\Ca m ořišcl někdo cizí do domu starosty u V Jaw spatřil tam dívku sedlci obvykle Wgdveřím na kameni u stáje a spřádající Copná vlákna. Ať předla nebo tkala, žala trávu pro koně, štípala dříví nebo nosila od pramene vodu, vždy měla hlavu sklopenou a v tváři nevýslovný smutek. Každý si mohl pomyslit: Chong-Lau je starosta, je bohatý, má spoustu polí, peněz, nejvíce opia z celé vsi. Jeho dcera by tedy vůbec neměla vědět, co je smutek. Teprve později poznal, že to není Chong-Lauova dcera, ale žena jeho syna A-Sua. My přišla do Chong-Lauova domu jako snacha už dávno. Ani ona, ani kdo jiný si nepamatoval kdy. Ale chudí lidé v Hong-ngai si stále ještě vyprávějí, jak se My dostala do starostova domu. Její otec kdysi neměl dost peněz, aby se mohl oženit. Přišel si tedy vypůjčit ke starostovi, ještě Chong-Lauovu otci. Každý rok mu za to odevzdával sklizeň z jednoho kukuřičného pole. Manželé již zestárli, ale celý dluh ještě nesplatili. Žena zemřela a dluh stále nebyl splacen. My již dospěla, byla prvorozená. Tehdy přišel Chong-Lau za jejím otcem: „Dej mi dceru za snachu a smažeme zbvtck dluhu." (121) Stařík se zamyslel kolit točné dávat kuLřice bi U "« dceru měl rád. Ještě se n,ľ TJ Uto> * řekla: J * neto^odl, když My kutótT1 PvCOVat ľ P0Ľ' Umím Plovat n xme spktit ™* diuh« Neprodávej mě tomu boháči!" Nadešel Tet a přinesl veselí, chlapci a dívky hráli míčové hry, hráli na vlaštovky, celé noci byli venku. V domech, kde měli dceru, nemohli rodiče spát pro štěkot psů. Celou noc tam mladíci zpívali a hráli na flétny. Také u domku, kde bydlela My, postával za stěnou její komůrky mládenec. Jedné noci uslyšela ťukání na stěnu. Natáhla ruku a setkala se s dvěma prsty prostrčenými škvírou; na jednom ucítila prsten. Právě takový nosil její milý. Odsunula závoru. Ruka se protáhla dovnitř a táhla My ven. Sotva byla venku, uchopilo ji několik Udí, ucpali jí ústa, zavázali oči a odnášeli pryč. Teprve ráno My poznala, že je v Chong--Lauově domě. Zavřeli ji do jedné místnosti. Za stěnou slyšela hudbu a tanec na počest ducha domu. V tu dobu přišel A-Su k jejímu otci a řekl: „Uctivé pozdravení, otče. Unesl jsem ti dceru a učinil ji svou ženou. Obětoval jsem duchu našeho domu, abych mu to oznámil, (122) a teď to přicházím říci tobě. Otec řekl, že jsi už peníze dostal." A odešel. Stařík si vzpomněl na nedávná Chong-Lauova slova: Dej mi dceru a dluh bude smazán. Takže to měli už dávno promyšlené, když se ted zmocnili jeho dcery místo dluhu. Nedá se už nic dělat. Řadu měsíců My noc co noc proplakala. Jednoho dne utekla domů, oči červené. Když spatřila otce, vrhla se na zem a propukla v pláč. Otec se také rozplakal, domyslel si, co se děje v dceřině srdci. Nakonec řekl: „Přišla ses se mnou rozloučit, než si vezmeš život, vid? Jestli umřeš, budu muset zase splácet dluh. A nebude nikoho, kdo by mi pomáhal při sklizni — takže já dluh nikdy nesplatím. Co si počnu? To nejde, dítěl" My si zakryla uplakaný obličej. Odhodila pět listů jedovaté rostliny ngon, které si vyhledala v lese a jež ukrývala za halenkou. Zavrhla myšlenku na smrt. Kdyby zemřela, byl by na tom otec hůř než kdy jindy. Vrátila se k muži. Plynuly roky. Otec zemřel, ale My už nepomyslela na to sníst v sebevražedném úmyslu listy ngonu. Zvykla si. Připadala si jako buvol nebo kůň, který přešel ze stáje jednoho hospodáře do stáje druhého a už neumí nic než jít na pastvu a do práce. Svěsila hlavu a její ruyš- (123) l lenky se točily jen kolem stále stein' u opakujících se podle měslcú a 'ľlT ^ Skone, Tet, mák, uprostřed roku se pere a tľk ľ A sbírala klestí nebo vylupovala kuk2 stále přidržovala pod paží chomáč juty a předla. Celý rok stejně. Kůň nebo buvol přece jen nepracuje pořád, v noci se zastaví, může