Mezinárodní instituce
Osnova
I. Válka a její regulace
II. Definice mezinárodního práva humanitárního
III. Vývoj moderního humanitárního práva
IV. Struktura mezinárodního humanitárního práva
V. Specifické rysy a obecné zásady
VT. Definice ozbrojeného konfliktu
VTI. Pravidla platná za mezinárodního ozbrojeného
konfliktu
VTII. Ochrana obětí
IX. Pravidla platná ve vnitřním ozbrojeném
konfliktu
Thomas Hobbes - monopolizace násilí uvnitř státu a
jeho externalizace
Carl Schmitt - Pojem politična (politika jako boj
nepřítele proti nepříteli)
von Clausewitz - pokračování politiky jinými
prostředky
II. Definice mezinárodního práva
humanitárního
= soubor norem, které upravují vedení ozbrojených
konfliktů s cílem zmírnit utrpení a omezit materiální škody
či jiné negativní dopady, které tyto konflikty způsobují
= upravuje pravidla boje a omezení negativních důsledků
války
= ius in bello (upravuje pravidla uvnitř konfliktu), nikoliv
ius ad bellům (netýká se legality války jako takové)
= synonymická terminologie: mezinárodní právo válečné,
právo ozbrojených konfliktů, zákony a obyčeje války
II. Definice mezinárodního práva
humanitárního
• v současnosti upravuje pravidla mezinárodních i vnitrostátních
konfliktů
• první kodifikovaná část mezinárodního práva veřejného (!)
• po 2. světové válce otázka vtahu k mezinárodnímu právu lidských práv
(ta se uplatňují především za míru, za ozbrojeného Konfliktu mohou být
některá tzv. derogována či sistována - viz např. čl. 15 Evropské úmluvy
o ochraně lidskýcn práv a základních svobod:
„V případě války nebojakéhokoli jiného veřejného ohrožení státníexistence, může každá
Vysoká smluvní strana přijmout opatření k odstoupení od závazků stanovených v této
Úmluvě v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatrení nebudou
neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva.
Podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z
dovolených válečných cínů, a článku 3, 4 (odstavec i) a 7.
Každá Vysoká smluvní strana, využívající svého práva na odstoupení, bude v plném
rozsahu informovat generálního tajemníka Rady Evropy o opatřeních, která přijala a o
jejich důvodech. Generálního tajemníka Rady Evropy bude rovněž informovat o tom, kdy
tato opatření pozbyla platnosti a kdy ustanovení Úmluvy budou znovu prováděna v plném
rozsahu/'
II. Definice mezinárodního práva
humanitárního
LP se uplatňují i za války, avšak některé jejich
aspekty se posuzují podle norem humanitárního
práva (například právo na život a otázka zbavení
života - otázka proporcionality v. válečné
nezbytnosti)
humanitární právo za války působí vůči LP jako lex
specialis (blíže viz Pospíšil, I. Mezinárodní ozbrojené
konflikty a lidská práva: pohled mezinárodních
institucí a soudů. In Pospíšil, Ivo, Zdeněk Kříž a kol.
Ozbrojené konflikty po konci studené války. Brno:
MPÚ 2012, str. 228 - 246)
III. Vývoj moderního humanitárního
Válečný zákoník Gustava Adolfa (1621) - pravidla
pro velitele švédských vojsk za 3oleté války
Jean-Jacques Rousseau - válka není vztahem
člověka k člověku, ale vztahem mezi státy, lidé se
stávají nepřáteli jako bojující kombatanti (mohou
mezi sebou na sebe útočit a zbavovat se života jen
pokud vzájemně bojují, jakmile složí zbraně, stávají
se opět lidskými bytostmi - má dopady až do
dnešního pojetí kombatantů, válečných zajatců,
vztahu k civilistům atd.)
