Kapitola 4 Vietnamská migrace do Česka .Čitím se spise jako Češka, ovlivněnd českou i vietnamskou výchovou, a beru si z obou to nejlepší, co můžu. Doma jsem tady v Česku, mám ale kořeny ve Vietnamu a na to nezapomínám. Je to domov mých rodičů a předků, je to krásná země, krásní lidé. Ale jsem spojeno" s Českem, s Prahou. Domov celkově nevnímám jako stát, ale spí! jako místo, kde chodím nejraději na zdchod." česká Vietnamka 22 let, v Česku žije 18 let .Vietnam /e pra mne exotika. Navštívila jsem ho pouze jednou a mnoho zndmých ni pňUad nikdy. Hodné se jich narodilo dokonce tady. Česko je pro mne možná domov, ale stdle ne úplný, vždy si budu pamatovat, odkud pocházím, a vždy se tam budu ráda vracet." na- laká Vietnamk° 18 let, v česku žije 17,5 let vU i o iec, v česku žije 17,5 let Souhrou společenských, politických, ideologických a mocenských změn první poloviny 20. století začali vietnamští učni a studenti od druhé poloviny 50. let přicházet i do českých zemí. Nejprve v počtu několika málo jedinců, od 70. let řádově v tisících ročně [Heroldova, Matějova 1987; Brouček 2005a]. Od samotných počátků do současnosti se podoba vietnamské imigrace do země značně proměnila. Do událostí roku 1989 byla výlučně organizované povahy, podléhající mezivládním dohodám mezi oběma zeměmi Omezovala se výhradně na několikaleté pracovní a učební pobyty skupin stejné starých dospělých jedinců, zpočátku pouze mužů, později i žen. V 90. letech naopak převažovala imigrace za účelem sloučení rodiny, ale docházelo i k návratové migraci těch, kteří v minulosti v Československu iii pobývali. V současnosti Vietnamci přicházejí za účel*™ lizace ekonom \cVca ......Muuia v Československu již oucasnosti Vietnamci přicházejí za účelem sloučení rodiny, realizace ekonomických aktivit a studia. Přicházejí jak ti, kteří v Česku již mají své příbuzné a známé, tak i % kteří jsou zcela sami, bez jakýchkoliv vazeb v zemi Ve druhém případě se jedná především o novodobou pracovní migrací Vietnamců, kteří v dobé konjunktury mezi lety 2000 a 2008 přijížděli do českých továren jako tzv. agenturní pracovníci lPechová 2007; jelínkova 2008; švec 2009). 80 v■,etna^l „ymi etniky (Češi, Vietnamci), kdy oba jsoi obcW S■ ^ č rúz" dostupné. Stejně tak nejsou dostupné ani statistik n n!ľ , ^ neJsou stvích mezi občanem ČR a VSR, z nkhž se též rodil kh partner" ským původem a českou statní príslušností. ^ S (esk(yvi^am- T.b.4.1 Polet udělených státních občanství České KDublil*, fc*. • Vietnamské socialistické republiky v letech 1993-2011 rok "podané íidosti udílení ob&nství zamŕtmrtí zadosť v praním kole pod* podaných a vylovených žádostí i *M Statistické údaje poskytlo na poiádání oddelení státnifco občanství a matr*. odbor vieobecné správy Ministerstva vnitra České republiky dne 20. června 2012. Vyvtitllvky: • Celkem za období 2007-2011; " Celkem za období ^99}-s» i. --- i na občanství jsou od 1. 1. 2014 případy, kdy «3 jedinou výjimkou výlučného ku sanguinis principu pravá "lJj w , anj „jfy j^jt. otec je český občan, ale matka Je občanskou tzv. třetí země, nemá po V takovém případě musí být otcovství dololeno například testy una. 83 Statistické údaje naznačují, že Vietnamci v Česku mají tendenci spíí lemu usazení. Dlouhodobě se poměr osob s povolením k trvalému 'iL** vietnamské komunitě drží na úrovni dvou třetin z celkového počtu vít * (Obr. 4.2; Tab. 4.2), v roce 2006 se dokonce dotkl hranice 75 % a nich hodnotách stále narůstá [v roce 2011 dosáhl hodnoty 37510 osob- S Cizinci]. Volně přístupné statistiky dotýkající se cizinecké agendy ne2 průměrnou dobu pobytu jednotlivých skupin imigrantů, nicméně z dostu ných výzkumů vyplývá, že průměrná doba pobytu Vietnamců v Česku v sou časnosti dosahuje nejvyšších hodnot ze všech imigrantských komunit. Dle výzkumu provedeného v roce 2012 Sociologickým ústavem Akademie véd (SOÚ) přesahovala průměrná doba pobytu Vietnamců v Česku v jejich výzkumném vzorku n = 99 hranici osm let. Avšak do výzkumu byli zařazeni pouze tí vietnamští migranti, kteří domů zasílali remitence [TZ ČSŮ 2012], Ve výzkumném vzorku z šetření prezentovaném v kapitole 5(n = 87+7) byk průměrná doba pobytu v Česku třináct let. Tento vzorek na rozdíl od výzkumu SOÚ zahrnoval i děti. Ve srovnání s pobytovými charakteristikami ostatních početných skupin imigrantů z nečlenských států Evropské unie64 a s pruilédnutím k průměrné délce pobytu v Česku se tedy dá předpokládat, že většina členů vietnamské komunity zvolila Česko (i přes deklarovanou touhu po návratu u první generace) za svůj nový domov. Tuto domněnku podporuje i další charakteristické chování vietnamské komunity - především rodinný způsob života. o*r- 4j Vývoj počtu držitelů povolen/ k trva/ Wiry-Vřetnéazylantú.-TP -trvalý pobyt; B?-******* V*0 . kategorie Ffetože nejsou k dispozici data za dílčí věkové ko^^^du jednotii-Vietnamců za jednotlivé roky a ani přesná data_o y ^akteristikam v^ch migracnřch kohort, je možné se ™tí^^naI0Iený* v teku ^ imunity domnívat, že většina vietaamskycA: a žijících v Cesxu 2^vá, a tudíž je pravděpodobné, že 12-14% V* ^ ^gen ratf JJJou imigrantUle děti imigrantů se státu20O6, *ff . »1 í 4^- Na základě dat o věkovém stoJeni^ mezi Jetv 19*. ^ Jjj o počtu narozených vietnamských děti ^ dofm % ^Cizinci] lze odhadovat, že z^y^ pantem až Je d*« imigrantů pouze 25 %, ve skupme CM _ 85 chara^živorľ\íétaa V)Wřtí/»*r N«v«jsr údaje z* Sťítiní lidí, domú a zadenit x důvodG rozdílné metodiky sběru dat. Pomér mužů a žen ve vietnamské komunite není se pohybuje na úrovni 60 % ku 40 % — kove kategorii do 24 let ľ***" micky aktivních ~ 'S00 •2 000 2 500 3000 do vět,, °v< Pyramidy ffenera složen Potřít Tcb^t kl^^hé^Pot7Qm^ ve v* AT/c S<5 «Hftn Pot* Ze,,,/ erové "^ová one ne-na ro- 20011 »a podobě nejvíce P" f sapiny ekonomicky aktivních ve yéko od 20 do 40 let, neméně s ohledem na s/ruaci českého hSpS a yývoj na poli vízové problematiky lze, přes absencí relevantních statistických údajů předpokládat, že v současností imigrací získávají především vě jcové skupiny dětí a svobodných dospělých do 26 let věku, tm. kategorie zletilých a studujících potomků usazených Vietnamců, kteří přicházejí dlouhodobá víza/povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučením diny či studia, a vélcové kategorie 18 až cca 35 let u vdaných žen. Jedná se o novomanželky usazených Vietnamců, jež též usilují o sloučení rodiny [Kušniráková, Placková, Tran Vu 2012]. Naopak skupina migranfú socialistického období a počátku 90. let, která dnes patří ke generaci padesátníků, je spíše stabilizovaná, resp. dochází k pozvolnému poklesu počtu emigrací ä přirozeným úbytkem. I přes drobné snižování se jedná o početně velmi významnou (odhadem 25-30 %) a ekonomicky a společensky nejvhvnější část vietnamské komunity. S početně narůstající věkovou kategorií dětí a mládeže ve věku do 24 let pozvolna roste i počet vietnamských žáků a studentů na českých školách (Obr. 4.4). Výjimkou je trend poklesu počtu vietnamských dětí na základních školách, nicméně ten není dán úbytkem ve věkové kategorii školního věku (v té naopak děti každoročně přibývají), aJe přechodem žálcú ze základních škol na víceletá gymnázia, řazená do kategorie středních škoL Tento tond je podporován především významem vzdělání a vzdělanosti ve společnostech s kořeny v konfuciánské tradici, mezi něž ta vietnamská patří ale aké autoreguJační rolí komunity, v níž jsou studijní ne/úspěchy důvodem * hrdosti nebo hanbě všech. Vietnamští žáci a studenti první jedenapúlté 1 mhé generace si bezesporu s přibJámutím k počátečním pc>dmínkám ve-ou vchni dobře. Komplikace ve studiu představuje především nízký lidský, e někdy i finanční kapitál rodičů, kteří nemluví dobře česky, mají často n'žší vzdělání a nemohou být svým potomkům oporou v řešení problémů pojených se studiem. Rodiče si uvědomují význam jazyka k dosažení úspěchu, proto investují nemalé peníze do doučováni a dokud dítě žije u meh, ^sledně dohlížejí na to, aby se každý den uěila Tento přístup je pro některé starší vietnamské studenty (gymnázií a vysokých škoO zajúnavým zdrojem ftymů, protože si mohou doučováním menších dětí z komunity přivydě-,at- O douěování je obecně stále větší zájem, probíhá i několikrát za týden a během něho se děti věnují všem předmětům včetně vypracování domácích "kolů, jež s nimi rodiče nejsou z rasových, jazykových a vzdělanostních důvodů schopni udělat sami. Doučování má vedle vzdělávacího ale i funkci jakéhosi „hlídáni" malých děti, na něž by jinak musel dohhžet dospělý místo toho, ahy pracoval. 87 r obr. 4.4 Vietnamští žáci a studenti na Českých Škol** 2003/04-2010/11 * k0láchv*školnkh. 4500 09/10 .cky aktivní, a ***** J Maloobchodu, pohostinství a v kos-Í> službách . ft>kud Je tento odhad správný, znamená to, ľv£ w oříchozích mladých Vietnamců se v Česku dále nevzdá ľ ľľľf j£ ekonomických činností (s^ch rodin) *SÄÍS22 ^komunitu. Tc> znamená, že mladí nové příchozí vsnTpu/pouľet" máJné do přirozeného mimoprofesmho kontaktu s majoritou a mají velmi ínosfa učit se češtinu přirozenou cestou. Tuto hypotézu potvr- Zczené možnosti učit i výstupy výzkumu prezentované v kapitole 5, dle kterých mladí, kteří Zficházejí za svými rodiči ve veku 16+, do škol nenastupují, ale vypomáhají j^diči/rodičům s obchodem a i po mnoha letech pobytu v zemi umějí česky jenom minimálně. Také se ukazuje, že ačkoliv vietnamští studenti zpravidla nemívají problém s přijímacími zkouškami na vysokou školu, jen velmi málo z nich školu úspěšně dokončí. To je dáno jednak skutečností, že dětí imigranta jsou často více integrované do majoritní společnosti nežli vietnamské komunity rodičů a s dosažením věku vysokoškolského studia u nich nezřídka dochází k oslabení vlivu rodičů na studijní disciplínu a výkony ve škole. S postupem času se i jejich studijní výsledky přibližují průměru celkové populace Česka, především na vysokých školách, kde zásadní roh hraje analytické a samostatné myšlení. Dalším aspektem častého nedokončení vysokoškolského studia je ztráta víry studentů ve smysl vzdělání. Důvodem je především diskriminační prostředí českého pracovního trhu, na němž mají mladí vzdělaní Vietnamci šanci uspět, pouze pokud pracují pro komunitu nebo pro velikou firmu na pozici, která s komunitou přímo souvisí - zpravidla jako obchodní zástupci, jejichž prací je péče o vietnamské zákazníky (zejména se jedná o velké obchodní řetězce, telefonní operátory, nově i banky a realitní kanceláře). V případě malých firem bývají zpravidla zaměstnáváni kvůli zájmu společnosti zaměřit se i na vietnamské klienty - například se jedná o soukromá zdravotnická zařízení, zejména stomatologické ordinace. V mnohých případech mladí Vietnamci nenastupují na vysoké škohy z důvodu ekonomických či zdravotních problémů rodičů, kteří potřebují, aby jim s nepříznivou situací potomci pomohli. Dalším, často odrazujícím prvkem je, že rodiče potomky částečně navádějí k tomu, aby pokračovali v jejich práci (např. v prodeji ve večerce apod.), protože tak se často uživí mnohem lépe flež na řadě pozic vyžadujících vysokou kvahfikaci. Pro pokračování v rodinném obchodu nepotřebují vysokou školu, jejíž vystudování je finančně nákladné. Mladí Vietnamci též nepokračují ve studiu, když rodiče vidí, že nemají na studium talent a investice do studia je v důsledku toho pouze mrháním peněz. 42 Vnitřnř^renciace vietnamské hm Od příchodu pmiích Vietnamců v 50 Urf. Sunita v česku již etabloval, - ^ "Nto stojem, ...-x.UO století se vietn ,tf etaDiovala a pevně usadila. Nicméně uvnitř n ^ jednotná" jak by mohlo označení komunita napovídat, ale naopak s"^ stále dyiíamidyvyvíjí a vnitřně diferencuje. Během uplynulé doby piX)e> sadní demografickou proměnou a postupným vnitřním rozrůzněním ekonomického statusu i prostředí, odkud nově příchozí pocházejí. Za^ do 80. let 20. století převažovali především muži ve věku od 17 do 251^ 80. let začalo přicházet i více žen a od převratu také jejich potomci a <á rodinní příslušníci. V období ekonomického růstu počátku 21. století do ^ stupu světové hospodářské krize ke konci roku 2008 došlo k posunu povah migrace Vietnamců do Česka. Ta do té doby probíhala téměř výlučně na bází rodinných a přátelských vazeb. Nově začali přicházet i smluvní dělníci, kteří si na rozdíl od těch využívajících rodinných sítí nechali cestu do Česka zajistit zprostředkovatelskou agenturou. Tito smluvní dělníci zpravidla přicházeli sami bez hlubších vazeb na Česko, pocházeli především z vietnamského venkova a většina z nich do země přicestovala s úmyslem pracovat ve zdejším průmyslu, popřípadě zemědělství či lesnictví [Pechová 2007; Jelínková 2008; Švec 2009]. Svým způsobem se jednalo o poměrně silný zásah do fungování a uspořádaní v té době již etablované komunity, jelikož během velmi krátkého