Kvantitativní způsoby reprezentace výsledku voleb/stranické soutěže POLn6000, Roman Chytilek Kdy začala politologie počítat •Souvisí s prověřováním Duvergera (minulá přednáška) •Zájem o účinky volebních systémů •Jako první Rae (proporcionalita a počty stran) •Později hlavně Taagepera v oblasti snahy o lepší vyjádření konfigurace stran ve stranickém systému než je jejich prostý počet •Počítání obvykle nebere v potaz ideologii Douglas Rae: The Political Consequences of Electoral Laws (1. vyd. 1967) •Bez ohledu na volební systém: •1.Nadreprezentace velkých stran •2. Speciální nadreprezentace vítěze •3. Vyloučení malých stran •4. „Defrakcionalizace“ při přepočtu hlasů na mandáty •5. Velice často se menšina hlasů proměňuje ve většinu mandátů (manufactured majorioties) •(Pozn. zejména 1. a 2. bychom dnes možná dokázali zpochybnit/oslabit) Role volebních systémů v procesu podle Raeho • •Ovlivňují míru defrakcionalizace při přepočtu hlasů na mandáty •To (někdy) ovlivňuje podobu stranického systému • •Klíčová proměnná volebních systémů: velikost volebního obvodu •Rae zkoumal i rozdíly mezi kategorickým a ordinálním hlasováním, ale to se jako důležitá proměnná neukázalo. • Kvantitativní reprezentace výstupů voleb •Duverger i Rae konstatovali, že volební systémy ovlivňují počet stran v parlamentu („stranický systém“) • •Pokusy o reprezentaci tohoto výstupu spojeny zejména s: 1.indexy fragmentace 2.grafickými metodami První pokusy kvantitativně měřit počty stran souvisí s defrakcionalizací: Herfindahl-Hirschmann a Rae Index •Herfindahl-Hirschmannův index koncentrace (1945): • •Raeho index frakcionalizace (1967): HH a F (interpretace) •HH index udává pravděpodobnost, že dva náhodně vybrané parlamentní hlasy jsou pro tutéž stranu nebo – při aplikaci na členy parlamentu – že dva náhodně vybraní poslanci náleží k téže straně •FF index určuje pravděpodobnost, že dva náhodně vybrané parlamentní hlasy patří různým stranám. Problém •Konfigurace 50-50 H= 0.5 F=0.5 • •a 25-25-25-25 H=0.25, F=0.75 • •(F není intuitivní, pokud nás zajímá koncentrace nebo chceme počítat strany) • Další využití počítání stran •Začalo se využívat nejen pro studium defrakcionalizace, ale např. i • •v časových řadách jedné země •při zkoumání průměrných účinků různých VS na počet stran SS •při zkoumání toho, jak spolu souvisí počet stran a různé další komponenty politického systému Laakso-Taageperův (1979) index efektivního počtu stran Kvantitativní zkoumání účinků VS posunul nejdále estonský politolog Rein Taagepera. Nejdříve v roce 1979 navrhl index, který měl vylepšit HH i F. Index, udávající počet stejně velkých stran, které by měly potenciálně stejný vliv na frakcionalizaci stranického systému, jako mají různě velké strany. „Váží“: nadhodnocuje velké strany, podhodnocuje malé, nejmenší nepočítá skoro vůbec. Vybrané vlastnosti N •Stejná hodnota N (např. 3) může být generována rozdílnými počty stran (3-23) •Systém může být fragmentovanější bez toho, aniž by v něm přibyla další strana •Když strana přibude (ubude), fragmentace se vůbec nemusí změnit stejným směrem •Tyto vlastnosti komplikují interpretaci indexu. Kde si N moc neví rady •Stranické systémy: 51-49 a 51-10-10-10-10-9. • •N v prvním případě asi 1,98, ve druhém 3,22. • •Druhý výsledek není moc intuitivní. • •Obecně se N nechová nejlépe v systémech, kde má jedna strana majoritu a/nebo vysoce fragmentovaných systémech. • •Řada pokusů to napravit (Molinar, Dunleavy-Boucek, Golosov indexy), zejména poslední je nadějný, ale prakticky se neujaly. Možné řešení: Efektivní počet relevantních stran (Dumont-Caulier 2003) • •Jiná logika pro určování počtu stran v systému: Pracuje se silou stran při vytváření většinových koalic (Banzhafův index) • • • • • • •Pro konfigurace se