Opravdu monolit?
1
Formování a rozpad sovětského bloku

2
Naplnění ruského snu
Střední Evropa a Balkán – hlavní cíle ruské expanze už od 18. století.
Ruský tlak zadržen Krymskou válkou, Berlínským kongresem a paradoxně i 1. světovou válkou, po které
se Rusko zhroutilo.
30. léta 20. století – sovětské přípravy na ovládnutí Evropy, plány zkazila německá intervence 22.
6. 1941.
2. světová válka  - SSSR obsadil Pobaltí, potvrdil územní zisky získané agresí proti Finsku
1939/40, východní části Polska (pakt MP), obsadil východní Prusko a Podkarpatskou Rus.
Zahájeno formování aliančního systému pod sovětskou hegemonií – první smlouvu podepsal SSSR s ČSR v
roce 1943.
Zárodky aliance: SSSR, ČSR a Jugoslávie – teze o slovanské vzájemnosti.
Režimy byly Stalinem vymezeny jako lidové demokracie – nižší stupeň než socialistický SSSR.
Polská otázka – moc přešla do rukou Lublinské vlády, vláda v Londýně odstavena.
Sovětská vojska jsou od roku 1945 v Polsku, kde se podílely na potlačování protikomunistického
odporu (1946/1947).
Odmítnutí Marshallova plánu z roku 1947 – symptom pevné sovětské pozice v bloku.
Po Pařížské konferenci byly v roce 1948 uzavřeny smlouvy s Rumunskem a Maďarskem, ve kterých od
roku 1945 probíhalo zavádění sovětského systému.

3
Tendence komunistického myšlení
—2. tendence v diskuzích komunistů o uspořádání východní Evropy.
1.Vytváření federativních komunistických útvarů spolupracujících s SSSR (Balkánská federace vedená
Jug. nebo Dunajská federace navržená Maďarskem)
2.Návrhy na přivedení satelitů do svazku SSSR – v ČSR (Gustav Husák uvažoval o začlenění Slovenska
do SSSR už za války), BLR a NDR.
—
—1947 – založení Kominformy, teze o dvou táborech.
—
—Kritika komunistických stran v Itálii a Francii že se nechaly odstavit od moci. Úkol pro ně:
zabránit participaci těchto zemí na Marshalově plánu.
—
—Kominfomra (Komunistické informační byro) – převodová páka SSSR ve východní Evropě.
—
—Do konce roku 1949 se doformoval východní blok, společnosti byly různými metodami sovětizovány a
jejich ZP podřízena SSSR.
—
—1949 – založení RVHP, centrální plánování ekonomik, v roce 1950 Albánie a NDR - až do Stalinovy
smrti – nástroj přerozdělování zdrojů ze satelitů do SSSR.
—
—Poté, po reformách 1961, koordinace ekonomik satelitů ze strany SSSR, ovšem bez přímého
vykořisťování.

Problém Tito
4
—Formování bloku nebylo bezproblémové. Stalin toužil blok zcela kontrolovat, proto se musel
vypořádat s Titovou Jugoslávií.
—
—Tito – korunní princ komunistického hnutí, sám získal moc v Jugoslávii a v následní občanské
válce, ve které přišlo o život na 1 – 1,5 mil. lidí ji obhájil.
—
—Ve své době hájil naprosto stejnou politiku jako Stalin.
—
—Projekty na Balkánskou federaci sanovaly územní požadavky Jugoslávie (Bulharsko, Albánie a Řecko).
Symptom nezávislé jugoslávské politiky.
—
—Tito preventivně vojensky v roce 1947 obsadil Albánii, aby zabránil jejímu převzetí SSSR.
—
—Po sovětském tlaku musela Jug. v roce 1948 podepsat dohodu, která ji zavazovala konzultovat ZP se
SSSR.
—
—Tito v Moskvě protestoval proti vytváření promoskevské kolony v zemi. Obava o ztrátu moci.
—
—Akce bezpečnostních orgánů proti sovětským agentům – jaro 1948 – odvolání sovětských odborníků z
Jug. Otevřená roztržka.
—
—Červen 1948 – Informační byro odsoudilo Tita a vyloučila Komunistickou stranu Jugoslávie, SSSR
uvalil ekonomické sankce a embargo.

