1 Arabské jaro a jeho dopady na světovou politiku Zdeněk Kříž 2 Arabské jaro: celkový přehled •Rozsáhlé demonstrace a protesty ve většině arabských zemí: v Egyptě, Alžírsku, Jemenu, Bahrajnu, Sýrii a v Libyi. • •Spíše omezený dopad v Jordánsku a Maroku. • •Průběh a výsledky nepokojů byly v jednotlivých zemích různé, v mnoha zemích se snažily vládnoucí režimy tyto protesty potlačit silou. • •V Egyptě skončila po téměř 30 letech vláda prezidenta Husního Mubáraka, v Sýrii a Jemenu probíhají rozsáhlá vojenská povstání. • •V Libyi povstalci zabili plukovníka Muammara Kaddáfího, okamžitě se ale odvrátili od svých západních spojenců a nedbali na rady, jak stát udržet pohromadě. • •Ten se rozdělil na dvě části a jednotlivé kmeny spolu bojují navzájem. • •Jemen se na začátku Arabského jara po třiceti letech zbavil tyrana. Neskončilo to ale demokracií a rozvojem zchudlého koutu Arabského poloostrova, nýbrž kmenovým povstáním, zahraničním vpádem a zničujícím bombardováním. • •V mnohých zemích probíhají protesty a nepokoje dodnes a jejich výsledek je nejasný. • •Nikde nevznikla fungující demokracie – ani v Tunisu, ale tam nejblíže. • • • • • • 3 Arabské jaro: hybatelé •Hybatelem revolucí byla často tzv. „facebooková mládež" a liberálně orientovaná část populace, byť obě skupiny nakonec neměly rozhodující slovo. • •Téměř v každé zemi regionu našly opoziční strany, které navzdory legálním překážkám a represi pravidelně konfrontovaly vládnoucí strany v nesvobodných volbách. • •ale • •V Egyptě vstoupilo kromě nepočetných ale hlasitých liberálních skupin do hry islámsko-fundamentalistické Muslimské bratrstvo a ještě radikálnější islamistické skupiny, • •Požadavek revize izraelsko-egyptské mírové smlouvy. • •Ale lidé protestovali proti zdražení chleba, proti cenám léků. • •V Saúdské Arábii vzdorovala monarchistická vláda manifestacím menšinových šíitů. • •Bahrajn, kde sídlí námořní část Centrálního velitelství ozbrojených sil v USA – odpor šítů proti vládě. • •Západ a zejména Spojené státy – jak se k tomu postavit? • •Někde v ohrožení američtí spojenci, jinde nepřátelé. • •Arabské jaro definitivně zpochybnilo předpoklad, že obyvatelé Blízkého východu a severní Afriky jsou vůči demokracii imunní. • • • • • 4 Arabské jaro: počátky v Tunisku •Tunisko se díky své poloze a dějinnému vývoji v 19. a 20. století zařadilo mezi silně sekularizované arabské země. • •Sdílelo s nimi však také nehybnost a autoritářský charakter politické moci, které v Tunisu ztělesňoval po výrazně sekulárním Burgibovi (prezidentem 1957-1987) plných dalších 23 let Zajnul’ábidín Ben Alí. • •V prosinci 2010 v zemi vypukly bouře rozhořčení vůči autoritářské moci, které dominovým efektem podnítily rozsáhlé lidové demonstrace svrhávající režimy i v dalších arabských zemích. • •Jasmínová revoluce. • •Jako jediná dokázala nastolit fungující systém pluralitní demokracie, byť ohrožované násilnými tendencemi z širšího regionu. • •Jiskru zažehla smrt sebeupálením, jíž řešil mladý pouliční prodavač zeleniny Búazízí zoufalství z potupy policejní šikanou a pohlavkem od radniční úřednice. • •Veřejné ponížení následované veřejnou spektakulární sebevraždou rozpoutalo na přelomu roku bouře v řadě tuniských měst, policejní násilí a růst protestních vystoupení. • • • • 5 Arabské jaro: počátky v Tunisku II •Náčelník generálního štábu armády odmítl dát vojákům rozkaz střílet do demonstrujících davů. • •Ben Alí abdikoval a uprchl do exilu do Saúdské Arábie (14. 