se podrbat a žvýkat trávu. Ženy a dívky v tomto domě pracují ve dne v noci. My byla den ode dne mlčenlivější, spěchala sem a tam jako želva chovaná v koutě domu. V šeré komůrce, kde spala, sloužil za okno jediný čtvercový otvor jako dlaň. Kdykoli se jím podívala ven, viděla jen matné světlo, ale nemohla rozeznat, zda to je měsíc nebo už svítání. Někdy ji napadlo, že by v té díře měla zůstala sedět, dokud nezemře. Rýžová a kukuřičná pole na horách byla sklizena. Děti chodily na červené tykve, dováděly a pálily slaměné hlídačské budky na poUch, aby se zahřály. V Hong-ngai se Tet slaví, když skončí žně, bez ohledu na den nebo meslc. To proto, aby byl čas zakládat nová horská pole, jakmile spadne první jarní déšť. Oslavy Tetu jsou tedy v době, kdy studený vítr fičí do uschlé žluté trávy, kdy je nej větší zima. (124) Ve vesnicích Červených Meo sušili lidé barevné sukně, rozložené jako pestří motýli po skalách. Makové květy, které se rozpukly bíle, zrůžověly, pak znachověly a nakonec dostaly temně fialový nádech. Děti honily na dvorech před domy káču a vesele výskaly. Odkudsi z vrcholků hor se tu silněji, tu slaběji ozývala flétna. Někdo zval hrou přátele k zábavě. My se zaposlouchala do melodie, jež zněla toužebně, naléhavě a bolestně, a vzpomněla si na slova písně: Ka^dý u% má chlapce nebo dívku a chodí pracovat na pole. Já nemám dosud nikoho, já hledám lásku svou. Někde v dálce štěkal pes. Nastaly zneklidňující jarní noci. Na každém konci vesnice bvlo rovné prostranství, vyhrazené zábavám ve dnech Tetu. Chlapci, děvčata a malé děti se tu scházeli, aby si hráli s míčem, honili káču, hráli na flétny nebo khen a tančili. Chong-Lauova rodina dojedla novoroční jídlo na počest duchů domu, kouzelník přitom skákal a natřásal se za zvuku gongů a bubnů, všichni se rozsadili kolem ohniště a začali pít. Na Tet se My také mohla napít kořalky. Ne- přítomně hleděla na zpívající lidi, ale její srdce bylo někde v minulosti. Z dalekého konce vsi k ní doléhal zvuk flétny svolávající přátele. Byly doby, kdy také ona velmi pěkně hrála na flétnu. Sedávala u ohniště, popíjela kořalku a hrála. Nebo umně svinula list ke rtům a hrála na něj stejně pěkně jako na bambusovou flétnu. Lidé bývali okouzleni. Kdy slavnost skončila, kdy se ostatní rozešli domů nebo za jinou zábavou, My vůbec nepostřehla. Zůstala sedět dál a teprve po dlouhé chvíli vstala a šla do své komůrky. A-Su jí nedovoloval slavit Tet s ostatními. Ani ji to nemrzelo. Posadila se na postel a dívala se na malé čtvercové okénko propouštějící matné měsíční světlo. Ale tu pocítila, jak se jí srdce zaplnilo radostí, štěstím. Byla stále mladá. Toužila jít ven. Kolik žen má muže, a přece chodí slavit Tet. Tím spíše A-Su a My, kteří k sobě nic necítí a přesto musí žít spolu! Kdyby ted měla v ruce jedovatý lístek ngonu, snědla by jej okamžitě, aby umřela a nebyla už smutná a nevzpomínala. Vzpomínky přinášejí jen slzy. A venku se nesla melodie flétny volající zamilované. Hodlš-li míč, nechytnu jej, nemám ti ráda, míč spadl. . . (126) ► a Je«ly „Koupíte má prasata ?" Voják přikývl: „Ano, velitel tvá koupí. Doneseš mu je. Půjdeš s námi« Protože se bál pušek a také nechtěl přijít 0 prasata, nestačil se A-Phu najíst ani přivolat ženu. Sel a s třemi vojáky nesl prasata za hlídkou vracející se do údolí. A-Phu byl pryč pět dní, deset dní, dvanáct dní, dva týdny a stále se nevracel. My vyšla na kraj pole, dívala se dolů k Ban-pe, na tu skvrnu červenou jako termiti hnízdo. Oči se jí zalily slzami. Pak jednoho dne přiběhl A-Phu domů, sotva popadaje dech. Černé kalhoty a halena byly v cárech. Vlasy měl kdovíproč ostříhané, přišel 1 o cop, který mu sahával až na ramena. A-Phu vyprávěl a nadával: „Jsou to čubčí synové, ti