NPT, zákaz chemických zbraní a režim kontroly konvenčních ozbrojených sil v Evropě
1


—Co je režim?
—Příklady mezinárodních bezpečnostních režimů.
—Mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní.
—Mezinárodní režim zakazující chemické zbraně.
—Režim kontroly konvenčních ozbrojených sil v Evropě.
—Závěr- novodobé trendy
—Seznam literatury.

—Studium MR se formovalo od 70. let 20. století, je spojeno s teorií vzájemné závislosti.
}
—Klasická definice (Stephen Krasnera):
}
¡Implicitní nebo explicitní principy, normy, pravidla a rozhodovací procesy, v jejichž rámci se
sbližují očekávání aktérů v určité oblasti.
¡Za principy považuje názory na fakta, příčiny a spravedlnost.
¡Za normy práva a povinnosti, které definují standardní chování členů
¡Za pravidla příkazy a zákazy k jednání
¡Za rozhodovací proces směrodatná opatření

}Keohane a Nye definovali MR jako „soubor regulačních uspořádání, která zahrnují systém pravidel,
norem a procedur, které regulují chování členů a kontrolují jeho vliv“
}Existence režimu je často vázaná na existenci multilaterální dohody
◦Např. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), Smlouva o nešíření jaderných zbraní
}Součástí režimu ale mohou být další mezinárodní instituce, např. mezinárodní organizace
}Zároveň režim může fungovat na neformální bázi
}Příklady:
◦bezpečnostní režimy – režimy kontroly zbrojení
◦ekonomické režimy – GATT, zóny volného obchodu
◦environmentální režimy – ochrana ozónové vrstvy
}

}Kolektivní bezpečnost
}
}Bezpečnostní společenství (security community)
}
}Zóny bez jaderných zbraní
}
}Režim eliminují pozemní miny
}
}Režim zakazující biologické zbraně
}
}Režimu o kontrole raketových technologií MTCR (Missile Technology Control Regime) - 1987
}
}Režim nešíření jaderných zbraní
}
}Režim zakazující chemické zbraně
}
}Režim regulace konvenčních ozbrojených sil v Evropě
}

}Kontrola zbrojení – významné téma BP západoevropských států. V období studené války – společně s
koncepcí zadržování (containment) a odstrašováním (deterrence) šlo jeden z nástrojů zajišťování
bezpečnosti Západu.
}
}V období studené války se rozvíjí výzkum kontroly zbrojení. V praktické politice byl položen důraz
na zajištění kontroly a omezení zbrojení v oblasti ZHN.
}
}Zájem i při výzkumu. Problematice konvenčních zbraní byla věnována menší pozornost.
}
}Cílem kontroly zbrojení je zajištění bezpečnosti a strategické stability na co nejnižší úrovni
zbrojních potenciálů.
}
}V neposlední řadě kontrola zbrojení posiluje transparentnost ve zbrojní oblasti a důvěru mezi
státy.
}
}Omezení zbrojení 1. spoří finanční prostředky a umožňuje je realokovat jinam a 2. může omezit
hrůzy války vyloučením nadměrně zraňujících zbraňových systémů.
}
}Obecně selhání regulace je více než úspěchů. Nepřeceňovat význam kontroly zbrojení.
}
}Raymond Aron: „zbraně vyvolávají permanentní riziko, ne permanentní válku. Jsou to lidé, ne
zbraně, kdo začíná války.“
6

—Hlavním cílem je zabránit šíření jaderných zbraní
¡Aby ty státy, které nevlastní jaderné zbraně, ji nezískaly
÷Dnes obavy ze států jako Írán a KLDR – nestabilita v regionu, obavy ze spirály zbrojení
¡Aby se jaderné technologie a zbraně nedostaly do rukou teroristických skupin
◦
—Režim je složený z několika vzájemně provázaných mezinárodních smluv
—Jeho součástí je i mezinárodní organizace (MAAE)
—Tvoří ho i různé neformální závazky států
—

}Základem je Smlouva o nešíření jaderných zbraní z roku 1968 (v platnost 1970)
}
}Dále ho tvoří další smlouvy:
◦1963 Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek (vesmír, atmosféra, pod vodou, ale umožňuje
zkoušky v podzemí)
◦1971 Smlouva o zákazu rozmisťování jaderných zbraní a jiných ZHN na mořském dně.
◦Smlouvy, které zřídily bezjaderné zóny (Latinská Amerika, Antarktida, Afrika, jihovýchodní Asie,
Střední Asie, Mongolsko, jižní část Tichého oceánu)
◦Úmluvy o kontrole exportu a dodavatelů (např. Zanggerův výbor nebo Skupina jaderných dodavatelů)

—Mezinárodní situace po 2. světové válce
}
}USA získaly atomovou zbraň v r. 1945, v r. 1949 ji získal SSSR a na počátku 50. let Velká Británie
—
—V r. 1953 americký prezident Eisenhower navrhl na půdě OSN vznik Mezinárodní agentury pro atomovou
energii,
¡Podpora rozvoje civilních jaderných programů, zabránit zneužití jaderné energie pro válečné účely.
¡MAAE byla založena v r. 1957 a začala fungovat od r. 1958
}