5
Důsledky roztržky
—Jugoslávie – precedent v mezinárodním komunistickém hnutí. Budování socialismu je možné nezávisle
na SSSR. Dopad na mezinárodní politiku.
—
—Jugoslávie musela rezignovat na územní nároky na Balkáně a zastavit podporu řeckých komunistů – v
Řecku nebyl instalován komunistický režim.
—
—Sovětský postup byl kritizován v Číně – obava ze snahy o napodobení.
—
—Jugoslávie prováděla nezávislou zahraniční politiku, orientovanou na Hnutí nezúčastněných,
přestože se jednalo až do 60. let o klasickou „stalinistickou“ zemi z hlediska vnitřního režimu.
—
—Západ Jug. po celou studenou válku podporoval (půjčky,technologie, diplomatická spolupráce),
protože ji chápal jako hráz přímému vlivu SSSR.
—
—SSSR nezískal přístup do Středomoří. Sovětská expanze byla zastavena. Počátkem 50. let se SSSR
obrátil k otevřeným přípravám na válku a k militarizaci ekonomik satelitů.
—
—Zda se chystal opakovat scénář z korejské války nevíme, dostupné operační plány sovětských
satelitů z té doby o přípravách agrese na Západ nesvědčí, některé indicie (militarizace ekonomik)
však ano. Operační plány SSSR neznáme.

6
Faktor Čína
—Expanze do Asie plynule navázala na výsledky  2. světové války.
—SSSR nakonec podpořil povstání Mao-Ce-tunga v boji v Čankajšekem v Číně (dle čínských komunistů
málo) –
—1949 – vítězství komunistických povstalců – instalace komunistického režimu v Číně a
nacionalistiského režimu na Thaj-Wanu.
—Sovětská podpora byla skutečně vlažná, SSSR dlouho uznával vládu nacionalistů.
—1950 – 1953 – Korejská válka.  Na jejím pozadí v Číně upevnili komunisté svoji moc.
—1951 – obsazen Tibet, probíhají čistky, plní se koncentrační tábory a je vykonávána revoluční
spravedlnost. 1958 – vyhlášení politiky „velkého skoku“.
—Do roku 1953 – Čína sleduje ZP SSSR. Po kritice Stalina se začíná Čína osamostatňovat.
—Na jednání v Ženevě o Indočíně navrhuje Čína rozdělení země. V dubnu 1954 jsou dočasně urovnány
vztahy s Indií, duben 1954 – s Indonésií.
—1955 – Bandung – hlavní směr ZP Číny – rozvojové země.
—Odlišné názory na ZP se SSSR. Čína např. v roce 1957 požaduje na jednání kom. Stran všeobecnou
expanzi a razí tezi o užitečnosti jaderné války (SSSR naopak usiluje o uvolnění)  Od konce 50. let
se Čína odklání stále více v ZP od SSSR.
—Komunistický monolit dále puká (Jugoslávie i Čína)

7
Drolení monolitu
—Stalinova smrt – 1953 – signál ke změnám v satelitech. Podpořeno vnitřními problémy.
—
—1953 – demonstrace v ČSR proti měnové reformě.
—
—1953 - problémy v NDR, dělnické nepokoje za zvýšení mezd a snížení norem potlačeny sovětskými
tanky.
—
—SSSR modifikoval svoji politiku vůči NDR – ukončení čerpání reparací, snížení německého podílu na
financování sovětských vojsk v zemi.
—
—Od dubna 1954 – NDR – standardní člen sovětského bloku.
—
—SSSR se rozhodl konsolidovat svoji sféru v Evropě. Proto 1955 – vznik VS. Proč?
—
—1. Získat formální nástroj ospravedlňující sovětskou vojenskou přítomnost v ve střední Evropě.
—2. Získat artikl pro výměnu za rozpuštění NATO aniž by se na sovětské pozici v regionu cokoli
změnilo.
—3. Reakce na vstup SRN do NATO.
—
—1955 – urovnání vztahu s Jugoslávií, Tito ale nadále mimo blok (výhody spolupráce jak s SSSR, tak
Západem)
—
—1956 – rozpuštěno Informační byro, ideologický vliv do značné míry nahradila ekonomická
závislost.
—
—Podpora levicových sil na Západě nekončí – pokračuje po celou dobu studené války.