III. Vývoj moderního humanitárního
práva
• Základy ženevského práva (Henry Dunant):
Úmluva o zlepšení osudu raněných při armádách v poli
(1864)
založení Mezinárodního výboru Červeného kříže (1880)
• Základy haagského práva (Francis Lieber):
Lieberův kodex
vojenské manuály
Petrohradská deklarace (1868)
Bruselská deklarace (1874)
Haagské úmluvy (1899 a 1907)
Ženevské úmluvy z roku 1929: Úmluva o ochraně
raněných a nemocných, Úmluva o ochraně válečných
zajatců
4 Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených
konfliktů z roku 1949
Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám z roku
1977: Protokol I (slučuje ženevskou i haagskou větev
práva), Protokol II (upravuje pravidla vnitřních
ozbrojených konfliktů)
IV. Struktura mezinárodního
humanitárního práva
• Haagské právo - pravidla vlastního vedení bojových
operací (pravidla účasti na nepřátelství, neutralita,
metody vedení boje, bojové prostředky)
• Ženevské právo - ochrana obětí ozbrojených
konfliktů (ranění, váleční zajatci, zdravotnický
personál, civilní osoby)
- obě části se postupně sbližují, dochází k jejich
propojení v Protokolu I
V. Specifické rysy a obecné zásady
předmět úpravy (situace extrémního násilí)
adresáti norem (práva, povinnosti a jejich rozsah se
liší dle druhu subjektů - kombatanti/nekombatanti,
civilní subjekty, vojáci/poddůstojníci/důstojníci atd.)
metoda právní regulace (co není výslovně zakázáno,
neznamená, že je dovoleno)
prameny práva (vedle mezinárodních smluv i
mezinárodní obyčeje - viz studie Mezinárodního
výboru Červeného kříže z roku 2005 „Customary
International Humanitaria Law, Volume I and II identifikovala
161 obyčejových pravidel, a nepsané
zásady lidskosti a požadavky veřejného svědomí)
Zásada humanity
prostupuje všemi normami M H P
subsidiarita v případech neupravených mezinárodní
smlouvou (čl. i odst. 2 Protokolu I: „V padech,
které
rodn dohody, zu° vají civilní osoby a
kombatanti pod ochranou a v mci působnosti
sad ho va ch z
ch obyčejů, ze sad lidskosti a z
požadavků ho svedomí.")
• Zásada vojenské nezbytnosti
- omezuje násilí na nezbytnou míru - povinností
válčících stran je užívat pouze takový druh a množství
síly, které je nezbytné pro porážku nepřítele
v nejkratším možném čase a s nejmenšími možnými
náklady a ztrátami
• Zásada rozlišování
- povinnost rozlišovat mezi různými adresáty norem
V. Specifické rysy a obecné zásady
• Zásada proporcionality
- zakazuje způsobovat nepřiměřené vedlejší škody
(collateral damages) na civilních osobách a objektech,
které převyšují získanou vojenskou výhodu
• Zásada rovných povinností válčících stran
- válčící strany jsou povinny dodržovat M H P bez
ohledu na to, zda jsou agresorem nebo obětí
(klasifikace konfliktu jako války útočné, obranné,
spravedlivé, omezené, totální atd.) nemá vliv na plnění
pravidel humanitárního práva
A) Mezinárodní ozbrojený konflikt
• společný čl. 2 ženevských úmluv:
„...bude se tato mluva vztahovat! na všechny pady sene
Iky nebo hokoli ho ho konfliktu ho mezi
dvěma nebo ce mi mi stranami, i když
lechy stav neni njednou z nich.
mluva bude se rovněž vztahovati na všechny pady steche nebo
plne okupace ho zemi některé Vysoké smluvní strany,
i Když se tato okupace nesetká s m m odporem.