Francouzi. Odnesl jsem jim prasata a oni mě svázali a nechali dva dny ležet jako prase. Řekli, že živím funkcionáře. Povídám: Vůbec nevím, co to funkcionáři jsou, nemohu nikoho živit, protože od té doby, co tady žiji, jste přišli ke mně jen vy, a vy jste mi vzali má prasata. Pak mě strašně zbili. Takhle dlouhé vlasy jsem měl, jako rodiče, ale oni mi přitlačili hlavu dolů a celou ji ostříhali. (144) pak mě přinutili nosit kamení a vybírat žumpy. Kdyby mě ztloukli, že bych umíral bolestí, toho bych se tak nebál jako té práce. Čubčí synové! Myslel j sem jen na tebe a na dům. Bylo mi hrozně. Musel jsem utéci a nechat jim tam obě prasata." Od té doby, kdykoliv bylo jasno a díval se dolů k Ban-pe na francouzské postavení červené jako termití hnízdo, A-Phu se znovu vracel k své příhodě, rozpínal halenu, počítal jizvy, vyprávěl a nadával. Už se na Ban-pe nemohl podívat klidně. Pohled na ně ho znepokojoval. Odejít — to mu bylo líto pole a práce. Zůstat — znamenalo mít od rána do večera starost, že přijdou o majetek i o životy, ani nebudou vědět jak. Jednoho dne A-Phuovi okopávali pole. Od domku, který zůstal prázdný, uslyšeli flétnu — byla to známá píseň: Vidím rýfyviíte, nevidím víak horské pole, vidím dům, nevidím vfak lidi... Nějaký cizí člověk přišel k jejich domku. Měl černé přiléhavé šaty a dlouhé vlasy. Když viděl, že nikdo není doma, sáhl za halenu pro flétnu a začal hrát. Za chviličku se A-Phuovi vrátili z pole. A-Phu si myslel, že je to bílý Meo a přichází z hřebenu sousedních hor, aby výměnou získal sůl. (145) Uvítal ho, jak bylo zvykem vítat , » a pak se zeptal: C1*ince, „Jedl jste? Pojezte s námi." Hospodář s hostem vešli do kuchv«x brali několik hrstí kukuřičné kaše a j dl-svařeným myším masem a zeleninou kterou právě přinesla z pole. Při jídle se dali dofr* „Odkud jdete?" ečl: „Odtamtud." „Odkud — odtamtud?" „Z partyzánského kraje." A-Phu prudce vstal, i s lžicí polévky, kterou nestačil spolknout. Zavolal na ženu. A znovu se zeptal cizince: „Vy jste funkcionář?" „Ano, vládní funkcionář. Slyšel jsem, že vás Francouzi zavřeli. Přišel jsem vás navštívit." A-Phu zbledl. Sotva My, která jedla sama venku na dvoře, vešla do dveří, řekl jí: „On je funkcionář!" A hlasitě zaklel. Cizinec zůstal klidný a dál držel misku s kukuřičnou kaší. A-Phu na něho zakoulel očima: nenávidím těl" Cizinec se zasmál: „A pročpak?" „V životě jsem žádného funkcionáře neviděl, ale Francouzi pořád tvrdili, že je živím. Bili mě, ostříhali mě, podívej sel" (146) Cizinec pohlédl A-Phuoví přímo do očí a řekl: .Francouzi chtěli sníst tvá prasata a proto lhali. Funkcionář je člověk jako ty, A-Phu, jako lidé kdekoli ve Vietnamu. Stejně myslí, stejně cítí, pije vodu ze stejných řek, ničím se neliší od ostatních." Potom vzal cizinec A-Phuovu ruku a porovnal ji se svou: „Máme stejné ruce i nohy, mluvíme stejným jazykem. Jsme bratři." Když slyšel ta slova, A-Phu se ukkdniL Začal přemýšlet. Mluví opravdu stejným jazykem jako já, má stejné vlasy jako já, jí jako já, má stejné ruce. Když ke mně přišel, přivolal nás flétnou domů, nevzal prase, nebil mě. Funkcionář není nepřítel. Tak je to. Francouzi lhali. Jak tak přemýšlel, obrátil se A-Phu k ženě a šeptem s ní hovořil. Ten člověk neslyšel, co říkají, ale ze změněného výrazu obličejů a z gest uhodl, že se ukHdnili. Pak viděl, jak A-Phu zase hltavě jí. Počkal, až skona, a přátelsky se ho zeptal: „Kolik dní tě Francouzi drželi? Jak to, že se ti podařilo utéci?" A-Phu rozepjal halenu, aby bylo vidět jizvy, a vyprávěl, jak ho Francouzi bili, jak ho ostří- (147) ak 'čil hali, věznili a nutili vybírat žumpu vzpomínal na ženu, na dům. Jak r>Y ^ zátaras a utíkal... PtCSl Když skončil, zasmál se: „Bili mě a říkali, že živím funkcionáře