1. 2011). • •Nešlo o revoluci shora - spontánní povstání lidu, vyvěrající z podmínek tyranie, despotismu a politické exkluze. • •Velkou část povstalců a zároveň 12 obětí nepokojů tvořily ženy, většinový podíl více než 300 obětí a 2000 zraněných v chudých regionech středozápadního Tuniska. • •První požadavky demonstrantů v chudších regionech středozápadního Tuniska nebyly politické, ale sociálně-ekonomické. • •Přechodná vláda snažila nalézt novou podobu státního uspořádání v kompromisních řešeních mezi požadavky demonstrujících ulic, intelektuálského levicového disentu a islamistických uskupení. • •Ústava - přijatá počátkem roku 2014 - islám za státní náboženství, ale zaručuje svobodu víry , rovnost pohlaví, politickou pluralitu a práva opozice. • • • • • 6 Libye před arabským jarem •1. září 1969 - Muammar Kaddáfí - státní převrat organizací Svobodní důstojníci + zrušení dlouholeté monarchie krále Idrise + vyhlášení islámské republiky. • •Kaddáfího vláda - provedena řada reforem, znárodnění ropných společností a bank + odchod Američanů. • •1973 - došlo k upevnění moci, byly zrušeny stávající zákony a následně v roce 1977 byla Libye prohlášena za Jamahiriyu v překladu stát mas. • •Fakticky osobní diktatura. • •Role kmenů - Libye je velmi heterogenní zemí a celkově se zde vyskytuje přes dva tisíce kmenů, dominantní postavení ve společnosti ale mělo pouze padesát z nich. • •Mezi 1977 – 1988 – konfrontace se Západem - poskytovala Libye v 70. a 80. letech finanční i vojenskou podporu osvobozeneckým či opozičním hnutím v Africe + vojenská intervence v Čadu. • •Na začátku 80. let byla Libye přidána na americký seznam států podporujících terorismus a USA se současně staly první zemí, která zavedla sankce vůči Libyi. • •1988-2001 – izolace Libye + uvalování sankcí. • •2001–2011 - obnovení vztahů se Západem - zlepšení vztahů s USA po teroristických útocích z 11. září 2001. Kaddáfí tyto útoky odsoudil a stal se významným spojencem proti Al-Káidě. • •Libye nebyla chudá země! – oficiální statistky - Indexu lidského rozvoje (HDI) 0,76 – vysoký lidský rozvoj! • •Nerovnoměrné rozdělování zdrojů – nespokojenost mas. 7 Arabské jaro: Libye •V únoru 2011 dosáhla vlna arabského jara do Libye, kde vypukly demonstrace, usilující o svržení Muamarra Kaddáfího. • •Vládl zemi od roku 1969, kdy se dostal k moci v čele puče proti králi Idrisovi. • •Libye byla teoreticky decentralizovanou přímou lidovou demokracií následující ideologii Zelené knihy. • •V praxi addáfího rodině a neoficiální síti důvěrníků náležela téměř veškerá moc. Eliminovány byly všechny politické strany, organizace či instituce potenciálně ohrožující režim, až na vybrané výjimky včetně tradičního kmenového systému. • •Protesty, šířící se z východního regionu Kyrenaiky s centrem v Benghází - v průběhu několika dní dosahují hlavního města Tripolisu. • •Režim zahajuje násilnou protiofenzivu vůči formujícím se silám povstalců. V následujících měsících se v Libyi odehrává občanská válka. • •Na stranu usilující o Kaddáfího svržení přidávají na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1970 a 1973 v rámci hojně diskutované operace Unified Protector. • •Požadavky: