Mezinárodní instituce Použití síly v mezinárodních vztazích Ivo Pospíšil Osnova l1) Vývoj použití síly v MP a jeho regulace l2) Zásada zákazu použití síly a hrozby silou v současném MP l3) Výjimky ze zákazu lA) Sebeobrana lPreempce lPrevence lKolektivní sebeobrana lB) Autorizace RB OSN (Kapitola VII. Charty OSN) l4) Humanitární intervence a koncept R2P l5) Trestání válečných zločinů Vývoj použití síly a jeho regulace lVálka jako legitimní a legální prostředek řešení sporů lKoncept spravedlivé války (bellum iustum) lRegulace použití síly jako první kodifikace psaných pravidel Vývoj použití síly a jeho regulace lBriand-Kellogův pakt (Pařížský pakt, Všeobecná smlouva o odmítnutí války, 1928, původně 15 smluvních stran) lVysoké smluvní strany slavnostně prohlašují jménem svých národů, že odsuzují válku jako prostředek k vyřešení mezinárodních neshod a zříkají se jí jako prostředku národní politiky ve svých vzájemných vztazích. lVysoké smluvní strany se shodují, že urovnání neb vyřešení všech neshod a sporů, ať by byly jakékoliv povahy nebo původu, k nimž by mohlo dojíti mezi nimi, nemá se nikdy jinak díti než pokojnými prostředky. l Zásada zákazu použití síly a hrozby silou v současném MP lČl. 2 odst. 4 Charty OSN lVšichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby násilím neb použití násilí ať proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, ať jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Sebeobrana lČlánek 51 Charty OSN lDojde-li k ozbrojenému útoku proti některému členu Spojených národů, nic v této chartě není na překážku přirozenému právu na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření, učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany, oznámí se ihned Radě bezpečnosti a nedotýkají se nikterak touto chartou stanovené pravomoci a odpovědnosti Rady bezpečnosti, aby kdykoli podnikla takovou akci, kterou považuje za potřebnou k zachování nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Sebeobrana lNěkolikerý výklad rozsahu a obsahu: lA) Právo na sebeobranu je třeba vykládat v souladu se zákazem použití síly a hrozby silou: lLegitimní sebeobrana musí probíhat za následujících podmínek: lmusí jít o obranu proti aktuálnímu ozbrojenému útoku; pokud je útok jednorázový, nelze proti němu již uplatňovat odvetné kontraopatření, lsebeobrana musí být přiměřená útoku, lsebeobrana je právem, nikoliv povinností státu. Sebeobrana lB) Odkaz na přirozené právo na individuální sebeobranu (inherent right) míří na původní praxi států před přijetím Charty OSN lCharta OSN proto nevylučuje tzv. preemptivní sebeobranu (anticipatory self-defense) lDoktrina Daniela Webstera (vyslovená k incidentu Caroline Wessel) lStát má právo uchýlit se k preemptivnímu útoku, pakliže okolnosti činí takové jednání nezbytným, nutným. lNutnost musí být „naléhavá, nepřekonatelná a neponechávající žádnou jinou možnost volby prostředku a žádný moment k úvaze. l Preempce a prevence lAbraham D. Sofaer a kritéria hodnocení preempce: l1) povaha a závažnost hrozby l2) intenzita pravděpodobnosti, že tato hrozba bude realizována, jestliže nebude přistoupeno k preemptivní akci l3) dostupnost a případné vyčerpání jiných prostředků než je užití síly l4) soulad preemptivní akce s ustanoveními a cíli Charty OSN a dalších aplikovatelných mezinárodních smluv Preempce a prevence lAndrew F. Krepinevich lPreemptivní útok - stát zaútočí na svého nepřítele poté, co se ukázalo jako zjevné, že útok nepřítele je bezprostředně hrozící. lPříklad: útok Izraele na syrské, egyptské a jordánské jednotky v roce 1967. lPreventivním útok (preventivní válka) – nastává v situaci, kdy stát nebyl bezprostředně ohrožen, ale obával se rostoucí síly protivníka a věřil, že pokud proti jeho rozmachu nezasáhne ihned, bude pro ně jeho moc znamenat vážně ohrožení v budoucnu. lPříklad: napadení SSSR Německem v roce 1941 (operace Barbarossa), útok Izraele na irácké jaderné zařízení v Osiraku v roce 1981. Preempce a prevence lShrnutí lSpolečné znaky pre-emptivní a preventivní sebeobrany: lcílem je zabránit a předejít hrozbám, které ještě nedosáhly stádia započatého ozbrojeného útoku ze strany jiného státu. lPreemptivní sebeobrana: l- právo státu užít sílu v situaci, kdy takovéto jednání je nutné a tato naléhavá nutnost neponechává žádnou možnost volby prostředků ani okamžik k úvaze a použití síly je přiměřené hrozbě; ozbrojený útok ze strany protivníka ještě nezapočal, ale je třeba předejít jeho bezprostřední hrozbě. lPreventivní sebeobrana l- právo zaútočit na jiný stát v případě, kdy hrozba útoku ze strany tohoto jiného státu není bezprostřední, nicméně stát útočící v sebeobraně si klade za cíl zabránit budoucí možné hrozbě, která by mohla nastat, pokud by takto nekonal. Takové zabránění budoucí možné hrozbě může spočívat již v zabránění ve vývoji prostředků, jejichž pomocí by potencionálně mohla být hrozba realizována. Kolektivní sebeobrana lvyplývá z kogentní povahy zákazu použití síly a hrozby silou lagrese vůči kterémukoliv členu mezinárodního společenství je považována za zásah proti společenství jako celku (právo kolektivní sebeobrany) l je právem kteréhokoliv státu, bude-li o to požádán, pomoci nepadenému státu