NÁSILÍ v RODINĚ Rodina ohrožená domácím násilím MGR. MARTINA JEŽKOVÁ MGR. JIŘÍ AMMER SPONDEA, Z. Ú. Obsah obrázku stůl Popis byl vytvořen automaticky https://cosiv.cz/cs/2021/10/14/ace-study-jak-negativni-zkusenosti-v-detstvi-ovlivnuji-nas-dalsi-ziv ot/?fbclid=IwAR0-tmwdrbgTi1nVzQ_p_MY0xUMSO3o8DQFPujZ8Y7wo_8PnT0MyV5XXqLg Děti a domácí násilí ●v 84% domácností, kde probíhá domácí násilí, vyrůstá také dítě, pro které se takové chování může stát vzorcem, jak fungují mezilidské vztahy a modelem pro řešení konfliktů ●periodické opakování násilí zanechává na dítěti po určité době trvalé následky, minimálně v podobě ztráty sebevědomí a sebepodceňování ●vážné následky jsou pozorovatelné i u dětí, které jsou těmto činům pouze přítomny Dopady násilí v rodině na dítě ●dívky x chlapci ●brání ohroženého rodiče x frustrace z toho, že to nedokáží ●identifikují se s rolí agresora ●úzkost ●somatické problémy ●potíže v začlenění se do kolektivu vrstevníků (agresivita x depresivní ladění) ●narušení vztahu k oběma rodičům ●noční můry, enuréza, poruchy soustředění, zhoršení školního prospěchu, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování… Zásady komunikace s osobou ohroženou domácím násilím ●Ke klientovi přistupujeme citlivě, empaticky a trpělivě, nepospícháme, nemluvíme ve stresu ●Vyjadřujeme osobní pocity – oceníme, že klient/ka vyhledal pomoc, pojmenujeme domácí násilí, jeho nepřijatelnost ●Potvrzujeme klientovy emoce, necháme jej např. vyplakat ●Navrhujeme alternativy řešení klientovy situace, alternativy další péče, do ničeho klienta nenutíme ●Respektujeme klientovo přání, respektujeme i to, pokud další pomoc a péči odmítne ●dbáme na to, aby naše verbální složka byla v souladu s neverbální, udržujeme oční kontakt, používáme techniky aktivního naslouchání a techniky kladení otázek ●vyvarujeme se utěšování „to se spraví“, „to bude dobré“, či litování klienta ●nic nevyčítáme, nikoho neobviňujeme – např. „jak vám to mohl někdo udělat?“ ●neslibujeme nesplnitelné, vyvarujeme se milosrdných lží ●vyvarujeme se patologizování projevů pacienta – např. „to není normální“ ●nepoužíváme cizí slova Jak na Trauma? „Oběti traumatu se nemohou zotavit, dokud nepřijmou a neztotožní se s vjemy svého těla. Být vystrašený znamená žít v těle, které je neustále na stráži. Rozzlobení lidé žijí v rozzlobených tělech. Těla obětí zneužívání v dětství jsou napjatá a připravená k obraně, dokud nenajdou způsob, jak se uvolnit a cítit bezpečně. Aby se to mohlo změnit, musí si lidé uvědomit své vjemy a způsob, jakým jejich těla reagují na okolní svět. Tělesné sebeuvědomění je prvním krokem k povolení tyranie minulosti.“ Tak popisuje trauma jeden z největších odborníků - Bessel van der Kolk. Jak může psychoterapie pomoci v léčbě traumatu ●Psychoterapie dnes nenahlíží na trauma jako na nezvratný osud, který zasáhl život člověka a ten už nikdy nebude jako dřív. Stále více je trauma pojímáno jako možnost růstu, možnost překročit svou vlastní osamělost a najít soucit k sobě i k druhým. První, co psychoterapie nabízí, je důvěra a bezpečí. Každý terapeutický směr má své vlastní způsoby jak se přiblížit původní vzpomínce. Obnažují se emoce i myšlenkové proudy, které takovou cestu doprovází. Nikdy na ně ale nebudete sami. Vždy je zažíváte s vědomím, že žijete a máte k dispozici své vlastní zdroje a schopnosti, které s vámi terapeut postupně objevuje. Psychoterapeutický proces spěje k přijetí traumatické události. ●V traumatu dřímá nevyjádřená energie, kterou jako lidé reagujeme na traumatický zážitek. K takovému zážitku je pak potřeba se znovu vrátit a dodatečně ho uzavřít. Nápomocné mohou být techniky orientované na tělo, jako je relaxace nebo dýchání. Také sdílení s blízkým člověkem může být cestou k úlevě. Spolehlivou pomoc a bezpečné vedení vám poskytne terapeut ideálně v rámci dlouhodobé psychoterapie. Základní kroky terapie traumatu (dle Jochmannové, 2021) ●stabilizace, pocit bezpečí, pomalost, pauzy ●informace po malých krocích, malé reálné cíle ●pomoc v orientaci, struktuře ●nehodnotící přístup ●edukace, jak trauma vzniká a působí, legitimizace reakcí ●hledání