ukončení násilí, jednání s opozicí, embargo na dovoz zbraní do země a sankce na politické elity země a jejich rodiny. Libyjská aktiva v zahraničí byla na základě této rezoluce zmrazena. Rezoluce RB OSN 1973 – aplikace RtP. • • • • Libye •Použita jako základ zásahu NATO – ale: 1.Aliance není regionální organizací ve smyslu Charty OSN, 2.NATO svojí politikou sledovalo změnu režimu, k čemuž rezoluce nedávají žádné zmocnění, 3.došlo k porušení rezolucí RB OSN č. 1970 a 1973 dodávkami zbraní a poskytnutím vojenského výcviku povstalcům a 4.nebyl dodržen princip nestrannosti při vynucování rezoluce RB OSN 1973. • •Cílem NATO v Libyi bylo změnit režim, k čemuž rezoluce RB OSN nedávaly žádné oprávnění. • •Západní země poskytly vojenské poradce, kteří se zaměřili na zlepšení výcviku a taktiky povstalců Povstalci byli zásobeni zbraněmi z Francie a Kataru - porušení embarga na dovoz zbraní do Libye. • •Reálný průběh bojových operací se velmi blížil poskytování letecké podpory libyjským povstaleckým skupinám. • •Ochrana civilistů byla prováděna systematickým ničením ozbrojených složek mezinárodně uznávané vlády. Dobové odhady lidských ztrát Al-Jazzery, již tak nadsazené, hovořily o zmaření 10 000 lidských životů v polovině dubna 2011. • •Kampaň libyjských bezpečnostních složek byla velmi brutální a nerozlišovala mezi povstalci bojujícími se zbraní v ruce a nezúčastněnými civilisty. • •1000 – 2000 mrtvých před vojenským zásahem Západu. • •Aliančnímu angažmá v konfliktu předcházela série koordinovaných, nicméně individuálních operací členů NATO – Francie, VB a Kanada. 8 Angažmá NATO •Prezident Obama sice již od konce února 2011 razil tezi, že Kaddáfí by se měl vzdát moci, USA uvalily na Libyi sankce a pracovaly na vytvoření mezinárodní koalice, která by krizi řešila • •Počátkem března 2011 byl Obama velmi rezervovaný a skeptický k možné americké vojenské intervenci. • •Severoatlantická aliance se zpočátku vyjadřovala poměrně zdrženlivě, nepovažovala vývoj v zemi za přímou hrozbu pro bezpečnost členských států a upozorňovala na sekundární dopady nepokojů v Libyi pro mezinárodní bezpečnost. • •Na přelomu února a března se politika NATO změnila a Aliance začala zdůrazňovat potřebu vojenského zásahu. • •Vojensky participovalo pouze 14 členských států. Role lídrů potom přirozeně zbyla na Francii a Velkou Británii. • •Faktické krátkodobé cíle Západu, tedy nedopustit porážku povstání, byly ve srovnání s komplexními cíli západního angažmá na Balkáně a v Afghánistánu dosažitelné i bez rozsáhlého použití západní pozemní moci. • •Operace Unified Protector skončila 31. října 2011. Dle oficiálních údajů NATO bylo nasazeno přibližně 8 000 vojáků a přes 260 letadel všech druhů a vrtulníků, dále 21 lodí všech druhů, včetně ponorek. • •Smíšené výsledky – režim padl, následné boje s islamisty a problémy při konsolidaci země. • •Motivace Západu: obavy z masakrů a uprchlíků versus boj o ropu nebo obojí? • •Úspěch či selhání? Co by stalo, kdyby Západ nezasáhl? Občanská válka ve stylu Sýrie? • 9 Vývoj v Libyi po roce 2011 •Kmenové a regionální rozbroje mařily snahy o demokratické uspořádání. • •Vypukly ozbrojené srážky soupeřících skupin, od roku 2014 označené v médiích za novou, druhou občanskou válku. • •Demokraticky zvolená poslanecká sněmovna a vláda těšící se většinově mezinárodnímu