Neni-li některá ch se konfliktu smluvní stranou
to mluvy, zůstanou mocnosti, které jsou mi stranami, presto
ny ve ch ch ch. Budou kromě toho ny
touto mluvou vuci nehe mocnosti, príjme-li tatojeji a
bude-li sejimi diti.66
• pojem rozšířil čl. i odst. 4 Protokolu I i na národne
osvobozeneckou válku, kdy na jedné straně
nestojí stát, ale národněosvobozenecké hnutí:
„ se rozumeji ozbrojené konflikty, ve ch rody
proti lni de" a cizi okupaci a proti
m rezlmum, aby uplatnily sve vo na
sebeurďeni."
• M H P se aplikuje ihned, jakmile fakticky započne
ozbrojené nepřátelství (vždy, když dojde k použití
ozbrojené síly)
B) Vnitrostátní ozbrojený konflikt
• čl. 3 ženevských úmluv:
„V pade ho konfliktu, který nema rodni z
a ktery vznikne na zemi některé z ch ch stran,
bude ícazda ze stran v konfliktu na diti se pri
mtemito mi..."
• Protokol II (užší definice vnitřního konfliktu):
konflikt, k němuž dochází na území některé smluvní
strany mezijejími ozbrojenými silami a disidentskými
(opozičními) ozbrojenými silami (vnitřní nepřátelství
musí být uskutečňováno ozbrojenou silou a takovou intenzitou,
které vyžaduje nasazení vojenských složek, opozice musí být
kolektivně organizována, jejich ozbrojené síly musí být pod
velením)
Rozsudek ICTY ve věci Tadic (1996) (širší definice
vnitřního konfliktu):
- dlouhodobé ozbrojené násilí mezi vládními
jednotkami a organizovanými ozbrojenými silami
nebo mezi takovými skupinami navzájem
uvnitř státu
C) Smíšené ozbrojené konflikty
• realita po roce 1990 - rozpad státu, vnitřní konflikt
se proměňuje v konflikt mezinárodní (rozsudek ICTY
Tadic - nutnost oddělování jednotlivých fází
konfliktu)
• vede k fragmentarizaci pravidel dle charakteru
konfliktu a válčících stran
VII. Pravidla platná za mezinárodního
ozbrojeného konfliktu
A) Kdo se účastní konfliktu:
• příslušníci ozbrojených sil (kombatanti)
- mají v čele velitele odpovídajícího za podřízené,
- nosí pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,
- nosí otevřeně zbraň,
- dodržují zákony a obyčeje války
kombatant - usmrcuje a zraňuje osoby a ničí a poškozuje
objekty a materiál, pokud násilné činy neporušuji
mezinárodní humanitární právo, má jeho jednání povahu
výkonu oprávnění a nevede ke vzniku trestní odpovědnosti,
je současně legitimním cílem útoku nepřítele, pokud je
zraněn nebo upadne do zajetí, má práva válečného
zajatce
VII. Pravidla platná za mezinárodního
ozbrojeného konfliktu
za kombatanty se nepovažují:
• vyzvedači (tajně nebo pod falešnou identitou shromažďuje nebo se snaží
sbírat informace v operačním území druhé válčící strany)
• žoldnéři (čl. 47 Protokolu I): osoba, která
je specielně najata v ste nebo v zahraničí k tomu, aby bojovala v
m konfliktu;
skutečné se mo castni ch ;
svoji cast v ch ch motivuje hlavne" m ziskem a
stranou v konfliktu nebo m nem skutečné" hena lni
odmena podstatne" ci odmenu henou nebo placenou
kombatantufn ch v ch ch to strany;
neni občanem strany v konfliktu ani nema bydlisWna zemi
m stranou v konfliktu;
neni kem ch sil strany v konfliktu, a
nebula na tem, který neni stranou v konfliktu k plněni ch
kolujako kjeho ch sil
VII. Pravidla platná za mezinárodního
ozbrojeného konfliktu
nekombatant - vojenský lékařský personál a
duchovní personál (čl. 43 odst. 2 Protokolu I)
