80. léta
v izraelsko-palestinském konfliktu
 Dopady izraelské účasti na válce v Libanonu
 Posilující izraelské mírové hnutí
 Špatná ekonomická situce – vzrůstající
nezaměstnanost (propojení izraelské a palestinské
ekonomiky)
 Pravice na vzestupu (Begin, Šamir, Šaron)
 Budování osad – hlavně Západní břeh
 Osadnický extremismus, „kahanismus“
 S blížícím se koncem studené války začínají
USA jevit zájem o řešení I-P konfliktu
První intifáda (1987 – cca 1992)
1987 – Palestina: Hamás
počátek vzestupu islamismu v Palestině
šejch Ahmad Ismáíl JÁSÍN
(1938–2004)
Hamás: Charita a teror
Palestinský islámský
džihád (od r. 1981)
 Vznikl v 70. letech v pásmu Gazy jako
palestinská odnož Egyptského islámského
džihádu.
 Do čela se postavil Fathi Šikaki.
 Hlavním cílem skupiny se stalo osvobození
Palestiny, likvidace Izraele a jeho
nahrazení palestinskou islámskou
teokracií.
 Hlavní sídlo PID se dlouhodobě nachází v
Sýrii, podpora Asada a Hizballáhu během
války v Sýrii
– finanční vazby na Írán.
 Současným předsedou PID je šejch
Ramadán, duchovním vůdcem organizace
je Abd al-Azíz Auda.
 Oproti Hamásu svou popularitou PID mezi
Palestinci vždy zaostával, neboť nevytvořil
civilní křídlo po vzoru Hamásu.
Madridská mírová konference
 Pozitivní důsledek konce studené války
 říjen 1991, organizují USA (nejvíce zásluha J. Bakera) a SSSR
- jeden z prvních pokusů o nastartování mírového procesu
 účastní se politici všech států Blízkého východu, včetně
Izraelců (Šamir) a Palestinců (Fajsal Husajní)
 snaha nastartovat izraelsko-palestinských mírových jednání a
dialogu mezi Izraelem a arabskými státy
 nemá žádný konkrétní výsledek, ale má důležitý symbolický
význam
 reálný mírový proces startuje až v druhé
polovině roku 1992 poté, co se k moci
dostala Rabinova vláda
Jicchak Rabin a jeho vláda
(1992-95)
Mírový proces z Oslo (90. léta)
Nejdůležitější dohody mírového
procesu 90. let
 Deklarace principů (DoP) - 13. 9. 1993
 Dohoda Oslo I. - 4. květen 1994
 Dohoda Oslo II. - 4. 9. 1995
 Dohoda o Hebronu - 15. 1. 1997
 Memorandum od Wye River - 23. 10. 1998
 Dohoda ze Šarm aš-Šajchu - 4. 9. 1999
Atentát na Rabina – 4. 11. 1995
Izr. premiéři 2. poloviny 90. let
Úpadek mírového procesu
a zhoršování situace po r. 2000
1. a 2. intifáda
Ariel Šaron premiérem
(2000-2005)
Hamás vs. Fatah
vzájemný respekt i konflikt
Výrazné zhoršení vztahů po roce 2006
25. 1. 2006 – vítězství kandidátky Hamásu
ve volbách a posílení konfliktu s Fatahem
 „Změna a reforma“(44,5 %, 74 křesel ze 132)
 2. Fatah (41 %, 45 křesel)
 19. 2. Fatah odmítl vládu národní jednoty (VNJ)
→ Ismáíl Haníja zformoval vládu Hamásu + 4
nezávislí
 Hamás ani po sestavení vlády neuznal Izrael →
Izrael, USA a řada zemí naopak neuznala vládu
Hamásu → ekonomické sankce
 Po Káhirské deklaraci a Dohodě z Mekky
krátkodobě vytvořena VNJ vedená Hamásem
(březen 2007)
 10.–15. červen 2007 – Hamás ovládl Gazu
(krátká občanská válka) → prezident Abbás
vyhlásil výjimečný stav, odmítl VNJ
a jmenoval vlastní vládu
 Došlo k rozštěpu Palestinské autonomie
na dva celky, které deklarují svou legitimitu
 „Hamastán“ vs. „Fatahland“
Netanjahuova éra
(1996-99 a od r. 2009-2021)
Netanjahuův návrat v roce 2009
 Neúspěch politické alternativy strany Kadima (Cipi