Vidím ale, že to jsou lidé jako my tak t>r * se jich tolik bojí?" ' P c Všichni tři se zasmáli. Od toho okamžiku byl funkcionář jako domácí člověk. A-Phu pochopil, že je to bratr, a také se tak na něho díval. Řekl: „My Meové nenávidíme lháře a nena-žrance, máme rádi jen ty, kdo se chovají jako bratři stejného srdce. A ty máš takové srdce." Ještě toho odpoledne A-Phu zboural prasečí chlívek, vzal dřevo dovnitř a udělal z něho přepážku. ,,Proč si nenecháš chlívek?" zeptal se ho host. „Francouzi mi prasata snědli. Už žádná nemám. Kdybych je choval, stejně mi je zase vezmou. Už je chovat nebudu." „A přece to jde." „Řekni, jak?" „V Pu-nhungu má každá rodina dva domky. Jeden v lese, kde mají prasata, zásobu kukuřice, tykve, všechno. V domku ve vsi není nic. Když Francouzi přijdou, nemohou nic ukrást. Dokonce kukuřičná a batátová pole a zeleni- (148) nove ce dit. „ * si lidé zakládají daleko od vesní-é zahrady si »"\ nemohou lidem sko- A-Phu řekl ženě: Uděláme to jako lidé v Pu-nhungu. Budeme m bydlet dál bez obav, že nás okradou." Hned druhý den A-Phu a rukcionář přenášeli do lesa dřevo, bataty, kukuřici, dřevěné nádoby na vodu. Postavili chýšku, prasečí chlívek, i ohniště na vaření kukuřice. Za tři dny bylo všechno hotovo. A-Phu byl spokojen, stál na kraji pole a ukazoval dolů do roviny Ban-pe: „Jestli Francouzi vylezou sem na svah, půjdeme do lesa. Ted tam máme domek, nebudeme spát pod stromem jako jeleni nebo medvědi. Půjdeme a řekneme všem v oblasti Phieng-sa, aby si také udělali domy v lese jako my." „Mnoho jich to už udělalo." „Tys jim to poradil?" Oba spali tu noc v lesní chýšce. A-Phu se ptal na rodinu svého hosta a ten vyprávěl: „Narodil jsem se dole v rovině; také tam přišli Francouzi, také takhle loupili, lidé museli všechno schovat. Zakládali partyzánské oddíly, aby chránili sebe a majetek. Protože ovládám partyzánský boj, vláda mi uložila, abych šel (149) na různá místa a získával lidi, abv se t přidávali." 3 K nár* A-Phu sc posadil, pevně ho uchopil za ruce-„Jsme si tak podobní, že můžeme být bratr/" Potom vyprávěl svůj příběh zase on. Řekl také, proč sem oba utekli a jak se vzali. Funkcionář poslouchal a byl dojat. Byla už půlnoc a stále ještě nespali. „Chápu tě a chtěl bych přísahou zpečetit naše bratrství." „Jak se jmenuješ?" zeptal se A-Phu. „A-Chau." „Ted už jsme bratři, ale ty, A-Chau, musíš jistě zase dál. Napiš mi lístek, až bude země svobodná, vezmu jej s sebou do roviny, abych tě podle něho našel." Po návratu domů chytil A-Phu kohouta a přinesl ho do světnice, aby připravil obřad sbratření podle místního obyčeje. A-Chau pověsil na přepážku červenou vlaječku se zlatou hvězdou, kterou si šel brzo ráno vypůjčit k jedné partyzánské skupině u Phieng-sa. Doprostřed státní vlajky připevnil obrázek presidenta Ho Či Mina, vystřižený z cyklostylovaného letáku. A-Phu zapálil několik voňavých tyčinek. Jejich vůně hostovi z roviny připomněla, jak doma uctívali předky. Opustil už dávno pověry, byl komu- (150) nista, ale nyní se do těch dávných dob zase vrátil. Přišlo mu to k smíchu a současně se trochu styděl. A-Phu se polohlasně pomodlil, potom sklonil hlavu a přísahal: „Já, A-Phu, dovoluji si představit duchu domu svého bratra A-Chaua. Přísahám, že mu budu bratrem celý život, budeme k sobě dobří, ted i po dosaženi nezávislosti; nikdy neřeknu Francouzům nic, co by mu uškodilo. Jestliže selžu, ať nebe a země zahubí mae, mou ženu, mé potomky a celý můj rod." A-Chau pozdvihl ruku k přísaze: „Já, A-Chau, přísahám před státní vlajkou a obrazem presidenta Ho Či Mina, že budu A-Phuovi bratrem po celý život. Jestliže mu někdo ublíží, budeme společně bojovat proti nepříteli, bít Francouze, nikdy jeden druhého neopustíme. Poruším-li