Sociální reportáž Specifika sociální reportáže Seminář Reportáž JS 2021 Co je to sociální reportáž? -specifický druh reportáže určený tématem a prostředím -hrdiny příběhu jsou často obyčejní lidé v nesnázích či lidé, kteří běžně nemají v médiích svůj hlas, tedy menšiny, ženy, chudí či bezmocní lidé, lidé na okraji či nějak ohrožení nebo marginalizovaní, -novinář se častěji než při jiných tématech setkává s otázkami žurnalistické etiky, -sociální témata často vyvolávají společenskou diskuzi, protože se dotýkají stereotypů. A stereotypy má čtenář rád. - - Vznik sociální reportáže •Na přelomu 19. a 20. století v žurnalistice USA •Novináři – muckrackeři, sociální a investigativní témata, především z oblasti dětské práce, městská chudoba, nebezpečné pracovní podmínky, korupce, prostituce •Upton Sinclair (1878-1968), spisovatel, novinář, filmový producent, politik, získal Pulitzerovu cenu •Pracoval v utajení v chicagských masokombinátech – román Džungle (1906), román Petrolej (1927) – z prostředí dělníků pracujících při těžbě ropy v Kalifornii ve 20. letech 20. století, oscarový film Až na krev (2007), Danil Day-Lewis • Tradice sociální reportáže v české žurnalistice •Nejen čeští, ale i němečtí autoři – Kisch, Jaksch, Jesenská •První republika – 20. léta 20. století, Wenzel Jaksch: Ztracené vesnice, opuštění lidé (reportáže z českého pohraničí 1924-1928) – viz https://denikn.cz/65820/mesto-ktere-udelalo-z-chudych-rukojmi-usti-se-stane-nejvetsim-ghettem/ •Egon Ervín Kisch – „zuřivý reportér“, soc. reportáže i ze zahraničí •Julius Fučík – výrazně ideologicky zabarvené •30. léta – Sydney Morell: Viděl jsem ukřižování (české pohraničí v roce 1938 očima anglického novináře) •Milena Jesenská a její reportáže pro Peroutkovu Přítomnost •Michal Mareš – reportáže o poválečném odsunu Němců •60. léta – Otka Bednářová, TV redaktorka, pořad Zvědavá kamera, kritické reportáže ke komunistickému režimu (psali i další) Soc. reportáž v posledních 30 letech •Za normalizace bylo prakticky nemožné psát sociální reportáže, protože komunistický režim nepřipouštěl kritiku. •Od 90. let se objevovaly spíš pokusy o soc.reportáž, např. novináři znovu objevili téma sudetských Němců (brněnský pochod), romské menšiny (koncentráky a rasové vraždy) či regionů. •Renesance soc.reportáže až cca posledních 15 let, po ekonomické krizi v roce 2009, kdy společnost začala řešit témata exekucí, generační a objektivní chudoby, zanedbaného školství a zdravotnictví v regionech. •Velmi k tomu přispěla např. kniha Daniela Prokopa Slepé skvrny (2020). • Soc. reportáž v posledních 30 letech •Většinově soc. témata ale zpracovávaná primárně ve zpravodajství a často optikou převládající pravicové politické ideologie a stereotypně, bez souvislostí se systémovými problémy, s nimiž se jednotlivci potýkají. •„Měli jste se líp učit; měli jste víc šetřit a víc pracovat; zadluženým lidem chybí finanční gramotnost; každý kdo pracuje, se uživí; lidé v exekucích si půjčovali na dovolenou…“ atd. •NIKDY NEPOUŽÍVEJTE frázi „sociálně nepřizpůsobiví“ (a už vůbec ne v souvislosti s Romy), je převzatá z nacistického „sociálně nepřizpůsobení“ •Renesance soc. reportáže s nástupem mladší novinářské generace a s tím, jak sociologové začali poukazovat na to, že soc. problémy mají přímý dopad na důvěru lidí v demokracii a v instituce a jsou důvodem nástupu populistických stran v posledních letech. • Současná sociální reportáž •Saša Uhlová, Apolena Rychlíková (Alarm, 2017, Hrdinové kapitalistické práce, 2023, Hrdinové kapitalistické práce v Evropě) •Ivana Svobodová a její reportáže o chudobě pro Respekt, dtto Petr Třešňák •Martin Biben, Vladimír Ševela (Hospodářské noviny) •Voxpot (Amazon), Deník N, 168 hodin (ČT), v menší míře ČRo (Zdeňka Trachtová, Anna Košlerová) či dříve MFD •Soc.reportáž je dnes už běžnou součástí publicistiky v českých médiích, etablovala se. • Jak proniknout do specifického prostředí •Nutné jsou rešerše předem – kam vlastně jdu, jaké organizace či terénní pracovníci tam působí, najít průvodce a domluvit se s ním předem, co chci vidět. Průvodce také novináři zajistí bezpečí v neznámém prostředí. Tím může být kdokoliv, kdo má důvěru komunity (učitel, soc.pracovník, vajda, většinou to ale není nikdo, kdo zastupuje státní moc) •Příklad Vítkov vs. slovenské romské vesnice • Etické otázky •Na rozdíl od běžného zpravodajství, je nezbytnou součástí soc.reportáže i autorský popis prostředí a aktérů. Ti však na rozdíl např. od politiků nemají s novináři většinou žádnou zkušenost a nemají vliv na výslednou podobu. Často nemůžou ani svoje vyjádření autorizovat vzhledem k podmínkám. •Je nezbytné, aby ke znevýhodněným lidem novinář přistupoval s empatií a citlivostí, aby věděli, že mluví s novinářem, a jaké to může mít následky. Často jde také o lidi s nižším vzděláním. •Je nutné, aby novinář zachoval jejich důstojnost, neohrozil je či jejich situaci ještě víc neztížil a nestigmatizoval je. Proto je přípustné víc než jinde anonymní respondent či smyšlené jméno. •Pozor na vlastní stereotypy! Musíte si jich být vědomi a umět s nimi pracovat. •Dopady můžou být často přidružené či neodhadnutelné (reportáž o chudých dětech v Toužimi využila učitelka k posmívání se žákyni). Prostředí, do jakých se dostanete •Soc.reportáže jsou často z velmi specifických prostředí či o příbězích, k nimž se běžný člověk nedostane – ubytovny, domovy pro lidi se zdravotním či mentálním postižením, ghetta, sociálně vyloučené oblasti, regiony. Ale také třeba havárie školního autobusu (Wojciech Tochman: Pánbůh zaplať) •Ale soc.reportáž může být také o úplně obyčejném tématu, např. sonda do života malého jihočeského města, kde se dvě skupiny lidí dohadují jak využít prvorepublikovou vilu. •Velmi specifické je pak prostředí zdravotnictví – domovy pro seniory či nemocnice. Zatímco dřív bylo nesmírně těžké pro novináře se sem dostat nebo byly jejich výstupy hlídané, kvůli covidu a krizi, jakou tato zařízení zažívají, je to možné daleko častěji než dřív. •