—Jednání mezi USA a SSSR o jaderném odzbrojení s cílem zastavit závody ve zbrojení
¡Výsledkem byl vznik první bezjaderné zóny v Antarktidě v r. 1959
¡Dalším výsledkem bylo uzavření Dohody o zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, kosmickém
prostoru a pod vodou (= Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek , PTBT) z r. 1963
÷Neschopnost dosáhnout dohody o všeobecném zákazu jaderných zkoušek
}

—Samotná jednání o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní probíhala v letech 1965-1968 pod záštitou
OSN
—Impulsy: Francie v r. 1960 provedla jaderné zkoušky, Čína v r. 1964
—Cílem bylo zabránit růstu počtu zemí, které vlastní jadernou zbraň. Dále se vyřešit otázky testů,
výroby a rozmísťování zbraní jadernými státy na území jiných států. Poskytnout záruky státům, které
nevlastní jadernou zbraň, ze strany jaderných států.
—Smlouva byla uzavřena v r. 1968 (NPT) a vstoupila v platnost v r. 1970
÷podepsalo a ratifikovala ji i bývalé ČSSR
÷Podepsána a ratifikována 189 státy, všichni stálí členové RB.
÷Smlouva nebyla podepsána Indií, Pákistánem a Izraelem. Všechny tyto státy přitom získaly jadernou
zbraň.
÷V r. 2003 od Smlouvy odstoupila Severní Korea.
}

—zabránit šíření jaderných zbraní:
¡Jaderné státy nesmí předávat jiným státům jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení
¡nejaderné státy se zavázaly nevyrábět ani jinak nezískávat jaderné zbraně
¡Nesmí docházet k exportu štěpných materiálů nejaderným státům – jakékoli převody se musí
uskutečnit pod dohledem MAAE
¡Je možné rozvíjet jaderné programy pro mírové účely
—
—Kritika:
—
¡Zakonzervování mocenského status quo. Svět je rozdělený na státy, které vlastní jadernou zbraň, a
ty, které ji nevlastní. Jaderné mocnosti nejsou nuceny k odzbrojení.
—
—

}Mezinárodní agentura pro atomovou energii plní funkci dohledu
}
◦Signatáři Smlouvy uzavírají s MAAE bilaterální dohody
◦Tyto jí umožňují, aby MAAE prováděla inspekce v deklarovaných jaderných zařízení v zemích
nevlastnících jaderné zbraně a nevojenských zařízeních v zemích, které jaderné zbraně vlastní.
}

}Dohoda o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Test-Ban Treaty, CTBT)
◦Podepsána v r. 1996 182 států, ratifikovalo ji 157, i přes to smlouva nevstoupila v platnost.
◦Nutnost ratifikace státy, které jsou uvedeny v příloze 2 k smluvnímu článku 14.
–Jedná se o země: Indie, KLDR, Pákistán (nepodepsaly) a Čínu, Egypt, Írán, Izrael a USA
(neratifikovaly)
◦Absolutní zákaz zkoušek jaderných zbraní.
◦Po vstupu v platnost nahradí Smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek (PTBP z r. 1963).
}

}1675 - Štrasburská dohoda (francouzsko-německá dohoda zakazující jakékoliv použití jedů);
}1868 - St. Petěrburg (nepoužívání zbraní způsobujících zbytečné utrpení);
}
}1874 - Bruselská konvence (zakazuje se použití jedovatých a otravných zbraní a použití zbraní,
střel a látek, které by způsobily nadbytečné útrapy);
}
}1899/1907 - Haagská mírová konference (o zákonech a obyčejích války, zákaz dusivých plynů);
}
}Používání chemických zbraní mělo zpočátku zničující účinky v první světové válce, kdy prakticky
neexistovala ochrana proti tomuto zcela novému způsobu boje.
}
} 1925 - Ženevský protokol (SN odsoudila užívat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů a
bakteriologických prostředků);
}
}1972 - Konvence o biologických a toxinových zbraní;
}
}V 80. letech 20. století se objevilo několik případů použití chemických zbraní proti civilistům v
hustě osídlených oblastech a městech. Irák – Irán – 80.léta.
}

}Pokrok po konci studené války – základy položeny dříve – vznik mezinárodního bezpečnostního režimu
zakazujícího chemické zbraně.
}
}Organizace spojených národů vytvořila v roce 1979 tzv. Konferenci o odzbrojení, která působila v
Ženevě jako jediné celosvětové jednací fórum mezinárodního společenství zabývající se problematikou
odzbrojovacích dohod v oblasti chemických zbraní.
}
}V roce 1992 činností této konference vznikla Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a
použití chemických zbraní a o jejich zničení (Úmluva o zákazu chemických zbraní, CWC), která v
Paříži 13. ledna 1993 byla otevřena k podpisu a vstoupila v platnost 29. dubna 1997.
}
}1997 - vytvořena také mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) se sídlem v
nizozemském městě Haagu.
}
}Nejméně 70 000 tun otravných chemikálií.
}
}Cílem organizace je zajistit dodržování této Úmluvy. Úmluvu přijala drtivá většina států světa,
což dává naději, že se lidstvo chce a s velkou pravděpodobností dokáže zbavit této kategorie zbraní
hromadného ničení.

