf tesit se z vecf jako
spfSe neschopnostf delat cokolivjil1l?lro nei se pfdit za pozitky.
Panuje rozsfreny pocit, ie "neco schazf" - nedostavi se
v5ak poznanf, ze k tomuto zahadnemu, chybejfcfmu pocitu
potes~ nf lze dospct toliko "l11ill"lo princip slasti". Nemalou cast
vlny na tom nese ambivalentnl-postavenf studentu rozpolcenych
mezijejich starou roll sllbjektu disciplinarnfch institllcf
ajejich nOvYm postavenfm konzumentu sluzeb. Ve svcm zasadnfm
eseji Postskriptum ke SpO[e{l1ostel/l kOlltro/y Deleuze rozli-
5uje mezi disciplinarnfmi, kazens!cymi* spolecnostmi popisovanymi
Foucaultem, ktere byly organizovany kolem lIzavi'enych
prostoru tovarny, skoly a vcznice, a nOvYmi "spolccnostmi
kontroly", v nichz jsou vdkerc institucc soucastf jcdne
rozptYlene kOI'pOI-ace_
Deleuze ma pravdu, kdyz tvrdf, ze Kafkaje prorokem rozPtYlene,
kyberneticke moci, kteri je pi'fznacna pro spolecnosti
kontroly. Ve svem romanu Proces Kafka rozlisuje primarne
• V ncktcrych tcxtcch se tez uZlva vyrazu "disciplinacni". (POZll. vyd.)
35
mczi dvcma zpusoby, jak muze byt obvineny zprosten viny.
Definitivnf zprostcnf viny nenfjiz mozne, pokud tomu vubec
kdy byloj inak (,,0 starYch soudnfch pi'fpadech se dochovalyjen
lcgcndya ty se skutecnc vesmcs zminujf 0 konecnem zprostenf
viny"). Zbyvajfdmi dvema moznostmi jsou (1) "zdanlive
zprostcnf viny", pri nichz je obvincny ve vscch bodech obzaloby
zprostcn viny, nicmcne muze byt pozdeji opet obvinen,
nebo (2) "odklad (Ci odrocenf) na neurcito", kdy obvincny celf
Uak doufa) donekonecna prodluzovanemu soudnfmll ffzenf,
takze obavany konecny rozsudek pravdepodobne nikdy
nepadne. Delcllze si povsiml, ze spolecnosti kontroly popisovanc
nejenom samotnym Kafkoll, ale take FOllcaultem a BurrOllghscm,
se opfrajf 0 strategii odkladll na neurcito: Vzdelanf
jc cclozivotnf proces ... Pruprava, ktera trva tak dlollho jako vas
aktivnf vck... Prace, kterou si 5 sebou nosfte domu ... Prace
z domova, domov jako pracoviste. Dusledkem mocenskeho
pusobenf "odlozencho na neurcito" je sklltecnost, ze vnejsf
dohlcdje nahrazen vnitfnf alltokontrolou. Kontrolaje uCinna,
jen kdyz se na nf aktivne spolupodflfte. Zde ma puvod Burroughsova
postava "narkomana kontroly":jedince, kterYje zavisly
na kontrolovanf ajehoz si kontrola zaroven takc nevyhnlltelnc
podmanila,jenzjejf tedy posedlY.
Vejdete do jakekoliv llcebny na skole, v nfzjsem ucil, a okamzite
zjistfte, ze se nachazfte v postdisciplinarnfm prostredf.
Foucalllt podal detailnf vycet toho,jak byl prostrednictvfm rigidnfch
zpusobu drzenf tela nastolen disciplinarnf rdim. Behem
vyuky na nasf vySSf stfednf skole jste vsak svedky toho,jak
se stlldenti povallljf na lavicfch, temer bez prescinf se bavf, soustavne
neeD pojfdajf (a nekdy dokonee ph vyucovanf stolujf).
Tradicnf disciplinarnf segmentace Casu se rozpada. Vezensry
kazensry reiimje nahlodavan technologiemi kontroly sjejich
systemy permanentnf konzumace a nepretditeho rozvoje.
Zpusob financovanf teto vzdelavad instituce prakticky zne-
36
moznuje, aby byli studenti vyloueeni, a to ani kdyby si skola
sebevfc prala. Financnf prostredky jsou skolc pi~idclovany na
zaklade toho,jak dokaze plnit standardy v oblasteeh studijnf
LIspesnosti (vysledky zkouSek), zajistit dochazku a uddet si sve
studenty. Tato kombinace trinfch imperativu s byrokraticky
definovanymi "dJi" Ci "standardy"je typicka pro praktiky "tdnfho
stalinismll", ktere nynf regullljf vei'ejnc SlllZby.Jiz neexistujfd
disciplinarnf apadt tedy rozhodnc nebyl nahrazen
syst~mem podporujfdm spOl1tannf motivaci studentu. Stlldentijsou
si vedomi, ie kdyz cele rydny nebudou dochazet na
vyueovanf nebo kdyz nebudou vykazovat zadnou studijnf aktivitu,
nehrozfjim prakticky Zidne sankce. Charakteristiek-y na
tuto svobodu reagujf nikoliv tfm, ie se inieiativnc poustejf do
tvurcfch projektu, ale 'tfm, ze upadajf do hedonicke (nebo anhedonicke)
letargie,jakesi mfrne nark6zy, smcsice otupujfdho,
konejsiveho zapomncnf II playstationu nebo celonocnf
televize a marihuanoveho rause.
Zkuste pozadat studenty, aby precetli vfce nci par vet, a dokonce
i ti lepsf z nich yam odpovedf, ze nCl1lohou. Nejobvyklejsf
vYmlllvou, kterou uCitele slychajf,je namitka, ze je to nuda nebo
JtraVQ. A nejde pri tom ani tak 0 to, 0 (cm text pojednava,
ojeho obsah; samotny akt ctenfje pocitovanjako "nuda". To,
s efm se zde setkivime, podle vseho nenfjen bezny pubertalnf
ostentativnf nezajem, ale projev hlubokeho konf1iktll mezi
postgramotnym "novym masem", ktereje stile "online", permanentne
"connected", a tak se nemuie na nic soustredit,
a represivnf internaenf logikoll upadajfcfch disciplinarnfch systemu.
Byt znlldeny jednoduSe znameni byt momentalnc odpojen
od sfte komunikativnfch smyslovych stimulu, ktere prina~ejf
textove zprivy, YouTube a fast food, byt prechodne odst2ven
od nepretditeho prfsunu konejsiveho uspokojenf na
poZidanf. Ncktei'f studenti chtejf Nietzscheho stejne, jako
ehtejf hamburger; neuvedomujf si (a dluzno dodat, ze logika
37
konzumnfho systcmu k tOl11uto ncpochopcnf ncmalou merou
prispfvi), zc Nietzschc je prO/le tato nestravitelnost, tato ne-
snadnost.
Uvedu jeden vymluvny pi'fklad. Zeptal jsem se jednoho
studenta, proc mi pokazde pri vyucovinf na hlave sluchatka.
Odpovcdcl mi, ze mu neprekizf, protoze v nich stejne nehraje
hudba. Prijinc pi'flczitosti, kdyzje nemclna hlavc, se ze Slllchitek
slabe linula hudba. Kdyz jsem ho pozidal, aby hudbu
vypnlll, namftl, ze ji neslysf dokonce ani on. Proc mft na hlavc
sluchitka, v nichz nehraje hudba, nebo proc prehrivat hudbu,
aniz bych mel na hlavc sluchitka? Protoze pHtomnost
sluchitek na usfch nebo vcdomf, ze hudba hraje (dokonce
i kdyzji nemohll slyset), sk)ftajf ujistenf, ze lIIatrixje stale tady,
11I1ed po ruce. Pokud navfc - a zde mime kJasick)f pi'fkJad interpasivity
- hlldba stale hraje, dokonce i kdyzJi nemuzll slyset,
muze se z nf namfsto mne "tesit" muj prehrivac. SlllChitka
jSOll v tomto kontex:tu pffznacni - pop nenf vnfman jako neco,
co by mohlo mft dopad na vcrejnoll sferu, ale jako ustup
do konzumnf oizy "Oedlpodu",jako izolace pred sociilnfm
prostorem.
Dusledkem tohoto napojenf na zibavnf matrixje tekavi,
neklidna interpasivita, neschopnost sOllstredit se nebo zamcrit
na ncco SVOll pozornost. Neschopnost studentu spojit si nyncjsf
nepozornost s budouefm neuspcchem, jejich neschopnost
syntetizovat cas do nejake souvisle vypriveef linie, jsou
pffznakem ncceho hlubsfho nd jen absence motivace. V kazdcm
pl'fpade tento trend zlovestne evokllje Jamesonovu anaIyzu
z knihy Poslll1odemislII: Or, The Cultllral Logic of Late
CapitalislII (PostmodemislnllS aHeb Kultllrni logika pozdnfho kapitaIislI/lI).
Jameson zde uvidf, ze Lacanova teorie schizofrenie
predstavllje "inspirativnf estetick)f model" pro porozumenf
fragmentaci subjektivity tvai'f v tvir rodfefmu se komplexu zabavnfho
prumyslu. "Rozpad retezce funkcnfch signifikantu,"
38
konstatujc Jamcson, "tcdy odkazuje lacanovskcho schizofrenika
na zkllsenost Cirych materiilnfch signifikanru,jinymi slovy
na fadll cirych a vzajemne nespojirych pi'ftomnych momentU."7
Tato slovaJameson napsal na konci 80. let - tedy v dobe,
kdy se narodila vetsina mych studentu. Dnes se v ucebnich
setkivime s generaef zrozenou do ahistorickc, antimnemonickc
klipovc kllltury* kratk)fch alldovizualnfch sck"vencf s
generacf, jfzje cas standardne servfrovin v prefabrikovanych
digitilnfch mikroplatcfch a kterajej takto prirozene vnfma.
Pokud byl typick)fm subjektem disciplfny delnfk-vezen,
pakje typick)fm subjektem kontroly dluznfk-zavislik. Kyberprostorovy
kapital fllnguje tak, ze sve llzivatcle Cinf zivislymi;
William Gibson na to POllkazuje ve sv6n roman.lI Neuromancer,
kde Case a dilsf k-yberprostorovf kovbojove eftf po tele
mravencenf pote, co jsou odpojeni od matrixu (Caseova zivislost
na amfetaminu zde oCividnc zastuj)l1je mnohem abstraktnejsf"stimulant).
Pokud je tedy hyperaktivita s poruchou pozornosti
sklltecne patologif, je to patologie pozdnfho kapitalisrnu
- dusledek napojenf na zabavnc-kontrolnf okrllhy hypermedializovane
konzumnf kllltllry. Analogicky to, cemll se
rfki dyslexie,je v mnoha pffpadech spfSe jakollsi post-Iexii. Dospfvajfcf
dokazoll vclice efektivne zpracovivat digitilnf data
prodllkovana kapit}lem a zalozeni na obrazech, aniz by mllseli
CISt - pro navigaci na informacnf mape internetu a mobilnf
Ci blllvarne-magazfnovoll komllnikaci je orientace v sloganech
postacujfcf. "Psanf nikdy nepatfilo k silnym strinkam
kapitalismll. Kapital.ismlls je bytostne negramotny,"8 Hkajf
Deleuze a Gllattari v knizeAnti-Oedipus. "Elektr[on] ick)fjazyk
• "Sdflcjte s prateli svc fotky a videozaznamy," nabadajf l1<is ruznc internetove
sociilnf sfte. Podle serveru 12.seconds.tv bylo "vedccky prokazano", ze
optimalnf doba trvanf jednoho videoklipu je maximalne 12 vtd'ill. Proc?
Protoze to je "ncjdelSf mozna doba pro udrzcnf pozornosti". Cokoli dclsfho
je proste "nuda"! (Pozn. vyd.)
39
nepotrcbuje hlas a pfsl11o; zpncovanf dat se bcz nich obcjde."9
Proto je takc l11ezi uspesnyl11i podnikateli tolik dyslektiku.
(Otazkou ale zLlstava: jejejich postlekticka vykonnost pffCinou
nebo d{'isledkcmjcjich uspechu?)
Na ucitele je nynf kladcn nercalistick-y ukol, aby vytvareli
pojftko I11czi postgramotnou subjektivitou pozdne kapitalistickeho
konzul11enta a naroky disciplinarnfho reiill1u (napr.
Ihpesnc slozcnf zkousck). To je jcdcn z duvodu, proc vzdelavJnf
zdalcka ncnf o nou pffslovccnou slonovinovotl vezf dokonale
chranenou pi'ed "rdlnyll1 svetell1", ale spfSe strojovnOli,
v nfz se reprodukuje socialnf realita, a proc je bezprosti'edne
konfrontovano s rozpory kapitalisticke socialnf reality.
Ucitele jsou necfll1 mczi asistenty-bavici a autoritativnfmi nositcli
disciplfny. Ucitclc chtejf svym student~m pOl11oci, aby
uspesne slozili zkousky; studenti po nas chtejf, abycholl1 byli
autoritativnfmi patrony, ktei'fjim poradf, co ll1ajf delat. Skutecnost,
ze studcnti po svych uCitelfch pozadujf, aby hdli roli
autoritativnfch patronu,jeste vfce vyosti'lIje problem "nudy".
Nenf prece vse, co pochazf od nejake autority, a priori nudne
a otravne? Jc ironif, ze od lICitelu se disciplinarnf pHstup ocekava
prave v okamzikll, kdy se v institucfch hroutf disciplinarnf
struktury. Zatfmco rodiny sclhavajf pod tlakcm kapitalismu,
ktc..y od oboll rodieu vyzaduje, aby pracovali, od uCiteIII
se nynf stale vfce vyzadujc, aby hrali roli nahradnfch rodiClI,
aby svym studentum vstepovali elementarnf protokoly chovanf
a aby dospfvajfcf I11ladeii,jeije I11nohdyjen l11inimalne socializovana,
poskytovali pastoralnf a emocionalnf podporu.
Dluzno zduraznit, ze pro zadneho ze studentu, ktere jsel11
vyucoval, ncbyla dochazka do vyssf strednf skolyjakkoliv pravne
zavazna. Mohli odcjft, kdykoliv by si to prali. Avsak nedostatekjak-ychkoliv
smysluplnych pracovnfch pmeiitostf ve spojenf
s cynickou podporou ze strany vlady majf za nasledek, ze
vyssf strcdnf skola vychazfjako jistejsf, pohodlnejsf resenf. Po-
40
die Dclcuze jsou spolccnosti kontroly zalozcny spfSc na zadluzen{
nez. na uzavrcnf; v jistcl11 ohlcdu alc souCasny vzdelavad
system sve studcnty zarollei1. zadluzujc a uzavfra. Zaplae si
za sve vykoriseovanf, hlasa tato logika - zadluz sc a budcS 1110ci
delat tentYz McJob, ktc..y bys byl dostal, kdybys opustil skolu
v scstnacti ...
Jameson napsal, ze "zhrouccnf casovosti oprostilo pi'ftOll1ny
Cas od vcSkcrych aktivit a intcnciona!it, ktcre by jcj mohly
SOllstrcdit dojcdnoho bodu a lIcinit z nej prostor pro praxi"lo
Avsak nostalgic po kontcx'tu, v ne111z fungova!y tradienf typy
praxe, nenf na ll1fstc. Prota francouzstl studenti v posledku ncpredstavlljf
rd lnou alternativu k britske rcflexivnf nell10houcnosti.
Sotva prckvapf, ze se neolibera!nf Ecol101llist vysmfva
francouzskc111l1 vzdoru vllCi kapitJ!ismu, nic111cne jc trcba
uznat, ze tam, kde zesmesnuje francouzskoll "imobi!izaci", se
doce!a trefllje do ecrneho. "Studenti, kteff spustili nedavnou
vlnu protestu, si nejspfs predstavujf, ze kraccjf vc slcpcjfch
svych rodieu, ktci'f v kvetnu 1968 protcstovali proti Charlesi
de Gaullovi," psa!o se v uvodnfkll Z 30. bl'ezna 2006.
,;vypujeili si jejich slogany, napr. Pod dlazebl7fmi kostkalHije
plazf" (SOilS les parl(~sJ la plagef), J pT-ivlastnili sijcjich
symboly (Sorbonna). V to111to smyslu se revolta jevf
jako prirozenc pokraeovanf nepokoju na pl'edl11cstfch
z roku 2005, ktere primely vladu k vyhlascnf vyjimecneho
stavu. Tehdy proti systel11u, ktery ji vylueoval, rcbelova!a
neza111estl!ana etnicka minorita. Charaktcristick-ym
ryscm nedavneho protestnfho hnutf jc nicl11ene
skllteenost, ze tentokrat jsou rebeluj fd sfly na strane
konzervativisl11l1. Na.rozdfl od m!adcZe tropfcf vytrinosti
na predmestfch je spolccnyl11 d iem stlldentu
a odborovych organizacf ve vcrcjncm scktoru zabranit
zmenam a zachovat Francii takovou,jakajc."
41
Je napadne, ze praxe nmoha "imobilizatonl", tedy tech, kdo
se branf zmenam a chtejf zachovat status quo,j e presnou inverzf
pr~'(e jine skupiny,jejfz prfslusnfci se rovnez pokJadajf za
dcdice roku 1968: takzvanych libedlnfch komunistu,jakojsou
George Soros a Bill Gates, kterf kombinujf dravou honbu za
ziskem s retorikou ekologicke ohleduplnosti a spolecenske
zodpovcdnosti. Vedle socialnf starostlivosti liberalnf komuniste
volajf take po tom, aby pracovnf navyky byly (post) modernizovany
v duchu hesla "buci'me smart". Jak konstatuje Zizek,
"byt ,smart' znamena byt dynamicl-y a kocovny; proti
centralizovane byrokracii ; znamena to verit v dialog
a spolupraci v protikJadu k centralnf autorite, v pruznost
v protikJadu k rutinc, v kulturu a vcdenf v protikJadu
k prumyslove vyrobe a ve spontannf inte;·akci a autopoiezu'
v protikJadu k flXnf hierarchii."11
Jak imobilizatori se svym implicitnfm doznanfm, ze kapitalismu
lze jen vzdorovat a nikdy ho nelze prekonat, tak libed.lni
komuniste, ktcff hlasajf, ze amodlni excesy kapitalismuje nezbytne
vyvazovat charitou, davajf tusit,jakY1l1 zpusobem kapitalistid,-y
realismus limituje prostor soucasnych politick)lch
alternativ. Zatfmco imobilizatori zachovavajf formu protestu
z roku 1968, ale ve jmenu odmftanf zmen, liber5lnf komuniste
energicky pritabivajf vsemu novemu. Zizek ma pravdu,
kdyz rfka, ze libed.lnf komunismus nepredstavuje ani tak progresivnf
alternativu k oficialnf kapitalisticke ideologii,jako spfse
dominantnf ideologii souCasneho kapitalismu. "Flexibilita",
"nomadismus" a "spontaneita" jsou typicke poznavacf znaky
managementu v postfordisticke spolecnosti kontroly. Problemem
vsakje to, ze jakykoliv odpor vuCi flexibilite a decentralizaci
se mUte ukazatjako kontraproduktivnf, protoze volanf
* Scbcutvarcni Ci scbcfizcnf. (Pozn. prckJ.)
42
po neflexibilite a centralizaci nejsou mfme receno pfilis atrak-
tivnf.
V kazdem prfpade odpor VLlCi "novemu" nenf nccfm, co by
melo ci mohlo sOUCasnou Icvici spojovat. Kapital se systematicky
zabyval tfm,jak zlomit organizovany odpor pracujfcfch;
zatfm se ale pl'flis neuvazovalo nad tfm, jakou taktiku zvolit
proti kapitalu v podmfnkach postfordismu' ajak)l novyjazyk
bude nezbytne vytvorit, abycho1l1 dokazali tomuto stavu celit.Je
treba vzdorovat tomu, aby si kapitalismus usurpoval "nove"
pro sebe, ale hlasit se k "novemu" nem uie znamenat
prlzpusobenf se podmfnkam, v nichz se aktualne nachazfmeto
se nam darilo az prflis dobre a "uspesni adaptace"j e manazerskou
strategif par excellet1ce.
Naleiitou korekci predstavy, ze kapital se vaie s novostf,
prinasejf napr. Alain Badiou a David H arvey, kdyz zduraznujf
spffznenost neoliberalismu s "restauracf". Jak pro Harveyho,
* Postfordismus - zhruba od druhc poloviny 60. lct sc v nejrozvinlltejsich
zcmfch svcta zacfna v souvislosti s postupujid globalizacf prosazovat novy
typ organizace vYroby a pr:ke. Vyrobni proccs se stava menc ccntral izovanym,
mene standardizovanym, pru1.ncjsfm, vicc spccializovanym, individt.,llizovanym
a vicc zohlcdllUjicfl11 rychle se Illcnfcf prcfcrcnce z5bznfkLI.