8
Případ Polsko
—Změny v sovětské politice nezabránily první systémové krizi marxistických režimů, spíše ji
podpořily, protože politické elity i obyvatelé vycítily příležitost omezit sovětskou nadvládu.
—
—Místním komunistům šlo o zvýšení své vlastní moci v jimi ovládaných zemí.
—
—1956 – boje uvnitř mocenské elity v Polsku, propuštění uvězněného Gomulky. Červen 1956 –
demonstrace v Poznani za zvýšení mezd.
—
—Polští komunisté rozhodli o návratu Gomulky do čela strany.
—
—SSSR se pokusil od dění zasáhnout. Varšavu navštívila sovětská delegace (Bulgakov a Žukov) a měla
tendenci „dělat pořádek“.
—
—Gomulka se postavil na odpor a hrozil nasazením armády proti sovětským jednotkám v Polsku.
—
—Moskva ustoupila, polští komunisté získali moc v Polsku a sovětští odborníci museli odejít do
SSSR.
—
—Gomulka nezpochybňoval socialistický charakter Polska, jeho místo v socialistickém táboře ani
spojenectví se SSSR.
—
—Chtěl pouze, aby v Polsku vládli komunisté polští a ne sovětští. Diametrálně odlišná situace se
vyvinula v Maďarsku.
—
—

9
Případ Maďarsko
—40. léta - Rákosiho režim v Maďarsku – jeden z nejtvrdších.
—
—Po změnách v SSSR převzal funkci premiéra vůdce reformistů – Imre Nagy. Nicméně v roce 1955 byl
znovu z vlády vytlačen.
—
—Liberalizace společnosti změnila atmosféru v zemi. Rákosi byl Sověty sesazen a nahrazen Ernoe
Geröm.
—
—Pod vlivem vítězství Gomulky v Polsku vypukly demonstrace a byly ničeny symboly komunistické moci.
—
—Gerö prosadil návrat Nagye a požádal SSSR o vojenský zásah.
—
—Veřejnost reagovala generální stávkou, povstáním a pouličními nepokoji.
—
—Sověti sesadili Geröra nahradili jej v čele strany Kádárem, který slíbil potlačení nepokojů a
politické změny.
—
—SSSR se připravoval k vojenskému zásahu.
—
—Nagy (premiér) varoval, že pokud SSSR nezastaví vojenské přípravy vystoupí z VS a požádal o pomoc
OSN (1. 11.1956)
—
—4. 11. 1956 – počátek sovětského postupu, povstání potlačeno, Nagy popraven. Čistky zasáhly na 100
000 lidí, 26 000 vězení, 10 000 koncentrák, 229 popraveno.
—
—Disciplína v sovětském bloku byla obnovena a krize překonána.
—
—Maďarsko mohlo uvažovat o vnitřních reformách za podmínky podřízení ZP SSSR.
—

10
Pravidla bloku
—Pravidla v sovětském bloku po roku 1956.
—
1.Moskva rezignovala na přímou kontrolu satelitů. Nebylo nutné ortodoxně sledovat marxistický
sovětský model. Stačil dostatečný respekt k prvnímu státu dělníků a rolníků.
2.V případě ohrožení socialismu si SSSR vyhrazuje právo vojensky zasáhnout. Brežněvova doktrína se
zrodila před Brežněvem, viz NDR 1953 a Polsko (hrozba) a Maďarsko 1956.
3.Satelitní státy podřídily Moskvě zahraniční politiku a byly pevnou součástí VS.
4.Satelitní země respektují sovětskou vojenskou přítomnost.
—
—Albánie ani Jugoslávie nebyly součástí sovětského bloku!
—
—Roli zlobivého dítěte hráli v sovětském bloku Rumuni. Od 60. let rozvolňují svoje vazby na RVHP i
VS. Navazují užší ekonomickou spolupráci jak s Jugoslávií, tak se Západem (1967 – diplomatické
styky s SRN jako první soc. stát).
—
—Z Rumunska odchází sovětská armáda – Rumunsko je nadále součástí VS. Rumunsko také udržovalo
diplomatické styky s Izraelem i po roce 1967.
—
—Tento režim v rámci „východního bloku“ fungoval až do jeho rozpadu koncem 80. let. Sovětské zásahy
v ČSSR 1968 a příprava na intervenci v Polsko počátkem 80. let byly důsledky uplatnění těchto
pravidel.
—
—Západ obecně respektovat, že „tam u nich“ platí tato pravidla.
—
—Tento režim nevyhovoval Číně – konec 60. let – dokončení roztržky.
—
—

Další literatura
11
—Crozier, B. (2004): Vzestup a pád sovětské říše. Praha, s. 21 – 184 a 447 – 449.
—
—Johnson, P. (1991): Dějiny 20. století. Praha. (pasáže věnované tématům kurzu)
11