časového období přicestovalo několik tisíc Vietname* «-*1 nické příslušnosti, jazyka a země původ" — ohutný ut a s iednotli sloužil —.uiismem vnitřní diferenci -,. . vťSKu jsou především rodina a rodinná *—' ' Česku nějakého příbuzná- v Č Ú uusu, 1 «-«ír.i*-. '5r/«c^ V * Web ietnamců, jež kromě et- ___o V"' riamců nické . •emkly, .ji. vorem síť pro ty, kteří v důsledku ,než k vytvoření !Sn^^~I£ľ2näw< * nfiniJľ^^ v<*fy. X^^ké komu. Ten Předsta 90 Sn'iování *t53Z toří přišJi vsocialistickém období, a částS^f komického rtft 2000-2008, hraje roli i * Ä ten. ke skupině lidí, kteří pfišli ve stejném období. ?Mt^SZ 255* ^aMch kohol ?sociaJistidého <** wSSSS í sobě a tuto soudržnost si velm, považují. Pospolitost předrevoiučU, mi-Lčních kohort může být dána i tím, že žádný z tehdejších příchozích neměj v Československu příbuzného. Oporu ve vyrovnávám se steskem po rodine Ifulturním Šokem a samotou proto vyhledávají zejména u svých soukme-' novců. V souvislosti s těmito okolnostmi nabyJy přátelské vztahy během pobytu v Československu podoby rodinných vztahů a dodnes přetrvávají Tyto vztahy byly pak posíleny především v první polovině 90. Jet kdy odpadla asistence poskytovaná oběma státy, a Vietnamci žijící v Česku se musei' svépomocí osamostatnit a najít si nové cesty obživy. Zejména v této době byJa role komunity zcela nezastupitelná. Migranti tohoto období mnohdy zdůrazňují, že se svým myšlením zcela liší od Vietnamců, keři začali přicházet až od konce 90. let. Obzvláště zdůrazňují jejich vztah k české kultuře a kuchyni a k výchově dětí, jež je dle jejich slov mnohem liberálnější, včetně jejich přístupu k partnerství potomků s Čechy. Vliv migračních kohort na pocit vzájemné sounáležitosti s jinými než rodinnými strukturami se s dalšími vinami migrace, zejména těmi po revoluci, oslabuje. U těchto skupin hraje dominantní roli rodina a rodinná příslušnost. Vliv migrační kohorty opět nabývá na významu u smluvních dělníků, kteří obdobně jako jejich předchůdci ze socialistického období přicházeli po skupinách, zpravidla bez dalších příbuzných, bydleli spolu na ubytovnách a spolu i pracovali. Navíc byli velmi záhy po příchodu vystaveni ekonomické krizi, kdy si byli jedinou vzájemnou podporou. Avšak i za těchto okolností se snaží každý spoléhat pouze sám na sebe a vydělávat sám na sebe, aby mohl plnit závazky vůči rodině ve Vietnamu. V komunitě jako celku stále více nabývá na významu také příslušnost k migrační generaci, tzn. zda člověk přišel v dospělosti (první generace), v době povinné školní docházky ve věku 6-12 let (jedenapůltá generace) nebo jako dítě do pěti let věku či se zde narodil (druhá generacej. Věk v době Příchodu ovlivňuje především jazykovou výbavu, pod°bu vztah,ů:a mt™ s českou majoritou a vazby na zemi předků a vnímání vietnamské komumty, kultury a tradice. , . » ,, , , , Především s nástupem světové hospodifcW knze na foky trh dochází i k posílení významu socioekonomického statusu a vzdělám na vzá- omuntty. Dokonce ekonomické xáwml a m , S konce 90, krt (sou toho ntooiu le vidělíný flovék si Mmů|e s „v! Inta raanft 11*010 wpodpowjl (nebo dokonce zakazuji) sňatky Z lidmi s rtmou výší vitótal Socioekonomicky status rodiny mule ovliv^ vit i vttthy ÍW vc (kok«představovat tomuntkačn! a vztahovou bit^ mezi Wutfml«chudými vietnamskými ž% a to obíma směry, Nřkdy* do pttfctat drti nota promítnout I vztahy rodičů, kdy Jedni půjčuji p> nta, resp. dluží druhým. Vc vietnamských rodinách totiž na Jednu stráni není zvykem řešit například Intimní vztahoví záležitosti nebo city a emoce, na drám stranu |c zcela béžné, ic drti jsou dobře Informovány o financ situaci rodiny ři pohledávkách, Velmi speellukým laktorem vnitřní diferenciace vietnamské komunity]c provincie původu. Na základe provincie píivodn, nebo tzv. krajansrví - dnj h ng - vznikají různé oficiálni spolky (např. Sdruženi vietnamských krajanů i provincie TVw\i \\\\\\\\ jejichž účelem )e sdružovat lidi z dané provincií fl oIkt, pophpadé poskytovat podporu například starším nebo nemocným, kieN i této provincie pocházejí, ale pouze krizové, nikoliv dlouhodobé. Nic-ménř příslušnost k danému místo původu nepůsobí na vznik pevnejších vazeb v rámci komunity - jakýchsi užších komunit, ani neovlivňuje prostorové preference či scstéhovánl poblíž sebe. Obdobné ani místo pobytu v Česku ■OMl prilis veliký vliv na vznik místních užších komunit, v rámci nichž by probíhaly intenzívnejší a pevnčjsl kontakty. Výjimku představují krajské, obecni a zájmové pobočky Svazu Vietnamců v České republice (il(ii nf/mVI MJf Nuni tyl C(Vi»ří M>a Sád* které lnstltuclonall/.ujl místní Vietnamce. Pobočky maji stejné jako zastřešující organizace své vedení - volené předsedy « místopředsedy, představující lokální autority. Zpravidla Jsou to muži a snahou Je vybírat ty, ktrN mluví česky. Členové Svazu Vietnamců v České republice platí pravidelné roční príspevky a na oplátku maji možnost kulturního vyliti n.i akcích pořádaných Svazem čl Jclio pobočkami. Organizace se v krizových momente* h. například kdyt nékdo náhle onemocni nebo inusl ncčc-kané odcestovat zpét do Vietnamu, snaží členům pomoci (např. návštevou a obdarováním nemocného), ale primárné se jedná splíe o krizovou Intervenci než o dlouhodobou podporu. Hlavním účelem Svazu a |eho poboček Je sdružováni kvůli kulturním a sportovním .iktivltám, ale také |e možné se na místní předsedy obrátit jako na autoritu v lokálni komunite, Vietnamci žljld v Česku si sami vytvořili označeni pro komunitu jako četl www.hnvn.cx. „l.o ttttlfdl pojmů a přirovnání, kterými označulí určité A ■ tf1 C Ä*' V"''* »1 pobytu v Sítíffi Ztl, k»« jw" v Cc které také poukazují na délku pobytu, vyjadřují, že tito lidé jsou v Česku už tak dlouho, že se víceménč v očích Vietnamců chovají jako Cdi: túylióa (pozápaúnčný) a mdtgóc (negativní označení pro ty, kteří ui ztratili své kořeny). Výraz con kil (křflcncc) pak vystihuje, že dani osoba je napůl Čechem a napůl Vietnamcem. Zvláitní výraz mají i pro ry, kteří přišli nedávno jáo tzv. agenturní zainéstnancl, jim se ve vietnamské komunite říká jedno-duli dllnkl - cňiiji nbtíii. Velmi specifickým označením pak je pojem bódQi {voják), kterým Vietnamci označují človika z maňánských struktur, jenž za Úpletu vyřeší „ípliiavou" práci. S postupujícím časem sl komunita vyvinula i spcciňcké mechanismy vnitřního fungování a vzájemných vazeb mezi jednotlivými vrstvami a sicu-plnanil, které sc víceménč formují a odlišuji na základě délky pobytu, histo-rlcko-spolcčenského kontextu příchodu, věku v době přkhodu a typu sod-Oni síti využité kc zprostředkování cesty (rodinná sít sít zprostředkovatelů). Wnodušcnč lze komunitu rozdělit na základě uvedených faktorů do ně-toUka skupina (1) skupina starousedlíků; (2) potomci vietnamských mt grantů - vietnamští Češi a čeští Vietnamci; a (3) nově příchozí dospelí fiefo "omlčtOmlgrantl s podskupinami (3a) dospěli rodinní příbuzní starousedlíků a (3b) noví pracovní núgranti. 