uznání se ustavila na východě země v Tobruku, zatímco v Tripolisu si vládní moc přisvojilo jiné seskupení. • •Rozpad prohlubují další mocenská centra na několika místech na pobřeží, kam pronikly ambice teroristického „Islámského státu“ (v Darně), nebo v jihozápadním cípu Sahary, kde panují milice berberských Tuaregů. • •V prosinci 2015 se vlády z Tobruku a Tripolisu dohodly na ustavení Vlády národní dohody. • •Nenaplněno - stále však zůstává řada nevyjasněných otázek a v zemi pokračují neklid a řádění islamistických bojůvek. 10 Sýrie před arabským jarem •V Sýrii byla u vlády rodina al-Asadů - 1971 prezidentem Hafiz al-Asad. Tvrdý režim osobní moci. • •Etnicky a nábožensky roztříštěná země. • •Tři pilíře moci •1. Skupina Alávitů - která zastávala většinu významných politických a vojenských pozic v syrském režimu. Alávité jsou relativně malou odnoží šíitského islámu. V minulosti byla tato skupina perzekuována, obrat nastal po nástupu Hafize al-Asada do funkce - roce 2010 tvořili zhruba 12 % obyvatel. • •2. Socialistická a panarabská strana Baas, která měla od roku 1963 vedoucí roli v syrské politice. • •3. Ozbrojené síly a národní bezpečnostní služby, které byly díky Alávitům pevně kontrolovány Asadem a tím pádem režimu nehrozil vojenský puč. • •Hafiz al-Asad zemřel dne 10. června 2000. • •Nástupcem - syn Bašár al-Asad - zastával umírněnější postoj než jeho otec. Cílem: bylo udržet status quo a zajistit politickou stabilitu v zemi. • •Bašár al-Asad hovořil po nástupu do funkce o reformách + propuštění několika stovek politických vězňů. 11 Sýrie a arabské jaro •Arabské jaro v Sýrii začalo v březnu 2011 ve městě Dar ́a. Prvotním impulsem: nespokojenost se zadržováním politických vězňů. • •Tvrdý postup bezpečnostních složek - 6 lidí zemřelo a mnoho dalších bylo zraněno – eskalace. • •V červenci 2011- založena Svobodná syrská armáda - plukovníkem Rijádem Asadem a dalšími šesti důstojníky krátce poté, co zběhli ze státní Syrské armády, • •Liga arabských států i OSN se pokoušely zahájit mírové rozhovory mezi oběma tábory, ale ani jeden z plánů nebyl úspěšný. • •Během léta 2011 čítala Svobodná syrská armáda přibližně 20 000 bojovníků - město Homs. • •V srpnu 2011 se začaly objevovat zprávy o střetech mezi Svobodnou syrskou armádou a vojáky regulérních ozbrojených sil. • •RB OSN – oficiální prohlášení až dne 3. srpna 2011 - odsoudili násilí syrské vlády a vyzvali k jeho okamžitému zanechání. RB OSN neodkazuje na principy R2P. • •Vliv vnějších aktérů: za Asada Rusko a Irán, za povstalce Turecko a Saudská Arábie (každý za jiné skupiny) • •Roztříštěná opozice, postupně získává převahu ISIS – cílená politika Asada? • 12 Role vnějších aktérů •Na konci roku 2011 proběhlo v rámci Rady bezpečnosti hlasování o rezoluci k Sýrii, nicméně došlo k zamítnutí v důsledku vetování Čínou a Ruskem. • •Kromě toho se zdržely hlasování další čtyři země: Brazílie, Indie, Libanon a Jihoafrická republika. • •Rusko a Čína ve svých prohlášeních uvedly, že nesouhlasí s vojenskou intervencí v Sýrii. • •Ukončení Asadova režimu by dle těchto států vedlo k další destabilizaci a nárůstu násilí. • •Proto tyto státy zdůraznily suverenitu Sýrie a zachování její teritoriální integrity. • •Státy usilující o přijetí rezoluce argumentovaly, že návrh neobsahoval možnost vojenského zásahu, ale pouze nevojenská opatření s cílem zastavit násilí. Zároveň zdůrazňovaly, že cílem by nebyla změna režimu. • •Ruská otevřená vojenská intervence v Sýrii byla zahájena dne 30. září 2015 na základě žádosti prezidenta Sýrie Asada. • •Tvrdý postup proti povstaleckým teritoriím – intenzifikace migrační vlny do Evropy ale Asad udržen u moci. • •Zájem na základně v Tartu. 