}
}Úmluva je prvním komplexním mechanismem, který směřuje k likvidaci celé jedné kategorie zbraní
hromadného ničení a současně stanovuje opatření pro kontrolu plnění tohoto závazku.
}
}Cíl: zcela vyloučit možnost použití chemických zbraní.
}
}OPCW je samostatnou mezinárodní organizací, ale spolupracuje úzce s OSN, se kterou uzavřela v roce
2001 smlouvu o spolupráci. Rozpočet cirka 80 mil euro, cirka 500 zaměstnanců, 192 členských států.
}
}Úmluvu nepodepsaly: Angola, Egypt, a Somálsko. Podepsaly a neratifikovaly: Izrael a Barma. Sýrie
je členem od 2013 po tlaku a hrozbách Západu.

}Úkoly OPCW
}1. chemické odzbrojení - likvidace stávajících zásob chemických zbraní,
}2. kontrola nešíření chemických zbraní prostřednictvím předkládání deklarací a notifikací
jednotlivými smluvními státy a následnou verifikací deklarovaných údajů mezinárodními inspekčními
týmy,
}3. pomoc smluvním státům a ochrana proti případnému použití chemických zbraní,
}4. mezinárodní spolupráce smluvních států v oblasti mírového využití chemického odvětví.
}
}Česká republika (ČR) patří k zakládajícím členům OPCW. Úmluvu podepsala na Konferenci smluvních
stran v Paříži, kde byla 13. ledna 1993 a ratifikovala ji 6. března 1996. Na činnosti OPCW se ČR
aktivně účastní od samého začátku.
}
}ČR se dlouhodobě podílí na zlepšení kapacit Technického sekretariátu OPCW a smluvních států v
oblasti ochrany a pomoci proti chemickým zbraním a na posílení regionální spolupráce národních
orgánů zodpovědných za implementaci Úmluvy.
}
}Národním orgánem zodpovědným za implementaci Úmluvy v ČR je Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
}
}V roce 2003 ČR poprvé poskytla finanční příspěvek 2 mil. Kč na likvidaci chemických zbraní v Ruské
federaci (prostřednictvím spolupráce s Velkou Británií) a připojila se tak k ostatním donorským
zemím pomáhajícím Ruské federaci s likvidací jejích chemických zbraní.

}V době podpisu smlouvy bylo deklarováno téměř 70 000 tun chemických zbraní. V roce 2016 bylo dle
OPWC likvidováno 94% deklarovaného množství těchto zbraní!
}
}Od začátku platnosti Úmluvy, od dubna 1997 až do 28. února 2010, OPCW provedla 4 051 kontrol na
území 81 smluvních států, včetně 2 226 kontrol míst spojených s chemickými zbraněmi.
}
}2016 – 305 inspekcí – každý rok organizace poskytuje podrobnou zprávu o aktivitách.
}
}Z 227 deklarovaných míst inspekce navštívila 195 míst.
}
} 100 % deklarovaných chemických zásob zbraní bylo inventarizováno a ověřeno a 100 % deklarovaných
chemických výrobních zařízení pro chemické zbraně bylo inaktivováno.
}
}Všechna zařízení jsou v režimu přísného bezprecedentního ověřování, přičemž 62 ze 70 takovýchto
zařízení bylo OPCW buď zničeno (43) nebo převedeno k mírovým účelům (19).
}
}Celkem 13 států členských zemí notifikovalo takováto zařízení - Bosna a Hercegovina, Čína,
Francie, Indie, Írán, Japonsko, Libye, Rusko, Srbsko, Velká Británie, Severní Irsko, USA a OPCW
neuváděný stát.
}

}USA vlastnily v době podpisu smlouvy 31 500 tun chemických zbraní – zlikvidovaly  cirka 90%.  USA
s likvidací začaly už v 80. letech z vlastní iniciativy, od 1993 závazné – dokončení v 2023.
}
}Rusko po přistoupení k mezinárodní úmluvě začalo likvidovat svůj chemický arzenál v roce 1996,
díky čemuž se o rok později mohlo stát členem Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPWC). Rusko
v OPWC od 1997.
}
}Rusko – 44 000 tun – zlikvidovalo cirka 60% - ještě 2015 zaostává za plánem – dle OPWC.
}
}Dle Ruska mezi 2002 a do roku 2015 bylo zlikvidováno 92 procent plánovanho množství pro etapu.
}
} 2017 –  Rusko hlásí dokončení likvidace.
}
}Zprvu program finančně podporovaly USA a Kanada, později už ho plně hradila ruská vláda. Moskva
uvedla, že celkem bylo vynaloženo 316 miliard rublů (120 miliard korun).
}