zdrojů v rodině i mimo ni ●integrace traumatických prožitků, !riziko retraumatizace, nedopustit zahlcení emocemi, obrazy a vzpomínkami, vyvarovat se opakující se vysoké aktivaci nervové soustavy ●popř. právní poradenství Související jevy ●Retraumatizace: opakovaná vysoká aktivace nervové soustavy nebo znovu sehrání traumatické události ●Sekundární viktimizace: špatné reakce/chování sociálního okolí a formálních institucí vůči oběti, které ji druhotně „poškozují“ ●Iatropatogeneze: újma způsobená lékařem při nesprávném výkonu jeho práce (iatros = lékař), dnes se tento termín používá i při ublížení jiným zdravotnickým personálem, případně i prostředím, např. úzkost vyvolaná nedostatečným vysvětlením choroby nebo nevhodným chováním personálu Problematika práce s osobou, která se dopouští násilí ●Obranné mechanismy ○Bagatelizace, externalizace, racionalizace, fragmentace, popírání ●Nízká motivace, externí tlaky, černobílé vidění ●Účinnost programů pro původce násilí ve světě historicky minimální, u některých modalit (Duluthský model) často i negativní efekt ●Punitivní systém – léčba často nařízená, vnímána jako prodloužená ruka justičního systému (negativní vliv) Principy práce s osobou, která se dopouští násilí Základní axiom: Násilí je nutné zastavit a zajistit tak bezpečí pro ty, kdo jsou mu vystaveni. Terapie: kontrola emocí, rozvoj a posílení sebeovládání, porozumění,... Podmínky: ●Náhled – vidím, že se dopouštím násilí; vidím, že násilí má příčinu ●Naděje – věřím, že je možné přestat ●Motivace – chci se změnit, chci přestat ●Přijetí zodpovědnosti – já jsem ten, kdo je plně zodpovědný za násilné chování Principy práce s osobou, která se dopouští násilí Hlavní principy terapeutické práce ●Zaměření na násilí – bez moralizace a s respektem mluvit o násilí, chápat obranné mechanismy, ale nepodporovat je. Do detailu se zabývat násilnými činy. ●Zaměření na zodpovědnost – když se zaměříme na detaily pocitů, myšlenek, chování, můžeme objevit účel násilí a tím ukázat, že jde o vědomou volbu a ne o ztrátu kontroly – tak lze přijmout zodpovědnost ●Zaměření na souvislosti – pochopení individuálních souvislostí, minulosti, starých zranění, společenského vliv (např. soc. konstrukce maskulinity) ●Zaměření na důsledky – když klient zvládá přijmout zodpovědnost a chápe souvislosti, začíná s pomocí T vidět, jaké má násilí důsledky na jeho blízké Techniky práce s osobou, která se dopouští násilí Terapeutické intervence ●Legitimizace, normalizace vzteku ●Edukace o funkci vzteku a povaze násilí ●Pevné držení hranic – mít jasno v tom, co je a co není v pořádku ●„Zlobník“ a práce se škálou vzteku ●Time-out ●Hledání alternativních způsobů chování / ventilace Tipy a triky při práci Když nic nemáš, použij vztah (VIP) ●Terapeut není nepřítel, klient není nepřítel ●Pracovní aliance (Bordin, 1979) ○Shoda na cílech ○Shoda na prostředcích ○Emoční pouto ●Hledáme brány aliance, které se otevírají ●Ve vztahu se může udít mnoho Tipy a triky při práci II ●Principy motivačních rozhovorů ○Otevřené otázky, nehodnotící přístup, shrnování, “chválení” (moucha vs. včela) ●Transteoretický model změny (Prochaska, Di Clemente, Norcorss) Tipy a triky při práci II Kontraindikace ●Nízká motivace ●V popředí je závislost ●Probíhá akutní psychické onemocnění Principy práce s celou rodinou zasaženou DN ●Edukace o nepřijatelnosti užívání násilí v rodinách a jeho dopadech na všechny členy rodiny, edukace o destruktivních vzorcích komunikace, o vývoji stresové reakce. ●Nácvik funkčních komunikačních vzorců, nácvik práce se vztekem a frustrací a hledání způsobů, jak zvládnout konflikt. Principy práce s celou rodinou zasaženou DN ●Zaměření pozornosti rodičů na potřeby dětí, podpora rodičů, aby se naučili vnímat potřeby svých dětí, porozumět jim a umět je naplnit. ●Posílení rodičovské role u klientů, naučit rodiče rozlišovat mezi svou rodičovskou rolí a rolí (ex)partnerskou, odklonění rodičů od jejich konfliktu k potřebám dítěte. ●Rozvoj a podpora rodičovských kompetencí. ●Zabránění přenosu násilného chování do další generace. ●Kontraindikace pro práci s celou rodinou: ○...