slovo, budu potrestán podle stranických řádů." Když skončili přísahu, A-Phu vzal nůž a podřízl kohouta. Krve bylo půl misky. Poklekl a polovinu jí vypil. A-Chau poklekl a vypil druhou polovinu. Neměl nutkání zvracet, nebylo mu to odporné. Od chvíle, kdy slyšel A-Phua přísahat s tváří plnou vážnosti a víry, a hlavně když pak sám přikročil k přísaze, že celý život bude A-Phuovi bratrem, (151) už se nestyděl a neměl strach z těch dáv zvyků. Cítil jen vřelou víru a upřímnosti^ lidí. Dopil krev s hlubokým dojetím. °U My vyběhla z kuchyně. Ženám nepřísluší přísahat, ale od chvíle, kdy přísahu sledovala kdy je slyšela oba přísahat, nevydržela už sedět sama. Vyběhla, poklekla před vlajkou, před obrázkem presidenta Ho Či Mina a zapálenými tyčinkami. Zakryla si obličej a plakala. A-Phu se také rozvzlykal, vzpomněl si na život v Chong-Lauově domě. Každý si vytrpěl své. Myslel na nepřátele — Francouze a vojáky — jak ho ostříhali, sebrali mu prasata, jak ho bili. A myslel na život bratrství a lásky s tímhle funkcionářem. Ten neplakal jako manželé A--Phuovi, ale srdce měl sevřené pohnutím. Láska k rodné zemi je v bratrství uzavřeném mezi prostými lidmi nej vyšší cit. Znal věrnost lidí Meo, kteří, když někoho milují, pak tedy z celého srdce. Pokaždé když ve svém životě revolucionáře zažil podobnou situaci, nemohl se ubránit dojetí. Občas myslíval na obtížnost práce, na nemoci, na následky prodělané malárie, na strázně tří let šplhání po svazích za lidmi Meo, na hrozbu smrti, kdyby ho nepřítel chytil, a ztrácel klid. Ale v takovýchto chvílích všechno bledlo a mizelo. A-Chau řekl A-Phuově ženě: (152) „Až dosáhneme nezávislosti, přijďte se podívat'do mého rodiště. Pak se každý bude moci zařídit podle svého: pěstovat rýži v rovině, obdělávat pole na horách nebo obchodovat. Všude bude Idid, všude zavládne štěstí." Jak ho tak poslouchali, mysleli A-Phuovi na to, že budou mít dřevěný dům na travnatém kopci, kolem domu se bude popásat buvol a kůň, přede dveřmi porostou broskvoně. Tak o tom snili ode dne, kdy přišli do Phieng-sa. Od té doby se A-Chau u A-Phuových vždy zastavil, když šel kolem. A-Phu se domluvil s třemi rodinami a založili bojovou skupinu. Vplynul rok, oblast Phieng-sa se stala partyzánským územím. Pokaždé když Francouzi vyšli ze svého postavení v Ban-pe loupit prasata, dobytek a kukuřici, lidé utekli ze vsi. Zůstávali jen partyzáni, skryli se a stříleli. Každá rodina měla tajné pole a postavila si v lese chatrč. Jednoho dne vesnický výbor uspořádal slavnostní přísahu pro partyzánskou skupinu. Zúčastnili se jí vojáci a členové okresního výboru. Když shromáždění skončilo, hráli míčové hry a vlaštovky. Partyzánská skupina měla koně a pušky. Za slunečných dnů se mládež cvičila ve střelbě do listí stromů na vrcholcích hor. A zas přišlo jaro do meoských vesnic na (153) vrcholech vysokých hor. O Tetu něžněly tyzánském území bubny a gongy jak^' léta. Kdyby nepřátelé věděli, že Meové^ horách slaví Tet, přišli by loupit. Ale ' v* každý rok bičovaly poryvy větru na rozlehlých travnatých kopcích dozlatova vyschlou krajinu Když byla pole sklizena, jasné nebe zmizelo za nízkými mraky, tráva začala vadnout, uschlá hlína dostala červený nádech, kouř táhnoud se podél holých úbočí hor kreslil strašidelné stíny, s podvečerem přicházel citelný chlad. Tak se zvolna blížil Tet a přinášel veselí a teplo domácích ohnišť. Všichni nechali práce na polích. Ramena si na několik dní odpočinula od těžkých břemen. Z ohnišť vonělo sosnové dřevo. Na travnatých vrcholcích hor naříkal hlas flétny. Všechny rodiny připravovaly novoroční koláče. Vždy několik jich zabíjelo společně vepříka. Ale ten rok chlapci a dívky nehráli obvyklé hry na prostranství na okraji vesnic. Báli se, že