}Součásti
}Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (dále jen S-KOS) je považována za klíčový prvek
evropské bezpečnosti.
}V platnost vstoupila 9. listopadu 1992.V současné době má 30 smluvních stran. Rusko ji opustilo v
roce 2015.
}Smlouva o otevřeném nebi (dále jen S-ON), a to prostřednictvím jejího verifikačního a inspekčního
mechanismu,  a Vídeňského dokumentu k opatřením na budování důvěry. Smlouva o otevřeném nebi byla
podepsána v roce 1992 a začala platit 1. ledna 2002.
}Vídeňský dokument 2011 (VD-11) - slouží k budování opatření ke zvyšování důvěry a transparentnosti
(CSBMs) mezi účastnickými státy OBSE.
}VD-11 obsahuje politicky závazná opatření, jejichž cílem je zajistit větší otevřenost a
transparentnost vojenských aktivit v regionu OBSE. Jedná se zejména o výměnu informací, inspekce,
ověřovací návštěvy (včetně opatření za účelem rozptýlení obav v souvislosti s neobvyklými
vojenskými aktivitami), ukázky vojenské techniky a zařízení  a jiné vojenské kontakty podle
ustanovení VD-11.
}Kodex chování v politicko-vojenských aspektech bezpečnosti (Code of Conduct on Politico-Military
Aspects of Security) – 1994
}Komplex principů a norem, které mají účastnické státy OBSE uplatňovat k zajištění demokratické
kontroly ozbrojených a bezpečnostních sil, ochraně lidských práv příslušníků ozbrojených sil a
respektu k mezinárodnímu humanitárnímu právu.
}
}
}
21

}1985 – nástup Gorbačova v SSSR – pozvolná změna sovětské zahraniční politiky. Ustoupení od řady
v minulosti tvrdě prosazovaných principů ZP SSSR, akceleroval i helsinský proces.
}
}Klíčová „Následná schůzka konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě“, pořádaná ve Vídni mezi
lety 1986–1989.
}
}Dohoda na dalších jednáních o snížení konvenčních ozbrojených sil v Evropě, konkrétněji v prostoru
vymezeném Atlantikem a Uralem.
}
}Pokroku v oblasti jednání o konvenčních ozbrojených silách v Evropě bylo dosaženo po zahájení
reforem v socialistických státech jak v oblasti vnitřní, tak i zahraniční politiky.
}
}Je tedy jasné, kdo v 70. a 80. letech blokoval MBFR !
}
}Gorbačov potřeboval porozumění se Západem, aby získal prostředky pro reformu socialismu – snížení
militarizace země.
}
}Návrh Michaila Gorbačova z dubna roku 1986 na podstatnou redukci konvenčních ozbrojených sil od
Atlantiku po Ural, včetně přijetí postupů pro verifikaci a kontrolu.
}
}SSSR připustil možnost provádění oboustranných inspekcí – ohniskem sváru všech předcházejících
návrhů – revoluční obrat!
}
22

}Sověti v minulosti trvale odmítali funkční principy verifikace.
}
}1986 návrhy VS (SSSR) na redukci obou bloků od Atlantiku po Ural. NATO kontruje návrhem na
vytvoření nové platformy místo MBFR.
}
}V prosinci roku 1988 - bezprecedentní krok SSSR, svědčící dle mého soudu spíše o ekonomických
problémech - způsobených mimo jiné nadměrnou militarizací sovětské společnosti - než o
mírumilovných úmyslech Sovětského svazu.
}
}Jednostranné snížení početního stavu sovětské armády o 500 000 vojáků a stažení 50 000 vojáků, 10
000 tanků, 8 500 dělostřeleckých systémů a 800 letadel z území ČSSR, NDR a Maďarska.
}
}Podpořilo  vzájemnou důvěru, i když chybí verifikační mechanismy.
}
}Západní veřejné mínění bylo rázem na sovětské straně a SSSR byl velmi často vydáván za vzor
mírumilovného státu, i když si nadále uchoval kvantitativní konvenční vojenskou převahu.
}
}Západ ale věří (oprávněně), že SSSR myslí nyní svoje odzbrojovací iniciativy vážně.
23

}Jednání o redukci konvenčních ozbrojených sil v Evropě, vedená ve Vídni od března 1989, byla
založena na uznání blokového principu – návrh Francie na jednání v rámci skupin států – princip
bloků!
}
}Málokdo předpokládal tak rychlé vnitřní zhroucení socialistických států  a následný rozpad
Varšavské smlouvy.
}
}Smyslem regulace zbrojních arzenálů byla redukce potenciálu konvenčních zbraní na úroveň, která by
znemožňovala zasazení nenadálého prvního úderu a vedení aktivních útočných operací tou či onou
stranou.
}
}Revoluční změna uvažování SSSR – přijat princip parity mezi bloky!
}
}Pro potřeby smlouvy se uvažovalo o konvenční bojové technice umístěné na území od Atlantiku po
Ural, rozdělené do pěti kategorií:
}
}Tanky, bojová obrněná vozidla (bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry), dělostřelecké
systémy nad 100 mm, bojové letouny a úderné vrtulníky.
}
}Varšavskou smlouva přijala návrhy Severoatlantické aliance, která prosazovala limity 20 000 tanků,
28 000 obrněných bojových vozidel (bojových vozidel pěchoty – BVP a obrněných transportérů – OT),
16 500 dělostřeleckých systémů pro každý blok.
}
}Stanovení maximálního, zhruba 30% limitu pro jednu zemi v každé kategorii konvenčních zbraní a
určení limitů pro dislokaci sil mimo národní teritorium.
24

