Baltrušaitis Jurgis, (2008) „Fantastický středověk – antické a exotické prvky v gotickém umění“,
Jitro,2008,  str.207 – 208, ISBN 978-80-86983-06-0

Topografický systém feng-šuej (doslova vítr a voda), „nepochopitelný jako vítr, neuchopitelný jako
voda“ je celý založen na tomto principu. Je sice obdobou astrologického učení, ale nebeské vlivy se
podle něj odráží také v zemi. Kresba, zachycující nerovnosti země má tudíž stejný význam jako
hvězdné konstelace a lze v ní číst.

Zemskou kůrou hýbají skryté síly. Skládají se ze dvou toků energie, mužského a ženského,
pozitivního a negativního, azurového draka a bílého tygra. Přírod dýchá a žije těmito zvířaty,
jejich obrysy se rýsují pod povrchem země. Hory a kopce mají podobu těla a údů draka. Jsou protkané
jeho žílami a tepnami. Drak ale nebývá osamocen.  V jeho blízkosti se vždy plíží tygr. Jejich těla
nespočívají nikdy v klidu. Pohybují se a při výdechu uvolňují duchovní energii. Jako by jejich
dýcháním příroda obnovovala své skryté síly.  Dýchání existují dva druhy, zhoubné a blahodárné,
směrem ke středu těla zvířete dech zesiluje a směrem ke končetinám dech slábne. Každičké místo
v krajině je ovládáno dechem zvířete. Ke změření jeho síly je potřeba lokalizovat přesnou polohu
draka a tygra. Důležité jsou také další prvky: některé vrcholky hor odpovídají planetám, například
špičatý vrchol Marsu, vysoký, ale zaoblený vrchol Venuši, a odráží jejich záři. Hora, ve tvaru
zvonu, jejíž vrchol má některé rysy Venuše, vyzařuje zhoubné světlo na Velkou medvědici. Velmi
neblahé jsou vrcholy podobné koňskému oku, želvě nebo košíku. V topografii určitého místa má vše
svůj význam, každá nerovnost půdy má vliv na osud lidí, kteří na ní žijí.

Původ tohoto druhu geomantie, souvisejícího s kultem mrtvých, kteří z hrobů diktují svou vůli,
spadá do dávných dob. Praktikována byla již za vlády dynastie Chan, ale teprve za vlády dynastie
Sung získala definitivní a systematickou podobu, již si uchovala až do dnešní doby. Princip
feng-šuej sloužil k hledání míst se zhoubnými výpary ještě v době evropských koncesí.

….

 Teoretik sungské doby Žao C´-žan  se vyjadřuje jako geomant: “Hory zajisté mají vlastní tep, takže
jsou jako živé tvorové  a nikoliv jako mrtvé věci“. Dvojí chápání krajiny prostupuje i odbornou
terminologií.

 ….

S představou živých organizmů  uvnitř neživé hmoty se v Evropě setkáváme u Brunetta Latiniho a
Leonarda da Vinci, kteří ji však přirovnávají především k člověku a makrokosmu: kosti podpírající
svalstvo odpovídá skalám podpírajícím půdu, tok krve rozvětvenými žilkami odpovídá oceánu,
protékajícímu bezpočtem řek a jeho příliv a odliv je dechem země.  Mikuláš Kusánský přirovnává zemi
ke zvířeti, jehož srst je tvořena lesem.

….

Více než ve filozofických spisech se systém feng-šuej na Západě odráží například v zobrazení kamene
mudrců v gotickém „Herbáři“ ze 14. Století…. (str.208)

….

„Číňané pečlivě zkoumají tvář hor a hledají veškeré tepny a vnitřnosti nešetříce námahy ani výdajů
a snaží se najít šťastnou zemi, čili hlavu, ocas a srdce draka…“ (Martini, Novus Atlas Sinensis,
Haag, 1655, s.17)