13 Chemické zbraně •Medializovanou událostí arabského jara v Sýrii bylo použití chemických zbraní v Ghútě, předměstí Damašku, v srpnu roku 2013. • •V rámci OSN byla brzy zřízena skupina odborníků s cílem vyšetřit tyto údajné chemické útoky. • •Vyšetřovací skupina OSN (experti OPCW) následně představila zprávu, ve které potvrdila použití chemického plynu sarin v Ghútě, což mělo za následek smrt několika stovek civilistů. • •Zpráva neuvedla, kdo nese za tyto útoky zodpovědnost. • •Západní státy, zejména Francie, Velká Británie a USA, z útoku obvinily syrskou vládu a zároveň uvedly, že zvažují vojenskou operaci na území Sýrie. • •Syrská vláda však obvinění odmítala a uvedla, že za chemickými útoky stojí skupiny rebelů – tedy že rebelové zaútočili na sebe! • •Velkou Británií byl následně představen návrh rezoluce, který by autorizoval vojenský zásah v Sýrii v souladu s kapitolou VII Charty OSN. • •Vetován Ruskem, jenž tento krok odsoudilo jako unáhlený, bez jasných důkazů a zároveň opět upozornilo na nutnost zachování stávajícího režimu. • •Další případy chemických útoků – bez reakce mezinárodního společenství. 14 Sýrie, arabské jaro, důsledky •Více než polovina syrské populace (to je více než 11 milionů lidí) byla nucena opustit své domovy. • •Skoro pět milionů lidí uprchlo do zahraničí, nejvíce je jich v Turecku (2,7 milionů), Libanonu (přes milion) a Jordánsku (630 tisíc). • •Kvůli nemožnosti ověřit data přestala OSN počítat syrské mrtvé ve druhé polovině roku 2014 – tehdy se číslo zastavilo na 250 000. • •Zpráva Syrského centra pro politický výzkum z února roku 2016 nicméně uvádí 470 000 obětí. • •Migrační krize na hranicích Evropy 2015/2016. • •Západ se angažuje minimálně – boj proti islamistickým skupinám vedený USA ve východní Sýrii ze základen v Iráku. • •Ale téma světové politiky. • •Evropa se potýká s bezpečnostním rizikem bojovníků, kteří odcházejí do Sýrie, aby bojovali v řadách Islámského státu a dalších ozbrojených skupin, a pak se vracejí zpět. • •Umíráček pro RtP? 15 Egypt a arabské jaro •Egyptský prezident Muhammad Husní Mubárak – u moci v zemi již od roku 1981. • •Pro mladé generace rostoucí populace (dnes 100 mil) ztělesňoval bezperspektivnost společnosti. • •Demonstrace začaly v lednu 2011 - za Mubárakovo odstoupení - až do jeho abdikace 11. února. • •Po Mubárakově abdikaci převzala moc Nejvyšší rada ozbrojených sil v čele s maršálem M. Husajnem Tantáwím. • •Zakládané politické strany: Strana svobody a spravedlnosti, již založilo dříve zakázané Muslimské bratrstvo + Světlo (Núr) - stoupenci salafismu, ultrakonzervativního pojetí islámu - Saúdská Arábie. • •Po Mubárakově abdikaci převzala moc Nejvyšší rada ozbrojených sil v čele s maršálem M. Husajnem Tantáwím. • •Nové PS - Strana svobody a spravedlnosti, již založilo dříve zakázané Muslimské bratrstvo, a Světlo (Núr), v němž se sdružili stoupenci salafismu, ultrakonzervativního pojetí islámu podporovaného ze Saúdské Arábie. • •V prezidentských volbách zvítězil rovněž představitel Muslimského bratrstva, inženýr Muhammad Mursí, který se po složení přísahy (30.6.2012) stal prezidentem. • •V listopadu 2012 byl k diskusi předložen návrh ústavy směřující k prohloubení islamizace. • •Obavy sekulární, vzdělané a také koptské části Egypta + odpor sekulární armády! 