Domin:mtnf organizacllf formou jiz. nenf jako za CaSll ford ism u vertik5lne
integrovanya hicrarchicky organizovany velky pod nik, ten jc nynf nahrazovan
podnikcll1 s plochou, horizoncilnf organizacni strukturou (vc forme
sitf podniku sjinymi podniky). DLlrazjc kJaden na komunikaci, flexibilitu
a individualnf iniciativu zamestnancu. Tyto zmeny, ktere byly vscobccne vyd:ivany
za symptom socialnfho pokroku, vc skutecnosti kapitalu umo1.nily
proniknout a1. do sall1otncho nitra zamestnancovy duSc. Delnika, ktcrY mcchanicky
opakujc st:ile stcjny (Ikon pod pi'fsnym dohlcdcm mistra, nahradila
flcxibilni pracovnf sib, ktcra ncma mnohdy pevnou pracovni dobu,jasnc
dcfinovane povinnosti a namfsto pracovni smlouvy na dobu neurcitou disponujejcn
kratkodobym uvazkem a ktera si dcJaclo sama ze sve vlastni iniciativy
vymyslf stalc efcktivnejsi a dokonalcjsi ZpLlsoby svcho zotroccnf. Za
pl'clomovy moment teto transformacc je pokl:idan bourlivy rok 1968. Rcvolucne
naladeny-m studentum, \...1:cfi osloviliJacqucse Lacana, aby se pripojil
kjcjich cmancipacnfmu boji za posflcnf studentske autonomic, se dostalo
prorocke odpovedi: "Chcetc noveho pana a budcte ho mit!" (Pozn. prckl.)
43
tak pro Badioua nenf podstatou neoliberalnf politiky prosazovanf
noveho, ale obllor/clIl trfdnfch privilcgif. "vc Francii," uvadf
Badiou, "termfn ,restaurace' odkazuje k obdobf navratu
krale v roce 1815, po revoluci a po Napoleonovi. Nachazfme
se v takovem obdobf. Dnes pohlfzfme na liberalnf kapitalismus
a najeho politicJcy system, pariamentarismus,jako najedine
prirozene a prijatelne rcSenf." 12 I-farvey tvrdf, ze neoliberalismus
si Ize nejlepe vykladatjako "politicky prajekt zamereny na
opetovne nastolenf podmfnek pro kapitalovou akumulaci a na
opctovne vzki'fsenf moci ekonomickych elit." Harvey dale dovozujc,
ze dokonce ani v ere oznacovane jako "postpoliticka"
trfdnf valka neustala, byla vsak vedena jen jednou stranou, totiz
boharymi. "Po prasazenf neolibedlnf politiky na konci 70.
let," konstatuje Harvey,
"podfl na hrubem naradnfm pi'ijmu nejbohatSfho 1 procenta
stoupl, aby ke kOllci stolctf dosahl 15 procent.
Nejbohatsf 0,1 procenta populace v USA zvysilo svuj
podfl na hrubem naradnfm pi'ijmu ze 2 procent v race
1978 na vfce nei 6 procent ke konci roku 1999, zatfmco
prumerny pomer prijmu vrcholoveho managementu
vuCi platum i'adovych zamestnancu se z 30 ku 1v race
1970 zvysil temei' na 500 ku 1 v roce 2000... USA
v tom nejsou samy: prijmove hornf 1 pracento obyvatel
Vclke Britanie zvysilo od roku 1982 svuj podfJ na hrubem
narodnfm prijmu z 6,5 na 13 procent."13
Jak ukazuje Harvey, neoliberalove byli vetsfmi leninisty nei
samotnf leniniste, kdyz pouZfvali myslenkove trusty jako
intelcktualnf avantgardu k vytvarenf ideologickeho klimatu,
v nemz se kapitalistickemu realismu mohlo dai'it.
Strategie imobilizace, ktera se rovna pozadavku na zachovanf
fordisticko-disciplinarnfho modelu, se nemohla ujmout
44
v Britanii nebo vjinych zemfch, v nichzjiz neoliberalismus zapustil
koreny. Fordismus v Britanii v kaidem pi'fpade zkr~choval
a spolu s nfm i uzlove body, kolem nichz byla organlzovana
tradicnf politika. Na konci sveho esejc 0 spolccnostech
kontroly si Dcleuze klade otazku,jake nove podoby "antikontrolnt"
politiky by se nynt mohly zrodit:
"Jedna z nejdulditcjsfch otazek se bude cykat nezpLlsobilosti
odboru: svazane cclou svou historif se zapasem
pcoti disciplfnam nebo uzavrenym prostredfm, budou
schopne pfizpusobit se, nebo prenechajf mfsto novym
formam odporu proti spolecnostem kontroly? Dajf se
uz zachytit naznaky techto budoucfch forem, schopnych
zautoCit na veselici marketingu? Je zara.zejicf,jak
mnoho mladych lidt se chlubf tfm, zejsou ,motivovani,
dozadujf se studijnfch stail a permanentnfho vzdelava-
111. Oni 'sami musf odhalit, cemu majf poslouzit, stejnc
jako jejich predchudci nikoliv bez namahy odhalili uce!
disciptinovanf."14
Musfme najft vychodisko z binarnfho protikladu motivace versus
demotivace, tak aby vymanenf z kontrolnfho systemu nebylo
pouhym unikem do dcpresivnf apatie.Jednou z moznych
strategif by bylo pfekopat politicky teren - odvratit se od tradicnf
orientace odboru na vysi mezd a obratit pozornost k frustracfm
charakteristicJcym pro postfordismus. Nd budeme
pokracovat s podrobnejsf .analYzou, musfme se dukladneji zamyslet
nad tfm, co se vlastne skr'iva pod nazvem postfordis-
mus.
45
KAPITOLAPATA
6. ffjen 1979: ))Nenech se nic{,n svazat. {(
"Jedcn ehlapek mi kdysi rekl," konstatuje scfbandy organizovancho
zloeinu Ncil MeCauley ve filmu Miehaela Manna
z roku 1995 NelftoslllY souboj (Heat), "neneeh se svazat niefm
co bys nedokazal bchem triceti vtefin opustit, kdyz by slo d~
tuhYho."Jednfm z nejsnazsfch zpusobu,jak postihnout rozdfl
mezi fordismem a postfordismem je srovnat Mannuv film
s g:1Ilgstcrsk.-Ymi filmy Franeise Forda Coppoly a Martina Seoreescho
natoeenymi mezi Iety 1971 a 1990. V Nelitoslnem souboji
nehrajf prim mafianske rodiny s koreny ve stare vlasti ale
bandy vykorencnyeh desperatu pusobfcfch v LA plnem n;!estcncho
chromu a vymcnitelnych znaekovych kuchynf, anonymnfch
dalnie a pozdnfch noenfeh vecei'f. V Ne/£tostnem souboji
byly vdkere lokalnf barvy, vdkere prfchute narodnfch kuchynf,
vseehny kulturnf idiolckty, tak eharakteristieke pro filmy
,typu ,Kl1Iotr n~b~ Mrifidlli, zccla prcl11alovany. Los Angelcs
Nelttostlleho souboJc JC svetel11 bez zachytnyeh bodu, umelou
kybcrpunkovou mcgalopolis, kde byly hmatatelna historie
a identifikovatelna ziva teritoria nahrazeny radami spontanne
46
se mnoZfcfch fransfzovyeh retczcu. Duchove stare Evropy, ktci'f
strasili v ulicfch Scoreeseho a Coppolovych filmu , byli vymyecni,
zustali pohrbcni spolu s davnymi spory, krevnfmi
Il1stami a osudovYl11i vendetal11i kdesi pod provozovnami nadnarodnfch
kavarenskYch retezcu. 0 svetc Ne/{tostlleho souboje do
znaene mfry vypovfda samotne jmeno protagonisty filmu
Neila McCaulcyho. Je to anonymnf jmeIlo, falcsne jmeno
z cestovnfho pasu,jmeno zbavene historie (i kdyz v nem ironicky
slysfme ozvcnujmcna britskcho historika lorda McCalllaye).
Srovnejme ho sejmenem Corleone a pripomeilme si, ze
Kmotr dostal sve jmeno podle jedne vesnice. Ze vsech roif,
ktere Robert De Niro kdy ztvarnil, se postava Neila McCauleyho
mozna nejvfcc blfZf hereove skuteene osobr.osti: prazdne
platno, figura bez hloubky, ledove profesionalnf, redukovana
na pouhou pi'fpravu, pruzkum terenu, l11etodu. ("Delam
jcn to, co l11ijde nejlfp.") McCauley nenf l11afianskY boss, ncn1
to zadny sef pompeznc usazcny na vrcholku baroknf hierarchie
ovIadane k6dy stejne pompezn fmi a zahadnymi jako
k6dy katolicke cfrk.-ve a stvrzenYl11i krvf tisfcu svaru. Jeho banda,
to jsou profesionalove, pra~tictf podnikatele-spekulanti,
technologove zlocinu,jejichz kredel11je presny opak rodinne
vernosti vyznavane pi'fslusnfky Cosa Nos/ra. Rodinnc vazby
v techto podl11fnkach nemohou prdft,jak i'fka McCauIcy postave
ztvarnene Al Pacinem, neustupnemu detektivovi Vincentu
Hannaovi. ,;red', kdyz jdd po mne a budd mi stale za
zadkem, jak si chceS udrzet manzclstvf?" Hanna je McCauleyho
stfnem, donue~nym osvojit sijeho nehmatatelnost,jeho
neustalou mobilitu. Jako kazdou skupinu investorll ddf
i MeCauleyho partlll pohrol11ade vyhlfdka budoucfeh vynosu;
jakekoliv dalSf zavazk.-yjsou fakultativnf ILlA"US a temer vzdy obnaSejf
nejake riziko.Jejich spoluprace je dOCasna, pragmaticka
a podmfncna - jsou si vcdomi, ze jsou zamcnitclnymi soucastkami,
ze neexistujf zaruky, ze nic nevyddf. Ve srovnanf
47
s tfm pusobf mafiani Ze stare skoly jako sentimcntalnf starousedlfci
s kOi'eny v odumfrajfcfch komunitach, v teritorifch odsouzenych
k zaniku.
Etos, ktery vyznava McCauley, se podoba tomu, ktery anaIyzuje
Richard Sennett ve sve knize The Corrosion cifCharacter:
The Personal Conseqllences cifWork in the New Capitalislll (Eroze
charakferu: Osobnl dllsledky prace 11 /Love//! kapifalis/1'lIl), v pi'elomove
studii 0 afektivnfch zmenach, zmenach v emoenfm prozfvanf,jet
s sebou pi'inesla postfordisticka reorganizace prace.
Slogan, ktery vystizne shrnuje nave pomery, znf: "Uz zadny
dlouhodoby uvazek." Zatfmco di'fve si zamestnanci mohli
osvojitjist}' soubor dovednostf a pak stoupat po stupfncfch rig~dnf
podnikove hierarchie, dnes se po nich zada, aby se pravldclnc
rek"Valifikovali, zatfmco plltujf z instituce do instituce,
zjedne role do druhe. Organizace prace je decentralizovana,
nekdejsf pyramidalnf hierarchii nahrazujf horizontalnf sfte
a durazje kladen na "flexibilitu". V duchu posmesne McCau~
leyho poznamky adresovane Hannaovi v Nelrtost/Letn souboji
("Jak si chees uddet sve manzelstvf?") Sennett zduraznuje nesnesitelny
tlak, kter>' tyto podmfnky trvale nestability kladou
na rodinny zivot. Klfeove hodnoty, na niehz spoefva rodinny
zivot, spolehlivost, duvera, oddanost,jsou pi'esne temi hodnotami,
ktere se v novem kapitalismu staly anaehronismem.
V situaci, kdy se verejna sfera ocida pod palbou a kdy jsou soeialnf
zachranne sfte poskytovane "peeovatelskym statem" postupne
elm dal vfc demontovany, se vsak z rodiny stava stale
dt''ilditejsf utoeiste pi'ed tlaky sveta, v nemzje nestabilita trvalym
jevem. Situaee rodiny v postfordistickem kapitalismu je
prave tak rozporuplna,jakji !fel tradienf marxismus: kapitalismus
poti'ebuje rodinu Uakozto elementarnf prostredek reprodu.kcc
pracujfcf ti'fdy a pcce 0 ni i jako utoeiste pred psyehlckymi
ujmami zpusobenymi ehaotiekymi soeialne-ekonomiekymi
podmfnkami), ale zarovenji rozklada (kdyz rodieum
48
znemoziluje, aby travili Cas se svymi detmi, a klade nesnesitelny
tlak na partnery, ktei'f se jeden pro druhcho stavajfjedinym
zdrojem eitove utechy) . .
Podle marxistiekeho ekonoma Christiana Marazzlho Ize
prechod od fordismu k postfordismu spojit se zeela konkretnfm
datem. Tfm datem je 6. i'uen 1979. Toho dne Federalnf
rezervnf banka zvysila urokove sazby 0 20 baziek-yeh bodu,
clmz pripravila pudu pro tzv. "ekonomii strany nabfdky''', ktera
se stala "ekonomiekou realitou", v nfz jS1l1e nynf az po usi.
Zrysenf urokove sazby nejen zadrZelo inflaei, ale umoznilo take
reorganizaci zpusobu prace a distribuce zbozL "Rigidita"
fordovske vyrobnf linky uvolnila mfsto nove "flexibilitc", koneeptu,
ktery dnes vyvolava mrazenf v zadeeh praktieky kazdeho
radoveho zamcstnallee. Pro tuto pruzllost je prfznacna deregulace
Kapitalu a praee, kdyz se ze stale pracovnf sOy stava
sfla pfflditostna (se stale poeetncjsf armadou praeovnfku zamestnavariyeh
na kratkodobe uvazky) a samotna prace je ve
stale vetsl mire zadavana e>.'ternlm subjektum (outsoureing).
Podobne jako Sennett si i Marazzi povsiml, ze nove podmlnk-y
jsou zaroven pi'fcinou i dusledkem zvysene k-ybernetizae{.
sveta prace. Vc fordovske tovarnc existovala elementarnf
delba prace na delnieke a urednieke profese, pricemz odlisnost
ruznyeh typu prace se projevovala samotnym usporadanfm
budovy tovarny. Delnfci zamestnanf v hlucnych provozeeh
pod dohledem manazeru a mistru mohli spolu hovoritjen
o prestavkach, na toaletach, na konci pracovnfho dne nebo
kdyz sabotovali vyrobu, protoze komunikaee znamenala preruseni
vyroby. Avsak v postfordismu, kdyz se vyrobnf link-y
* ~\:(momie strany nabidky se snazi redllkovat hospod:li'skoll poli~i~ll na ~bC!·;jlni
Ci neoliberalni dl. Oproti keyncsiinskc hospodarskc pohtlce zdurazil11je,
ze hlavni podllcty hospodarskcho rozvojc vychazeji ze strany Ilabidky.
Jde predevsim 0 podncry k praci, podncty k l\spOr;lm a podncty k \11vesticlm.
(Pozn. vyd.)
49
promcnf v "toky informacf", lide pracujf prave tfm, ze komunikujl.
Jak Hkal Norbert Wiener, komunikace a kontrola se
vzajemne podmiflujl.
Pdce a zivot se stavajf neoddelitelnymi. Kapital vas pronasleduje
i vc vasich snech. Cas ztracf svou linearitu, stava se
chaotickYm, rozklada se na izolovane momenty. Spolu s restrukturalizacf
produkce a distribuce dochazf zaroven k restrukturalizaci
nervoveho systemu. Abyste mohl efektivne
fungovatjako komponentjakekoli ad hoc produkce, musfte si
vypestovat schopnost reagovat na nepfedvfdatelne udalosti,
musfte se naucit Ht v podmfnkach, kde vladne totalnf nestabilita
nebo take,jak znf osklivy ncologismus doby - "prekarita"*
Obdobf pdce stffdajf obdobf nezamestnanosti. Zpravidla
prcchazftc zjcdnoho kdtkodobcho uvnku z;a drulrim, aniz
byste si byli schopni planovatjakoukoliv budoucnost.
Jak Marazzi, tak Sennett poukazujf, ze rozpad stabilnfch rezimu
prace byl zcasti motivovan touhou samotnych zamestnancu
- byli to oni, kdo nikoliv bez duvodu nechteli ctyficet
let pracovat vjedne a teze tovarne. Levice se v mnoha ohledech
nikdy ncvzpamatovala z taho, zeji Kapital vyvedl z rovnovahy
tfm, ze mobilizoval a "metabolizoval" touhu po emancipaci
od fordisticke rutiny. Zcjmena ve Velke Britanii se tradicnfm
zastupcum pracujfcf ti'fdy - odborum ajejich predakum - fordismus
neobycejne zamlouval;jeho stabilita a antagonistickY
charakterjim garantovalyjejich pozice. A prota se take obhajcum
postfordistickeho Kapitalu mohlo podafit vzbudit dojem,
zc jsou oponenty stavajfcfch pomeru, kteff odvazne vzdorujf
zkostnatelym odborovym svazum,jd "nesmyslne" rozdmychavajf
ideologicke konflikty, ktere prospfvajf zajmum od*Jazykovy
novotvar uzfvany v n'hnych cvropskYch jazycfch (angl."prccarity",
franc. "prccarite", nemoPrckaritat) oznacujfci "prckernf" stav socialnf
ncjistoty, ncjistou situaci bez pcvneho statutu a socialnfch zaruk. (Pozn.
vyd.)
so
boru ajejich pfedakll, nijak vsak ncvychizcjf vstrlc aspiracf1l1
tffdy, jfz udajne slouzL Antagonismus nema nynf podobu
vncjsfho stretu mezi dvcma znepratelcnymi tffdami, ale sfdlf
uvnitr, v psychologii delnfka, ktery jejakozto dClnfk soucastf
tHdnfho konfliktu stareho typu, ale jenz ma jakoZto klicnt penzijnfho
fondu rovnez zajcm na maximalizaci svych vynosu.
Neexistuje jiz zadny snadno identifikovatclny vncjsf nepfftc!.
Dihledkemje,jak uvadf Marazzi, ze postfordistictf delnfcijsou
jako starozakonnf Zide pote, co opustili "dum otroctvf": osvobodili
se od jarma, k nemuz se uz ncchtejf vratit, zaroven ale
uvfzli v pousti a nevedf si rady,jak postupovat da!.
PsychologickY konflikt zuffcf v dusi jednotlivcu nemuze
zustat bez nisledku. Marazzi zkouma vztah mezi narustem
pi'fpadu bipolarnf po\:uchy a postfordisl11cl11, a 111ajf-li Dclcuze
a Guattari pravdu, ze schizofrenie je stavem, ktery vymczuje
vncjsf limity kapitalismu, pakje bipolarnf porucha" dusevnf
chorobo~ vlastnf "nitru" kapitalismu. Provazeny ncustalym
str:danfm deprese a konjunktury je kapitalis1l1us sam hluboCc:
'1 neredukovatelnc bipolarnf system, opakovane se zmitajfcl
mezi navaly prehnaneho manickeho optimismu (iracionilnf
opojenf spojene s takzvanymi "bublinami") a depresivnfm
Utlumem. (Termfn "ekonomicka deprese" sa1l10zrejmc nenf
nihodny.) V mfre, ktera nema v jinem socialnlm systemu obdobu,
cerpa kapitalismus sf\u z naiad nejsirsf populace, ktere
zaroven prizivuje. Bez opojenf a duvery by kapital vubec nemohl
fungovat.
VSe nasveciCuje tomu, ze s postfordismem dosahla "neviditelni
metla" psychiatrickYch a afektivnfch poruch, ktere skryte
a pokradmu nabfrajf na sHe od poloviny 18. stoletf (tj. od
pocatku prumysloveho kapitaJismu), kvalitativne novou urovdl.
Zdeje na mfste pripomenout podnctnou praci OliveraJa*
Znama take jako maniodcprcsivnf psych6za. (Pozn. pi-cid.)
51
mese. Ve svcm Sobcckel/l kapitafistovi James poukazuje na zavazny
narust "dusevnfho stddanf" behem uplynuleho ctvrtstoletf.
