/VI i m i M n i h\ i mi MI/IVANII A /ANI'I IhAVANH I .'. v. l.llruliii.i / Otuiiá ii ľ. i'yii n ii /. .w.i/.'/ivA' /. lim a Unwanted, Avj........., Praha, 1911, i 143 • hun,irsky i i.....i poruchy rodiny, Avlcenum, Prahi, 1996, i IJ7 '''"""•*'••••/ Boner] H., SoclAlnf pediatric, Avlcenum, i «;«>>.». i /»////,.(•>/.•!• / Longti mi and Shortterm Poster Care, přednáška nu sympoziu o pestounski pi. I 11....... Riga, 1995, • I >< i n,,,->,■,■ I IN.iln i, Im m h 111111. i j i,-,-,- / hlediska ilčt.skeho lékaře, Os. I'cdiat.. 36, 1981, 1, VV. .'. i. OuntwtkýJ Postaveni dftite ve společnosti se zřetelem k sociálnímu osiření, mpsv čsp Pi • ■ • i 1970, n. 107. QumvtkýJ., Somailcké/měny u dětí přijímaých do dětské vesničky, čas. Lék. čes., 111 1972 SO I 181 I I8S. " Utídvantwá V. Kulucbiwá,/., Dutuwský J.: Výchova dětí v náhradní rodinné péči SNľ, Prahl ľ>8(), i, 132. '. h. ■1,-l-iir autorů: Metodika odborných služeb v náhradní rodinné péči, MPSV CSR, Praha, 197'), zv>, tU Sí.ir (Uti v* SVět& llniccf, New York, 1996. / / THuUott} I Selllck C, Short R., Foster Care, Theory and Practice, B. T. Batsford, London 1995 s 196, IS TYKANH, ZN1*:U/,IVANI<: A /ANliDBÁVANlí Dľľlí 23- 1 CO JE TO SYNDROM CAN V životě dětí se setkáváme více či méně často s celou řadou Sltuai I, kd) |l dujeme, že se jim nedaří tak dobře, jak by bylo pro jejich prospět li ml". ,i.',pi >n uspokojivý rozvoj žádoucí, a dokonce, že strádají nejrůznějšími neclo.siaiky, iijm..... tělesnými i duševními, vedoucími k jejich poranění, škodám na celki iv< 'in slavii ■ voji, někdy dokonce až ke smrti. Toto poškozování dětí až jejich ničení se děje většinou úmyslně lyianiiu, in-u > váním či zanedbáváním. To má celou řadu příčin, mechanizmů, projevů a forem, zasahujících pi.il.w- I do všech sfér života takto ohrožovaných nebo již postižených dětí. P< >ně\ ad |i |i jev či proces mnohotvarý, na němž se účastní a podmiňuje jej celá řada fakti uíi, rl I zývá se oprávněně syndromem, tedy souborem příznaků týraného, ziieiizivatit-ln i a zanedbávaného dítěte (2). Příznaky jsou velmi rozmanité, mající i svou ČQ50V0U dimenzi a to jak do minulostí tak hlavně do budoucnosti (např. tyrane díle lýrnjl cí rodič). Současně má i svou mnohorozměrnost prostorovou (uskuietmíjí- m prakticky ve všech prostředích dítěte, nejčastěji však v rodině!). Také původ, i h ihi1 to ubližování dítěti jsou nejrozmanitější lidé, z nichž ovšem nejčastěji li, kteří |lOU dítěti překvapivě nejblížc (rodiče, příbuzní, vychovatelé, známí, přátele). Avšak i . i zí lidé mohou těžce zasáhnout dítě (např. znásilnění, únos, sexuálně nu >iiv ivnn I vražda dítěte apod.). Poznávání syndromu, nazývaného v literatuře již běžně jako syndrom Chíld Alm se and Neglect (CAN), a hlavně pak jeho léčení, rehabilitace či řešení je také Z těl hti1 důvodů velmi komplikované a náročné a vyžaduje účast celé řady disciplín, zal ,\ i jících se jakkoli dítětem. Jde tedy o interdisciplinární řešení, které spolu s koiiipli ností a maximální kvalifikovaností se stává rozhodujícím principem v péči o dél i vň bec (4). Rovněž celkové pojetí se různí. Od jeho chápání jako trestného činu se nyní ustupuje. Více či méně se prosazuje potřeba přistupovat ke CAN jako k velmi sli i I tému sociálně patologickému jevu a tak jej také v jeho celistvosti řešit. Někdy se do konce mluví o selhání ekologie rodiny (1, 3,16). mih l'IIANľ. /Nľl l/l VANI' A /ANHUlAVANII llllľ / 257 2,1.1 I VÝVOJ CIlAl'AN! IIM.I7.0VAN1 Dľľfri'l 1 j 1 11 n n. u. i\ n 11 .1 /..medi i.i\ .1111 ilľi 1 |« ■ |)n iblciu í.i.ii y .nu I |.ik lidstvo samo. V111 iiiiini .1 in n 1 m 11 n n tohoto |evu závisí na stupni rozvi ije s|»ilci n< isi i, hiei archii jejich Id itlni 'i \ i' i'1 Hi nivísli ''.11 především 11.1 lioiliuiu- dítěte .1 jeho | k istaveni v iif, na kva llli 1 ilni mdlí u .1 diis|x'lyi'li k dětem. Právě tento vztah prošel velmi .složitým vy 1..... |nk bylo uvedeno v príslušne kapitole. 1 bil 1 .\ .im ihirii \ ľ v:.ei li jeho formách v našem století zdaleka neustalo, jak by ......U- predpokladal s demokratizaci společnosti a poznáváním významu dítěte 1 .1. 1 .ivi Naopak, začalo ,se intenzivněji vnímat, poznávat a v nejzávažnějších připálí . i. i il . 11 ii (trestně právní cestou). Dlouho převažovalo obecné mínění, že je to i 11 1111 < 1 i.i' každý, kdo má dítě, se o ně náležitě stará a miluje je. U nás navíc ta 1. ■ minulem ležiími byla akcentována představou, že socializmus nemá žád-.......Im prol iléiuy a že tedy děti nikdo u nás netýrá. |*i prví \ padesátých leiech se ve světě začali lékaři cíleně zabývat touto proble-111 itlkou i< affey 1946, Silvermann 1953). Popsali závažná poranění (mnohočetné ii iktury, vnčjftl íi vnitřní krvácení, poranění nejrůznějších orgánů apod), která neby i mi......\ \ světlit nahodilým úrazem. Nazvali je neúrazová poranění. Na to i 1962 popsal Kempe (8) tzv. syndrom bitého dítěte a rozvířil nejprve v Severní 11 . i pi izdějl v celém rozvinutém světě rozsáhlou kampaň proti týrání dětí (pomni . .1 hlášení, náležité řešení takových případů odpovědnými orgány, rozvinutí l i ■ i.Iii\. li iklivit ve prospěch těchto dětí apod). i im. i'.mi se začali - bohužel jen na pediatrické půdě - zabývat tímto problé-iin m 112) až v r. 1970. ' ) I .'. FORMY A PROJEVY SYNDROMU CAN i ii 11 ..in tělesné týrání, způsobované bitím, kopáním, škrcením, popálením atd. ' I. .n. i k nejrůznějším poraněním až smrtelným. i tomu se řadí úmyslné nepečování o dítě, jeho zanedbávání, vyúsťující v jeho nc-i ■ i ■1 pívání 11.lihne to thrive) a opět až k smrti. A to nejen běžně v rozvojovém světě, lil m |imečně u nás. K tělesnému týrání se postupně začalo přiřazovat psychické i nniH ionální týrání, vedoucí k nadměrnému strachu dítěte, jeho ponižování, naclá- ........i Izolace apod. Zcela specifický druh psychického týrání je souboj rodičů -1 ■ In. v rámci rozvodového a porozvodového sporu, kde dítě se stává nástrojem vzá-i n u i. nenávisti rodičů. Přitom na 40 000 dětí ročně ztrácí jednoho z rodičů z důvo- I..... \.»lu jejich manželství. Stále výraznější součástí psychického, ale i fyzického tý- ■ n n |. akana, a to jak v společenství dětí tak také rodiny se všemi svými závažnými in ledky na život takto ohroženého a postiženého dítěte(ll). i li in' zanedbávání je pak velmi úzce spojeno se zanedbáváním psychickým, ľ In i pi ipředí stojí u nás tolik známý deprivační syndrom v dětském věku a duli .11 v nedostatečného uspokojování základních duševních a společenských potřeb i i.i I-i \ kolektivních zařízenu h V)......hni ir době se stále více setkdvámc ■ tZV mikin deprh i. i . i lubdeprivací (13), kdy don |sou neuspokojovaný jen . a.ste< ně ve s\ yi h z.ikl.nIm. li potřebách. K lenilo formám týrání a zanedbávání dítěte ať psychického nebo somalii ke ho, jež však nikdy nemůžeme od sebe přesně