se zvuky flétny a radostné výkřiky ponesou až do roviny a Francouzi v táboře je uslyší. Šli se bavit do hor. Už několik let se nedalo opatřit nic nového, a přece byl Tet v partyzánské oblasti plný radosti. Každý dokázal sehnat nějaké drobnosti. Ženy červených Meo vytáhly vyšívané sukně, oblékly halenky a na hlavu uvázaly (154) pestrobarevné šátky. Ženy bílých Meo si zahalily hlavy do šátků pečlivě naskládaných nad skráněmi doběla vyholenými. Chlapci natáhlí černé přiléhavé haleny, hlavy ovázali bílými šátky, opásali se modrými šerpami, šli se po skupinách bavit do hor. Jen malé děti a staří zůstali doma. A-Phuovi také chystali novoroční koláče. Byl to jejich první společný Tet. Byl tím veselejší, že My čekala dítě. Manželé se radovali, byli šťastni. Skupina chlapců a děvčat přišla ráno ze vsi na kopec k A-Phuovým slavit a pít. Miska s kořalkou šla z ruky do ruky, každý upil a podal ji dál kolem ohniště, z něhož se šířila vůně sosnového dřeva. Když byla prázdná, znovu nalili. Pili a zpívali: ... Nemám tě ráda, nechytnu tvůj míč... Když mlha začala řídnout, táhli do hor. Odešli, ale dům byl ještě plný zpěvu, hlasu flétny, smíchu a pachu kořalky. My a A-Phuovi se motala hlava. A-Phu balil na cestu koláče do šátku. My seděla u ohniště. Tváře jí žhnuly, prohrabovala uhlíky a opékala si kousek koláče. V tom radostném okamžiku si vzpomněla na dny svého mládl. Na radostné dny doma, kdy poprvé pila kořalku, kdy také prohrabovala uhlíky, aby se ohřála, kdy jako mnoho (155) jiných dívek jejího věku hrála na flétnu ž vala, smála se. Její rodina byla velice cnud'" měla jen starou sukni a blůzku po matce flf' kolik z ní měla radosti! Avšak tyto šťastné dívčí dny trvaly krátce, jeden dva roky. pak musela do Chong-Lauova domu. Hodně trpěla, už si nevzpomíná a ani nechce vzpomínat. Ale dosud nemůže zapomenout na čtverhrannou díru, pod níž sedávala ve tmě a hleděla vzhůru ven, a neviděla nic než matné světlo. My se pohroužila do vzpomínek... Když A-Phu zabalil koláče, usedl před ohništěm a řekl: „Pojďme." „Nepočkáme na A-Chaua?" „A-Chau nepřijde." My si zase vzpomněla, jak A-Su vzal jutový provaz a přivázal ji na celou noc. Vzpomněla si na ženu, která v tom domě zemřela připoutaná ke sloupu. Jak si sama myslela, že už je také mrtva. Teď sedí tady, jakoby v jiném životě. „Už kolik let jsem neházela míčem, nehrála na flétnu, všechno jsem zapomněla." „Teď už na tom přece nezáleží." „Ty nemáš stříbrný kruh, já nemám ani novou sukni, jen tuhle roztrhanou. A takhle máme jít?" A-Phu se hlasitě rozesmál: (156) Ted jsme se stali partyzánskou oblastí, máme svůj výbor, Tet bude veselejší než jindy. Už nejsou mládenci, kteří se krásně oblékají, chodí se prát a unášejí ženy. Tady je to docela, jiné než v Hong-ngai." My byla dojatá, ^hikly jí slzy. Plakala, ale v srdci byla šťastná, cítila, radost jako ráno. Vztáhla ruku a vzala flétnu, kterou měl A-Phu na prsou pod halenou. Se slzami v očích, ji přiložila k ústům a hrála milostnou píseň, kterou deset let nehrála, ale dosud si ji pamatovala: Chci tě milovat. Ty mě nemáš rád. Nemohu se tě v^dát. Musím umřít, nebo si tě v^it. Jak to udělat, abych tě dostala? Když ji A-Phu slyšel, rozveselil se, -vytáhl khen a vstal. Khen se rozezněl, A-Phu hrál a tančil. ... Čas uplynul, má milá, umttdri&t jehlu, Jit. Mám tě rád, máš mě ráda. Káy% řekne f ne, tak ne, kdyi řekneš ano, strávime spolu noc. Venku jiná skupina chlapců a dívek, která sla kolem, zakřičela dovnitř: (157) „A-Phuovi, pojďte se radovat do hor! To budete bavit sami doma?'