92 loď •pflc ro«l « * t(rí„n(ho ifónt Maltu uvnitř vMMmM komunity mM j^noduíu/*, . p™»('p™** f» n eľt,ífn'' N,cmí"« N domoMm, i. vystihuj. NH0W^ ■0^^.^*^^***^ «MM podh Brouík. [BrouM 2002 22J uPr.«no lnovou ^°ZZut ťJW . AlItVW vínu m/ÍW,ta n,cr ÍOW (Vl.tn.mtl n«oV ■ #* '» Ä^TT . nahnO. 1>t0 k.t.gorl«c. Ignoruj. i«íenaPa/tdy delší než rousedha se postupně stávají LJZ*£ ^ defi« a sta-PencKhatou (měsíce i roky) mezi Vietnam a?7 ^ *s *** ^hou Leskem, tam a zpět. 96 „usedlíci - příchozí v období socialismu u odhlédneme od individuálních charakteristik bezesporu pro kaž-Ä člověka unikátních, skupiny imigrantú socialistického období byb/ re-Zé homogenního složenLJednalo se o dospélé Vietnamce na počátku je-' h ekonomicky aktivního veku, byh zpravidla svobodní, podobného stáří vocházeli z rodin, které disponovaly bud dobrými konexemi, nebo hnanej y Česku žili všichni za relativně podobných podtek a v relativné podobném prostředí. Nemohli si svobodné vybrat místo práce a pobytu a muži a ženy žili na dělnických ubytovnách a učňovských internátech zpravidla oddelené, byli také relativně izolováni od majorítní populace. Sodahstické po-jetí řízení společnosti jim umožnilo poznat zemi z ojedinelého úhlu pohledu. Organizovaná socializace v podobě výletů po českých hradech a zimách, pingpongových a fotbalových turnajů, pěveckých soutěží, ale i například politických školení,69 vedla k vnitřní provázanosti skupiny v níž se víceméně všichni znali. Také díky zařazení na pracoviště mezi Čechy a Slováky a díky přesouvání dělníků po celé zemi v závislosti na poptávce po pracovních silách měli tito imigranti ojedinělou příležitost poznat české pracovní prostredí, návyky a standardy, najít si mezi místními přátele a také se na území státu prostorově zorientovat. Absence nejbhžší rodiny na jednu stranu zmírňovala pocit bezprostřední vyživovací povinnosti vůči příbuzným, na druhou stranu neměli migranti přirozenou oporu, již rodina poskytuje. Vzhledem ke skutečnosti, že členové každé skupiny přicházeli ve stejnou dobu, byli stále pospolu a všichni silněji či slaběji procházeli kulturním šokem a adaptací na nové prostředí, oporu hledali především ve skupině. Prožívám' podobných pocitů (frustrace, smutek stesk překvapení, radost atd.) umožňovalo vyjádřit pochopení a poskytnout podporu druhým. Sdílené prožitky a emoce posilovaly vnitřní integritu skupiny, která nahrazovala absenci rodiny a svým způsobem rodinu simulovala. Po několika letech v takto mtenzivním soužití se z přátelství staly vztahy obdobné vztahům rodinným, které byly posilovány i po návratu zpět do Vietnamu díky sdílené zahraniční zkušeností a Prožitku obráceného kulturního šoku [Kušniráková 2012a: 61]. I dnes se s'la vnitřní provázanosti skupin předrevolučmho období odráží do vzájemných vztahů Viet Xú žijících v Česku i těch, kteří se vrátůi do Vietnamu, popřípadě reemigrovali. *--- , «., *„„ Hohromadv na nékolika místech v zemi «» Politická Skolení vidy p"*** v jeden terrnín pro j^g^ ^ ^ » íasto představovala Jedinečnou ptfcíitost potkat potenoálníno iivotnino pan 97 1b) Starousedlíci - příchozí v období 90. let V 90. letech začali přicházet rodinní příslušníci pracovních ny stického období, ale také se vraceli ti, kteří už v fekoslovenskľh ^ %l přicházeli další dospelí a poté, co byla ekonomická situace rodí I bilizovaná, i děti. Dospělí příbuzní a známí bývalých praco'T h íchazeli další dospělí a poté, co byla ekonomická situace rodiny v fcjg i bLvaná, i děti. Dospělí příbuzní se adaptoval, na nové prostředí s asistencí zkušenějších, kteří už znali w a zemi Deklarovaný mýtus návratu, kdy se migranti domnívali, že v zemi j*. budou několik málo let a vrátí se, udržoval stav provizoria a tlumil jakft*, zájem o integraci, především integraci jazykovou. Navíc asistence zkušetiřj-šich snižovala nutnost příchozích 90. let investovat vlastní úsilí do orientace v novém prostředí. Imigranti 90. let byli ochuzeni o zkušenost spolupráce s Čechy, práci v českém prostředí, zákonné dovolené a volný čas daný osmihodinovou pracovni dobou, který mohli jejich předchůdci vyplnit aktivitami evropského stylu. Na rozdíl od imigrantů socialistického období, kteří se v Československu též vzdělávali, nepoznali český vzdělávací systém a ani se dále neskolili a aktivně nerozvíjeli. Příchozí z 90. let poznali pouze práci v náročných podnúnkách, v té době zpravidla stánkový prodej, a veškeré své aktivity soustredovali pouze na výdělečnou činnost. Od svých předchůdců se lišili především podobou kontaktu s Čechy. Během pobytu se vzorce vztahů se zástupci majority ustálily spíše podle individuálního zájmu konkrétního člověka a rodiny. Obecně lze konstatovat že starousedlíci z 90. let jsou v přejímání českých kultumich zvyků, kuchyně a chování konzervativnější, což ale může být dáno omezenou možností přirozeného kontaktu s českým kulturním prostředím. *2.2 Potomci vietnamských imigrantů 2Ä? (staroTdlíLků [ no* PWchozích), které se buď v Česku na-rodily (druhá generace) nebo do Česka ■ , ľ , ^ anř. race), poprípade jako staršľdft Sffi malé O^enapůltá gfl* rodičů a zbytku komunity zSné Ä T' ^ ^ * 0<1 $lt r^^S^Ää £T od generace rodičů mlu délá vietnamština problémy, a i když mluv! l' ZástuPcům druhé generaCe neuméjí číst a psát. Vzhledem k pracovní vÍT^ mn°hdy v tomto jary* času v českém kulturním prostředí - bud vTíl r°dičů trávil>r h° a na doučování, nebo s tzv. českými babička i?