16 Egypt a arabské jaro II. •K masovému vystoupení proti Mursího režimu - 30. 6. 2013 v několika egyptských městech. • •Armáda pak na jejich pozadí provedla 3. července 2013 převrat. • •Mursí byl internován a po několika týdnech postaven před soud, doživotí za špionáž pro Katar, zemřel před soudem v roce 2019. • •Snahy Muslimských bratří o odpor vojáci krvavě zlikvidovali – MB ozn. za teroristy a zakázáno. • •Faktickou moc armády legitimizoval její vrchní velitel Abdalfattáh as-Sísí ústavními změnami a novými volbami, které ho vynesly do postavení prezidenta republiky. • •Sled událostí v Egyptě byl ve světě vnímán jako nejvýraznější příklad vývoje, který nadějné změny „arabského jara“ dovedl ke zklamáním „arabské zimy“. • •V Egyptě vykrystalizoval také v dalších arabských zemích střet sekulárních a islamistických proudů, v islámském táboře se zároveň vyostřily vnitřní konflikty. • •Rozdělily islamisty typu Muslimského bratrstva, kteří přijali za svůj model legitimizaci volebním procesem, od salafistů, jejichž konzervativní pojetí islámu s demokratickými mechanismy nepočítá. • •Sísího režim dnes hledá jak obnovu vnitřní stability tak nové ukotvení v mezinárodních vztazích. 17 Proč selhalo arabské jaro v demokratizaci •Zásadním neúspěchem arabského jara - původní vládce (s výjimkou Tuniska) nesesadila politicky schopná opozice. • •Roztříštěná opozice neměla program demokracie jako nového způsobu vládnutí. Proč? Jiné problémy. • •Země se totiž potýkají s problémy vládnutí, které zastiňují výzvy politické liberalizace a staví obyvatele heterogenních společností proti sobě (výjimkou je hommogenní Egypt). • •Nezvládnutá urbanizace, energetická a populační krize v Egyptě, sucho a zkorumpovaný ekonomický systém v Sýrii, závislost na ropě v Libyi a slabost státu a ropa v Jemenu. • •Všude: nárůst cen potravin. • •Arabské státy ztratily schopnost formovat společnost –v posledních dvou desetiletích se všude zhoršovaly kdysi ambiciózní státní služby jako zdravotnictví, školství, infrastruktura a průmysl. • •Příčiny: Korupce? Demografický růst? Odpor ke kapitalistické modernizaci? Vnější intervence? Absence vnější intervence? • •Ale demokratizace selhala i tam, kde byla jenom finanční – Egypt (finanční podpora Muslimského bratrstva z Kataru). • 18 19 Literatura •Haseeb, Khair El-Din. 2012. The Arab Spring Revisited. Contemporary Arab Affairs, vol. 5, no. 2, 185-197. https://www.jstor.org/stable/10.2307/48599885. • •Hehir, Aidan – Pattison, James. 2016. Introduction. Cooperation and Conflict, vol. 51, no. 2 141-147. https://www.jstor.org/stable/10.2307/48512893. • •Anderson, Lisa. 2011. Demystifying the Arab Spring: Parsing the Differences Between Tunisia, Egypt, and Libya. Foreign Affairs, vol. 90, no. 3, 2-7. https://www.jstor.org/stable/23039401. • •McQuinn, Brian. 2013. Assessing (In) security after the Arab Spring: The Case of Libya. PS: Political Science and Politics, vol. 46, no. 4, 716-720. https://www.jstor.org/stable/43284755.