oddělit, v sedmdesátých letei h I iy lo přiřazeno tehdy znovu objevené sexuální zneužívání dítěte. Rozlišuji se formy dotykové - kontaktní, např. osahávání, koitus v různých podobách včeine zii.imI není a incestu. A pak formy nedotykové - nekontaktní jako exhibicionizmus, Vi i yerství, fetišizmus. Zvláštní roli zde hraje zdánlivě neškodná pornografie. Ve s\ é tvrdé podobě však nebezpečně vzbuzuje předčasné sexuální touhy a hlavne akn vity u nezralých a nepřipravených dětí. To může vést k tzv. aktivní pomoci.iln kde děti se stávají objektem zobrazování nejrůznějších aktů, včetně pohl.i\ ml styku. Zde už jsme u dětské prostituce, sexuální turistiky, celé oblasti tak zvanéhi • komerčního sexuálního zneužívání. Pro jeho současnou nebczpečno.si se s\ 11| I vají mezinárodni konference f OSN Stockholm 1996) a přijímají nové mezi na n .dm dohody. V poslední době se věnuje pozornost zvláštním formám CAN jako je organizo I né, systémové týrání dětí, rituální týrání a pro lékaře zvlášt významný fenomén Muenchausenův syndrom by proxy, v zastoupení. Jde o vymýšlení si patologii I I. příznaků rodiči na dítěti a vynucování si u lékaře často velmi náročné diagnosu, k. i léčebné postupy - např. nevlastní matka se rozhodla, že její dítě má diabetes melli tus a začala je sama „léčit" insulinem. 23.1. 3 VÝSKYT SYNDROMU CAN V zemích, srovnatelných s naší, se odhaduje roční výskyt syndromu CAN něco ki i lem 1 - 2 % ročně. Pokud bychom se přidrželi prvního údaje, pak by mělo být ročně zasaženo u nás něco kolem 25 000 dětí do 18 let věku. Při tom ze všech našich di i stupných statistik různých oborů, zabývajících se touto problematikou, lze usoudil, že víme jen asi o 5 000 případech. (6) Znamená to tedy, že musíme laickou i odb< n nou veřejnost o tomto krajně nepříznivém fenoménu podstatně více informoval a poučovat. Především však na něj musí myslet dětský lékař a to již při jakýchkoli známkách, byť jen jej naznačujících. 23. 2 DIAGNOSTIKA SYNDROMU CAN Pediatr se v zájmu ohroženého dítěte musí naučit diagnostikovat tento jev. To však není vždy lehká záležitost a to jak po stránce odborné tak profesně etické i obecně lidské. /W '.....AIINI ľlilUATIIII UIIANI ....."NI A /ANľlPtUVANľlPlIľ ' ijW l ■! m • 1.1. i h. k, |, ,n pulme známky ná.slll n.i ■ li........|i • II i lni ••n .1 |>< idvýžh \ býví diagn óza CAN celkem inadná, |e třeba vsak pri lukťinkoll podezřeni n.i m u) hi\ .1. i |dť napi (i/.vlii.štiu IVakliny, piVck-všiin v lú/l hojení, opakovaní ')1 '■'"' '•«•' ii.iluniy, zvláště < 1 11.1 necekaných místech léla (obtisknutá mužská dlah tVdN I iBti ilete), | n i| lalcniny (např. jizvy po uhašeni cigarety n;i tělíčku ililele I, pi< > 1 t >i. lna v 1.1/1I.1 dilcie ,1 1.1 Mávne sexuálně motivovaná. Složitější je již diagnózo I m i< Ivy/lvy, Sspůsobené úmyslně vzhledem k možnosti výskytu nejrůznějších poim h 11 j 1 '"iil absobčnl syndrom, chronické onemocnění, vrozená vada). Rovněž se lilii VÍo \ \ skytuje nedostatečná zdravotní péče o dítě (neléčená závažná onemex 1..... 1 Bito i úmyslně). I Ml«'k'' "I iir/injM je diagnostikovat týrání dítěte, hlavně v oblastí psychické. Duševní 1 ""^ ■ lyi. nu je provázeno vždy závažnými změnami chování dítěte. Jejich rozpo-" 1111 l posouzení, pokud nejde o akutní psychický šok, způsobený nějakým mimo Pílilným i. Itkem dítěte nebo událostí, vyžaduje účast dalších odborníků jako děl 1 1 1111 I'''\1 I 111I1 >}•;!, neurologa, psychiatra, Ta je ovšem nezbytná ve všech případech ' I ■' ' I n ■!" p< i.