- nemají právo účastnit se nepřátelství, nesmějí být
cílem útoku, mohou nosit zbraň pouze k vlastní
obraně, pokud upadnou do zajetí, musejí být navráceni
druhé straně
civilní osoby - upraveny až čtvrtou ženevskou
úmluvou a Protokolem I (část IV. Civilní obyvatelstvo)
VII. Pravidla platná za mezinárodního
ozbrojeného konfliktu
B) Jak bojuje (zakázané metody vedení boje):
• zákaz napadání civilních osob a objektů (čl. 52 odst. 1 Protokolu I)
• zákaz nerozlišujících útoků (čl. 51 odst. 4 Protokolu I)
• zákaz užití civilních osob jako živých štítů (čl. 51 odst. 7 Protokolu I)
• zabití či zranění osoby vyřazené z boje
• zákaz prohlášení, že nebudou bráni váleční zajatci
• proradnost (perfídni jednání) v. dovolená válečná lest
• zákaz plenění
• zákaz hladovění civilního obyvatelstva, zákaz úroků na zásobovací
zařízení
• zákaz poškozování životního prostředí a kulturních památek
• zákaz útoků na přehrady a hráze, jaderné elektrárny a zařízení
v jejich blízkosti
VII. Pravidla platná za mezinárodního
ozbrojeného konfliktu
C) Čím bojuje (regulace bojových prostředků):
• konvenční zbraně v. zbraně hromadného ničení (WMD)
• zakázané konvenční zbraně:
• W M D :
- zákaz chemických zbraní (Úmluva o zákazu chemických
zbraní a o jejich likvidaci, 1993)
- zákaz biologických zbraní (Úmluva o zákazu vývoje,
výroby a hromadění zásob bakteriologických a
toxinových zbraní a o jejich zničení, 1972),
- omezení jaderných zbraní (poradní posudek M S D o
legalitě hrozby a použití jaderných zbraní, 1996)
VII. Pravidla platná za mezinárodního
ozbrojeného konfliktu
C) Kdo nebojuje (válečná neutralita)
- prostá neutralita (Úmluva p právech a povinnostech neutrálních
mocností a osob v pozemní válce, 1907):
• právo na územní nedotknutelnost a udržování vztahů s oběma
válčícími stranami
• povinnost zdržet se účasti na konfliktu (i nepřímé), povinnost
rovného přístupu k oběma stranám
• v případě útoku na své území má právo užít ozbrojenou sílu, aniž by
to znamenalo odstoupení od neutrality
• povinnosti zavazují pouze stát, nikoliv soukromé osoby (občany či
právnické osoby registrované v tomto státě, které mohou poskytovat
jakoukoliv pomoc a stát není povinen j i m v tom bránit)
• může poskytnout válčícím stranám zprostředkování či dobré služby
- trvalá neutralita (uznaná v. garantovaná)
Definice: osoba, která se za ozbrojeného konfliktu
z jakéhokoliv důvodu ocitla v moci nepřátelské
mocnosti (ranění a nemocní, lékařský personál,
váleční zajatci)
Prameny: ženevské úmluvy a oba dodatkové
protokoly obsahují velmi podrobná pravidla
Společné rysy: povinnost respektovat oběti, chránit
oběti, povinnost lidského zacházení, zákaz
diskriminace
A) Ranění a nemocní
Práva a povinnosti:
• zákaz jakéhokoliv útoku na jejich život, zákaz dobít či vyhladit,
mučit, provádět biologické pokusy (zákaz podrobovat osoby
jakémukoliv zákroku který není vyvolán negativním zdravotním
stavem, například tělesné mrzačení, lékařské pokusy, odnímání
tkání a orgánů za účelem transplantace, výjimkou je darování krve a
kůže na bazi dobrovolnosti)
• osoby nesmějí být ponechány bez lékařské pomoci a
nediskriminačně (vlastním vojákům musí být poskytnuta stejná
péče jako nepřátelským)
• válčící strany mají povinnost sjednávat, kdykoliv to okolnosti dovolí,