"Pomerovano vetSinou kriterif," uvadf James,
"se podfl depresf u lidf narozenych mezi lety 1946 (ktei'f
v roce 1982 dosahli sestatriceti let) a rokem 1970 Uiz
roku 2000 dosahli triceti let) temCl' zdvojnasobil. V roce
1982 kupi'fkladu 16 procent sestatricetilctYch zen
uvadclo, ze melo ,nervove potfze, trpelo melancholif,
depresf nebo chronickou trudnomyslnostf', zatfmco
v race 2000 si uz na tyto potfze stezovalo 29 procent tricetilctYch
(u m uzu to v roce 1982 bylo 8 a v roce 2000
13 procent)."15
DalSf britska studie, z nfzJames citoval, porovnava uroven patologickYch
psychickYch poruch (k nimz pati'f neuroticke
symptomy, fobie a deprese) ve vzorcfch populace sledovanych
mezi lety 1977 a 1985. "Zatfmco v roce 1977 si na psychicke
poruchy stezovalo 22 procent zkoumaneho segmentu populace,
tento pomer se do roku 1986 vyhoupl temer na tretinu (31
procent) populace." Protoze tato cfsla jsou mnohem vyssf v zemfch,
kter6 prijaly model kapitalismu oznacovanyJamesemjako
"sobeckf', nd v ostatnfch kapitalistid..-ych zemfch, James
dospfva k zaveru, ze na vine je sobecka (~. neoliberalnf) kapitalisticka
politika a kultura.James obzvlasr poukazuje na to,jak
sobeckY kapitalismus podnecuje
,Jak tuzby, tak ocekavanf, ze mohou bYt splneny... Spolecnosti
zalozene na podnikatelskYch fantazifch zivf iluze,
ze kazdy mMe byt Alanem Sugarem nebo Billem
Gatesem, a to bez ohledu na to, ze realna pravdCpodobnost
naplnenf tohoto snu se od 70. let dramaticky snfzila
- clovek narozeny roku 1970 ma napi'fklad daleko
52
mensf sanci na socialnf vzcstup prostrednictvfm vzdClanf
nd ten, kdo se narodil v roce 1958. Toxiny sobeckeho
kapitalismu, ktere jsou pro vseobeGnou pohodu
nejskodlivejsl, systematicky zivf Ilazor, ze materialnf bohatstvfje
k1fcem k spokojenosti, ze pouze bohatfjsou vftezove
a ze cesta na vrcholje otevrena pro kazd6ho, kdo
je ochoten pilne pracovat bez ohledu na svuj rodinny,
etnickY ci socialnf puvod - pokud neuspejete, zavinili
js-ce si tojen vy sami."16
Jamesovy uvahy 0 aspiracfch, ocekavanfch a fantazii korespondujf
s mymi vlastnfmi postrehy tYkajicfmi se toho, cemu
i'fkam "hedonicka deprese" britske mladde.
V kontextu narustajicfho poctu dUScvnfch onemocncnfje pi'fznacne,
ze "novf labouriste" se Imed na pocatku sveho trctlho
volebniho obdobf ve vladc zavazaJi, :le omezf pocty lidf
pobfrajfdch invalidnf dt'khody, Cfmz dali najevo, :le podle jejich
soudujsou mnozf, ne-li vsichni, pozivatele invalidnich
penzf simulanti. V rozporu s timto zavcrem nepokladam za
neoduvodnene vyslovit hypotezu, ze vetsina lidf pobfrajfcfch
invalidnf duchody (a momentalnejejichjen v Britanii vfc Ilei
dva miliony)je obetf Kapitalu. Znacna cast pozivatelu invalidnfch
duchodu napHklad patH k lidem, kteri psychicky neunesli
vytrvalc opakovane prohlasovanf obhajcu kapitalistickcho realismu,
ze prumyslova odvetvf jako hornictvf nejsou ekonomicky
zivotaschopna. (D9konce i kdyz je pomefujeme ryze
ekonomickYmi kriterii, argumenty tYkajfcf se "rentability" jsou
podle vseho sotva presveciCive, zejmena pokud vczmel11e
v uvahu naklady na penze a dam pi'fspevky plynoucf z kapes
danorych poplatnfku.) Mnozf sejednoduse sesypali pod tlakem
zoufale nestabilnfho sveta postfordismu.
Nynejsf vladnoucf ontologie popira jakoukoli moznost,
53
ze by prfcinou dusevnfch chorob mohly byt socialnf faktory.
Biochemizace dusevnf choroby samozrejmc kraef ruku v rucc
sjejf dcpolitizacf. Prezentovanf dusevnf chorobyjako individualnfho
biochemickeho problemu prinasf kapitalismu nesmfrn€
VYhody. V prvnf rade to podporuje tfhnutf Kapitalu
k atomistick€ individualizaci Uste nemocny kvuli biochemickc
nerovnovaze sv€ho mozku). V druhe rade to vytvarf nesmfrne
lukrativnf trh, na nemz mohou nadnarodnf farmaceutickc
spolcenosti nabfzet svc medikamenty (vyleefme vas nasimi
antidepresivy). Nenf pochyb 0 tom, ze vdkere dusevnf
poruchy majf neurologicke projevy, ale ty nic nevypovfdajf
o jejich pF{{i/lQch. Pokud buderne kupHkladu predpokladat, ze
pi'fCinou depreseje nfzlci urove6 serotoninu, musfmejdte vy_
svetlit, proe urCitfjednotlivci stradajf nfzkou un;>vnf serotoninu.
To vyzaduje analyzu socialnfch a politickych faktoru, a pokud
ma levice eelit kapitalistickemu realismu, stojf pred nf
nalchavy ukol repolitizace dusevnf choroby.
Podle meho soudu existuje souvislost mezi rostoucfm vy_
skytern dusevnfch poruch a novymi metodami hodnocenf vy_
konnosti na pracovisti. Nynf se blfze podfvime na tuto "novou
byrokracii".
54
KAPITOLA SESTA
VIe, co je pevne, se rozpoust£ na PR:
trZn{ stalinismus a byrokraticka antiprodukce
Nepravern opomfjeny film Mikea Judge Ma/ery pa/la Silwly
(Office Space, 1999) je prave tak pronikavou analyzou sveta prace
na prelomu druheho tisfciletf, jakou byl v 70. letech film
Paula Schradera Modre I£meCky (Blue Collar, 1978),jenz zachycoval
pomery v tehdejsfm odborovem hnutL Namfsto konfrontace
mezi odborovymi predaky a managementem v tovarneJudgeuv
snfmek \fef korporaci zbytnelou pusobenfm administrativnf
"antiprodukce": zamestnanci opakovane dostavajf
obeznfky od ruznych manazeru, kterejim sdelujfjednu a tutei
vec, jd se samozrejme ryka byrokratickeho narfzenf: jde
o to, primet zamestnancG k dodriovanf noveho predpisu, kterY
jim narizuje prikladat na vSechny zpravy urednf hlavicku.
Ve shode s etosem "byt smart" je manaicrsky styl v Malerech paIta
Sikuly kombinacf urCite Idemf neformalnosti a nenapadneho
autoritarstvL Judge ukazuje, ze tenryz manazersky styl
vladne i v korporatnfch kavarenskych retc~cfch, kam urednfci
chod! relaxovat. Tady mus! zamestnanci obsluhy povinne na
55
svych uniformaeh nosit "patnact ruznyeh ozvla.stnenf" (ti. plaeek,
odznacku, butonu a dalsfeh individualnfeh drobnyeh doplrlku,
ktere se pripnou na odcv), aby tak vyjadi'ili svou "individualitu
a kreativitu": nazorna ilustraee jak se kreativita" a individualnf
vyraz" staly nedflnou souc~stf pra~ovnfho proe;su,
aby se,jak poukazujf Paolo Virilio, YJnn Moulier Boutang ajinf,
posleze mohly zmcnit v prosti'edky nejen ryze profesnfho
n5tlaku, ale i eitovcho vydfr5nf zamestnaneu. 0 novych trendech
rovncz vymluvnc vypovfda snaha tyto vynucovane emoeionalnf
projevy kvantifikovat. PHlclad s nosenfm placek totiz
poukazujejeSte najiny fenomen: na implicitnf ocekavanf skryte
za oficialnfmi normami.joanna, servfrka v kavarenskem retezci,
ma na sobc pi'esne patnkt placek, je jf vsak naznaceno,
ze ackoliv patnact q[rcidlllc staCf, ve slmtdllosti je to malo - manazer
sejf zepta,jestli chce Pllsobitjako nekdo, kdo "delajen
naprosto nezbytne minimum".
"VIS co ty, Stane, jestli ehceS, abych nosila sedmati'icet
ozvlastncnf," branf seJoanna, "procjednoduse nenai'fdfS, abyehom
jich nosili scdmati'icet?"
Na tuto namitku jf manazer odvetf: "Pokud se dobre pamatuju,
takjsi onehdy sama rfkala, ze se chceS projevit a dat volny
pdlehod sve individualitc." Zadna inieiativa nenf dostatecna.
Tcnto syndromje dobre znamy mnoha zamestnancum, kterf se
setkali s tfm, ze "uspokojive" ohodnoeenfjejieh vykonnosti uz
nestacf. V mnoha vzdelavacfch institucfchjsme naprflclad sved"--y
toho, ze kdyz inspekee OZl1aCl praci uCitcle za "uspokojivou",
musf se pred dalsfm hodnocenfm podrobit skolenf.
Zpocatku to muze znftjako paradox, ze byrokraticka opatrenf
mohla z{skat lla ;lIfenz;te za neoliberalnfch vlad, ktere samy
sebe vydavajf za bytostne antibyrokraticke a antistalinisticke.
Navzdory nabubrele neoliberalnf retorice ohlasujfcf konec
hierarchiekc, eentralizovane kontroly se rozbujely nove
formy byrokracie - v podobe "cflovych ukolU", "zaverecnych
56
zprav" a "prubeznych zprav 0 plnenf vytcenyeh dIu". Vypada
to,jako by navrat byrokracie byl- i'eceno s Freudem - jisrym
druhem navratu potlaceneho, navratem ncceho, co bylo potlaceno
a co se paradmrne objevilo v samotnem srdci systemu,
jenz si vytkl za ukol jeho likvidaci. Renesance byrokraeie za
neoliberalismuje ale neCfm vfce ndjen pouhym atavismem
nebo anomalif.
Jak uz jsem naznacil vySc, neexistuje Hdny rozpor mezi
"smart" stylem prace a narustem administrativy a rcgulace:
jsou jen dvema stranami jedne a teze mince pracovnfho reiimu
v ramci spolecnostf kontroly. Richard Sennett tvrdf, ze odbouran!
pyramidalnfch hierarchif ve skutecnosti vedlo k vetSf
kontrole zamcstnaneu. "jednfm z argumentu vznasenych ve
prospceh noveho rypu organizace praceje tvrzenf, ze se tfm
deeentralizuje moc, ze lide na nizsfch organizacnfch stLIpnfch
zfskavajf vfce kontroly nad svymi aktivitami,' konstatuje Sennett.
"T~to tvrzenf je samozrejme fa\esne, pokud vezmeme v
uvahu teehniky pouzfvane kdemontazi starych byrokratiek-ych
molochu. Nove informacnf systemy poskytLIjf vrcholovym
manazerum souhrnny obraz cele organizacnf struktLIry, coz
jednotlivcum v ramci systemu davajen malo prostoru, ve kterem
by se mohli schovat." Nejde alejen 0 to, ze by informacnl
technorogie manazerum usnadnovaly pi'fstup k informadm;
pfibyva i samotnych informad. Mnohe z techto "informaci"
jsou poskytovany samotnymi zamesmanci. Massimo De Angelis
a David Harvie popisujf llcktera byrokraticka nai'fzenf,
s nimiz si musf poradit.vysokoskolsk-y pedagog, kdyz vypracovava
studijnf modul pro zfskanf bakaWsk.-ych a magistersk-ych
titulu na britskYch univerzitkh. "Pro kazdy individualnf moduI,"
uvadejf De Angelis a Harvie,
"musf ,vedoud modulu' (ti. pedagog) zpracovat urciry
objem administrativy, zejmena pak musf predlozit ,spe-
57
cifikaci modulu' (na zacatku pi'islusneho modulu), kteri
mimo jine vypocftava ,dlc a zamery' modulu, jeho
,zamyslcne vysledky' a ,Zpllsoby a metody hodnocenf
studentll'. Na zavcr kazdeho modulu pak musf vypracovatjeste
take ,cclkove hodnocenf modulu', kde vedoud
modulu osobne zhodnotf slabe a silne stranky
modulu a navrhnc zmcny pro nasledujfd akadcmick-y
rok, poda shrnutf zpetne vazby ze strany posluchacu, vypracuje
prehledjejich prumerneho ohodnocenf a pripojf
k ncmu jeho statistickou distribuci." 17
To jc ale teprve jen zacatek. Pro postgradualnf programy jako
cclck musf vyucujfcf vypracovat "programovou spccifikaci",jakoz
i "kazdorocnf programovou zpravu", ktcra hodnotf akademicke
uspechy studentu podle "standardu studijnfch pokroku",
"standardll fluktuace", udelenych znamek ijejich statisticke
distribuce. Vdkere vysledky studia musf by-t pomerovany
podle spolccne , matrice". Tato autokontrolaje doplnena
hodnocenfm vypracovanym cxtcrnfmi subjekty. Znamkovanf
studcntujc provcrovano "o..1:crnfmi zkouScjfcfmi", ktei'f majf
dohlfzet na to, aby v celem systemu univerzitnfho vzdelavanf
byla dodrzov5na stcjna mcfftka. Vyucujfcf jsou monitorovani
svymi kolegy a katedry se musf podrobit periodick-ym tffdennfm
az ctyrdennfm inspekcfm Agentury pro zajistenf kvality
vyssfho vzdelavanf (QAA). Pokud jsou vyucujfd "aktivnfmi
badatcli", musf kazde ctyri az pet let vypracovat seznam "ctyf
nejlepsfch publikad" a predlozit jej k ohodnocenf panelu
v ramci procedury Posuzovanf vyzkumnych aktivit (ktera byla
v roce 2008 nahrazena nemene kontroverznfm Ramcem pro
posuzovanf badatelsk-ych uspechu). De Angclis a Harvie priznavajf,
ze toto vse je jcn velice zbezny popis pouze nekte,ych
byrokratick-ych povinnostf uvalenych na vysokoskolske pedagogy,jejichz
plnenf se promfta do financovanf skol. Tato suma
58
byrokratick-ych procedur se v Zidnem ohledu neomezuje
pouze na univerzity nebo na oblast vzdelavanf: ostatnf verejne
institucc jako napffklad system narodnfho zdravf ncbo policcjnf
slozky jsou zavaleny podobnym byrokratickYm hara-
burdfm.
Tento stay je zcasti dusledkcm toho, zc nektcre proccsy a
sluzby se svou podstatou branf logicc trhu. (Takzvana markctizace
vzdelavinf napffklad vychazf z pomylcne a nedomyslcne
analogie: jsou studenti kOllz/I/1/ent)' vzdelavanf, nebo jsou
jeho produklem?) Idealizovany trh mel dosahnout smeny "zbavene
veskereho tren!", v jejfmz prubehu by se pranfm konzumentu
dostalo okamziteho uspokojcnf a ktera by se obesla bez
zasahu nebo zprostredkujfcf role regulacnich institud. Nicmene
snaha hodnoti-t vykonnost zamestnancu a pomer-ovat typy
price, ktere ze sve povahy vzdorujf kvantifikaci, nevyhnutelne
vyiaduje daIS! vrstvy ffzenf a byrokracie. Ncdochazf zde
k pl'fm~mu porovnavanf vykonnosti a vyslcdku price zamestnancu,
nybri k porovnavanf reprezel1tadvzeslych z auditu teto
vykonnosti a techto vysledku. Ncvyhnutelnym dusledkem
jc kratke spojenf, kdy se price soustrcd'ujc na zpracovavanf
a "prikraslovanf" reprezentacf spfSe neZ na deklarovane cflc samotne
pracc. A vskutku,jcdna antropologicb studic systel11u
mfstnf samospravy v Britanii konstatuje, ze "se vice usilf venuje
tomu, aby mfstnf lIfady spravne vypracovavaly zpravy
o jimi poskytovanych sluzbach, neZ aby se staraly 0 zlepseni samotnych
sluzeb". Tento posun v prioritach je jednfm z charakteristick-ych
znaku .systemu, ktery lze bez vetsf nadsazky
oznacit jako "trint stalinismus". Preferovanf symbolick-ych
uspechu pred uspechy skutecnymi si pozdnf kapitalismus vypujcil
prave od stalinismu. Jak uvadf Marshall Berman, kdyz
se zmiiluje 0 Belomorskem kanalu budovanem na Stalinuv
pokyn mezi Iety 1931 az 1933:
59
"Stalinovi natolik zaIczclo na vybudovanf vysocc viditclncho
symbolu hospodarskeho rozvoje a vyviJel na
projekt takovy t1ak, zeJakticky jeho realizaci zbrzdil. Delnfci
a inzcnyri tak nikdy ncmeli dostatck casu, prostrcdku
ani vybavenf nczbytnych na vystavbu kanalu,
ktcry mel byt natolik hlubory a bezpccny, aby se po
nem mohly prcpravovat naklady odpovfdajfd pozadavkum
dvadtcho stoletf; nasledkem toho kanal v sovetskem
obchodu a prllmyslu nikdy nehral vyznamnou
ulohu. Jcdine, co se po nem podle vkho mohlo plavit,
byly turisticke parnfky, nalozene pocetnymi vypravami
sovetskYch a zahranicnfch spisovatelu, kterf ve 30. letech
ochotne skladali hold teto oslave prace. Kanal byl triumfC111
propagandy; kdyby vsakjcn polovi.na usilf, kted,
byla invcstovana do organizovanf propagacnf kampane,
byla vynalozena na samotny projekt, stal by mnohem
mcne lidskYch zivotu a bylo by dosazeno daleko
vetsfho rdlneho pokroku - a projekt by se do historie
zapsal jako autenticka tragedie, a nikolivjako kruta fraska,
v nfz rdlnf lide pi'ichazeli 0 zivot kvuli pseudouda-
lostem,"lK
Jako by puzena podivnyru nutkanfm k opakovanf historie, vlada
novych labouristu, ktera na prvnf pohled nemela se stalinismcm
nic spolccneho, projevovala tutez tendenci prosazovat
iniciativy,jcjichz dopad na rdlny svetji zajfmaljen potud, pokud
bodovaly v rovine zdanf (public rcbtions). Povestne "die",
ktere vlada novych labouristu tak nekompromisne prosazovala,
jsou toho ukazkovym prfkladem. VSllde, kde byla tato
stratcgie uplatilovana, se dHve Ci pozdeji ukazalo, ze "dIe" nejsou
kritcricm vykonnosti, ale samoucelem. Panika z klesajfd
urovne vysledku studentu u zaverecnych rocnfkovych zkouSckjc
nynf pravidclnym pruvodnfm jcvcm zivota letnf Brici-
60
nie. Pokud vsak studenti majf horsf stlldijnf vysledky a mene
znalostf neijejich predchudci, na vine nenf klesajfd uroven
zkousek, ale skutecnost, ze veskera v-yuka sc soustred'uje pouze
najejich slozenf. Uzcc zamcrcny "zkollskovy dril" nahradil
sirsf zaobfranf se predmetem. Obdobne provadejf nemocnice
mnoho rlltinnfch procedur namfsto nekolika zavaznych,
urgentnfch operad, protoze jim to daleko cfektivneji umoznllie
realizovat dIe (operacnf Cas, uspesnost Iccby a zkracenf
J
cekadch Ihut), podle nichijsou hodnoceny.
Bylo by chybou pokladat tento trinf stalinismus za nejakou
odchylkll od "alltentickeho ducha" kapitali;;mu. Je naopak na
mfste konstatovat, zejiste inhcrentnf tcndenci stalinismll branilo
v jejfm rozvojijejf spojenf se socialnfm projckte11l,jako byl
socialismlls, a mohla se rozvinollt teprtle az v klllturc pozdnfho
kapitalismll, v nfz obrazy zfskivajf svebytny charakter. To,jak
je na akciovem trhu generovana hodnota, mnohem mene zavisf
na tom, co dana firma "sklltccne dela", a v daleko vetsf mfre
se zaklada na tom,jakje svym okoHm vnfmana, na vfre vjcjf
(budoud) uspech. V kapitalismll se vse, co je pevne, rozpoustf
ra PR a pozdnf kapitalismus nenf touto vsudypi'ftomnou
tendend k prodllkovanf public relations posedly 0 nic mene
nei prosazovanfm logiky trim.