Livniová, Ehud Olmert), zároveň paralýza izraelské
mainstreamové levice (Strana práce)
 V domácí politice Bibiho permanentní a konzistentní
snaha ochromovat pokračování mírového procesu
 Bibiho stupňující se hegemonické tendence vyvolávají
spory s částí pravice, hlavně sekulární (nejvíce pak s
Libermanem) – to Bibiho posouvá blíže k charedináboženským
stranám a naopak charedim posouvá k
pravici (v minulosti poměrně obvyklé)
 Bibi se také stává předmětem vyšetřování pro mnohá
podezření z ekonomické kriminality - „teflonový premiér“
 Posilování populistické a manipulativní rétoriky
Netanjahu a Obama
 Zhoršující se vztahy s Obamou a zároveň
u Obamy a zároveň není tak zřejmá
hlubší koncepce vůči Izraeli a Palestině,
včetně tlaku na obě strany (přehlušeno
arabským jarem, děním v Libyi, Sýrii,
Iráku a Afghánistánu)
 Nicméně 2010 přímé Bibi-Abbás
rozhovory v DC, 2013 – další kolo
přímých jednání, Obamova kritika osad i
Bibiho íránské rétoriky
 V zahraniční politice se klíčovým Bibiho
tématem stala „íránská jaderná hrozba“
(sbližování se sunnitskými režimy)
Vztahy s palestinským vedením omezeny jednoznačně na
Západní břeh a vedení Fatahu (nikoliv Gazu a Hamás),
zároveň však jejich bezvýslednost
a postupně v podstatě nulová frekvence
 Relativní klid na Západním břehu
 Bibi: „Ekonomika, nikoliv politika, jsou klíče k
míru“ (nikoliv tedy řešení otázky Jeruzaléma,
osad, uprchlíků, ..)
 Na Západním břehu to do jisté míry funguje
(určitá ulehčení, investice – např. Rawábí)
 Izolace Gazy (Hamás), nejednota palestinské
politiky, pokračující animozita Fatah-Hamás
(změny za Mursího a Sísího)
 Nárůst napětí v Jeruzalémě – „intifáda nožů“,
individuální teror (souvislost s osadnictvím v
Jeruzalémě a židovským radikalismem)
Palestinská politika
v současnosti
Eskalace konfliktu s Gazou
(2008/9, 2012, 2014)
Donald Trump a Blízký východ
Trumpův postoj k Izraeli/Palestině
 Trumpova volební kampaň není zcela jednoznačná, ale
postupně je silně proizraelská
 Potřebuje hlasy konzervativního evangelikálního Jihu
(křesťanský sionismus, AIPAC etc.)
 Vztahy s Bibim se ukazují jako velmi dobré, viz též
Trumpova pozice k Íránu
 První zahr. cesta směřuje na Bl. východ, paradoxně
nejdříve do Saúd. Arábie (byznys) a až poté do Izraele a
též návštěva Palestiny
 Zelená anexi Golanských výšin a přesun US ambasády
do Jeruzaléma
 De facto konec pozice USA jako nestranného rozhodce při
řešení izraelsko-palestinského konfliktu
„Abrahamovské dohody“ (2020)
Diplomatické vztahy Izraele
se SAE, Bahrajnem (a Súdánem)
Izrael
a Saúdská Arábie
COVID-19
v Izraeli a Palestině
Eskalace
násilí
v květnu
2021
Příčiny:
 Kontext dvou voleb
(izraelských – již čtvrtých
během dvou let) a
plánovaných (a Abbásem
odložených) palestinských
 Bezprecedentní omezení a
tvrdé zásahy izr. policie na
Chrámové hoře během
Ramadánu
 Osadnická politika a
aktivity kahanistů ve
Východním Jeruzalémě
(čtvrť Šejch Džarra)
 Etnické nepokoje ve
smíšených městech
 Poté se do situace vloží
Hamás silnou raketovou
baráží → izraelská operace
v pásmu Gazy
Bidenova administrativa
a izraelsko-palestinský
konflikt
 Není prioritou Bidenovy zahraniční agendy
 Formálně posuny k před-Trumpovským postojům (dvoustátní
řešení, kritika izraelských osad, ..)