* "a různých kroužcích české návyky a chování (stravovací „ávykV/ ™ JnaJatými chůvami). Mají ného času a volno-časové aktivity,'' a|(. | fyg*reb«í chování), kredit vol-- "dování individuálních 70 Na rozdň od svých rodiíG navítěvu|í kina, mkupujl v níkupn(ch """•""din, dovolenou, sportují, 98 „tfeb, tímž se od tradičm vietnamské společnosti liší nejvíce. Evropský in- lladu a vzájemného nepochopen generace rodičů a potomků, především ^djrjich rodiče patří ke generaci nově příchozích. Díky školním činnos-ľm jsou potomci integrováni do kulturně-vzdělávacích a sportovních aktivit české majority (výlety na hrady a zámky, do zoo, divadel, kin, školní lyžařské zájezdy, poznávací zájezdy do zahraničí atd.) a s postupujícím časem přejímají vzorce chování Cechů.71 Vietnam je pro ně zemí předků, k níž cítí určitou vnitřní loajalitu, ale za domov považují spíše Česko. Nebo dokonce uvádějí, že by se nejraději odstěhovali někam dál na Západ, zejména do Německa. Tyto migrační úmysly mají především z důvodu poctiu nepřijeti českou společností a vírou v to, že na Západě budou přijati bez předsudků a oceněni za to, co umějí, a ne za to, Jcým jsou (více viz kapitola 5). V závislosti na movitosti rodičů měli někteří z nich možnost navštívit Vietnam i několikrát ale řada z nich (od svého příjezdu) ve Vietnamu nikdy nebyla. Cesty do Vietnamu vnímají spíše jako prázdninový výlet za příbuznými. Často uvádějí, že Vietnam vnímají jako zaostalou zemi, v níž by nemohli žít už proto, ze by tam nikomu nerozuměli.72 Většina z vietaamských Čechů má stále vietnamské státní občanství, ale lze předpokládat, že s postupem času. jak budou dosahovat plnoletosti, bude většina usilovat o získání českého občanství Vietnamské děti bývají spojovány s vynikajícími studijními výsledky, jež jsou přičítány regulačnímu vlivu kolektivistického sexuálního kapitálu vietnamské komunity, která jako jednu z nejvyšších hodnot ctí právě vzdělanost a vzdělání [Zhou, Bankston 1994,1998]. Ale jak já bylo řečeno v podkapitole 4-1, děti imigrantů jsou často více integrované do majoňtní společnosti než do vietnamské komunity svých rodičů, a tím dochází i k oslabení regulačního vlivu komunity. V současnosti první zástupci této skupiny dorůstají do dospělého věku a nastupují na vysoké školy, nicméně s postupujícím časem se výkony žáků a studentů Viét Xů přibližují průměru celkové populace Česka. Na druhou stranu díky trvalému pobytu/občanství, znalosti českého jazyka chodí do kaváren a českých hospod atd. Take využívají systém (mestskej hromadne dopravy mnohem vfce ne* Jejich rodlíe, kteří dávají přednost individuální automobilové doprave. 71 Například diky povinným kurzům plavání na základních školách umíjí «etnamsW det, na rozdíl od kraji jeden respekt (*»*™<^ O hodní zaostaleji! nei Čechy, á ^^^^X^^m^^*^^ fy naposledy, tak první týden bylf^. * *«X (X naíozen v Česku): .On tam nechtěl S« komentoval, cestu do Vietnamu. ~ v,, M hy9ifnu..Svn. Zf byl ve Vietnamu Pokládal bratr.* 99 a české kultury ti úspěšnější vystupují z úzké niky ekonomickch , mezené generací starousedlíků a začínají se stávat pro vrstevníU S společnosti konkurencí na pracovním trhu, ale i zde stále pociťuj/ ?H mity (viz kapitola 5.3.1). ' ""'"Nt České vzorce chování se odrážejí i do intimního života pot0 u grantů, kteří se chovají více česky než vietnamsky. Mají touhu seth ) s opačným (stejným) pohlavím a chodit na schůzky, i když jejich rod?* je raději viděli studovat. Na rozdíl od předchozí generace jsou etnicb^ šené páry zcela běžné, ale i vietnamští Češi stále upřednostňují tradiční ^ nerské soužití, tzn. manželské svazky a rodičovství v manželství nežfo „život na hromádce". České chování se bohužel začíná promítat i do neg* rivních návyků vietnamských teenagerů, od závislosti na výpočetní technice po meužwání návykových látek. Zajímavé je, že pokud se potomek dostane do extremní situace, jako je například závislost na drogách nebo útěk z domova, vmtřní úzká provázanost komunity, kde se (především dlouhodobí usazení) všichni navzájem znají, a strach z hanby, která by mohla poškodit i rodinu ve Vietnamu, mohou vést i k okamžitému odchodu celé rodiny zpä do Vietnamu. 4X3 Nově příchozí dospělí (ekonomičtí) migranti „HMiaiitl Významnou část soudobé vietnamské migrace představuje skupina dospělých, zpravidla ekonomických migrantů,73 která zahrnuje nově přít- oz z období od přelomu století po současnost. Jejich pozice v době pncn a následné adaptace je velmi odlišná od starousedlíků. Novodobí nníF přicházejí do Česka v dobé, kdy dochází ke zpřísňování pobytových poa nek pro občany třetích zemí. Tradiční vietnamská ekonomická nika ma obchodu se spotřebním zbožím prochází velkou krizí a řada obchodník0 -starousedlíků je z existenčních důvodů nucena přecházet na nové možnosti obživy (večerky, nehtová studia, vietnamská rychlá občerstvení a sushi baryi-které vyžadují přinejmenším základní znalost jazyka, daňových, obchodních a hygienických právních norem a základní orientaci v českém podnikatel' ském prostředí. Navíc přicházejí v období ekonomických obratů - strmý ek°' nomický růst počátku období od roku 2000 a nástup hospodářské recese od přelomu let 2008/2009. Podmínky pro ekonomicky růst jsou ve srovnání se situací v 90. letech daleko horší a nově příchozím ve srovnání se staro- 73 Výjimku mohou představovat staří rodíce usazených Viét Xů, kteří v Česku ne|lou ekonomicky aktivní a přicházej! proto, aby se o ne rodina ve stáří postarala nebo aby s< starali o tvá vnouřata. Těch je ale zanedbatelný počet. 100 ^ésenachá^ce^ Siků. Horší ekonomická ^^^^jt^k£ZS^ ^ných faktorů. Především se jedná o naivní, až nereálné předodjezdové představy o životě a příjmech v Evropě a také o nižší lidský kapitál nově příchozích, který je dán snižující se selektivitou migrace v důsledku existence rozvětvených migračních sítí, díky nimž se migrace stává dostupnější pro stále více lidí, než tomu bylo u předchozích migračhíá kohort Řada nově příchozích pochází z vietnamského venkova, nemá žádnou kvaMkaú a v extrémních případech ani není gramotná ve svém vlastním jazyce. U některých migrantů je navíc výchozí startovní pozice významně komplikovaná existencí horentních dluhů spojených s cestou. Situace nově příchozích je též ovlivněna jejich chudou jazykovou a všeo-becně-znalostní vybaveností. Ta vyvěrá jednak z nezájmu o hlubší integraci z důvodu ekonomicky motivované migrace a prostého kalkulu, že se integrace nevyplatí, ale také z víry v mýtus návratu, kdy migranti deklarují že se v Česku nechtějí usadit a brzy se vrátí, proto není nutné se ničemu učit Důvodem může být i nemožnost se hlouběji integrovat z důvodu pracovní vytíženosti, která neumožňuje nově příchozím se do společnosti začlenit protože veškeré své aktivity