Na tomto mfste ma zasadnf vyznam Ziikovo osobite rozvinutf
Lacanova konceptu "velkeho Druheho". Velry Druhy
je kolektivru fikcc, symbolicka struktura,jejfi existence je implicitne
predpokladanajakYmkoliv spolecenstvfm. VelkY Druhy
nemuze byt konfront.ovan sam 0 sobe; 111fsto toho se sctkivame
jen s jeho zastupci. Tito reprezentanti nemusf byt nutne
jen politict! predstavitele. Na pi'lkladll Belomorskeho kanalu
je napHklad zrejme, ze predstavitelcm vclkcho Drllh€ho
nebyl ani tak samotny Stalin jako sp!se sovetstf a zapadnf spisovatele,
ktei'f meli hyt presvedceni 0 tom,jakje tento projekt
UZasny. K duleiitYm vlastnostem velk€ho Druh€ho patH 111i-
61
mojine i to, ze nenf vscvcdoucf. A prave tato konstitutivnf nevcdomost
vclkeho Drllheho umozi'iuje, ze masinerie public
relations mlHc vubec fungovat. A vskutkll Ize vclkeho Druheho
definovatjako konzumenta PR a propagandy,jako virtualnf
osobu, od nfz se ocelciva, ze bude verit, i kdyz uz toho
nikdo ncnf schopcll. Zdc si muzeme uvestjeden Zizkuv pi'fklad.
Kdo nevcdcl, le takzvany rdlny socialismus byl chatrnya
zkorumpovany rdim? Nikoliv i'adovi obcane, kterf si byli
az prrJis dobi'e vedomijeho nedostatku; nikoliv pi'edstavitele
statnfho aparatu, kteff nemohli nevedet. Nikoliv: tlm,jenz nemcl
- a nesmcl- nic tusit 0 vsednodennf realite realneho socialismu,
byl vclk1 DruhY. Nicmenc rozdfl mezi tfm, co velky
r:ruhy vf~ ted,y mezi tlm, co je oficialne akceptovano a co je
vseobccne znamo a co prozfvajf konkretnfjedinci, zdaleka nenf
"pouze" formalnf: prave nesoulad mezi nimi umozi'iuje, aby
"normalnf" socialnf realita vubec fl1ngovala. Jakmile iluze, ze
velky Druhy (0 tom) nic nevf, uz nemuze byt dele udrzovana
pi'i zivote, pak se nematerialnf tkai'i udrzujfcf socialnf system
pohromadc rozpada. Proto mel Chruscovuv projev z roku
1956, v nemz "priznal" nedostatky sovetskeho rdimu takovy
VYznam. Nebylo to proto, ze by si nikdo vc strane nebYI vedom
zloCinu a korupce pachanychjejfmjmenem, ale proto, ze
po Chruscovove projevu nebylo mozne nadale vei'it ze 0 nich
nic nevl velky DruhY. '
Tolik tedy k rdlnemu socialismu - ale co rcalny kapitalismus?
Jeho "realismus" si Ize mimo jine osvetlit na pozadf
tvrzenf kapitalistickeho realismu, ze se vzdal vfry ve velkeho
Druheho. Postmodernismlls Ize intcrpretovat jako oznacenf
pro komplexl1f krizi, kteroll spllstil upadek vfry v existenci velkeho
Druheho,jak ostatne naznacllje i Lyotardova slavna char~kt,eri,~ace
postmodernf sitl1ace ("neduvera vuci metavypravenlm
).Jameson by samozi'ejme namftl, ze "neduvera vuci
metavypravenfm" je jednfm z projevu "kulturnf logiky pozd-
62
nfho kapitalismu", dusledek pl'echodl1 k postfordistickemu
modelu kapitalove akumulace. Jeden z nejoptimistictcjsfch popisu
"postmodernfho rozpustenf kultury v ekonomice" podava
Nick Land. V Landove dfle kyberncticky zdokonalen;l ncviditelna
ruka trhu postupne vytlacuje centralizovanou statnf
moc. Land ve svych tcxtech z 90. let kombinujc kybcrnctiku,
teorii komplexnfch systcmu, kyberpunkovoll fikci a ncolibcralismus
a na zaklade teto syntezy konstruuje vizi planctarnf
umele inteligence kapitalu: siroky, tvarny, nekonecnc delitelny
system, ktery Iidskou vuli menf v anachronismus. Ve svcm
manifestl1 za nelineirnf, decentralizovany Kapit;H, nazvancm
"Meltdown", Land vzyva "siroce rozprostl'enol1 tendenci na
bazi matrixu ci sfte zamerenou na paralyzovanf kontrolnfch
a ffdicfch programu 1110zenych v trvale pameti (ROM), jd
l1drZl1jf v chodu veSkere mocenske entity na urovni makrostruktur
i mikrostruktur, ktere dohromady pl'edstavujf globaIr.f
,lidsky bezpecnostnf systcm'''.
Kapitalismusje zde pojfmanjako destruujfcf, rozrusujfcf
Rdlno, v nemz (vidlnf, digitalnf) signaly cirkl1ll1jf v sobestacnych
sftfch,jei obchizejf instanci Symbolicna, a ncvyiadujf tak
velkcho Druheho coby garanta.]e to Delel1zeuv a Guattariho
Kapitiljakozto "nepojmenovatelna vec", avsak bez sil,jci zpusobl1jf
pro~esy reteritorializace a antiprodl1kce, ktere jsou podie
nich pro kapitalisml1s urcujfd. ]ednol1 z nejvetsfch slabin
Landovy teze jc to, co je na nf zarovdl ncjzajfmavejsf: totiz to,
ze pracuje s hypotezou "ryzfho" kapitalismu, kapitalismu,jenz
je brzden a blokovan vnejsrmi, a nikoliv vniti'nfmi prvky (podle
Landajsou tyto prvky pOl1hymi atavismy, ktere Kapital nakonec
vsti'eba a zaclenf do svcho obehu). Tfmto zpusobem vsak
kapitalismus nelze "oCistit";·zbavte ho procesu antiprodukce
a spolu s nimi zmizf i kapitalismus samotny. Stejne tak neexistuje
ani Zidna progresivnf tendence smerem k "obnazovaI1f"
podstaty kapitalismu, k postupnemu demaskovanf Kapitalu
63
takovcho,jalcy "doopravdy" je: hrabivy, Ihostejny a nclidslcy.
Pravc naopak, klfcova role, kterou v kapitalismu hrajf "nematerialnf
transformace" v podobe PR, marketingu a reklamy, naznacuje,
ze pro svuj efektivnf chod se kapitalistieka hrabivost
neobcjdc bez ruznych forem maskovanf sve podstaty. Rdlny
kapitalismusje poznamenan toutez rozpolcenostf, kterou trpel
rc5lny socialisl11us, rozpolcenostf mezi oficialnf kulturou, vjejfmz
ramci je kapitalisticke podnikanf prezentovano jako soeialne
ohleduplne a zodpovedne, najedne strane, a vseobecne
rozsfrenym povedomfm, ze korporace jsou ve skutecnosti
amoralnf a bezohledne, na druhe strane. Jinymi slovy,
postmodernf kapitalismus nenf ani zdaleka tak bez vfry,jak by
se mohlo na prvnf pohled zdat. Toto poznan! se kjeho nemale
ujmc dostalo i klcnotnfku Geraldu Ratnerovi, kter1 se pokouscl
obejft instanei Symbolicna a "Hct, jak se veei majf doopravdy":
v projevu pronesenem na slavnostnf galaveceri se
o druhoradych spercfch nabfzenych vjeho obehodeeh vyjadril
jako 0 "eetkach". To, ze Ratner toto sve mfnenfvyslovil oficicillie,
melo pro nej bezprostrednf a zavazne dusledky - trznf hodnota
spolecnosti se snfzila 0 500 milionu liber a samotny Ratner
prisel 0 mfsto. Zakaznfci mozna vedeli i predtfm, ze sperky
prodavane spolecnostf Ratners nebyly nijak zvlas( kvalitnf,
ale vellcy Druhy 0 tom nevedel nic;jakmile se to dozvedel, firma
zkrachovala.
Postmodernismus ve sve zlidovele podobe se s "krizl symbolicke
uCinnosti" vyporadava podstatne mene radikalnfm
zpusobem ndli Nick Land - metafiktivnfmi re£lexemi ohledne
funkce autora,jakoz i telcviznfmi programy a filmy, ktere
divakovi davajf nahlednout do mechanismu sveho vlastnfho
zrodu ajejiehz soucastfjc i sebereflexe jejich vlastnfho statutu
coby zbozl. Avsak z radoby demystifikujfcfch postmodernfch
gest cisl spfSejista naivita nd rafinovanost, sk!"yva se za
nimi totiz presvedcenf, ze v minulosti lideJaktickyvenli v moc
64
symboliekeho radu. Ve skutecnosti bylo oVScm "symbolickc
uCinnosti" dosahovano udrZovanfmjasneho odlisenf mezi materialne-empirickou
kauzalitou a kauzalitou nematerialnf, jd
je vlastnl instanci Symbolicna.
Zizek uvadf jako pHklad situaei, kdy hodnotfme soudee:
"Ani v nejmensfm nepochybujeme, ze realitaje takova,jakji
vidfme, ze tento clovekje zkorumpovany slaboch, presto se
vsak k nemu ehovame s uctou, protoze ma na sobe typieke insignie
soudee, takZe kdyz mluvl, prom\ouvajeho usty Zakon."
Postmodernisticlcy pohledjejinY. "Postmodernisticka cynicka
redukce na realitu," Hka Zizek,
"...selhava: kdyz mluvf soudce, v jcho slovcch (ve slovech
lnstituce za-kona) je totiz vjistcm smyslu vfce pravdy
net v bezprostrednf realite osoby soudee; kdyz se
tedy omezfme jen na to, co vidfme, unika nam to podstat~e.
Lacan narazl na tento paradox, kdyz tvrdf, ze "Ies
non-dupes errent"; ti, ktei'f se nenechajf osalit iluzl symbolicke
fikce, ktei'f dal vei'f svYm vlastnfm ocfm,jsou na
omylu ze vseeh nejvfce. Cynikovi, jenz ,veH jen svYm
vlastnfm octm', unika uCinnost symbolicke flkce, to,jak
strukturuje nasi zkusenost reality."19
Vyznamna cast Baudrillardova dflaje komentarem k temuzjevu;
zrusenf Symbolicna vede nikoliv k prfmemu setkavanf tvaH
v tvar s Rdlnem, ale "kjakemusi vYronu Realna". Podle
Baudrillarda nas fenomeny jako napffklad dokumenty natocene
jakoby z pcrspektivy "mouchy na zdi" nebo pruzkumy politiclcych
preferencf, jet udajne podavaji nezprostfedkovany
obraz reality, vzdy budou staver pred nei'cSitelne dilema.
Ovlivnila pHtomnost kamer chovanf tech, ktcff byli filmovani?
Zapusobf zverejnenf vYsledku pruzkumu na budoud chovanf
volicu? Na tyto otazky neexistuje odpoved', a tak nam
65
"realita" ncusdlc unika: v temze okamziku, kdy se nam zda, ze
se nam ji konecne podai'ilo zachytit v jejfm surovem stavu,
promenf se realita v to, co Baudrillard svym namnoze nepochopenym
neologismem oznacoval jako "hyperrealita". Jako
zlovestne potvrzenf Baudrillardovych vizf nejuspesnejsf televiznf
reality show v sobe de facto sYlltetizuj{ prvky dokumentu
typll "moucha na zdi" a interaktivnf pruzkllmy verejneho
mfnenf. V tcchto poradech se setkavame s dvema typy "reality":
se spontannfm chovanfm "realnych" ucinkujfdch na
obrazovce a s nepi'edvfdatelnou reakcf divaku usazenych doma
pi'ed obrazovkou, kteff zpetne ovlivnujf chovanf ucinkujfcfch
ve stlldill. Televiznf format reality show vsak soustavne
pronasledujf otazky po statutll fikce a reality: nejsoll ucinkujfcf
ve sklltecnosti herci potiacujfcf jiste aspekty sve osobnosti,
aby se nam, divakum, vfce zamlouvali? Ajsou hlasy divaku
zaznamenanyverne, neboje s nami manipulovano? Slogan televiznf
show Big Brother "Vy rozhodujete"* verne odrazf tento
typ kontroly zpetnou vazbou, ktera podle Balldrillarda nahradila
tradicnf centralizovane typy moci. T{I11, kdo zauj£ma uprazdnelle
centrum moci, jsme my sami, kteff telefonujeme a VYfukavame
nase odpovcdi. Televiznf Big Brother nahradil Orwellova
Velkcho bratra. My divaci nejsmc podrobeni moci, ktera vychh!
odnekud zvnejsku;jsme spfSe zahrnuti do uzavi'eneho
okruhu kontroly, ktera ma zajediny svuj mandat nase touhy
a preference - tyto touhy a preference se nam IJsak IJraC£ jiz ne
jako nase vlastnf, ale jako touhy velkeho Druheho. Tato cirkulace
se samozi'ejme neomezujejen na te1evizi: kybemeticke
* Ackoli jistc nelze hledat jakoukoli p!fmou souvislost mezi formatem Big
Brother:l telcviznfmi stanicemi Z I a eT 24, stojf za zmfnku, ze telcvize Zl
pouzfva od cervna 2008 slogan "My informujeme, vy rozhodujete", slogan,
ktery se (marnc) pokouScla zaregistrovat ceslcym patentovym uradem. Ccska
televize pak zvolila pro svoje pi'edvolebnf vysflanf najai'e 2010 velmi podobny
slogan: ..My se ptame, vy rozhodujete". (Pozn. vyd.)
66
systemy zpetne vazby (skupinovc diskuse - tzv. focus groups,
demograficke pruzkumy) jsou dnes jiz nedflnou soucastf vcSkerych
"sluzeb" vcetne vzdClavanf a statnf spravy.
Tfm se vracfme k otazce postfordisticke byrokracie. Existuje
samozi'ejme uzkY vztah mezi byrokracif - diskursem
urednickeho aparatu - a ve1kYm Druhym. Povsimncme si
dvojice pi'fkladu praktickeho fungovanf vc1kcho Druhcho uvadenych
Zizkem: byli jsme vedenfm organizace pOvYseni, ale
niiSf urednfk, na nehoz se obracfmc, aby nam poskyti, co nam
z titulu povysenf naldf, nebyl 0 povysenf informovan, a tak se
omluvf: "Prominte, nebyl jsem naldite informovan 0 tomto
novem opati'enf, takzc yam nemuzu pomoci..."; zena, kW'a
byla pi'esvedCena, zeji pronasleduje smula od te doby, co jejfmu
domu bylo pi'idCleno nove cfslo (dum byl vykraden, sti'echa
se propadla atd.), nebyla spokojena s dm, ze by si cfslo
domu l1!ela pi'emalovat sama, protoze "tohle se musf udelat
i'adne, rukou kompetentnfho statnfho organu ...". VSichni ze
sve zkusenosti zname byrokraticke libido, pozitek, ktery nekterym
urednfkum prinasf gesto distancovanf se od vlastnf
zodpovednosti ("to ne ja, je mi to Ifto, to ty pi'cdpisy"). Jednanf
s ui'ady casto byva frustrujfd proto, ze urcdnfci sami
nemohou nic rozhodovat; mohou se nanejvys odvolavat na
rozhodnutf, kterajiz byla prijata (velkYm Druhym). Nejpovolanejsfm
autorem pfSfcfm 0 byrokracii byl Kafka, protoze
pochopil, ze bytostnou charakteristikou byrokracie je p:ave
tento mechanismus distancovanf se od odpovednosti. Usilf
dobrat se poslednf autority, ktera definitivne vyi'cSf mysterium
K-ova oficialnfho postavenf, nevedc nikam, protoze s velkYm
Druhym se nelze setkat pHmo: jsou zde jen ui'ednfci, vfce ci
mene nepratelSti, kterf se pokouseji umysly velkeho Druheho
interpretovat. A prave tyto akty interpretace, tato gesta odkladane
zodpovednosti,jsou podstatou velkeho Druheho.
Pokud je Kafka autoritou na totalitarismus, je to proto, ze
67
odhalil dimenzi totalitarismu, kterou nelze pochopit na modelll
despotickeho ovladanf. Kafkova vize byrokratickeho labyrintu
bez konce pfipomfnajfcfho ocistec sOllznf s Zizkovym
tvrzenfm, ze sovetsky system byl "imperiem znaku", v nemz
se dokonce i samotna nomenklatura - vcetne Stalina a Molotova
- porykala s interpretacf komplexnfch souboru socialnfch
semiotickych signalu. Nikdo 11cvidfl, co presne se ma delat:
lide se mohlijen dohadovat, co urcita gesta a ureite smernice
znamenajf. V pozdnim kapitalismll, kde neexistuje moznost
odvolanf, a to dokonce ani v principu, k nejvyssf autorite, ktera
by mohla podat zavazne platny oficialnf vyklad,jsme svedky
masivnfho prohlollbenf tohoto tapanf. Pro ilustraci tohoto
syndromu se jeste jednou obrafme k institllcfm nasledneho
vzdclavanf. Najednom setkanf mezi zastupci odboru, rediteli
skol a cleny parlamentu se Rada pro vyuku a kompetenci
(LSC), cozje kvazinezavisly poradnf sbor v samem srdci labyrintu
financovanf systemll vyssfch strednfch skol nasledneho
vzdelavani, stala tercem ostre kritiky. Ani uCitele, ani reditele
skol a dokonce ani pi'ftomni poslanci se nebyli schopni dobrat
toho, odkud se urCite smcrnice vzaly, protoze nebyly SOllcastf
oficialni vladnf politiky. Duvodem bylo to, ze LSC si
smernice vydane ministerstvem skolstvf "interpretovala po
svcm". Tyto interpretace pak zfskavaji kuri6znf autonomii, kteraje
pro byrokracii typicka. Najednc strane se volne, bez opory
v nejake vnejsf autorite, sfff byrokraticke procedllry; ale ze
samotnc teto autonomie vyplYva, ze jsou neuprosne vynucovany
a ze jsou odolne vuci jakekoliv revizi nebo kritice.
Rozkvet kultury allditu v postfordismu dava tllsit, ze ohlasena
smrt velkeho Druheho byla predeasna. Audit Ize asi nejlepe
popsatjako syntezu PR a byrokracie, protoze vysledna data
maji obvykle slouzit propagacnfm ueelum: v pffpade vzdelavacfch
institucf kllpfikladu vysledky zkousek nebo hodnocenf
vyzkumu zvysujf (ci snizujf) prestiz dane instituce. Pro
68
uCitele je frustrujicf, kdyz jsou svedky toho, jak se jejich prace
efm dal vfc orientuje na ohromenf vclkeho Druhcho,jenz
tato "data" shromazcftue a zpracovava. Slovo "data" je zde uvedeno
v uvozovkach, protoze mnohc z techto takzvanych informacf
majf pramaly smysl nebo skYtajf male vyuzitf mimo
parametry auditll: jak uvadf Eeva Berglundova, "informace
vzesle z auditu majf sve konkretnf dopady, i kdyzjsou oprostene
od mfstnfch konkretnfch souvislostf a kontextu ajsou tak
abstraktnf, azjsou zavadcjfcf nebo nesmyslnc (pokudjc oVScm
nepomerujeme ryze estetickymi kriterii auditu samotneho)".
Nova byrokracie nema podobu specificke, uzce vymezene
funkce sverene ureirym zamestnancum, ale pronika do vsech
oblastf prace s tfl!1 vysledkem, ze - jak prorokoval Kafka - se
zamestnanci stavaji svymi vlastnfmi auditory nucenymi posuzovat
vysledky sve vlastnf prace. Vezmeme si pi'fklad "noveho
systemu", ktery pouZlva OFSTED (Urad pro standardy ve
vzdelavanf) ke kontrole vyssfch strednfch skol nasledneho
vzdelivanf. Za stareho systemu se skola podrobila zhrubajednou
za ctyri rokyjedne "velke" inspekci, g. inspekci, ktera obnasela
mnoho inspekcnfch navstev behem vyueovanf a velke
mnozstvf zUCastnenych inspektoru. Za noveho, "vylepseneho"
systemu platf, ze pokud bude dana skola s to dolozit efektivitu
sveho internfho systemu vyhodnocovanf, bude se muset podrobit
pouze "male" inspekci. Stinnoll strinku teto takzvane
"
male" inspekce nenf tezke uhodnollt - dohled a monitorovanf
se z agentury OFSTED prenasejf na samotnou skolu a v poslednf
instanci na samotnejejf pedagogy, a stavajf se tak trvalou
soueastf zivota skoly (a psychologie jednotlivych vyucujfcfch).