šk< )zení nebo poškozování dítěte. To se samozřejmě týká i psychické 1........II irbvánf. ľ 1 11 1 ičji se vsak diagnostikuje sexuální zneužívání dětí, pokud se ovšem ne-ľ 11,1 1 ■ ■ n ľ illněni, jež zanechává zjevné stopy na těle i duši dítěte, nebo pokud pa-cllHtcl nebyl přistižen při činu. Ve všech ostatních případech většinou diagnózu ......II i''/* e prokazujeme. Není totiž k dispozici dostatek objektivních známek 1 111 (K Ui I inj. iké jsou, je třeba je vždy náležitě dokumentovat). Diagnóza se proto |>fc\ im za kláda na výpovědi oběti, dítěte, jehož věrohodnost bývá obvykle zpo-ni 1......1 mi proti výpovědi obviněného. Obecně se také více věří dospělému než Iflřtl 'm- až v osmdesáti procentech případů se odehraje toto zneužití v rodině, I 1 'i nvi ni siilou intimity a soudržnosti nedovolí proniknout až k samotnému objas- ii m linku. Pokud se tak stane, dítě je velmi často přinuceno členy rodiny odvolat, i'0 před um livrdilo. ľ" 'ti1 diagnostika pohlavnílio zneužívání dětí má být vždy prováděna jen těmi iII 1 I. uSenějišími odborníky, měl by mu být přítomen vyšetřovatel, za jednosměr- rcai lleim advokát obviněného, rozhovor s dítětem by se měl registrovat na video .1. 11.11 n. Měl by být uskutečněn jen jedenkrát, zvláště jedná-li se o závažný pří-1 ld Vyáetř;ení dětského gynekologa či chirurga je samozřejmou součástí I • implexního vyšetření takového dítěte. Nelze pominout i vyloučení pohlavně pře- IV i«ná m-inoici. Nezbytná ye vždy přítomnost sociální pracovnice ať již zdravotního zařízení nebo || přímo <>rg;ánu péče o rodinu a děti. Tak veškeré diagnostické úsilí vyúsťuje do in-li rdlai IplináiTního přístupu, v jehož rámci se také uskutečňuje prvotní potvrzení nelilo vyvrácení diagnózy CAN či podezření na ni. l 'ětský lékiař vychází při tom ze své dobré znalosti celkové situace dítěte a jeho 1 ■" istředl i zee všech změn, které při svém vyšetření zjistí. Těžiště jeho činnosti je l>i' ilevším v oblasti zdravotní, i když samozřejmě musí vnímat a hodnotit změny v psy hli Keni ......lunu stavu a vývoji dltéte Potfcbujťll Ověřil iVŮj řlálOI W#l by »C obrátil 11 ponioi nu kon/ilium pravé /.....lényi li odborníků, xvldltl tli mi II s toul o pi obli 'matikou ilostalečnou zkušeni isi. <." 1111 ■ lak 1 >vsetu za předpokladu se nejedna o nebezpečí z prodlení a že zabránil iI.iI.miiiii ubližovaní ihlell Ni |li pe však učiní, když předá případ k celkovému těšeni nějakému spe< iall 1 n am mu pracovišti, nejlépe dětskému krizovému centru (5). Z hlediska profesně etického je problematika syndromu CAN a |ejl feienl o lnu obtížná pro dětského lékaře také pro její nezvyklost a náročnost. I.ck,u \<■ u ll oil dosavadní výchovou převážně orientován na nemoc a ve své čintu isl 1, vlasu v dnešní fázi transformace zdravotnictví na výkon, za nějž je placen. Preventivní a zvláště sociální složka zdravotní péče je tak spíše oslal >< rvánu A 1 il 1 toni její tolik potřebné rozvíjení přináší lékaři zcela nové úkoly jako vyznal.......... členu interdisciplinární péče o dítě. To se také dotýká důvěryhodnou vztahu lei 11 pacient - rodič na straně jedné a jeho povinnosti prošetřit, zhodnosti! a V připil 1 li nutnosti i ohlásit zjištěné skutečnosti ubližování dítěti příslušným institucím ni Stl 1 ně druhé. To znamená vstupovat i do vnitřnách konfliktů svých pacientu, zl u\ 1 se při tom v prosazování nejlepšího zájmu dítěte své nezávislé „ulity" včetni potři by, byť vzácně zaujímat civilné i trestně právní stanoviska a závěry u svých nej 1 1 něji zasažených pacientů. A to nejenom ze zákona, ale i z jeho nejdůležiiěj.