* Ať slyšeli nebo ne, A-Phu a My hráli dál Když se jich venku nedočkali, šli dál a zvuk flétny je provázel. Po chvilce A-Phu vyhlédl ven. „Všichni už šli. Půjdeme také." My si dala na rameno uzlík s koláči a oba vykročili po cestě vzhůru. Stále veselá šla My vpředu a hrála na flétnu, A-Phu šel za ní a zpíval. Táhlá melodie se nesla po travnatých kopcích. Při pohledu dolů k úpatí bylo vidět třpytivý bílý potok. Když došli na vrchol, usedli na balvan, aby si odpočinuli, než se pustl dál řídkým lesem. Najednou A-Phu vstal, zastínil si rukama oči, pozorně se zadíval k úpatí hory a pak řekl: „Jsou to čubčí synové, ti Francouzi I Táhnou sem nahoru, aby nás na Tet okradli. Je jich spousta." Položil khen na balvan a pádil domů, odvázal koně partyzánské skupiny a přivedl ho k My: „Jed nahoru a řekni partyzánům, aby se vrátili." Pak přistoupil k trhlině ve skále, vytáhl pušku, kterou tam měl schovanou, a utíkal zkratkou do Phieng-sa. My hnala koně vzhůru. Když přišla zpráva, že jde nepřítel, skupiny, (158) které v botách házely míč, hrály vlaštovky, honily káču a veselily se, hned se rozešly. Partyzáni se shromáždili a spěchali dolů. Děvčata Šla k chýším, vzala koláče a nesla je dolů do vsi partyzánům. Rota Francouzů a vojáků naverbovaných v okolí vlekla s sebou zástup lidí národnosti Thai, které přesídlila z jejich, horských vesnic do blízkosti svého postavení a kteří nesli vahadla, koše a lana potřebná k odnesení uloupených potravin a věcí z meoské vesnice. Když partyzánská skupina dorazila ke vsi, nepřítel už tam všude byl. Počkali tedy, až nastane noc, a pak se připlížili k místu, kde byli vojáci nejvíc soustředěni. Zahájili palbu a shazovali kamení. Byli mrtví a ranění. Během střetnutí partyzánů s nepřítelem roznášely ženy a dívky koláče a střelivo. Tak se stalo, že zatímco se partyzáni v boji stáhli z vrcholu kopce do lesa, několik žen bylo nepřáteli obklíčeno a zajato. Mezi nimi i My. Nepřátelská vyčisťovací akce v oblasti Phieng-sa trvala tři dny. První den vytahali ze všech domů majetek — od dřevěných nádob přes sukně až po kamenné hmoždíře — a snesli vše na jedno místo. Staré lidi a děti, kteří zůstali ve vsi, sehnali do jednoho domu a uvěznili. (159) Druhý den pálili domky, pustili koně do leninových zahrad, zničili na polích pozdit kukuřici, sehnali buvoly, krávy, kozy a koně pasoucí se na travnatých kopcích a šli hledat a ničit vesnice v lesích. Partyzáni odpověděli střelbou. Nepřítel se zastavil, les už nepročesával. Třetí den odnesli kukuřici a rýži, odvedli několik desítek starých lidí, dětí, žen a dívek, odehnali několik set kusů dobytka a koní; na nosítkách snesli deset mrtvých a raněných dolů do údolí. Z dřívějšího Phieng-sa zbyly jen hromady popelu, z nichž lidé, kteří se vrátili, vyhrabali tu a tam misku nebo motyku. Nad vrcholky hor kroužili stále havrani a hledali mršiny. Jednoho dne se několika ženám podařilo uprchnout, pomohli jim lidé z vesnic přesídlených k vojenskému ležení. My se vrátila ke staré chýšce. Našla jen popel. Vydala se za partyzánskou spojkou do lesa. A-Phu bydlel v chýši partyzánského oddílu. Když uviděla muže, chytila ho pevně za ramena a rozplakala se, přestože se kolem shlukli lidé. Jedna z žen právě vypravovala: „A-Cheova manželka a dítě zemřely v den, kdy se nepřítel vrátil. Byla to hrozná smrt. Ona už měla brzy rodit a ještě nesla na zádech (160) tříleté dítě. Uprostřed svahu upadla, dostala bolesti a zemřela ona i dítě v ní. Maličký, jehož měla na zádech, zůstal sám a běhal sem a tam. Všiml si ho voják a začal ho tahat za ruku, za krk, bil ho, a když vyšli na kopec, udeřil ho pažbou. Děcko tam zůstalo ležet." A-Che se posadil, vytřeštil oči, zbledl a zůstal beze slova, bez dechu a bez slz. Ženy i muži plakali, někdo zaklel. My se strašně bála, její oči hleděly nepřítomně. A-Phu řekl: „Šla jsi celou noc, jsi už unavená, neposlouchej ty hrozné věci!" Pak ji odvedl do nové chýše, kterou postavil