Rozdfl mezi starym a novym systemem inspekce presne odpovfda
Kafkove rozdflu ·mezi "zdanlivym zprostenfm viny"
a "odkladem na neurCito" zmiilovanymi vyse. Ph zdanlivem
zprostenf viny obesflate nizsf soudce zadostmi az do chvfle, nd
se yam podafi dosahnout nezavazne milosti. Pak vas soud ne-
69
cha Ht v klidll az do okamzikll, kdyje vas prfpad opetovne otevrcn.
Odklad na neurCito naproti tomll ponechava vas pi'fpad
na nejnizsf soudnf urovni, avsak za cenu uzkosti, ktera nikdy
ncskoncf. (Zmcny v systemu inspekcf uskutecnovanych agenturou
OFSTED se v rovine vysokoskolskeho vzdelavanf projcvujf
tfm, ze puvodnf institut Posuzovanf vyzkumnych aktivit
byl nahrazen Ramcem pro posuzovanf badatelskych uspechu
a ZC obeasnc periodickc inspekce nahradilo trvalc a vsudypi'ftomne
monitorovanf, ktere muze mft za nasledekjenom tutez
trvaloll uzkost.)
V kazdem pi'fpade neplatf, ze by "mala" inspekce byla pro
ucitelsky sbor v nejakem ohledu prijatelnejsf nd inspekce
"velka". Inspektori tray! na skole stejne tolik Casujako za starcho
systcmu. Okolnost, ze jich jc 0 nceo mcnc, nikterak nezmfrr1uje
stres provazejfcf inspekci, jenz daleko vfce souvisf
s dodatecnou urednicinou spojenou s pnkraslovanfm skutecnosti,
kterou je clovek nucen podstupovat v ocekavanf mozne
inspekce, nd s vlastnf kontrolnf navstevou. Jinymi slovy,
inspekce pi'esne koresponduje s Foucaultovym popisem virtualnfho
eharakteru dohledu,jakje vylozen v knize DohUiet
a Iresfal (1975, cesky 2000). Jak znamo, Foueault si povsiml, ze
samotnc mfsto dozoru muze zustat neobsazene. To, ze nevfte,
zda budete sledovani Ci nikoliv, ma za nasledek interiorizaci
dohlfzecfho aparatu. Nepi'etdite se tedy ehovate tak,jako kdybyste
meli byr kdykoli sledovani. V pi'fpade skolnfch a univerzitnfch
inspekcf budete primame hodnoeeni nikoli podle vasieh
pedagogickyeh schopnostf, ale spfSe podle vasf byrokratieke
snazivosti. A v tomto konteA1:U Ize uvestjdte dalsf bizarnf
jevy. Jelikoz OFSTED nynf zkouma take vyhodnoeovacf systemy,
kterymi vyssf sti'ednf skoly posuzujf samy sebe, skoly
jsou nepi'fmo pobfzeny k tomu, aby hodnotily samy sebe a sve
pedagogieke vysledky 0 neeo nfze, nei by si ve skutecnosti zasluhovaly.
Vysledkemje kuri6znf postmodeme kapitalistieka
70
verze maoistiekeho konfesionalismu, kdy se od zamestnaneu
ocekava ucast na permanentnfch ritualech symbolicke sebekritiky.
Jednou, kdyz nas bezprosti'ednf nadrfzeny vychvaloval
pfednosti noveho, "Iehcfho" inspekcnfho reiimu, sdelil nam,
ze nase tffdnf vykazy nejsou dostatecne sebekritieke. "Nemejte
ale obavy," zduraziloval, "vdkcd. vak sebekritika bude Ciste
symbolieka, a tak se nemusfte obavat pi'ipadnych nasledku."
Jako by sebemrskacskY ritual v ramei ryze formalnfho cvicenf
v eynieke urednieke usluznosti nebyl stejnc demoralizujfcf.
V postfordistieke ucebne ma reflexivnf nemohouenost studentu,
0 nfz jsme hovorili vyse, svuj protejsek v reflexivnf nemohoucnostijejieh
pedagogU. De Angelis a Harvie uvadejf, ze
"praktik.-ya
poiadavky standardizaee a doh1fzcnf bezesporu
kladou na pedagogicke pracovnfky velke mnozstv!
administrativnfch povinnostf, ktere sotva nekomu
pfi~asejf radost. Tento tlak se setkal s nekolikerym typem
reakd. Pi'edstavitele skol opakovane zdurazilovali,
ze neexistuje jina altemativa, a podlc vSeho nam naznacovali,
ze bychom meli ,pracovat chyti'eji, a nikoli vfce'
(work smarter, not harder). Tento chytlavy slogan,jehoz
diem bylo ochromit odpor pedagogickych pracovnfku
vuci 'dalsfm zmenam, ktere podle jejich (nasI) zkusenosti
majf katastrofilnf dopady na pracovnf podmfnky,
se pokousf nejak sladit volanf po ,zmene' (restrukturalizaei
a inovaci), vyvolane tlakem na snizovanf rozpoctu
a zvysovanf ,konkurenceschopnosti', s neoehotou pedagogU
smfi'it se nejenom se zhorsovanfmjejich pracovnfch
podmfnek, ale rovnez s pedagogickou a akademickou
absurditou propagovanych ,zmen'."17
Neustupne trvanf na tom, ze "neexistuje jina alternativa",
a opakovane vyzvy, abychom "pracovali chytfeji, a nikoli vfce",
71
dava}f tusit,jakou podobu kapitalistickY realismus v ere postfordlsmu
vnucuje kolektivnfmu vyjednavanf mezi zamestnanci
a zamcstnavateli. Skoncovat s inspekcnfm retimem, konstatoval
trpcejeden pedagog, se dnes zda bYt mene predstavitelne,
net bylo svcho casu odstranenf otroctvL Tento fatalismus Ize
zlomit,jen pokud se objevf novy (kolektivnf) politickY subjekt.
72
KAPITOLA SEDMA
)) ... Lze-Li pozorofJat,
jakjedna skuteenost presah.uje do druh.CU:
KapitaListicky realismusjako SI1.OfJa prace aporuch.a pameti
"Byt realistou" kdysi nejspfS znamenalo dokizat se vyrovnat
s realitoujakozto s cfmsi stabilnfm a nemennym. KapitalistickY
realismllS naopak znamena podi'fdit se realite, ktera je nekonecne
plasticka, ktera je s to se v jakoukoliv chvfli rekonfigurovat.
Setkavame se zde sjevem, kteryJameson ve svem esej
i The Al1,tinomies cifthe Pos/modern (Antil1ol11 ie postmodernismu)
charakterizoval jako "dokonale zame,ti/e/nou pi'ftomnost, v nfz
prostor i lidska mysl mohou byt zpracovany a pretvareny podie
libosti". "Realita" zde pripomfna mnohocetnost moznostf,
jakji zname z digitalizovanych dokumentu, kterc lze donekonecna
editovat a revidovat, v nichzjsou vsechny upravy vratne
a zadne rozhodnutf nenf definitivnL Strednf manazer zmii10vany
vySe povysil adaptaci na tuto "zamcnitelnou" realitu na
I,otove umenL Jeden den se zcela ztotoznil S oficialnf pi'edstavoll
0 organizaci zivota skoly a jejf svetle budollcnosti Uake
blldoll pravdcpodobne duslcdky inspekce, co si myslf nejvyssf
vedenf), aby dos/ova naslcdujfcfho dne stejnc nadsene pro-
73
pagoval politiku, ktera byla v pJ-fmem protikladu s tfm, co prosazoval
0 den dffve. Ani ve snu ho nenapadlo, ze by mel vy_
svctlit, proc svuj predchozf nazor zavrhl; jako by si skoro ani
nepamatoval, ze den predtfm hlasal neco jineho. Takto podle
vseho vypada "dobry management". A je to take asi jedina
moznost,jak si v trvale Ilcjistotc soucasneho kapitalismu zachovat
zdravou mysl. Z tohoto vedoucfho pracovnfka na prvnf
pollled Cisf dokonale dUScvnf zdravf, z cele jeho bytosti vyzaruje
pratelska kolcgialnf pohoda. Takovou pohodu si mohl
udrzetjen za cenu temer naproste absence kriticke reflexivity
a dfky schopnosti cynicky akceptovat prakticky jakoukoliv
smernici prichazejfcf shora. Cynismus je pro jeho servilitu samozrejme
klfcovym pojmem; svuj nekdejsf Iiberalnf image
z 60. let si muze zacllovavatjen dfky tomu. zc "nikdy skutecne
neveril", ze by audity, ktere tak horlive propaguje, mely
opravdu ncjak.-Y smysl. Toto poprcnf, tento odstup, ktery si
udduje,je bytostne zavisly najiz zminovane distinkci mezi
vnitrnfm subjektivnfm postojem a vnejsfm chovanfm: svym
vnitrnfm subjektivnfm postojem si manazer zachovava vuci
byrokratid.-ym postupum, nad jcjichz dodrzovanfm bdf, nepratelsk-y,
ne-li vyslovene pohrdlivy pomer; co do sveho vnej-
5fho chovanfjc vsak dokonalc loajalnf. Nicmene prave subjektivnf
odstup od auditovanf zamestnancum dovoluje, aby pokraeovali
v pr:ici, ktera je nesmyslna a demoralizujfcf.
Manaierova schopnost hladce prechazet zjedne reality do
druhe mi v mnohem pripomfna roman Ursuly Le Guinove
Sml1ol1osne SI1Y (The Lathe oJHeaven, 1971, cesky 1994). Vypravi
pffbeh muiejmenem George Orr,jehoz sny se doslova stavajf
skutecnostf. V klasickcm pohadkovem stylu sc vsak splnena
pranf zahy stanou pffcinou traumat a katastrof Napffklad
kdyz Orrovi jeho terapeut doktor Haber vsugeruje, aby snil
o vyre5enf problemu populacnf exploze, probudi se Orr do
sveta, ve ktcrem padly miliardy lidi za obet smrtelne epidemii;
74
epidemii, ktera, jak uvadf Jameson ve svem rozboru romanu,
byla "az doposud neexistujfcf udalostf, ktera nicmene ihned
najde sve mfsto v chronologicke pameti nasI nedavnc minulosti".
Roman eerpa velkou cast sve sugestivnosti z inscenovanl
takovychto retrospektivnfch konfabulacf, jejichi mechanismus
je vscobccnc znamy - protozc jc sami provadfmc kaidou
noc ve spanku - a zarovci'i zahadny. Jakjc moine, ze dokazeme
vei'it naslednym nebo dokonce soubeznym pffbehum,
ktere si tak oCividne odporujf? Z Iunta, Nietzschcho a psychoanalyzy
vsak vfme, ze se bden{ prave takjako sneni bez takovych
fiktivnfch pHbehu nemuze obejft. Pokud je Re:ilno
nesnesitelne, pakjakakolill realita, kterou si konstruujeme,je
nutne predivem n~slueitelnych rozporu. To, elm se odlisuje
Iunt Nietzsche a Freud od banalnfho tvrzenf, ze "zivot jc,
pouhy sen",je poznanf, ze konfabulacc, v nichz zijeme,jsou
produlctem konsensu. Predstava, ze svct, ve kterem zijeme,je
solipsistickou projekcf vychazejfcf z hlubin nasi mysli, nam
prinasf spfSe utechu nd trauma, protoze koresponduje s nasimi
infantilnimi fantaziemi 0 vlastnf vScmocnosti; naproti tomu
predstava, ie nas takzvaoy vnitrnf svct vdecf za svou existenci
fikcionalizovanemu konsensu, bude vzdy provazena neprfjemnym
mrazenfm. S touto fundamentalnf uzkostf se ve
Smrtonosn.ych. snech setkavame na mfste, kde Ursula Le Guinova
dava do Orrovych snu schopnych pretvaret realitu nahlednout
ijinym lidem - terapeutovi Haberovi, ktery se pokousf
Orrovou schopnostf manipulovat a ovladnout ji, jakoz i advokatce
Heather Lelachove. Jake to tedyjc videt, kterak se sny
l1ekohojineho stavajf skuteenostf?
,,[Haber] nemohl poktacovat v hovoru. Vyschlo mu
v ustech. Pocftil to: ten posun, uskuteenenf, tu zmenu.
Zena to pocftila take. Vypadala zde5ene. Pritahla si
svuj teik-y mosazny nahrdelnfk tesneji ke krku, sevrela
75
ho jako talisman a ohromcnc, zdcScne, v hruze zfrala
z okna na tu podfvanou.
[... ] Vedcla, ie se to stalo. A on [Haber] si uvedomil,
ie nikdy nepomyslel na to, ie by inspektorka ZSP
mohla vidct, ie se to stane. Nepripustil si tu moznost,
nevcnoval tomujcdinou myslenku. A to znamenalo, ie
on sam v tu promcnu neveril, neveril tomu, co mohou
Orrovy sny zpusobit. Ackoli to pocftil, ackoli to s utasem,
strachem i sjasavou radostf sledoval ui nekolikrat;
ackoli pozoroval,jak se kun menf v horu (lze-li vi/beepozorovat,
jak jedlla skll(eCnost presalzuje do druhe)*, ackoli
zkousel a vyuzfval ucinnou moc Orrovych snu uz skoro
mesfc, presto neveril tomu, ze se to deje.
[... ] Co to s tou icnou udela? Porozumf tomu, zesfIf
z toho, co si pocne? Uchova si obe pametijako on, tu
skutecnou i tu novou, tu starou i tu skutecnou?"20
Zdflela? Vubcc ne. Po chvilce zmateneho tapanf Heather
Lclachova akceptuje "novy" svet jako "skutecnY" svet, kdyz
prcdtfm zc sve mysli "vyparala" pomyslny sev mezi dvema nespojitymi
realitami. Tato strategie spocfvajfd v tom, ie bez protcstu
a bcz otazek akceptujcmc neslucitclne a nesmyslne, predstavovala
vidy exemplarnf techniku,jak si zachovat zdravou
mysl, avsak v pozdnfm kapitalismu, v teto "pestrobarevne smesici
vSeho, co kdy existovalo", ktera produkuje socialnf fikce
a naslednc sejich zbavuje temer tak prekotne,jako chrlf zboif,
aby je vzapetf rcdukovala na pouhy odpad, hraje obzvlast
duleiitou roli.
V podmfnkach teto fundamentalnf ontologicke nejistoty se
ze zapomfnanf stava strategie adaptace. Podfvejme se na takovcho
Gordona Browna, jchoz ucelovc zfalsovana politicka
* Tcxt zvyrazncn kurzfvou prckladatclcl11 teto knihy. (Pozn. pi'ckl.)
76
idcntita mela poslouiit k navozcnf kolcktivnfho zapomnenf.
V clanku uverejnenem na strankach ctvrtlctnfku International
Socialism John Newsinger v cervenci roku 2007 pripomnel,jak
"Brown pred clcny Konfederace britsk6ho prumyslu
prohlasil, ie ,duch podnikanf sal spolu s materskYm
mlekem'. Jeho matka byla manaierkou a on ,vyrustal
v prostredf, ve kterem presne vedel co a jak, kdyz 510
o byznys'. Je a po pravde receno vidycky byl jednfm
z nich. Jedina potfzje v tom, ze to nenf pravda. Jeho
matka pozdeji uvedla, ze by se sama nikdy neoznaCila za
,manazerku': sv6ho Casu vykonavala pouze ,drobnou
administrativnf praci' pro ,malou rodinnou firmu',
a kdyz se vdala, mfsto opustila. To bylo 0 tri roky drfve,
nei se jf narodil GOt·don. Historie zna pi'lklady labouristickYch
politikLl, ktei'f se pokouseli zfalSovat svou minu!ost,
aby prokazali svuj delnickY puvod; Brown je
prvnfm, ktery se verejnost snazil prcsvcdCit, ze pochazf
z podnikatelskYch kruhu."
Newsinger srovnava Browna sjeho rivalem a predchudcem na
postu britskeho ministersk6ho predsedy Tonym Blairem, coz
byl upl~e jiny pi'fpad. Zatfmco Blair, ktery privedl na svet kuri6znf
spektakl postmodernfho mesiasstvf, nikdy ve sve minulosti
nezastaval zadny vyhraneny nazor, ktery by muse! zpetne
revidovat, Brownuv posun od zastance presbyterianskeho socialismu
k patronovi'novych labouristu byl svfzelny a bolestivy
proces popfranf a vymazavanf vlastnf minulosti. "Zatfmco
prit2.1cinf neoliberalismu pro B1aira neobnaselo zadny niterny
zapas, protoze dm nemuse1 rezignovat na nejake sve predchozf
postoje," konstatuje Newsinger, "pro Browna to predstavovalo
vedome rozhodnutf prejft na druhou stranu. Toto usilf
bezesporu zanechalo stopy najeho charakteru." Blair byl "po-
77
slcdnfm clovekcm" zc svc prirozenosti, v dusledku svych
osobnfch sklonll; Brown se "poslednfm clovekem", trpaslfkem
na "konci dcjin", stal silou svc vlilc.
Blair byl muzcm bez nazoru, outsidercm,jehoz strana potrebovala,
aby se mohla vyhoupnout do sedla moci. Jeho grotcsknc
hystcrickc grimasy byly pdzdnou maskou ccsfaka·
Brownova zoufala snaha prepsat vlastnf minulost ztelesno~
vala cosi, cfm si musela projft sama strana, jeho predstfrane
usmevy jsou objektivnfm protejskem rdlneho stavu uvnitr labouristicke
strany pote, co definitivne kapitulovala pred argumcnty
kapitalistickeho realismu; bez nazoru a bez skrupulf,
s vykuchanym nitrem nahrazenym simulakry, ktere se sveho
Casu skvely novotou, dnes na ne ale seda prach deset let stareho
pocftacoveho hardwaru.
V situaci, kdy jsou reality a identity aktualizovany jako pocftacovy
software, nenf zadnym prekvapenfm, ze se z poruch
pameti staluzlovy neuralgickY bod nasf kultury - v teto souvislosti
si muzeme pripomenout filmy,jako jsou Bourneova
trilogie (Age/lt bez lIIi/ll//osti, BOl/meliv lIIytl/S, Boumeovo ultilllatl/lIl),
Melllellto nebo Vec/ly svit /leposkvmelle 11I)'5Ii. V Bourneovc
trilogii jde usilf Jasona Bournea opctovne zrekonstruovat
~vo~ id:ntitu ruku v ruce s pennanentnfm uprkem od pocitu
Jakekoh stabilnf subjektivity. "Snaz se me pochopit..." Hka
Bourne v romanove predloze Roberta Ludluma,
"potrebuju vcdetjiste veci ... tolik, abych se mohl rozhodnout...
asi ale ne vSechno. Jedna cast meho ja musf
byt schopna odejft pryc, zmizet. Musfm byt schopen
sam sobc Hct, ze to, co bylo, uz nenf, a je docela dobre
mozne, ze to nebylo vtibec, protoze si z toho nic nepamatuju.
To, co si clovek nepamatuje, neexistuje ... alespon
ne pro nej samotn€ho."
78
Na filmovem plitne je Bourneuv kosmopolitnf transnacionalnf
nomadismus podan stylem hyperrychl€ho strihu, ktery
funguje jako jisry druh antipamcti, kdyz divaka vrha do
propasti "trvale pFftomnosti", ktera je podlc Jamesona typicka
pro postmodernf temporalitu. Slozitc zapletky Ludlumovych
romanu se na filmovcm platnc menf v scrii prchavych dejovych
sifer a predzvykane akcnf stafaze, ktere se jen tczko skiadajf
do smysluplneho vyprivenL Bourne, oloupeny 0 osobnf
historii, postrada narativnf pamct, nicmene zusciva mu neco,
co bychom mohli nazvat formalnf pamed; pamet na techniky,
Cinnosti a deje, kteraje doslova vtelena do serie fyzickYch
reflc>..rtJ a tiku. Bourneova narusena pamc( evokuje specifickou
formu postmodernf nostalgie, 0 nfz hovoH FredricJameson,
kdy souCasne nebo dokonce i do budoucna situovanc reference
v rovine obsahu maskujf zavislost najiz etablovanych nebo
i historickYch predobrJzech v rovine formy. Najedne strane
zde mime co do Cinenf s kulturou, ktera privileguje pouze
pfftomne a bezprostrednf- vymazinf dlouhodobe perspektivy
obnasf posuny vpred i zpet po Casovc ose (napi'. zpravy
v medifch, ktere zaujmou pozornost maximilne tak na ryden
a pakjsou okamiite zapomenuty); na druh€ strane zde celfme
kuitui'e, kterije extremne nostalgicki, oddani retrospekci,
neschopna pi'ijft s nccfm skutecne novym. Jamesonova
identifikace a analyza teto Casove antinomieje moznijeho nejvyznamnejsfm
pHpevkem k naScmu pochopenf podstaty
postmodernf!postfordisticke kultury. "Paradox, z nehoz musfme
vyjft," vysvetluje v knize The Seeds cifTime,
,Je ekvivalence mezi bezpHkladnym tempcm zmcny na
vsech urovnfch sociilnfho zivota a bezpHkladnou standardizad
vseho - pocitu stejne jako spoti'ebnfho zbozf,
jazyka, jakoz i architektonickeho prostoru - co by se
s takovou promenlivosti mohly zdit neslucitelne .. . Za-
79
cfname tusit, ze zadna spolecnost dosud nebyla tak standardizovana
jako tato a ze proud lidske, socialnf a historicke
temporality nikdy neplynul tak stejnorodym
tokem ... To, co nam tedy s odstupem Casu zacfna dochazet
a co se zacfna ukazovat na hIubsf a fundamentaIncjsf
urovni kOllstituce samotnc postmodernity, prinejmensfm
v jejf casove dimenzi,je tedy poznanf, ze tarn,
kde se vsechno bez prestanf podrizuje m6dnfm vInam
a zmcnam mediaInfch obrazu, se ve skutecnosti uz nic
zmenit nemuze."21
Bezpochyby jsme zde tedy svedky dalSfho pI-fkladu zapasu
mezi silami deteritorializace a reteritorializace, ktere jsou podIe
DeIeuze a Guattariho pro kapitaIisml:ls jako system urcujfef.