vojenskou pomoc Oblastní dohody o kolektivní sebeobraně lČlánek 52 Charty OSN l1. Nic v této chartě nebrání, aby existovaly oblastní dohody nebo orgány pro jednání o takových otázkách mezinárodního míru a bezpečnosti, které se hodí pro oblastní akci, ovšem s tou výhradou, že lze takové dohody nebo orgány a jejich činnost sloučiti s cíli a zásadami Spojených národů. l2. Členové Spojených národů, kteří vstoupí v takové dohody nebo ustaví takové orgány, vynaloží veškeré úsilí, aby dříve než předloží místní spory Radě bezpečnosti, dosáhli jejich pokojného řešení použitím takových oblastních dohod nebo orgánů Autorizace RB OSN (Kapitola VII. Charty OSN) lČlánek 39 lRada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají býti učiněna podle článků 41 a 42, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost. lČlánek 41 lAby Rada bezpečnosti svým usnesením dodala účinnosti, může rozhodnouti, jakých opatření, vyjma užití ozbrojené síly, má býti použito a může vyzvati členy Spojených národů, aby taková opatření provedli. Mohou mezi nimi býti i úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, radiových nebo jiných a přerušení styků diplomatických. lČlánek 42 lKdyby Rada bezpečnosti měla za to, že by opatření podle článku 41 nebyla dostatečná, nebo kdyby se nedostatečnými ukázala, může podniknouti takovou akci leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké je třeba, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost. Mezi takovými akcemi mohou býti i demonstrace, blokáda a jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Spojených národů. Humanitární intervence lvojenská intervence za účelem ochrany jednotlivců nacházejících se pod jurisdikcí jiného státu lhistoricky: nejzazší prostředek tzv. diplomatické ochrany, tj. nástroj k ochraně práv vlastních občanů (nikoliv lidských práv!) lpříklady po 2. sv. válce: britská intervence v Íránu (1946), zásah izraelských sil v Ugandě k záchraně držených občanů (1976), operace USA Eagle Claw k záchraně diplomatů zadržených na ambasádě v Teheránu (1980), ruská intervence v Gruzii (2008) Humanitární intervence lmoderní pojetí: ochrana obětí masivního a systematického porušování lidských práv lotázka rozporu s čl. 2 odst. 4 Charty OSN – podle zastánců požadavky kogentního zákazu splňuje (i když jde o intervenci bez autorizace RB OSN a bez souhlasu státu), pokud: existuje okamžitá a jinak neodvratitelná hrozba LP, intervence je zaměřena výlučně na ochranu těchto základních práv Humanitární intervence lumírnění zastánci: red light a green light přístup (rolí RB není pouze předem autorizovat použití síly – green light, ale také v případě jejího použití vyzvat k jejímu ukončení – red light, pokud tak RB neučiní, je použití síly legální lodpůrci: použitá logika staví hlasování v RB „na hlavu“, postačí jedno veto stálého člena k tomu, aby byla akce legální Reponsibility to Protect (R2P) lVýroční zpráva generálního tajemníka OSN Kofi Annana z roku 1999 (intervence států NATO v Kosovu): Je-li humanitární intervence neakceptovatelným útokem na suverenitu, jaká má být potom naše odpověď na Rwandu, Srebrenicu – na hrubé a systematické porušování lidských práv, které se protiví všem zásadám naší společně sdílené humanity? Reponsibility to Protect (R2P) lMezinárodní komise pro intervenci a státní suverenitu – závěrečná zpráva z roku 2001: lredefinice státní suverenity nikoliv jako panství nad územím a obyvatelstvem, ale jako primárně odpovědnosti: Státní suverenita znamená odpovědnost a prvořadá odpovědnost za ochranu svého obyvatelstva spočívá na státu samotném. Je-li však obyvatelstvo sužováno vážnou újmou v důsledku vnitřního konfliktu, represí nebo selhání státu a příslušný stát není ochoten či schopen toto utrpení zastavit nebo odvrátit, pak zásada neintervence ustoupí mezinárodní povinnosti k ochraně (R2P). Trestání válečných zločinů lVývoj: právo vítěze v. právo mezinárodního společenství lWW I lWW II lZločiny podle mezinárodního práva lagrese lválečné zločiny v užším smyslu lzločiny proti lidskosti lzločin genocidy Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) lRozsah jurisdikce: stíhání a trestání osob odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území bývalé Jugoslávie od r. 1991 l4 kategorie mezinárodních zločinů: lzávažná porušení Ženevských úmluv o ochraně obětí války z r. 1949 porušení zákonů a obyčejů války lzločin genocidia lzločiny proti lidskosti lSložení: 11 soudců volených Valným shromážděním OSN na období 4 let l Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu lJurisdikce: soudit osoby odpovědné ze spáchání činů genocidy a dalších závažných porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaných na území Rwandy a rwandské občany odpovědné za spáchání takových činů a porušení spáchaných na území sousedních států mezi 1. 1. a 31. 12. 1994 Mezinárodní trestní soud lJurisdikce: vyšetřování a trestání nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek l je založena na obligatornosti a přednosti před jurisdikcemi vnitrostátních orgánů lSložení: minimálně 18 soudců volených shromážděním smluvních stran na funkční období 9 let lNegativní postoje některých států (USA, Francie, Izrael)