ši póvlu nosti - prosadit, zajistit či obhájit nejlepší zájem a prospěch každého dítěte ji 111.1 v péči. Nelze ovšem v této souvislosti nezmínit ani jeho obavu z prípadné zlrai\ 1.1 kových pacientů nebo neoblibu v některých kruzích své klientely. Z obecně lidského hlediska pak jde o nechuť zabývat se tak nepříznivými ľ.áli 1 tostmi života člověka jako je týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, usvědčí >\ al 1' 1 chatele či aspoň tomu napomáhat, „udávat" jej a vůbec jednat s orgány činnými v trestním řízení. V této souvislosti nutno i zmínit problém syndromu „burn out", „vyhořeni", |en se týká pracovníků, kteří se často a intenzivně zabývají extrémně nepříznivou pi > > blematikou a proto se jí třeba také vyhýbají. 23. 3 TERAPIE SYNDROMU CAN Dětský lékař v řešení syndromu CAN se nezabývá jen detekcí a diagnostik011 tohoto jevu, ale též jeho terapií, rehabilitací, celkovým řešením. Zde kromě poškc >ze ní somatického (a akutního traumatu psychického) se prakticky na těchto aktivitách podílí jen zprostředkovaně. Nejčastěji podle pokynů psychoterapeutů, sociálních pracovníků a dalších, kteří sledují daný případ a podílejí se na jeho řešení v ránu 1 interdisciplinárního způsobu práce (14). ■ |() IA.....'i I'm..... V /.I1.. H li' |dc ' ' Ml I \ I '\ Iľl ,l| iľl ll l< k e II llľl Vt'IK'C: a a K111111, Kí i/< iv.i, i. 1.1 de a nyní" dané ohn iženl. I polk.......UtÔte Zahrnuje \ .. .1 " piYní dlagnÓZU, ZjiÄHljíi í Vi 'likoM, Z;iv;ižu< >sl, misiu zasazeni l i lil )c/| ii-i nOit jednotlivých příznaků pni zivol i zdraví dítěte. Som .im k určuje zpús< >l> ošri ......ľ I.....nléhavOSt (včetně umístění do nemocníce, kde se také lépe může rr n i • 1.1 ále ItOSl V přijatelně neutrálním prostředí - za relativně snadné účasti |i I ii-.kv< li i nelékařských odborníků. li Str«'(lni'-(lol>:'i intervence, pi i níž se dokončuje definitivní diagnóza na základě po ■ 11 ■. I -11 s. h vyšetření nej různějšího druhu a jejich shrnutí a zhodnocení včetně prí-pudnýi li -'ii.ilorkyrii posudků, vyžádaných vyšetřovatelem nebo soudcem. Zde je i. i n 11. >\ume n poskytnout všechny své nálezy a poznatky. Dále se pokračuje ili.i|<-in- terapii, tentokrát již podle stanoveného komplexního léčebného plá nu .'.i\ .i/iivni problémem přitom je, abychom naší činností nezpůsobili další ii|in\ dítěti (sekundární viktimizace). Ty přicházejí často v této době při krimináli li i daného případu. Způsoby a metody jak postupovat v takovýchto situacích, i OU p0| '■.niv jinde a jsou náplní vlastní práce odborníků. (5, 10) i i >\< >v111< idobá intervence zahrnuje komplexní, interdisciplinární aktivity, ve pro-ipi ' h dítěte. Mají za cíl odstranit či aspoň zmírnit všechny škody, způsobené \ |< >iivi .losii se zasažením dítěte syndromem CAN. Lékař se zde opět soustředuje ni |éi bil chronických postižení, např. těžké podvýživy, tělesného (a ovšem i vždy In li \ i nlio) zanedbání, rehabilitaci vad, např. pařezy po intrakraniálním krvácení, |l/vl< i se lěžké popáleniny apod. i • iio dlouhodobé komplexní terapie je však v psychoterapeutické léčbě duševní' li .i i nových odchylek a poruch zasaženého