Nebylo by zadnym prekvapenfm, kdyby hluboka socialnf
a ekonomicka nestabiIita vyvolavala hlad po duverne znamych
kulturnfch formach, k nimz se vraefme stejne, jako Bourne
kr-fsf sve elementarnf reflexy. Porucha pameti, ktera je objektivnfm
korelatem teto situace, odpovfda stavu, v nemz se ocita
Leonardo z filmu MClI7cnto,jenzje k1asick-ym pl'fpadem anterogradnf
amnezie. Ta se projevuje tfm, ze vzpomfnky predchazcjfef
propuknutf poruchy zustavajf netknute, ale pacienti
nejsou schopni prencst nove vzpomfnky do dlouhodobe pameti;
vse nove je tedy pocitovano jako nepratelske, prchave,
nezvIadnuteIne, coz pacienta vrha zpet do bezpecf starych
vzpomfnek. Ncsc/topnost vytvaret si nove vzpontfnky: to je pregnantnf
shrnutf nasf postmodernf situace...
Jestlize je porucha pameti vystiznou anaIogif pro trhliny
a zadrhely kapitaIistickeho realismu, pak modelemjeho hladkeho
chodu je snova prace. Kdyz snfme, zapomfname, okamzite
vsak zapomfname, ze tak cinfme; protoze mezery a nesrovnalosti
v nasich vzpomfnkach jsou odfiltrovany, netrapf
nas ani nam nepusobf traumata. Vysledkem snove prace je
80
konfabulovana soudrinost, ktera prekI-yva anomaiie a rozpOry.
Prave na to naraif Wendy Brownova, kdyz vyjadruje presvedcenf,
ze snovJ prace je nejIepsfm modclcm pro pochopen(
sOUCasnych forem moci. V eseji AI/lcrican Niglltl1larc: eOCO/lSel'vativisln,
Neoliberalis/11, a/ld De-dclllocratization (Amcrickd 110[rd
l1u/ra: lLeokor!zcrvativisI1111S, IlcolibcralislIlL/S a dc-dclllokratizacc)
Brownova rozebfra alianci mezi neokonzcrvativismem a neuliberalismem,
ktera az do roku 2008 ztelesi10vala typicky
americkou variantu kapitalistickcho realismu. Brownova doklida,
ze neoliberalismus a neokonzervativismus vychazely
z premis, ktere jsou nejenom nesluCitelne, ale vyslovenc protikladnc.
"Jak," taze se Brownova,
S
e racionalita ktera J'e na Llrovni svych efl u i prostred"
,
ku otevrene amoralnf (ncolibcralismus), mUte prot(nat
s tou, ktera je veskrze moralistnf a regulativnf (neokonzervativismus)?
Jak se mUte projekt, ktery zbavuje svet
smyslu, ktery iivot devalvuje a degraduje a nepokryte
zneuZlva nase touhy, protfnat s projektem, jenz se pokousf
smysl zafixovat a vnucovatjej ostatnfm, zakonzervovat
urcite zivotnf styly, potlacovat a regulovat touhy?
Jak se podpora vlidnutf modelovaneho podle firemnfho
pfedobrazu a normativnf socialnf praxc zalozcna na
sobeck-ych zajmech snoubf nebo stretava s podporou
vladnutf modelovaneho podle principu drkevnf hierarchie
as normativnf sociilnf praxf sebcobetovinf a dlouhodobe
rodinne loajality, tedy socialnf praxf, ktcrou
prive bezuzdny, neregulovany kapitalismus ncmilosrdne
likviduje?"22
Neslucitelnost na rovine toho, co Brownova oznacuje jako
"politickou racionalitu", vsak nikterak nebranf symbi6ze na
urovni politicke subjektivity, a ackoliv vzesly z velice rozdfl-
81
I I
nych ideologicrych vychodisek, podle Brownove neoliberalismlls
a neokonzervativismlls fakticky kooperovaly, aby ruku
v ruce rozvratily verejny prostor a demokracii a vytvorily specificry
typ ovlad:lI1eho obeana, jcnz hleda rdcnf problcmu
v produktech, a nikoliv v politickem procesu.Jak konstatuje
Brownova,
"subjekt, ktery volf, a subjekt,jenzje ovladan, se zdaleka
vzajemnc nevylucujr. .. Intelektualove frankfurtske
skolya pred nimi Plat6n pripousteli, ze individualnf volba
a politicke ovladanf se nevylucujf, ajako pffklad pripomfnali
demokraticke subjekty, ktere mohou byr objektem
politicke tyranie nebo autoritativnfho rdimu
prave proto, ze jsou beze zbytku zaujati volbou a uspokojovanfm
svych potreb, ktere si pletou se svobodou."23
Z argumentace Wendy Brownove lze nepi'fmo vyvodit, ze tajemstvfm
teto bizarnf syntezy neokonzervativismu a neoliberalismu
byl jejich spolecny nepi'ftel: takzvany pecovatelsry stit
a ti, kdo jsou na nem zavislf. N avzdory sve antietatisticke retorice
neoliberalismus ve sve praxi nenf proti statu jako takoVellll/,
jak ostatne nazorne doklada operace na zachranu bankovnfho
systemu z roku 2008, ale spfSe proti urCitemu typu
nakiadanf se statnfmi prostredky; v podobnem duchu se silny
neokonzervativnf stat omezil na vojenske a policejnf funkce
a vyhlasil valku socialnfmu statu, ktery vjeho ocfch nahlodava
individualnf mravnf zodpovednost.
82
KAPITOLA osMA
Neexistuje zadna ustredna
Ackolivje duch pecovateiskcho statu vehementne vymftanjak
neoliberaIismem, tak neokonzervativismem, neprestava kapitalistick-y
realismus strasit. Pi'lzrak velke vlady ma v kapitalistickem
realismu kifcovou libodillozlI[ funkci. Velka vladaje totiz
obvinovana prave za svou neschopnost fungovatjako centralizovana
moc - proti nf se obrad hnev, podobne, jako to mel
sveho casu cinit Thomas Hardy, kdyz udajne proklfnal Boha
za to, ze' neexistuje. "Znovu a znovu," uvadf James Meeks
v clanku 0 privatizaci vodarensk-ych sluzeb uverejnenem na
strankach LOl1dol1 Review ofBooks, "konzervativnf i labouristicke
vlady zjistujf, ze kdyz sve pravomoci predajf soukromym
spolecnostem a tyto sbukrome spolecnosti selzou, volici vinf
spfSe vladu za to, ze se svych pravomod vzdala, nd soukrome
spolecnosti za to, ze je zneuzfvaly." Meeks navstlvil Tewkesbury,jedno
z britsk-ych mcst, ktcre se roku 2007 stalo obetl
rozsahlych povodnf, presne jeden rok po nestestf. Na prvnf
pohled bylo sicejasne, ze na zaplavach a naslednem zhroucenl
sluzeb nesly vinu privatizovane vodarenske spolecnosti
83
a realitnf developcri, Meeks vsak ~istil, ze vetsina mfstnfch
obyvatel bylajineho nazoru. ,,vTewkesbury," uvadf Meeks
"vseobecne vIadne vetsf zIoba vuCi vlade, mestske rade
a uradu pro zivotnf prostredf za to, ze developerske spoIccnosti
veas nezarazily, nd vuci samotnym developerskym
spolccnostcm, ktcrc stavcly domy, nebo vuCi jcjich
klientum, ktere je od nich kupovaly. Kdyz pojiseovacf
spolecnosti zvysujf pojistne, je vfce vytek adresovano
vlade za to, ze nevynakJada dost penez na hraze proti povodnfm,
nd samotnym pojis(ovacfm spolecnostem,
ktere zadajf vyssf pojistne, nebo lidem, kteH se dobrovolne
rozhodli Zft v povodi1ove oblasti, ale nechtejf za to
nest dodatecne naklady."24
Tento syndrom se jeStc v daleko vetsfm meHtku projevil pi'i
katastrore jineho druhu - behem bankovnf krize roku 2008.
Pozornost medif se zamerovala na excesy individualnfch bankeru
a na vladnf opatrenf proti krizi, a nikoliv na systemove
pffCiny samotne krize. Nemam v nejmcnsfm umyslu omlouvat
nove labouristy zajejich podfl na techto katastrofach, aleje
potrcba si uvcdomit, ze pozornost soustredena na vladu stejne
jako pozornost soustredena na amoralnfjednotlivce nejsou nicfmjinym
nei odvadenfm pozornosti. Delat z bezmocne vlady
(ktera se jen zoufale snazf napravit spous~ za niz nesou
zodpovcdnostjcjf pratele z byznysu) obetnfho beranka pramenf
z alibismu, z pretrvavajfcfho nepi'atelstvf k pecovateIskemu
statu, ktere nicmene kracf ruku v ruce s neochotou akceptovat
veskere dusledky skutecnosti, ze v gIobalnfm kapitalismu
hraje stat druhc housle - coz je mozna pi'fznak toho, ze na
urovni politickeho nevedomf se nedokizeme smfrit s tlm ze,
nccxistujc zadna suverennf kontrolnf instance, ze Ize-li dnes
o nekom ffct, ze skutecne vladne, pakjsou to neproniknutel-
84
ne a nevyzpytatelne zajmy vyuZfvajfcf korporatnf nezodpovednost.
Zde se mozna setkivame s exemplarnfm pI-fpadem
fetisistickeho popi'cnf - "vfmc naprosto prcsnc, ze za nitky netaha
vlada, ale presto...".* K fetisistickemUl poprenf dochazf do
jiste mfry proto, ze predstarJaglobdlnrho kapitalisl1Iu zvarJeneho srJeho
centraje rJe srJe pods/atezcela nell1yslite!lIa. Acjsou dncs lide prevazne
vnfmani jako konzumcnti (a jak ukizala Brownova
ajinf, vlada samotnaje vydavana zajisry druh zbozf Ci sluzby),
nedokazf 0 sobe uvazovatjinak nd jako 0 obcanech.
Asi nejvfce se bytostne decentralizovanosti kapitalismu muzeme
pi'iblfzit, kdyz zavolame do nejakeho call centra. (:10vek
coby konzument existuje v pozdnfm kapitalismu vzrustajfcf
merou ve .dvou na sobe nezavislych realitach: v jedne,
kde jsou yam sluzby poskytovany bcz sebemensfho zadrhele,
a ve zcelajine realite, v absurdnfm kafkovskem labyrintu call
center, ve svete bez pameti, kde se pi'fCina a naslcdek spojujf
mysteri6znfm, neproniknutelnym zpusobcm, kde se neco
uskutecnf nejspfS jenom zizrakem a kde clovek pravidelne
ztracf nadeji, ze ho nekdo prepojf konecne nekam, kde veci
fungujf hladce. Co vystihujc'lepc ncschopl1ost l1colibcralnfho
sveta dostat svemu vlastnfmu kredu net takove call centrum?
Navzdory tomu obecne spatne zkusenosti s call centry
ani v ~ejmensfm nevrhajf stfn pochybnostf na vseobecne pi'ijfmany
predpoklad, ze kapitalismus je bytostne funkcnf system,
jako by potfze s call centry nebyly systemovym dusledkem
neuprosne Iogiky Kapitalu,jei firmy nutf natolik se soustredit
na zisk, ze yam nakonec nejsou s to prodat vubec nic.
Zkusenost call centra je esencf politicke fenomenologie
pozdnfho kapitalismu: znudenost a frustrace prolozena fragmenty
rozverne prozpevovaneho PR, l11onot6nnf opakovanf
stale stejnych informacf nedostatecne vyskolenym a spatne pla*
Viz poznamka na str. 25.
85
ccnym operatorum, hromadfef se vztek~jcmuz nclze dat volny
prtkhod, protoze je mu odepren legitimnf efl, nebot - jak
musf volajfcfmu zahy dojft - daleko siroko nenf nikdo skutecne
informovany, natozpak nekdo, kdo by yam mohl pomoci,""
a to dokonce ani kdyby sebevlc chtel. Svou zlost muzeme nanejvys
vcntilovat nazdarbllh; je to agrcse vc vakuu, zamerena
na nekoho, kdoje stejnejako my obet! systemu, ale s nfmz nelze
solidarizovat. Stejne jako nema nase zlost zadny adekvatnf
objckt, nemuze mft ani zadny efekt. V teto zkusenosti se
systemem, ktcry s nami nekomunikuje, ktery je neosobnf,
decentralizovany, abstraktnf a fragmentarnf, se setkavame taki'ka
tvaH v tvar- - s umelou stupiditou samotneho Kapitalu.
Traumaticka zkuscnost call ccntraje dalSf ilustraef toho,jak
scestne jc si Kafku zaskatulkovat jakoZto al:1tora popisujfefho
totalitarismus; decentralizovana, trz.nf stalinisticka byrokracie
je mnohem kafkovstejsf neili byrokracie s centralnf autoritou.
rr-ipomenme si napHklad eernou frasku popisujfcf zkusenost
K s tclefonnf sftf Zamku, v nlz lze jen stezf nevidct zlovestnou
pi'cdtuchu zkusenosti call centra.
"Se zamkem neexistuje Hdne ureite spojenf, zadna
ustredna, ktcra by nase hovory pi'edavala dal; kdyz nekdo
odsud zavola nekomu na zamku, rozezvuef se veskere
aparaty nejnizsfch oddelenf, nebo by se nejspfS
rozezvueely, kdyby -jak s urCitostf vfm - temer u vsech
nebylo vypnuto zvonenf. Cas od Casu, zejmena v noci
nebo veeer, se vsak nektery pi'epracovany ui'ednfk poti'ebuje
rozptY1it a nechi vyzvanenf zapnute; pak se nam
* Vztck,jchoz intenzite sc nie ncvyrovna, snad krome frustraee, kterou zakousftc
pi'i prvnfrn pokusu 0 zalozcnf "datovc sehranky" - jcdnoho z poslcdnfch
n~strojll "ll1odcrnizacc" kOl11unikaec se sdtem a "odboudvanf byrokraeic".
(Pozn. vyd.)
** Navzdory tomu bzdy hov~r, ostatne vzdy "monitorovany", obligatne
koncf odzkoll opcrhora: "Jeste neeo pro vas mohu udelat?" (Pozn. vyd.)
86
dostane odpovcdi, oVSem odpovcdi, ktera je jen pouhy
zert. To je ovsem naprosto pochopitelne. Kdo si ma co
dovolovat telefonovat kvuli svym soukromym malichernym
starostem uprosti'ed vrcholne duleiite a neuprosne
spechajfcf prace? Stejne tak mi nejde na rozum,
jak si nekdo, byejc tady cizincem, muze myslct, ze kdyz
zavola ti'eba Sordinimu, odpovf mu skuteene Sordini."25
K-ova odpoved' predjfma tipanf a frustraci jednotlivce v labyrintu
call centra. Aekoliv mnohe konverzace s operatory call
center pusobf dadaisticky nesmyslne, nelze je takto chapat, neIze
nad nimi mavnout rukou s pouhym poukazem najejich
bezvyznamnost..
"Takhlejsem to samozi'ejme nemyslel," rekl K.,,,o techto
podrobnostechjsem nemohl nic tusit; pi'flis mnoho
duvery jsem vsak do techto telefonickYch hovoru nevkladal
a nikdy jsem nepochyboval 0 tom, ZC skuteeny
vyznam majen to, co se elovek dozvf nebo eeho dosahne
pHmo na zamku." ..
"Nikoliv," odvetil starosta, ktery se chytil jednoho
slova, "telefonicke hovory jiste majf svuj vyznam,jak by
tak~ ne? Jak by mohla b'it instrukce nejakeho urednfka
ze zamku bezvyznamna?"26
Kafkovu svrchovanemu geniu se podar-ilo postihnout negatilJneatheologii
vlastnf Kapitilu; stred chybf, ale my se nedokazeme
vzdat toho, abychom po nem patrali nebo jej implicitne
postulovali. Neznamena to, ze tarn nie nenf - znamena to jen,
ze to, co tamje, nenf s to nest za neco zodpovednost.
Tento problem je rozcbfran z jincho uhlu pohledu v pojednanf
CampbellaJonese s nazvem The Subject Supposed to Recycle27
(Subjekt, ktery ma recyklolJat). Kdyz si Jones klade otizku,
87
:1
I
'0
"kdo je onfm pfedpokJadanym subjektem, ktery ma recyklovat",
fakticky tak problcmatizujc imperativ, ktery je nynf pokJadan
za tak samozfejmy, ze odporovat mu se zda byr nesmysIne,
nc-li vyslovenc nccticke. Od kazd€ho se dnes ocekava, ze
bude recyklovat; Ilikdo, at uz je jeho politicke pfesvedcenf jakekoliv,
by se ncmcl tomuto imperativu branit. Pozadavek,
abychom recyklovali,jc postulovanjako pfedideologickY nebo
postidcologickY;jinymi slovy,je situovan presne v tom prostoru,
ktcry vzdy byl vysostnym teritoriem ideologie. Avsak
subjekt, ktery ma recyklovat, namfraJones, sam pfedpoklada
strukturu, 0 nfz sc neocekava, ze recykluje: tlm, ze prenasf
zodpovednost na "kazdeho", vyvazuje se tato struktura ze sve
odpovednosti a sama ustupuje do pozadf. Nynf, kdyzje apel
na individualnf etickou zodpovednost vsude tak hlasitc slyset
Qudith Butlerova v knize Frall/es ofWar v teto souvislosti mluvf
0 "responsibilizaci", 0 narustajfcf tcndenci prenaset zodpovcdnost
Z3 vcskcre zloi'ady spolccnosti na individualnfho aktera),je
naopak na mfste postulovat strukturu vjejfm silnem, totalizujfcfm
smyslu. Namfsto abychom tvrdili, ze kazdy jeden
clovck ncse zodpovednost za klimaticke zmeny, ze musfme
vsichni pfevzft svuj df! zodpovednosti,je spfSe na mfste ffci, ie
za to nenese zodpovednost nikdo a ze v tomje prave ta potfi.
Ekologicka katastrofaje ncosobnf struktura, kterajakkoliv muze
byt pi'fcinou cele rady ncblahych nasledku, nenf ze sve pov3hy
subjcktcm schopnym za ncco zodpovfdat. Predpokladany
subjekt - kolektivnf subjekt - neexistuje, avsak krize, takjako
vsechny ostatnf globalnf krize,jimz nynf ceifme, si iadi, abychomjej
zkonstruovali. Avsak apel na etickou bezprosrrednost,
ktcryjc soucistf britske politicke kultury prinejmensfm od roku
1985, kdy konscnsualnf sentimentilnf duch koncertu Live
Aid vystffdal antagonismus velke hornicke sravky, odklidi p!-fchod
takoveho subjektu na neurCito.