v hloubi lesa. My ulehla a hned usnula hlubokým spánkem. Když vstala, vyhlédla ven a viděla A-Phua, jak štípe rákos a splétá z něho přepážku. Zavolala: „Kde to jsme?" „To je naše chýše." A-Phu vzal hrst rákosu a přišel si sednout k ženě. My se rozhlédla kolem a pak zašeptala: „Mám hrozný strach. Starosta Chong-Lau je v táboře v Ban-pe." A-Phu neřekl nic. „Přišel a vyhrožoval zatčeným z Phieng-sa. Musíme odejít jinam. Slyšela jsem, že se chystá založit u francouzského tábora vesnici a v ní usadit lidi Meo. Pak prý pošle uvězněné ženy (161) domú, aby přivedly své muže a děti \* bojím." tU Mt* se Tu A-Phu vybuchl: „To je zrádce a žádný Meo! Neboj se P mstíme se. My dva tím spíše, že je to právě starosta Chong-Lau. Nebo jsi už zapomněla?" „Pořád se bojím. Jestli nás tentokrát chvtf tak..." X ' „Blázníš? Tady nejsme v Hong-ngai, tady jsme na partyzánském území. Já jsem velitel družstva partyzánů. Jak by nás mohl dostat, prosím tě!" Pak už neposlouchal, co žena říká, hodnou chvíli vrčel jednu nadávku za druhou. Pak se zas obrátil k ženě: „Ten se v týrání lidí ničím neliší od Francouzů. Vůbec není Meo, je ze stejného rodu jako nepřítel." A-Phu se zase dal do štípání rákosu. My se zotavila a znovu chodila na pole. Oživla a ničím se už neznepokojovala. A-Phu šel na několik dní lovit divoké buvoly. Partyzáni se rozhodli udělat zásobu sušeného masa, neboť se připravovali na útok, aby osvobodili staré lidi a děti. A-Phuovo družstvo odešlo hluboko do lesa a hledalo buvoly již pět dní. My chodila na pole s pracovní skupinou. (162) Když se vrátila a byla sama v chýši, zas ji přepadaly starosti a strach. A tehdy dostala prudké bolesti v břiše. Nemohla jíst. Lehla si a zdálo se jí, že slyší dítě pohybovat se ve svém těle. Z brzkého příchodu dítěte měla radost, ale i starost. Starost, že v domku není co k jídlu; ted aby znovu začali orat a okopávat, aby měli co jíst, jako když sem přišli. Zase námaha a odříkání. Anebo zase odejít? Myšlenka „zase odejít" se neustále vracela. Chvílemi ji My zaháněla, ale byla neodbytná. A znovu na ni přicházela hrůza, když si vzpomněla na smrt A-Cheovy ženy. Byla stále neklidnější a nerozhodnější. Tu se A-Phu vrátil a přinesl kus divokého buvola. Shodil ho na palandu a zvolal: „Máme zásobu, ted konečně půjdeme vysvobodit naše lidi!" My mu chtěla všechno povědět, ale neřekla nic. Už neměla strach, jako když tu A-Phu nebyl. Jeho návrat ji uklidnil. A-Phu překotně vyprávěl, jak honili a stříleli divoké buvoly. Počkala, až skončí, pak teprve mu o všem pověděla. A-Phu se zamračil: „Poprvé v životě máme bratry, nikdy je neopustíme. A-Cheu nám řekl, abychom tuhle cestu drželi pro naše vojáky, tak ji pro ně budeme držet. Postavíme si dům (163) a založíme pole na ještě odlehlejší Nikam nepůjdeme." Jakmile uslyšela o A-Cheuovi, My oživla Často si myslívá: „V životě na nás byli hodní jen rodiče, a ti umřeli. Ti ostatní jsou všichni zlí — ať je to Chong-Lau a jeho syn, Francouzi nebo jejich vojáci. Když jsme poznali A-Cheua, poznali jsme, že jsou i dobří lidé. A-Cheu, to je partyzánské území, veselý Tet. Až bude zase mír, budeme mít dům na travnaté hoře, jak o tom sníme od chvíle, co jsme přišli do Phieng--sa." V jejím srdci byl dlouho neklid a nejistota. Ted je najednou zaplašilo štěstí, pevná důvěra a naděje. Od té chvíle už My nemluvila o odchodu. Mlčky opékala maso a poslouchala A-Phua: „Francouzi tě věznili jediný měsíc, ale to stačilo, abys ztratila odvahu. Mne také věznili, ale má odvaha je tím větší. Když slyšíš A-Che-ua, naučíš se je nenávidět. Od nynějška musíš chodit se mnou na partyzánské schůze, zbavíš se strachu, naučíš se nenávidět nepřítele." My se usmála: „Vždyť já se nebojím. A zítra s tebou půjdu." (1953) (164)