příměří, zastavení palby a místní dohody za účelem sběru, výměny a
přepravy raněných, povinnost evidovat raněné a nemocné,
• podrobná úprava pohřbívání (čl. 17 první ženevské úmluvy, čl. 20
druhé ženevské úmluvy)
B) Lékařský personál (první ženevská úmluva pouze
jako součást ozbrojených sil, Protokol I označuje
i civilní personál)
Identifikace: rozeznávací znaky (červený kříž na bílém
poli, červený půlměsíc, červený lev a slunce na bílém
poli, červený krystal na bílém poli (od 2005:
Dodatkový protokol III)
VIII. Ochrana obětí
Práva a povinnosti:
• za všech okolností musí být respektován a chráněn,
• pokud upadne do zajetí, nesmí být zadržen, ale vrácen
druhé straně konfliktu, výjimkou je situace, pokud to
vyžaduje zdravotní stav a počet válečných zajatců (takto
zadržený personál není považován ta válečné zajatce, ale
musí s ním být zacházeno minimálně se stejným
standardem, musí mu být umožněno vykonávat své
poslání, tj. léčebné funkce ve prospěch zajatců, naopak
nesmí být nuce k žádné jiné práci, po odpadnutí nezbytné
situace musí být vrácen druhé straně)
zem s mi zajatci
C) Váleční zajatci
• třetí ženevská mluva o
a Protokol I (cl. 44):
„Každý kombatantjakje n v nku 3, se
vá m zajatcem, jestliže se ocitne v moci
protější strany."
VIII. Ochrana obětí
Práva a povinnosti:
• povinnost zjistit totožnost zajatce pro účely evidence a režimu zacházení
(zajatec je povinen uvést pouze jméno, příjemní, hodnost, datum narození,
matriční či obdobné číslo),
• zákaz vykonávat tělesné či duševní trýznění za účelem získání informací,
• zákaz odebrat průkaz totožnosti,
• právo ponechat si svršky a předměty osobní potřeby, i když patří k oficiální
výzbroji, ubytování za stejných podmínek jako maji příslušníci vlastních
ozbrojených sil,
• přísun vody, potravin, jednou měsíčně pravidelná lékařská prohlídka
• lze podrobit výkonu nucené práce (povolené činnosti - správa tábora,
zemědělství, průmysl, doprava nevojenské povahy, obchodní a umělecká
činnost, služby v domácnosti, veřejné služby nevojenské povahy, nesmí být
podrobován práci ponižující pro príslušníka ozbrojených sil, práci
nebezpečné a zdraví škodlivé - například odstraňování min), nikoliv
poddůstojníky (pouze dozorčí činnosti) a důstojníky
VIII. Ochrana obětí
• právo na styk s vnějším světem: na korespondenci (minimálně dva
dopisy měsíčně), která může být podrobena cenzuře, ale nesmí být
zadržena, právo na styk s úřady státu, které je drží v zajetí
• trestání dle zásady asimilace (podle pravidel platných pro ozbrojené
síly státu, který zajatce drží), pouze před vojenským soudem, který
zaručuje nezávislost a nestrannost, disciplinární tresty může vynášet
pouze důstojník (velitel tábora)
• ukončení zajetí - osvobození, zdařilým útěkem (má právo pokusit se
o útěk, pokud bude znovu zajat, nesmí být za předchozí útek trestán,
disciplinárně lze potrestat za opakovaný neúspěšný útěk) smrtí
(pravidla pohřbívání - jednotlivě, s úctou a dle pravidel
náboženství, k němuž se hlásil, evidence hrobů, zpopelnění pouze
na žádost zemřelého), repatriací (dohoda o výměně, povinnost
repatriovat vážně nemocné a těžce raněné, povinnost okamžité
repatriace po ukončení aktivního nepřátelství bez ohledu na
uzavření mírové smlouvy)
VIII. Ochrana obětí
D) Civilní osoby
- čtvrtá ženevská úmluva a Protokol I