stranou nad 50% je vždy 1. •„Relevantní“ v názvu vlastně skutečně reprezentuje Sartoriho koaliční nebo vyděračský potenciál. Strany, které nejsou k vytváření minimálních koalic potřeba, nemají ani jeden z nich. • • Banzhafův index a ENRP (výpočet) •Nejdříve je nutné zjistit, kolikrát je strana i nezbytnou součástí všech minimálních vítězných koalic (tedy těch, které mají více než 50 procent křesel ve sněmovně). Tento počet je vyjádřen označením ηi, přičemž poté se toto číslo dělí součtem všech hodnot ηi. Pokud je strana i stranou s nadpoloviční většinou křesel, potom βi = 1, a pokud se jedná o stranu s minimálním vlivem ve sněmovně (bez koaličního či vyděračského potenciálu), potom βi = 0. •Příklad: A:40-B:30-C:30, vítězné koalice AB,AC,BC, každá strana má sílu 2/6, ENRP je 1/0,33, tj. 3. • Volební fyzika a predikce •Navrhnout jen přesnější měření počtu stran ve stranických systémech Taageperu neuspokojovalo, jeho přístup chtěl především předvídat. Navrhl (v duchu fyziky) celou řadu vztahů/vzorců, jak spolu souvisí různé součásti politických systémů (politické instituce nebo jejich části). • •Sledoval proměnné, které podle něj N nejvíce ovlivňují, jsou to pro něj průměrná velikost volebního obvodu a velikost voleného shromáždění, navrhuje tzv. seat product: • sp.png Příklad: Česko, dolní komora •Velikost voleného shromáždění: 200 •Průměrná velikost obvodu: 14,285 •Seat product: 2857 •(Predicted) N=3,76 •Volby 2006: 3,11, Volby 2017: 4,75, Volby 2021: 3,40 „Jednoduché“ vs. „složité“ volební systémy •„Jednoduché“ volební systémy (FPTP, běžné poměrné) umožňují poměrně přesnou intervalovou predikci •Mohou predikovat např. zisky stran, jejich přesný počet v parlamentu nebo trvanlivost vlády •U „složitých“ (např. TRS) je taková predikce obvykle komplikovaná, variabilita výstupů velká Hlavní Taageperova díla Predicting Party Sizes: The Logic of Simple Electoral Systems: Taagepera, Rein: 9780199287741: Amazon.com: Books Votes from Seats info - Matthew S. Shugart Jak reprezentovat stranickou soutěž •Výzkum toho, jak se vyvíjí stranická soutěž v čase •Srovnání stranické soutěže ve více zemích se stejným volebním systémem •Srovnání stranické soutěže před a po reformě •Důležité místo srovnání volební obvod (viz Sartoriho zákony) •Šlo by i pomocí efektivních počtů stran, ale dat by bylo moc, snaha o jinou reprezentaci Nagayamovy segmentované diagramy •zobrazují relativní podíl hlasů největšího a druhého největšího stranického subjektu ve volebním obvodu, nepřímo podávají informace o pravděpodobném podílu hlasů dalších subjektů. •diagram je možné rozdělit do segmentů, každý indikuje trochu jinou stranickou soutěž Struktura diagramu Příklad: srovnání britské stranické soutěže 1951 a 2005: Nagayamův diagram 1951 vs. 2005. Co na datech z obvodů vidíme? •1951: soutěž často dvojstranická, vítěz získával nejčastěji nad 50% • •2005: mnohem silnější přítomnost třetích stran, vítěz nejčastěji pod 50%, větší soutěživost (těsnější souboje mezi prvním a druhým, výjimečně třetím- souboje nalevo) Jak vše počítat: ElectMach •2005 (https://polit.fss.muni.cz/projekty-na-katedre/aplikace-electmach) včetně manuálu, ke stažení, potřebuje Javu) •Umí úlohy jako: •dělení mandátů v poměrných volebních systémech •indexy proporcionality •indexy efektivního počtu stran •grafická reprezentace stranické soutěže • Electmach- data input Obsah obrázku snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Electmach- vzorce Obsah obrázku snímek obrazovky, počítač, přenosný počítač Popis byl vytvořen automaticky Doporučená literatura • • DUDÁKOVÁ, Barbora, Roman CHYTILEK a Petr ZVÁRA. Techniky výzkumu výstup volební soutěže. Druhá generace. Evropská volební studia, 2006, roč. 1, č. 1, s. 3-37 (bude doplněno do Studijních materiálů).