orientují na ekonomický zisk. Navíc nově příchozí nemají možnost kontaktu s českým Mturním prostředím ani prostředmctvím svých děti, protože své potomky zvou [resp. si pořizují) až tehdy, kdy je jejich situace stabilizovaná (po pěti a více letech pobytu). U nově přicházejících mladších sourozenců nebo partnerů již usazených Viět Xú může být nízká jazyková znalost dána spoléháním na integrované Vietnamce nebo i pohodlností vyplývající ze zkušenosti, že ti znalí za ně vše vyřídí. Je časté ze ani nově příchozí, kteří plánují usadit se v Česku na dlouho, ne-li navždy, jsou velmi málo integrovaní a jazyk se učí jen dotémuy. ^'f^P0^^ V obchodní aktivita či zákon" Tento trend je dán Povahou pevně zakotvené vietnamské komunity v Česka níniu Přístupu k integraci u ^f^^EÄ^ «ch celou škálu služeb nabízených ^""'^X^trVdkovateiéj mo-VKe, než kdy byli ^^^^^^^ « ***» bou nově příchozí v Česku existovat bez jakeisouv cri m jazyk naučit. Äada z nich má níKf vzdělá-* SC^!Í r^ebe ve volnem íase). coi významní 4„, schopnos" «1^7,* volnem* 101 právního rádu, a proto nejsou nuceni se integrovat ani okolnostmi, )gW bylou skupin starousedlíku. Dichvu využívají obě skupiny nově příchozí jak ti, ktefí přicházejí skrze zprostředkovatelské agentury a v zemi nem téměř žádné kontakty, tak i ti, kteří přicházejí jako příbuzní starousedlí a v procesu migrace a adaptace využívají osobních sociálních sítí. Speciální skupinu nově-příchozích dospělých migrantů představují i ^ denti, přicházející studovat na české vysoké školy - bud individuálně, nebo prostřednictvím vládních stipendií. Ti bývají většinou integrovaní spíše do majoritních struktur - především do skupin svých spolužáků - než do vietnamské komunity. Ale jedná se o tak okrajovou skupinu, že se tato studie těmto migrantúm dále nevěnuje. 3á) dospělí rodinní příbuzní starousedlíků Dospělí rodinní příbuzní starousedlíků přicházejí buď na podnět již usazených Viét Xů, ale spíše z vlastní iniciativy. V obou případech jim s cestou, vyřizováním dokumentů a hledáním bydlení a obživy pomáhají hlavně příbuzní v Česku. Stává se, že starousedlíci s příjezdem dalších členů rodiny vnitřně nesouhlasí a domnívají se, že migrace nepřinese nově příchozím očekávané zisky a zkomplikuje životní situaci již usazené rodině. Přesto svým příbuzným cestu na jejich žádost zprostředkují, především proto, že poskytnutí pomoci považuji za svou povinnost, a také proto, že představa nově příchozích o životě a výdělcích v zahraničí je natolik zkreslená, že je velmi těžké jim cestu rozmluvit Nový imigranti přicházejí s velkým očekáváním a často jsou realitou života Vietnamců v Česku zaskočení a zklamaní. Někdy se může i stát že příbuzným, kteří cestu zprostředkovali, vyčítají, že je nevarovali [Ta Minh 2002; Pechová 2007]. Vzhledem ke komfortu, který komunita a usazená rodina poskytuje, jsou nově příchozí méně snaživí a vše si nechají zprostředkovat a zařídit bud od dich vy, nebo od rodiny. Určitá míra nespokojenosti a zklamání z nenaplněného očekávání ve spojení s pasivním přístupem k řešení jejich situace často vede k minimálním pokrokům v integraci, především jazykové. Samozřejmě jsou i výjimky, ale obecně lze konstatovat, že nové příchozí jsou méně samostatní, déle jim trvá naučit se jazyk a zorientovat se v českém kulturním prostředí a jsou ze všech skupin nejzávislejší na komunitě a jejích strukturách, především na know-how a kapitálu starousedlíků, od nichž si půjčují na podnikatelské aktivity. Někteří mladí o nich hovoří jako o netrpělivých, jako o těch, kteří by chtěli ihned všechno. Je pravděpodobné, že s postupující dobou pobytu v Česku se jejich pozice bude přibližovat p> úměru vietnamské komunity, zejména i díky pozitivnímu integračnímu vlivu jejich dětí, které si postupně přivážejí nebo pořizují, nicméně 102 •v* začlenení trvá déle nez u starousedlíků. Mnoho z nich plánuje se itakífna čas usadit' ak je Wtewtobné, že bez povinných 'třních kurzů zůstane vétíma členů této skupiny začlenená pouze do MĹ komunity, na níž bude existenciálne závislá, a od majoritní popu- nespíše izolovaná. Věríina zástupců této skupmy přichází na dlouhodobé vízum nebo povo-^äouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, studia nebo podni-(ání a po uplynutí pětileté lhůty žádají o získání trvalého pobytu* Základem otžJvy je podnikatelská aktivita rodiny starousedlíků. Ti je bud zaměstnávají, néojim přenechávají svůj byznys a zakládají si nový obchod ä jim pomohou začít podnikat. Nově příchozí často bydlí u starousedlíků, kteří jim po řase místo přenechají nebo najdou jiné, nejlépe ve stejném městě ä regionu, ale i na opačném konci republiky. Nicméně s nastupující ekonomickou krizi se uhly vyskytovat případy, kdy se rodiny k sobě spíše sestěhovaly, aby mi-aimdlizovaly životní náklady [Kušniráková, Placková, Tran Vu 2013]. Specifickou část skupiny představují novomanželky již usazených Vietnamců. V komunitě je řada svobodných mužů ve věku 35-50 let s povolením k trvalému pobytu, kteří si z důvodu intenzivní ekonomické činnosti nestihli najít družku, a nyní je pro ně vzhledem k jejich věku téměř nemožné nějakou ženu na limitovaném sňatkovém trhu vietnamské komunity v Česku najít." Hledání partnerky v rámci majority není z důvodu jazykové vybavenosti i míry začlenění těchto mužů do české společnosti reálné a oni o Češky ani příliš neusilují. Alternativou pro ně je hledání potenciální manželky přímo ve Vietnamu, ale cestu do země předků si dlouhou dobu nemohou finančně dovolit. Když jim to ekonomická situace umožní, vydají se na několikaměsíční pobyt do Vietnamu, aby potkali potenciální manželku, která je často Předem vytypovaná příbuznými a přáteli.77 Jedná se většinou o dívky, které jsou o mnoho (i dvacet) let mladší než tito muži, ale na vietnamské sňatkové Poměry jsou již příliš staré, a proto .hůře" provdatelné (23-30 let). Ke sňathi pravidla dochází 2-3 měsíce od seznámení a nezřídka ještě ten rok novomanželé počnou potomka. Pro Evropana se tato praxe může zdát nepochopná, ale ve Vietnamu jsou takové sňatky zcela běžné a pár do manželství otupuje opravdu plný radostných emocí. Je tomu zejména z důvodu požadavku na předmanželskou panenskou čistotu, na niž je v zemi stále kladen Z jasné, jak jsou nove P«chozf úsp«nl v plnťnl podmín^^ ytu kterou od 1. Mna 2009 za Jíl ZZ) zákon. , tedy I v * » ■ ------.