dítěte, komplikujících také mimo ji- ii. |....../onou socializaci dítěte a způsobujících mu celou řadu životních problémů. Iv le nu ilv m mohou promítat do daleké budoucnosti, popřípadě perpetuizovat do .I iIm generace. To je také důvod, proč je třeba svěřit tuto problematiku k řešení jen . ľ .1 'o | ii i praveným a angažovaným odborníkům. I i|< m In idobá terapie má také za cíl řešit a snažit se vyřešit nepříznivé situace v rodi-i n |. siližc odtud přichází nebezpečí pro dítě. Jde přitom až o jeho umístění do náhradní rodiny, po případě do ústavu. Zásadně se však především využívají možnosti pone-■ lni dně ve vlastní rodině (a to třeba i u vhodného příbuzného) za její soustavné i.....n n ■ pi u I pory a terapie. Děje se tak vždy za účasti a garance příslušného orgánu pé- fii ' i n iilinu a děti. Vždy však po příslušném projednání rozhoduje soud. Dětský lékař n.i léchto způsobech a formách dlouhodobé terapie se většinou podílí jen zprostředkovaně, Jak již bylo uvedeno. Posiluje snahy psychoterapeutovy a dalších zainteresova- ii, . h | n .in ivníků a posuzuje spíše z povzdálí výsledky veškerých léčebných a ozdravný h snah. Jiná situace nastane, jestliže se dítě a jeho rodina na něj naváže a očekává pomoc ] >nmo od něj. To by mělo být respektováno, ale opět po dohodě se zúčastněnými odb( uniky se zachováním jednotného postupu. IVIIANII. /Nťll/IVANIi A /ANIUHtAVANIMlIlll/ 241 . PREVENCE SYNDROMU < iAN Významnou úlohou dětského lekáte v řešeni problematik) syndromu 1 je aktivní předcházení tomuto jevu, jeho prevence. Tak v rámci primární prevence je to posilování dobrélu > rodin ivskélv > víttahu I loženého na poznání dítěte a porozumění mu, na opravdové lási e k němu i | ilné |fl ho ochraně. A ovšem též na nepřenášení konfliktů rodičů na deti. 11 drti se p.ik i lei ský lékař účastní na vhodné a včasné sexuální výchově, především upozon'iov:....... na nejrůznější nebezpečí, která je mohou čekat, na nedotknutelnost jejich těla .i po vinnost odmítnout vše, co je jim nemilé. Dnes již je celá řada metodický) h příruů I a ponaučení na toto téma (7, 9). Pořádají sc kurzy pro učitele, sociální pracovníky a právníky. Dokonce je natočen i výukový videofilm, který se zabývá celí ni při ibli matikou ubližováni dítěti (15). Na úrovni sekundární prevence se dětský lékař zaměřuje především na iltlcki I tohoto jevu, hlavně u rizikových rodin ( dysfunkčních a afunkčních), u rizil << ■ li dětí (nedonosených, handicapovaných, s dětskou mozkovou dysfunkcí, segrcni 1 ných apod. ) Sleduje takové děti v rámci své dispenzární péče a usiluje o , I. p m rodinné situace svých pacientů, převážně i v co nejužší spolupráci s orgány péťV o rodinu a děti. Terciární prevence pak již splývá s vlastní terapií a rehabilitací postiženýi h d< ll CAN s cílem zabránit dalšímu zhoršování jejich situace a pomoci jim najít <..... jptl jatelnějšl řešení i v těch nejhorších podmínkách. Sem např. nutno zařadil ptcpuliei tální a pubertální dívky, sexuálně zneužívané v rodině, kdy se nepodarilo si uidin prokázat vínu obviněného (nedostatek důkazů, vynucené odvolání obviněni). 23- 5 ZÁVĚR Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte je jedním z iuj vážnějších a nej složitějších problémů v péči o dítě. Dětský lékař v jeho poznávaní, řešení i předcházení zaujímá jednu z nejdůležitějších rolí, i když převážné v interdis cíplinámím týmu odpovědných pracovníků. 