Podobnymi tematy se zabYva Armin Bevcrungen ve svem
88
- - pojednanf
0 filmu Alana Pakuly Polded spoLecnosti Paralax (The
Parallax View, 1974). Podle Beverungena tento film ilustruje
odvracenou stranu jisteho modelu (obchodnf) etiky. Potfz totii
tkvf v tom, ie model individuilnf zodpovednosti, z nehoz
vychizf vetsina teorif etiky, lze sotva aplikovat na chovinf velkeho
kapitalu nebo korporacl. Poh/ed spoletuost; Paralax jc v jistem
ohledu metakonspiracnfm filmem: filmem,jenz pojednava
nejenom 0 konspiracfch, ale take 0 marnosti pokusu odhalitjejich
pozadf; nebojeste hUfe, 0 tom,jakjiste typy patrinf
podnecujf prave ty konspirace,jimz se pokousf prijft na kloub.
N ejde jen 0 to, ze postava ztelesnovana Warrenem Beattymje
f3lesne obvinena a zavraidena kvuli zloCinu, ktery sama vysetruje,
kdyi je elegantne odstranena a jejf patrinf zmafeno jedinym
stiskem spouste zbrane korporatnfho najemnfho vraha;
jde 0 to,jak uvadfJameson ve svem komentari k filmu v knize
The Geopolitical Aesthetic, ie jejf samotni houzevnatost, jejf
bezmala socialne patologick.-Y individualismus, z nf Cinf snadny
tere fale.sneho obvinenf.
Sokujfcf moment ze ziveru filmu Pol1led spoLetnosti Paralax,
kdy se na oslnive bflem pozadf objevf silueta Beattyho anonymnfho
vraha, souznf s otevrenymi dvermi na konci velice
odlisneho filmu, The ThlllWIl Show (Thmwll Show, 1998)
od Petera Weira. Zatfmco vsak dvere na horizontu,jei se otevfrajf
do eerneho prostoru na konci Weirova snfmku, odkazujf
k prolomenf univerza totalnfho determinismu, k nicote
jakoZto pfedpokladu existencialnf svobody, "otcvrcne dvde ze
ziveru Pohledu spoldnost; Paralax... se otevfrajf do sveta ovlidane;10
a flzeneho konspiracnfmi silami, kam jen az oko dohledne"2R.
Ona anonymnf postava s puskou v otevrenych dve!-fch
predstavuje maximum toho, co muzeme ze samotne konspirace
spatht. Konspirace v Poh.ledu spolecllosti Paralax se nikdy
nediva spatrit sama 0 sobe.Jejfm nositelem nenf nejakY
zlovolnyjedinec. Ackoliv za nf podle vseho stojf korporitnf za-
89
jmy, tyto zajmy a motivy nejsou nikdy expIicitnc formuIovany
(a to pIatf mozna dokonce i pro ty, kdojsoujejfmi strujci). Kdo
vf, 0 co spoIecnosti ParaIax skutecnejde? Je sama situovana
v paraIa.;..e mezi poIitikou a ekonomikou.Je to komercnf fasada
pro poIiticke zajmy, nebo je celyvIadnf aparat naopak fasadOll
pro ni? Ncnf jistc, zda Korporace doopravdy existuje a
uz vubec nenfjiste, zdajejfm poslanfm nenf predstfrat, ze vubec
neexistuje, nebo naopak predstfrat, ze existuje.
V kapitaIismu samozrejme existujf nejruznejsf spiknutf,
potfzje vsakv tom, zejsou sama moznajen dfky hIubsf struktudlnf
rovine, ktedjim umoziluje vubec fungovat. Nebo si
nekdo snad doopravdy myslf, ze by se veci nejak zasadne zlepsily,
kdybychom celou tffdu manazeru a bankeru vymenili za
uplne novou garnituru ("Iepsfch") lidf? Nenf prave naopak
zrejme, ze tyto neduhy jsou zpusobene samotnym systemem
a ze dokud se nezmenf system, budou se dal reprodukovat?
SiInou strankoll Pakulova filmu je prave tato evokace pffzracne,
decentralizovane ncosobnosti typicke pro korporatnf konspiraci.
Jak konstatuje Jameson, v PolI/edll spo/dllost; Pam/ax se
Pakulovi skvclym zpusobem podariIo zachytitjisry typ korporatnf
mentality:
"U akteru konspirace se Sorge [starost] projevuje sebejisrym
usmevem;jejich obavy nemajf osobnf, nybd korporatnf
charakter; je to starost 0 zivotaschopnost sfte
nebo instituce, odtelesnene rozprylenf nebo tekanf zapInujfcf
prazdny prostor samotne koIektivnf organizace
bez tlpanf a pochybnostf, ktere vysavajf energii obeti.
Tito lide vCd{, ajsou tedyjakozto individua schopni svou
energii investovat do intenzivnf, nicmene prezfrave pozornosti,
jejfz teiiste Idf nekde jinde: do zaujate soustredcnosti,
ktera je zarovcil nezuCastncna. Nicmene
tento velice odlisny typ obav, 0 nic mene odosobneny,
90
je provazen specifickYm typem uzkosti,jakoby nevedome
a ryze korporatnf, bezjakYchkoliv dusledku pro individualnf
padouchy."29
.. .bezjakychkoliv dusledku pro illdividwi/ILf padouchy... Jak tento
citat rezonuje pdvc ted' - po smrti Jeana Charlcse Dc Menezese
a land Tomlinsona a po velkern bankovnfm fiasku! A to,
co zde Jameson popisuje,je paralyzujfcf zamotek korpodtnf
struktury, kted umrtvuje, a zaroven chranf, kted vyprazdnuje,
zneviditelnuje mfsto manazera, garantuje, ze jeho pozornostje
vzdycky nekdeJinde, ze urcite veci kjeho usfm nedolehnou.
Ti, kteff se ujfmajf vysokYch manazerslcych pozic, vychizejf
z optimisticke predstavy, ze oni sami dokazou neco
zmenit, ze nebudou opakovat chyby svych predchudcu, ze
tentokrat bude vsechno jinak; zpravidIa pak ovsem netrva
dlouho, nezje sediva zkostnatelost moci zacne pohlcovat. Prave
tady se nam struktura ukazuje ve sve nahote - muzeme ji
temer zahlednout,jak se zmocnuje dusf lidf, zaslechnout,jak
jejf mrtvolne/umrtvujfcf verdikty promlouvajfjejich usty.
Z tohoto duvodu je chybou ukvapene najednotlivce nakJadat
bremeno moralnf zodpovednosti, jfz se korporatnf
struktura zffka. Za tfmto poCfnanfm se skry-va pokusenf moralizovat,
'k nemuz se kapitalistickY system uchyluje, aby se zbavii
zodpovednosti za dusledky uverove krize - vinaje svalovana
na takzvane patologicke jednotlivce, na ty, kteff "system
zneuZfvajf", a nikoliv na system samotny. Tento uhybny manevr
je ve skutecnosti dvoustupnovym procesem - protoze
strukturaje casta pripomfnana (ae uz skryte nebo otevi'ene)
pd.ve v okamzicfch, kdy se naskytne moznost, ze byjedinci naIdejfcf
ke korporatnfm stnlkturam mohli byr potrestani. V ten
okamzik se pi'fciny zneuzfvanf moci nebo jinych podobnych
excesu znicehonic zdajf byt natolik systcmovc, natolik nelokalizovatelne,
ze za ne nikdo nemuze byt volan k zodpoved-
91
\
• I
I
I
p
nosti. Presne to se stalo v pi'fpade neStestf na fotbalovem stadionu
v Hillsborough, v pi'fpade frasky kolem vysetrovanf
vrazdyJeana Charlese De Menezese a v mnoha dalSfch pi'fpadech.
Tato patova situace - pouze konkretnfjednotlivci mohou
nest etickou zodpovednost za sve Ciny, Ice pHCina tohoto
zneuZfvanf a omyluje korporatnf, systemova - nenfjen vedomym
zastfranfm skuteeneho stavu vecf: ukazuje to pi'fmo k dimenzi,jfz
se v kapitalismu nedostiva.Jake sflyjsou s to regulovat
a kontrolovat neosobnf struktury? Jakje mozne trestat
korporatnf strukturu? Samozrejme, s korporacemi lze legitimne
nakladat jako s individualnfmi subjekty - potfz je ale
v tom, ze korporace,jakkoliv jsou fyzickymi entitami, nejsou
individualnfmi lidskymi bytostmi, ajakakoliv analogie mezi
trestanfm korporacf a trestanfm lidf tedy nutne selhava. A nenf
tomu ani tak, ze by korporace byly temnymi aktery v pozadf
vseho, co se deje; jsou samy toliko manifestacf a instrumentern
instance, ktera sama nenf subjektem: Kapitilu.
92
KAPITOLA DEVATA
Marxistickci super chuva
Nic neilustruje lepe, co ma Zizek na mysli, kdyz mluvf 0 selhanf
funkce symbolickeho Otce, krizi otcovskeho nadja
v pozdnfm kapitalismu, nd reality show Super chUva* (Supernanny).
Programje nesmlouvavym, i kdyz samozi'ejme pouze
implicitnfm utokem na postmodernf permisivnf hedonismus.
Super chuvaje spinozistka, neboe stejne jako Spinoza vychizf
z toho, ze detijsou bytostne nesveprivne. Nejsou schopne poznat,
co je pro ne dobre, pochopit pi'fCiny sveho poefnanf ani
jeho (zpravidla neblahc) nasledky. Hlavnfm zdrojem potfZf,
s nimiz super chuva zapolf, vsak nenf nezvladnutelne chovanf
Ci charakter detf, ktere po pravde i'eeeno nemohou byt ani
nicfm jinym nd kratkozrakymi hedonisty, ale jejich rodice.
pi'fcinou neuteseneho stavu ve vetsine rodinje slepa podi'fzen
:..st principu slasti ze strany rodieu, jcjich upi'ednostnovanf
cesty nejmensfho odporu. Stalo se vSeobecne rozsfrenymjevem,
ze snaha usnadnit si zivot vede rodice k tomu, aby vy*Britslci
reality show, v jejfchijcdnotlivych cpizodkh vychovna poradkyne
navstcvuje rodiny nczvladnutclnych dctf a p0111ahaji111 sjcjich vychovou.
Ccskou 111utaci konkurencnf show Na/1l1y 911 z a111crickc produkcc odvysflala
tclcvizc PfUMA pod naZVC111 C/niva vakci. (Pozn. prckl.)
93
hoveli kaidickemu pranf svyeh ratolestf, ktera se stavajf den
ode dne tyranstejsfmi.
Podobne jako mnozf ucitelc nebo vyehovatcle v sektofU,
ktery byl doncdavna zn;ll11 jako "vcrejna sluzba", se i super
ehuva poryki s problemy soeializaee, kterejiz rodina nezvlada.
Marxisticka supcr ehuva by se prirozcne mene venovala problemum
individualnfeh rodin a spfsc by se zamcrovala na
strukturalnf pi'fciny, ktere opakovane vedou ke stale stejnym
patologiekYm jevlllll.
Hlavnf potfi pri tom tkvf v tom, ZC pozdnf kapitalismus ze
sve podstaty klade rovnftko mezi pranf a zajem, eoz tradienf rodieovstvf
odmftaIo. V kuIture, ktera "oteovskY" prineip povinnosti
podi'fdila "materskemu" imperativu uzfvat si, muze vznikat
dojcm, ze rodicjakoZto vyehovatel seIhava, kdyz ehee jakkoliv
omezovat pravo sveho dftete neomezene si uzfvat. To je
zcasti dusIedkem zesiIujfcfho t1aku, aby byli oba rodice zamestnanf;
v situaei, kdy rodie vidf sve dfte efm daI mene, je jen
prirozenc, zc se vyhyba roli "represivnfho" vyehovateIe, ktery
dfteti l'fka, co ma debt.
Rodicovskc rczignaci na tuto roIi sekundujc v obIasti kuItury
neochota "strazcu medialnfch bran" predhazovat svemu
obceenstvu cokoIiv jineho, net co jiz (nejspfs) ehtejf. Otazka
tedy znf: jestlize navrat k otcovskcmu nadja - pi'fsncmu otei
v rodine, reithovskemu· paternaIismu v medifch - nenf mozny
ani zadoucf,jak se muzeme vymanit z kultury monot6nnf
ubijejfcf konformity, kteraje dusledkem neoehoty odporovat
nebo vychovavat? Otazka natolik zasadnfjako tato nemuze byt
samozrejme definitivne zodpovezena na strank5ch teto kratke
knihy a nasledujfcf poznamky budiz tedy pokladany za
predbezne postrehy a namety k dalSf uvaze. Podle meho sou*
Lord RCitl:,byl ~akladatcl .BBC. V protikladu k dnes prcvladajfcfmu "infot;lInmcntu
razil konccpcl "lI1formovat, vzdcl;'ivat a bavit", kde duraz na
vzdcl:iv;inf IIcbyl pouhYIlI pr;izdnym hcslem. (Pozn. vyd.)
94
du nejlepsf vyehodisko k uvaham na tema "otcovstvf bez otee"
nabfzf Baruch Spinoza.
V knize Tarr)'ingwith the Negative (1993) Zizekjak znamo argumentujc,
ze jistY spinozismus je idcologif pozdnfho kapitalismu.
Zizek se domnfva, ze Spinozovo odmftnutf deontologie
ve jmenu etiky zalozenc na koneeptu zdravf pi'edjfma
amoralnf afektivnf inzenyrstvf pestovane kapitalismem. Ilustrativnfm
pHkladem je zde Spinozova interpretaee mytu
o prvotnfm hrfehu a zrozenf zakona. Podle Spinozy Buh nczavrhl
Adama za to, ze okusiljablko proto, ze to bylo nespravne;
fekl mu, ze jablko nema jfst proto, ze by se otravil. Podle
Zizkaje tento vyklad poprenfm oteovske funkce. Urcite poefnanfjiz
nenf "spatne" proto, ze to otee Hka; otee i'fka, ze je to
"spatne" jen proto, ze nam to muze ubJfzit. Podle Zizkova nazoru
Spinozuv vyklad nejenom zakon vyvazuje z jeho zalozenf
v sadistickem aktu nasilne separaec (krutcm fezu kastracer,
ale zaroven zbavuje etiekou volbujejfho nepodmfneneho
zalozenf v aktu ciste vLlle, jehoz prostfednictvfm prijfmi subjekt
zodpovednost za sve konanf. Spinozovo ucenf tedy skYta
fadll teoretickYch nistroju pro zkoumanf psychicke disponovanosti
jedineu v ere pozdnfho kapitalismu, kontrolnfch aparatu
na bazi videodromu popisovanych Burrollghsem, Philipem
K. Dickem nebo Davidem Cronenbergem, v nichz se
subjekt rozpousti ve fantasmagorickem oparu psychickYch
* Podle Lacana se z;ikon konstituuje n5silnYlll vytrienfm ncmluvnctc z laskyplnc,
protoinccstnf bczprostrcdnosti matCiny pccc ajcho lIvcdcnfm do ncosobnfho,
abstraktnfho lInivcrzajazyka a kllltury. lniciatorcm a strujcclll tcto
sYlllbolickc kastraccjc otcc ncbo spfSc ,jmcno otcc" (nom dll perc), cozje
mctafora projazyk coby nositelc symbolickc fllnkcc. Tcoric symbolickc kastrace
je vlastne osobirym rozvinutflll frclldovske teoric oidipovskcho komplcxu.
Z okolnosti, ZC lIstavenf z5kon3 jc nlltnym stidicm psychickeho
vyvoje lidskchojcdincc, mimojinc vyplyva, zc z5kon v poslcdnf instanci ncmuZc
cerpat lcgitimitu odjinlld nd z ryzc svcvolncho aktu svc vlastnf proklamacc.
(Pozn. pi'ckl.)
9S
a fyzicJeych intoxikanttL Podobnejako Burroughs take Spinoza
ukazuje, ze zavislost nenf ani tak patologickou uchylkou jako
spfSe normalnfm stavem lidsJeych bytostf, ktere se pod vlivem
obrazLI zamrzlych v case (obrazu sebe samych i okolniho
sveta) bezne stavajf otroky reaktivnfho a repetitivnfho chovanL
Svoboda, ubzujc Spilloza, jc efmsi, echo Ize dosdhnoul
pouze tehdy, kdyz nahledneme skutecne motivy sveho pocfnanf,
kdyz se dokazeme oprostit od "zhoubnych vasnf", ktere
n:is intoxikujf a uv:idcjf do vytrzenL
Nenf pochyb 0 tom, ze pozdnf kapitalismus fadu svych imperativu
artikuluje skrze apel na (urciry typ pece 0) zdravL Zakaz
kourenf na verejnych mfstech nebo neustah~ pranyrovanf
stravovaefch navyku pracujfefch v programech typuJsle to, coFre
naznacujf, ze se jiz nachazfme v svcbytnem reiimu paternalismu
bez Otce. Nejde 0 to, ze kourenfjako takoveje "spatne",
spatne na kourenf je to, ze nam nedovolf tesit se z dlouheho
a pohodoveho zivota. Tato propagace dobreho zdravf ma vsak
sve meze: dusevni zdravf a intelektualnf rust bYvajf soucastf teto
kampanc jen zHdkakdy. Namfsto tohoje nam vnucovan reduktivnf,
hedonisticJey model zdravf, jehoz kredem je "dobre
se eftit a dobre vypadat". Radit lidem,jak majf hubnout nebo
jak si majf zdobit dum, se povazuje za prUatelne, ale volat po
kulturnfm zdokonalovanfje pokJadano za opresivnf a elitisticke.
Obvinenf z elitismu a omezovanf ovsem nemuze ospravedlnit
namitka, ze nikdo nemuze znat vase potreby lepe nei
vy, protoze kupHkladu kurki sve skutecne zajmy udajne take
neznajf ncbo nejsou schopni jednat v souladu s nimi. Nikoliv,
duvodemje skutecnost, zejen urCite zajmy jsou povazovany
za spravne, nebot reflektujf hodnoty, ktere jsou pokJadany
za hodny vseobecneho konsensu. H ubnutf, vyzdoba domu
a zlcpsov:inf vaseho osobnfho vzhledu do tohoto sdfleneho
"konsentimentalnfho" reiimu naleiejl.
V pozoruhodnem interview uVel'ejncnem 20. 11. 2007 na
96
serveru Register.co.uk dokumentarista Adam Curtis vymezuje
kontury tohoto reiimu emocionalnf manipulace.
"Dnes yam televize Hka,jakc majf byt vase pocity.
uz yam neradf, co si mate myslet. Od sitcomu East
Enders az po rozliellc typy reality show jc vam scrvfrovana
pestra skala emoef - a pomoef sikovne ruky sti'ihaee
vamjejemnc podsouvano, co patH mezi vScobecne
prijatelnc pocity. Rfkam tomu objcrf apolibky.
Tohle heslo jsem si vypujCil od Marka Ravenhilla,
ktery napsal velice zajfmavy c:Janek, v nemz uvadf, :le
kdyz dnes analyzujeme tcleviznf vysflanf, vidfme, :le mame
co do Cineqf sjisrym instruktaznfm Ci poradensJeym
systemem - dozvfdate se, kdo ma ty spatnc a kdo ma ty
spravne pocity. A ten, kdo ma spatne pocity, tomu se na
zaver dostane dojemneho vykoupenf v podobc objetf
a polibku. Nejedna se ani tak 0 system moralnfho, ale
o system emocionalnfho vedenf Ci poradenstvL"
Moralku nahradily pocity. V "imperiu ega" se vsichni "eftf stejne",
aniz by se kdy vymanili ze svcho solipsismu. "Lide stradajf
tfm," konstatuje Curtis,
,,:le jsou uvezneni v sobe samych - ve svete individualismu
je ka~dy uveznen ve svych vlastnfch pocitech, ve
svych soukromych predstavach. Nasfm ukolcmjakoZto
pracovnfku verejne sluzby je vyvest vei'ejnost ze zajetf
jejich vlastnfch ja, a dokud se nam to nezacne dai'it, ceka
nis jen dalSf upadek.
BBC by si to mela uvedomit.Jsem mozna nenapravitelny
idealista, ale domnfvam se, ie kdyz se BBC podai'f
divaky vyvest za horizontjejich vlastnfchja, zfska
naskok, ktery jf umoznf zastfnit konkurenci. Konku-
97
rence podstrojuje lidem uzavrenym vjejich malych svetech.
A pres vsechnu svou moc Murdoch zustava otrokem
ega. Jeho pracfje slouzit vrtochum ega.
Je nejvyssf cas, aby BBC vykrocila tfmto smerem. To
neznamena navrat do 50. let, kdy jsme lidem ffkali,jak
se majf oblckat. Stacf, kdyz jim dokazeme, ze je dovedcme
osvobodit ze zajctfjejich vlastnfho ega'. A oni to
prUmou."30
Curtis ma vyhrady vuCi internetu, protoze podle jeho rnfnenf
je internet zivnou pudou pro komunity solipsistu, pro interpasivnf
sfte stejnc smyslejfcfch, kteH se spfSe utvrzujf ve svych
nazorech a predsudcfcb, nei aby je zpochybnovali a problematizovali.