}V neposlední řadě byly dohodnuty způsoby účinné výměny informací a verifikace.
}
}Výsledný text Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě byl podepsán 19. 11. 1990
v Paříži.
}
}Signatáři ze Severoatlantické aliance (Spojené státy, Velká Británie, Kanada, Island, Norsko,
Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Turecko a
Řecko) a Varšavské smlouvy (Sovětský svaz, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko).
V důsledku sjednocení Německa již smlouvu nemohla podepsat NDR.
}
}Pro každou skupinu států smlouva stanovila maximální početní stavy pěti těžké bojové techniky,
přičemž jeden stát nemohl vlastnit více než jednu třetinu celkové kvóty vyčleněné pro všechny
signatáře.
}
}V rámci smlouvy byly stanoveny i maximální početní stavy výše uvedených kategorií smlouvou
limitované výzbroje, s výjimkou bojových letadel a úderných vrtulníků ve třech koncentrických
regionech od Atlantiku po pohoří Ural, včetně takzvaného „křídelního režimu“.
}
}Křídelní režim se týká Bulharska, Řecka, Islandu, Norska, Rumunska, Turecka a severních a jižních
vojenských okruhů bývalého Sovětského svazu (Ruska a nástupnických států v současnosti). V jeho
rámci smluvní strany stanovily pro jednotlivé skupiny států maximální limity na tomto teritoriu
rozmístěné příslušné konvenční bojové techniky (4 700 tanků, 5 900 bojových obrněných vozidel a 6
000 dělostřeleckých systémů).
25

}
} A     B     C    D   E    F
}Tanky 40 000 20 000 13 300 33,2 1 435
}BVP a OT 60 000 30 000 20 000 33,3 2 050
}Dělostřelectvo 40 000 20 000 13 700 34,2 1 150
}Bojové letouny 13 600 6 800 5 150 37,8 345
}Úderné vrtulníky 4 000 2 000 1 500 37,5 75
}
}
}A – Kategorie bojové techniky
}B  – Celkový počet techniky
}C – Počet pro skupinu států
}D – Limit pro jednoho signatáře
}E – Podíl pro jednoho signatáře z celkové kvóty v %
}F – Počty stanovené pro ČSFR v rámci jednání na bázi bývalé Varšavské smlouvy
}
26

}Do výše uvedených maximálních limitů ale nebyla započtena veškerá smlouvou limitovaná bojová
technika – prostor pro porušování.
}
}1. Do limitních stavů v zóně aplikace nebyla zahrnuta technika nacházející se u jednotek
sloužících k zajišťování vnitřní bezpečnosti státu. Zejména Sovětský svaz disponoval mohutnými a
těžkou technikou vyzbrojenými jednotkami k zajišťování vnitřní bezpečnosti.
}
} 2. Dále nebyla součástí limitu technika nacházející se v procesu výroby a výrobních zkoušek,
technika používaná za účelem vývoje a výzkumu, technika, která patří do historických sbírek,
technika, která je připravena k vyřazení, a technika dočasně umístěná v zóně aplikace, která je
připravována k exportu.
}
}Zmíněná ustanovení poskytovala široký manévrovací prostor pro porušování smlouvy, pokud by ji
signatářské státy chtěly porušovat.
}
}SSSR a ostatní socialistické státy ji ale porušovat nechtěl. Přesto vznikly určité třecí plochy.
27

1.Sovětský svaz v letech 1990–1991 přesunul 57 300 kusů smlouvou limitované konvenční výzbroje
původně dislokované v oblasti platnosti smlouvy dále na východ, mimo teritorium účinku smlouvy, aby
tuto techniku nemusel likvidovat.
2.
2.Tři motostřelecké divize vyňal ze struktur pozemních sil a zařadil je do struktur námořnictva,
kterých se jednání o snížení konvenčních ozbrojených sil netýkala.
3.
}Původní smlouva se netýkala početních stavů živé síly signatářských států.
}
}Na základě červencového jednání KBSE v Helsinkách v roce 1992 byla smlouva doplněna „Závěrečným
aktem jednání o početních stavech osob v ozbrojených silách v Evropě“.
}
}Smlouva po ratifikačních procedurách začala být uplatňovaná v  červenci 1992. V platnost na
neomezeně dlouhou dobu vstoupila 19. 11. 1992, tedy s jistým zpožděním proti původně zamýšlenému
harmonogramu.
}
}V roce 1992 S-KOS doplněna na summitu KBSE v Helsinkách limity živé síly.
28

}S výjimkou úderných vrtulníků disponovaly socialistické státy kvantitativní převahou ve všech
smlouvou regulovaných kategoriích těžké konvenční výzbroje – státy tábora míru a socialismu byly
dobře vyzbrojeny.
}
}Že by dle pravidla „pokud chceš mír, připravuj se na válku“?
}
}Pokud uvážíme, že SSSR před podpisem smlouvy odsunul velké množství zbraní mimo zónu aplikace
(výše zmíněných 57 300 kusů) je tato převaha ještě výraznější.
}
}Redukce bloků vyplývající z S-KOS
}
}    Tanky             BVP a OT Dělostřelecké systémy       Bojová letadla         Úderné vrt.
}
}A 25 100 34 600          20 600      5 800                 1 700
}B 33 200 40 900          23 700      8 300 1 600
}C 5 100 4 600            600          0     0
}D 13 200 10 900          3 700      1 500     0
}
}Legenda: A – Početní stav NATO; B – Početní stav Varšavská smlouva ; C – Redukce NATO ; D –
Redukce Varšavská smlouva
29