242/m h iaini ľi i it a i tu i Literatura: /. Agalhonos II: osolím sděleni, 1992, 2. DunovskýJ., Dytrych '/.., Matějček '/,. a kul.: Týrané, zneužívané .1 zanedbávané díl č , < .i.nl.i P| .1 ha, 1995, 245. 3- DunovskýJ.: Pomoc obětem násilí v rodině,, in: Bílý knih bezpečí, Praha, 1995, s. HO - KS. 4. DunovskýJ.: Přístupy a pojetí syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného duřte., < ■, |>> diat.,47, 1993,65 - 68. .5. DunovskýJ.: Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte a dětská krizová centfl u nás., Čs, pediat., 52, 1997, 5, 247 - 251. 6. DunovskýJ.: Syndrom týraného, zneužívaného a zancdávaného dítěte v pilotážní studii pro m< mi toring v České republice, Sociální politika, 1., 1996, 13 - 16. 7. Elliotová M.: Jak ochránit své dítě.. Portál, Praha, 1995, s. 174. 8. Kempe C. H.: The Battered Child syndrom, JAMA, 181,1962,17 - 24. 9- Kolektív autorů: Neubližuj mi., Videofilm, Artemis, Praha, 1997. 10. MaláR, Raboch J., Sovák Z: Sexuálně zneužívané děti, Psychiat. centrum, 1995, Praha, s. 12K. //. Matějček Z: Psychická subdeprivace., Čas. Lék. čes., 128,1989, s. 10 - 15. 12. RingelJ: Týrání dítěte v rodině., Čs. pediat., 26,1971, 243-346. 13- Říčan P:. Agresivita a šikana mezi dětmi., Portál, Praha 1995. /4. Sborník z I. národní konference k problematice týraného, zneužívaného a zanedbávaného ill těle: MPSV, Praha, 1994, s. 179. 15. Taubner V: Nejstřeženější tajemství - sexuální zneužívání dětí., Trizomia, Praha, 116. 16. Vaničková E, Hajd-Moussová Z., Provazníkova II.: Násilí v rodině., MPSV ČR, 1995, s. 80. /11111.' t v Aul 11|.......... 11 a Ml MIIKIVYl II i' > 1 XNI.I l/IVANÍ DROG lJ DlíTI A MLADISTVÝCH 24. 1 TEORETICKÉ ASPEKTY Nelegální drogy*1 se devět let po sametové revoltu i pimu-i tu |" vtu ili i ly v ČR především mezi populací dospívajících a mladých lidi. Existuje řadtt výklui vých scénářů tohoto fenoménu, Z nichž některé pouka/ujui;i ticpi i) u ,i\..... i > nich orgánů v oblasti primární prevence, jiné považují současny 111; suli til scény za „ještě akceptovatelný" ve srovnání s okolní Ľvropou a /a iak< ivv, I..... nebylo možné zabránit vzhledem k liberalizaci celé společnosti .1 vzhledem I 1 1 adaptaci na tzv. „západní kulturu" (i s tím špatným, co k ní patří), dalSl U|........lij! bezprecedentní nárůst nabídky a dostupnosti ilegálních drog a s lun Si illvlNCJIľl I dostatečnost represivních orgánů. Nechci polemizovat s tím, který 911 tlál ľ |)l 1 vější; pří komplexní a multifaktoriální povaze drogového problému je spi |>i,i< podobná částečná platnost všech scénářů dohromady. 24.1.1 SYMBOLICKÝ VÝZNAM A SOCIÁLNÍ FUNKCE DROG K pochopení toho, proč se užívání nealkoholových drog stalo tak n ■ notovému systému reprezentovanému formálními sociálními strukturami .1 i| 111 čensky akceptovanými vzorci chování. Tato sociální a zároveň individuu* 111 lunu různých psychoaktivních látek je známa a kulturními antropology popisi rvána 1 | rodních národů, ale také u řady dnes žijících kultur. *; Drogou rozumíme přírodní nebo syntetickou látku, která má výrazný účinek na lidskou /<% 1 ■ ku (psychotropní efekt) a při kontinuálním užívání vede k psychické či somatické .,t);.t.. a ke zdravotním i sociálním poruchám (3) Terminologicky správnější by bylo používat /Hljl „návykové látky", pro jednoduchost se však budeme držet termínu „drogy". Patří sem 1' ,l>. >. • 1 gální (např. alkohol a tabák).