Namfsto aby se potYkali s odlisnymi pohledy na
nazorove pestre verejne scene, tyto komunity vytvarejf uzavrene
okruhy. Podle Curtise je ovsem vliv internetovych lobby
na tradicnf media zboubny, protoze jejich reaktivnf proaktivita
nejenom podnecuje medialnf tHdu, aby dale zanedbavala
sve nekdejsf kulturne-vzdelavacf poslanf, ale rovnez
podnecuje populisticke proudy na levici i na pravici, aby si
u l1ledialnfch producentll vynucovalyvysflanf, ktere se podbfzf
prumernym a nenarocnym.
Curtisova kritika ma sve opravnenf, nicmene prehlfZfjeden
dldeiicy aspekt toho, k cemu dochazf na netu. V rozporu
s Curtisovou charakterizacf blogosfery mohou internetove
blogy poskytnout platformu diskusnfm forum, ktera nemajf
s vyjimkou kyberprostoru ve vei'ejne sfere obdobu. Zatfmco
tradicnf media se stale vfce stavajf pouhou podkategorif public
relations a spotrebitelske zpravodajstvf vytlacuje kritickou esejistiku,
skytajf nektere oblasti kyberprostoru ostruvky rezistence
vuCi "kritickcmu stlacenf", ktere jejinde depresivne vsudypHtomne.
Na druhe strane interpasivnf simulovanf participace
v postmodernfch medifch nebo narcisismus sftf My-
98
Space a Facebooku povetsinou vytvarejf obsah, ktery je Casto
pouze repetitivnf, paraziticky a konformistick-Y. Na prvnf pohied
muze pusobitjako paradox, ie tfm, ze se 111edialnf tffda
oprostila od paternalistickcho postojc, kupodivu nevznikla
kultura ohromujfcf rozmanitosti, ale naopak kultura trpfd progresivnf
infantilizacf. Paradoxnc pravc paternalistickc kultury
se ke svym ctenarum ci divakll1TI chovajfjako k dospelym jedincum,
kdyz predpokladajf, ze si dokaZf poradit s kulturnfmi
vytvory, ktere jsou slozite a intelektualnc narocne. Jestlize
skupinove diskuse (tzv. focus groups) a kapitalisticke systcmy
zpetne vazby selhavajf, a to dokoncc i tehdy, kdyz vytvarcjf nesmfrne
popularnf produkty,je to proto, ze lide nemajf tUSenf,
co vlastne chtejl. Duvodem nenf jen to, ze lide po jiscych vect
ch touzf, ale nejsou si toho vedomi (ackoliv t0111U tak Casto
je). Spise se to ma tak, ze ty nejhlubsf touhy jsou tuzbami po
necem neobvyklem, necekanem, zvlastnfm. Ty mohou uspokojit
jen umelci nebo medialnf profcsionalove, ktei'f jsou
schopni nabfdnout !idem neco jineho nei to, na cojsou zvykIf;
tedy ti, kteHjsou ochotni podstoupitjistc riziko. MaIA-lStick;}
super chuva by nam nejen kbdla omezcnf, jednala by
v nasem zajmu, pokud bychomjej sami nedokazali poznat, ale
byla l;>y take ochotna podstoupit tento druh rizika, vsadit na neokoukane
a na nas zajem 0 ne. DalSfm paradoxem tedy je, ze
kapitalisticka "rizikova spolecnost" je daleko mcne ochotna
pristoupit na tento druh rizika ncili udajne tezkopadna, centralizovana
kultura povalecneho socialnfho konsensu. Byly to
BBC a Channel 4' orientovane na verejnou sluzbu, ktere mi
rozsirovaly obzory a fascinovaly mne uvadCnfm serialu jako
Tinker, TaiIOl; Soldiel; Spy, hrami Herolda Pintra a cykly filmu
Andreje Tarkovskeho; tataz BBC financovala take popularnf
avantgardismus Radiofonnf dflny BBC, ktera natolik zpopularizovala
experimentovanf se synteticky generovanym zvukern,
ze se pro l1as stalo vsednf zalezitostf. Takove inovace jsou
99
dnes, kdy byla verejnost nahrazena konzumenty, nemyslitelne.
DlIsledkem permanentnf strukturalnf nestability, "eliminace
dlouhodobe perspektivy", je nevyhnutelne stagnace a
konzervativisl11us, a nikoliv inovace. To nenf paradox. Jakje
patrne z vyse uvedenych komentaru Adama Curtise, pi'evladajfcfmi
emocemi v pozdnfm kapitalismujsou strach a cynisI11US.
Tyto emoce nepodnecujf smele myslenky ani podnikatclske
vyboje, plodf konformitu a kult minimalnf variace,
chrlenf produktu, ktere vzdy napadne pi'ipomfnajf ty, kterejiz
uspcly. Filmy Salaris a Stalker Andreje Tarkovskeho - vykradane
Hollywoodem pocfnaje Vetrelcem a Blade Rultnerem - vznikaly
v neutesenych podmfnkach Brdnevovy ery, z cehoz
plyne, ze Sovetsky svaz byl sveho casu pro Hollywood zdrojem
kulturnf inspirace. Jelikoz se dnes ukazuje, ze zadna kultura
se neml'tZe obejft bez minimalnf mfry stability, nabfzf se
otazka: jak Ize teto stability dosahnout ajak.-Ymi prosti'edky?
Je nejvyssf cas, aby levice sve ambice prestala omezovat na
vybudovanf velkeho statu. Ale "udrzovat si odstup od statu"
jeste neznamena se od statu odvratit nebo se stahnollt do privatnf
sfery emocf a postmodernf rozmanitosti, kterou Zizek
spravne oznacuje za dokonaly doplnek vlady neoliberalnfho
statu. To se neobejde bez toho, ze si uvedomfme, ze autenticka
nova Icvice by nemela usilovat 0 zfskanf statnf moci, ale ze
by se mela snazit podi'fdit stat vseobecne vuli. To prirozene vy_
zaduje vzki'fSenf samotneho konceptu obecne vule, ozivenf _
a modernizaci - ideje vei'ejncho prostoru, ktery nelze zredukovat
na pouhy nahodily shluk individuf a jejich zajmu. Svetonazorovy
"metodologicky individualismus" kapitalistickeho
realisl11u se zhlfzf ve filosofii Maxe Stirnera stejnejako Adama
Smithe nebo Fridricha Hayeka, kterl spatrujf v takovych pojmechjako
verejnost pouhopouha "strasidla", pi'fzracne abstrakce
zbavenejakchokoliv obsahu. Realnajsou pouze individua
(ajejich rodiny). Symptomy selhanf tohoto svetonazo-
100
I
.!
I
ru jsou vsudypi'ftomne. Tvai'f v tvar desintegrovane verejne
sfei'e, kde se prestrelky mezi dospfvajfcf mladdf staly beznym
jevem, kde nemocnice prechovavajf agresivnf supermikroby,
je nezbytne vdkere tyto neblahc fenomcny davat do souvislosti
s jejich strukturalnf prfcinou. Proti postmodcrnf neduvcre
vuci velky-m vypravcnfm mllsfme postavit nazar, ze se zde
nejedna 0 izolovane, nahodile problemy, ale ze jsou to vScchno
uCinky jedne systemove pi'fCiny: Kapitalu. Musfme se
nove zacft zamyslet nad efektivnfmi strategiemi proti Kapitalu,
ktery se vydava za ontologlcky i geograficky vSlIdypi'ftol11-
ny.
Navzdory prvotnlmll zdanf (a nadejfm) nebyl kapitalisticky
realismus paralyzovan uverovoll krizf roku 2008. Speklllace,
ze by se kapitalismlls mohl blfzit svcmll zanikll, se zahy
lIkazalyjako neopodstatncne. Brzo vyslo najevo, ze operace l1a
zichranu bank nepi'inesly ani tak kOI}ec kapitalismu,jako spfse
duraznc znovupotvrdily usti'cdnf tezi kapitalistickeho realismu,
ze neexistuje alternativa. Kolaps bankovnfho systemu
byl vseobecne pokladan za l/el//)'slitel/lY, a tak nas1cdoval rozsahly
pi'esun verejnych prosti'edku do soukromych rukou.
V roce 2008jsme nicmcne byli svedky zhrollcenf ideologickeho
ramce, ktery kapitalisticke akllmlllaci sky-tal ideologicke
krytl od konce 70. let. Po operaci na zachranll bankovnfho systemu
byl neoliberalismus v kazdem ohledll zdiskreditovanY.
To jdte neznamena, ze neoliberalismlls zmizel pres noc ze
sceny dejin; prave naopak, jeho teze dal ovladajf politickoll
ekonomii, ale nedeje se takjiz v ramci ideologickeho projektu,
ktery si je j istY v kramflecfch, nybri v setrvacnem samopohybll
zombie. Dnes se ukazllje, ze zatfmco neoliberalismus
byl manifestacf kapitalistickeho realismll, kapitalisticky- realismlls
nemllsf mft nutne neoliberalnf pudorys. Aby si kapitalismlls
zachranil zivot, ml'tZe se lIchylit k socialnc demokratickemu
modelu nebo k autorita.rskemu modelu po vzoru
101
Pololl1kt'1 lidr. Bez verohodne a koherentnf alternativy ke kapitalismu
bude kapitalistici<y realismus i nadale ovladat politicko-ekonomicke
nevedomL
I kdyzje tedy nynf zrejme, ze uverova krize sama 0 sobe nemuze
zpt"lsobit konec kapitalismu, v kazdcm pi'fpade mela za
naslcdek zmfrncnf urCite duchovnf paralYzy. Nachazfme se nynf
v ideologlckem prostoru zaneradenem tfm, eemu Alex Williams
Hkal "ideologicke smetf" - opet jsme v bode nula,
v ncmz se uvolnil prostor pro novy typ antikapitalismu,jenz
nemusf byt nutne spoutan starym jazykem nebo tradicemi.
Jednou z nei'estf levice je jejf ustaviene krfSenf duchu minulosti,jejf
tendence lleustale omflat kronstadtske povstanf nebo
Novou ekonomickou politiku, namfsto aby planovala a organizovala
s ohledem na budoucnost, v jejfz uskuteenenf veH.
Krach dosavadnfch forem antikapitalistickeho odporu by nemel
byr duvodem k zoufalstvf, musfme se nicmene oprostit od
romantickeho kultu prohranych bitev, vymanit se z pohodlne
pasivity odstrkovane mensiny. Uverova krize je pro nas pi'fIditostf
- musfme v nf ale spatrovat obrovskou intelektualnf
vyzvu, impuls k obnove, ktera nebude pouhym navratem do
minulosti. Jak opakovane zduraznuje Badiou, efektivnf antikapitalismus
mllsf byt rivalcm Kapitalu, a nikoliv reakcf na nej;
11enr nc1vrall./ k pFedkapitalislick}'I1t teritorialitcim. Antikapitaljsmus
musf eelit globalizaci Kapitalu svym vlastnfm, autentici<ym
U llilJerzalisll1ell!.
Je dulezite, aby skllteene obrozena levice sebevedome obsadila
novy politici<y teren, kteryjsem zde (provizorne) naertl.
Nic nenf politicke ze svc podstaty; politizace vyiaduje politickeho
aktera, ktery dokaze transformovat to, co je pokladano
za dane, v to, co Ize lIchopit. Pokud neoliberalismus triumfoval
tfm, ze do sebe integroval touhy pracujfcf tHdy zrozene
z roku 1968, mela by nova levice zaeft tfm, ze zaene stavet na
tuzb;kh, ktere z neoliberalismu sice vzesly,jei vsak nedoka-
102
zal uspokojit. Levice by napffklad mela ukazat, ze dokaze splnit
to v eem neoliberalismus zoufale selhal: vyrazne omezit by-,
rokracii. Potrebujeme zformulovat novou strategii boje ve
vztahu k praci a k tem, kteff ji majf pod kontrolou; musfme
prosazovat autentickou autonomii zamcstnancu (v protikladu
k manazerske kontrole) spolu s eliminacf urCirych typu prace
Uako je rozbujela kultura auditu, ktera se stala charakteristickYm
pruvodnfm rysem prace v postfordismu). V tomto
zapase Ize zvftezit - ale jen kdyz se zrodf novy politici<y subjekt;
zustava otevfenou otazkou, zda tradicnf struktury Uako
napffklad odbory) budou schopne tomuto typu subjektivity
vyjft vstffc, nebo zda to bude vyiadovat vznik uplne novych
politici<ych usk~penL Proti manazerismuje nezbytne postavit
nove formy politickeho odporu. Kupffkladu ucitele a vysokoskolStf
pedagogove by meli upustit od taktiky stavek (nebo
bojkotovanf znamkovanf studentu), protoze tfmto svym pocfnanfm
pouze poskozujf studenty a sve kolegy (na skole, kde
jsem u61, byly jednodennf stavky vedenfm pfijfmany s relativnfm
povdekem, protoze usetrily prostfedky na mzdy a skole
nezpusobily temer Hdnc problemy).Je zadoucf dosahnout
strategicke eliminace tech forem prace, ktere slouzf pouze managementu:
cele te rozsahle masinerie autokontroly, ktera nema
naprosto nic spolecneho s vyukou, ale bez nfz by manazerismus
byl v koncfch. Namfsto symbolici<ych, okazalych politici<ych
gest kolem (vznesenych) cflu,jako je osvobozenf Palestiny,
by se uCitelske odbory mely vfce orientovat na specificke
problemy uCitelske profese, chopit se pHleiitosti, ktera se
jim nabfdla zasluhou krize, a zacft verejny sektor zbavovat podnikatelske
ontologie. Kdyz uz ani komercnf firmu nelze vest
jako ryze komercnf firmu, proe by to melo fungovat vc verejnem
sektoru?
Musfme pestre spektrum dusevnfch poruch z domeny ryze
medicfnskYch problemu pfevest do sfery rcalnych social-
103
nfch antagonismu. Mektivnf poruehy jsou do znacne mfry
symptomem potlacene nespokojenosti; tuto nespokojenostje
moznc a nezbytnc zamcrit yen, kjejf skutecnc pi'fcinc, kterou
je Kapital. Masove rozsffenf jistYeh typu dusevnfch ehorob
v pozdnfm kapitalismu navfc opravnuje k volanf po urcite
strfdmosti, ktera je na mfste i s ohledem na otazku ekologicke
hrozby. Nie nenf vfce v rozporu s bytostnym tfhnutfm kapitalismu
k neustalemu rustu nei pfedstava zbozf a zdroju na
pi'fdCl. Dncs se niemene stalejasneji ukazuje, ze spotfebitelska
autoregulaee a trh samy 0 sobe nebudou s to hrozbu ekologickc
katastrofy odvdtit. K teto nove askezi existuje jak libidin6znf,
tak ryze praktickY duvod. Pokud - jak ukazujf Oliver
James, Slavoj Zizek a SI/per chuva - nicfm neomezovane pozitkarstvf
skutecne vede k nespokojenosti a·apatii, pak omezenf
uvalena na nase touhy zpusobfjejich osvczenf, a nikoliv
umrtvcnf. Pi'fdClovy system toho Ci onoho druhu je kazdopadnc
nevyhnutelny. Otazkoujejen, zda bude vysledkem koIektivnfho
rozhodnutf, nebo zda nam bude vnucen autoritativnfmi
regulaeemi, az bude uz pfflis pozde. Jake konkretni
podoby bude tato kolektivnf sprava zdroju mft, zustava otevrenou
otazkou, na kterou nam muze dat definitivnf odpoved'
jcn e>.:pcrimcntovanf a praxe.
Dlouhou, hlubokou noe konee dejinje tfeba ehapatjako
obrovskou pffleiitost. Samotna tfsniva vsudypi'ftomnost kapitalistiekeho
realismu v nas muze vzbuzovat nadeji, l.e dokonee
ijen slabe zablesky politicke a ekonomieke alternativy mohou
mft ty nejzavazncjsfdopady. Sebenepatrnejsf udalost mul.e
zpusobit trhlinu v sedive opone reakee, ktera pod vladou kapitalistiekeho
realismu zahaluje horizont otevfenych mol.nostf.
Situace, v nfl. se nemuze stat nie, se ze dne na den muze
zmenit v situaei, v nfz bude zase mozne eokoliv.
104
POZNAMKY
[1] Pfelozeno 5 pi'ihlcdnu~m k ccskemu vydani KOl1!lmistickcilo
lI1allifestu v pi'ekladu Ladislava Stolla, Praha, Svoboda 1974.
[2] Badiou A., Cox c., Whalen M., rozhovor uvcfcjncny na
www.Cabinetmagazine.org v unoru 2001.
[3] Davis M., City ojQllartz: Excavating the Fllture ill Los AHgeles,
London, Verso 1990, s. 45.
[4] Zizck, S., The Sublime Object oJ Ideology. London and N ew
York, Verso 1989, s. 30.
[5] Badiou, A., De qllo; SarkozJI est-ille /lom? FCcamp, Nouvclles
Editions Lignes 2007, s. 67.
[6] ZupanCicova, A., TheShortest Shadow: Nietzsc/te's Philosophy oJ
tile 7ivo. Cambridge, The MIT Press 2003, s. 77.
[7] Jamcson, F., Postmodem;slll: Or, The Cultllral Log;c oJ Lale Capitalism.
London and New York, Verso 1991, s. 27.
105
[8] Dcleuze, G., Guattari, E, Anti-Oedipus: Capitalism alld SchizopilrCllia.
London and New York, Continuum International Publishing
Group 2004, s. 260.
[9] Tamtcz, s. 262.
[10] Jameson, E, Postlllodemisl11: 01; Tile Cultural Logic ofLate Capitalism.
London and New York, Verso 1991, s. 27.
[11) Zizek, S., "Nobody Has to Be Vile". LOlldoll Rcview oJBooks,
Vol. 28, No. 7, 6. duben 2006.
[12] Badiou, A., Cox, c., Whalen, M., rozhovor uverejneny
v Cabinetmagazine.org v unoru 2001.
[13] Harvey, D., A BriefHistory ofNeoliveralism·. Oxford, Oxford
University Press 2007, s. 16-17.
[14] Delcuze, G., "Post-scriptum sur les societcs de contr6Ie".
L'Alltrejollmal, c. I, kvcten 1990.
[15) James, 0 ., The Se!fish Capitalist. London, Vermillion
2008.
[16] Tamtcz.
[17] De Angclis, M., Harvie, D., ",Cognitive Capitalism' and the
Rat-Race: How Capital Measures Immaterial Labour in British Universities".
Historical Materialism, Boston, Brill, sv. 17, c. 3, 2009, str.
3-30.
[18] Berman, M., All That Is Solid Melts illto Air: The ExperiCllce of
Modcmity. London, Verso 1983, s. 76.
[19] Zizek, S., "The Big Other Doesn't Exist".Joumal ofEuropeall
Psychoallalysis, podzim 1997.
106
[20] Le Guinova Ursula K., SlI1rtOIlOSIlC my, prel. Alena Rovenska,
Praha, lvo Zclezny 1994, str. 59-60.
[21] FredricJameson, The Seeds ofTime, str. 15-19, Columbia
University Press, 1994.
[22] Brown, W, "American Nightmare: Neoconservativism,
Neoliberalism, and Dc-democratization", Political Thcory, Vo!. 34,
No. 6, London, Sage Publications 2006, s. 692.
[23] Tamtcz, s. 705.
[24] London Review oJBooks, Vol. 30, No. 15, 3l. cervenec 2008,
s.5-11.
[25] Kafka, F., Das Schlc?f3, Munchen, GRIN Verlag 2009,
s.58.
[26] Tamtez, s. 58.
[27] Jones, c., "The Subject Supposed to Recycle". Philosophy Today,
Chicago, DePaul University-2010, 54 (I), s. 30-39.
[28] Jameson, F., The Geopolitiral Acsthetic: Cillema alld Space in the
World System. Bloomington, Indiana University Press 1995, s. 60.
[29] Tamtez, s. 66.
[30] Cely rozhovor viz www.theregister.co.uk/2007/11/20/adam_
curtis interview/.
107
..--------------------------~- -
MARK FISHER
Kapitalisticky realismus
Z anglickeho originalu Capitalist RealislI1,
vydaneho nakladatelstvfm 0 Books roku 2009 v Londyne,
pl'clozil Radovan Baros.
Vydalo nakladatelstvf Rybka Publishers,
V Jircharfch 6, Praha 1, v Praze pocatkem leta roku 2010.
www.rybkapub.cz
==