Obecně:
• zákaz braní rukojmí
• zákaz vykonávání nátlaku za účelem získávání informací
Ochrana cizinců na území znepřátelených stran:
• do WWI právo cizince kdykoliv opustit území válčící strany, ve WWI i
WWII byl každý cizinec považován za potenciálního brance nepřátelské
mocnosti - praxe vedla K rozsáhlým internacím cizinců
• reakce v Ženevské úmluvě: cizinci mají oprávnění kdykoliv opustit území,
kromě dvou výjimek - vyžaduje-li to bezpečnost strany v konfliktu a pokud
o to sám cizinec požádá a internace je nezbytná (ochrana cizinců před
lynčováním)
• cizincům může být nařízena nucená práce za stejných podmínek jako
vlastním občanům (nepřátelským cizincům nelze nařizovat práci, která
přímo souvisí s bojovými operacemi)
• zakazuje se konfiskace jejich soukromého majetku
Ochrana civilních osob na okupovaných územích:
• základní povinností je zachovat veřejný pořádek, zachování
trestního a civilního zákonodárství, okupační mocnost může
přijímat vlastní trestní normy, které nesmí mít zpětnou
účinnost (trest smrti lze ukládat je za činy, kde to připouští
právo okupovaného státu)
• musí zůstat zachována působnost místních civilních úřadů a
soudů
• okupační mocnost nesmí měnit demografickou strukturu na
okupovaném území (zákaz deportací, zákaz přesouvání
vlastního obyvatelstva na okupované území)
• civilní obyvatelstvo nesmí být nuceno ke službě v ozbrojených
silách, lze je podrobit nuceným pracím (výlučně uvnitř
okupovaného území, u osob starších 18 let, za spravedlivou
mzdu)
konfiskace majetku: upraveno pouze řádem války
Dozemní z roku 1907 (soukromé vlastnictví nesmí být
konfiskováno) - odraz obyčejového práva (veřejné statky
lze konfiskovat, soukromé nikoliv, ani za náhradu)
povinnost zásobovat obyvatelstvo potravinami a léky (čl.
55 úmluvy) i dalšími prostředky nezbytnými k přežití (čl.
69 Protokolu I)
internovat lze pouze jako trest za čin spáchaný v úmyslu
poškodit okupační mocnost nebo pokud to okupační
mocnost považuje za nutné z naléhavých bezpečnostních
důvodů (práva internovaných civilních osob jsou
obdobná právům válečných zajatců)
IX. Pravidla platná ve vnitřním
ozbrojeném konfliktu
neochota států regulovat mezinárodním právem vnitrostátní
konflikty, změna po 2. sv. válce
společný čl. 3 ženevských úmluv (miniaturní konvence) vyjmenovává,
která pravidla platná pro mezinárodní konflikty
se uplatní i ve vnitřním konfliktu
Protokol II - podrobná úprava vnitřních konfliktů (chybí
vymezení stran konfliktu, úprava bojových prostředků a
způsobů vedení boje), navíc stanoví, že se tyká pouze konfliktů
na území smluvních stran mezi vládními ozbrojenými silami a
disidentskými silami
obyčejové právo - shrnuto v rozsudku ICTY Tadic (širší
definice vnitřního konfliktu, aplikace celé řady pravidel pro
mezinárodní konflikt jako součást obyčejového práva)
tendence ke sbližování pravidel platných v mezinárodním i
vnitřním konfliktu
IX. Pravidla platná ve vnitřním
ozbrojeném konfliktu
Specifika úpravy:
• neexistence válčících stran
- nerozlišuje kombatanty/nekombatanty/civilní osoby
(příslušníci válčících stran nejsou nadáni imunitou,
mohou být za své činy trestáni dle vnitrostátního
trestního práva, nemohou mít statut zajatce, vztahují
se na ně pravidla internace jako na civilní osoby)