}Podrobný režim výměny informací,  provádění  inspekcí a verifikace.
}
}Každý signatářský stát je zavázán informovat ostatní signatáře velmi podrobně o početních stavech
a dislokaci vlastní armády.
}
}Informování ostatních signatářů se děje zejména prostřednictvím „výměnné informace“ zpracovávané
do 15. prosince kalendářního roku s platností od počátku roku příštího.
}
}Součástí je aktuální organizační struktura pozemních a leteckých sil, celkové početní stavy těžké
bojové techniky regulované smlouvou, informace o její dislokaci atp.
}
}Systém notifikací a inspekcí umožňuje provádět efektivní inspekční činnost na místě a účinně
prověřovat plnění smlouvy.
}
}Protože smlouva byla založena na blokovém principu, bylo vyjednání národních limitů ponecháno na
Severoatlantické alianci a Varšavské smlouvě.
}
}Posuny mezi limity jsou možné pouze v rámci „skupin států“.
}
30

}Období po podepsání smlouvy lze rozdělit do čtyř klíčových částí:
}
}1. fáze redukce výzbroje signatářských států během let 1992–1995; 2. dosažení limitů výzbroje
v jednotlivých geografických oblastech do února 1995; 3. výměna informací a notifikace struktury
sil a výzbroje signatářských států dle „Protocol on Notification and Exchange of Information“ a 4.
proces vzájemných inspekcí zkoumající dosažení limitů smlouvy.
}
}Při realizaci smlouvy bylo celkem zlikvidováno 58 000 kusů smlouvou limitované výzbroje.  Početní
stavy armád byly sníženy o 1,2 milionu vojáků. Tak rozsáhlá redukce těžkých konvenčních zbraňových
systémů si vyžádala finanční náklady, které se odhadují v rozmezí 1–2 mld. USD.
}
}Protože zhruba 90 % celkové likvidované techniky se nacházelo ve výzbroji členských států
Varšavské smlouvy, nesly také tyto státy (a jejich nástupci) většinu nákladů na odzbrojení.
}
}Největší počet zbraňových systémů musela zlikvidovat Ruská federace, Ukrajina a Bělorusko.
}
}Některé součásti smlouvy nebyly vůbec naplněny (Youngs – Taylor 2003).
}
}Spory byly také kolem závazků Ruska zlikvidovat 16 000 kusů výzbroje z části přesunuté před
vstoupením smlouvy v platnost mimo zájmové teritorium smlouvy. Problémy s dodržením termínů mělo
z řady důvodů také Bělorusko, Arménie a Ázerbájdžán.
31

}Relativně velmi rychlá a přes uvedené problémy v zásadě úspěšná implementace smlouvy v život byla
umožněna změněnými parametry mezinárodního bezpečnostního prostředí (rozpad bipolárního uspořádání
světa v důsledku vnitřního zhroucení socialistických států)
}
} Nová mezinárodněpolitická situace - rychlé zastarání smlouvy. Nevyhovující je zejména blokový
princip, který po rozpadu Varšavské smlouvy a při probíhajícím rozšiřování Severoatlantické aliance
již ztratil smysl.
}
}Rusko využívalo smlouvu jako prostředek pro zdržení a zpomalení rozšiřování Severoatlantické
aliance, protože používalo logický argument, že limity nových členů mají svůj původ v limitu
„východní skupiny zemí“, a došlo by tím k posílení NATO na úkor této skupiny států (rozuměj Ruska).
}
}Již v roce 1996 bylo dosaženo určitého pokroku v adaptaci smlouvy, zejména revizí křídelního
limitu, na které mělo zájem hlavně Rusko. Rusko, zejména v souvislosti s válkou v Čečensku,
požadovalo úplné zrušení křídelního limitu.
}
}Odpor Norska a Turecka.
}
}Modifikovaná smlouva podepsána 1999 v Istanbulu.
}
}Ruší  se blokový principy. Princip národních a teritoriálních limitů!
}
}Nikdy nevstoupila v platnost ale byla dodržována. Všechny evropské armády se nacházejí hluboko pod
limity předpokládanými v této modifikaci.
}
}
32

}Rusko při jednání o adaptaci smlouvy v době války NATO proti Miloševičově Jugoslávii vyhrožovalo i
vypovězením smlouvy.
}
}NATO dosud neratifikovalo kvůli neplnění závazků Ruska v Moldavsku a Gruzii.
}
}Rusko odstoupilo v roce 2007 od implementace smlouvy.
}
}2011 – část zemí NATO včetně USA a ČR přestala poskytovat Rusku informace dle CFE Treaty, neboť
Rusko neplnilo svoje závazky.
}
}Velmi významnou roli hrají v souvislosti s tímto požadavkem i zastaralé představy tamních (často
post-sovětských) vojenských elit o významu kvantitativní, a nikoli kvalitativní převahy. Na straně
druhé je zřejmé, že špičkové zbraňové systémy si tyto země nemohou z ekonomických důvodů dovolit,
zatímco starší a zastaralé bojové techniky nejenom sovětské provenience je dnes možné výhodně
(v zásadě pouze za „cenu železa“) nakoupit na světovém trhu velké množství.
}
}2015 -  Rusko ze smlouvy vystoupilo, faktický konec bez Ruska nemá význam – faktický konec režimu
kontroly konvenčního zbrojení v EVROPĚ!
}
}Počty smlouvu limitované výzbroje jsou na zlomcích z doby studené války. Platí i pro Rusko!
}
33