 Reálné kroky chybí (US ambasáda v Jeruzalémě, anexe Golan,..)
 Drobné posuny (nóty, výzvy, deklarace, snaha znovuotevřít
konzulát ve Východním Jeruzalémě)
Volby do
24. Knesetu
NEJSILNĚJŠÍ POLITICKÉ STRANY
ZASTOUPENÉ V KNESETU
1. Likud (24 %, 30 křesel)
- Má mnoho křídel (od liberálnějších ekonomů po konzervativce)
2. Ješ atid (14 %, 17 křesel) – vznik 2013; businessman Jair Lapid
 Centristická liberální strana
 Liberalizace společnosti, volný trh, zájmy sekulární střední třídy, antiklerikalismus
(omezení politického vlivu charedim)
3. Šas (7 %, 9 křesel) – vznik 1984
 Pro větší tradicionalizaci a teokratizaci společnosti (proti civilním sňatkům, podpora
náboženských vzdělávacích institucí a sociálních systémů)
 Po r. 2000 a 2. intifádě se postupně posunuli více „doprava“
Strana práce je opětovně ve vládě (neobsadila žádná důležitá ministerstva).
Nová izraelská
vláda (2021)
Odchod Netanjahua
do opozice
Premiérem:
 1996–1999
 2009–2021
Islamisté v izraelské vládě
Islámské hnutí: Participativní
islamisté v izraelské politice
 Inspirováno idejemi Muslimského bratrstva (paralelní
charitativně-sociální systém)
 Založeno Abdulláhem Nimarem Darwišem (foto
1.) v mezidobí 1971-1991, pak ho vystřídal Ibráhím
Sársúr (foto 2.)
 1996 se Islámské hnutí poprvé účastní izr. voleb, což
vyvolalo v hnutí napětí
 Opozice vůči účasti z oblasti města Umm el-Fahm
pojmenovala svou platformu za „Severní frakci
islámského hnutí“ v čele s Raídem Salahem
(foto 3.).
 Tato radikálnější frakce byla zakázána v r. 2015 skrze
úzké vztahy s Hamásem a Muslimským bratrstvem –
přetransformovalo se na podzemní organizaci
 Podporovatelé účasti z oblasti Kfar Kásim se
označili za „Jižní frakci islámského hnutí“ a
vytvořili politickou frakci Ra'am(Spojená arabská
kandidátka) – v současnosti v čele Mansúrem
Abbásem (foto 4.)
Mansúr
Abbás
 Nar. 1974
 Podporuje dvoustátní řešení a
rovná práva izraelských Arabů,
 podpora vyloučených lokalit, čímž
se stal velmi populární mezi
beduíny (až 80% jejich podpory)
 Abbás je v Bennetově vládě
Ministerským náměstkem pro
arabské záležitosti při úřadu
ministerského předsedy
 předseda Zvláštního výboru pro
záležitosti arabské společnosti v
Knessetu
Šariatské soudy v Izraeli
Děkuji za pozornost!
Pro další informace sledujte:
http://blizky-vychod.blogspot.com
Publikace:
Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009)
Izrael a Palestina (2005)
Encyklopedie blízkových. terorismu (2007)
Rabíni naší doby (2010, spoluaut.)
Dějiny moderního Izraele (2011)
Lidé svatých zemí (2012)
Rabbis of our Time (2015, Routledge)
Korán, meč a volební urna (2020)