-Itv !, „vlivnen i požadavkem na plnění tradtfW role . pozice ženy la. rafinovane. ■ ->■' u*, hledání 75 Není zcela jasní, jak jsou noví P™^* c|zinecky zákon.iW trvalého pobytu, kterou od 1. Ie°n , ,w je ov|ivn4n i Požadav. V „definovaní. . kfeSM v česku zlil mezi 12 patová. Tran Vu 2013]- cizinců ze třetích XKtV* 103 důraz,78 víry v dobré a Špatné roky (všichni chtějí mít svatbu, Poř(t ä založit podnik v dobrý rok lunárního kalendáře) a vnímání 1 splněného životního snu téměř všech vietnamských Vietnamek, 2!^ ^ úžasnější, pokud se koná s Viét Kiéu. Po svatbě se manžel zpra^0*0 zpět do Česka a začne vyřizovat žádost o dlouhodobý pobyt/vízum ^ sloučení rodiny, a pokud je pár s žádostí úspěšný, přibližně po roce ^ přichází do Česka, kde je zapojena do rodinného podnikání. Manželkv"^ zejí z různých socioekonomických prostředí, z venkova i z města Tle ^ vidla ze stejného regionu, odkud pochází minran* - svatby 'terájec - -uvidia yj" lltuv «k *£rdomácriosti movitých Vietnamců za stra™ a ubytováni a oporu hledaly uvnitř komunity, kde naíry .P™ a ubytováni. 105 •nitech nevědí o možnosti ochrany před vykořisťováním a «, SffVtort m ŠVK 20091 NapTOStá ZtľaCen°St Ve Svété'ÍenrnC* hou rozumět minimální zájem o integraci, absence povinných integr> tuto skupinu Viet Xú marginalizuje. Samozřejmě že i mezi novými nimi migrantv se vyskytují tací, kteří měli více štěstí, a pobyt v Česku ji, přinesl očekávané Riedky, ale prozatím většina spadá do popsaného mo. delu a doba od příchodu prvních z nich je příliš krátká na odhady, zda i nc, vodobi pracovní migranti budou mít jako jejich předchůdci tendenci usilovat o získáni trvalého pobytu a přestěhování svých rodin do Česka. Pokud ano, novodobí ekonomičtí migranti by se stali jakýmisi pionýry nových migračních toků. protože by otevřeli dveře migrantům z dalších oblastí Vietnamu, z nichž k nám doposud Vietnamci příliš nepřicházeli. 43 Ekonomické aktivity Vietnamců žijících v Česku Po vypovězení bilaterálních dohod mezi VSR a ČSSR byli Vietnamci, kteří se rozhodli v zemi zůstat nuceni najít cestu legalizace svého pobytu a obživy. Téměř bez výjimek si všichni pořídili živnostenské listy a zaměřili se na maloobchod. Orientace na prodej spotřebního zboží byla logickým vyústěním předchozích obchodních aktivit Vietnamců, kteří si během socialistického období nelegálně přivydělávali prodejem nedostatkového zboží, zejména oblečením a elektronikou. Na počátku 90. let byly položeny základy fungování vietnamské komunity v Česku včetně obsazení specifické niky ekonomické činnosti, jež se až do roku 2006 téměř výhradně omezovala na podnikání (Obr. 4.5). Během dvou desítek let Vietnamci rozšířili obchodní aktivity i piodeje výlučně spotřebního zboží i na potraviny, ale především na velkoobchod a služby, jejichž provoz vyžaduje znalost místního prostředí, jazyka a základů práva v oblasti obchodu, daní a hygieny. Vedle služeb orientovaných dovnitř komunity (zprostředkovatelské služby, poradenství, účetnictví, tlumočení, zdravotní služby, školky, školy, cestovní kanceláře atd.) se v posledních několika letech zaměřují i na služby určené širší veřejnosti (nehtová studia, vietnamská občerstvení a restaurace) a obchodním společnostem (import/export, dodavatelské služby, atd.). Trendem posledních let (cca od roku 2010) je profesionalizace poskytovaných služeb. Vznikají profesionální firmy (včetně public relations - webové stránky v různých jazykových mutacích, loga, letáky, billboardy a další propagace), které cílí dovnitř komunity Nanřf-klad v roce 2011 byla založena dnes již neexistuiíH fi"~ u firma s billboardovou reklamou umístěnou m- pro Obr- a" *„ Vietnamců s živnostenským oprávněni — Zaměstnanci Zdroj: (SÚ/Ozinci V reakci na hospodářský růst a legislativní změny zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, které umožnily zprostředkování zahraniční pracovní sífy za úplatný začali během prvních let po vstupu Česka do Evropské unie přicházet nový ekonomičtí migranti jako tzv. agenturní pracovníci kten rozšířili škálu tradičních podnikatelských ekonomických aktivit vietnamské komunity o výrobu a klasický zaměstnanecký pomér. Do roku 2006 mezi ekonomky aktivními zcela převažovali drobní podnikatelé (99 % všech ekonomky aktivních byli živnostníci; Obr. 4.5). Po náboru vietnamských dělníků do českých továren začalo od roku 2006 přibývat pracovníků v zaméstnanec-&m poměru s maximem v roce 2008 (nárůst oproti roku 2006 o 2200 %lPo Prudkém zvýšení počtu zaměstnanců velmi záhy následoval prudký pokles ye Prospech podílu živnostníků. Lze předpokládat, že tento trend byl odezvou na nastupující ekonomickou recesi, v důsledku niž hrozilo tisícům agentur-ních pracovníků propuštění, a tedy i ztráta legálního i»™™ a proto hromadně měnili účel pobytu ze zaměstnaneckého na P«W**W*r ^ ovšem též předpokládat, že tito lidé vzhledem kjench nízké kvaMkaa, Z--- «7/1»» Si., o zaměstnaností a pozměňovací «1 Zitíady agenturního zaměstnáváni položily zákony ^ ^ „ úp(atu vbMl »-..-^.,55, ^^'^'^'^ZZlkcZt i zahraniční pracovní*, ■-~uck lůiinský 2009]. n«nabsu místního prostrčí a jazyka a nízkému napojení na exituiu kapitola 4.2.3) ^^^^ S ak setrvávají v továrnách v tzv. .Svate ^tému který byl do té * mezi cizinci doménou pracovnic z post-sovčfekych republik a samozřej^ M i hojně rozšířen i v majoritní populaci. Jako „svare systém je označovaná praktika, kdy držitel živnostenského listu nevykonává podnikatelskou činnost, na základě níž mu bylo uděleno povolení k pobytu, ale je de facto za. městnancem a pro zadavatele (zaměstnavatele) vykonává závislou činnost. Narůst počtu Vietnamců v zaměstnaneckém poměru byl v prvé řadě způ-soben přílivem nízkokvalifikovaných dělníků. Prozatím podíl zaměstnanců okrajové roste i diky vstupu zástupců druhé, jedenapůlté a vzdělané první generace na český pracovní trh jako kvalifikované pracovní síly. Mladí vietnamští zaměstnanci nacházejí uplatnění především v oblasti velkoobchodu (import/export Makro), v telekomunikačních službách (především mobilní operátoři) a v nadnárodních korporacích. Přestože na rozdíl od předchozí generace vstupuji i do primárního segmentu trhu práce,82 stále pociťují, že nemají zcela otevřenou volbu ve výběru zaměstnání (viz kapitola 5.3.1). Ekonomická recese, která dolehla na české hospodářství na přelomu let 2008 a 2009, zapůsobila jako lakmusový papírek stability vietnamské komunity v Česku, jež se ukázala ve svých základech dostatečně pevná. Krize nevedla k žádnému masivnímu odchodu ani nových, ani usazených imigrantů. Trend změny účelu povolení k dlouhodobému pobytu ze zaměstnání na podnikáni naznačuje snahu o udržení legálního pobytového statusu a setrvání v zemi i za cenu minimálních příjmů [Pechová 2007; Jelínková 2008; Švec 2009}. Svec Í2009-. 