}1955 – jednání v Ženevě – Eisenhower.
}
}Plán otevřeného nebe -  oboustrannou důvěru světových velmocí a znemožnil by oběma stranám
překvapivý útok, a to pomocí vzájemného monitorování vojenské činnosti na území Spojených států
amerických a Sovětského svazu.
}
}Podle Eisenhowera si obě země měly navzájem předat kompletní plány svých vojenských zařízení a
umožnit na svém území letecké snímkování.
}
}Tento návrh sovětská delegace označila za pokus nekontrolované špionáže proti SSSR a rozhodně jej
odmítla.
}
}Květen 1986 – G. Bush znovu otevírá Eisenhowerův plán Otevřeného nebe. Východ je tentokrát
otevřený  jednání.
}
}Únor 1990 – počátek jednání o tomto návrhu mezi NATO a VS.
}
}Cíle režimu:
-maximální možná otevřenost a minimální restrikce inspekčních letů.
-připuštění evropských neutrálů.
- zavedení možnosti provádět a povinnosti trpět inspekční lety.
}
}Smlouva byla přijata v roce 1992.
}
}USA ratifikovaly 1993 a Rusko 2001.
}
34

}Smlouva o otevřeném nebi, kterou vedle USA, Kanady a Ruska uzavřela většina evropských zemí včetně
Česka.
}
}Umožňuje kontrolní přelety nad územím dalších signatářských států.
}
}Signatáři dohody si kontrolními lety ověřují údaje, které jednotlivé země poskytují. Výsledky
pozorování jsou následně zpřístupněny všem signatářům.
}
}Lety mají zvláštní status, inspektoři jsou během nich postaveni na úroveň diplomatů.
}
}Let oznámen minimálně 72 hodin předem, na vyžádání inspekčního státu lze let provést i nad územím
označeným jako zakázaný či rizikový vzdušný prostor.
}
}Jednotlivé země mají stanovenou kvótu udávající počet pozorovacích letů, které se mohou nad jejich
územím uskutečnit i které může sama země provést nad územím dalšího smluvního státu.
}
}Kvóta se odvíjí od rozlohy daného státu i velikosti jeho ozbrojených sil. Snímky pořízené
speciálními kamerami mají rozlišení nejvýše 30 centimetrů.
35

}Po dobu existence režimu S-ON bylo provedeno již přes 1000 pozorovacích letů, které přispěly k
větší transparentnosti a budování důvěry.
}
}Květen 2020 – USA odstoupily od smlouvy – dlouhodobé stížnosti na ruské porušování smlouvy.
}
} Nepovolili údajně přelety nad lokalitami, kde mohli rozmístit jaderný arzenál schopný zasáhnout
cíle v Evropě, a odmítli údajně i dohled nad některými svými vojenskými manévry.
}
}Pentagon i americké rozvědka podle The New York Times uvádějí, že Rusko přelety využívá ke
zmapování klíčové americké infrastruktury pro možné kybernetické útoky.
}
}Leden 2021 - Ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že zahajuje interní kroky k odstoupení od
mnohostranné dohody o otevřeném nebi, která umožňuje účastnickým zemím kontrolní přelety nad územím
dalších signatářských států.
}
}Reakce na odstoupení USA v roce 2020.
}
}„Vzhledem k nedostatečnému pokroku ve snahách odstranit překážky, které brání budoucímu fungování
smlouvy v nové situaci, je ruské ministerstvo zahraničí oprávněno oznámit zahájení vnitrostátních
procedur k umožnění ruského odstoupení od dohody o otevřeném nebi,“
}
}
36

}Počátky Vídeňského dokumentu spadají do Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, konané
v roce 1975 v Helsinkách. V roce 1990 vyústila jednání v přijetí tzv. Vídeňského dokumentu, který
byl upravován a rozšířen v letech 1992 a 1994.
}
}Další revize z roku 1999 rozšířila Vídeňský dokument o oblast regionální bezpečnosti,
}
}Revize z roku 2011 obsahuje závazek projednat dosažený pokrok s možností následné revize alespoň
jedenkrát za pět let.
}
}Vídeňský dokument (1990) - signatářské státy se zavázaly k notifikaci vojenských aktivit
prováděných v síle 13 000 vojáků a 300 tanků a k účasti pozorovatelů na cvičeních s více než než 17
000 voják (navazuje na Stockholm)
}
}Další restrikce.
}
1.dvouroční ohlašovací povinnost cvičení s více než 40 000 vojáky nebo 900 tanky.
2.signatáři se jeden rok neúčastní více než šesti cvičení s více než 13 000 vojáky nebo 300 tanky
}
}Dohoda o rozšíření zóny aplikace KOS na postsovětské republiky Střední Asie.
}
}

}Rozšíření sdílení „dynamických“ informací o vojenských aktivitách (např.  Vojenské přesuny  nebo
cvičení),  které  byly dříve  zakotvené v Helsinském závěrečném aktu o sdílení „statických“
informací(např. počtu určitých jednotek nebo zbraňových systémů).
}
}Účastnické státy - povinné - na základě čl. I - každoročně vyměňovat informace o svých vojenských
silách týkajících se způsobu organizace, počtu osob a hlavních zbraňových systémů a techniky.
}
}Ověřovat podle čl.  IX za   pomoci inspekcí a ověřovacích  návštěv,  které  jsou  státy  povinné
přijmout.
}
}Počet  těchto  inspekcí  a ověřovacích  návštěv  je omezen.
}
}Stát  je  povinen  přijmout tři inspekce  za  rok,  maximálně  však jednu inspekci   z téhož
státu.
}
}U ověřovacích návštěv je tento limit stanoven dle počtu hlášených jednotek, maximum je však 15
návštěv  za  rok.
}
38

}Předpoklad revize co 5 let.
}
}1994 - mechanismy výměny informací o obranném plánování a došlo k úpravě limitů pro pozorování
určitých vojenských činností a jejich předběžnému oznamování.
}
}V roce 1999 přibyla regionální opatření.
}
}Poslední revize v 2011.
}
}Revize plánovaná na 2016 nebyla realizována.
}
}Nové zbraňové systémy.
}
}Hybridní válka s Ruskem.
39

}2 trendy: geopolitická rivalita a nové technologie.
}Různé aktéry - velmoci, regionální mocnosti a státy, které se staly jadernými mocnostmi až v
posledních desetiletích - jsou zapojeny do obou těchto dynamik.
}Mnoho technologií, které jsou součástí této konvenční agendy - rakety, C3I a protiopatření v silně
informatizovaném prostředí - má jasné aplikace a důsledky jak pro konvenční, tak pro jaderné
oblasti.
40

A diagram of a country Description automatically generated
41


}Nové technologie mohou přispět k závodům zbrojení za účelem dosažení výhod při prvním úderu a
zajištění možnosti druhého úderu.
}Zvýšená preciznost zbraní pomocí senzorů, slučování dat a rychlých reakcí strojů poskytuje
vojenským plánovačům jak jaderné, tak konvenční možnosti protiúderu, protože tyto pokročilé
konvenční zbraně mohou plnit některé z úkolů jako jaderné zbraně díky zvýšené přesnosti.
}Kromě toho nové technologie, jako jsou kybernetické zbraně, mohou paralyzovat jak konvenční, tak
jadernou infrastrukturu, záměrně či omylem. Riziko zapletení konvenčních a jaderných záležitostí a
neúmyslné jaderné eskalace se tedy významně zvýšilo, protože státy se mohou dostávat do situací,
kde mají možnost buď použít svou sílu, nebo ji ztratit -  zamlžování hranic mezi konvenční a
jadernou válkou.
42

}Ta dobrá zpráva je, že nové technologie nabízejí širokou škálu opatření pro neproliferaci,
kontrolu zbrojení a odstrašování v rámci řetězce PPDE (produkce, proliferace, nasazení a využití).
Nástroje pro omezení a kontrolu výroby, šíření, nasazení a použití nových technologií jsou založeny
na osvědčených metodách, které jsou doplněny novějšími.
}Protože nové technologie často mají dvojí použití, jsou nehmotné nebo miniaturizované, tradiční
nástroje pro kontrolu exportu se stávají stále obtížnějšími, co se týče navrhování, provádění a
ověřování.
}V důsledku toho je třeba seznamy kontrol exportu koncipovat tak, aby byly velmi specifické a
přizpůsobené; a kvůli extrémně rychlému informačnímu prostředí musí být neustále revidovány a
aktualizovány. Pro některé technologie, jako jsou kybernetika, umělá inteligence nebo robotické
zbraně by omezení šíření odborného know-how mohlo být slibné.
43

}ABBASI, R. 2014. Emerging Security Trends and Legitimacy of the Nuclear Non-Proliferation Regime.
Strategic Studies , Vol. 34, No. 2/3 (Summer and Autumn 2014), pp. 67-93
}
}HAYASHI, M. 2007.  Suspension of Certain Obligations of the CFE Treaty by NATO Allies: Examination
of the Response to the 2007 Unilateral Treaty Suspension by Russia. Journal of Conflict & Security
Law, Vol. 18, No. 1 (2013), pp. 131-150.
}
}MLYNARSKI, T. 2017. The Role of International Atomic Energy Agency in Maintaining Peace. Politeja
, No. 50/5, 149-166.
}
}SAUER, T. 2011. The Emerging Powers and the Nuclear Non-Proliferation and Disarmament Regime.
Egmont Institute.
}SUCHÝ, P. – KUCHYŃKOVÁ, P. (eds.) Vývoj a výsledky procesu kontroly zbrojení a odzbrojování.
Marnost nad marnost? MPU MU Brno 2005.
}
44