36] hovoří o tzv. strategii „živení papírů", kdy pracovníci veškeré své úsilí a Bnance investují do přečkání krize a udržení legálního pobytu místo návratu domů, kde mají vysoké dluhy nebo jen minimální šanci dobrého výdělku. Tuto strategii přijímají ve víře, že se situace brzy zlepší a oni budou moct začít zase vydělávat a spořit Avšak navzdory všem snahám řa celkem 21201 22229 22876 15694 29862 48393 39260 36296 32145 íAleny - - - 7908 9444 13867 12089 11467 10904 trikem živnostníci 20964 22046 22620 15226 24437 32139 35590 33164 29369 liMKtnici leny - - - 7684 8217 10149 11005 10508 9956 celkem Zlfflěst-fund 237 183 256 296 5425 16254 3670 3132 2776 zomřstnancí ženy - - - Í5Í 1227 3718 1084 959 948 celkem NEA 78« 11950 14027 17233 21297 11913 21918 24005 26121 Zdroj: ČSÚ/Cizind Vysvětlivky: EA - ekonomicky aktivní; NEA - ekonomicky neaktivní; I přes příkoří, která vietnamským podnikatelům a zaměstnancům krize přinesla, se většina Vietnamců v produktivním věku snaží zůstat ekonomicky aktivními a udržet svůj obchod činný i za rizika nepokrytí nákladů. Podíl ekonomicky aktivních k ekonomicky neaktivním se až na v^imku, která nastala v roce 2008 v souvislosti s náhlým přílivem několika tisíc smluvních viníků, pohybuje okolo rozložení 60 % ku 40 %. přičemž skupina neekono-micky aktivních zahrnuje i děti, seniory a mentálně či zdravotně postižené (Tab. 4.2). Podílově je daleko více ekonomicky neaktivních mezi ženami nez mezi muži. Pokud odhlédneme od výkyvu roku 2008, poměr ekonomicky aktivních žen k ekonomicky neaktivním se dlouhodobě pohybuje na rozhraní 45 % ku 55 %, tzn., že více než polovina Vietnamek žijících v Česku není obalně výdělečně činná. Naopak mezi muži je dlouhodobě ekonomicky aktivních okolo 70 %, ve „výkyvovém" roce 2008 se jednalo <^<* * všech mužů Vietnamců. Vyšší podíl ekonomicky "^k^T* S fcZLSv dán zejména těmito faktory. (1) rodinný způsob života v»^ statistikám je důvodné se domnívat, že faktický podíl ekonomicky aj^ľj} žen je mnohem vyšší, je totiž naprosto běžnou praxí, že ženy v domácT* nebo na rodičovské dovolené vypomáhají svým manželům v chodu živr,^ jako rodinné příslušnice - manželky nezaměstnankyně, což je zcela v ladu se zákonem. Jak dokládají výstupy z výzkumu prezentovaného v kapitole 5, výdělec^ činnost představuje stredobod života Vietnamců v Česku, od něhož se odvíjejí veškeré jejich aktivity a vztahy, včetně prostorových interakcí. Přestože většina Vietnamců není na trhu práce mobilní, především z důvodu nedostatečné znalosti jazyka a nízké kvalifikace, podnikatelský a maloobchodní režim ekonomických aktivit a absence emoční vazby na místo umožňuje většině z nich být prostorově velmi flexibilní a podle potřeby se přestěhovat téměř kamkoliv v rámci země. Podle výpovědí respondentů zde prezentovaného výzkumu jsou vietnamští podnikatelé většinou schopni udržet svůj podnik pod hranid zisku po dobu maximálně tří měsíců. Pokud se jim ani po třrch měsících nedaří, zpravidla změní lokalitu nebo předmět podnikání (z obchodu s oblečením na večerku, z večerky na nehtové studio nebo restauraci, atd). Především rúzkopříjmové a málopočetné rodiny reagují na výkyvy v příjmech změnou místa práce pohybem po „klíčových" uzlech, hlavně ve velkých městech (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Cheb, Karlovy Vary) a na hraničních přechodech (Potůčky, Boží Dar, Kraslice, Hatě atd.), odkud dále hledají menší obce, kde by mohli podnikat. Naopak rodiny se stabilním nebo vysokým příjmem, které mají tendenci si pořizovat obydlí do osobního vlastnictví (zpravidla usilují o vlastnictví rodinného domu), a rodiny o mnoha členech (některé rodiny čítají i několik desítek členů) mají sklon spíše k usazení na jednom místě, do něhož investují a dále ho zvelebují. ^ 1m orojektu Migrační a adaptační ^5,C e vietnamského etnika - behaviorálně grafické hledisko 110 yzácně se migranti pouze stěhují z bodu A do B, ale naopak jejich přesuny jsou složitým systémem pohybů mezi dvěma místy nebo v rámci několika destinací. Navíc migranti jsou jen zřídkakdy jednotlivci, kteří operují v sociálním vakuu, ale spise jsou zapletení do celé řady rodinných a komunitních sítí. Také by na ně spíše než na pro-spěcháře usilující o zvýšení svých osobních příjmů mělo být nahlížena jako na lidi existující v rámci sdílených strategií minimalizace rizik' Ronald Skeldon [2002 75] Extrémní situace, jako jsou války, ekologické katastrofy nebo hladomory přirozeně iniciují migrační vlny. Tak tomu bylo v minulosti i v případě migrace z Vietnamu, z něhož v přímé souvislosti s druhou indoänskou válkou odešlo několik set tisíc uprchlíků [Mignot 1995; Chan Í995]. Migrace ale nemusí být vždy spojena pouze s krizí, a tedy v zásadě nemusí vždy být existenční strategií. S prohlubováním meziregionálních rozdňů v důsledku nerovnoměrného socioekonomického rozvoje se migrace stává i reakd jednotlivců či skupin na vnímané možnosti a s rozvojem dopravní infrastruktury, informačních prostředků a ekonomické, strukturami a ideologické provázanosti jednotlivých částí světa prostupuje do sdílených vzorců chovaní stále více společností včetně vietnamské [Massey 1988: 396-396]. Persjjeknva, kterou je na příčiny rozšíření migrace do všech společností a do všech jejich částí nahlíženo, se postupně posunula. Od vnímám migrace jako čistě racionálního jednání ekonomického člověka neoklasického přístupu [Todaro 1969; 1980] přes makroekonomické neomarxistické pojetí zdůrazňující zásadní vliv struktur, především role vlastnictví výrobních prostředků a vykořisťování migrujících dělníků kapitalistickým ekonomickým systémem, R dnešním poststrukturalistickým přístupům, jejichž práce se opírají okombmaa jndividuálních/skupinových pohnutek a osobního vnímání struktur, které bdi obklopují a ve kterých se pohybují [De Haan 1999: 12J. . , Právě v duchu současných postrukturalisticích P^P^oS Z lektu Migrační a adaptační tendence vietnamského etruka - b^°«™£* grafické hledisko, jehož výstupy jsou prezentovány v této kapitole, zaméřit ni